Datasets:

MU-NLPC

/

Edustories-en

like 0

Around the middle of the school year, children came to me saying that they had problems with a classmate. She took their snacks and verbally insulted them or they heard her slandering them. So I invited her to my office, I resolved the situation with her, and she promised not to do it again. But the problems did not disappear, and physical attacks were added to the verbal insults. I didn't find out about the incident until a month later, when the assault happened. The student assaulted her classmate in the girls' toilets, allegedly threatening to kill her dog if she 'took off' a handful of her hair, which she then rinsed off to cover the marks. The girl who was attacked was afraid to tell what happened until she confided in her best friend who didn't hesitate to tell me about the attack. When I found out about it, I used the 'anonymous mailbox' method, where the children were supposed to put their observations on the given situation, or write whether something similar had happened to them themselves. I was very surprised when I read that this is not an isolated case and that the student assaulted her victim almost immediately after visiting my office and I learned about it almost at the end of the school year. I solved the whole case with a reprimand from the class teacher, but in retrospect I regret that I did not use a higher punishment, namely a reduced level of behavior. After the case was closed, the parents of the children contacted me about other physical attacks that their children were afraid to confess to.

The student was the tallest girl in the class, had leadership tendencies and felt superior to the other students. She needed to prove her superiority through violence, when the victims could not defend themselves because they were weaker. She felt more important than the others also because of their parents' well-paying professions. Her victims were most often introverted, petite children with excellent grades. More girls than boys were attacked.

Violation of classroom/school rules

As I said before, I invited my student to my office. I chose the friendly method, I'm not the type of person to start shouting right away. I asked the girl why she felt the need to rob her classmates of snacks, and if she wanted theirs, why didn't she ask her mom to make the same for her. I also encouraged her to solve problems, if she has a problem with one of her classmates, she can solve it calmly directly with him and not with gossip and verbal insults. The student listened and nodded her head to everything, saying that she understood and it looked like she was really listening and not, as it turned out later, that she was going in one ear and out the other and on the contrary she would intensify her bullying. When it later became clear how her behavior continued, I lectured her in front of the whole class. I raised my voice, demanded that she apologize to her victim and also receive a month after school as a reprimand, which she would serve the following school year.

Transfer of student, Interview

The student served her sentence the following school year. Her behavior then seemed fine, although sometimes there was a certain degree of arrogance this time towards the teachers in the second grade, but here the teachers took it more like adolescent insolence. However, it seems to me that the higher punishment that I did not give at the time could have set greater boundaries for respecting others and that the student did not learn much from her mistake. Now he is studying at a secondary vocational school - the field of education is hairdressing and he does not have many friends here, he behaves condescendingly towards his classmates and goes to school as if it were a punishment.

Longterm success

9

tanec

Vývojová dysfázie

vysokoškolské magisterské

13

Kazuistika s koncem, kdy došlo k napravení kázně, se týká dvou žáků, kteří loňský školní rok vyšli ze Základní školy. V této kazuistice hraje důležitou, avšak v porovnání s druhým žákem vedlejší, roli jeden žák, který navštěvoval tuto stejnou základní školu již od první třídy. Hlavní postavou ale bude jiný žák, jež školu začal navštěvovat až v 9. třídě. Oba žáci měli dobré známky, první z nich však v průběhu prvního stupně nevycházel s třídní učitelkou. Od 6. třídy přechod do sportovní třídy, kde ale bylo pár problémovějších holek. Ani ne tak kluci, ale holky byly ty, které kázni třídy nepřidávaly. Druhý žák se k této třídě připojil v posledním ročníku základní školy. Širší vedení školy bylo seznámeno s jeho problémovým chováním, že mu chybí respekt k autoritám, svou matku také silně ignoruje. Tato základní škola je chloubou města a blízkého okolí, je orientovaná na sport, proto vznikají sportovní třídy, které školu reprezentují. Pan ředitel si těchto tříd a žáků hledí a často se chování dostává na vedlejší kolej. Zároveň se ale potrpí na dobré školní výsledky. A i díky dobrým školním výsledkům pan ředitel přihlédl jeho přání a k tomu, že má rád sport, a přiřadil ho do sportovní třídy. Podmínky byly ale jasně stanoveny – do prvního přestupku. Poté by byl přeřazen do „obyčejné

Byl tedy začátek školního roku a jak se říká – vrána k vráně sedá. Dva žáci se rychle skamarádili. 2.9 (ano, druhý školní den), se vinul po školním patře, až do kabinetů, zápach, který připomínal kouř. Žádná mlha, jen zápach. Bylo to už po konci vyučování a ve třídě, odkud se zápach vinul, zůstalo už jen pár posledních dětí, asi 5. Jeden žák při příchodu učitelek do třídy vyběhl na chodbu a utíkal domů, že nic neví a nic neviděl. Ve třídě se ale nic, co by mohlo s kouřem být spojeno, nenašlo. Situaci řešila třídní učitelka následně společně s ředitelem. Došlo v kmenové třídě k lístečkové metodě, kdy žáci píšou třídnímu učiteli, co viděli a co se stalo. Ve třídě bylo asi 19 žáků celkem, shodné výpovědi, které by odpovídali situaci, napsalo asi 9 z nich. Došlo se tedy k závěru, že jeden žák podpálil batoh druhému žákovi. Proto se ve třídě nic nenašlo, jelikož žák se hořícího batohu lekl a po uhašení spláchl popel z batohu do umyvadla a poté utekl.

Byli povoláni rodiče do ředitelny k řešení situace. Rodiče jednoho žáka byli ze situace špatní, protože jejich syn byl chytrý, báli se o jeho budoucnost s takovým prohřeškem. Naopak matka druhého žáka se k situaci postavila tak, že její syn je ve škole nový, a proto si na něj škola zasedla. Nicméně, řešení situace bylo jednoduché – žák byl vyřazen ze sportovní třídy. Při odchodu z ředitelny, kdy došlo k rozhodnutí o jeho přeřazení, byl žák vzteklý, téměř rozkopal ředitelnu. Po matce řval, ta se potýká se špatnou psychikou. Rodina je totiž sociálně slabší, rozvrácená – matka bez práce, má přítele, který je ve vězení a se kterým má další dítě. Matka, zmíněný žák a jeho bratr mají každý jiné příjmení. V tento moment si škola spojila žákův odpor k autoritám. Bylo znatelné, že se za svou matku a možná i celou rodinu stydí.

První a poslední prohřešek tedy přišel 2. září. Přesun do běžné třídy pomohl, žák se uklidnil, zřejmě si uvědomil své chování a fakt, že mu jde o budoucnost. Nyní je na SŠ, dokonce na maturitním oboru. Kamarádství mezi dvěma žáky se zklidnilo, alespoň na školní půdě byl klid. Mimo školu se ale podle slov jednoho z nich scházeli. Rodiče z toho nadšení nebyli a nejsou, ale oba chlapci mají dobré školní výsledky.

2

On the day this incident happened, we went to the playground near our school. The student's task was to take the soccer ball and carry it all the way to the field. The teacher emphasized the safety rules several times so that nothing would happen to the students. Unfortunately, the student and his classmate did not obey the teacher's instructions and poked each other. The student dropped the ball on the ground several times, and when it fell for the last time, his classmate kicked it as a joke, the ball flew into the road and the student rushed to get it without looking around to see if there was a car. At that moment, a truck was driving there, so I quickly grabbed the student and pulled him back to the sidewalk. Fortunately, the truck was driving very slowly, he managed to brake in time, so nothing serious happened.

The student has been diagnosed with ADHD, is unfocused and sometimes reckless. The class is great, no one imitated the student's behavior, all the students found this incident serious and they knew that they should not run into the road without looking around.

Diagnosis

As I said before, when the student jumped into the road, I pulled him back. I immediately started teaching him what was allowed and what was not allowed, even though he already knew all the rules well. I said to the student then: "Peter, what are you doing?" When you go out on the road, you always have to look to see if something is going wrong. That truck could have hit you. We have told each other the rules many times.

Consequences, Interview, Warning

After writing a note and calling the parents, the class went back to regular lessons and the incident did not have any repercussions in the following lessons. The note taught the pupils and their behavior did not repeat itself. The pupil is otherwise a completely problem-free boy and this incident was a momentary failure.

Longterm success

8 let, 1.A

plavání, zájem o přírodu

ADHD

Lhaní

učitelka – Učitelství pro 1.stupeň ZŠ / asistentka – Speciální pedagogika a vychovatelství

33 let / 30 let

V den, kdy se stal tento incident, jsme šli na hřiště kousek od naší školy. Žák měl za úkol vzít fotbalový míč a nést ho celou cestu na hřiště. Paní učitelka několikrát zdůrazňovala pravidla o bezpečnosti, aby se žákům nic nestalo. Bohužel žák se svým spolužákem neuposlechli pokyny paní učitelky a pošťuchovali se. Žákovi spadl několikrát míč na zem, a když mu spadl naposledy, jeho spolužák do něj ze srandy kopl, míč vletěl do silnice a žák se pro něj vrhl bez toho, aniž by se rozhlédl, zda nejede auto. V tu chvíli tam jel zrovna kamion, tak jsem žáka rychle chytla a stáhla zpět na chodník. Kamion jel naštěstí velmi pomalu, stihl včas zabrzdit, a tak se nic vážného nestalo.

Žák má diagnostikováno ADHD, je nesoustředěný a občas nerozvážný. Třída je skvělá, nikdo žákovo chování nenapodoboval, všem žákům přišel tento incident vážný a věděli, že se běhat do silnice bez rozhlédnutí nesmí.

Jak jsem už řekla, když žák skočil do silnice, tak jsem ho strhla zpět. Hned jsem ho začala poučovat, co se smí a nesmí, i když už všechna pravidla dobře znal. Žákovi jsem tehdy řekla: „Petře, co vyvádíš. Když jdeš do silnice, musíš se vždy podívat, jestli něco nejede. Mohl Tě ten kamion srazit. Pravidla jsme si říkali už mnohokrát.

Po napsání poznámky a zavolání rodičům se třída vrátila zpět ke klasické výuce a incident se neodrazil nijak v dalších hodinách. Poznámka žáky poučila a jejich chování se již neopakovalo. Žák je jinak naprosto bezproblémový kluk a tento incident byl chvilkovým selháním.

2

taught in the 5th grade, where one student was very problematic. He regularly did not bring assignments, spoke vulgarly, fought at school. There was also a pupil in the same class, an exemplary student with good grades. Her parents made quite high demands on her and she did not want to disappoint them. One day, I received a call from the parents of a pupil that her mobile had been broken by a pupil who often exhibits problematic behaviour. The student complained to her parents at home, described the situation to them, how it happened, and the parents then resolved the whole situation with me.

Žačka is a normal decent girl from a normal family. She has both loving parents who are devoted to her. He has an older brother. She tries to do her best so as not to disappoint her parents. They make high demands on her to be successful at school. He normally participates in class. He studies well. He has a lot of friends. He is usually not the center of attention. She does not disturb much in class, she is attentive.

Physical aggression, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Verbal aggression

After a complaint from the parents, from whom I learned how the situation occurred, I called the student. The student was in the cafeteria at the time when he was supposed to break the mobile phone and there were witnesses to it. After talking with him, I called the student to describe to me in detail how it happened. She couldn't tell in detail because it didn't happen. In the course of the conversation, I began to refute the facts that I knew from my parents. 'You couldn't see the pupil at this time because he was in the dining room and the cooks confirmed it. Which cell phone did he break?' 'This one.' The student had never seen the mobile phone, he didn't even know what brand it was. I then very carefully told her to think it over and tell her what happened. I didn't blame her, I didn't accuse her of lying. She suddenly remembered that her cell phone fell on the ground and broke. That solved the whole situation. Instead of confessing at home, she blamed the broken cell phone on a troubled student.

Interview

Subsequently, I called my parents, how the whole situation happened. My parents were happy with the result that I looked into it and the truth eventually came out. The student only had to confess to her parents at home. Everything was resolved the very next day.

Longterm success

5. třída 11 let

Výtvarná výchova

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Lhaní

Mgr., učitelství pro 1. stupeň zš

20

Učila jsem v 5. třídě, kde byl jeden žák velmi problémový. Pravidelně nenosil úkoly, mluvil vulgárně, ve škole se bil. Ve stejné třídě byla i žačka, vzorná studentka s dobrým prospěchem. Rodiče na ni kladli celkem velké nároky a ona je nechtěla zklamat. Jednoho dne mi volali rodiče od žačky, že jí mobil rozbil žák, u kterého se často vyskytuje problémové chování. Žačka si stěžovala doma rodičům, popsala jim situaci, jak se to stalo a rodiče pak celou situaci řešili se mnou.

Žačka je normální slušná dívka z normální rodiny. Má oba milující rodiče, kteří se jí věnují. Má ještě staršího bratra. Snaží se vše dělat co nejlépe, aby nezklamala své rodiče. Ti na ni kladou velké nároky, aby byla ve škole úspěšná. Ve třídě se normálně zapojuje. Dobře se učí. Má spoustu kamarádů. Obvykle nebývá středem pozornosti. V hodinách moc nevyrušuje, je pozorná.

Po stížnosti rodičů, od kterých jsem se dozvěděla, jak k situaci došlo, jsem si zavolala žáka. Žák v danou dobu, kdy měl údajně mobil rozbít, byl v jídelně a měl na to i svědky. Po rozhovoru s ním jsem si zavolala žačku, aby mi podrobně popsala, jak se to stalo. Nemohla podrobně vyprávět, protože se to nestalo. V průběhu rozhovoru jsem jí začala fakta, která jsem znala od rodičů, vyvracet. 'V tuhle dobu jsi nemohla žáka vidět, protože byl v jídelně a potvrdily to i paní kuchařky. Který mobil ti rozbil?' 'Tenhle.' Žák ten mobil nikdy neviděl, nevěděl ani, co je to za značku. Následně jsem jí velmi opatrně řekla, aby si to celé rozmyslela a řekla, co se teda stalo. Nic jsem jí nevyčítala, neobviňovala jsem ji, že lže. Najednou si vzpomněla, že jí mobil spadl na zem a rozbil se. Celá situace se tím vyřešila. Místo toho, aby se doma přiznala, svedla rozbití mobilu na problémového žáka.

Následně jsem volala rodičům, jak se celá situace stala. Rodiče byli spokojení s výsledkem, že jsem se tím zabývala a pravda vyšla nakonec najevo. Žačka měla pouze za úkol přiznat se doma rodičům. Vše se vyřešilo hned druhý den.

2

It's been a few years since this group of girls appeared in the first year of our field. From the beginning, they were very clever and hardworking students. Over time, however, they began to demotivate each other, the quality of work decreased and so did their attendance. It affected one pupil the most, who suddenly had a huge problem with the practical part of the matriculation exam.

Žačka has gone through probably the biggest change. From a laughing girl who did not miss a single class in the first year and her ideas in the classes were admired even by older years, in the last year she became an eternally annoying student who appeared at school 3 times a week. Due to her poor family background, she had a constant desire to become independent, finish school and start working quickly so that she could move out of the house. During her studies, she went through an unpleasant divorce of her parents, which strongly contributed to the loss of her ambition to finish school with above-average results. Also, the general atmosphere of her team in class and friends outside of school did not contribute much to her studies. On the contrary, she and the female students managed to demotivate each other and what was even worse; constantly distract from work.

Failure to attend class, Attendance problems

remember that we negotiated each of them personally with my colleagues perhaps a hundred times. To make matters worse, the covid pandemic started at the same time. Therefore, the student was unable to submit the practical part of the matriculation exam on time. The quality of her final work was not even close to the products she managed to create during those four years at school. At the same time, the theme and proposals were literally breathtaking. She herself was aware of this. We decided not to give the student a high school diploma, even though it was a huge risk. Instead, we proposed an autumn term that would allow her to have more time to work. We hoped that, in addition to time, she would no longer be surrounded by the disturbing environment of her classmates and would have peace of mind to work.

Interview

From the beginning, the pupil was indignant. She undoubtedly didn't like the idea that her friends had somehow failed her graduation and that she would 'have to stick around for the next hundred years'. But she let us negotiate, we made it clear that we are here for her and that we want to help her. Over the summer, she started going to school regularly, and in the fall she was already completing a wonderful collection of graduation papers. More time helped her solve personal problems and stop stressing so much. This time, she handed in the work on time, which was rated excellent. She was a huge success, and was even approached by a company in the field after school to see if she would like to start working for them.

Longterm success

21 let, 4.ročník SŠ

Kamarádi, hudební akce

Disrespekt

Mgr. Art.

20

Je to pár let zpátky, co se tahle skupinka holek objevila v prvním ročníku na našem oboru. Z počátku to byly velice šikovné a pracovité studentky. Postupem času se ale začaly navzájem demotivovat, kvalita prací klesala a stejně tak i jejich docházka. Nejvíc to postihlo jednu žačku, která měla najednou obrovský problém s praktickou částí maturity.

Žačka si prošla asi největší změnou. Z vysmáté holčiny, která v prvním ročníku nevynechala jedinou hodinu a její nápady v hodinách obdivovaly i starší ročníky, se v posledním ročníku stala věčně nepříjemná studentka, která se ve škole objevila 3krát za týden. Kvůli špatnému rodinnému zázemí měla neustálou touhu osamostatnit se, dodělat školu a začít rychle pracovat, aby se mohla odstěhovat z domu. Během studia si prošla nepříjemným rozvodem rodičů, který silně přispěl ke ztrátě ambice školu dokončit s nadprůměrnými výsledky. Také celková atmosféra jejího kolektivu ve třídě a kamarádů mimo školu studiu moc nepřispěla. Naopak se se studentkami dokázala navzájem demotivovat a co bylo ještě horší; nepřetržitě rozptylovat od práce.

Vzpomínám si, že jsme každé z nich osobně s kolegyněmi domlouvaly snad stokrát. Aby toho nebylo málo, tak se ve stejnou dobu rozjela covidová pandemie. Žačka proto nestíhala včas odevzdat praktickou část maturity. Kvalita její finální práce ani zdaleka neodpovídala produktům, které za ty čtyři roky stihla na škole vytvořit. Přitom téma a návrhy byly doslova dechberoucí. Toho si byla vědoma i ona sama. Rozhodly jsme se žačce maturitu neudělit, byť to byl obrovský risk. Místo toho jsme ji navrhly podzimní termín, který by ji umožnil mít na práci více času. Doufaly jsme, že kromě času už také nebude obklopena rušivým prostředím spolužaček a bude mít klid na práci.

Ze začátku byla žačka rozhořčena. Představa, že její kamarádky tu maturitu nějak doklepaly a ona tady 'bude muset trčet dalších sto let', se ji nepochybně nelíbila. Nechala si ale od nás domluvit, daly jsme ji jasně najevo, že jsme tady pro ni a že ji chceme pomoct. Přes léto začala pravidelně docházet do školy a na podzim už dokončovala nádhernou kolekci maturitní práce. Více času jí pomohlo vyřešit osobní problémy a přestat se tolik stresovat. Tentokrát již v termínu odevzdala práci, která byla ohodnocena na výbornou. Sklidila obrovský úspěch, a dokonce byla po škole oslovena firmou v oboru, zdali by u nich nechtěla začít pracovat.

2

pupil came to my Czech classes who constantly tested my patience and explored the limits of what he could afford so that he would not have to complete assignments in Czech. Everything got worse because the student did not hand in the prepared contents of the books for graduation by the deadline (the task was already assigned in January). At the end of the 2nd semester, I gave each student a review sheet for some selected books from their self-made list. The letter was of course announced in advance. In the test, the student wrote in capital letters: "uninteresting for my needs

The student is 17 years old and attends the 2nd year of secondary school. It does not manifest itself significantly in the class collective. He has his own close circle of friends and likes to pursue his interests. There were no educational problems with him in the past, and his lack of interest in Czech lessons can be described as a one-time problem. The student has no behavioral disorders or any psychiatric diagnosis.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

As soon as I found out that the student did not hand in the analysis of the selected books for the final exam by the deadline, I warned him verbally about it several times and asked the student: "when are you going to put it in there?"

Warning

Well, the next day the student stood in the door of the office saying that he was very sorry and if he couldn't correct the paper. I was so pleased with his behavior that I went out to meet the student and gave him a correction date for the paper. Until then, the student had also processed the assigned contents of the books and finally wrote the paper with a three. In the next year, the student was already a problem-free student, like everyone else.

Longterm success

17 let; 2. ročník SŠ

sport

Mgr., Čj, Zsv

29

Do mých hodin češtiny chodil žák, který neustále zkoušel moji trpělivost a zkoumal hranice, co si může dovolit, aby nemusel plnit úkoly do češtiny. Vše vygradovalo tím, že žák neodevzdal v termínu (úkol byl zadaný již v lednu) zpracované obsahy knih k maturitě. Na konci 2. pololetí jsem každému studentovi rozdala kontrolní písemku na některé vybrané knihy z jejich seznamu, co si sami vytvořili. Písemka byla samozřejmě předem ohlášená. Žák do testu velkými písmeny napsal: „nezajímavý pro moji potřebu

Žák má 17 let a navštěvuje 2. ročník SŠ. Ve třídním kolektivu se nějak výrazně neprojevuje. Má svůj úzký kruh kamarádů a rád se věnuje svým zájmům. V minulosti s ním žádné výchovné problémy nebyly a jeho nezájem v hodinách češtiny se dá označit jako jednorázový problém. Žák nemá žádné poruchy chování nebo nějakou psychiatrickou diagnózu.

Jakmile jsem zjistila, že žák neodevzdal v termínu zpracovanou analýzu vybraných knih k maturitě, několikrát jsem ho na to slovně upozornila a ptala jsem se žáka: „kdy to tam vložíš?

No a druhý den stál žák ve dveřích kabinetu s tím, že se moc omlouvá a jestli si tu písemku nemůže ještě opravit. Jeho chování mně tak potěšilo, že jsem vyšla žákovi vstříc a dala jsem mu opravný termín písemky. Do té doby ještě žák zpracoval i zadané obsahy knih a písemku napsal nakonec na trojku. V dalším ročníku už byl žák bezproblémový žák, jako každý jiný.

2

The student attends the 6th grade. The boy was diagnosed with Asperger's syndrome and assigned a teaching assistant. In the classroom, when he was not under direct supervision, e.g. during breaks, there were frequent disturbances, to which he always reacted oversensitively and later even aggressively. He was capable of physically attacking someone and starting to strangle him, and because he was of a larger build, it was very difficult to deal with these extreme situations. Once he even attacked his assistant. There were often provocations from classmates during breaks. The student was calmly sitting on the bench when a classmate approached him and began insulting him vulgarly: "You are an ox, student!

The atmosphere in the classroom started to change slightly and calm down when a new assistant started coming to the art activities, the original assistant was no longer coming to classes. A new face was overseeing order in the classroom. Art activities were also previously conducted using the method of free creation, but now she also started inventing different topics for the class.

Diagnosis, Physical aggression, Verbal aggression

The student worked calmly during the lessons. He adapted all topics to his interests, which were various means of transport such as trams or trains. The pupil remembers with interest when he created Christmas bulbs like trams, etc. The new assistant realized that the pupil was very talented in creative activities and began to support him in them. The boy took it as his own and began to look forward to creative activities, he also began to appear more balanced.

Support

Thanks to the change of management, the atmosphere in the whole class has also improved. This whole change of situation showed that the student only needed trust and support. The school management later decided to withdraw the former assistant from the class. In the end, it turned out to be a step in the right direction.

Longterm success

6. třída

Dopravní prostředky tramvaje, vlaky) Výtvarná tvorba

Aspergerův syndrom

Agrese

Mgr. (Speciální pedagogika)

5 let

Žák navštěvuje 6. třídu. Chlapci byl diagnostikován Aspergerův syndrom a byla mu přidělena asistentka pedagoga. Ve třídě v momentě, kdy nebyl pod přímým dozorem např. o přestávkách, docházelo k častým roztržkám, na které vždy reagoval přecitlivěle a později až agresivně. Byl schopný někoho fyzicky napadnou a začít ho škrtit, a protože byl mohutnější postavy, bylo velmi náročné tyto extrémní situace řešit. Jednou dokonce napadl i svoji asistentku. O přestávkách často docházelo k provokacím ze strany spolužáků. Žák klidně seděl v lavici, když k němu přistoupil spolužák a začal ho vulgárně urážet: „Ty seš tedy vůl, žáku!

Atmosféra ve třídě se začala mírně měnit a zklidňovat, když na výtvarné činnosti začala docházet nová asistentka, původní asistentka už na hodiny nedocházela. Na pořádek ve třídě dohlížela nová tvář. Výtvarné činnosti se i dříve vedly metodou volné tvorby, ale nyní pro třídu začala vymýšlet i různá témata.

Žák při hodinách pracoval klidně. Všechny témata si přizpůsoboval svým zájmům, což byly různé dopravní prostředky jako tramvaje, nebo také vlaky. Žák se zájmem vzpomíná na to, když vytvářel vánoční baňky jako tramvaje apod. Nová asistentka si uvědomila, že žák je velmi talentovaný na výtvarné činnosti a začala ho v nich podporovat. Chlapec si to vzal za své a začal se na výtvarné činnosti těšit, také začal působit vyrovnaněji.

Díky změně vedení se zlepšila i atmosféra v celé třídě. Celá tahle proměna situace ukázala, že žák potřeboval jen důvěru a podporu. Vedení školy se později rozhodlo, že bývalou asistentku ze třídy stáhnou. Nakonec se ukázalo, že to byl krok správným směrem.

2

At the beginning of the school year, the boy I'm in charge of got into a fight with a classmate in the locker room over a cap, causing the classmate to have a broken nose and a concussion because he hit his head on the mesh of the locker room. Normally his behavior can be managed in some way, but in this case, as it was a serious injury, the emergency services and even the police and the boy's parents were called. The injured boy was taken away by the ambulance service, and the other boy and his parents were interviewed by the police and they began to treat it as bodily harm, after which they were taken to the station and the investigation continued there.

A boy with conduct disorder, ADHD and Asperger syndrome, 12 years old. 6th year of elementary school, average grade. Classmate, without problematic behavior, 12 years old, 6th year of elementary school.

Diagnosis, Physical aggression

Unfortunately, in this case, there was no other option but to call the police and the police, because the student's behavior could not be solved in any other way given the situation. As I mentioned before, the parents were called and the police took the boy away, where the investigation continued.

Cooperation with experts

Everyone was in shock, they treated the injured boy and we tried to calm the other boy down and keep him in place so that something else wouldn't happen to someone else. After that, the boy was taken away and further investigation was already underway with the parents. After some time, the boy returned to the school and tearfully apologized to the boy he had hurt.

Failure

12 let, 6. ročník

ADHD,Náběh na Aspergerův syndrom

Střední s maturitou

5 let

Na začátku školního roku se chlapec, kterého mám na starosti, porval se spolužákem u šaten ohledně čepice, načež spolužákovi způsobil zlomeninu nosu a otřes mozku, protože mu hlavu omlátil o pletivo šatny. Normálně se jeho chování dá nějakým způsobem zvládat, ale v tomto případě, jelikož se jednalo o silné ublížení na zdraví, byla zavolána záchraná služba a dokonce i policie a rodiče chlapce. Zraněného chlapce si odvezla záchranná služba a druhého chlapce i s rodiči si vyslechla policie a začali to řešit jako ublížení na zdraví, poté si je odvezli na stanici a tam pokračovalo šetření.

Chlapec s poruchou chování, ADHD a Aspergrovým syndromem, 12 let. 6. ročník ZŠ, průměrný prospěch. Spolužák, bez problémového chování, 12 let, 6. ročník ZŠ.

Bohužel v tomto případě to nešlo jinak než zavolat záchannou službu a policii, protože žákovo chování již nešlo řešit jinak vzhledem na situaci. Jak už jsem zmínila předtím, byli zavoláni rodiče a chlapce si odvezla policie, kde pokračovalo šetření.

Všichni byli v šoku, zraněného chlapce ošetřovali a druhého chlapce jsme se snažili uklidnit a udržet na místě, aby se nestalo ještě někomu něco dalšího. Poté si chlapce odvezli a další šetření už probíhalo s rodiči. Chlapec se po nějaké době vrátil do školy a chlapci, kterému ublížil, se s brekem omluvil.

2

The situation, which I began to observe from the moment the pupil entered preschool education, was disturbing. I noticed that the pupil was starting to attack the children and generally behaved very aggressively. His attacks were directed both at other children and at the school staff. He almost never listened to any of the adults, that's why we repeatedly asked the mother to pick up the son because of his unmanageable behavior, finally he stopped going to kindergarten altogether. The situation worsened when the pupil started attending the first grade of elementary school, the aggression gradually escalated, he began to attack other children for no reason (mostly it was completely banal stimuli - for example, someone disagreed with his proposal, laughed, had a different opinion, made a joke that the pupil referred to himself). I was often present and I always separated the student from the other children as quickly as possible.

The student is now a fifteen-year-old boy who suffers from a behavioral disorder, he has been examined several times in a pedagogical-psychological counseling center, at a psychiatrist and by a pediatrician. He suffered some health complications in his early childhood, and according to his mother, there have been problems ever since. However, this claim has not been confirmed by any doctor, it is only the mother's assumptions. Already as a toddler, he could not be with other children for long because of his aggressive and unpredictable behavior. The mother isolated the student from the other children, but did not discuss the problem with anyone.

Diagnosis, Physical aggression, Verbal aggression

often asked the student why he did this when the child did nothing to him, but in vain, did not notice or deliberately did not answer me. I tried to communicate with him, but he never seemed interested. Even though I clearly instructed the student not to repeat this behavior, it happened anyway. The student was simply unmanageable. A few times he even attacked me or school staff. I then tried to hold the pupil until he calmed down enough. I knew that I wouldn't be able to do this on my own, or that it was beyond my or our abilities in general, so we consulted with the school about what to do next. A child psychiatrist was called, who decided to place the pupil in a psychiatric hospital.

Disrespectful communication, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

The student is now a 15-year-old boy and attends a regular class, is active in class, participates in the lesson and responds to the teacher's questions.

Longterm success

15

*učitel neví*

ADHD,Psychiatrická diagnoza

Agrese

Ing

5

Situace, kterou jsem začala pozorovat už od nástupu žáka do předškolního vzdělávání, byla znepokojivá. Všimla jsem si, že žák začínal napadat děti a obecně se choval velmi agresivně. Jeho útoky byly směřovány jak na ostatní děti, tak i na personál školy. Téměř nikdy neposlouchal nikoho z dospělých, proto jsme matku opakovaně žádali, aby si syna pro jeho nezvladatelné chování vyzvedla, nakonec přestal do mateřské školy docházet úplně. Situace se zhoršila, když žák začal chodit na první stupeň ZŠ, agrese se postupně stupňovala, začal bezdůvodně napadat jiné děti (většinou šlo o zcela banální podněty – například někdo nesouhlasil s jeho návrhem, zasmál se, měl jiný názor, prohodil vtip, který si žák vztáhnul na sebe). Často jsem tomu byla přítomna a žáka jsem vždy co nejrychleji od ostatních dětí oddělila.

Žák je nyní patnáctiletý chlapec, který trpí poruchou chování, byl několikrát vyšetřen v pedagogicko-psychologické poradně, na psychiatrii a dětským lékařem. V raném dětství prodělal určité zdravotní komplikace a podle matky od té doby nastaly problémy. Toto tvrzení však nebylo potvrzeno žádným lékařem, jedná se pouze o matčiny domněnky. Již jako batole nemohl být dlouho společně s ostatním dětmi pro svoje agresivní a nepředvídatelné chování. Matka žáka od ostatních dětí izolovala, problém však s nikým neřešila.

Často jsem se žáka ptala, proč to dělá, když mu dítě nic neudělalo, ale marně, nevnímal nebo mi záměrně neodpovídal. Snažila jsem se s ním komunikovat, ale nikdy o to zjevně nejevil zájem. I když jsem žákovi jasně nakázala, aby se toto chování již neopakovalo, stejně se tak stalo. Žák byl zkrátka nezvladatelný. Několikrát se dokonce stalo, že zaútočil na mě nebo personál školy. Žáka jsem se pak snažila držet, dokud se dostatečně nezklidnil. Věděla jsem, že na tohle sama stačit nebudu, respektive, že je to nad rámec mých nebo obecně našich schopností, a tak jsme se školou konzultovali, co dál. Byl povolán dětský psychiatr, který rozhodl o umístění žáka do psychiatrické léčebny.

Žák už je nyní 15 letý chlapec a dochází do běžné třídy, v hodinách je aktivní, zapojuje se do výuky a reaguje na dotazy vyučujícího.

2

The situation in the eighth grade, which is divided in English into better and worse half, escalated on Friday, when I had my last class with the worse half, where there are a lot of problematic students. During the day I was told of a larger conflict between them. While working with the interactive whiteboard, I did not notice that two students were standing in a row behind each other. Suddenly, I saw one boy hit another boy in the stomach and then get hit in the face. Fortunately, the other students tore them apart. At that moment, my nerves got the best of me and I threw up on the spot.

boy with ADHD is known for his problematic behavior, he has already failed once, he is disruptive in class, he does not pay attention, he does not take notes and he does not do his homework. He lives only with his mother, who does not know how to deal with him, his father is in prison. His conflictual nature is manifested by constantly annoying and attacking his classmates, which was also dealt with outside of school several times. He has a brother in the lower grade who is completely unproblematic.

Diagnosis, Physical aggression, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

My first reaction was to scold them, then I took both students to the assembly room and sent my colleague to the rest of the class and called the guidance counselor. We tried to get out of them what actually happened, but the students shouted at each other. After a while they started complaining of headache so we called their parents to pick them up. The conflict was described and passed on to the class teacher and was resolved with a reprimand from the class teacher.

Consequences, Transfer of student, Interview

The student did not come to school all week because of headaches. After returning, he behaved respectfully for a while, but gradually returned to poking and annoying his classmates. We dealt with a few other situations during the year and at the end of the year he got a 2 for behavior.

Failure

16 let, 8. ročník

Jízda na koloběžce a skateboardu

ADHD

Agrese,Rušení výuky,Fyzické násilí

Mgr., Chemie, Biologie, Angličtina

35

Situace v osmé třídě, která je rozdělená na angličtinu na lepší a horší polovinu, se vyhrotila v pátek, kdy jsem měla poslední hodinu s horší polovinou, kde je dost problémových žáků. Během dne mi bylo řečeno o větším konfliktu mezi nimi. Při práci s interaktivní tabulí jsem si nevšimla, že dva žáci stáli v řadě za sebou. Náhle jsem viděla, jak jeden chlapec udeřil druhého do břicha a následně dostal ránu do obličeje. Ostatní žáci je naštěstí od sebe odtrhli. V tu chvíli mi ujely nervy a na místě jsem se seřvala.

Chlapec s ADHD je známý svým problémovým chováním, již jednou propadl, ve třídě vyrušuje, nedává pozor, nedělá si poznámky a neplní domácí úkoly. Žije pouze s matkou, která si s ním neví rady, otec je ve vězení. Jeho konfliktní povaha se projevuje neustálým otravováním a napadáním spolužáků, což bylo několikrát řešeno i mimo školu. Má bratra v nižším ročníku, který je naprosto bezproblémový.

Moje první reakce byla, že jsem je seřvala, poté jsem oba žáky odvedla do sborovny a poslala kolegyni za zbytkem třídy a zavolala výchovnou poradkyni. Snažili jsme se z nich dostat, co se vlastně stalo, ale žáci se překřikovali. Po chvíli si začali stěžovat na bolest hlavy, a tak jsme zavolali jejich rodiče, aby si je vyzvedli. Konflikt byl popsán a předán třídnímu učiteli a byl řešen důtkou třídního učitele.

Žák nepřišel celý týden do školy kvůli bolestem hlavy. Po návratu se chvíli choval ohleduplně, ale postupně se vrátil k pošťuchování a otravování spolužáků. Během roku jsme řešili několik dalších situací a na konci roku dostal dvojku z chování.

2

The girl joined our school in September at the age of 8, joined together with her older brother, who is diagnosed with ADHD. In November, an English language teacher = family speaker joined our school. The girl started gossiping behind the teacher's back that she has big breasts and an ass. During class, she would ignore the lecturer and turn to her classmates, non-verbally showing the size of her voluminous portions. Subsequently, she started calling insults in English directly to the lecturer: big elephant,... The girl had a great influence on the class and so the whole class started mocking her. The lecturer could not handle the pressure and left that day.

The girl boarded with her older brother, who has been diagnosed with severe ADHD. So the brother has an assistant with him and his problems are solved more often in the family, so he is given more attention and the girl wants to demand that attention as well.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules

We explained to the girl several times that gossiping about someone is not nice and if she doesn't like something, she should make other arrangements. I explained to the girl that when she slanders someone, the other person doesn't like it and it's very uncomfortable for them, but the girl didn't have any words. The girl went for a consultation with the principal and she begged her not to do it. But the girl told the headmistress that she likes the teacher and that she doesn't say any slander. I also held a consultation with the lecturer, but she was very upset about the situation and could not return to school. Subsequently, we introduced the rule that English with a native speaker is only for those who are interested in it and must follow certain rules.

Disrespectful communication, Warning

The lecturer never returned and moved to America. The girl still ignores some teachers and instead draws in her notebook. She had another problem when she bullied a classmate and again influenced her class to be bullied by more people.

16 let, 2. ročník SOÚ

Posilování, hry na Playstation

VŠ, aprobace anglický jazyk - zeměpis

15

Jsem učitelkou na střední odborné škole. Mám na starosti výuku anglického jazyka v prvním, druhém i třetím ročníku pro několik oborů – kuchař, číšník, aranžér, prodavač. Dále učím i studenty nástavbového studia, kteří se připravují na maturitní zkoušky. Věc, která mne trápí a kterou považuji ze své strany za nezvládnutou, jsou mobilní telefony. Vlastně ani není situace, ale dlouhodobý problém, který aktuálně řeší snad všechny školy. Musím se přiznat, že k této otázce nepřistupuji ve všech třídách jednotně. Ani to není potřeba. Na začátku školního roku jsem ve všech třídách oznámila, že si nepřeji, aby používali mobilní telefony, pokud to výslovně nebude potřeba pro výuku. Zatím se snažím plánovat hodiny tak, aby mobil opravdu potřeba nebyl, ale dovedu si představit, že například pro nějakou oddychovější hodinu by to mohlo být pro žáky užitečné i motivační. Ve většině tříd žáci toto moje přání, resp. pravidlo respektují. Nicméně mám problém s jedním žákem ve 2. ročníku, který opakovaně můj zákaz porušuje a já upřímně nevím, co s tím. Projevuje se to tak, že začne hodina, on vždy po 10-15 minutách vytáhne telefon a dívá se do něj, píše zprávy, někdy má dokonce i zapnutý zvuk. Klidně i během vyplňování cvičení v pracovním sešitě. Když se ho v této chvíli zeptám na něco, co souvisí s učivem, tak většinou ví, protože stíhá sledovat jak výuku, tak mobil. Když vedle něho sedí spolužák, tak jeho pozornost displej mobilu také přitahuje. Měla bych asi říct, že on není jediný, kdo mobil vytahuje. Mám pocit, že ostatní si berou špatný příklad a občas najdu mobil v ruce i u někoho jiného. Ale on to dělá opravdu nejčastěji. Ve školním řádu máme následující ustanovení týkající se mobilních telefonů: · Žák je povinen v době vyučovací hodiny a odborného výcviku zcela vypnout mobilní telefon a mít jej uložený v tašce. Toto ustanovení neplatí, použije-li žák telefon s výslovným souhlasem vyučujícího jako učební pomůcku. · Žák má mobilní telefon, cennosti a peníze neustále u sebe. V případě potřeby (např. výuka tělesné výchovy, výuka na pracovišti odborného výcviku) žák odkládá věci v prostorách k tomu určených (např. skříňka na pracovišti odborného výcviku).Cenné věci odevzdá do úschovy na ekonomickém oddělení školy.

Učím jednu skupinu ve 2. ročníku, do které chodí i on. Je to šestnáctiletý chlapec, který žije v úplné rodině. Má mladší sestru, která dochází do základní školy, do 8. třídy. Je to průměrný student, v angličtině velmi dobrý, má jedničky nebo dvojky. Asi se nedá v tomto případě mluvit o celé třídě, protože na výuku jazyků jsou žáci rozděleni do skupin, zhruba na poloviny. Ve třídě jich je tedy na mou hodinu maximálně patnáct. V tomto případě 12, přičemž absence jsou vcelku běžné, takže mívám na své hodiny 8-10 žáků. Co se týká angličtiny, je on ve své skupině nadprůměrný. Myslím si, že se možná i trochu nudí. A to je možná důvodem pro to, že sahá po mobilu. Také o sobě ví, že mu angličtina jde a možná se tímto snaží na sebe upozornit, chce, abych mu věnovala více pozornosti. Ale já jsem v těžké situaci. Angličtina je pro ně povinný, ale ne stěžejní předmět. Ve skupince mám klasickou „mixed ability class

Pokud vidím u něj v ruce mobil, řeknu mu, aby si jej schoval do lavice nebo do tašky. On to udělá, ale po cca 5 minutách ho většinou vytáhne znovu. Já ho opakovaně napomenu, zase mobil schová. A potom znovu. V prvním týdnu školního roku jsem to nedělala, ale nyní už po třetím napomenutí udělám zápis do třídní knihy. Pak už mobil nevytáhne, ale spíš si myslím, že je to proto, že hodina už se chýlí ke konci. Oba víme, že už pro něho horší trest/reakci nemám. Asi nejúčinnější by bylo mu mobil „zabavit

Zápis o porušení školního řádu do třídní knihy je vcelku závažný, je pravda, že on moje napomenutí uposlechne, po zápisu do třídní knihy už mobil nevytahuje. Každé moje napomenutí a „řešení

2

I was a class teacher in a small school. I taught 5 first graders and eight second graders in one classroom. Among the first-graders was a 6-year-old pupil who often and loudly used very vulgar expressions. He used them when something made him angry. He was angered by seemingly small things, such as a fleeting touch from a classmate in the locker room while hanging clothes or a look in the eye.

From the age of two, the student's parents let him be watched in a children's group, even though the boy protested strongly on the way. He attended kindergarten right in our village and already used vulgar terms as a kindergartener. A few months before he started first grade, his little sister was born and his parents paid a lot of attention to her. They expected that the pupil was now a big and strong boy and made it clear to him. They expected him to be independent disproportionate to his age. The student spends a lot of time with his grandmother, who has a different view on things and disagrees with his parents on many things. The other children in the class are rather afraid of the pupil and his short-tempered behavior is not pleasant to them. After starting school, he didn't have 'his' friend (his good friend was still in kindergarten) and he only managed to find one towards the end of the school year. Since then, the situation has improved significantly. Establishing relationships with peers was not easy. The student could not follow the rules of the game. Even when the children took him in (mostly at the intercession of the teacher in the sorority), he often disrupted the children's play. When they rejected him, he failed them too, and immediately. He couldn't apologize and didn't seem to understand what was wrong with his behavior. He was stubborn.

Violation of classroom/school rules, Verbal disruption of lessons

introduced a motivating behavior evaluation system in the classroom. Black dots for disruptive behavior and smileys for 'good deeds'. Black dots could be erased with a good deed. Three black dots meant punishment (e.g. The others are playing in the garden, you are going to study with me). It worked for the whole class except the student. As another option, I tried the 'Trust Box'. I invited the children to write anonymously what was bothering them. In a small number of children, it was possible to identify who wrote what, which I actually needed. The student expressed himself with these words: 'I'm angry, but I don't know why'. We discussed problematic situations with the whole class within the limits of time, the children proposed possible solutions themselves. I invited the parents to the school to discuss it together. Parents claim that vulgarisms are not used at home, and that the student learned them in kindergarten and school. On my recommendation, my son and I visited the Pedagogical Psychological Counseling Center and chose PPP. In one heated situation, I moved his desk (every student has his own small desk at school) to the department so that the student could not see his classmates. He sat with his back to the others, concentrating and working on the task at hand. Conditional exclusion from the group.

Consequences, Working with the collective, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

Moving the desk and isolating him from the others at the given moment mainly helped the other children, but it must have been unpleasant for the pupil. Although he worked and concentrated, I am aware that I isolated him from the team and I do not consider this to be an ideal solution. Unpleasant situations were repeated often and when we tried to analyze them together with the children, it was time-consuming. Some 'model' schoolgirls were demotivated by these inconveniences. It took away from our learning time together. It helped the most when the student finally found a friend. His friend is from a completely different family background. So far, however, they understand each other well and both are benefiting from their new friendship. The counseling center at Sládková advised parents to look for another facility, because they deal with more serious problems (Counseling Center for drug and other addictions). The parents think that the son does not need further help and have not sought any other counseling. During classes, we managed to reduce the number of profanity. However, he could not hold his own in the sorority, where the regime is more relaxed. Some of the other children were even afraid to go to the club and the situation escalated. The student violated the school rules with his behavior and therefore we were forced to proceed with a conditional expulsion from the group in the spring. Again, this solution has helped other children, but it is not an ideal solution to the situation.

Failure

6 let, první ročník

Velice hezky kreslí; doma si hraje na tabletu

Vulgární vyjadřování,Verbální agresivita

Učitelství 1. stupně, specializace HV, rozšířené o obor AJ

15

Byla jsem třídní učitelka v malotřídní škole. V jedné učebně jsem učila 5 prvňáčků a osm druháčků. Mezi prvňáčky byl 6-letý žák, který často a hlasitě používal velmi vulgární výrazy. Používal je ve chvíli, kdy jej něco rozzlobilo. Rozzlobily ho zdánlivé maličkosti jako například letmý dotyk spolužačky v šatně při věšení oblečení nebo pohled do očí.

Žákovi rodiče jej od dvou let nechávali hlídat v dětské skupině, i když chlapec cestou výrazně protestoval. Mateřskou školu navštěvoval přímo v naší obci a již jako školkáček používal vulgarismy. Pár měsíců před nástupem do první třídy se mu narodila sestřička a rodiče k ní upnuli velkou pozornost. Očekávali, že žák je nyní velký a silný kluk a dávali mu to jasně najevo. Očekávali u něj samostatnost nepřiměřenou jeho věku. Žák tráví hodně času s babičkou, která má na věc jiný pohled a s rodiči v mnohém nesouhlasí. Ostatní děti ve třídě se žáka spíše bojí a jeho prchlivé chování jim není příjemné. Po nástupu do školy neměl 'svého' kamaráda (jeho dobrý kamarád byl ještě v mateřské škole) a podařilo se mu ho najít až ke konci školního roku. Od té doby se situace výrazně zlepšila. Navazování vztahů s vrstevníky nebylo jednoduché. Žák nezvládal dodržovat pravidla hry. I když ho děti vzaly mezi sebe (většinou na přímluvu paní vychovatelky v družině), často dětem hru překazil. Když ho odmítly, překazil jim ji taky, a to hned. Nedokázal se omluvit a vypadalo to, že nechápe, co je na jeho chování špatně. Byl zatvrzelý.

Zavedla jsem ve třídě motivující systém hodnocení chování. Černé puntíky za rušivé chování a smajlíky za 'dobré skutky'. Černé puntíky bylo možné odmazat pomocí dobrého skutku. Tři černé puntíky znamenaly trest (např. Ostatní si hrají na zahradě, ty se půjdeš se mnou učit). Fungovalo to pro celou třídu, kromě žáka. Jako další možnost jsem vyzkoušela 'Schránku důvěry'. Vyzvala jsem děti, aby anonymně napsaly, co je trápí. V malém počtu dětí bylo možné identifikovat kdo co napsal, což jsem vlastně potřebovala. Žák se vyjádřil těmito slovy: 'Zlobím, ale nevím proč'. Problémové situace jsme v rámci časových možností probírali s celou třídou, děti samy navrhovaly možná řešení. Pozvala jsem rodiče do školy, abychom to probrali společně. Rodiče tvrdí, že doma se vulgarismy nepoužívají, a že se je žák naučil ve školce a ve škole. Na moje doporučení se synem navštívili Pedagogicko psychologickou poradnu, zvolili PPP. V jedné vyhrocené situaci jsem přesunula jeho lavici (ve škole má každý žák svoji malou lavici) ke katedře tak, aby žák neviděl na spolužáky. Seděl zády k ostatním, soustředil se a pracoval na zadaném úkole. Podmínečné vyloučení z družiny.

Přesunutí lavice a izolování od ostatních v danou chvíli pomohlo hlavně ostatním dětem, pro žáka ale muselo být nepříjemné. Sice pracoval a soustředil se, ale uvědomuji si, že jsem ho tímto vyčlenila z kolektivu a nepovažuji to za ideální řešení. Nepříjemné situace se opakovaly často a když jsme se je snažili s dětmi společně rozebírat, bylo to časově náročné. Některé 'vzorné' školačky byly těmito nepříjemnostmi demotivovány. Ubíralo nám to společný čas pro učení. Nejvíce pomohlo, když si žák konečně našel kamaráda. Jeho kamarád je z úplně odlišných rodinných poměrů. Zatím si ale dobře rozumí a oběma nové přátelství prospívá. Poradna na Sládkové doporučila rodičům vyhledat jiné zařízení, protože oni se věnují závažnějším problémům (Poradenské centrum pro drogové a jiné závislosti). Rodiče si myslí, že syn nepotřebuje další pomoc, a jinou poradnu nevyhledali. Během vyučování se nám podařilo počet vulgárních výrazů snížit. V družině, kde je volnější režim, se ovšem nedokázal udržet. Některé z ostatních dětí se dokonce bály do družiny chodit a situace se vyhrotila. Žák svým chováním porušoval školní řád a proto jsme na jaře byli nuceni přistoupit k podmínečnému vyloučení z družiny. Toto řešení opět pomohlo ostatním dětem, ale není ideálním řešením situace.

2

The student was a gifted student in the normal form of teaching and had no major problems with the subject or the team. There was never a problem with him before switching to online learning. These only occurred with the arrival of the covid epidemic and the transition to distance learning. The student suddenly completely lost interest in teaching and doing homework. His camera and microphone were turned off in class, he did not respond to teachers' calls. The situation went so far that he stopped attending classes altogether. Bad grades, uncompleted assignments and the first unexcused hours began to pile up.

The student is mild-mannered, rather introverted and did not like to be the center of attention. He had very good achievements in mathematics and had previously participated in various mathematics competitions. He has never had any problems or situations that needed intervention before.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems

Due to the fact that the pupil completely cut off contact with the school, the class teacher was forced to start solving things with the parents. She dealt with the matter with the pupil's mother, the first call was informative and she told her that her son was getting bad grades and unexcused hours and asked if the pupil was seriously ill or if there was some situation that would explain this behavior. The mother was very surprised and had no idea that her son was not attending classes and not completing assignments. It is said that he banned all family members from entering his room during classes so that he could have peace of mind for school. The teacher explained to the mother that, unfortunately, this model is not functional and that it is necessary to really control the son and supervise his preparation. Mom contacted the teacher a few more times to find out about all the assignments and missed duties. After these events, the student returned to work mode.

Agreement, Interview

As this was an isolated situation in his behavior, it did not have a serious impact. The student gradually improved his grades, and in the end his learning decline was not reflected on his report card.

Longterm success

11 let, 6. ročník

otevřená otázka PC, hraní her, matematika

Magisterský titul

20

Žák byl při běžné formě výuky nadaným studentem a neměl žádné větší problémy s učivem nebo kolektivem. Před přechodem na online výuku s ním nebyl nikdy žádný problém. Ty nastali až s příchodem covidové epidemie a přechodu na distanční výuku. Žák najednou kompletně ztratil zájem o vyučování a plnění domácích úkolů. Na hodinách měl vypnutou kameru i mikrofon, na výzvy učitelů nereagoval. Situace zašla až tak daleko, že přestal chodit na hodiny úplně. Začali se mu množit špatné známky, nesplněné úkoly a první neomluvené hodiny.

Žák je mírné povahy, spíše introvertní a nerad býval středem pozornosti. Měl velmi dobré úspěchy v matematice a dříve se účastnil různých matematických soutěží. Nevyskytovali se u něj nikdy předtím žádné potíže nebo situace, které by potřebovali intervenci.

Vzhledem k tomu, že žák přerušil kompletně kontakt se školou, byla paní třídní učitelka nucena začít věci řešit s rodiči. Věc řešila s maminkou žáka, první hovor byl informační a sdělila ji, že jejímu synovi se množí špatné známky a neomluvené hodiny a ptala se, jestli je žák nějak vážně nemocný nebo jestli nenastala nějaká situace, která by toto chování vysvětlovala. Maminka byla velmi překvapená a neměla tušení, že její syn na vyučovaní nechodí a neplní úkoly. Prý všem členům rodiny zakázal v době vyučování vstup do svého pokoje, aby měl klid na školu. Paní učitelka mamince vysvětlila, že tento model bohužel není funkční a že je potřeba syna opravdu kontrolovat a dohlédnout na jeho přípravu. Maminka kontaktovala paní učitelku ještě párkrát, aby se dozvěděla o všech úkolech a zameškaných povinnostech. Po těchto událostech se žák vrátil do pracovního režimu.

Protože toto byla ojedinělá situace v jeho chování, nemělo vážnější dopad. Žák si postupně známky vylepšil, a nakonec se jeho propad v učení neodrazil na vysvědčení.

2

The student is the youngest of five children. He started kindergarten only in the last year, as a preschooler, when school attendance is compulsory. I don't know if that was what hurt him, but he wasn't adaptable at all. He didn't want to change his shoes, but he had to in kindergarten... that was the least of it. When we were learning to write, we first made different strokes in the notebook with an ordinary pencil, he deliberately scratched on it to break it. Then, for example, he scribbled in the notebook and laughed about it. He carved letters into the desk with scissors, destroyed the decoration in our hallway, refused to change clothes for gym, spat out of the window, scribbled on the blackboard. He also hurt his classmates, he really liked to set their hands on fire, he threatened girls that he would cut their hair and he had fun with their fear. I got in touch with his mother, and she started coming to our classes regularly...

He was not popular in class. I would say that even the older children respected him for being in the first grade. He often let someone get used to him. Children often did not want to cooperate with him, girls were really afraid of him. They didn't feel good about his mom either.

Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

As I said, I confronted his mother about the situation and she said she wanted to see it for herself. I had no problem with her coming to class, not at all, but in the end it turned out a little differently than I intended. The mother went to school with the boy, sat with him on the desk, my instructions, I thought she completely ignored. She excused his behavior, saying that he was just a little livelier. She disturbed me in class, I was quite nervous about her. I tried to sit down with her, talk, come to an agreement, propose a solution, maybe go to a psychologist. She didn't want to hear about it. She repeated that children have a free upbringing from an early age and that there is actually nothing wrong with his behavior, that only the rest of us are too radical. I no longer knew how to offer myself more, to try. This was not the child's fault, but the parents' bad upbringing. Well, in the end, I told her once, in great annoyance, that if she thinks our school is radical, she has the option of trying to transfer her son to another school.

Support, Interview

The mother really changed her son. She told me herself that she planned it, that she didn't want to watch her son become stunted here. That probably explains everything... The current information I have about him is that he changed two more elementary schools since leaving our school. He's on his third now. So, in my opinion, the situation is not resolved, I feel sorry for the boy, very much...it took me a long time to realize that it was not my fault, and actually not even his fault, even though I thought several times that I could have done something otherwise, better that I was wrong, didn't give him more chances...

Failure

6 let, první ročník

fotbal

Slovní agresivita,Vulgární vyjadřování

VŠ, Učitelství pro 1. Stupeň + CŽV Speciální pedagogiky

38

Žák je nejmladší z pěti dětí. Do školky nastoupil až poslední rok, jako předškolák, kdy je povinná školní docházka. Nevím, jestli to bylo to, co mu ublížilo, ale nebyl vůbec schopný adaptace. Nechtěl se přezouvat, to ale přece ve školce taky musel...to na tom bylo to nejmenší. Když jsme se učili psát, prvně jsme dělali různé tahy do sešitu obyčejnou tužkou, on na ni schválně ryl, aby ji zlomil. Pak třeba sešit počmáral a smál se tomu. Nůžkami vyrýval písmenka do lavice, ničil nám výzdobu na chodbě, odmítal se převlékat do tělocviku, plival z okna, čmáral po tabuli. Ubližoval taky spolužákům, hrozně rád jim dělal oheň na rukou, holky strašil, že jim ustříhne vlasy a měl zábavu z jejich strachu. Kontaktovala jsem se s jeho matkou, ta nám pak pravidelně začala chodit do hodin...

Ve třídě oblíbený nebyl. Řekla bych, že na to, že byl v první třídě, měly z něj i starší děti respekt. Často k sobě nechal někoho zviklat. Děti s ním často nechtěly spolupracovat, dívky se ho opravdu bály. Dobrý pocit neměly ani z jeho mámy.

Jak jsem řekla, se situací jsem konfrontovala jeho matku, která řekla, že to chce vidět na vlastní oči. Neměla jsem problém, aby přišla do výuky, to vůbec, ale nakonec to dopadlo trochu jinak, než jsem zamýšlela. Matka chodila s chlapcem do školy, sedávala s ním v lavici, moje pokyny, mi přišlo, že úplně ignorovala. Jeho chování omlouvala, říkala, že je jen trochu živější. Rušila mě v hodině, byla jsem z ní i dost nervózní. Snažila jsem se si s ní sednout, promluvit, dohodnout se, navrhnout řešení, třeba zajít i za psychologem. O tom nechtěla slyšet. Opakovala, že děti odmala mají volnou výchovu a že vlastně na jeho chování není nic špatně, že to jen my ostatní jsme moc radikální. Už jsem nevěděla, jak se dál víc nabídnout, snažit. Tohle totiž nebyla vina toho dítěte, ale špatné výchovy rodičů. No nakonec jsem jí jednou ve velkém naštvání řekla, že teda pokud jí přijde naše škola radikální, má možnost zkusit syna přeřadit jinam.

Matka syna opravdu přeřadila. Sama mi řekla, že to měla v plánu, že se nehodlá dívat na to, jak u nás její syn zakrní. To asi vysvětluje všechno...Aktuální informace, který o něm mám, jsou, že od odchodu z naší školy vystřídal další dvě základky. Teď je na třetí. Situace teda podle mě vyřešená není, mrzí mě to za toho kluka, hrozně moc...dlouho mi trvalo uvědomit si, že moje, a vlastně ani jeho chyba, to není, i kdž jsem si několikrát třeba říkala, že jsem mohla něco udělat jinak, líp, že jsem pochybila, nedala mu víc šancí...

2

This case concerns the teaching of art education. At our school, students have compulsory art education until the second year of upper secondary school. I am a teacher who takes teaching her subjects seriously. I believe that every student, if he wants to, can create beautiful things in art class. Talent is one thing, but effort is something that a teacher recognizes and should also be valued. That's why I also have difficult tasks for my students before class - pointillist portraits, attempts to reproduce paintings, collective painting of large-scale paintings, etc. Unfortunately, in almost every class there is someone who does not take the artwork as a full-fledged subject. They are students who believe that they will simply sit through the two hours in class, pretend they are doing something, write something down on paper in five minutes and be done. The crowning achievement is when the student is at an age where he thinks that no one is right but himself. This is exactly the kind of student I am talking about now. To be precise, this description could fit a whole range of students who have already passed under my hands in the artwork, but this one came to mind first. From our first lesson together, the student made it clear that art education was a completely inferior subject for him. He often completely sabotaged the tasks I assigned in class and did not want to work. I tried to advise him how to proceed correctly. But the student didn't even try to tell me that he simply didn't have talent. He just said in front of the whole class that it was bullshit, that he wouldn't do it. I was worried about what his behavior would do to the rest of the class. Most of the girls mostly ignored the boy, but the boy was intrigued by the behavior. It must be said that he was not very popular among the other boys (this was mainly due to his participation in various math competitions). I also talked about the student with his class teacher, who was surprised by what I told her. According to her, the student did not behave this way in other classes. So I decided to talk directly to the student. After one of the classes, I asked him to come to my office. During our conversation, I asked the student what I could change in the lessons, which seems to be a problem for him. However, the only answer I got was that art education is a completely useless subject that will never be used and is useless. Unfortunately, with each passing class, this behavior escalated and escalated as I evaluated his work. I think that I was fair to the other students in my assessment, unfortunately for the student it meant enough for the half-year report card from the artwork. Unfortunately, nothing has changed in the student's behavior after the start of the new semester. I slowly lost the energy to help him and try to interest him.

The student was not typically a problem student. He was even above average in subjects such as mathematics, computer science and physics. He participated in various Olympiads and competitions in these fields. He was not exactly popular among the other boys in the class, perhaps he wanted to win success with his behavior.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching

was fair to the other pupils in my assessment, unfortunately for the pupil it meant enough for the half-year report from the artwork. Unfortunately, nothing has changed in the student's behavior after the start of the new semester. I slowly lost the energy to help him and try to interest him. I didn't have the strength to go talk to the student again and let the whole situation go. The problem arose when, in one of the lessons, almost at the end, the pupil had a sun painted with a pencil on a large piece of cardboard. The others had already completed a quarter of the Impressionist landscape. At that moment, I simply couldn't hold back anymore and asked the student to leave my class immediately and to not even come next time. I admit that it didn't happen without my screaming. he simply got up, hid the pencil in his backpack and left without a word.

Disrespectful communication, Transfer of student, Interview

The result of my inadequate solution was that the pupil did not attend the rest of the art education classes. He had hardly any absences until then, so he could afford not to come. Right after the incident happened in class, I started to regret how I behaved. Unfortunately, this class didn't have art education for another year, so I couldn't give myself and the student a second chance to work together. More later, when I was at the graduation party of this class, I had a conversation with the student. she told me that she knows that he behaved terribly then and that the whole situation makes him quite sad in retrospect. We ended up laughing about it together.

Failure

16 let, 5. ročník osmiletého gymnázia

Matematika, IT

ADHD,Psychiatrická diagnoza

Sabotáž

Magisterské, ruský jazyk a výtvarná výchova

23

Tento případ se týká výuky výtvarné výchovy. Na naší škole mají žáci výtvarnou výchovu povinnou až do druhého ročníku vyššího gymnázia. Jsem učitelka, která výuku svých předmětů bere vážně. Věřím, že každý žák, když se mu alespoň trošku chce, je schopen v hodině výtvarné výchovy vytvořit krásné věci. Talent je jedna věc, ale snaha je něco, co učitel pozná a co by se mělo také hodnotit. Proto mám pro své žáky také nelehké úkoly do hodin – pointilistické portréty, pokusy o reprodukce obrazů, kolektivní malba obrazů o velkých rozměrech apod. Bohužel téměř v každé třídě se najde někdo, kdo výtvarku nebere jako plnohodnotný předmět. Jsou to žáci, kteří se domnívají, že si ty dvě hodiny ve třídě jednoduše odsedí, budou se tvářit, že něco dělají, během pěti minut napatlají něco na papír a hotovo. Všemu dává korunu to, když je žák ve věku, kdy si myslí, že nemá pravdu nikdo jiný než on sám. Přesně o takovém žákovi teď mluvím. Abych byla přesná, tenhle popis by mohl sedět na celou řadu studentů, kteří mi ve výtvarce už prošli pod rukama, ale tento jeden se mi vybavil jako první. Žák už od první naší společné hodiny dával jasně najevo, že výtvarná výchova je pro něj předmětem naprosto podřadným. Úkoly, které jsem v hodinách zadávala často úplně sabotoval a nechtěl pracovat. Pokoušela jsem se mu poradit, jak správně postupovat. Ale žák se ani nesnažil mi namluvit, že jednoduše nemá talent. Prostě před celou třídou řekl, že je kravina, že to dělat nebude. Obávala jsem se, co jeho chování udělá se zbytkem třídy. Většina dívek chlapce povětšinou ignorovala, ale chlapce chování zaujalo. Je třeba říci, že nebyl mezi ostatními chlapci moc oblíbený (bylo to hlavně kvůli jeho účastem v různých matematických soutěžích). O žákovi jsem si promluvila i s jeho třídní učitelkou, která byla překvapená z toho, co jsem jí řekla. Podle jejích slov se žák takto v jiných hodinách nechoval. Rozhodla jsem se tedy promluvit si přímo s žákem. Po jedné z hodin jsem ho požádala, aby přišel za mnou do kabinetu. Během našeho rozhovoru jsem se žáka ptala, co bych mohla na hodinách změnit, co zdá pro něj být problémem. Odpovědí mi však bylo jen to, že výtvarná výchova je naprosto zbytečný předmět, který nikdy nevyužije a je k ničemu. Bohužel, s každou další hodinou se toto chování stupňovalo a stupňovalo se také s tím, jak jsem hodnotila jeho práce. Myslím si, že v hodnocení jsem byla spravedlivá vůči ostatním žákům, bohužel pro žáka to znamenalo dostatečnou na pololetní vysvědčení z výtvarky. Po začátku nového pololetí se bohužel v chování žáka nic nezměnilo. Pomalu jsem přestávala mít energii mu pomáhat a snažit se ho zaujmout.

Žák nebyl typicky problémovým žákem. V předmětech jako matematika, informatika a fyzika byl dokonce nadprůměrným. Účastnil se různých olympiád a soutěží v těchto oborech. Mezi ostatními chlapci ve třídě nebyl zrovna oblíbený, možná si svým chováním chtěl vydobýt úspěch.

V hodnocení jsem byla spravedlivá vůči ostatním žákům, bohužel pro žáka to znamenalo dostatečnou na pololetní vysvědčení z výtvarky. Po začátku nového pololetí se bohužel v chování žáka nic nezměnilo. Pomalu jsem přestávala mít energii mu pomáhat a snažit se ho zaujmout. Už jsem neměla vůbec sílu si jít se žákem znovu promluvit a nechala jsem celou situaci být. Problém nastal ve chvíli, když žák v jedné z hodin, téměř na jejím konci, měl tužkou namalované sluníčko na velkém kartonu. Ostatní už měli čtvrtku impresionistické krajinky hotovu. V té chvíli jsem se prostě už neudržela a požádala jsem žáka, ať okamžitě opustí moji hodinu a ať už příště radši ani nechodí. Přiznávám, že se to neobešlo bez mého křiku. se pouze zvedl, tužku schoval do batohu a beze slova odešel.

Výsledkem mého neadekvátního řešení bylo to, že žák už zbytek hodin výtvarné výchovy nenavštívil. Do té doby neměl téměř žádnou absenci, takže si mohl dovolit nepřijít. Hned poté, co incident v hodině proběhl jsem začala litovat toho, jak jsem se zachovala. Bohužel, tato třída už výtvarnou výchovu další rok neměla, takže jsem nemohla dát sobě i žákovi druhou šanci na spolupráci. S větším odstupem času, když jsem byla na maturitním večírku této třídy, jsem si s žákem popovídala. mi řekla, že ví, že se tehdy choval hrozně a celá situace ho zpětně docela mrzí. Nakonec jsme se tomu spolu zasmáli.

2

Last school year, I started working as a class teacher in a preparatory class. From the beginning, I was a little worried about how I would be able to handle everything as a class teacher, how I would work with children and other insecurities. Nevertheless, I met some great kids in my class. A collective was formed that complemented each other. Everyone was nice and friendly to each other. However, at the beginning of the second semester, problem behavior appeared in one boy. The boy was, however, very clever, hardworking and friendly so far. The other kids thought he was very smart and looked up to him, he was kind of the 'boss' of the class. The problem behavior started with refusing learning activities at school or destroying his work, he was a little disobedient. Unfortunately, the reminder didn't work. The children also had a motivation table in the classroom, where they collected stamps. This student, let's call him a student, liked to collect positive smileys. As soon as I gave him a negative smiley, he said he didn't care. Every day his behavior became worse. He took the children's toys, encouraged them to do bad things, physically assaulted them, stole personal belongings, mocked them, slandered them, and destroyed the group of children with his behavior.

This boy lived with his mother and his older sister. During the first semester, they moved once, to a new residence. He last saw his father two years ago. According to the mother, the father was a drunkard and a manipulator.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

When I saw that he reacted indifferently to the negative smiley and didn't care. I invited him to my place that day while I was out. I asked him if there was anything new at home, if there was anything he would like differently. He didn't answer. He wanted to go play. As his behavior escalated, I contacted my mother. Who only told me that she does similar things at home and still laughs about it. When asked if there was anything new with them, she replied that the student's father had contacted her saying that he wanted to marry him. So he went there once a week and always after school. I asked the school psychologist at the time for cooperation. She took the student twice a week for half an hour each time. It didn't help. The class was slowly falling apart and I didn't know what to do. His behavior became unbearable. The clock was broken. The school psychologist, the school principal and the deputy principal then went to take a look at the lesson, especially his behavior. I thought she would want to show off and impress them. But the opposite was true. The school principal then immediately contacted the mother, stating that the student's problematic behavior was disrupting the class and should be addressed.

Interview, Cooperation with experts

The mother then apologized on the phone, saying that she already knew where the problem was and that she would come to school the very next day with an explanation. Then the mother came to know that the student's father had left them again. But that she is very happy, because according to her, he was literally just 'drunken and manipulative'. She described to us the situation when she went to pick up a student for the last time. She came a little earlier and overheard the conversation between the father and the student. At that time, the father encouraged his son to do bad things, he was supposed to behave badly towards his mother and sister. The mother took her son away saying that she would not see the boy again. The father was no longer interested in the family. When the mother asked the student if he said the things he said to him often. The student only nodded that in return he promised to take him on vacation and go to the sea. The student then came to school completely changed. He even managed to apologize to everyone. In retrospect, I was sorry that I did not appeal to my mother earlier and more to see if there had been any major change in them, and for this reason I think that this situation was poorly handled, that it could have been intervened earlier and it would not have gone so far. What were the causes of this situation? It can be assumed that conversations between father and son were the trigger. The father encouraged his son to do bad things, and he reflected this in his behavior at school. He was able to disrupt a very good team of children. Perhaps only thanks to the fact that the father left the family, everything was resolved.

Failure

6 let, přípravná třída

Fotbal, Hry na PC

Mgr., (Speciální pedagogika)

5

Minulý školní rok jsem začala působit jako třídní učitelka v přípravné třídě. Ze začátku jsem měla trochu obavy, jak to z pozice třídní učitelky vše zvládnu, jak se mi s dětmi bude pracovat a další nejistoty. Přesto se mi ve třídě setkaly skvělé děti. Vznikl kolektiv, který se vzájemně doplňoval. Všichni se k sobě chovali hezky a přátelsky. Avšak začátkem druhého pololetí se u jednoho chlapce objevilo problémové chování. Chlapec byl, ale doposud velmi šikovný, pracovitý a přátelský. Ostatní děti ho považovali za velmi chytrého a vzhlíželi k němu, byl to takový 'šéf' třídy. Problémové chování začalo odmítáním učebních činnosí ve škole či ničením své práce, byl malinko neposlušný. Bohužel napomínání nefungovalo. Děti měli ve třídě i motivační tabulku, kam sbíraly razítka. Tento žák, pojmenujme ho třeba žák, rád sbíral pozitivní smajlíky. Jakmile jsem mu tam dala negativního smajlíka, řekl, že je mu to jedno. Každý den se jeho chování stávalo horší. Bral dětem hračky, naváděl je ke špatnostem, fyzicky napadal, kradl osobní věci, posmíval se, pomlouval a svým chováním tak ničil kolektiv dětí.

Tento chlapec bydlel s maminkou a svoji starší sestrou. V průběhu prvního pololetí se jednou stěhovali, a to, do nového bydliště. S otcem se viděl naposledy před dvěma lety. Podle matky byl otec opilec a manipulant.

Když jsem viděla, že na negativního smajlíka reaguje lhostejně a je mu to jedno. Pozvala jsem si ho ještě ten den při pobytu venku k sobě. Ptala jsem se ho jestli je doma něco nového, jestli je něco co by chtěl jinak. Neodpovídal. Chtěl si jít hrát. Při tom, jak se stupňovalo jeho chování kontaktovala jsem maminku. Která mi pouze sdělila, že ji doma dělá podobé věci a ještě se u toho směje. Na otázku, zda je u nich něco nového odpověděla, že se s ní spojil otec žáka, že si ho chce brát. Chodil tam tedy jednou do týdne a to vždy po škole. Já jsem poprosila tehdy školní psycholožku o spolupráci. Brala si žáka dvakrát do týdne vždy na půl hodiny. Nepomáhalo to. Třída se pomalu rozpadala a já nevěděla co dělat. Jeho chování se stalo nesnesitelným. Hodiny byly narušené. Školní psycholožka, ředitelka školy a zástupce ředitele se tehdy byli podívat do hodiny, zejména na jeho chování. Myslela jsem si, že se bude chtít předvést a udělat na ně dojem. Opak byl ale pravdou. Ředitelka školy tehdy okamžitě kontaktovala maminku, s tím, že žákův problémové chování narušuje chod třídy a mělo by se začít řešit.

Maminka se tehdy do telefonu omlouvala, že už ví, kde byl asi problém a že přijde do školy hned další den s vysvětlením. Maminka tehdy přišla, že je otec žáka zase opustil. Ale že je moc ráda, podle ní totiž byl doslova řečeno jen 'ochlasta a manipulant'. Popsala nám situaci, kdy si šla naposledy vyzvednout žáka. Přišla totiž trochu dříve a slyšela ještě rozhovor mezi otcem a žákem. Otec tehdy nabádal syna ke špatnostem, měl se škaredě chovat k matce i sestře. Matka si syna odvedla se slovy, že nebude kluka už vídat. Otec se dál o rodinu nezajímal. Když se matka ptala žáka, zda ty věci které mu říkal, říkal často. Žák pouze přikyvoval, že mu za to slíbil, že si ho vezme na prázdniny a pojedou k moři. Žák pak přišel do školy úplně vyměněný. Všem se dokázal i omluvit. Zpětně mi bylo líto, že jsem dříve a více neapelovala na matku, zda u nich nedošlo k nějaké větší změně a z tohoto důvodu si myslím, že tahle situace byla špatně řešena, že se mohlo zasáhnout dříve a nedošlo by to tak daleko. Jaké byly příčiny této situace? Lze usuzovat, že spouštěčem byly rozhovory mezi otcem a synem. Otec syna nabádal ke špatnostem a ten to promítal i do svého chování ve škole. Dokázal tak velmi dobrý kolektiv dětí narušit. Snad jen díky tomu, že otec od rodiny odešel se vše vyřešilo.

2

have been teaching this group since I started teaching here. I won't lie when I say it was one of the more popular groups. Even though we were teenagers, we always found a common topic to talk about and it wasn't hard to interest them. However, in the last semester, I began to realize that I was increasingly unhappy going to this class. Pupils started talking back to me, ignoring me, when they should have spoken in English, they answered me in Czech and vice versa.

Despite the fact that the entire team has changed, I noticed that in most cases one boy always starts it. The whole situation escalated one day when I came to class and saw a student spraying disinfectant on all the things in the classroom, including the teacher's desk and prepared aids. It wasn't just that kind of spraying, but the student regularly spread the disinfectant with his hand, entertaining the rest of the class.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching

watched it for a while and was shocked that they didn't care about my presence. As soon as the situation settled down, I sat down at the table and asked if such behavior was tolerated at their house. I tried to explain to them that such things do not happen. I also told them that I knew he was repeating this for the umpteenth time, but that I thought and hoped it wasn't happening on purpose. But what I learned from today is that it was probably on purpose. The class and I started a discussion in which I tried to involve the whole group. I explained that I wasn't going to yell at them, but that I wanted to know why he did it and why the whole class liked it. I also tried to find out if it was only the boy who was guilty each time.

Agreement, Working with the collective, Interview

also explained to them that I have noticed how our relationship has changed, despite the fact that I try to be friends. I told them that I am sorry for the fact that despite the relationship that I am trying to build with him, which was working, suddenly it is not working. I asked them if they would like it if I started acting like that. After the discussion, we agreed that I would send an email to the parents, because I need them to know what is happening in the classroom. The students understood this step and apologized to me. In the email, I explained that I treat children in a friendly manner and never shout at them, and I try to build a positive relationship with English in them. I mentioned that I didn't like that the children were being arrogant and disrespectful towards me and that they couldn't discuss it with them as well. The result of me devoting an entire class to listening to the children's opinions and not being afraid to ask their parents for help was that since then our relationship has improved again and I look forward to classes again.

Longterm success

žák na druhém stupni (6.-9.třída)

-

Podvody,Nevhodné chování,Neuposlechnutí,Nespolupráce,Vulgární vyjadřování

titul Mgr., aprobace anglický jazyk

3

Tuto skupinu učím už od té doby, co jsem tady začala učit. Nebudu lhát, když řeknu, že to byla jedna z těch oblíbenějších skupin. I přes pubertu jsme si vždycky našli společné téma k povídaní a nebylo těžké je zaujmout. Nicméně poslední pololetí jsem si začala uvědomovat, že do této třídy chodím čím dál tím nešťastněji. Žáci mi začali odmlouvat, ignorovat, když měli mluvit anglicky, tak mi odpovídali česky a naopak.

I přes to, že se změnil celý kolektiv všimla jsem si, že to ve většině případech vždy začne jeden chlapec. Celá situace vyeskalovala jednou, když jsem přišla na hodinu a viděla jsem žáka stříkat dezinfekci na veškeré věci ve třídě, včetně učitelského stolu a nachystaných pomůcek. Nebylo to jen takové postřikování, ale žák regulérně tu dezinfekci ještě roztíral rukou a bavil tak celý zbytek třídy.

Chvíli jsem to sledovala a byla v šoku, že si z mé přítomnosti nic nedělají. Jakmile se situace ustálila, sedla jsem si ke stolu s zeptala se, jestli je takové chování u nich doma tolerováno. Snažila jsem se jim vysvětlit, že se takové věci nedělají. Také jsem jim řekla, že vím, že už tato věc opakuje po několikáté, ale že jsem si myslela a doufala, že se to neděje schválně. Ale, že co jsem z dneška dozvěděla tak to, že to naschvál asi bylo. S třídou jsme začali vést diskusi, do které jsem se snažila zapojit celou skupinu. Vysvětlila jsem jim, že na ně křičet nebudu, ale že bych chtěla vědět proč to udělal a proč se to celé třídě líbilo. Také jsem se snažila zjistit, jestli byl pokaždé vinen pouze onen chlapec.

Také jsem jim vysvětlila, že jsem si všimla jak se náš vztah změnil, i přes to, že se snažím být kamarádka. Řekla jsem jim, že z mé strany je mi líto, že i přes vztah který se s něma snažím vybudovat, a který fungoval najednou nefunguje. Zeptala jsem se jich, jestli by se jim líbilo, když já se tak začnu chovat. Po diskusi jsme se domluvili, že pošlu email rodičům, protože potřebuji, aby i oni věděli, co se ve výuce děje. Žáci tento krok pochopili a omluvili se mi. V emailu jsem vysvětlila, že se k dětem chovám kamarádsky a nikdy na ně nekřičím a snažím se u nich vybudovat kladný vztah k angličtině. Zmínila jsem se, že se mi nelíbí, že se ke mně děti chovají arogantně a bez respektu a zda by to s nimi nemohli také probrat. Výsledek toho, že jsem obětovala celou hodinu k tomu, abych od dětí vyslechla jejich názory a nebála se říct si o pomoc rodičům byl ten, že od té doby se náš vztah opět zlepšil a do hodin se znovu těším.

2

girl in a classical lesson sits alone in the classroom like the others. There are thirteen students in the class and everyone sits alone at a smaller desk. The teacher asks the pupils to write down the material from the blackboard and reads it to them herself. The girl tries to write, but she can't write as fast as the other classmates. Instead of checking in or asking for more time, she starts crying.

Developmental dysphasia

Diagnosis, Failure to attend class

I asked the pupils to write down the lesson from the blackboard. Everyone was taking notes except for one girl who was sitting sadly at the bench and was crying. When I asked her what it was, she said that she couldn't keep up with the others. I offered her as much time as she wanted, but unfortunately she continued to cry. Finally I allowed her to write only a part and the girl slowly calmed down.

Support, Interview

The result of the solution is primarily the fact that the girl now asks more often or reports without starting to cry and is not as afraid as before. Mostly in situations similar to the one described, the girl writes only part of the text and does not feel like someone who is holding others back from work.

Longterm success

9

tanec

Vývojová dysfázie

vysokoškolské magisterské

13

Dívka v klasické hodině sedí ve třídě jako ostatní samostatně. Třída má třináct žáků a každý sedí sám u menší lavice. Paní učitelka žádá žáky, aby si zapsali učivo z tabule a sama jim jej k tomu čte. Dívka se pokouší psát, ale nestíhá zapisovat tak rychle jako ostatní spolužáci. Namísto toho aby se přihlásila či požádala o více času začne plakat.

Vývojová disfázie

Požádala jsem žáky aby si zapsali učivo z tabule. Všichni si zapisovali až na jednu dívku, která seděla smutně u lavice a usedavě plakala. Když jsem se jí zeptala o co jde, řekla že nestíhá past s ostatními. Nabídla jsem jí, že má času kolik chce, ale bohužel plakala dál. Nakonec jsem jí dovolila napsat pouze část a dívka se pomalu uklidnila.

Výsledkem řešení je především fakt, že dívka se nyní častěji ptá či přihlásí, aniž by začala plakat a nebojí se tolik jak dřív. Většinou při situacích podobných té která byla popsána, dívka píše pouze část textu a necítí se jako někdo kdo ostatní zdržuje od práce.

2

The student comes from a divorced family, lives permanently with her mother. The father has moved far away and does not keep in touch with him regularly. Father and mother often have arguments about their daughter and situations related to her. Their relationship could be described as very strained. The student soon understood how to function in these conditions and how to twist and manipulate each parent separately in order to achieve what she wanted. The father insisted that she spend some time with his parents (the student's grandparents). Big complications arose when it was switched to distance learning. The father insisted that the student stay with his grandparents during the pandemic. Thus, the mother had no idea how her daughter's education was going during this period. During the first weeks, the student repeatedly did not go to the online classes, and then she made the excuse that the computer was not working. The teacher tried to resolve this situation with the mother, as the student's legal representative. After a long struggle, she solved the problem with her father, who bought her a new computer. But even that didn't solve the situation. The student was disruptive during classes, if she showed up at all. She didn't complete assignments, she didn't write tests, and it went so far that she started accumulating unexcused hours. There was no one to excuse them, as the mother had no supervision over the student. The whole situation continued to escalate until the teacher was forced to tell the mother that if the situation was not resolved soon, the case would have to be investigated by social services. Only under the weight of this fact did the father and mother come to an agreement and the student returned to her mother again. Unfortunately, there were so many unexcused hours that she got a two on her behavior report card.

The student already had behavior problems in the past. She is not very popular in the team, she has a few friends, but the rest of the class rather avoids her. She often disrupts classes with her behavior, is very noisy and likes to argue with teachers. She has also had problems with lying and manipulation in the past, for example when she received money from her mother for a school trip that should have been taken out in advance, but she kept it and bought clothes with it.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems, Verbal disruption of lessons

There really was no reasonable solution to this tangled situation. Although the teacher tried to save the situation and worked tirelessly to communicate with the legal representative (mother), the attitude of the student and the circumstances of her family made it impossible to catch this situation in time and solve the problem behavior before the consequences.

Consequences, Interview

The student received a two on her behavior report card and her grades were at the level of threes and fours. However, she has felt the consequences of her behavior as she cannot participate in the class sports cycling course. When I was present in her class during my practice, when the matters of this course were being dealt with, I could see that she was sad about not being able to participate. We can only hope for her future sake that she learns from this situation and understands that her actions have consequences.

Failure

12 let, 6. ročník

-

Manipulace

Magisterský titul

20

Žákyně pochází z rozvedené rodiny, žije trvale s matkou. Otec se odstěhoval daleko a kontakt s ním pravidelně neudržuje. Otec ale s matkou mají často hádky právě ohledně jejich dcery a situacích s ní spojenou. Jejich vztah by se dal popis jako velmi vypjatý. Žákyně brzy pochopila, jak v těchto podmínkách fungovat a jak kličkovat a manipulovat s každým rodičem zvlášť, aby dosáhla, čeho chce. Otec trval na tom, aby trávila nějaký čas i u jeho rodičů (prarodičů žákyně). Velké komplikace nastaly, když se přešlo na distanční výuku. Otec u matky prosadil, aby v době pandemie žákyně byla právě u jeho prarodičů. Matka tak neměla představu o tom, jak vzdělávání její dcery v tomto období probíhá. Během prvních týdnů žákyně opakovaně nechodila do online hodin a poté se vymluvila na nefunkční počítač. Tuto situaci se pokusila paní učitelka vyřešit s matkou, jako zákonným zástupcem žákyně. Ta po dlouhé tahanici problém vyřešila s otcem, který ji pořídil nový počítač. Ale ani to situaci nevyřešilo. Žákyně při hodinách působila rušivě, pokud se tam vůbec ukázala. Úkoly neplnila, nepsala testy a zašlo to tak daleko, že se u ní začali hromadit neomluvené hodiny. Ty neměl kdo omluvit, jelikož matka neměla nad žákyní dohled. Celá situace se neustále přiostřovala, až byla paní učitelka nucena matce sdělit, že pokud se situace nevyřeší brzy, případ bude muset začít prošetřovat sociální služby. Až pod tíhou této skutečnosti se otec i matka shodli a žákyně se opět vrátila k matce. Bohužel, neomluvených hodin bylo tolik, že měla na vysvědčení dvojku z chování.

Žákyně měla již v dřívějších dobách problémy s chováním. V kolektivu není příliš oblíbená, má pár kamarádek, ale zbytek třídy se jí spíše straní. Svým chováním často vyrušuje v hodinách, je hodně hlučná a ráda se s učiteli hádá. V minulosti se u ní vyskytli i problémy s lhaním a manipulací, například když dostala od maminky peníze na školní výlet, které měly být vybrány dopředu, ale ona si je nechala a nakoupila si za ně oblečení.

Tato zapeklitá situace vlastně žádné rozumné řešení neměla. I když se učitelka snažila situaci zachránit a neúnavně se věnovala komunikaci se zákonným zástupcem (matkou), přístup žákyně a okolnosti její rodiny znemožňovali tuto situaci podchytit včas a problémové chování vyřešit před následky.

Žákyně dostala na vysvědčení dvojku z chování a její prospěch byl na úrovní trojek, čtyřek. Pocítila však následky svého chování, protože se nemůže účastnit třídního sportovního kurzu cyklistiky. Když jsem při své praxi byla přítomna v její třídě, když se řešili záležitosti tohoto kurzu, bylo vidět že je smutná z toho, že se účastnit nemůže. Můžeme pro její budoucí dobro doufat, že se z této situace poučí a pochopí, že její jednání má následky.

2

It was Thursday afternoon, the last class I taught that day, 9 A. I was already very tired and my head was full of worries, because of my personal matters. For 9. And that was also the last class that day and they were very excited. As always, the student was on his mobile phone during the lesson and was watching some videos on it and laughing a lot. I understood that he also subsequently sent them to other classmates. So from time to time the class was shaken by an outburst of laughter, but it was he who made the loudest noise. I warned the student several times and asked him to hide his mobile phone, but he did not pay any attention to my admonitions and requests for silence and instead always laughed in my face.

The student regularly disrupts classes and has problems respecting authority and rules. He is not exactly a diligent student. He's not paying attention in class, he's on his cell phone. He doesn't care about his school performance, he lacks the motivation to study well.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Verbal disruption of lessons

After my umpteenth warning, which the student ignored, I reached him, took his phone and put it on the desk next to me. I continued the interpretation. After a while, however, I noticed that the phone had disappeared from the department (probably while I was writing on the board). So I went back to the student and asked him to return the mobile phone to me. He replied that he had it in his bag and that I had no right to take it from him. That was the last straw. Anger rose in me and I wanted to take the bag from him. But he grabbed her and started to wrestle with me for her, shouting that I had no right to do that according to the school rules. At that moment I acted in complete affect and did not think about whether according to the school rules I should take his phone. I started shouting that there are a lot of things in the school rules that he violates, so he has nothing to teach me. I completely lost my temper and control over the situation. I didn't know what to do at all. Finally, I ordered that we go to the principal's office together.

Consequences, Disrespectful communication, Interview, Warning

The principal and I agreed that even in view of the previous incidents and the consistent disrespect towards the teachers, the pupil will receive a two in behavior. That gave me a bit of a sense of satisfaction, but the student didn't care at all... Until recently... I was told that the student had applied to the University of Defense, he said he passed the physical tests, but in the second round he was asked about the double at the interview because of his behavior and it is said that they did not take him because of that. So it had interesting consequences. I now feel a bit guilty that I didn't handle the situation better and solve it with the behavior deuce that may have ruined his future career.

Failure

17

hraní her na mobilu, MMA

ADHD,Psychiatrická diagnoza

Podvody,Záškoláctví,Cigarety

Vysokoškolské – titul. Mgr., učitelství druhého stupně ZŠ, aprobace německý jazyk a český jazyk

32

Byl čtvrtek odpoledne, poslední hodina, kterou jsem ten den učila, 9. A. Byla jsem už hrozně unavená a měla jsem hlavu plnou starostí, kvůli svým osobním věcem. Pro 9. A to byla ten den taky poslední hodina a byli hrozně rozjívení. Žák byl během vyučovací hodiny jako vždy na mobilu a sledoval na něm nějaká videa a hrozně se u toho smál. Pochopila jsem, že je i následně posílal i ostatním spolužákům. Třídou tedy čas od času otřásl výbuch smíchu, ale největší hluk dělal především on. Několikrát jsem žáka napomenula a poprosila, ať schová mobil, on ale na mé napomenutí a prosby o ticho nebral vůbec žádný ohled a místo toho se mi vždy vysmál do tváře.

Žák pravidelně ve vyučování vyrušuje a má problém s respektováním autorit a pravidel. Není zrovna pilným studentem. V hodinách nedává pozor, je na mobilu. Na školním prospěchu mu nezáleží, postrádá motivaci se dobře učit.

Po mém několikátém napomenutím, které žák ignoroval, jsem k němu došla, sebrala mu telefon a položila ho k sobě na katedru. Dál jsem pokračovala ve výkladu. Po chvíli jsem si ale všimla, že telefon z katedry zmizel (pravděpodobně, když jsem psala na tabuli). Došla jsem tedy zpět k žákovi a vyzvala ho, ať mi mobil vrátí. On odpověděl, že ho má v tašce a že nemám právo mu ho brát. To už byl poslední kapka. Vzedmul se ve mně vztek a chtěla jsem mu tašku vzít. On ji ale chytnul a začal se o ni se mnou přetahovat a křičel u toho, že na to podle školního řádu nemám právo. V tu chvíli jsem jednala v naprostém afektu a nepřemýšlela jsem nad tím, jestli mám podle školního řádu mu telefon vzít. Začala jsem křičet, že ve školním řádu je spousta věcí, které on porušuje, takže mě nemá co poučovat. Úplně jsem ztratila nervy a kontrolu nad situací. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Nakonec jsem zavelela, že spolu půjdeme do ředitelny.

S ředitelkou jsme se dohodly, že i vzhledem k předchozím incidentům a soustavnému disrespektu vůči učitelům, dostane žák dvojku z chování. To mi dodalo trochu pocit zadostiučinění, ale žákovi to bylo úplně jedno... Až donedávna… Doneslo se ke mně totiž, že se žák hlásil na Univerzitu Obrany, splnil prý fyzické testy, ale v druhém kole se ho u pohovoru ptaly na tu dvojku z chování a prý ho kvůli tomu nevzali. Takže to mělo zajímavé konsekvence. Mám teď trochu výčitky svědomí, že jsem situaci nezvládla lépe a vyřešila to tou dvojkou z chování, která mu možná zkazila budoucí kariéru.

2

During my internship, I met a lot of students who had problematic behavior. The first situation is from the period when I taught for several years at an elementary school, which is a small class. The pupil who was diagnosed with ADHD did not only show himself in a strange way in class. He quite often reacted with aggressive outbursts to various stimuli in his surroundings. Something else always upset him. So it was hard to predict when and how the boy would react. My colleagues and I often discussed the situation. The advantage was not only the work of a social pedagogue at the school, but also the presence of a teaching assistant in the classroom. The class as such was quite problematic. Several children with SPV, ADHD or LMP visited her.

So, as I mentioned, the boy was diagnosed with ADHD, and he was not provided with an ideal family background. He came from a socially weak family that moved often. During his three years of compulsory schooling, he attended a total of three primary schools. Together with other pedagogues, we looked for various causes that could probably cause the boy's aggressive behavior. We also discussed the situation with repeated moving, which could have been more psychologically demanding for him. I very often discussed the possible causes with the student himself and generally tried to discuss his behavior with him as well. Among other things, a social pedagogue also intervened in the situation. He worked not only with the whole class, but also individually with the boy. Parents' meetings with the school management, the social pedagogue and me, as the class teacher, also took place regularly at the school.

Diagnosis, Emotional outbursts

After some time, when the situation did not improve, my colleagues and I decided that we would have to think of another way to help the boy. We therefore recommended parents a diagnostic stay in DPL in a special facility. From the beginning, it seemed that the parents would not even think about this possibility. This was also indicated by their thinking about further relocation. The reaction when parents decided to take advantage of the offer was surprising to us.

Transfer of student, Cooperation with experts

In my opinion, the boy benefited from the diagnostic stay. The boy began to realize his behavior. Although he was unable to suppress the aggressive responses completely, even given the nature of his diagnosis, there was some progress in how he was able to process various stimuli. The moments when the boy reacted aggressively did not occur to the same extent as before the stay in DPL. I classify this situation as successfully resolved.

Longterm success

10 let, 4. ročník ZŠ

otevřená otázka hraní počítačových her

ADHD

Arogance

vysokoškolské vzdělání, aprobace: speciální pedagogika

18

Za dobu mé praxe jsem se setkala se spoustou žáků, kteří měli problémové chování. První situace je z období, kdy jsem již několikátým rokem vyučovala na základní škole, která je malotřídkou. Žák, kterému bylo diagnostikováno ADHD, se nejen v hodinách projevoval zvláštním způsobem. Poměrně často reagoval agresivními výbuchy na různé podněty ve svém okolí. Vždy jej rozčílilo něco jiného. Těžko se tedy dalo předvídat, kdy a jak bude chlapec reagovat. S kolegy jsme situaci řešili často. Výhodou bylo nejen působení sociálního pedagoga na škole, ale také přítomnost asistenta pedagoga ve třídě. Třída jako taková byla totiž docela problematická. Navštěvovalo ji několik dětí s SPV, ADHD či LMP.

Jak jsem tedy zmínila, chlapci bylo diagnostikováno ADHD, navíc mu nebylo poskytováno ideální rodinné zázemí. Pocházel ze sociálně slabé rodiny, která se často stěhovala. Během tří let jeho povinné školní docházky navštěvoval celkem tři základní školy. Společně s ostatními pedagogy jsme hledali různé příčiny, které pravděpodobně mohly způsobovat chlapcovo agresivní chování. Probírali jsme i situaci s opakovaným stěhováním, která pro něho mohla být psychicky náročnější. Velmi často jsem se samotným žákem rozebírala možné příčiny a celkově jsem se s ním snažila rozebírat i jeho chování. Mimo jiné do situace zasahoval také sociální pedagog. Ten pracoval nejen s celou třídou, ale také individuálně s chlapcem. Pravidelně ve škole také probíhaly schůzky rodičů s vedením školy, sociálním pedagogem a mnou, jakožto třídní učitelkou.

Po nějaké době, kdy se situace nezlepšovala, jsme s kolegy usoudili, že bude třeba vymyslet jiný způsob, jak chlapci pomoct. Doporučili jsme tedy rodičům diagnostický pobyt v DPL ve speciálním zařízení. Z počátku se zdálo, že rodiče o této možnosti nebudou ani přemýšlet. Poukazovalo na to i jejich uvažování o dalším stěhování. Překvapivá tak pro nás byla reakce, kdy se rodiče rozhodli nabídky využít.

Dle mého názoru chlapci diagnostický pobyt prospěl. Chlapec si své chování začal uvědomovat. Ačkoli nedokázal agresivní reakce zcela utlumit, a to i vzhledem k povaze jeho diagnózy, i přes to byl zaznamenán určitý pokrok v tom, jak různé podněty zvládal zpracovat. Chvíle, kdy chlapec reagoval agresivně, už neprobíhaly v takové míře, jako tomu bylo před pobytem v DPL. Tuto situaci tak řadím mezi úspěšně vyřešené.

2

In the seventh grade in English class, I assigned students to work in groups. One of the pupils became hysterically angry because his work did not go as well as he had imagined.

Anamnesis of the pupil or class, i.e. everything that is relevant for the chosen situation.

Emotional outbursts

While the other children had work, I took the pupil to the corridor, where I managed to calm him down.

Support, Transfer of student

For the rest of the lesson, he worked alone on his work, and not in a group, and the lesson was done without any further conflicts.

Longterm success

13 let, 7. ročník

Magisterské

16

V sedmé třídě v hodině angličtiny jsem zadala žákům práci ve skupinách. Jeden z žáků se začal hystericky vztekat, protože se mu práce nedařila tak, jak by si představoval.

Anamnéza žáka nebo třídy, tedy vše co je relevantních pro zvolenou situaci.

Zatímco ostatní děti měly práci, odvedla jsem žáka na chodbu, kde se podařilo ho uklidnit.

Zbytek hodiny pak pracoval už sám na své práci, a ne ve skupině a výuka se obešla bez dalších konfliktů.

2

I taught the student only for music education at the second level. He suffered from explosive and aggression disorders. He always had these states if he missed some work, a paper or something unfair happened to him from his point of view. At such times he felt threatened. He had problems not only when things did not go well for him personally, but also with classmates and teachers. His outbursts were sudden and erratic.

A student in the 7th year of elementary school, aggressive, outbursts of anger for minor reasons, conflicts with classmates, some liked to poke him in this direction.

Emotional outbursts

Of course, I discussed the whole situation and the student's behavior with his parents. I suggested and recommended them to visit PPP. Furthermore, after consultation with the pedagogical council, I recommended her a course on coping with stressful situations, which she initially attended, but after a certain period of time did not go to the sessions regularly. Furthermore, I tried to work as much as possible with the class team, so that the student did not feel that he was somehow oppressed. I tried to include a lot of group work in the lessons so that the student could socialize as much as possible.

Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

Finally, after working with the student for a long time, his behavior improved more and more. After a certain period of time, I always took him aside and we discussed together the situations that he managed with his behavior. The ones he couldn't quite handle, we talked about them and asked ourselves what and how he could have done better. A few sessions were also held with parents. Over time, the student matured and his behavior moderated and he got along with the team.

Longterm success

13 let, 7. ročník

Žáka velice bavila práce s počítači, programování. Dále mezi jeho záliby patřila četba.

Vysokoškolské- titul Mgr., pro první stupeň ZŠ

32

Žáka jsem učila pouze na hudební výchovu na druhém stupni. Trpěl poruchami výbuchu a agresí. Tyto stavy měl vždy, pokud nestíhal nějakou práci, písemku nebo se mu z jeho pohledu dělo něco nespravedlivého. V takových chvílích se cítil ohrožen. Problémy měl nejen když se mu osobně něco nedařilo, ale i se spolužáky a učiteli. Jeho výbuchy byly náhlé a nevyzpytatelné.

Žák 7. ročníku základní školy, agresivní, výbuchy vzteku z nepatrných příčin, konflikty se spolužáky, někteří ho v tomto směru rádi popichovali.

Celou situaci a žákovo chování jsem samozřejmě řešila s jeho rodiči. Navrhla jsem jim a doporučila, aby navštívili PPP. Dále po konzultaci s pedagogickou radou jsem ji doporučila kurz na zvládání stresových situací, který zpočátku navštěvovali, ale po určité době nechodili na sezení pravidelně. Dále jsem se snažila pracovat co nejvíce s třídním kolektivem, aby žák neměl pocit, že je nějak utlačován. Do výuky jsem se snažila zařazovat hodně skupinových prací, aby se žák co nejvíce socializoval.

Nakonec po dlouhodobé práci s žákem se jeho chování čím dál více zlepšovalo. Vždy po určitém období jsem si ho brala bokem a rozebírali jsme společně situace, které svým chováním zvládl. Ty, které úplně nezvládal, tak jsme si o nich vykládali a říkali jsme si, co a jak mohl udělat lépe. Pár sezení proběhlo i s rodiči. Postupem času žák vyzrál a jeho chování se umírnilo a sžil se s kolektivem.

2

In this situation, the teacher focused on the problem that arose during the quarrel in the class, where she was not present and noticed it only later. The situation started with an argument between two students, when they argued with each other during a break. The teacher overlooked this conflict and noticed it later, i.e. she did not see the beginning of the whole situation and could not judge which of the pupils actually started it. Therefore, she also asked another student how the whole situation took place, the student was on the side of the guilty student and thus defended him, even if falsely for the sake of not disturbing the friendship. So the class teacher verbally scolded the student who was not responsible for the situation. The falsely accused pupil was sad and didn't want to communicate very much, so it was obvious that he was not handling this whole situation very well.

The class has a problem working together in a group thanks to a few classmates. This of course upsets the children, some try not to notice it, others react loudly to it, some try to solve the whole situation with the student in question and by talking to him and the like. The whole class therefore seems noisy, even frantic, when not even the attention of the pupils by the teacher helps. Therefore, children often try to solve their conflicts in their own way, either by shouting and sometimes with violence, especially in the case of boys. Pupils also have a problem with following the rules in the classroom, whether it is jumping into each other's speech or the class teacher's speech. Running around during class, talking or uncontrollable concentration during class, when they prefer to have fun with each other.

Verbal aggression

It happened to me that I was not in class when two students started arguing. I came later, the argument was in full swing. I stopped this argument by calling another student, whom I asked to clarify the situation. He stood up for his friend, which I actually didn't know about at first, and so I even made amends to the wrongfully accused student. After a while, when I noticed how sad the student was, I concluded that I had really wronged him and he was just defending himself. When you spend whole days with those children, you gradually notice how they react to certain situations. I let it all go through my head, realized that I hadn't done enough research and could have avoided the whole thing if I had asked more kids. Additionally, I solved this problem by apologizing to the falsely accused student and telling him that I was very sorry.

Interview

The result of the solution had a rather long-term impact on the teacher, from the part of finding information. The teacher realized her mistake, she tries to prevent and avoid such situations so that other conflicts of a similar type do not arise again and she does not inadvertently have to blame the student who was not responsible for the situation. Of course, the solution also affected the students of the class, as they felt sorry for their classmate and were uncomfortable with not keeping him when they had the chance. Even this not well-handled situation, however, aroused in the students a need for justice towards others. How satisfied am I with the solution to the situation? Completely unsatisfied Completely satisfied 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 As with the previous answer, it was explained to us that if the children wanted to resolve the given conflicts more often, it would be more useful for them in life, and I would rate the teacher as an 8. How Did I behave well in the given solution in a supportive way for the student? Completely unsupportive Completely supportive 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 How much did I make reasonable demands on the student? Completely inadequate Completely adequate 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Student's statement about the given case study What is inspiring for me, what would I appreciate? What was inspiring for me about the entire practice, and not just about the case study, was seeing the real happenings in the classroom. As I wrote before, this class is not calm or quiet at all. I was especially inspired by the teacher, who, despite not having much experience, tries to resolve every conflict with the pupils as empathetically as possible and, in my opinion, fulfills her duty very well, when I can judge for myself that it is certainly not as simple as seems at first glance. What would I like to avoid? Personally, I would like to avoid physical attacks by students at school. I don't like the approach of solving conflicts with violence. What would I do differently and why? I would probably handle the whole situation more forcefully and with a lower threshold of patience, maybe I would give them some kind of punishment so that they unlearn doing such things. Of course, I do not claim that my approach is the best, rather I lean towards the overall approach of the teacher, who managed it relatively easily and with great insight. What solutions can I think of? I think that the solution used was completely on point, in any case, I would add perhaps a class lesson in general, where the children could have fun with each other, everyone would say what bothers them, what they would like to change, calmly and concretely warn the pupil, of course politely, what could be improved in his behavior. Alternatively, come up with a joint group activity where everyone would have to work together, at the same pace, and literally everyone would have to "put a hand to the work"

Failure

Rušení výuky,Emoční labilita,Vykřikování,Neuznávání pravidel,Odmlouvání,Nespravedlnost

3 Absolvoval/a nejaký relevantní kurz, výcvik na zvládanie problematického chovania, ne-kázne nebo komunikácie v triede a podobne : Áno / Nie Poprípade uveďte názov: Kurz s Michalom Dubcom K danému relevantnému kurzu sa triedna učiteľka vyjadrila, že tento kurz bol nárazový a jednodenný, zameraný na všeobecné situácie v triede, predovšetkým ale na matematiku. Každopádne kurz nebol úplne zameraný na problémové chovanie žiakov. Kazuistika ++ Deskriptivní údaje ke kazuistice ++ Vek žiaka a ročník: 10 a 3. Ročník ZŠ Pohlaví žiaka: žena / muž Žiak žije: s oboma rodičmi/ iba s matkou / iba s otcom / v striedavej opatere / s iným rodinným príslušníkom / v opatere nevlastných zákonných zástupcov. Problémové chovanie sa opakuje a poprípade uveďte jak často: áno / ne -každodenne Poruchy chovania: Vyrušovanie na hodine, emočné výbuchy, vykrikovanie, zasahovanie do všetkého, nerešpektovanie pravidiel, skákanie do reči. Potvrdená diagnóza žiaka/-ov napr.: Podľa školského psychológa, žiaka nemožno zaradiť do tabuliek s diagnózou, každopádne školský psychológ uvádza, že sú tam prvky, akurát to nie je na asistenta. Prospech žiaka – subjektívny pohľad: podpriemerný - priemerný – nadpriemerný Záleží na predmetoch a aktivitách, v niektorých je žiak lepší ako ostatní a v iných zase nedosahuje ani ciele, ktoré majú v triede nastavené. Skôr matematické a priestor Záujmy žiaka/-ov. Futbal, džudo, tenis. Viac-menej sa žiak zameriava na športové aktivity. Použili ste pri riešení postupy vychádzajúce z nejakého konkrétneho prístupu (napríklad Škola bez porazených, Nenásilná komunikácia, Rešpektovať a byť Rešpektovaný, Podpora pozitívneho chovania - PBS, a podobne)? Pokiaľ áno napíšte aký: Rešpektovať a byť rešpektovaný. Kľúčové slova, ktoré popisujú situáciu problematického chovania žiaka/žiakov: Porušovanie pravidiel, emočné výbuchy, vyrušovanie na hodine. Podrobný popis Situácia sa odohrávala v druhej triede základnej školy, ale toto problémové chovanie je u žiaka pretrvávajúce od prvého ročníka a opakuje sa denne. Žiak má totiž tendenciu skákať do reči triedneho učiteľa, ale taktiež aj do reči svojim spolužiakov, z čoho možno usúdiť, že to častokrát, žiaci nedokážu veľmi pretrpieť. Situácia vznikla na základe emočného výbuchu daného žiaka potom ako druhý študent, žiaka vyrušoval. Začalo to hlasným prejavom nesúhlasu, až do hádky oboch žiakov. Následne žiaci na seba fyzicky zaútočili a snažili sa problém vyriešiť násilím. Taktiež počas bitky na seba útočili slovne, čo v triede vyvolalo nepokoj a triedna učiteľka išla problém hneď riešiť. 2. Anamnéza žiaka/kov alebo triedy, teda všetko čo je relevantné pre zvolenú situáciu. Žiak žije v ucelenej rodine ale rodičia sa nebránia fyzickým trestom, preto možno predpokladať, že možno aj toto je príčina jeho správania sa k svojim spolužiakom a celkovo v triede. Na praxi som si teda sama mohla častokrát povšimnúť to, ako žiak reagoval na dianie v triede. Chlapec je určite veľmi hlučný, každú jednu myšlienku musel opomenúť, zakričať alebo povedať, aj keď tým napríklad prerušil spolužiaka či triednu učiteľku. Žiak sa nerád prispôsoboval práci s ktorou nesúhlasil, naopak sa veľmi rád zapájal do pre neho zaujímavých aktivít. Taktiež som si mohla povšimnúť, emočné výbuchy u žiaka, kedy buď odišiel sám od lavice a vyšiel z triedy alebo poprípade fyzicky napadol daného žiaka, ktorý ho nejako vyrušil. Tieto fázy sa v priebehu pár dní opakovali viac ráz. Žiak podľa školskej psychologičky nemá žiadnu poruchu učenia, konkrétne nespadá do žiadnej zo zvolených tabuliek a preto nepotrebuje osobného asistenta. Každopádne u žiaka identifikovala náznaky, ktoré by sme mohli rozdeliť do rôznych častí diagnóz. Žiak podáva na niektorých predmetoch silné výsledky a cíti sa silnejší. Pri niektorých ako je konkrétne matematika alebo priestorové videnie, žiak nedosahuje ani určených cieľov, každopádne sa žiak snaží zlepšovať. Trieda celkovo pôsobí hlučne, žiaci v nej sú veľmi energický, za to naozaj šikovní, majú radi hlavne skupinové aktivity v menšom počte žiakov. Každopádne ťažko dokážu udržať pozornosť na hodine, niektorí zo žiakov sa so spomínaným študentom v priebehu hodín, či prestávok, tiež dostávajú do konfliktov a tým väčšinou náš skúmaný žiak vyrušuje celú triedu. 3. Podrobný popis riešenia, najlepšie zachytiť dialóg vedený s žiakom/i a činnosti, ktoré pri riešení prebiehali. Zavolala som si oboch žiakov pri seba, aby sme si ujasnili, že takto sa proste správať nesmú. Ďalej som im povedala, že sa mi takéto správanie nepáči a že konflikty sa takouto cestou neriešia. Každému zo žiakov vždy nechávam priestor na to aby sa v pokoji vyjadrili k danej situácií, najlepšie by bolo aby mu pri tom ten druhý neskákal do reči a mohli sme problém normálne vyriešiť. Táto taktika na nich celkom funguje, aj keď niekedy to proste v kľude vyriešiť nejde. Každopádne vždy sa celkom jednoducho, po tom, ako to celé, to nahnevanie, prešumí, obaja žiaci tomu druhému ospravedlnia. Snažím sa to vždy vysvetliť v pokoji, pretože mi to príde správne a nejaké tresty im nedávam, to mi príde zbytočné, ak by sa to aj náhodou znovu opakovalo. Keďže jeden z nich má naozaj problém neporušovať pravidlá. Zistila som ale že tento spôsob funguje, aj keď to ide pomaly, ale snažím sa. Taktiež sa teda snažím a myslím, že čím je tých konfliktov viac, tým horšie mi to ide, používať ale popisný jazyk. Snažím sa popísať, slovne, čo to vo mne vyvoláva, že som z toho smutná alebo, že ma to mrzí, ale niekedy aj ja stratím trpezlivosť. Potom sa keď tak proste odkážem na pravidlá. 4. Výsledok riešenia. Žiaci sa po situácií a po tom ako sa upokojili, ospravedlnili jeden druhému a ďalej sa pokračovalo vo vyučovaní, ďalej sa dokázali spolu rozprávať, poprípade aj spolu bez problémov pracovať, každopádne sa k takýmto nezhodám medzi týmto jedným konkrétnym žiakom, vraciame viackrát denne aj keď problém už vyriešený bol. Z dlhodobého hľadiska by sa dalo povedať, že ostatní žiaci možno aj rezignovali a nevšímajú si to tak, každopádne pri takýchto konfliktoch to triedu celkom upevní a spolu sa tiež snažia problém pri týchto situáciách spolu riešiť aj bez pomoci triedneho učiteľa alebo tak, aby to nerušilo ďalších spolužiakov. Do jaké míry jsem spokojený V nasledujúcich tabuľkách môžeme vidieť samostatné ohodnotenie učiteľa, v popísanej situácií. Hodnotenie v tabuľkách je určované stupnicou od 1 po 10, pričom 1 je najmenej a 10 naviac. Do akej miery som spokojná s riešením danej situácie? Úplne nespokojná Úplne spokojná 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Pri tejto otázke sa triedna učiteľka vyjadrila následne skôr na nechuť žiakov danú situáciu riešiť, keby sa žiakom riešiť situáciu chcelo, myslela by si, že im to do budúcnosti dáva viac a ohodnotila by sa kľudne aj číslom 8. Do akej miery som sa zachovala v danom riešení podporujúcim spôsobom pre žiaka? Úplne nepodporujúco Úplne podporujúco 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Do akej miery ste kládli na žiaka primerané nároky? Úplne neprimerané Úplne primerané 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Kazuistika 2 -- Deskriptívne údaje ku kazuistike - Vek žiaka a ročník: 10 rokov, žiak 3. ročníka ZŠ Pohlavie žiaka: žena / muž Žiak žije: s oboma rodičmi/ iba s matkou / iba s otcom / v striedavej opatere / s iným rodinným príslušníkom / v opatere nevlastných zákonných zástupcov. Problémové chovanie sa opakuje a poprípade uveďte jak často: áno / ne Poruchy chovania: Vyrušovanie na hodine, emočné výbuchy, vykrikovanie, zasahovanie do všetkého, nerešpektovanie pravidiel, skákanie do reči, nerozpoznanie spravodlivosti. Potvrdená diagnóza žiaka/-ov napr.: Podľa školského psychológa, žiaka nemožno zaradiť do tabuliek s diagnózou, každopádne školský psychológ uvádza, že sú tam prvky, akurát to nie je na asistenta. Prospech žiaka – subjektívny pohľad: podpriemerný - priemerný – nadpriemerný Záleží na predmetoch a aktivitách, v niektorých je žiak lepší ako ostatní a v iných zase nedosahuje ani ciele, ktoré majú v triede nastavené. Záujmy žiaka/-ov. Futbal, džudo, tenis Viac-menej sa žiak zameriava na športové aktivity. Použili ste pri riešení postupy vychádzajúce z nejakého konkrétneho prístupu (napríklad Škola bez porazených, Nenásilná komunikácia, Rešpektovať a byť Rešpektovaný, Podpora pozitívneho chovania - PBS, a podobne)? Pokiaľ áno napíšte aký: Rešpektovať a byť rešpektovaný. Kľúčové slova, ktoré popisujú situáciu problematického chovania žiaka/žiakov: Zvalenie chyby na druhého, Vyrušovanie na hodine, Nepokoj v triede, Podrobný popis V tejto situácií, sa učiteľka zamerala na problém vzniknutý pri hádke v triede, kde nebola prítomná a všimla si ho neskôr. Situácia začala pri hádke dvoch žiakov, kedy sa spolu hádali počas prestávky. Učiteľka tento konflikt prehliadla a všimla si ho neskôr, čiže začiatok celej situácie nevidela a nemohla usúdiť, ktor zo žiakov si vlastne začal. Preto sa opýtala aj iného žiaka, ako vlastne celá situácia prebehla, žiak bol na strane vinného žiaka a tak si ho zastal, aj keď nepravdivo kvôli nenarúšaniu priateľstva. Triedna učiteľka teda vyhrešila slovne žiaka, ktorý za vzniknutú situáciu nemohol. Krivo obvinený žiak bol smutný a moc nechcel komunikovať, bolo teda zjavne vidieť, že celú túto situáciu nezvládal úplne dobre. 2. Anamnéza žiaka/kov alebo triedy, teda všetko čo je relevantné pre zvolenú situáciu. Trieda má vďaka určitým pár spolužiakom problém v celej skupine spoločne pracovať. To samozrejme deti rozčuľuje, niektoré sa to snažia nevnímať, iné na to hlasno reagujú, niektorí sa snažia celú situáciu riešiť s dotyčným žiakom a tým, že mu dohovárajú a podobne. Celá trieda preto pôsobí hlučne, priam až zbesilo, kedy ani upozorňovanie žiakov zo strany učiteľa nepomáha. Deti sa snažia si teda svoje konflikty častokrát riešiť po svojom, či už krikom a niekedy aj násilím, hlavne pri chlapcoch. Žiaci majú taktiež problém s udržovaním pravidiel v triede, či už sa jedná o skákanie si do reči alebo do reči triednej pani učiteľky. Pobehovania v hodine, rozprávaním sa alebo nezvládnutou koncentráciou počas výuky, kedy sa radšej medzi sebou zabávajú. 3. Podrobný popis riešenia. Stala sa mi taká vec, že som nebola v triede, keď sa začali dvaja študenti hádať. Prišla som neskôr, hádka bola v plnom prúde. Zastavila som túto hádku s tým, že som si zavolala ďalšieho žiaka, ktorého som poprosila aby mi situáciu objasnil. Žiak si svojho kamaráta zastal, o čom som ja vlastne najprv nevedela a tak som neprávom obvineného žiaka ešte vyhrešila. Keď som vlastne po čase postrehla, to ako je vlastne ten žiak z toho smutný, usúdila som že som ho naozaj vyhrešila neprávom a on sa iba bránil. Ono, keď s tými deťmi trávite celé dni, postupne si všímate ako reagujú na niektoré situácie. Nechala som si to celé prejsť hlavou, zistila som, že som si nedostatočne zistila informácie, a mohla som tomuto celému predísť, keby som sa opýtala viacerých detí. Dodatočne som tento problém vyriešila teda tak, že som sa krivo obvinenému žiakovi ospravedlnila a povedala mu, že ma to veľmi mrzí. 4. Výsledok riešenia. Výsledok riešenia mal skôr dlhodobý dosah na učiteľa, z časti zisťovania si informácií. Pani učiteľka si svoju chybu uvedomila, snaží sa takýto situáciám predchádzať a vyvarovať, aby znovu nenastali ďalšie konflikty podobného typu a nechcene nemusela obviniť žiaka, ktorý za vzniknutú situáciu nemohol. Riešenie malo samozrejme vplyv aj na žiakov triedy, pretože im bolo spolužiaka ľúto a bolo im nepríjemne z toho, že si ho nezastali, keď mali tú možnosť. Aj táto nie dobre zvládnutá situácia, teda ale vzbudila u žiakov potrebu po spravodlivosti voči inému. Do akej miery som spokojná s riešením danej situácie? Úplne nespokojná Úplne spokojná 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Tak isto ako pri predchádzajúcej odpovedi, nám bolo vysvetlené, že keby častejšie deti chceli dané konflikty riešiť, bolo by to pre nich užitočnejšie do života a pani učiteľka by som ohodnotila číslom 8. Do akej miery som sa zachovala v danom riešení podporujúcim spôsobom pre žiaka? Úplne nepodporujúco Úplne podporujúco 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Do akej miery ste kládli na žiaka primerané nároky? Úplne neprimerané Úplne primerané 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Vyjádření studenta k dané kazuistice (++ a --): Co je pro mě inspirativní, co bych ocenil? Inšpirujúce pre mňa na celej praxi, a nie len na kazuistike, bolo vidieť naozajstné dianie v triede. Táto trieda ako už som písala predtým nie je vôbec pokojná alebo tichá. Inšpirujúca bola pre mňa hlavne pani učiteľka, ktorá na to, že nemala veľa

V této situaci se učitelka zaměřila na problém vzniklý při hádce ve třídě, kde nebyla přítomná a všimla si ho až později. Situace začala při hádce dvou žáků, kdy se spolu hádali během přestávky. Učitelka tento konflikt přehlédla a všimla si ho později, tedy začátek celé situace neviděla a nemohla posoudit, který ze žáků si vlastně začal. Proto se zeptala i jiného žáka, jak celá situace proběhla, žák byl na straně vinného žáka a tak si ho zastal, i když nepravdivě kvůli nenarušování přátelství. Třídní učitelka tedy slovně vyčinila žáka, který za vzniklou situaci nemohl. Křivě obviněný žák byl smutný a moc nechtěl komunikovat, bylo tedy zřejmě vidět, že celou tuto situaci nezvládal úplně dobře.

Třída má díky určitým pár spolužákům problém ve skupině společně pracovat. To samozřejmě děti rozčiluje, některé se to snaží nevnímat, jiné na to hlasitě reagují, někteří se snaží celou situaci řešit s dotyčným žákem a tím, že mu domlouvají a podobně. Celá třída proto působí hlučně, až zběsile, kdy ani upozorňování žáků ze strany učitele nepomáhá. Děti se snaží si tedy své konflikty často řešit po svém, ať už křikem a někdy i násilím, hlavně u chlapců. Žáci mají také problém s dodržováním pravidel ve třídě, ať už se jedná o skákání si do řeči nebo do řeči třídní paní učitelky. Pobíhání během hodiny, rozmlouváním nebo nezvládnutou koncentrací během výuky, kdy se raději mezi sebou baví.

Stala se mi taková věc, že jsem nebyla ve třídě, když se začali dva studenti hádat. Přišla jsem později, hádka byla v plném proudu. Zastavila jsem tuto hádku s tím, že jsem si zavolala dalšího žáka, kterého jsem požádala, aby mi situaci objasnil. On si svého kamaráda zastal, o čemž jsem já vlastně nejprve nevěděla a tak jsem neprávem obviněného žáka ještě vyčinila. Když jsem vlastně po čase postřehla, jak je ten žák z toho smutný, usoudila jsem, že jsem ho opravdu vyčinila neprávem a on se jen bránil. Když s těmi dětmi trávíte celé dny, postupně si všímáte, jak reagují na některé situace. Nechala jsem si to celé projít hlavou, zjistila jsem, že jsem si nedostatečně zjistila informace, a mohla jsem tomu celému předejít, kdybych se zeptala více dětí. Dodatečně jsem tento problém vyřešila tedy tak, že jsem se křivě obviněnému žákovi omluvila a řekla mu, že mě to velmi mrzí.

Výsledek řešení měl spíše dlouhodobý dopad na učitele, z části zjišťování si informací. Paní učitelka si svou chybu uvědomila, snaží se takovým situacím předcházet a vyvarovat, aby znovu nenastaly další konflikty podobného typu a nechtěně nemusela obvinit žáka, který za vzniklou situaci nemohl. Řešení mělo samozřejmě vliv i na žáky třídy, protože jim bylo spolužáka líto a bylo jim nepříjemné z toho, že si ho nezastali, když měli tu možnost. I tato ne dobře zvládnutá situace tedy ale vzbudila u žáků potřebu po spravedlnosti vůči jinému. Jak moc jsem spokojená s řešením dané situace? Úplně nespokojená Úplně spokojená 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Stejně jako u předchozí odpovědi, bylo nám vysvětleno, že kdyby častěji děti chtěly dané konflikty řešit, bylo by to pro ně užitečnější do života a paní učitelka bych ohodnotila číslem 8. Jak moc jsem se zachovala v daném řešení podporujícím způsobem pro žáka? Úplně nepodporující Úplně podporující 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Jak moc jsem kládla na žáka přiměřené nároky? Úplně neadekvátní Úplně adekvátní 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Vyjádření studenta k dané kazuistice Co je pro mě inspirativní, co bych ocenil? Inspirující pro mě na celé praxi, a ne jen na kazuistice, bylo vidět skutečné dění ve třídě. Tato třída jak už jsem psala předtím není vůbec klidná nebo tichá. Inspirující byla pro mě hlavně paní učitelka, která na to, že neměla mnoho praxe, se snaží každý konflikt se žáky řešit, co nejempatičtěji a svou povinnost si podle mě plní velmi dobře, když sama mohu posoudit, že to určitě není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Čemu bych se chtěl vyhnout? Já osobně bych se chtěla vyhnout právě fyzickým útokům žáků ve škole. Nelíbí se mi přístup řešení konfliktů násilím. Co bych udělal jinak a proč? Já bych možná celou situaci řešila asi více rázně a s menším prahem trpělivosti, možná bych jim dala nějaký trest, aby se odnaučili dělat takové věci. Samozřejmě, netvrdím, že právě můj přístup je nejlepší, spíše se přikláním právě celkově přístupu paní učitelky, která to zvládala poměrně lehce a s velkým nadhledem. Jaké mě napadají varianty řešení? Myslím si, že použité řešení bylo úplně na místě, každopádně bych do toho přidala možná celkově nějakou třídnickou hodinu, kde by se děti mezi sebou mohly pobavit, každý by řekl, co mu vadí, co by chtěl změnit, klidně i konkrétně upozornit žáka, samozřejmě slušně, v čem by se ve svém chování mohl zlepšit. Případně vymyslet společnou skupinovou aktivitu, na které by museli všichni společně pracovat, stejným tempem a doslova každý by musel „přiložit ruku k dílu

2

It was my 5th lesson that day. It was a natural history. I had a headache since morning, so I wasn't in a very good mood, even though I tried not to show it. The first 15 minutes of the class passed quietly. The students wrote the test and no one interrupted. Subsequently, I began to discuss a new material. After a few minutes I had to reprimand the student because he put his feet on the bench and didn't have a notebook and textbook ready on the table, after a while I had to reprimand him again because he was telling something to his classmate, he stopped for a while and then started again.

The student attends the 9th grade of elementary school. He grew up in a complete family, but about a year ago his parents divorced. He is now in alternating care. He has 2 younger brothers. Now he is in his teenage years, so he tries to draw attention to himself in every possible way and tries what he can afford.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

When I had to admonish the student for the third time, my nerves snapped and I started shouting at him that I had enough and that he should kindly look and realize that he is at school and I sent him out the door saying that when he calms down, let will come back.

Disrespectful communication, Transfer of student

After about 5 minutes, when I calmed down, I went to get him to go back to class. He was silent and attentive for the rest of the hour. In the long run, however, it had no great effect. I realize that I should not have lost my temper and handled the situation better.

Failure

14 let, 9. třída

Žák hraje fotbal, ale hodně času také tráví u počítačových her.

Rušení výuky,Nepracovitost

magisterské, aprobace chemie a přírodopis

12 let

V ten den to byla moje 5. vyučovací hodina. Byl to přírodopis. Už od rána mě bolela hlava, a tak jsem neměla moc dobrou náladu, i když jsem se to snažila nedat najevo. Prvních 15 minut hodiny proběhlo v klidu. Žáci psali test a nikdo nevyrušoval. Následně jsem začala probírat novou látku. Po pár minutách jsem musela žáka napomínat, protože si dal nohy na lavici a na stole neměl připravený sešit a učebnici, za chvilku jsem ho musela napomínat zas, protože něco vyprávěl svému spolužákovi, na chvilku přestal a poté začal znovu.

Žák navštěvuje 9. třídu základní školy. Vyrůstal v úplné rodině, ale asi před rokem se jeho rodiče rozvedli. Nyní je ve střídavé péči. Má ještě 2 mladší bratry. Nyní je v pubertálním věku, takže se na sebe všemožně snaží strhávat pozornost a zkouší co si může dovolit.

Když už jsem žáka musela napomínat potřetí, praskly mi nervy a já na něj začala křičet, že už toho mám dost a ať si laskavě kouká uvědomit, že je ve škole a poslala jsem ho ven za dveře s tím, že až se uklidní, ať se vrátí.

Asi po 5 minutách, když jsem se uklidnila, tak jsem pro něj došla, aby se vrátil do třídy. Zbytek hodiny už mlčel a dával pozor. Dlouhodobě to ale žádný velký účinek nemělo. Uvědomuji si, že jsem neměla ztratit nervy a situaci vyřešit lépe.

2

The teacher, who willingly agreed to an interview on the topic of problematic behavior, describes one of her first experiences with classroom management, which she encountered only a few years after studying at the Faculty of Education. The whole problem started practically immediately after the beginning of the school year, when the teacher was assigned to the class list at the primary school, and she begins her description with the words: 'When I was sorting out the class list, there was a boy who behaved absolutely atypically...' It was an eleven-year-old pupil, whose behavior surprised both the young teacher (she herself says that after the end of her studies at the university she was 'downright naive') and the rest of the teaching staff. Before the start of the new school year, neither the teacher nor anyone else received information that anyone in her class should have any confirmed diagnosis of PPP, she only learned that the boy was supposed to be exceptionally gifted in languages. Everyone found out soon after the start of the school year that this was not true. 'The child was behaving absolutely atypically, so within two weeks we got the feeling that the child really had some sort of disorder...'

As the teacher describes, the student hit his head against the wall, hit the bench, kicked the ground, etc. He destroyed his things and hurt himself, for example, he took a notebook and hit his head with it. Relations with other students were of course unfavorable after such reactions, especially after situations when classmates "violated" his territory in any way - for example, if someone touched his desk, first the student "scolded" him not to touch it, then he himself started thrash. And if he felt even more threatened, and this happened when someone touched him directly, he was also aggressive towards those around him - he was able to punch or forcefully push a classmate (the teacher even uses the term 'throw') and more than once it happened that he caused injury to a classmate. What is most striking is the fact that this 'paper language gifted' boy had no other documents to inform the school about his behavior. The teacher only learned about the boy's problems in his previous schooling, which went so far that he had to change schools several times in the first grade. However, in cooperation with the educational advisor and other, more experienced colleagues, the teacher herself diagnosed the student as suffering from Asperger's syndrome before the official examination. Thanks to this timely finding, she was then able to work appropriately both with the student himself and with the entire class. The teacher describes that a prominent manifestation of his behavior, which led pedagogues to the idea of this disorder, was his tendency to fully and unconditionally follow rules and regulations. But when the student punched a classmate, he completely pushed the situation out of his mind and acted as if it hadn't happened, because he knew he shouldn't hurt anyone.

Diagnosis, Physical aggression, Selfdestructive behaviour

The teacher tried to work with the boy from the beginning because she realized how burdensome and in many cases even threatening his behavior was. That's why she invited the parents to school, tried to talk to them about these problems, but they were not willing to talk about any of their son's problems. They still referred to the guidance counselor and the teacher to the psychological conclusions they had about their son. Therefore, the teacher did not hesitate and invited a psychologist who was behind these conclusions. In addition to the fact that the boy was not particularly gifted in languages (according to the teacher, he was rather below average in languages), the psychologist stood by his opinion that the student is a very gifted boy who is not understood by those around him, and that is why he is sometimes angry. When asked if he was doing anything about his anger during their regular sessions, the psychologist replied that he 'hasn't tried it yet and will think about it'. The solution through an expert, who, as it later turned out, was also a close family friend, was not successful, and therefore the teaching staff decided to try to take the situation into their own hands. It all started first with the teacher and her work with the class, to whom she had to explain how things were. She spoke to the whole class, explaining why some people behave this way and others differently: 'I had to tell them that just as someone is born blind, someone is also born with a disorder of this social behavior... but the children had it explained to them , it got better and better, they knew they couldn't touch his bench, but they knew that the boy didn't have privileges, but that he had this disability. And the children understood it, I really succeeded, this was probably the biggest problem...' Thanks to this approach, the number of incidents between the student and other students was significantly reduced, because the whole class was informed about how to talk to a classmate, how to behave towards him in such a way as not to give him a chance for inappropriate expressions. Of course, it was also necessary to talk to the student himself: 'I talked to him all the time, and thanks to the fact that he was very communicative, he was able to describe what bothered him, why it bothered him, how far he could control himself and where he couldn't, so we were somehow putting it together.' The bigger problem was working with the parents - convincing them that there was a problem they couldn't admit. After more than four months of work, meetings, discussions, phone calls, the teacher really managed to convince them to solve the problem. At first, the parents (both university-educated) focused on the professional literature that dealt with these behavioral disorders, and thanks to it, they had their son examined themselves.

Support, Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

The results of the examination had been known to the school for a long time - a severe case of Asperger's syndrome. Thanks to this education, the consistent action and influence of the teacher, the student (now officially diagnosed) was assigned an assistant, 'who was absolutely amazing, practically invisible during the lesson, and at the same time in charge of everything,' the teacher assesses the greatest result of her efforts. At the same time, the teachers managed to make the pupil talk more, teach him to communicate with classmates (previous schools, on the other hand, ordered classmates not to talk to the pupil), and even gave him a certain self-confidence and reduced his fear of a new environment when he then transferred to another school for other reasons. The teacher adds that after four years the student was more mature, more communicative and less fearful. 'So we did it, it was amazing,' he adds towards the end of the interview.

Longterm success

11 let, 6. třída (prima na víceletém gymnáziu)

Zajímal se o zeměpis, zejména o všechny možné mapy, a dále byly jeho vášní ponorky. Použil učitel při řešení postupy vycházející z nějakého konkrétního přístupu například Škola bez poražených, Nenásilná komunikace, Respektovat a být Respektován, Podpora pozitivního chování – PBS, a podobně)? Pokud ano napište jaký Ne Klíčová slova Aspergerův syndrom, agresivita, nespolupracující rodina 1.

Vysokoškolské – pedagogická fakulta, obory matematika a chemie

31

Paní učitelka, která ochotně souhlasila s rozhovorem na téma problémového chování, popisuje svou jednu z prvních zkušeností s třídnictvím, se kterou se setkala jen pár let po studiu na pedagogické fakultě. Celý problém začal prakticky ihned po začátku školního roku, kdy paní učitelka dostala třídnictví u primánů, a svůj popis začíná slovy: 'Když jsem vyfasovala třídnictví, tak tam byl kluk, kterej se choval absolutně atypicky...' Jednalo se o jedenáctiletého žáka, jehož chování zaskočilo jak mladou paní učitelku (sama o sobě říká, že po konci studia na VŠ byla 'vyloženě naivní'), tak i zbytek pedagogického sboru. Před začátkem nového školního roku nedostala totiž paní učitelka ani nikdo jiný informace, že by v její třídě měl někdo mít jakoukoli potvrzenou diagnózu z PPP, pouze se dozvěděla, že chlapec má být mimořádně nadaný na jazyky. Všem záhy po začátku školního roku se zjistilo, že to není pravda. 'To děcko se chovalo absolutně atypicky, takže jsme během dvou týdnů získali pocit, že to děcko fakt má nějakou poruchu...'

Jak popisuje paní učitelka, žák mlátil hlavou do zdi, mlátil do lavice, kopal po zemi apod. Ničil své věci a ubližoval si, například vzal sešit a mlátil se s ním do hlavy. Vztahy s ostatními studenty byly po takovýchto reakcích samozřejmě nepříznivé, zejména po situacích, kdy spolužáci jakýmkoli způsobem 'narušili' jeho území – například pokud se některý dotkl jeho lavice, nejdříve na něj žák 'vyštěkl', aby na ni nesahal, poté sám sebe začal mlátit. A pokud se cítil ještě víc ohrožený, a to nastávalo v případě, kdy se někdo dotkl přímo jeho samotného, byl agresivní i vůči svému okolí – byl schopen spolužáka praštit nebo silou strčit (paní učitelka používá dokonce pojem 'odhodit') a nejednou se stalo, že spolužákovi způsobil zranění. Nejvíce zarážející je fakt, že tento 'papírově jazykově nadaný' hoch neměl žádné jiné dokumenty, které by školu informovaly o jeho chování. Paní učitelka se až zpětně dozvídala o chlapcových problémech, které měl v předchozí školní docházce a které došly tak daleko, že musel na prvním stupni několikrát změnit školu. Nicméně ve spolupráci s výchovnou poradkyní a dalšími, zkušenějšími kolegy paní učitelka před oficiálním vyšetřením sama diagnostikovala žáka, a to tak, že trpí Aspergerovým syndromem. Díky tomuto včasnému zjištění pak mohla vhodně pracovat jak se samotným studentem, tak s celou třídou. Paní učitelka popisuje, že výrazným projevem jeho chování, který pedagogy přivedl k myšlence této poruchy, byla inklinace k úplnému a bezvýhradnému dodržování pravidel a nařízení. Když ale žák praštil spolužáka, tuto situaci naprosto vytěsnil z mysli a choval se, jako by se nestala, protože věděl, že ubližovat se nikomu nesmí.

Paní učitelka se snažila již od počátku s chlapcem pracovat, protože si uvědomovala, jak zatěžující a v mnohých případech i ohrožující je jeho chování. Proto si do školy zvala rodiče, snažila se s nimi o těchto problémech hovořit, ale ti nebyli ochotní se o jakýchkoli problémech svého syna bavit. Stále výchovnou poradkyni a paní učitelku odkazovali na psychologické závěry, které měli o svém synovi k dispozici. Učitelka proto neváhala a pozvala si psychologa, který byl za těmito závěry. Kromě toho, že chlapec nebyl mimořádně nadaný na jazyky (dle slov paní učitelky byl na jazyky spíše podprůměrný), si psycholog stál za svým názorem, že žák je velmi nadaný hoch, kterého jeho okolí nechápe, a proto je občas vzteklý. Na otázku, jestli s tím jeho vztekem během jejich pravidelných sezení něco dělá, psycholog reagoval, že 'to ještě nezkoušel a že se nad něčím zamyslí'. Řešení skrze odborníka, který byl, jak se později zjistilo, i blízkým rodinným přítelem, nebylo úspěšné, a proto se pedagogický sbor rozhodl, že se situaci pokusí vzít do vlastních rukou. Vše začalo nejdříve u paní učitelky a její práce se třídou, které musela vysvětlit, jak se věci mají. Mluvila s celou třídou, vysvětlovala, proč se někteří lidé chovají tak a druzí jinak: 'Musela jsem jim říct, že tak, jako se někdo narodí slepej, se narodí někdo i s poruchou tohohle sociálního chování... ale ty děcka si to nechaly vysvětlit, bylo to lepší a lepší, věděly, že mu nesmí sahat na lavici, ale věděly, že ten kluk nemá privilegia, ale že má tohle postižení. A ty děcka to pochopily, to se mi fakt povedlo, tohle byl ten oříšek asi největší...' Díky tomuto přístupu se výrazně snížil počet incidentů žáka s jinými studenty, protože celá třída byla informována o tom, jak se spolužákem mluvit, jak se k němu chovat tak, aby mu nedávala šanci k neadekvátním projevům. Samozřejmě bylo třeba mluvit i se samotným žákem: 'Já jsem se s ním bavila pořád a díky tomu, že on byl hodně sdílnej, uměl popsat, co mu vadí, proč mu to vadí, kam až se dokáže ovládnout a kde už ne, tak jsme to nějak dávali do kupy.' Větším problémem byla práce s rodiči – přesvědčit je, že existuje problém, který si oni nedokázali přiznat. Po více než čtyřměsíčním působení, schůzkách, diskusích, hovorech po telefonu, je paní učitelka skutečně dokázala přesvědčit k řešení problému. Nejdříve se rodiče (oba vysokoškolsky vzdělaní) zaměřili na odbornou literaturu, která se zabývala těmito poruchami chování, a díky ní nechali sami syna vyšetřit.

Výsledky vyšetření byly škole známé již dlouho – těžký případ Aspergerova syndromu. Díky této osvětě, soustavnému působení a vlivu paní učitelky se studentovi (nyní již oficiálně diagnostikovanému) přidělila asistentka, 'která byla úplně úžasná, při hodině prakticky neviditelná, a přitom to všechno ošéfovala,' hodnotí největší výsledek svého snažení paní učitelka. Zároveň se učitelům podařilo žáka více rozmluvit, naučit ho komunikovat se spolužáky (předchozí školy naopak spolužákům nařizovaly se s žákem nebavit), a dokonce i dodat jistou sebedůvěru a snížit jeho strach z nového prostředí, když poté z jiných důvodů přešel na jinou školu. Paní učitelka ještě doplňuje, že po čtyřech letech byl žák vyzrálejší, komunikativnější a méně bojácný. 'Tak to se nám povedlo, to bylo úžasný,' dodává ke konci rozhovoru.

2

One of the very tense situations that the student prepared for us was once at the beginning of the lesson, right after the bell rang, when everyone was already sitting in their seats, but the teacher had not yet arrived. The student had a large, two-liter bottle of Coca Cola, which he unscrewed, drank, and left the open bottle on the bench. Then he 'accidentally' snorted it, the bottle tipped over and everything started pouring out, which he just watched and didn't even try to pick up the bottle. A huge puddle was spilling on the ground, all the briefcases within reach were suddenly soaked with Coke. The children squealed, jumped and tried to save their things. Most of the children rushed for paper towels and quickly tried to prevent the flood from spreading further. He just stood and washed himself. I grabbed him by the shoulder and pushed him towards the puddle and told him to hurry and help clean up. He started yelling at me that I attacked him and that he was going to complain about me. He refused to participate in the cleanup and just watched with a smile. It should also be noted that this is not the first time he has done this. 'Accidentally' spilled drinks happened to him more often, even though I repeatedly warned him that he should close the bottle again immediately after drinking. However, he always reacted with irritation and insolence.

The student lived in a joint household with his mother and grandmother, he was an only child. Both spoiled him very much. They let him hang around the housing estate and, according to reports from classmates living in the same housing estate, he committed vandalism. He destroyed bells, the elevator and polluted the common areas. He also often attacked smaller children. In the classroom, he mostly only allowed himself to girls, pinched them, twisted their arms, pulled their hair and insulted them. No comments were effective because the mother and grandmother uncritically defended the student in all circumstances.

Lying and cheating, Violation of classroom/school rules

The class teacher wrote a note to the student and talked to him about it, however, there have been many such notes and interviews with absolutely no results. The mother has also been to the school several times, but this also did not lead to anything, because the mother claims that the pupil is good and without conflict, that it is a misunderstanding, or that it is the fault of his classmates who bully him.

(Disciplinary) Punishments, Interview

Unfortunately, we didn't actually solve anything, so certainly not successfully. The boy did not improve in any way in his behavior. I no longer work with this student. I'm at a different school, so I don't know how they proceeded with him. It was suggested that he go to the school psychologist, but I know that we encountered resistance, that he does not want to go to the psychologist, that the children would laugh at him.

Failure

11let 5. třída

Žádné

Agrese

Kurz asistenta pedagoga (akreditovaný MŠMT)

6 let

Jedna z velmi vyhrocených situací, které nám žák připravil, bylo jednou na začátku hodiny, těsně po zvonění, kdy všichni už seděli na svých místech, ale paní učitelka ještě nepřišla. Žák měl velkou, dvoulitrovou láhev Coca Coly, kterou rozšrouboval, napil se a otevřenou láhev nechal stát na lavici. Pak do ní 'omylem' žduchnul, láhev se převrátila a vše se začalo vylívat, čemuž on jenom přihlížel a ani se nesnažil láhev zvednout. Po zemi se rozlívala obrovská kaluž, všechny aktovky v dosahu byly rázem nasáklé Colou. Děti pištěly, uskakovaly a snažily se zachránit svoje věci. Většina dětí se vrhla pro papírové ubrousky a rychle se snažily zabránit dalšímu šíření té povodně. On jenom stál a umíval se. Chytla jsem ho za rameno a postrčila směrem k té kaluži a řekla jsem mu ať taky honem jde pomáhat s uklízením. Začal se na mě rozkřikovat, že jsem ho prý napadla a že si na mě bude stěžovat. Odmítl se uklízení zúčastnit a jenom s úsměvem přihlížel. Nutno ještě uvést, že toto neudělal poprvé. 'Omylem' vylité pití se mu stávalo častěji i když jsem ho opakovaně upozorňovala, že má láhev ihned po napití zase uzavřít. Na to ovšem vždy reagoval podrážděně a drze.

Žák žil ve společné domácnosti s matkou a s babičkou, byl jedináček. Obě ho velmi rozmazlovali. Nechávali ho potloukat se po sídlišti a podle sdělení spolužáků, žijících na stejném sídlišti se dopouštěl vandalismu. Ničil zvonky, výtah a znečišťoval společné prostory. Často také napadal menší děti. Ve třídě si dovoloval většinou jenom na děvčata, štípal je, kroutil jim rukama, tahal za vlasy a urážel. Žádné poznámky nebyly účinné, protože maminka s babičkou žáka nekriticky za každých okolností obhajovaly.

Třídní učitel napsal žákovi poznámku a pohovořil si s ním o tom, nicméně takovýchto poznámek a pohovorů se událo už mnoho a naprosto bez výsledku. Matka byla také několikrát ve škole, ale to také k ničemu nevedlo, protože matka tvrdí, že žák je hodný a bezkonfliktní, že je to nedorozumění, popřípadě, že je to vina jeho spolužáků, kteří ho šikanují.

Bohužel jsme vlastně nic nevyřešili, tedy rozhodně ne úspěšně. Chlapec se nijak ve svém chování nezlepšil. Nyní už s tímto žákem nepracuji. Jsem na jiné škole, tak nevím, jak s ním dále postupovali. Navrhovalo se, aby chodil ke školní psycholožce, ale vím, že jsme narazili na odpor, že nechce chodit k psycholožce, že prý by se mu děti smáli.

3

When the student left school, after inspecting his workplace, I found that he was leaving the school without a tidy area of his previous work, and although he already had his briefcase on his back, I asked him to clean it. I watched his consistency and self-control when he left school. The student did not respond to my instructions and let me know that leaving school was the main thing for him now. A verbal argument took place between us and he still did not respond to my instructions. I tried to stop him from leaving the school and grabbed his shoulders. The student could not stand the weight of the situation and started kicking me in the lower parts of the limbs, laid down on the ground, started screaming loudly and had a hysterical fit. I responded to his behavior by calling a colleague and we secured the area of the incident so that he could not injure himself. After about half a minute, the boy assessed the situation, found out that my colleague and I were both in the area of his seizure, and when the colleague asked him what happened, he burst into tears and told me intermittently that I attacked him. When I described the situation again in front of my colleague, the student claimed that it was not the case, that I had used disproportionate behavior against him. After five minutes of being in the school, the pupil calmed down and, as if nothing had happened, he left under the guidance of a colleague to calm down in his place.

The boy lives in a dysfunctional family, the mother is a single parent, has problems with occasional drinking of alcoholic beverages, without alcohol she is friendly, perceives her difficult life situation, tries to correct her behavior. The boy rarely sees his father, the court has ordered alternating care in the family. The father is minimally interested in the boy, he is not able to give him a proper parental role model. As part of his behavior towards other classmates, the boy has a shorthand behavior, he is emotionally unbalanced and unstable. He is not forced to obey at home, his mother does not pay for him, it stems from this that he does not want to obey authorities at school either.

Emotional outbursts, Physical aggression, Lying and cheating, Violation of classroom/school rules

tried to verbally guide him and help him manage the situation, I saw from the beginning that the situation could escalate, however I did not expect this result. My arguments are like: 'Come on, I'll help you manage it, it won't take you long, you'll definitely clean up after yourself at home too. What will your mother forbid you if you disobey her?' didn't take into account. All this led to his stubbornness and inability to handle the situation and cooperate with me.

Interview

The situation was resolved by his cooling down and, I believe, positively also by the arrival of my colleague. His behavior surprised us after 5 minutes of the incident, when he was able to absorb our arguments and do his work as originally desired. The day after the incident, he behaved towards me in a normal, friendly manner, if I asked him to do other work and tasks that week, he had no problem with it. The day after the incident, I informed the mother about the situation and, with the help of a colleague, we convened a meeting with the mother on the appointed date. She herself was 'surprised' by her son's behavior, she did not learn the information about the incident from him on the day in question and was thus exposed to a 'new' situation. A colleague who participated in the incident was present at the meeting, the mother was advised to visit the PPP with a possible examination considering the causality of her son's behavior. Minutes were taken of the entire meeting, which the mother signed and agreed with the conclusions. The subsequent examination in the PPP showed the fact that the level of the student's mental abilities is at the upper limit of below average, so he does not manage these personality situations in relation to himself or the other classmates in the class. His behavior is impulsive and he is not aware of overstepping his boundaries in everyday life. In the course of the next two months, which were left until the end of the semester, his handling of the situations stabilized, he only had to remind himself of what had happened, what he had gone through, and it is true that since then he had no other conflict of a similar type. I watched his behavior and tried to improve the conditions of his work at school so that he would not have to repeat this moment in his life. It was clear to me that the student needs to experience success rather than disappointment, which I thought was essential for his further development in life.

Longterm success

8 let, 3. ročník

Sport, turistika

ADHD,Agresivita,Porucha chování

Emoční labilita

Magisterské vzdělání – aprobace Učitelství pro 1.stupeň

22 let

Při odchodu žáka ze školy jsem po ohledání jeho pracovního místa zjistil, že opouští školu bez uklizeného prostoru jeho předcházející práce a ač měl aktovku již na zádech, vyzval jsem ho k úklidu. Sledoval jsem tím důslednost, a jeho sebekontrolu při odchodu ze školy. Žák nereagoval na moje pokyny a dával mi najevo, že odchod ze školy je teď pro něho to hlavní. Proběhla mezi námi slovní argumentace a stále nereagoval na moje pokyny. Snažil jsem se mu v odchodu ze školy zabránit a uchopil jej za ramena. Žák nevydržel tíhu situace a začal mě kopat do dolních částí končetin, lehl si na zem, začal hlasitě křičet a došlo u něho k propuknutí hysterického záchvatu. Reagoval jsem na jeho chování přivoláním kolegyně a zabezpečili jsme prostor incidentu, aby si nemohl přivodit zranění. Po zhruba půl minutě chlapec zhodnotil situaci, zjistil, že se v prostoru jeho záchvatu nacházíme s kolegyní oba, a když se ho kolegyně dotazovala, co se stalo, zalykal se pláčem a přerývaně vyprávěl, že jsem jej napadl. Když jsem před kolegyní situaci znovu popsal, žák tvrdil, že tomu tak nebylo, že jsem proti němu použil neúměrného chování. Po pěti minutách pobytu ve škole se žák uklidnil a jako by se nic nestalo, odešel pod vedením kolegyně svoje místo uklidnit.

Chlapec žije v nefungující rodině, matka je samoživitelka, má problémy s občasným pitím alkoholických nápojů, bez alkoholu je vstřícná, vnímá svoji tíživou životní situaci, snaží se své chování korigovat. S otcem se chlapec vídá málokdy, soudem je v rodině nařízená střídavá péče. Otec se o chlapce zajímá minimálně, není mu schopný dát správný rodičovský vzor. V rámci chování k ostatním spolužákům má chlapec zkratkovité chování, emocionálně je nevyrovnaný, nestálý. Není nucen poslouchat doma, matka na něj neplatí, z toho pramení, že ve škole se mu také nechce poslouchat autority.

Snažil jsem se jej slovně vést a pomáhat mu zvládnout situaci, viděl jsem od počátku, že situace se může vyhrotit, nicméně jsem nečekal, že dojde k tomuto výsledku. Moje argumenty typu: 'Pojď, pomůžu ti to zvládnout, nebude ti to dlouho trvat, určitě si doma po sobě taky uklízíš. Co ti maminka zakáže, když ji neuposlechneš?' nebral na zřetel. Vše toto vedlo k jeho zatvrzelosti a neschopnosti danou situaci zvládnout a spolupracovat se mnou.

Situace se vyřešila jeho ochladnutím a domnívám se, že kladně i příchodem mé kolegyně. Jeho chování nás po 5 minutách incidentu překvapilo, kdy byl schopen již naše argumenty vstřebat a svoji práci udělat, jak bylo původně žádoucí. Druhý den po incidentu se choval vůči mně běžným způsobem, kamarádsky, pokud jsem v daném týdnu po něm vyžadoval splnění jiných prací a úkolů, neměl s tím problém. Druhý den po incidentu jsem informoval matku o vzniklé situaci a za pomoci kolegyně jsme svolali na určené datum jednání s matkou. Sama byla 'překvapena' z chování svého syna, informace o daném incidentu se od něho v daný den nedozvěděla a byla tak vystavena 'nové' situaci. Při jednání byla přítomna kolegyně, která se incidentu účastnila, matce byla doporučena návštěva PPP s případným vyšetřením přihlížejícím ke kauzalitě chování jejího syna. Z celého jednání byl pořízen zápis, který matka podepsala a souhlasila se závěry. Následní vyšetření v PPP ukázalo skutečnost, že je úroveň rozumových schopností žáka na horní hranici podprůměru, tudíž nezvládá tyto osobnostní situaci vzhledem k sobě ani k ostatním spolužákům ve třídě. Jeho chování je impulzivní a není si vědom překračování svých hranic při každodenním životě. V průběhu dalších dvou měsíců, které zbývaly do konce pololetí, se řešení vzniklých situací z jeho strany stabilizovalo, stačilo mu vždy jen připomenout, co se stalo, čím si prošel a je pravdou, že od té doby žádný další konflikt podobného typu neměl. Jeho chování jsem sledoval a snažil jsem se mu podmínky jeho práce ve škole natolik zlepšit, aby se nemusel tento moment v životě opakovat. Bylo mi jasné, že žák potřebuje zažít úspěch spíše než zklamání, což mi přišlo pro jeho další vývoj v životě zásadní.

3

had to deal with the problem that a student verbally and physically attacked some of his classmates during recess. It was an ethnically motivated conflict, the pupil is from an ethnic minority. He defended himself by saying that they had been cursing him and taking things from him for a long time. The accused classmates countered that their classmate from the same ethnic minority verbally provoked and threatened physical assault.

The class collective is quite cohesive, only sometimes there is a problem with the aforementioned pupil from the same ethnic minority who has only partially integrated into the collective. From my point of view, it's not just his fault, it's something he still needs to work on.

Physical aggression, Verbal aggression

We resolved the conflict in the director's office with the entire group and individually. Individually due to the fact that the pupils were constantly jumping into each other's conversation.

Interview, Cooperation with experts

The outcome of the solution is uncertain. Couldn't find out who started, who responded. From my point of view, this is a long-term problem, perhaps even outside the school, because the students live in the same city. In the future, the actors tried to ignore each other.

Partial success

12

sport, počítačové hry

Porucha chování

Z, Př

15

Musel jsem řešit problém, že žák o přestávce slovně i fyzicky napadl některé své spolužáky. Jednalo se o etnicky motivovaný konflikt, žák je z etnické menšiny. Hájil se tím, že mu již delší dobu nadávali a brali mu věci. Obvinění spolužáci zase oponovali, že jejich spolužák ze stejné etnické menšiny slovně provokoval a vyhrožoval fyzickým napadením.

Třídní kolektiv je celkem stmelený, pouze bývá někdy problém se zmiňovaným žákem ze stejné etnické menšiny, který se do kolektivu začlenil jen částečně. Z mého pohledu to ale není jen jeho vinou, je to věc, na které se musí ještě zapracovat.

Konflikt jsme řešili v ředitelně s celou skupinkou i jednotlivě. Jednotlivě kvůli tomu, že žáci si neustále skákali do řeči.

Výsledek řešení je nejistý. Nepodařilo se zjistit, kdo si začal, kdo reagoval. Z mého pohledu jde o dlouhodobý problém možná i mimo školu, protože žáci bydlí v jednom městě. Do budoucna se snažili aktéři vzájemně se spíše ignorovat.

3

Even when I got this class as a class teacher, I knew that there was a problem student in it. It's been going on with him for the whole first grade. Right at the beginning of the school year, the student had problems with working in class and completing homework. He didn't have things ready in class, he often didn't work in class, he didn't take notes... There were various comments when he 'didn't want to', he didn't do anything. Often, when something didn't go well for him, it wasn't to his liking, he didn't want to, so he simply cursed. During distance learning, he participated in online classes. He was not actively involved in the lessons, he had problems completing tasks within the set deadlines. The submitted assignments were not always thorough and he did not make an effort to correct the mistakes. He didn't turn in some assignments at all. After returning to school after distance learning, we observed a kind of restlessness and nervousness in the student, which manifested itself in the fact that the student was constantly tapping, banging, pacing back and forth and was unfocused. He also started banging the desk, the wall, kicking something, scribbling on the desk, digging into the desk... He crumpled and tore up the math paper. The pupil says 'I'm not going to do that, I can do that..., that's on...' There was also an incident between the pupil and a classmate during the break. A classmate mocked him for not being good with a 'mouse'. The student took the classmate's briefcase, dumped it on him and started stomping on his things. He stomped on his apple and broke the ruler. This reaction occurred when the pupil was unable to do something in the PC lesson. I spoke to the student myself. I took him to my office, first separately, then with another classmate. We came to a conclusion where they apologized to each other, made peace and shook hands.

The student's parents were informed about everything and we discussed everything. The student was sent to PPP after an interview with his parents. He was diagnosed with conduct disorder with suspected ADHD. SVP recommendation – preventive-educational stay.

Emotional outbursts, Physical aggression

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems, Verbal disruption of lessons

The suggestion to improve the pupil's psyche was placement in the SVP for a six- to eight-week preventive-educational stay. In the end, it happened and he really completed this stay. After returning to school, the student behaved really differently. I also asked his classmates if they perceived a change in his behavior and they all agreed unequivocally.

Cooperation with experts

Currently, it is about two months since the student returned from his stay and I must say that they have done a lot of work with him. The student is waiting for a control examination in PPP. Based on the information we have, the student and I try to resolve everything as calmly as possible. With the children in the class, we work on relationships within the classroom hours as well as in other lessons. A teacher's assistant was also recommended, which should be resolved at the beginning of the next school year.

Longterm success

žák na 2. stupni (6.-9.třída)

Individuální sport

ADHD,Problematické chování

Neuposlechnutí,Nepozornost,Nesoustředěnost,Vulgární vyjadřování,Agrese

vysokoškolské -titul Mgr., aprobace tělesná výchova, občanská výchova

27

Už když jsem dostala tuto třídu jako třídní učitelka, věděla jsem, že je v ní problémový žák. Táhne se to s ním už celý první stupeň. Hned na začátku školního roku měl žák problémy s prací v hodinách i s plněním domácích úkolů. Ve výuce neměl připravené věci, v hodinách často nepracoval, nedělal si zápisy... Objevovaly se různé komentáře, když 'nechtěl', nic nedělal. Často, když se mu něco nedařilo, nebylo to podle něj, nechtělo se mu, tak prostě nadával. V době distanční výuky se online hodin účastnil. Do výuky se aktivně nezapojoval, měl problémy s plněním úkolů ve stanovených termínech. Odevzdané úkoly nebyly vždy pečlivé a chyby neměl snahu si opravit. Některé úkoly neodevzdal vůbec. Po návratu do školy po distanční výuce jsme u žáka sledovali jakýsi neklid, nervozitu, které se projevovaly tím, že žák stále do něčeho ťukal, bouchal, chodil tam a zpět a byl nesoustředěný. Začal taky bouchat do lavice, do stěny, kopat do něčeho, čmárat na lavici, rýt do lavice... Pokrčil a roztrhl písemku z matematiky. Žák řekne 'to dělat nebudu, na to se můžu..., to je na...' O přestávce také došlo k incidentu mezi žákem a spolužákem. Spolužák se mu posmíval, že neumí s 'myškou'. Žák vzal spolužákovu aktovku, vysypal mu ji a začal mu dupat po věcech. Rozdupal mu jablko a polámal pravítko. K této reakci došlo, kdy žákovi nešlo něco v hodině PC. Já sama jsem s žákem mluvila. Vzala jsem si ho k sobě do kabinetu, nejdříve zvlášť, potom i s druhým spolužákem. Došli jsme k závěru, kdy se navzájem omluvili, uzavřeli mír a podali si ruce.

Rodiče žáka byli o všem informování a vše jsme probrali. Žák byl po rozhovoru s jeho rodiči odeslán do PPP. Byla mu diagnostikována porucha chování s podezřením na ADHD. Doporučení SVP – preventivně-výchovný pobyt.

Návrhem pro zlepšení žákovi psychiky bylo umístění do SVP na šesti-osmitýdenní preventivně-výchovný pobyt. Nakonec se tak i stalo a opravdu tento pobyt absolvoval. Po návratu do školy se žák choval opravdu jinak. Ptala jsem se i jeho spolužáků, zda vnímají změnu v jeho chování a všichni jednoznačně souhlasili.

V současnosti je to asi dva měsíce od žákova návratu z pobytu a musím říct, že s ním udělali kus práce. Žák čeká na kontrolní vyšetření v PPP. Na základě informací, které máme, se s žákem snažíme řešit vše co nejvíce v klidu. S dětmi ve třídě pracujeme na vztazích v rámci třídnických hodin i v rámci další výuky. Byl také doporučen asistent pedagoga, ten by se měl vyřešit se začátkem dalšího školního roku.

3

The situation in the classroom was as follows: I was relatively short after finishing my studies, about a year, and I started teaching in the third grade of elementary school. A pupil who lived only with his mother also attended the class, never talking about his father. Once, it was right at the beginning of the school year, I noticed that the student didn't have things ready for class again, and while checking his homework, I found out that he hadn't worked it out. I warned him to prepare things for class before class and not to forget his homework. However, this time the student completely ignored my reminder and only after the third reminder did he prepare his things for class, sat in the desk offended and refused to work. After a strong warning, he even started walking around the class, disturbing other students and shouting loudly.

The student suffered from a behavioral disorder, specifically ADHD. He was unfocused, did not properly prepare for lessons, did not listen, copied and even interrupted during lessons. Most likely, his behavior was influenced by family problems.

Diagnosis

Given that I only had a short teaching experience and that I had never met such a problematic student, I tried to solve everything calmly from the beginning and only by agreement in class. Since the negotiation didn't help, I thought it might be more appropriate to speak to him more forcefully and possibly threaten him with a note. However, threats only helped for a short time. I contacted his mother, but she only confirmed to me that she cannot handle her son alone.

Disrespectful communication, Interview

realized that I could not handle the situation and that it would be necessary to approach the student differently. I read the publication and be. I called the student into my office and tried to explain to him that his behavior bothered me, I explained to him that if he were in my place, he would also be bothered by such behavior. I also wondered why he was acting like that. I asked about his hobbies and his friends. From the beginning, the student was closed to me. He hardly communicated with me. I realized that the breakup of the family has a very negative effect on the student. The mother had no time for her son and the father was not interested in her. I advised the mother to pay more attention to her son. From the beginning, I was glad that the student stopped interrupting at least during the lesson. In his case, I gave up the remarks and threats. I solved any problems by agreement outside of class.

Partial success

Failure

10 let, 4. třída ZŠ

Pouze krátkodobé zájmy cca na dva týdny) - basketbal, parkur. Obvykle žádné.

ADHD

Lhaní,Podvody,Neuposlechnutí,Nespolupráce

Učitelství pro 1. stupeň ZŠ, speciální pedagogika, titul Mgr.

17

Situace v třídě byla následující: Byla jsem poměrně krátce po dostudování, asi tak rok, a začala jsem učit ve třetí třídě základní školy. Do třídy chodil také žák, který bydlel pouze s matkou, o otci nikdy nemluvil. Jednou, bylo hned na začátku školního roku, jsem si všimla, že žák nemá opět nachystané věci na vyučování a při kontrole domácího úkolu jsem zjistila, že si ho nevypracoval. Upozornila jsem ho, aby si věci na vyučování připravoval před hodinou a aby nezapomínal na domácí úkoly. Žák však tentokrát mé připomenutí zcela ignoroval a až po třetím napomenutí si věci na vyučování nachystal, uraženě seděl v lavici a odmítal pracovat. Po důrazném napomenutí dokonce začal chodit po třídě, vyrušoval ostatní žáky a nahlas křičel.

Žák trpěl poruchou chování, konkrétně ADHD. Byl nesoustředěný, na vyučování se řádně nepřipravoval, neposlouchal, opisoval a během vyučování i vyrušoval. S největší pravděpodobností bylo jeho chování ovlivněno rodinnými problémy.

Vzhledem k tomu, že jsem měla pouze krátkou pedagogickou praxi a s takto problematickým žákem jsem se ještě nesetkala, snažila ze začátku řešit vše v klidu a pouze domluvou ve vyučování. Vzhledem k tomu, že domluva nepomohla, domnívala jsem se, že možná bude vhodnější na něho hovořit důrazněji a případně mu vyhrožovat poznámkou. Vyhrožování však pomohlo pouze na krátkou dobu. Kontaktovala jsem jeho matku, ale ta sama mi pouze potvrdila, že svého syna sama nezvládá.

Uvědomila jsem si, že jsem situaci nezvládla a že bude potřeba k žákovi přistupovat jinak. Přečetla jsem si publikaci a být. Žáka jsem si zavolala do kabinetu a snažila jsem se mu vysvětlit, že mi jeho chování vadí, vysvětlovala jsem mu, že kdyby byl na mém místě, taky by mu takové chování vadilo. Zajímalo mě taky, proč se tak chová. Ptala jsem se na jeho záliby a na jeho kamarády. Ze začátku byl ke mně žák uzavřený. Skoro se mnou nekomunikoval. Uvědomila jsem si, že na žáka působí velmi negativně rozpad rodiny. Matka neměla na syna čas a otec se o syna nezajímal. Matce jsem doporučila, aby se více synovi věnovala. Ze začátku jsem byla ráda, že žák přestal alespoň během vyučování vyrušovat. Od poznámek a vyhrožování jsem v jeho případě upustila. Případné problémy jsem řešila domluvou mimo vyučování.

3

Around the middle of the school year, children came to me saying that they had problems with a classmate. She took their snacks and verbally insulted them or they heard her slandering them. So I invited her to my office, I resolved the situation with her, and she promised not to do it again. But the problems did not disappear, and physical attacks were added to the verbal insults. I didn't find out about the incident until a month later, when the assault happened. The student assaulted her classmate in the girls' toilets, allegedly threatening to kill her dog if she 'took off' a handful of her hair, which she then rinsed off to cover the marks. The girl who was attacked was afraid to tell what happened until she confided in her best friend who didn't hesitate to tell me about the attack. When I found out about it, I used the 'anonymous mailbox' method, where the children were supposed to put their observations on the given situation, or write whether something similar had happened to them themselves. I was very surprised when I read that this is not an isolated case and that the student assaulted her victim almost immediately after visiting my office and I learned about it almost at the end of the school year. I solved the whole case with a reprimand from the class teacher, but in retrospect I regret that I did not use a higher punishment, namely a reduced level of behavior. After the case was closed, the parents of the children contacted me about other physical attacks that their children were afraid to confess to.

The student was the tallest girl in the class, had leadership tendencies and felt superior to the other students. She needed to prove her superiority through violence, when the victims could not defend themselves because they were weaker. She felt more important than the others also because of their parents' well-paying professions. Her victims were most often introverted, petite children with excellent grades. More girls than boys were attacked.

Violation of classroom/school rules

As I said before, I invited my student to my office. I chose the friendly method, I'm not the type of person to start shouting right away. I asked the girl why she felt the need to rob her classmates of snacks, and if she wanted theirs, why didn't she ask her mom to make the same for her. I also encouraged her to solve problems, if she has a problem with one of her classmates, she can solve it calmly directly with him and not with gossip and verbal insults. The student listened and nodded her head to everything, saying that she understood and it looked like she was really listening and not, as it turned out later, that she was going in one ear and out the other and on the contrary she would intensify her bullying. When it later became clear how her behavior continued, I lectured her in front of the whole class. I raised my voice, demanded that she apologize to her victim and also receive a month after school as a reprimand, which she would serve the following school year.

Support

The student served her sentence the following school year. Her behavior then seemed fine, although sometimes there was a certain degree of arrogance this time towards the teachers in the second grade, but here the teachers took it more like adolescent insolence. However, it seems to me that the higher punishment that I did not give at the time could have set greater boundaries for respecting others and that the student did not learn much from her mistake. Now he is studying at a secondary vocational school - the field of education is hairdressing and he does not have many friends here, he behaves condescendingly towards his classmates and goes to school as if it were a punishment.

Longterm success

15 let, 9.třída (2.stupeň ZŠ)

sport

Neúcta k autoritám

Mgr. – Vko, ČJ, Dě, výchovné poradenství

25 let

Problémy s chováním žáka byly patrné už od začátku jeho studia na gymnáziu. Informace od ostatních učitelů naznačovaly problémy, ale jeho chování na hodinách bylo neobvyklé. Žák byl schopen se umístit pod lavici v podivném úhlu a komunikovat s učitelem. Představte si mluvit na žáka a dívat se na něj pod lavici. Dalším problémem bylo, když se žák konstantně houpal na židli, což vyvolávalo obavy o jeho bezpečnost. Učitel si nebyl jistý, zda má žák rodinné problémy nebo se snaží získat pozornost, ale bylo jasné, že takové chování není normální. Přestože učitel žáka upozornil na jeho chování, nevedlo to k žádné změně, naopak se chování stávalo častějším. Později si učitel všiml, že žák si nepamatuje jména svých spolužáků, což bylo považováno za další způsob, jak získat pozornost. Během třídních aktivit byl schopen vyvolat pouze jednoho spolužáka, kterému neříkal jménem, ale používal přezdívku. Když tento spolužák nebyl ve třídě, žák místo jména používal popis, například 'ten v modré mikině'. Navíc žák začal nosit ve třídě respirátor, což mohlo být způsobeno opatrností vzhledem k jeho staršímu otci, ale také to mohlo být dalším způsobem, jak se odlišit.

Naštěstí byla třída žáka velmi podpůrná a pomohla učiteli zvládnout situaci. Kdyby se podobné chování objevilo v jiné třídě, mohlo by to vést k napodobování a smíchu. Třída žáka byla však jiná, znali ho už ze základní školy a byli zvyklí na jeho chování. Když se učitel setkal s neobvyklým chováním žáka, třída mu vysvětlila, co může očekávat.

Učitel se rozhodl ignorovat nežádoucí chování žáka, pokud neohrožovalo jeho bezpečnost nebo nevyrušovalo hodinu. Třída podpořila tuto strategii a také si žáka nevšímala. Učitel reagoval pouze na správné odpovědi a chválil žáka za dobré chování.

Tento přístup vedl k postupnému zlepšení chování žáka. S časem se žák začal chovat lépe a jeho speciální chování bylo méně patrné, s výjimkou nošení respirátoru ve třídě. Žák stále měl zaznamenaný druhý stupeň podpůrného opatření, ale bylo k němu přidáno mimořádné nadání. Začal se účastnit soutěží z astronomie a dosahoval v nich úspěchů. Učitel se domnívá, že jeho rozhodnutí ignorovat nežádoucí chování a místo toho chválit dobré chování bylo správné a přispělo k pozitivní změně.

3

The girl - mulatto - born in the Czech Republic, went to the same class from the 1st grade, but precisely because of her skin color, she stood out and was the target of ridicule from classmates and peers from parallel classes. As they got older, the intensity of the attacks escalated – first the students started with taunts and verbal insults, inventing inappropriate names and wannabe jokes, later it moved to taking the girl's belongings, hiding them, pulling her hair and sniffing. The longer it went on, the more and more classmates packed in.

Girl - relatively unproblematic, more lively, likes to draw attention to herself, studies average, father came from South Africa (dark skin color), mother is white, there was never any problem with parents in terms of communication.

Bullying

During class, I was visited by the father of a girl who complained to him that her classmates were verbally attacking her, taking things from her, sniffing her and making her feel uncomfortable. Mainly it is repeated and it is a long-term problem that needs to be solved before it escalates into something bigger. I agreed with that, I supported him, that we are trying to direct the pupils, and my father surprised me with a proposal to solve the situation. He offered to come and give a lecture about South Africa and life there. I liked this idea very much, then we discussed the technical equipment and the date. We agreed that my father would send me a pre-prepared program in bullet points a week before the lecture, so that we could possibly consult whether these are suitable topics for 3rd year primary school pupils. Everything was perfectly fine.

Working with the collective, Agreement, conversation

The children were enthusiastic about the lecture and didn't even hesitate. They sat on the chair as if transfixed and literally swallowed every word. I hardly had to intervene. The end of the lecture was concluded with a standing ovation. I had a very good feeling about it and it was great that the class bonded over it. I observed it long after, and it lasted until the 5th grade, when I was still in their class. From time to time, the students 'joked' with each other, but never extremely inappropriately, and the girl herself also took it in stride.

Longterm success

8 let, 3. třída

Malování, hudba, čtení

Český jazyk, dějepis

17

Dívka – mulatka – narozená v Česku, chodila již od 1. třídy do stejné třídy, ale právě díky své barvě kůže vyčnívala a byla terčem posměšků ze strany spolužáků i vrstevníků z paralelních tříd. S přibývajícím věkem se intenzita útoků stupňovala – prvně studenti začínali s posměšky a verbálními urážkami, vymýšleli nevhodná pojmenování a rádoby vtipy, později se to přesunulo k braní dívčiných věcí, jejich schovávání, tahání za vlasy a požďuchování. Čím déle to trvalo, tím více a více spolužáků se nabalovalo.

Dívka – relativně bezproblémová, živější, ráda na sebe upozorňuje, učí se průměrně, otec pocházel z Jihoafrické republiky (tmavá barva kůže), maminka je běloška, s rodiči nikdy žádný problém nebyl, co se týče komunikace.

Při třídnických hodinách jsem byla navštívena tatínkem dívky, která si mu stěžovala, že ji spolužáci slovně napadají, berou jí věci, požďuchují ji a jí je to nepříjemné. Hlavně se to opakuje a je to dlouhodobý problém, který je třeba řešit než vyeskaluje v něco většího. S tím jsem souhlasila, podpořila jej, že se žáky snažíme usměrňovat a tatínek mě překvapil i s návrhem řešení situace. Nabídl se, že by přišel udělat přednášku o Jihoafrické republice a životu v ní. Tento nápad se mi velmi líbil, následně jsme probrali technické vybavení a datum. Shodli jsme se, že tatínek mi týden před konáním přednášky zašle předem připravený program v bodech, abychom případně mohli konzultovat, zda jsou to vhodná témata pro žáky 3. ročníku ZŠ. Vše bylo v naprostém pořádku.

Děti byly z přednášky nadšené a ani nedutaly. Seděly na židli jako přikovaní a doslova hltaly každé slovo. Téměř nijak jsem nemusela zasahovat. Konec přednášky byl zakončen ovacemi ve stoje. Měla jsem z toho velmi dobrý pocit a skvělé bylo, že třída se tímto stmelila. Pozorovala jsem to i dlouho poté a vydrželo jim to až do 5. třídy, kdy jsem ještě byla jejich třídní. Čas od času mezi sebou žáci 'zavtipkovali,' ale nikdy nijak extrémně nevhodně a dívka sama to také brala s nadhledem.

3

After the pupil's arrival at school, the other children began to notice some of his peculiarities. He had to follow the schedule and plan of any activity 100%, in class he only walked along his fixed routes between the desks and repeated the same sentences over and over again. When something was different, he was very nervous and upset. A group of boys started mocking and attacking him for this, he fought back and often a fight broke out. This situation was repeated several times, until the pupil's parents asked for a session with his class teacher and teaching assistant.

Bullying

Emotional outbursts, Physical aggression, Verbal aggression

The class teacher, her assistant and the pupil's parents gathered for the session. They agreed that there would be a communicative circle in the school, where each child would be able to say what he liked and what he didn't like. There will also be an agreement with the pupil, witnesses and the boys who attacked him. The parents should then talk to the student and explain to him that he should not allow himself to be provoked, and that if there is a problem, he should go to the teacher or her assistant so that the problem can be solved on the spot. After the implementation of the solution, there should have been another meeting in order to reflect on the solution and possibly agree on the next steps.

Working with the collective

The aforementioned solutions were implemented. It turned out that most of the children in the class did not like what was going on in the class. It was explained to the boys who attacked the pupil that he was not to blame for his differences and did not understand why they were doing this to him. They were also told that if the problem continued, more serious disciplinary action would have to be taken. In the end, it all turned out well, the bullying of the student stopped and the children in the class finally got used to his differences and accepted him among them.

Longterm success

11, pátý

Počítačové hry, vlaky

Porucha autistického spektra

Mgr., První stupeň ZŠ

13

Po příchodu žáka na školu si ostatní děti začaly všímat některých jeho zvláštností. Musel se stoprocentně dodržet rozvrh a plán jakékoliv činnosti, ve třídě chodil jenom po svých ustálených trasách mezi lavicemi a opakoval stále stejné věty. Když bylo něco jinak, tak byl velmi nervózní a rozčiloval se. Skupina chlapců se mu za to začala posmívat a napadat ho, on se bránil a často došlo na rvačku. Tahle situace se několikrát opakovala, až rodiče žáka požádali o sezení s jeho třídní učitelkou a asistentkou pedagoga.

solution

Na sezení se sešly třídní učitelka, její asistentka a rodiče žáka. Dohodli se, že ve škole proběhne komunikativní kruh, kde bude moci každé dítě říct, co se mu líbí a co ne. Také dojde k domluvě s žákem, svědky a chlapci, kteří ho napadali. Rodiče si potom měli s žákem promluvit a vysvětlit mu, že se nemá nechat vyprovokovat, a že, když bude problém, má jít za paní učitelkou nebo její asistentkou, aby byl problém vyřešen na místě. Po realizaci řešení mělo dojít k další schůzce za účelem reflexe řešení a popřípadě dohodnutí se na dalších krocích.

Došlo k realizaci výše zmíněných řešení. Ukázalo se, že většině dětem ve třídě se nelíbilo, co se ve třídě děje. Chlapcům, kteří žáka napadali bylo vysvětleno, že on za své odlišnosti nemůže a nechápe, proč mu to dělají. Také jim bylo naznačeno, že kdyby problém pokračoval, tak by se muselo přikročit k vážnějším kázeňským opatřením. Celé to nakonec dopadlo dobře, napadání žáka přestalo a děti ve třídě si nakonec na jeho odlišnosti zvykly a přijali ho mezi sebe.

3

The student was unmanageable all day. After the class was over, I was still doing some homework in the classroom when a noise started coming from the toilets. I went to look there and I came across a student with a classmate and a complete flood around.

The student is very dominant in the class. He has the admiration of other male and female classmates. They try to bypass the system at all costs.

Physical aggression

Naturally, my accusation fell on the student and I immediately shouted at him and blamed him for the whole situation. I didn't pay attention to his explanation.

Disrespectful communication

After the situation was explained to me, I apologized to him. Since the student is not used to apologies from his family, he immediately burst into tears and needed some time alone to manage his emotions. However, it did not affect his behavior in the future.

Failure

6 let, 1. třída

fotbal

Neposlušnost,Manipulace

VŠ, učitelství pro 1. stupeň

3

Žák byl celý den nezvladatelný. Po konci hodiny jsem ještě vyřizovala nějaké povinnosti ve třídě, když se ze záchodů začal ozývat hluk. Šla jsem se tam podívat a narazila jsem tam na žáka se spolužákem a okolo hotovou potopu.

Žák je ve třídě velmi dominantní. Má obdiv ostatních spolužáků i spolužaček. Snaží se za každou cenu obejít systém.

Přirozeně padlo mé obvinění na žáka a rovnou jsem ho okřikla a z celé situace ho obvinila. Nedbala jsem na jeho vysvětlování.

Poté, co mi byla situace vysvětlena jsem se mu omluvila. Protože žák není z rodiny zvyklý na omluvy, tak se hned poté rozbrečel a potřeboval chvíli o samotě, aby zvládl své emoce. Na jeho chování se to však do budoucna nijak neodrazilo.

3

The situation concerned three pupils from one class who attended the 7th year of primary school, where the teacher teaches Czech language and Art Education. One of the pupils had no conflicting behavior, he was completely problem-free in class and during breaks. The other two pupils had more problematic behaviour, being disruptive during some lessons, but creating more problems during breaks when they got into fights or had fun damaging other people's property or the school. The selected situation took place outside of class, when two classmates took their classmate's classic paper schoolbook and threw it behind the school lockers in the locker room. The student book was not found until the end of the school year. There were 25 children in the class, mostly boys.

During the resolution of this conflict, the teacher got into a conflict with the mother of one of the two culprits, so I would like to include some information about this student. The student came from an incomplete family, lived with his mother and had no siblings. At the time of the conflict, the mother had just gone through a breakup with her partner. The student had no behavioral disorders and no confirmed diagnosis. His grades were very good, so he had no problem with grades. He was able to succeed in class and had friends with whom he also spent his free time. His extracurricular activities included playing chess, he also attended a chess club and enjoyed playing computer games.

Physical aggression

Violation of classroom/school rules, Verbal disruption of lessons

After the school book was found, a class lesson was organized, where the culprits finally confessed. Subsequently, the teacher got in touch with the parents of the two pupils, where she explained what had happened and wanted to arrange a personal meeting. One family contacted was of course on their son's side, but had no problems arranging a meeting. The second mother contacted was already extremely outraged on the phone by what the teacher claimed. The mother forcefully raised her voice during the call and spoke in a very inappropriate manner. She kept defending her son with the line: 'Our son would never do that!'

Working with the collective

The whole situation with the mother continued. She filed a complaint against the teacher to the founder of the town district and later to the regional office. For half a year there were trials and problems surrounding it, but thanks to the great support from the principal and the help of parents from the class who wrote a letter to the regional office, everything was resolved. Since this case, all communication with the parents on the part of the teacher is only through emails or directly in person, because the parents cannot turn it against her. The boy transferred to the gymnasium in the next year.

Failure

7. ročník

Šach, počítačové hry

Magisterské štúdium, Český jazyk, Výtvarná výchova

28

Situace se týkala tří žáků z jedné třídy, kteří navštěvovali 7. ročník základní školy, kde paní učitelka učí Český jazyk a Výtvarnou výchovu. Jeden ze žáků neměl žádné konfliktní chování, byl úplně bezproblémový na hodinách i během přestávek. Zbylí dva žáci měli problémovější chování, vyrušovali během některých hodin, ale větší problémy vytvářeli během přestávek, kdy se zapojovali do hádek nebo se bavili poškozováním majetku ostatních nebo školy. Vybraná situace proběhla mimo vyučování, kdy dva spolužáci vzali klasickou papírovou žákovskou knížku svého spolužáka a hodili ji ve šatně za školní skříňky. Žákovská knížka se našla až ke konci školního roku. Ve třídě bylo 25 dětí, většinou chlapci.

Během řešení tohoto konfliktu se paní učitelka dostala do konfliktu s matkou jednoho ze dvou viníků, proto bych zde uvedla některé informace o tomto žákovi. Žák pocházel z neúplné rodiny, bydlel s matkou a neměl sourozence. Matka v době konfliktu právě prošla rozchodem s partnerem. Žák neměl poruchy chování a ani žádnou potvrzenou diagnózu. Jeho známky byly velmi dobré, takže s prospěchem neměl problém. Ve třídě se dokázal prosadit a měl své kamarády, s nimiž trávil i volný čas. Mezi jeho mimoškolní aktivity patřilo hraní šachu, chodil i na šachový kroužek a rád hrál počítačové hry.

Poté, co se žákovská knížka našla, byla zorganizována třídnická hodina, kde se nakonec přiznali i viníci. Následně se paní učitelka spojila s rodiči daných dvou žáků, kde jim vysvětlila, co se stalo a chtěla se domluvit na osobním setkání. Jedna kontaktovaná rodina byla samozřejmě na straně svého syna, ale neměla žádné problémy s domluvou setkání. Druhá kontaktovaná matka byla už v telefonu extrémně pobouřená z toho, co paní učitelka tvrdila. Matka rázně během hovoru zvýšila hlas a mluvila velmi nevhodným způsobem. Stále hájila svého syna s větou: 'To by náš syn nikdy neudělal!'

Celá situace s matkou dále pokračovala. Byla z její strany podána stížnost na učitelku zřizovateli městské části a později i na krajský úřad. Půl roku probíhaly soudy a problémy kolem toho, ale díky velké podpoře ze strany ředitele a pomoci rodičů z třídy, kteří sepsali dopis pro krajský úřad, se vše vyřešilo. Od tohoto případu je veškerá komunikace s rodiči ze strany učitelky pouze prostřednictvím emailů, nebo přímo osobně, protože to rodiče nemohou obrátit proti ní. Chlapec v dalším ročníku přestoupil na gymnázium.

3

When I started teaching 6th grade, I knew right away that there was going to be a problem with one student. He came to school wearing a leather jacket with a skull pendant and tattered jeans. At first I didn't judge him for it, but that changed when other problems arose. He missed classes quite often and when I caught him riding his bike with his friends near the school building, I took a picture of him. But all this did not matter when the supervisor caught him trying to sell cigarettes to others in the corridor. I'm quite surprised that he made it to the 8th grade.

He lives alone with his father, who seems to drink a lot. He often complains that he doesn't care about class and how much he could get done if he didn't have to sit here. The class seems to have gotten used to him. Some of the students imitate his behavior, others avoid him.

Violation of classroom/school rules, Attendance problems

didn't know much about him. I was a little afraid of what would happen if I let such a student pass. I waited at class meetings for his father, but he never showed up. When I called him, he agreed to the meeting, but he either said he didn't have time or simply didn't arrive and didn't pick up the phone. I went to talk to the other teachers about it and they told me that they would try to make sure he didn't sell cigarettes, but that we probably wouldn't do much with him and that I should leave him alone as long as he got the grades for it.

Cooperation with experts

I was so sorry for what was happening to him, but I wasn't sure what to do when a parent wasn't responding to phone calls. With a lot of effort on my part, he managed to get the grades to get into 9th grade. I later learned that in the 9th grade they found drugs on him and kicked him out of school.

Failure

15 let, 8 třída

Jízda na kole, fotbal

Cigarety,Absence,Nevhodné chování

Mrg. Třídní učitelka (český jazyk, matematika)

22

Když jsem začal učit 6 třídu, hned jsem věděl, že s jedním žákem bude potíž. Došel do školy v kožené bundě s přívěškem s lebkou a otrhanými riflemi. Nejprve jsem ho za to nesoudil, ale to se změnilo, když nastaly další problémy. Docela často chyběl na hodinách a když jsem ho přistihl, jak se projíždí s kamarády na kole poblíž budovy školy, udělal jsem si o něm obrázek. To vše ale nemělo nic proti tomu, když ho dozor na chodbě přistihl, jak se snaží prodat ostatním cigarety. Docela se divím, že to s takovou dotáhl až do 8 třídy.

Žije sám s otcem, který podle všeho hodně pije. Často si stěžuje, že ho hodina nezajímá a kolik by toho stihnul, kdyby tu nemusel sedět. Třída si na něj zdá se zvykla. Někteří z žáků jeho chování napodobují, jiní se ho straní.

Moc jsem si s ním nevěděl rady. Trochu jsem se bál, co se stane, když takového žáka nechám projít. Čekal jsem na třídních schůzkách na jeho otce, ale ten se nikdy nedostavil. Když jsem mu volal, tak sice se schůzkou souhlasil, ale buď se vymluvil, že nemá čas, nebo jednoduše nedorazil a nebral telefon. Byl jsem se o tom radit s ostatními učiteli a ti mi řekli, že zkusí dohlédnout, aby neprodával cigarety, ale že s ním asi moc nenaděláme a že ho mám nechat být, dokud na to má známky.

Dost mě mrzelo, co se s ním dělo, ale nebyl jsem si jistý, co mám dělat, když rodič nereaguje na telefonáty. S velkým úsilím z mé strany se mu povedlo získat známky na to, aby se dostal do 9. třídy. Později jsem se dozvěděl, že v 9 třídě u něj našli drogy a vyhodili ho ze školy.

3

The situation concerned a case of hidden truancy, which the child's mother did not want to deal with through the school. It all started during online classes, when it became clear that the student was not logging in to classes. After an agreement with the mother, we counted 60 unexcused hours. When he moved on to second grade, he continued to avoid school, citing various pains that his mother excused and had investigated as psychosomatic. In the end, we agreed that his mother would accompany him to school. She also brought him to the zero physical education lesson, but he did not show up for the lesson itself and disappeared from the school.

The student was in the 5th year of primary school, rather introverted, phlegmatic, non-conflict and raised only by his mother. His academic average was average to above average.

Attendance problems

After finding out that the student not only does not go to school, but also escapes from it, we contacted the mother. Classmates told us that they see him active in online games. The mother returned home to find her son playing computer games. We assumed he might be addicted to gaming. Nevertheless, his mother excused all his absences. We have reported the situation to the appropriate place. We met the mother several times and she claimed that the son does not feel good at school because his classmates laugh at him. However, we knew that during the breaks he felt good and had fun with his friends.

Cooperation with experts

From our point of view, the case has not been solved. The mother constantly apologized to her son and could not admit the seriousness of the problem. Finally, she enrolled him in a private school, where he transferred during the semester.

Failure

12 let; 5. ročník ZŠ

Počítačové hry

Záškoláctví

Titul Mgr.; občanská výchova, tělesná výchova, výchovné poradenství

31

Situace se týkala případu skrytého záškoláctví, které matka dítěte nechtěla řešit přes OSPOD. Vše začalo během online výuky, kdy vyšlo najevo, že se žák nepřihlašuje do hodin. Začalo se to tedy řešit a zjistilo se, že maminka o tom neví. Dohodli jsme se tedy, že to pololetí zapíšeme 60 neomluvených hodin. To bylo ještě na prvním stupni. Pak přešel k nám, na druhý stupeň. On byl vlastně zvyklý nechodit do té školy a hrát doma namísto počítačové hry, tak do té školy přestal chodit a pořád se vymlouval na bolesti hlavy, břicha a podobně. Matka to samozřejmě omlouvala, chodila s ním po různých vyšetřeních, že to je nějákého psychosomatického charakteru a podobně. Museli jsme se s ní proto domluvit, že chlapce musí do školy vodit. Ona souhlasila a přivedla ho třeba i na nultou vyučovací hodinu, kdy měli tělesnou výchovu. On šel i do šatny, kde mají žáci ve skřínkách cvičební úbory, tam ho viděli spolužáci, pozdravili ho a pak už si ho nevšímali. No ale v hodině se už neobjevil. Takže z té školy se mu podařilo vyklouznout.

Žák byl ve 5. ročníku základní školy, spíše introvertní, flegmatický, nekonfliktní a vychováván pouze matkou. Jeho studijní průměr byl průměrný až nadprůměrný.

Po zjištění, že žák kromě nechození do školy ze školy i uniká jsme volali matce. Během řešení ním řekli i jeho spolužáci, že ho vidí aktivní na nějaké hře nebo aplikaci. Matka tedy utíkala domů, protože syn jí ani nezvedal telefon, a samozřejmě byl doma a hrál hry. Usoudili jsme, že pokud je to chování takové tak je zřejmě na těch hrách i závislý. Všechny hodiny ale maminka opět omluvila a na tohle jsme my hrozně krátcí. Pokud něco rodič omluví, tak my to musíme respektovat. Nahlásili jsme to ale na OSPOD. S matkou jsme se v rámci řešení několikrát setkali a říkala nám, že se syn v kolektivu už necítí dobře, že když přijde do školy tak se mu spolužáci smějí. My jsme říkali, že se nemůže divit, když ti klucí ví, že on se neustále na něco vymlouvá a lže. My jsme ale věděli, že o přestávkách se tady cítí velice dobře, pobíhal tady s kamarády, smál se.

Případ se z našeho pohledu nevyřešil. Matka syna neustále omlouvala a nedokázala připustit závažnost problému. Nakonec ho přihlásila na soukromou školu, kam přestoupil v pololetí.

3

In this particular class, I was assigned to a student with health problems. As it is nothing serious or something that requires my continuous assistance, I help the teachers in teaching the other students. The student who causes me the most problems is the one I will call the student in this case study. This student refuses to cooperate in class and does not respond to calls from either the teacher or me as an assistant. He does not bring his tools to class and relies on others to lend them to him. However, they began to reject it, because he either destroyed or did not return these borrowed things. It often happens that his behavior disrupts the entire planned and pre-prepared lesson. This will prevent the peaceful course of teaching. During breaks, the problems with the student continue because he likes to provoke conflicts with his classmates, enjoying their helplessness because he is physically bigger than the others and has the upper hand over them. As an example, I would cite a situation where a student took a classmate's case without permission during a break, threw it on the locker and taunted him that he couldn't reach it because it was too high. This classmate got angry and they started fighting. The student, as he was bigger, managed to overpower his classmate. He cried and went to tell the teacher.

Although the student lives with both parents, the father is very busy with work and often goes on long business trips abroad. Practically only the mother takes care of the boy, who is the only one in contact with the school. The student has two younger siblings who attend kindergarten. The mother goes to work and has no time for the student. In the place of residence, the pupil spends time with a group of problematic peers and spends his free time either on the street or in shopping centers. The only meaningful use of his free time is in the canoeing club, where we know that he behaves in accordance with the rules, because otherwise he would be excluded and he does not want that. At the same time, he goes to a club where social (board) games are played, where he also causes conflicts and does not follow any rules. He had already been warned that he might be expelled from the circle, so he improved his behavior a bit, if only for a short time.

Diagnosis, Physical aggression, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Verbal disruption of lessons

We dealt with this situation in the same way as all other conflicts that arise due to the student in the class. He got a note and the teacher talked to him about how to behave properly. The problem is that the student completely ignores these notes. Of course, the class teacher repeatedly contacted the parents as well. The student's father is not interested in the situation because he is very busy with work. Only the mother is in contact with the school. However, she does not admit that her son behaves inappropriately. She claims that the conflicts are caused by classmates and her son is just defending himself. He is said to be mocked and bullied by his classmates. We have tried to explain to her that it is the other way around, but she refuses to accept it as fact. He can use an anti-stress ball to de-stress and calm down in class for lessons. If he is too disruptive in class, I (the assistant) go for a walk with him in the corridor. During the breaks, I try to communicate with him and constantly monitor him in order to prevent possible conflicts in the bud.

(Disciplinary) Punishments, Interview

In the long run, it's very exhausting for me as an assistant to keep watching this student to make sure he doesn't hurt anyone. His behavior did not improve much. Although we try to communicate with him regularly and explain, it seems that all our efforts are in vain and his behavior is not improving at all.

Failure

12 rokov, 7. ročník

Spoločenské deskové hry), kanoistika

Nespolupráce,Rušení výuky,Neposlušnost,Konflikty,Fyzické násilí,Provokace

Stredná pedagogická škola

8

V této konkrétní třídě jsem byla přidělena k žákovi se zdravotními problémy. Jelikož nejde o nic závažného ani o něco, co by si vyžadovalo mou nepřetržitou asistenci, pomáhám učitelům při výuce ostatních žáků. Nejvíce problémů mi dělá žák, kterému budu v této kazuistice říkat žák. Tento žák odmítá ve vyučování spolupracovat a nereaguje na výzvy ani učitelky ani mě jako asistentky. Na hodiny si nenosí pomůcky a spoléhá se na ostatní, že mu je půjčí. Oni to však začali odmítat, protože jim tyto zapůjčené věci buď zničil, nebo nevrátil. Často se stává, že svým chováním naruší celou naplánovanou a dopředu připravenou hodinu. Znemožní tím pokojný průběh vyučování. Během přestávek problémy s žákem pokračují, protože rád vyvolává konflikty se spolužáky, užívá si jejich bezmocnost, protože je fyzicky větší než ostatní a má nad nimi převahu. Jako příklad bych uvedla situaci, kdy žák během přestávky bez dovolení vzal spolužákovi pouzdro, hodil mu ho na skříň a posmíval se mu, že se k němu nedostane, protože to bylo příliš vysoko. Tento spolužák se naštval a začali se spolu prát. Žák, jelikož byl větší, zvládl spolužáka přemoci. Ten se rozplakal a šel to říct paní učitelce.

Přestože žák žije s oběma rodiči, otec je velmi pracovně vytížený a často odchází na dlouhé pracovní cesty do zahraničí. O chlapce se prakticky stará jen matka, která je jako jediná v kontaktu se školou. Žák má dva mladší sourozence, kteří chodí do mateřské školy. Matka chodí do práce a na žáka nemá žádný čas. V místě bydliště žák tráví čas s partou problémových vrstevníků a volný čas tráví buď na ulici nebo v nákupních centrech. Jediné smysluplné využití volného času má v kroužku kanoistiky, kde víme, že se chová v souladu s pravidly, protože v opačném případě by byl vyloučený a to nechce. Zároveň chodí na kroužek, kde se hrají společenské (deskové) hry, kde také vyvolává konflikty a nedodržuje žádná pravidla. Už byl upozorněn, že by mohl být z kroužku vyloučený, takže své chování trochu zlepšil, i když jen krátkodobě.

Tuto situaci jsme řešili stejně jako všechny ostatní konflikty, které díky žákovi ve třídě vznikají. Dostal poznámku a paní učitelka se s ním porozprávala o tom, jak se má správně chovat. Problém je v tom, že žák tyto poznámky úplně ignoruje. Samozřejmě, že třídní učitelka opakovaně kontaktovala i rodiče. Otec žáka se o situaci nijak nezajímá, protože je pracovně velmi vytížený. V kontaktu se školou je jen matka. Ta však nepřipouští, že by se její syn nějak nevhodně choval. Tvrdí, že konflikty vyvolávají spolužáci a její syn se jen brání. Prý se mu spolužáci posmívají a šikanují ho. Snažili jsme se jí vysvětlit, že je to naopak, ale odmítá to přijmout jako fakt. Ve třídě na vyučování může používat antistresovou míček, aby se odreagoval a uklidnil. Pokud na hodinách vyrušuje příliš, tak se s ním já (asistentka) chodívám projít na chodbu. Během přestávek se s ním snažím komunikovat a stále ho monitorovat, abych předešla možným konfliktům hned v jejich zárodku.

Z dlouhodobého hlediska je pro mě jako asistentku velmi vyčerpávající tohoto žáka stále sledovat, aby nikomu neublížil. Jeho chování se nijak zvlášť nezlepšilo. Přestože se s ním snažíme pravidelně komunikovat a vysvětlovat, vypadá to tak, že veškeré naše úsilí je zbytečné a jeho chování se nijak nezlepšuje.

3

The student is often restless in class, he does things he shouldn't be doing in class, he paints, takes apart his pen or shoes, his thoughts are often somewhere else during class. He also draws attention to himself and disrupts the class. Sometimes these incidents develop into an affectation where it is very difficult to manage the student. At that moment, the student 'practically doesn't know' himself and his behavior becomes intolerable. He starts calmly cursing and shouting at the teacher.

The student has been diagnosed with attention deficit disorder (ADHD), has an individual plan (it was not possible to go through it during my internship). The student is also repeatedly disruptive and tries to draw attention to himself, often interrupts during lessons, swears at both classmates and teachers, and sometimes even fights with another classmate. But it is important to realize that the student sometimes regrets his bad behavior with the passage of time, and tries to apologize both to his classmates and to the teachers. Another important fact is that this behavior does not take place on a daily basis and is rather isolated, in other situations the pupil tries to actively participate in the lesson and also help as much as possible. Therefore, it cannot be said of the student that he creates these problematic situations on purpose, and it is more about acting in an affective manner, which, although not always, he sometimes regrets.

Emotional outbursts

The solution to these situations most often, and also with the greatest success, consists in first noticing the onset of affect and then trying to suppress this onset. This is achieved, for example, by the teacher talking to the pupil outside the classroom, this calms the pupil down and is able to resume teaching. It is also possible to slightly change the current teaching style so that the pupil calms down (for example, changing from discussing a new subject to some repetition or some creative activity or teamwork). If there is an opportunity to return to the given situation after some time has passed, it is good to discuss what actually made the pupil behave in such a way, what bothered him and why, this way the pupil sometimes becomes aware of inappropriate behavior and can see an effort to correct or apologize.

Transfer of student, Interview

This behavior is repeated at a certain interval, and it is not entirely possible to prevent it, but it is good to prevent it by noticing that the pupil is affected and it is good to deal with this at the beginning, but with the knowledge that the pupil he may not be aware of the behavior, and the teacher may, on the other hand, expect it, and therefore it is not a good idea to punish him for every stupid thing. In addition to this, a situation from the past was described to me when, according to the teacher, this pupil started to misbehave in class, and the teacher decided to punish him by transferring him to classes, the pupil did not agree with this and started arguing with the teacher, but according to his classmates, in class He didn't get particularly angry until he was punished. Therefore, it is important to realize that it is not good to punish a student for every banality, just because he has the 'aura' of a problem student. These episodes in his behavior are likely to be expected in the future, it cannot be prevented, and it is really important to deal with them when they occur.

Shortterm success

14 let, 9. ročník

Malování

ADHD

Nevhodné chování,Vulgární vyjadřování,Fyzické násilí,Neposlušnost

Mgr. (Zeměpis, Přírodopis)

22 let

Žák bývá v hodinách často neklidný, dělá věci, které by v hodinách dělat neměl, maluje si, rozebírá si propisku či boty, je prostě často během hodiny myšlenkami někde jinde. Také na sebe ztrhává pozornost a vyrušuje v hodině. Někdy tyto incidenty přerostou do afektu, kdy je velmi obtížné žáka zvládat. V té chvíli žák o sobě 'prakticky neví' a jeho chování se stává neúnosným. Začíná klidně nadávat a křičet na učitele.

Žák má diagnostikovanou poruchu pozornosti (ADHD), má individuální plán (nebyla možnost jej projít během mé praxe). Žák také vyrušuje opakovaně a snaží se na sebe ztrhávat pozornost, často ruší během výuky, nadává jak spolužákům tak i učitelům, občas se i porve s jiným spolužákem. Ale je důležité si uvědomit, že žák občas svého špatného chování s odstupem času lituje, a snaží se omluvit jak spolužákům, tak také učitelům. Další důležitou skutečností je, že toto chování neprobíhá na denní bázi a je spíše ojedinělé, v jiných situacích se žák snaží aktivně zapojovat do výuky a také pomáhat jak to jen jde. Proto se nemůže o žákovi říct, že by tyto problémové situace vytvářel záměrně a jde spíše o jednání v afektu, kterého sice ne vždy, ale občas i lituje.

Řešení těchto situací spočívá nejčastěji, a také s největším úspěchem tak, že se nejdříve vypozoruje nástup afektu a pak je snaha tento nástup utlumit. Toho se docílí například tak, že si učitel se žákem promluví mimo třídu, tím se žák uklidní a je schopen znova pokračovat ve výuce. Je také možné lehce změnit aktuální styl výuky, tak aby se žák uklidnil (například změna z probírání nové látky k nějakému opakování či nějaké tvořivé aktivitě nebo k týmové práci). Když je možnost se k dané situaci vrátit s nějakým odstupem času, tak je dobré si probrat co vlastně žáka přimělo k takovému chováni, co mu vadilo a proč, tím si žák občas uvědomí nevhodné chování a jde vidět snahu o napravení či omluvu.

Toto chování se opakuje v jistém intervalu, a není zcela možné mu zabránit, je ale dobré mu předcházet, tím že si všimneme toho, že na žáka přichází afekt a je dobré tohle řešit hned v počátku, ale s vědomím toho, že si žák svoje chování nemusí uvědomovat, a učitel jej může zase na druhou stranu očekávat a proto ho není dobré trestat za každou blbost. K tomuto mi byla popsána situace z minulosti, kdy podle učitelky tento žák v hodině začal zlobit, a učitelka se ho rozhodla potrestat tím, že ho přesadila ve třídy, žák s tím nesouhlasil a začal se s učitelkou hádat, dle jeho spolužáků ale v hodině nějak extra nezlobil, až do té doby co byl potrestán. Proto je důležité si uvědomit, že není dobré trestat žáka za každou banalitu, jen proto, že má 'auru' problémového žáka. Tyto epizody v jeho chování je pravděpodobné předpokládat i v budoucnu, nejde tomu zabránit, a je opravdu důležité je řešit kdy nastanou.

3

The behavioral situation started when I started teaching at this school. I was given math lessons in the sixth grade and I expected peace. I taught in a standard way, I announced five-minute lessons, assignments and tests. At the end of September, when we were supposed to write a five-minute paper, one student declared that he did not have a notebook and would not write. I suggested writing on paper, but he refused, saying that he didn't want to tear the paper from another notebook. After another call to action, the situation escalated. The student refused any cooperation and after my warning that I would write him absent, he started to raise his voice. I also raised my voice and warned him about absences or bad grades, which made him even angrier.

The class was generally good, hardworking students and no disciplinary problems, except for one. I learned about this student that he had problems at his previous school and was in an educational institution. He lived with his mother and sister, there was no information about his father. His home situation may have influenced his behavior and psyche.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Verbal disruption of lessons

When the student started screaming and refusing to cooperate, I couldn't help myself and shouted back. I sent him out, he responded by throwing chairs and slamming doors. I followed him and confronted him about the inappropriateness of his behavior. When he started yelling at me, I went to the headmistress, who took over the situation and knew the pupil from teaching Czech. The solution involved contacting the student's mother and involving her in the situation.

Disrespectful communication, Transfer of student, Cooperation with experts

The principal and the pupil's mother agreed on the need to resolve the situation. After explaining to the mother, the situation calmed down, the mother called the school regularly. Nevertheless, the student had other problems and was placed in a diagnostic institute.

Partial success

12 let, 6. třída

Chození ven s kamarády

Odmlouvání,Lhaní,Podvody

Diplomovaný specialista, ukončené bakalářské studium – aprobace – speciální pedagogika

6,5 let

Situace na úrovni chování začala, když jsem začala učit na této škole. Dostala jsem hodiny matematiky v šesté třídě a očekávala jsem klid. Učila jsem standardně, avizovala jsem pětiminutovky, úkoly a testy. Ke konci září, když jsme měli psát pětiminutovku, jeden žák prohlásil, že nemá sešit a psát nebude. Řekla jsem mu, ať píše na papír, který si pak dá do sešitu. Na to mi řekl, že ne, že nechce trhat papír z jiného sešitu. Řekla jsem mu ať nezdržuje veme si papír a píše. On ale nic neudělal. Ještě jednou jsem ho výrazně vyzvala k tomu, aby začal něco dělat. To se mu asi nelíbilo a odpověděl mi, že prostě nic dělat nebude. Řekla jsem mu teda, že mu napíšu absenci a on může jít pryč, na to mi řekl, že ve škole je, takže nemám právo nic takovýho dělat. Odpověděla jsem mu, že když nechce nic dělat v hodině, může jít pryč a bude mít absenci. V ten moment na mě začal zvyšovat hlas, že prostě on nikam nejde. Zvýšila jsem hlas i já, ale jen trochu, že prostě dělat něco bude nebo mu napíšu absenci, případně za pět. To ho naštvalo asi ještě víc. Nechtěl další pětku, protože se nikdy moc dobře neučil.

Třída byla obecně dobrá, snaživí žáci a bez kázeňských problémů, až na jednoho. O tomto žákovi jsem se dozvěděla, že měl problémy i na předchozí škole, měl tam problém s jednou učitelkou a byl ve výchovném zařízení. Bydlel s matkou a sestrou, o otci informace chyběly. Jeho domácí situace mohla mít vliv na jeho chování a psychiku.

V momentě, kdy po mně začal žák křičet, že nechápe, co si o sobě myslím, že mu takhle vlastně vyhrožuju, a že s takovým člověkem určitě nechce dělat nic, nevydržela jsem to ani já. Začala jsem na něj křičet zpět, a to dost nahlas a okamžitě jsem ho poslala ven. On se zvedl, hodil se židlí a šel pryč, s tím, že za sebou bouchnul dveřma. Šla jsem okamžitě za ním a jasně jsem mu řekla, že takto se chovat nebude, že nebude po učitelce křičet, házet s věcma a mlátit s dveřma. Začal na mě křičet zpět, to už jsem ho nevnímala a šla jsem pro ředitelku, celou situaci jsem jí řekla a ona šla žáka zkrotit sama, žáka znala a sama ho učila. Konečné řešení zahrnovalo kontaktování matky žáka a její zapojení do situace.

Ředitelka a matka žáka se dohodly na nutnosti vyřešení situace. Promluvila jsem si s matkou, vše jsem jí vysvětlila a ona mi řekla, že na syna dohlédne. Do školy také pak pravidelně volala a ptala se, jak je na tom její syn. Poté bylo vše klidnější. Ale žák měl i tak následně další problémy, i s jinými kolegy, a nakonec šel do diagnostického ústavu.

3

One of the students broke down in tears during the break because a classmate said something unpleasant to her. After the conversation, it became clear that such a word game was being played in the classroom. When one student asks the other to say a word, for example 'pool'. Whereupon the one who asked the question answers him: 'Your breasts are down to the ground!' This made the girl cry. I was just passing by and saw this situation. I entered the classroom to find out what happened in the classroom. The boy stood by and laughed at her. The rest of the class stood around in amazement. She was also a more sensitive girl and it wasn't the first time she cried in class. The student who probably caused it very often uses provocative words, curses, mockery to draw attention to himself. He himself has previously admitted that he wants to be funny. Unfortunately, they try to do it in situations where it is not appropriate, or it might just affect someone.

The student mocking the girl comes from a divorced family. He has a year old brother. Mother is employed, father is employed.

Verbal aggression

After hearing what happened, I understood that the children were joking with each other. Not everyone can get a joke and it definitely shouldn't happen or say something that makes the other person uncomfortable. I started telling a story about how our words can create a desert where nothing blooms and it's dry. We shouldn't use these words so much. But when we use words that are beautiful and caress the soul, then we create a beautiful garden, or an oasis, where everyone lives happily and loves each other. Everything blooms and prospers as it should. No one frowns there. After the story, I asked the boy to apologize to his classmate.

Working with the collective, Interview

The whole class listened carefully to the story. After talking, I asked them to try to create only a beautiful garden. After that, the children didn't use that particular joke as much anymore, even other words that they sometimes heard disappeared.

Longterm success

7 let, první ročník

Počítačové hry, fotbal, Harry Potter

Lhaní

Vysokoškolské, speciální pedeagogika

10

Jedna z žáček se o přestávce rozbrečela z důvodu, že jí spolužák řekl něco nepěkného. Po rozhovoru vyplynulo najevo, že se ve třídě hraje taková slovní hra. Kdy jeden žák druhého vyzve, ať řekne nějaké slovo, například 'bazén'. Načež mu ten, kdo podával otázku odpoví: 'Máš prsa až na zem!' To dívku rozplakalo. Zrovna jsem procházela kolem a viděla jsem, tuto situaci. Vstoupila jsem do třídy, abych zjistila, co se ve třídě stalo. Chlapec stál opodál a smál se ji. Zbytek třídy stál udiveně kolem. Jednalo se také o citlivější dívku a nebylo to poprvé, co se ve třídě rozplakala. Žák, který to pravděpodobně zapříčinil velice často používá provokativní slova, nadávky, posměšky, aby na sebe upozornil. Sám dříve přiznal, že chce být vtipný. Bohužel se o to snaží v situacích, kdy to není vhodné, nebo se to právě může někoho dotknout.

Žák posmívající se dívce pochází z rozvedené rodiny. Má rok starého bratra. Matka je zaměstnána, otec je zaměstnán.

Po vyslechnutí toho, co se stalo jsem pochopila, že děti mezi sebou vtipkují. Ne všechny dokážou vtip pochopit a rozhodně by se to nemělo stávat, nebo říkat něco, co je druhému nepříjemné. Začala jsem vyprávět příběh o tom, jak naše slova mohou vytvářet poušť, kde nic nekvete a je tam sucho. Právě tato slova bychom neměli tolik používat. Když ale použijeme slova, která jsou krásna a pohladí po duši, to potom vytváříme krásnou zahradu, nebo oázu, kde všichni žijí šťastně a mají se navzájem rádi. Všechno kvete a prosperuje, tak jak má. Nikdo se tam nemračí. Po příběhu jsem ještě požádala chlapce, ať se své spolužačce omluví.

Celá třída pečlivě poslouchala příběh. Po dopovídání jsem je požádala, ať se snaží tvořit jen krásnou zahradu. Následně na to, děti už ten určitý vtip tolik nepoužívaly, dokonce vymizela další slovíčka, která šla někdy zaslechnout.

3

The student was a gifted student in the normal form of teaching and had no major problems with the subject or the team. There was never a problem with him before switching to online learning. These only occurred with the arrival of the covid epidemic and the transition to distance learning. The student suddenly completely lost interest in teaching and doing homework. His camera and microphone were turned off in class, he did not respond to teachers' calls. The situation went so far that he stopped attending classes altogether. Bad grades, uncompleted assignments and the first unexcused hours began to pile up.

The student is mild-mannered, rather introverted and did not like to be the center of attention. He had very good achievements in mathematics and had previously participated in various mathematics competitions. He has never had any problems or situations that needed intervention before.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems

As the pupil had completely cut contact with the school, the class teacher was forced to start solving things with the parents. She dealt with the matter with the pupil's mother, the first call was informative and she told her that her son was getting bad grades and unexcused hours and asked if the pupil was seriously ill or if there was some situation that would explain this behavior. The mother was said to be very surprised and had no idea that her son was not attending classes and not completing assignments. It is said that he banned all family members from entering his room during classes so that he could have peace of mind for school. The teacher explained to the mother that, unfortunately, this model is not functional and that it is necessary to really control the son and supervise his preparation. Mom contacted the teacher a few more times to find out about all the assignments and missed duties. After these events, the student returned to work mode.

Consequences, Interview

Since this was an isolated situation in his behavior, it did not have a serious impact. The student gradually improved his grades, and in the end his learning decline was not reflected on his report card.

Longterm success

11 let, 6. ročník

otevřená otázka PC, hraní her, matematika

Magisterský titul

20

Žák byl při běžné formě výuky nadaným studentem a neměl žádné větší problémy s učivem nebo kolektivem. Před přechodem na online výuku s ním nebyl nikdy žádný problém. Ty nastali až s příchodem covidové epidemie a přechodu na distanční výuku. Žák najednou kompletně ztratil zájem o vyučování a plnění domácích úkolů. Na hodinách měl vypnutou kameru i mikrofon, na výzvy učitelů nereagoval. Situace zašla až tak daleko, že přestal chodit na hodiny úplně. Začali se mu množit špatné známky, nesplněné úkoly a první neomluvené hodiny.

Žák je mírné povahy, spíše introvertní a nerad býval středem pozornosti. Měl velmi dobré úspěchy v matematice a dříve se účastnil různých matematických soutěží. Nevyskytovali se u něj nikdy předtím žádné potíže nebo situace, které by potřebovali intervenci.

Jelikož žák přerušil kompletně kontakt se školou, byla paní třídní učitelka nucena začít věci řešit s rodiči. Věc řešila s maminkou žáka, první hovor byl informační a sdělila ji, že jejímu synovi se množí špatné známky a neomluvené hodiny a ptala se, jestli je žák nějak vážně nemocný nebo jestli nenastala nějaká situace, která by toto chování vysvětlovala. Maminka prý byla velmi překvapená a neměla tušení, že její syn na vyučovaní nechodí a neplní úkoly. Prý všem členům rodiny zakázal v době vyučování vstup do svého pokoje, aby měl klid na školu. Paní učitelka mamince vysvětlila, že tento model bohužel není funkční a že je potřeba syna opravdu kontrolovat a dohlédnout na jeho přípravu. Maminka kontaktovala paní učitelku ještě párkrát, aby se dozvěděla o všech úkolech a zameškaných povinnostech. Po těchto událostech se žák vrátil do pracovního režimu.

Jelikož toto byla ojedinělá situace v jeho chování, nemělo vážnější dopad. Žák si postupně známky vylepšil, a nakonec se jeho propad v učení neodrazil na vysvědčení.

3

The teacher was returning with the pupils from the physical education lesson a few minutes before the end of the lesson. It was a class she only teaches for physical education and specifically the first week, so she didn't know them well yet. Their class was occupied and there was a lesson with another teacher. The teacher needed to convey some more information to the students, so she stood in front of the class and spoke to them. She noticed that one little girl was standing right next to the door behind which the lesson was going on and was about to bang on it. Then she slammed into them once, twice, three times. But the teacher chose to ignore it and continued on with what she needed to tell the class before recess. Just then, the door opened and another teacher was standing behind it, very angrily asking who was banging on the door. Žačka claimed that she didn't, that it was probably a mistake. The teacher returned to the classroom and the teacher continued what she urgently needed to say.

The teacher didn't know much about the class or the student. She only teaches this class for PE and it was only her second class this year.

Lying and cheating, Violation of classroom/school rules

Then the bell rang and the students ran away. I still found the little girl who was banging on the door and told her my opinion that she was banging on the door and from my point of view the other teacher was lying. She gave me her opinion that it wasn't like that and maybe it happened by mistake. I didn't have time to deal with the situation any further, so I left it alone and went to get ready. In retrospect, I think I should have intervened as soon as I saw her banging on the door and prevent her from disrupting the class that was learning and the second teacher had to come. I take that as my little failure.

Interview

The result was not much. The teacher could not think of any situation that, from her point of view, was completely unmanageable during her practice, so she chose today's situation. She wanted to show her that it is necessary to intervene in time, because it often helps to prevent problems. If they had cleared it up with the student right away, another teacher wouldn't have had to come and the student wouldn't have had to lie.

Failure

5.ročník

sport

Učitelství 1. stupeň

18

Učitelka se vracela s žáky z hodiny tělesné výchovy několik minut před koncem hodiny. Jednalo se o třídu, kterou vyučuje pouze na tělesnou výchovu a konkrétně první týden, takže je ještě dobře neznala. Jejich třída byla obsazena a probíhala zde výuka s jinou vyučující. Učitelka potřebovala žákům sdělit ještě nějaké informace, tak s nimi stála před třídou a hovořila k nim. Všimla si, že jedna holčička stojí úplně u dveří, za kterými probíhá výuka a chystá se do nich bouchnout. Pak do nich bouchla jednou, dvakrát, třikrát. Ale učitelka se to rozhodla ignorovat a pokračovala dál v tom, co potřebovala třídě sdělit, než bude přestávka. V tom se dveře otevřely a stála za nimi jiná vyučující, která se značně naštvaně ptala, kdo bouchá na ty dveře. Žačka tvrdila, že ona ne, že to bylo asi omylem. Vyučující se vrátila do třídy a učitelka pokračovala v tom, co nutně potřebovala doříct.

O třídě ani žačce toho vyučující příliš nevěděla. Učí tuto třídu pouze na tělesnou výchovu a byla to teprve druhá hodina tohoto roku.

Potom zazvonilo a žáci se rozutekli. Holčičku, která do dveří bouchala jsem si ještě našla a sdělila jsem jí svůj názor, že do dveří bouchala a z mého pohledu druhé vyučující lhala. Ona mi sdělila svůj názor, že to tak nebylo a možná se to stalo omylem. Neměla jsem čas situaci dále řešit, takže jsem to nechala být a šla si dělat přípravu. Zpětně si říkám, že jsem měla zasáhnout hned, když jsem viděla, že do dveří bouchá a zamezit tomu, aby vyrušovala třídu, která se učí a musela přijít druhá vyučující. To beru jako takové své malé selhání.

Výsledek nebyl moc žádný. Učitelku nenapadla žádná situace, která by z jejího pohledu byla během její praxe naprosto nezvládnutá, tak vybrala situaci z dnešního dne. Chtěla na ní ukázat, že je potřeba zasáhnout včas, protože to často pomůže předejít problémům. Kdyby si to ujasnily s žačkou hned, nemusela přijít jiná vyučující a žačka nemusela lhát.

3

have been fighting with my pupil for a long time. In the beginning it was just retorts, lack of interest, later it resulted in swearing, when I was already afraid to go to class, because the student threatened to kill me, how she hated me and how I was ruining her life. Several times I complained to the management to transfer her to another school, that we cannot have such students. My class teacher always just told me that I didn't understand her, but that she was a golden girl. I don't deny that he also has good sides, but what he sometimes shows, I really don't have the nerve for it. I've had a few problematic students at my age, but this one is really special. I don't want someone to curse me, laugh in my face, etc. in class. But when she overturned the bench on me, I really had enough.

This is a school for disabled children, so every pupil has a measure of at least 3. Some are physically disabled, some mentally, but most have a combination. The student got to this school from a normal elementary school, where she struggled with bullying and had to end up in psychiatry. The student has visible unflattering physical features on her face (growth of dark facial hair, crooked eyes, mouth warts, crooked and yellowed teeth). For that reason, even in elementary school, she was mocked and physically attacked, but she is not aware of any of this, she perceives herself (at least on the outside) with healthy self-confidence. Verbally attacking other classmates sounds more like a defense mechanism. The mentioned teacher teaches the theory of professional subjects, so the content of the teaching has few practical activities, and it is more about frontal teaching and long units of listening and repeating the theory. These subjects are not popular with most of the school's students because they require long-term attention span, which the students are not capable of to this extent.

Physical aggression, Verbal aggression

Agreement, Interview

I feel like it hasn't improved at all. That it was just swept under the rug and they told me they would change the schedule next year so I wouldn't have to have her. Kids like this shouldn't be here. But that's how it goes here. They always agree to the parents and we can benefit from it."

Failure

Partial success

17, 2. Ročník SOU

Kamarádi, zvířata, instagram

Sebepoškozování,Sklony k sebevraždám,Snížená míra frustrace,Psychiatrická diagnóza

Pozdní příchody,Fyzické násilí,Disrespekt k autoritám

Mgr. speciální pedagogika, učitel odborných předmětů

20

S žačkou bojuji už dlouhou dobu. Ze začátku to bylo jen odsekávání, nezájem, později to vyústilo v nadávky, kdy už jsem se bála chodit do třídy, protože mi žačka vyhrožovala, že mě zabije, jak mě nenávidí a jak jí ničím život. Několikrát jsem si byla stěžovat za vedením, aby ji přemístili na jinou školu, že takové žáky mít nemůžeme. Třídní učitelka mi vždycky řekla jen, že ji nechápu, ale že je to zlaté děvče. Neopírám, že má i dobré stránky, ale co občas předvede, na to skutečně nemám nervy. Ve svém věku už jsem měla pár problematických žáků, ale tahle je skutečně speciální. Nechci, aby mi ve třídě někdo nadával, smál se mi do obličeje a podobně. Ale když na mě převrhla lavici, už jsem měla vážně dost.

Jedná se o školu pro zdravotně znevýhodněné děti, takže každý žák má stupeň opatření alespoň 3. Někteří jsou znevýhodněni fyzicky, někteří mentálně, ale většina z nich má kombinaci. Studentka se na tuto školu dostala z normální základní školy, kde se potýkala s šikanou a musela skončit i na psychiatrii. Studentka má viditelné nelichotivé fyzické rysy ve tváři (růst tmavých chloupků na obličeji, křivé oči, bradavice u úst, křivé a zažloutlé zuby). Z toho důvodu se jí i na základní škole posmívaly a fyzicky ji napadaly, ona si však ničeho z toho není vědomá, vnímá se (alespoň navenek) se zdravým sebevědomím. Slovní napadání ostatních spolužáků tedy vyznívá spíše jako obranný mechanismus. Zmíněná vyučující učí teorii odborných předmětů, takže náplň výuky má málo praktických činností, a jedná se spíše o frontální výuku a dlouhé celky poslouchání a opakování teorie. U většiny studentů školy nejsou tyto předměty oblíbené, protože vyžadují dlouhodobé udržení pozornosti, kterého žáci nejsou v této míře schopni.

Přepis rozhovoru (S - studentka): V: “Proč máš problémy u paní učitelky (která učí teorii odborných předmětů)?” S: “Ona je hrozná úča. V té hodině nic neděláme a já se tam nudím. A vůbec je to otrava. Jako koho zajímá co dělá doma. A když nedávám pozor tak na mě křičí” V: “Chápu, to může být otrava, ale takhle by ses k učitelce chovat neměla” S: “Ale vona taky ne, když ona si na mě furt stěžuje, ona má problem.” V: “A ostatní učitelé s těma vycházíš líp?” S: “Jo” V: “S kým například?” S: “S třídní, tu mám ráda, nebo jiná učitelka ta je taky super, s tou není nuda jak s touto učitelkou a nerve po mě furt” V: “A jak jste řešili, že si s paní učitelkou nerozumíš?” S: “No museli jsme jít za zástupcem. Já nechcu aby mě učila.” V: “A když tě nebude učit bude to lepší? Přeci jen, hádáš se s učiteli I v jiných předmětech.” S: “Tak když jsou na mě hnusný?” V: “Takže si nemyslíš, že děláš něco špatně?” S: “No jako jo, no, ale voni se taky nechovaj skvěle” V: “A je to teď lepší?” S: “Jo, je, jsem musela slíbit třídní, že ji nechám bejt”

"Mám pocit, že se to vůbec nezlepšilo. Že se to jen zametlo pod koberec a řekli mi, že příští rok změní rozvrh, abych ji nemusela mít. Takovýhle děcka by tu být neměly. Jenže tady to tak chodí. Vždycky se vyhoví rodičům a my abychom se z toho mohli. Už mi ale nevyhrožje, spíš mě ignoruje a já ignoruji ji. Nechci se s ní zbytečně hádat. Ať si to zkusí někdo jinej" (učitelka teorie odborných předmětů)

3

During education, there were frequent absences, which arose due to the inability of the mother to go to school. He used to go to bed late because he played games until late at night. In the morning, he refused to get up for this reason, he was tired, irritable. The mother excused these absences with increased sickness and a diagnosis of ASD. With the passage of time, he could not handle the transition to the next grades and the increasing difficulty of the curriculum. If he was present at school, he refused to work, it was necessary to constantly activate him and call him to work. He consciously induced states of inappetence, he was even able to vomit. He knew that this would make his mother pick him up from school. Due to high absenteeism, social relations with classmates were disrupted. Children also noticed his physical appearance. He did not follow basic hygiene habits and often wore dirty clothes. The mother perceived any feedback on her son's behavior as a misunderstanding of the manifestations of his diagnosis and as an attack on her person. With increasing age and the increasing difficulty of studying at elementary school, manifestations of aggressive behavior and tantrums appeared. From my point of view, the whole situation got significantly worse during the Covid-19 pandemic.

He lives with both parents. Parents have different approaches to raising their son. He does not respect his father and has no authority over him. The mother is dominant in the family. They live in a shared house with their grandparents. He doesn't have a good relationship with them. He spends most of his time with his mother. The mother does whatever she wants to avoid conflict. She also buys him more expensive things that he asks for (PC games, computer, equipment, etc.) and inappropriate food such as sweets and Coca-Cola, without respecting the dietary recommendations from the doctor due to the high degree of childhood obesity. Due to his diagnosis, he already had an assistant at his disposal in pre-school education. When he started elementary school, he was placed in a regular class. Based on the examination, the special pedagogic center recommended the support of a second teacher in the class.

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems, Selfdestructive behaviour

At first, I approached the whole situation leniently, as I have experience from the past years of my practice. I initiated frequent meetings with my mother, where we discussed the situations that arose and looked for the most suitable solution. At first, the mother was grateful for this approach and was happy to attend our school. She always accepted all the agreed rules with gusto and committed to complying with them. She also adapted the regime at home. At school and at home, he should have a uniform approach to the fulfillment of duties and remuneration. However, with further increasing absenteeism, I was forced to proceed with informing the school management and the prevention methodology. This was followed by quarterly meetings in the presence of me as a class teacher, legal representatives, prevention methodology and the deputy director for inclusive education. After several meetings where there was no improvement and absenteeism was still high, the mother was informed that the school required a medical certificate of excused absence due to concerns that it might be covert truancy. Even this measure did not appear to be effective. High absenteeism was reported to OSPOD by the school management. Subsequently, there was a meeting with me, a social worker from OSPOD, the school management, legal representatives and . At the meeting, I introduced everyone to the problem, and then the social worker pointed out to the mother that non-compliance with compulsory school attendance is a very serious matter and that parents are responsible for ensuring that the child attends school. Furthermore, on the basis of insufficient school performance, I proposed an assessment in the SPC. I was concerned with the re-examination of mental abilities and the possible reduction of the minimum outputs of the curriculum. I am sure that this is an appropriate measure, given the success in school. Reducing the content of the curriculum would mean the elimination of stress for him and the probability of mastering the curriculum would increase. would, in my opinion, appreciate this reduction in the difficulty of the subject matter. After an investigation at the SPC, education was recommended according to the minimum outputs of the given year.

Agreement, Consequences, Interview, Cooperation with experts

From my point of view, the mother was offered all available options for solving the difficulties. The situation was still the same - high absenteeism, failure to fulfill school duties and mother's constant excuses. one day during one-on-one lessons, he told me that he wasn't going to come here anymore and that he was already looking at a new school. After class, I asked my mother to confirm this information and she confirmed it for me. Given the effort involved, I was disappointed that this information was communicated to us in this way (by mistake). My mother had been planning to transfer to another school for a long time without informing anyone from our school about this fact. within a week he transferred to another elementary school.

Failure

11 let, 5. ročník

PC, jízda na kole

ADHD,Autismus

Mgr., speciální pedagogika pro učitele

19

Během vzdělávání docházelo k častým absencím, které vznikaly na základě neschopnosti matky vypravit do školy. Chodil pozdě spát, protože hrál hry do pozdních nočních hodin. Ráno z tohoto důvodu odmítal vstávat, byl unavený, podrážděný. Matka tyto absence omlouvala zvýšenou nemocností a diagnózou PAS. S postupem času nezvládal přechod do dalších ročníků a přibývající obtížnost učiva. Pokud byl ve škole přítomen, odmítal pracovat, bylo nutné jej neustále aktivizovat a vyzývat k práci. Vědomě si vyvolával stavy nechutenství, byl schopen se i pozvracet. Věděl, že díky tomuto si jej matka ze školy vyzvedne. Kvůli vysoké absenci byly narušeny sociální vztahy se spolužáky. Děti si též všímaly jeho fyzického vzhledu. Nedodržoval základní hygienické návyky a často nosil ušpiněné oblečení. Matka jakoukoli zpětnou vazbu na chování syna vnímala jako nepochopení projevů jeho diagnózy a jako útok na její osobu. S rostoucím věkem a zvyšující se náročností studia na ZŠ se objevily projevy agresivního chování a záchvatů vzteku. Z mého pohledu došlo v době pandemie Covid-19 k výraznému zhoršení celé situace.

Žije s oběma rodiči. Rodiče mají k výchově syna rozdílný přístup. Otce nerespektuje a nemá k němu autoritu. Matka je v rodině dominantní. Žijí ve společném domě s prarodiči. S těmi nemá dobrý vztah. Většinu času tráví s matkou. Matka dělá vše, co si přeje, aby předešla konfliktům. Kupuje mu i finančně nákladnější věci, které si žádá (PC hry, počítač, vybavení atd.) a nevhodné jídlo jako sladkosti a Coca-Colu, aniž by respektovala dietní doporučení od lékaře z důvodu vysokého stupně dětské obezity. Již v předškolním vzdělávání měl z důvodu své diagnózy k dispozici asistenta. Při nástupu na ZŠ byl zařazen do běžné třídy. Speciálně pedagogické centrum na základě vyšetření doporučilo podporu druhého pedagoga ve třídě.

Zpočátku jsem k celé situaci přistupovala shovívavě, jelikož mám zkušenosti z minulých let své praxe. S matkou jsem iniciovala časté schůzky, kde jsme probíraly vzniklé situace a hledaly nejvhodnější řešení. Matka byla nejprve vděčná za tento přístup a byla ráda, že může navštěvovat naši školu. Veškerá dohodnutá pravidla vždy s chutí přijala a zavázala se k jejich dodržování. Přizpůsobila tomu i režim doma. Ve škole i doma měl mít jednotný přístup k plnění povinností a odměňování. S další vzrůstající absencí jsem ale byla nucena přistoupit k informování vedení školy a metodika prevence. Následovaly čtvrtletní schůzky v přítomnosti mě jako třídní učitelky, zákonných zástupců, metodika prevence a zástupce ředitele pro inkluzivní vzdělávání. Po několika schůzkách, kdy nedocházelo ke zlepšení situace a absence byla stále vysoká, byla matka obeznámena s tím, že škola vyžaduje potvrzení omluvení absence od lékaře z důvodu obavy, že by mohlo jít o skryté záškoláctví. Ani toto opatření se nejevilo jako účinné. Vysoká absence byla vedením školy nahlášena na OSPOD. Následně došlo ke schůzce se mnou, sociální pracovnicí z OSPOD, vedením školy, zákonnými zástupci a . Na schůzce jsem všechny seznámila s daným problémem a následně sociální pracovnice matku upozornila, že nedodržování povinné školní docházky je velmi závažná věc a rodiče jsou zodpovědní zajistit, aby dítě do školy docházelo. Dále jsem na základě nedostatečného školního prospěchu navrhla posouzení v SPC. Šlo mi o přešetření mentálních schopností a případného snížení minimálních výstupů učiva. Jsem si jistá, že se jedná o vhodné opatření, vzhledem k úspěšnosti ve škole. Snížení obsahu učiva by pro něj znamenalo eliminování stresu a zvýšila by se pravděpodobnost zvládání učiva. by podle mého názoru ocenil toto snížení obtížnosti učiva. Po přešetření v SPC bylo doporučeno vzdělávání dle minimálních výstupů daného ročníku.

Z mého pohledu byly matce nabídnuty veškeré dostupné možnosti řešení obtíží. Situace byla stále stejná – vysoká absence, neplnění školních povinností a matčiny neustálé výmluvy. mi jednoho dne během individuální výuky sdělil, že už sem chodit nebude a že se už byl dívat na novou školu. O potvrzení této informace jsem po vyučování oslovila matku a ta mi ji potvrdila. Vzhledem k vynaloženému úsilí jsem byla zklamaná, že nám tato informace byla sdělena tímto způsobem (omylem). Přechod na jinou školu matka plánovala dlouhou dobu, aniž by o této skutečnosti informovala kohokoliv z naší školy. do týdne přestoupil na jinou ZŠ.

3

was a class teacher in the fifth grade. At that time, the student had long-term problems with discipline. It manifested itself in classes and during breaks. It was still possible to correct it during the hour and manage it quite well, but during the breaks it was problematic. I can't sit the whole break in class, so it often happened that I went to class, or just walked around during the break, and there was always a movement that the student was responsible for. Admonitions, explanations, nothing helped. Once I needed to go to the office during class. At times like this, I tell one of the children to keep the peace. So I usually hear the same responses as, "the student did this, the student said that" and I was tired of this situation.

The student is a very lively boy. He is very restless, which shows both in class and during breaks. He often shouted in class, made various off-topic remarks, did not pay attention and was otherwise disruptive. He was very loud during breaks, ran around the class and broke the rules of the class in various ways. But at heart he is a good boy, extroverted, friendly. It has never happened that he intended to harm anyone with his behavior or actually did harm. His results in school were average, sometimes below average.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

It may seem unconventional to some, but I decided on the method of ``making goats a gardener''. I told the student that he had supervision over the whole class and I was counting on him to make sure it would be quiet when I returned. The student looked very surprised, but agreed. Returning back to the classroom, the student proudly reported that everything was fine. So I thanked him and praised him. I applied this procedure several more times, including during breaks. The student always maintained discipline and over time began to apply for the role of "supervisor" himself.

Agreement, Consequences

The result was visible very soon. The student calmed down, became more responsible, and his need to shout or get angry decreased. He himself became interested in what was happening in the classroom and its peaceful functioning, which had a positive effect on the climate of the classroom.

Longterm success

11 let, 5. třída

Aktivity venku, čas s kamarády, míčové hry

Mgr., pedagogika pro první stupeň ZŠ

27

Byla jsem třídní učitelkou v páté třídě. Žák měl tehdy dlouhodobě problémy s kázní. Projevovalo se to v hodinách i o přestávkách. V zápřahu hodiny se to dalo ještě korigovat a vcelku dobře zvládat, ale o přestávkách to bylo problematické. Nemohu sedět celou přestávku ve třídě a tak často docházelo k tomu, že jsem šla do hodiny, nebo jen procházela o přestávce okolo a vždy tam byl ruch, za který mohl žák. Nepomáhalo napomínání, vysvětlování, nic. Jednou jsem si během hodiny potřebovala dojít do kabinetu. V takových chvílích řeknu někomu z dětí ať dohlédne na klid. Obvykle tedy slýchám stejné odezvy jako ,,'žák udělal tohle, žák řekl tamto'' a tato situace už mě nebavila a unavovala.

Žák je velmi živý hoch. Je hodně neposedný, což se projevuje jak v hodinách, tak o přestávkách. V hodinách často vykřikoval, měl různé poznámky mimo téma, nedával pozor a jinak vyrušoval. O přestávkách byl velmi hlasitý, běhával po třídě a různě porušoval pravidla třídy. V jádru je to ale hodný chlapec, extrovertní, přátelský. Nikdy se nestalo, že by svým chováním někomu chtěl ublížit nebo skutečně ublížil. Jeho výsledky ve škole byly průměrné, občas podprůměrné.

Někomu to může připadat netradiční, ale rozhodla jsem se pro metodu ,,udělat kozla zahradníkem''. Žákovi jsem řekla, že má dohled na celou třídou a spoléhám na něj, že tu bude klid, až se vrátím. Žák se tvářil velmi překvapeně, ale souhlasil. Po návratu zpět do třídy, žák hrdě hlásil, že bylo vše v pořádku. Tak jsem mu poděkovala a pochválila ho. Tento postup jsem aplikovala ještě několikrát a to i o přestávkách. Žák vždy kázeň udržel a postupem času se sám začal o roli ,,dozorce'' hlásit.

Výsledek byl patrný velmi brzy. Žák se zklidnil, stal se zodpovědnějším a jeho potřeba vykřikovat nebo zlobit se snížila. Sám se začal zajímat o dění ve třídě a její klidné fungování, což se pozitivně podepsalo na klimatu třídy.

3

The situation at school was such that I smelled cigarette smoke in the hallway during recess. I therefore went through all the classrooms on the floor and the toilets to find out the cause of the smell. In one of the classes, I caught three first-year students smoking and blowing smoke out of the window.

1st year students, girls with average grades, extroverted, not bad, liked to draw attention to themselves, sometimes rude, disruptive in class, often did not plan their actions and behavior, frivolity.

Violation of classroom/school rules

started solving the situation by ordering them to immediately put out their cigarettes in the classroom, I told them that all three had seriously violated the school rules and would bear the consequences for their behavior. A colleague was walking along the corridor, whom I asked to wait in the classroom with the girls and I explained the situation to her. I immediately went to the principal afterwards, explained what had happened and asked him to go to the class to see the girls with me. He spoke to them and said that he would contact the parents today and let them know what had happened, he gave the students a conditional expulsion from school, saying that if they violated this condition, they would be immediately expelled from their studies. The parents of the students agreed with the proposed solution by the school.

(Disciplinary) Punishments, Consequences, Cooperation with experts, Warning

The result of the solution was that after about three months the girls again grossly violated the school rules by smoking again, this time in the girls' toilets. I caught them here again during my surveillance. I told them that they had already grossly violated the school rules once and if they were aware that they had a conditional suspension from school and that they had spoken out against themselves with this behavior. I asked them to come with me to the principal's office. We called the parents and the students were expelled.

Shortterm success

1. ročník SŠ - učební obor

Lhaní,Neúcta k autoritám,Podvody,Nekázeň

Mgr., Teologie, Speciální učitelství

18 let

Situace na škole byla taková, že při dozoru o přestávce jsem na chodbě ucítila cigaretový kouř. Procházela jsem proto všechny třídy na patře i toalety, abych zjistila příčinu zápachu. V jedné ze tříd jsem přistihla tři žákyně prvního ročníku, jak kouří a dým vyfukují z okna.

Studentky 1. ročníku učebního oboru, děvčata s průměrným prospěchem, extrovertní, ne zlá, rády na sebe upozorňovaly, občas drzé, vyrušovaly v hodině, mnohdy nedomyšlely své činy a chování, lehkovážnost.

Řešení situace jsem zahájila tak, že jsem jim ihned v třídě nakázala okamžitě cigarety uhasit, řekla jsem jim, že všechny tři porušily závažným způsobem školní řád a ponesou za své chování následky. Po chodbě procházela kolegyně, kterou jsem požádala, aby s děvčaty počkala ve třídě a vysvětlila jsem jí vzniklou situaci. Okamžitě jsem poté zašla za ředitelem školy, vysvětlila mu, co se stalo, a poprosila ho, aby šel do třídy za dívkami se mnou. Ten si s nimi promluvil a řekl, že ještě dnes bude kontaktovat rodiče a oznámí jim, co se stalo, studentkám udělil podmínečné vyloučení ze školy s tím, že pokud tuto podmínku poruší, budou okamžitě vyloučeny ze studia. Rodiče žákyň s navrhovaným řešením ze strany školy souhlasili.

Výsledek řešení byl takový, že asi po třech měsících děvčata opět porušila hrubě školní řád opětovným kouřením, tentokrát na dívčích toaletách. Při mém dozoru jsem je zde znovu přistihla. Řekla jsem jim, že už jednou porušily hrubě školní řád a jestli si uvědomují, že mají podmínečné vyloučení ze školy a tímto chováním nad sebou vyřkly ortel. Požádala jsem je, aby šly se mnou do ředitelny. Volali jsme rodičům a žákyně vyloučili.

3

One day, the maid of honor came to me to tell me that a girl suddenly ran out of a group of children playing with stuffed animals and started vomiting and crying. They could not get out of the girl what had happened, whether she was feeling sick or just sick, so the girl was sent home. The next day the girl came to school, but she was behaving strangely. She looked as if something had frightened her and she jerked her gaze towards the boy in the penultimate pew. The girl was avoiding the surroundings, so I thought I wouldn't scare her any more, I just came up to her and told her that if she needed anything, I'd be in my office, I have tea and biscuits there, so she can come and anything to confide In the afternoon there really was a timid knock on the door and that girl came. After talking for a while on a topic that made her feel safe, she slowly began to move on to the reason why she came to see me. The boy in the penultimate bench was said to be showing her some video with naked people on his mobile phone and forcing her to watch until the end, even though she didn't want to. From the brief narration, I immediately understood what it was about, tried to calm the girl down, and after she calmed down, went home.

The student who played the video to others probably didn't want to harm others in any way, he was just curious and had to share what he discovered. As it turned out, he had downloaded some pornographic video that he forwarded with the boys in class and while waiting for his parents in the school club, he also showed the video to children who came near him.

Verbal aggression

I invited the boys who brought and distributed this video to my office. I asked how they got the video and why they wear it to school. One of them is said to have found the video by accident on the Internet and brought it to school to show off to his friends, who of course also wanted the video. It seemed that they regretted the act, they didn't mean it badly and didn't want to get into trouble. The video was deleted from the mobile phones, the boys promised not to wear this to school again. Although I felt sorry for them, how scared they looked and that they regretted their actions, each of them received a reprimand from the class teacher and extra homework as punishment.

Support, Working with the collective

There was never a problem with the boys in this area. The video seems to have been forgotten and I haven't noticed another offense with them. They are now studying at a gymnasium, where they have no problems. I would certainly appreciate keeping a cool head while dealing with both issues. The approach was professional to both victims and perpetrators. I also consider the idea of an anonymous mailbox to be successful. I would definitely think better about the punishment, it seems to me that these two problems have a different weight of offense, so the punishment should be different in each case and not identical. When dealing with a problem with a bully, I would definitely focus more on the girl after I heard about some problems in the middle of the year to see if she changed her behavior, the fact that the teacher learned that the bullying continued until the end of the school year, I she will come very late, she should have definitely increased her punishment by two for behavior. I would definitely deal with both cases with the parents, I would further grade the bullying with a 2 for behavior, and I would punish the dissemination of pornography with a reprimand from the class teacher. I would also be very impressed by the behavior and awareness of the mistakes of the culprits themselves, if I saw how they realize their transgression and regret it, I would easily reduce/extend the punishment, also according to the subsequent behavior in the following months.

Failure

16 let, 1A/4

Neznámé

Výkyvy nálad

Arogance,Agrese

Mgr.

29

Vybavuji si hned několik případů a nikdy to nedopadlo nejlíp. V prváku jsme byli na výletě a cestou zpět jsme jeli autobusem. Řekla jsem třídě, že ty peníze vezmeme z třídního fondu. Když jsme pak další den měli hodinu, tak jsem se jich ještě raději zeptala, jestli to teda chtějí vzít z fondu nebo mi dá každý 10 korun, ať to máme z krku a nemusí se pak ještě dodatečně řešit fond. Všichni mi hned těch 10 korun přinesli, až na tohodle kluka, kterej hned zvýšil hlas a začal: 'Řeklo se, že se to vezme z fondu! Kašlu na vás, nic platit nebudu...' Tak mu říkám: 'Podívejte se, všichni ty peníze dali, třída si to teď tak rozhodla, nechcete to mít taky už z krku?' Ať už jsem řekla cokoliv, zabejčil se a prostě ty peníze nechtěl dát. Bylo to sice jen deset korun, ale já to přece nebudu platit za někoho, kdo je na mě drzej. Druhý případ byl ve třeťáku. Zkoušeli jsme si psát slohovku, jako jsou u maturit. Vždy jim říkám, ať píšou co nejlíp, ať se to dá přečíst, že to po nich nikdo luštit nebude a bude to jako chyba. I tak si s tím dávám práci, ale po něm to opravdu přečíst nešlo a jelikož některé věty nebyly k přečtení, musela jsem mu strhnout známku, protože z toho byl vlastně nesouvislý text. Jemu se to ale samozřejmě nelíbilo, tak se se mnou přišel hádat. Slušně jsem mu řekla, kde je problém. Říkal: 'No ale vždyť to jde normálně přečíst!'

No ten byl hroznej, hrozně agresivní, aspoň teda pokud bereme jako agresivitu urážky a zvyšování hlasu. Fyzicky si nikdy nic nedovolil, ale jak někdy slyšíme o tom, jak támhle někdo vystřílel školu, tak kdyby tenhle kluk měl přístup ke zbrani, ruku bych za to do ohně nedala, že ji nepoužije. Měla jsem aspoň štěstí, že třída byla vždy na mé straně. Když jsem vybírala ty peníze a on se tam se mnou hádal, tak mu už i žáci říkali: 'Tak jí to prostě dej, ne?'

S těma penězma jsem se ho snažila několik minut přesvědčit. Pak mi jeden z jeho spolužáků podsunul deset korun, ať už je to za náma a řekl, že si to s ním potom sám vyřídí. U tý slohovky jsem mu navrhla řešení. Zdejší učitel dějepisu byl tenkrát nějakým tím ústředním komisařem, co právě pročítá slohové práce u maturit. Říkala jsem, že za tím tedy půjdem a uvidíme, co na to řekne on, jestli to dokáže přečíst. Hned řekl: 'Na to vám kašlu,' a odešel. Chtěla jsem ho i podpořit a chválit ho třeba za dobré odpovědi, ale když jsem se třeba třídy na něco ptala, on řekl nějakou odpověď a ona mohla být i správně, jen jsem mu hůř rozuměla, tak jsem se ho zeptala, jestli to může zopakovat a on řekl: 'Tak nic,' a už jsem z něj nic nedostala.

No výsledek vlastně žádnej, proto to řikám jako asi nejhůř zvládnutý situace. Nikdy se to vlastně nijak nedořešilo a ten žák se nikdy nezměnil. Udělala jsem, co jsem mohla, snažila jsem se ho podporovat, nabídla jsem mu konzultace třeba ohledně tý slohovky a nic. Upřímně jsem ráda, že ho mám už z krku a nenapadá mě vůbec nic, co bych ještě mohla pro něj udělat.

3

The situation happened during one of the big breaks when I was not the supervising teacher. A student from the third grade ran up to me to say that they have a boy from Ukraine in their class, and that something is starting to happen there. I quickly ran for the phone, in which I had downloaded the translator, so that we could communicate the conflict. Unfortunately, as I approached the class, I saw a Ukrainian boy beating one of his classmates (he didn't even resist him). The situation continued even when I approached the boys and started yelling at him to stop beating him, only to be told that he didn't understand me, which I think he must have been quite aware of what I wanted him not to do, besides for the translator he didn't give me a chance because he refused to let go of the other boy and continued to beat him.

Only later was it discovered that the mother did not share some important information with the Ukrainian student. The boy had an autism spectrum disorder and, unfortunately, in a foreign-language environment, even a small trigger was enough for the boy to behave in an affected manner and attack a classmate and teacher.

Diagnosis, Physical aggression

As soon as I reached them, I stood between the boys to prevent further beatings, unfortunately that didn't stop the boy and he tried to get to the boy from me at any cost, so I also went home with a few bruises. I tried to hold the boy, but it was not in my power, and as soon as he let go, he ran after the boy again and started beating him again. In all this confusion, I sent for the class teacher, but after her arrival the situation did not calm down at all, and the boy was still badly attacked, so it was sent for the school principal. Unfortunately, the boy still refused to obey and continue to attack his classmate and was therefore dragged by the arm to the principal's office, where the situation did not calm down at all and, according to subsequent accounts, the pupil threw shoes and everything he could get his hands on at the school principal. I still don't know exactly what caused such an attack.

Physical intervention, Transfer of student, Cooperation with experts

The director of the school recommended temporary home teaching to the mother, until he has all the necessary tests, so that the school can work with him better. The student was also reassigned, from the new school year to a lower grade, due to not being able to handle the material and the language barrier. However, he did not start school again for unknown reasons.

Failure

9. let, 3. třída

Nebylo známo

Učitelství na prvním stupni

19

Situace se odehrála o jedné z velkých přestávek, kdy jsem nebyla dozorující učitelka. Doběhl ke mě žák ze třetí třídy, že mají ve třídě kluka z Ukrajiny, a že se tam začíná něco dít. Rychle jsem běžela pro telefon, v kterým jsem měla stažený překladač, aby jsme konflikt mohli vykomunikovat. Bohužel, už jak jsem se blížila ke třídě, tak jsem viděla, jak ukrajinský chlapec bije jednoho ze svých spolužáku (ten se mu ani nebránil). Situace neustávala ani, když jsem se k chlapcům přiblížila a začala křičet ať ho přestane mlátit, na to mi bylo akorát řečeno, že mi nerozumí, což si myslím, že si musel být dost dobře vědom, co chci aby nedělal, mimo to pro překladač mi nedal příležitost, protože odmítal druhého chlapce pustit a nadále ho bil.

Až následně se zjistilo, že maminka od ukrajinského žáka nesdělila některé důležité informace. Chlapec měl poruchu autistického spektra a bohužel v cizojazyčném prostředí chlapcovi stačil i malý spouštěč k afektovanému chování a napadení spolužáka i učitelky.

Hned jak jsem k nim doběhla, tak jsem se mezi kluky postavila, abych zabránila dalšímu bití, bohužel to chlapce nezastavilo a snažil se i pře ze mě dostat k chlapci za každou cenu, takže i já jsem odcházela domů s pár modřinami. Snažila jsem se chlapce udržet, ale nebylo to v mých silách a jakmile se mi vysmekl utíkal opět za klučinou a začal ho zase mlátit. V tom všem zmatku jsem poslala pro třídní učitelku, ale po jejím příchodu se situace vůbec neuklidnila, a chlapec byl stále ošklivě napadán, proto bylo posláno pro ředitele školy. Bohužel chlapec stále odmítal uposlechnout a na spolužáka útočit dále a proto byl za paži odtáhnut do ředitelny, kde se situace vůbec neuklidnila a podle následných vyprávění házel žák po ředitelovi školy boty a vše co mu přišlo pod ruku. Do teď přesně nevím, co bylo příčinnou takového útoku.

Ředitel školy, mamince doporučil dočasnou domací výuku a to do doby, dokud nebude mít všechna potřebná vyšetření, pro to aby s ním škola mohla lépe pracovat. Žák byl také přeřazen, od nového školního roku do nižšího ročníku, kvůli nezvládání látky a jazykové bariéře. Znovu však do školy z neznámých důvodů nenastoupil.

3

The student entered the class in the middle of the ninth grade. There were long-term problems with him, he often showed off, he did not have a good social background. He tended to be the best in the class, and if someone opposed him, he could hardly stand it. Once it happened that a classmate scolded him for something, which he didn't like very much, so he opened the window and violently threatened to throw him out of the window. Luckily I had supervision so I prevented that. He negotiated authority in the classroom by mocking the teachers, including the school principal. Considering his family situation and the fact that he was only supposed to be at school for one semester, we as teachers were more tolerant, but we were downright frustrated with him and reacted with irritation.

A small boys' class, the boys compete with each other for the post of the best and class leader. The student had the need to lead the class, which the other boys did not like. He has no diagnosis.

Physical aggression, Verbal aggression

After consulting with the management, I decided to show the student normal living conditions and arranged for sponsors to pay for his school trip abroad. Where the student behaved in an exemplary manner. We all thought he would start to trust us more and calm down his behavior. But after returning, the situation repeated itself and the pupil was again aggressive. So I decided to visit the school management with the pupil, where we reminded him together of what we had done for him. We have done this multiple times when a problem has arisen. The student was embarrassed and apologized.

Support, Cooperation with experts, Warning

The student no longer threatened the lives of his classmates, but still verbally assaulted them. The situation was only superficially resolved, it was expected that he would leave the school.

Shortterm success, Partial success

14 let, 9.třída

Práce se dřevem, sport, zednické práce

Lhaní,Potřeba pozornosti

tělesná výchova – přírodopis

5 let

Žák nastoupil do třídy v polovině deváté třídy. S ním byli dlouhodobé problémy, často se předváděl, neměl dobré sociální zázemí. Měl tendence být nejlepší ze třídy, a pokud mu někdo kladl odpor, těžko to snášel. Jednou se stalo to, že mu spolužák něco vytkl, což se mu velmi nelíbilo, tak otevřel okno a násilně mu vyhrožoval vyhozením z okna. Naštěstí jsem měl dozor, tak jsem tomu zabránil. Autoritu ve třídě si sjednával tak, že zesměšňoval učitele, včetně ředitele školy. Vzhledem k jeho rodinné situaci a k tomu, že měl být na škole pouze jedno pololetí, jsme jako učitelé byli tolerantnější, avšak jsme byli na něho vyloženě vysazení a reagovali jsme podrážděně.

Málopočetná chlapecká třída, kluci mezi sebou soupeří o post nejlepšího a velitele třídy. Žák měl potřebu třídu vést, což se ostatním chlapcům nelíbilo. Nemá žádnou diagnózu.

Po konzultaci s vedením, jsem se rozhodl žákovi ukázat normální životní podmínky a zařídil jsem sponzory, kteří uhradili jeho školní výlet do zahraničí. Kde se žák choval ukázkově. Všichni jsme si mysleli, že nám začne více důvěřovat a uklidní své chování. Ale po návratu se situace opakovala a žák byl opět agresivní. Rozhodl jsem se tedy s žákem navštívit vedení školy, kde jsme mu společně připomenuli, co jsme pro něho udělali. Učinili jsme tak vícekrát, když se objevil nějaký problém. Žák se zastyděl a omluvil se.

Žák spolužáky již neohrožoval na životě, ale stále je slovně napadal. Situace byla pouze vyřešena povrchově, čekalo se, až školu opustí.

3

During the literature lesson - work with the text, the student constantly shouted, interrupted and distracted his classmates. He had questions mainly outside the discussed topic. If he was not called out and called to action, he tried to attract attention with distracting elements.

He is an average student with better results in the natural sciences, subjects focused on the humanities (especially languages) are on the fringes of his interests. He is popular in the class as a whole, especially for his sports performances. Establishes social contacts without any problems. The student was examined in a pedagogical and psychological counseling center, where he was diagnosed with a behavioral disorder - ADHD.

Diagnosis, Verbal disruption of lessons

I tried to calm the student down by verbal agreement, by offering to work on another independent task with possible evaluation. After that, I divided the class into groups of three according to the color of the clothes, but with the intention that the student in question was not in a group with his closest neighbors. Each group was given the task of reading the given text and creatively processing the main idea of the text. The task was timed so that the remaining groups could guess what the text was based on the visual representation for the rest of the lesson.

Agreement, Working with the collective, Interview

The student, together with the others, participated in work that was interesting, and children's competitiveness and creativity were manifested. The children worked calmly for the allotted time, because they were looking forward to the guessing of their classmates. For the rest of the lesson, individual groups presented their creations, and the problematic student tried to guess the theme of the depicted text just like the others. The group with the problem student got a first at the end of the lesson, because the other classmates agreed that their art work was the best. In the long term, as a teacher, I have to try to alternate activities in the lesson so that the attention of the students does not drop too much, but at the same time, it is necessary to alternate relaxing and more strenuous activities. It is also necessary to engage the given pupil with other classmates than with those from his immediate surroundings. Working in a group, where each member's activity matters, is motivating for everyone, even for problematic pupils.

Longterm success

10 let, 5. třída

Sport, malý kutil

ADHD

Podvody,Vykřikování

vysokoškolské (učitelství pro 1. Stupeň)

16

Při hodině literatury – práce s textem žák neustále vykřikoval, vyrušoval a rozptyloval spolužáky. Měl dotazy hlavně mimo probírané téma. Pokud nebyl vyvolán a vyzván k činnosti, snažil se upoutat pozornost rušivými elementy.

Jde o průměrného žáka s lepšími výsledky v přírodních vědách, předměty zaměřené humanitně (zejména jazyky) jsou na okraji jeho zájmů. V třídním kolektivu je v celku oblíben zejména pro své sportovní výkony. Sociální kontakty navazuje bezproblémově. Žák byl vyšetřen v pedagogicko-psychologické poradně, kde mu byla zjištěna porucha chování – ADHD.

Snažila jsem se žáka uklidnit slovní domluvou, nabídkou zpracování dalšího samostatného úkolu s případným ohodnocením. Poté jsem rozdělila třídu do tříčlenných skupinek podle barvy oblečení, ovšem se záměrem, aby dotyčný žák nebyl ve skupině se svými nejbližšími sousedy. Každá skupina dostala úkol přečíst zadaný text a hlavní myšlenku textu výstvarně zpracovat. Úkol byl časově omezen, aby zbývající skupiny mohly ve zbývající části hodiny podle výtvarného ztvárnění hádat, o jaký text se jednalo.

Žák se spolu s ostatními zapojil do práce, která zaujala, a projevila se dětská soutěživost a kreativita. Děti v klidu pracovaly po vymezený čas, neboť se těšily na hádání spolužáků. Zbývající část hodiny jednotlivé skupiny prezentovaly své výtvory a problémový žák se snažil uhodnout námět ztvárňovaného textu stejně jako ostatní. Skupina s problémovým žákem získala v závěru hodiny jedničku, neboť se ostatní spolužáci shodli, že jejich výtvarné dílo bylo nejlepší. Z dlouhodobého hlediska se jako pedagog musím snažit střídat činnosti v hodině, aby pozornost žáků příliš neklesala, ale zároveň je třeba střídat činnosti odpočinkové a namáhavější. Také je potřeba daného žáka zaměstnávat i s jinými spolužáky než s těmi z jeho nejbližšího okolí. Práce ve skupině, kdy záleží na činnosti každého člena, je motivační pro všechny i pro problémové žáky.

3

The situation between the two boys, which involved the whole class, started during the big break. One pupil attacked another because of his Roma origin, which provoked a fight. The class split into two camps and the situation escalated. The two students came from the same village, grew up together and were friends, but their friendship gradually fell apart. Although they excelled, one of them was ostracized in class because of his background.

One student was ostracized for a long time in the class because of his Roma origin. Most of the class treated him with disapproval, while a minority was neutral. The two main actors of the conflict had excellent benefits and were known for their friendship since the first grade, but it gradually fell apart.

Physical aggression, Verbal aggression, Bullying

As a teacher, I first needed to orientate myself in the situation. Using the students' individual writing about their perception of the events, we reconstructed what happened. We discussed and reflected on the mistakes that led to the situation. It was necessary to dismantle and heal the relationships between classmates and teach them to function in the classroom despite previous conflicts. A joint conversation with parents and pupils made it possible to gain additional perspectives on the situation. We worked using community circles where we discussed the problem with individuals and the whole class.

Working with the collective, Interview

After a few months, it was possible to achieve that the class accepted the student in question and they were able to communicate and cooperate with him normally. There were no longer any problems between the main actors in the conflict, they had their groups of friends and were able to get along without further conflict.

Longterm success

9 let, 4. třída 9 let, 4. třída

Hasičský kroužek Hasičský kroužek od kterého později upustil)

Vulgární vyjadřování

Situace mezi dvěma chlapci, do které se zapojila celá třída, začala během velké přestávky. První žák hrubými slovy napadl jiného žáka kvůli jeho romskému původu. Druhý žák se jej chtěl zastat a na prvního žáka se vrhnul a vyprovokoval tak rvačku . Do konfliktu se poté zapojila i celá třída, která vytvořila dva tábory podle toho, čí stranu podporovali, pozorovali rvačku a pokřikovali. A do této situace jsem přišla já.

Oba žáci pocházejí ze stejné vesnice, každý z úplné rodiny, vyrůstali spolu a už v první třídě to byli nerozluční kamarádi ve škole, doma i v hasičském kroužku, do kterého oba chodili. Ale postupně se začaly měnit jejich zájmy, začali se měnit i oni a jejich přátelství se postupně rozpadalo až do bodu, kdy spolu stěží byli schopní vycházet. Navzdory všemu to však byli studenti s vynikajícím prospěchem bez výrazného problémového chování, snad až na občasné užívání hrubých slov prvního žáka. Ve třídě rovněž docházelo už dlouhodobě k ostrakizaci jiného žáka kvůli jeho romskému původu větší částí dětí, zatímco zbývající menšina se vůči němu chovala spíše neutrálně.

Nejprve jsem se potřebovala zorientovat se v situaci. U takových nepřehledných situací mi pomáhá, když si ty děcka sednou každý sám, dostanou papír a řeknu jim: „Napiš, jak jsi to viděl. Jak to bylo podle tebe? Jak jsi to ty vnímal?“ Jakmile jsme s žáky zrekonstruovali, co se stalo, začali jsme spolu probírat, kde se stala chyba, tedy jaké chování nebo jednání zapříčinilo tuto situaci, a společně jsme došli k závěru, že to bylo jednak verbální napadení spolužáka prvním žákem, jednak to, že se tento problém druhý žák snažil vyřešit násilím. Tento rozhovor pomohl žákům se uklidnit a reflektovat, co se stalo. Viděla jsem, že bude potřeba podrobně rozebrat a vyléčit vztah spolužáků k žákovi s romským původem. A pak také naučit dva chlapce jak fungovat ve stejné třídě, i když už nejsou kamarádi a mají za sebou nějaký konflikt. Naučit je, že nemusí být s každým kamarádi, ale každého je potřeba do určité míry respektovat a snažit se s ním vycházet, minimálně mu neubližovat. Dalším krokem byl z důvodu vyhrocenosti situace společný rozhovor s rodiči a žáky. To mi dalo možnost slyšet, co žáci řekli rodičům, když přišli domů, což bylo zase o něco jiné, než co řekli ve škole, a taky mi to umožnilo zjistit, jaký je pohled rodičů na své dítě a jeho vztah s tím, s nímž mělo konflikt, jak se ten vztah měnil a co se ještě událo mimo školu. To mi pomohlo celé situaci lépe porozumět. Další řešení zabralo velmi dlouhou dobu. Většinou jsme pracovali pomocí komunitních kruhů, že jsme daný problém nebo danou situaci probírali, buď s jednotlivými aktéry, nebo s celou třídou, kde se k tomu mohou vyjádřit i ostatní spolužáci, jak to vnímají nebo co by jim poradili.

Po několika měsících této snahy se nám povedlo dosáhnout toho, že spolužáci přijímali žáka s romským původem do kolektivu, nikdo neměl problém s ním sedět v lavici, nedocházelo k žádnému hrubému chování vůči němu, byli schopní s ním normálně komunikovat a spolupracovat při aktivitách. V této době už také nedocházelo mezi dvěma chlapci k žádným konfliktům. Oba měli svoji vlastní skupinu přátel a ačkoli nevyhledávali společnost toho druhého, dokázali spolu v dostatečné míře vycházet.

3

The situation I am about to describe took place quite a long time ago, one could say at the beginning of my teaching practice. At that time, I was the class teacher of the fourth grade, where the female student also attended. She was slightly different from the others in her own way, often standing out from the crowd, but problematic behavior had not manifested itself until then. She was rather lonely in class, she didn't have many friends and spent most of the breaks alone. However, it was not any form of bullying by other classmates.

Now I would like to move on to the description of the problematic situation that has arisen. It took place almost at the end of the school year, i.e. in the summer. The whole day went like any other, there was a standard lesson and after the end of the lesson I took the children to the club, which, due to the warm weather, took place outside, in the school garden. During the party, my class had free access to its regular classroom, as it was located right next to the garden. The classroom also included the space for student locker rooms and my office.

Lying and cheating, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems

At the time when the children spent the afternoon with their classmates, I stayed in my office and finished my work. In the middle of the afternoon, however, I heard some noises in the classroom, which at first I attributed to the cleaning lady, but then they started to seem strange to me, so I went to the classroom to take a look. Here, I came across a student who was released from the group, and what I saw at that moment shocked me very much. By my own mistake, I left several of my personal belongings, including my wallet, on the chair. The student became the object of this whole situation as I caught the student holding my wallet and examining the contents she was trying to take out. At that moment, unfortunately, I reacted affectedly, because I was in complete shock and I had never encountered anything like it. As I recall, I certainly raised my voice, which from my point of view today was definitely not the right choice. I was very harsh with the student at that moment, she got scared and ran away. She managed to tell everything to the teacher from the group before I did, she called the student's parents and we started solving the situation together. However, the parents were very forceful, they did not hesitate to use vulgar terms and I allowed myself to be provoked in my own way, so a rather heated argument took place and the problem was of course not resolved.

Interview, Cooperation with experts

In response to the incident, the parents then decided to withdraw the girl from school and enroll her in a new school. In the long term, it had no other impact after that, perhaps a slightly positive effect on the climate in the classroom. From my point of view, however, today I would handle the situation completely differently, more calmly and with understanding. Considering the behavior of the parents, I still have the feeling that the student's behavior was at least partially motivated by the environment in which she and her parents grew up, as their family was among the socially weaker and the parents had a very strong character, which their daughter also began to take over. However, this does not excuse my behavior at the time, which was shorthand and affected.

Failure

18, 2. ročník SŠ

Psychiatrická diagnóza

Dějepis, Základy poslečenských věd

17

Během přechodu výuky do on-line režimu žákyně začala projevovat problémy různého charakteru. Prvním ukazatelem pro mě bylo, když se žákyně přestala semnou bavit. Do té doby to byla komunikativní dívka, která dobře reagovala a bavili jsme se nejen v hodinách, ale také o přestávkách. Přestala mi odpovídat na otázky, nereagovala v mých hodinách postupně ztrácela zájem o cokoliv z mého učiva. Během on-line hodin začala být dívka nesoustředěná, odbíhala od počítače nebo jen seděla před obrazovkou a nedělala zadané aktivity. Nezapisovala is do sešitu, nepracovala s on-line pomůckami ani se nezapojovala do debat. Čím déle virtuální výuka pokračovala, tím byly vztahy horší, žákyně nekomunkovala ani semnou ani s ostatními žáky. Přerušila veškeré vazby, které do té doby vytvořila. Ignorovala výzvy učitele, nebavila se ani s kamarádkami ve třídě. Začalo se přidávat také patologické lhaní, neodevzdávala domácí úkoly, přestávala se přihlašovat na on-line hodiny, od rodičů nepřicházely žádné omluvenky. Prospěch žákyně se začal rychle zhoršovat, dostávala špatné hodnocení z průběžného ověřování učiva, neodevzdaných domácích úkolů. Dívka přestala odpovídat na jakékoliv výzvy, nečetla e-mailovou korespondenci ani korespondenci ve výukovém portálu. Začala se výhýbat škole a všemu, co bylo se školou spojené.

Žákyně během prezenční výuky nevykazovala žádné zhoršené chování, prospěch byl však podprůměrný. Během vyučování pracovala, ale domácí příprava a příprava na test byla vždy na velmi nízké úrovni. Práci v kolektivu zvládala dobře, vedení zápisků z hodin bylo taktéž dobré (průměrné). Z testů získávala průměrné až podprůměrné známky, odpovídala především na otázky, které byly probrány v hodinách, ostatní otázky zodpověděla jen částečně nebo vůbec. Zákonný zástupce žákyně pracuje jako zdravotnický personál v nemocnici a běhm koronavirové pandemie trávil mnoho času v práci. Žákovský kolektiv se adaptoval na začátku 1. Ročníku SŠ velmi dobře, mezi žáky se vytvořily sociální vazy, kterých byla součástí i tato dívka.Třídní učitel napomáhal komunikaci mezi žáky I mezi žáky a učiteli. Třídní učitel byl součástí vazeb ve třídě, staral se o kolektiv, zajímal se I individuálně o žáky a snažil se vyřešit všechny rplbémy, které kolektiv nemohl řešit sám. Přesto, že bylo vytvořeno dobré prostředí pro rozvíjení komunikace, došlo během on-line výuky k částečnému zhoršení třídního prostředí. Některé vazby byly přerušeny či velmi utlumeny, kolektiv se čím dál více rozděloval do skupinek. Dlouhé odloučení žáků od vzájemného se potkávání ve škole odstrčil některé žáky na okraj společenstní.

Osobní rozhovor s žákyní nebyl úspěšný, protože se na něj žákyně nedostavila. Ani další snahy o přímé kotaktování žáka nebyly úspěšné. Byla zahájena velmi intenzivní komunikace se zákonným zástupcem. Ten byl informován o zhoršujícím se prospěchu žákyně. byl upozorněn, že může být ohrožena studijní úspěšnost žákyně a její přechod do dalšího ročníku. Ani tato komunikace s rodičem, která byla opakována vícekrát nebyla úspěšná. Chování žákyně se nijak nezměnilo, stále nechodila na výuku a neplnila zadanou práci. Byl proto uskutečněn osobní pohovor s žákem, rodičem a třídním učitelem. Při tomto rozhovoru bylo zjištěno, že jsou velmi porušené vztahy mezi rodičem a žákem. Tento vztah neumožňoval fungování žákyně ve škole, rodič se o ni nezajímal, nevěnoval ji téměř žádný čas.

Problém není do současné doby uspokojivě vyřešený, škola se snaží najít podmínky k tomu, aby žákyně mohla dále studovat. Nastavuje zčásti individuální podmínky ke studiu, komunikuje s rodičem. Škola se také snaží najít odpovídající zdravotní zařízení, které by pomohlo situaci vyřešit.

3

The student was supposed to enter the 1st grade. He was ordered to postpone his enrollment for a year due to speech therapy defects and diagnosed school immaturity. So he started going to the 1st grade a year later. He did not join the class during online classes. He did not fulfill his duties. He had no school supplies. He didn't hand in assignments, not even later. The mother minimally communicated with the school. She did not respond to the teacher's calls.

The student lives with both parents and older siblings. Due to non-participation in online classes, he started 1st grade again this year. Mother did not supervise him to join distance learning. Unfortunately, the student did not catch up with the coursework and has to repeat the entire year. The student didn't even pass the test because his mother wasn't interested. The mother communicates with the school minimally and the father shows no interest at all. This is a dysfunctional family. With the older brother, custody of the child was being discussed and proceedings were ongoing with OSPOD. The student has not yet been to the educational committee.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

Due to insufficient attendance and non-fulfilment of duties, the student repeats 1st grade. He still wears the aids. He is still attending school.

(Disciplinary) Punishments, Consequences

The result of the whole situation is a repetition of the 1st year. So far, the student has most things in order. The mother communicates more with the school out of fear. The mother would be in danger of having her child taken away. It is not yet clear how the whole situation will turn out, but everything looks promising.

Longterm success

1. třída, 8

Školní nezralost,Logopedické vady

Záškoláctví

Mgr., učitelství pro 1. stupeň zš

20

Žák měl nastoupit do 1. třídy. Při zápisu mu byl nařízen roční odklad kvůli logopedickým vadám a diagnostikované školní nezralosti. Do 1. třídy začal chodit tedy o rok později. Během online výuky se nepřipojoval k hodinám. Neplnil si své povinnosti. Neměl pomůcky do školy. Neodevzdával úkoly, ani dodatečně. Matka se školou minimálně komunikovala. Nereagovala na výzvy učitelky.

Žák žije s oběma rodiči a se staršími sourozenci. Kvůli neúčasti na online výuce letos nastoupil znovu do 1. třídy. Matka nedohlížela, aby se připojoval k distanční výuce. Žák bohužel učivo nedohnal a musí opakovat celý ročník. Žák nezvládl ani přezkoušení, protože matka neměla zájem. Matka se školou komunikuje minimálně a otec neprojevuje zájem vůbec. Jedná se o špatně fungující rodinu. U staršího bratra se o projednávala péče o dítě a probíhalo řízení s OSPOD. Žák zatím u výchovné komise nebyl.

Kvůli nedostatečné docházce a neplnění povinností žák opakuje 1. třídu. Pomůcky zatím nosí. Školu také zatím navštěvuje.

Výsledkem celé situace je opakování 1. ročníku. Zatím má žák většinu věcí v pořádku. Matka ze strachu více komunikuje se školou. Matce by hrozilo až odebrání dítěte. Výhledově zatím není jasné, jak celá situace dopadne, vše ale vypadá nadějně.

3

have a classroom teacher in a class where there are more problem students, but pupil N. is probably the most prominent. The other teachers complain a lot about her, and I struggled with her from the beginning, and sometimes she can get in the way. Žačka has long-term problems in managing his behavior towards teachers and pupils. She can be aggressive and rude, often using threats either towards teachers or threatening to harm herself. She is often thrown out into the corridor for her behavior or leaves alone. She works in class without any problems, especially when she enjoys the assignment or achieves good results. When she fails or gets bored, she gets irritated, stops working, starts talking with her classmates, is on her cell phone, leaves alone, and this then causes conflicts between her and the teachers. However, she can also be very nice and sensitive, you just have to pay more attention to her. She often gets emotionally affected by even the smallest things and then gets upset and cries. She sometimes laughs at her classmates for their shortcomings and disabilities, she can be very mean (verbally) and unpleasant.

This is a school for disabled children, so every pupil has a measure of at least 3. Some are physically disabled, some mentally, but most have a combination. Žačka N. got to this school from a normal elementary school, where she struggled with bullying and had to end up in psychiatry. The pupil has visible unflattering physical features on his face (growth of dark facial hair, crooked eyes, warts around his mouth, crooked and yellowed teeth). For that reason, even in elementary school, she was mocked and physically attacked, but she is not aware of any of this, she perceives herself (at least on the outside) with healthy self-confidence. Verbally attacking other classmates sounds more like a defense mechanism.

Emotional outbursts, Selfdestructive behaviour, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

Žačka N. just needs to sit down in the corridor from time to time and explain to herself why she feels, how she feels and explain to her that she can express her frustration in other ways. Sometimes just an explanation doesn't help, or there isn't time for it in class because I have to focus on the other students and the rest of the class. Then the situation gets even worse and the only thing that works is

Support, Transfer of student, Interview

Since the last consultation about the student's behavior, I think the situation has improved. At the meeting, we agreed that the teacher with whom the worst conflicts occurred would not teach her in the next year, because it did not work both ways there. The promise of being on her side and standing up for her built more confidence in her and made her try harder. She is still sometimes loud and argues with her classmates and teachers, but not so much anymore and her screams are not the main thing that echoes through the building.

Longterm success

17, 2. Ročník SOU

Kamarádi, zvířata, instagram

Sebepoškozování,Sklony k sebevraždám,Snížená míra frustrace,Psychiatrická diagnóza,Rozumové schopnosti v pásmu lehkého mentálního postižení

Pozdní příchody,Fyzické násilí,Disrespekt k autoritám

Mgr. speciální pedagogika, učitel odborných předmětů

20

Mám třídnictví ve třídě, kde je více problémových studentů, ale žačka N. je asi nejvýraznější. Hodně si na ni stěžují ostatní učitelé a i já jsem s ní ze začátku bojovala a občas mi dá zabrat. Žačka má dlouhodobě problémy ve zvládání svého chování k učitelům i žákům. Dokáže být agresivní a sprostá, často používá výhružky ať už vůči učitelům, nebo vyhrožuje tím, že si ublíží. Často je za své chování vyhozena na chodbu, nebo odchází sama. V hodinách pracuje bez problémů, obzvlášť když ji zadání baví, nebo dosahuje dobrých výsledků. Při neúspěchu nebo nudě je pak podrážděná, přestává pracovat, začíná se bavit se spolužáky, je na mobilu, sama odchází, a to pak způsobuje konflikty mezi ní a učiteli. Dokáže však být i velmi milá a citlivá, jen se jí musí člověk více věnovat. Často se nechá emotivně ovlivnit i maličkostmi a pak je rozrušená a brečí. Spolužákům se občas směje za jejich nedostatky a postižení, umí být velmi zlá (slovně) a nepříjemná.

Jedná se o školu pro zdravotně znevýhodněné děti, takže každý žák má stupeň opatření alespoň 3. Někteří jsou znevýhodněni fyzicky, někteří mentálně, ale většina z nich má kombinaci. Žačka N. se na tuto školu dostala z normální základní školy, kde se potýkala s šikanou a musela skončit i na psychiatrii. Žačka má viditelné nelichotivé fyzické rysy ve tváři (růst tmavých chloupků na obličeji, křivé oči, bradavice u úst, křivé a zažloutlé zuby). Z toho důvodu se jí i na základní škole posmívaly a fyzicky ji napadaly, ona si však ničeho z toho není vědomá, vnímá se (alespoň navenek) se zdravým sebevědomím. Slovní napadání ostatních spolužáků tedy vyznívá spíše jako obranný mechanismus.

Žačka N. si stačí občas sednout na chodbu a vysvětlit si, proč se cítí, jak se cítí a vysvětlit jí, že svoji frustraci může dát najevo i jinak. Občas si jen vysvětlení ale nepomůže, nebo na něj v hodině není čas, protože se musím věnovat ostatním žákům a zbytku třídy. Situace se pak ještě zhorší a jediné co funguje je

Od poslední porady o chování žačky si myslím, že se situace zlepšila. Na poradě jsme dohodli, že paní učitelka, u které docházelo k nejhorším konfliktům, ji v dalším ročníku nebude učit, protože tam to nefungovalo oboustraně. Příslib toho, že jsem na její straně a postavila jsem se za ni, v ní vybudoval větší důvěru a i díky tomu se začala více snažit. Pořád je občas hlasitá a hádá se se spolužáky i učiteli, ale již o poznání méně a její křik není to hlavní co budovou zní.

3

At the beginning of the school year, when I entered the class as a new English teacher, the student was very reluctant to participate in the teaching activities, rarely completed the assigned task, and unnecessarily dragged out the preparation of the aids. When working in pairs or groups, he disturbed the other classmates, so they refused to cooperate with him, to which he always reacted by going to the corner of the room offended. He did his homework - if he did it at all. For several weeks, I spoke to his soul, drawing his attention to possible consequences and conciliatoryly urging him to change his attitude. But the situation did not improve.

The student is very intelligent, has an overview of the things around him, for a fourth-grader he can connect information from different fields above average. His speech is a little strange - he speaks abruptly, often at the expense of intelligibility. He is very interested in attention and praise from those around him, but he forces both in an unpleasant way - by interrupting, various nudges or verbal attacks, which sometimes come dangerously close to harm. He doesn't have many personal interests, mainly PC games. What is a big problem is the complete lack of free qualities, he cannot, as they say, grit his teeth and overcome some of his discomfort. Even so, he expects that everything will go well for him and that he will be praised. If the expected award does not appear, he reacts irritated, takes offense, blames the environment for his failure.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

kind of shift occurred during the quarterly paper. I emphasized to all the students that the paper is important, that they should care about it. We practiced all the types of exercises that appeared in the paper together for quite a long time before writing it. The student had a lax approach to practice, ignoring homework. He spent more than half of the time writing the paper staring out of the window, not concentrating on his work at all. He was fully engaged before the end. Even so, he handed me the paper with the belief that he would definitely get a two. Although I try to give students only verbal feedback, I made an exception this time and marked the papers. The student got a four. His reaction was completely desperate, he argued aggressively and finally burst into tears. I gave him a moment for the emotions to subside. I suggested that he go to the corridor (only I could see him through the open door). The following debate took place between just the two of us, without the presence of classmates. I asked him to go wash his face and come to me when he was able to speak. In a not angry, but firm voice, I asked him how he would like to solve the situation. I told him that I understand that he is not satisfied with the grade and that I am willing to accommodate him in some way, but this time the initiative must come from him. He asked me for the opportunity to write the paper again, he immediately set the deadline himself and even asked me for the materials he wanted to prepare from.

Support, Transfer of student, Interview

The student conscientiously prepared for the exam in the correction period, filled in the missing entries in the notebook, and concentrated on the exam itself the entire time. He was very satisfied with the result. We then went through the whole matter again and analyzed what happened, how the student felt about it, what helped him to handle the situation and we also established several principles together to help him avoid a similar situation in the future (keep records more carefully in a notebook, focus on learning vocabulary at home, ask questions as soon as something is not clear to him). His full commitment did not last too long, but there was a kind of turn for the better after all. He became much more responsible, and I think he himself understood - and I think it's important here, that he figured it out himself, that his attitude matters a lot more than he originally thought. And that's why I evaluate this situation as successful and positive in its outcome, even if someone could argue that it was a negative motivation from a bad grade.

Longterm success

10 let, 4. ročník

hry na PC

Disrespekt,Nepracovitost

Mgr, Aj, Čj

3

Na začátku školního roku, kdy jsem do třídy nastoupila jako nová angličtinářka, se žák zapojoval do činností ve výuce velmi neochotně, málokdy dokončil zadaný úkol, zbytečně protahoval chystání pomůcek. Při práci ve dvojicích nebo skupinkách rušil ostatní spolužáky, takže s ním odmítali spolupracovat, na což vždy reagoval uraženým odchodem do rohu místnosti. Domácí přípravu – pokud ji vůbec udělal – odbýval. Několik týdnů jsem mu promlouvala do duše, upozorňovala ho na případné následky a smířlivě ho nabádala, aby změnil svůj postoj. Situace se ale nelepšila.

Žák je velmi inteligentní, má přehled o věcech kolem něj, na čtvrťáka až nadprůměrně dokáže propojovat informace z různých oborů. Jeho mluvený projev je trošku zvláštní – mluví překotně, mnohdy na úkor srozumitelnosti. Velmi stojí o pozornost a pochvalu od svého okolí, obé si ale vynucuje nepříjemným způsobem – vyrušováním, různým pošťuchováním či slovním napadáním, které se občas nebezpečně blíží ubližování. Osobních zájmů moc nemá, hlavně hry na PC. Co je velkým problémem je naprostá nedostatečnost volních vlastností, nedokáže, jak se říká, zatnout zuby a překonat nějaké svoje nepohodlí. I přesto ale očekává, že se mu bude vše dařit a že bude chválen. Pokud se očekávané ocenění nedostaví, reaguje podrážděně, uráží se, ze svého neúspěchu obviňuje okolí.

Jakýsi posun nastal při čtvrtletní písemce. Všem žákům jsem zdůraznila, že písemka je důležitá, že si na ni mají dát záležet. Všechny typy cvičení, které se v písemce objevily, jsme společně procvičovali poměrně dlouho před jejím napsáním. Žák se k procvičování stavěl laxně, domácí přípravu ignoroval. Více jak polovinu času na psaní písemky pošilhával z okna, na práci se vůbec nesoustředil. Naplno zabral až před koncem. I přesto mi písemku odevzdával s přesvědčením, že určitě dostane dvojku. Ačkoliv se snažím dávat žákům pouze slovní zpětnou vazbu, udělala jsem tentokrát výjimku a písemky oznámkovala. Žák dostal čtyřku. Jeho reakce byla naprosto zoufalá, agresivně argumentoval a nakonec se rozplakal. Dala jsem mu chvíli na to, aby emoce mohly odeznít. Navrhla jsem mu, ať jde na chodbu (otevřenými dveřmi jsem na něj viděla jen já). Následující debata probíhala už jen mezi námi dvěma, bez přítomnosti spolužáků. Požádala jsem ho, ať si jde opláchnout obličej a až bude schopen mluvit, ať za mnou přijde. Ne nazlobeným, nicméně pevným hlasem jsem se ho zeptala, jak by chtěl vzniklou situaci řešit. Řekla jsem mu, že chápu že se známkou není spokojený a jsem ochotná mu nějak vyjít vstříc, ale iniciativa musí tentokrát vzejít od něj. Požádal mě o možnost písemku si napsat znovu, rovnou si sám stanovil termín a dokonce mě požádal o podklady, ze kterých se chtěl připravovat.

Na písemku v opravném termínu se žák svědomitě připravil, doplnil si chybějící zápisy v sešitě, na samotnou písemku se soustředil po celou dobu. S výsledkem byl velmi spokojený. Celou záležitost jsme si pak ještě znovu prošli a rozebrali, co se stalo, jak se u toho žák cítil, co mu pomohlo situaci zvládnout a také jsme společně stanovili několik zásad, které mu měly pomoci se podobné situaci v budoucnu vyhnout (pečlivěji si vést zápisy v sešitě, věnovat se doma učení slovíček, zeptat se hned, jakmile mu něco není jasné). Jeho plné nasazení nevydrželo příliš dlouho, ale k jakémusi obratu k lepšímu přeci jen došlo. Začal být mnohem zodpovědnější a myslím, že on sám pochopil – a to mi tady připadá důležité, že si na to přišel sám, že na jeho přístupu záleží mnohem více, než se původně domníval. A proto hodnotím tuto situaci jako zdařilou a ve svém důsledku pozitivní, i když by někdo mohl namítnout, že šlo o negativní motivaci špatnou známkou.

3

The student ran away on the way from the children's home to school, the teachers had to look for him, the police were also looking for him. He was on his way to another school, or to his parents, who lived about 100 km away. He used to get emotional when he attacked his classmates, it also happened once that he attacked an assistant. My teacher was called to help. After about 2 minutes from the onset of the affect, he was getting calm and into the phase of regret. Unlike the first student, there were no situations where the student self-harmed. On the contrary, it was a great form of self-pity. He also got into conflict with other Roma classmates, when he claimed that he was better than the others. The worst situations were running away from school, several days in a row, a colleague had to drive a car and look for the student, he found him 2 km away. Instead of going to school, he went to the bus stop and wanted to go somewhere. He ran away after leaving home, a search was announced for him, the police found him in 2 days.

The student was from a Roma family, from a children's home. The idea that they don't have to learn at other schools. He made it clear that he did not want to be at the current school. Bipolar disorder began to manifest itself, the student took medication. He had days when he tried hard and also days when he was conflicted. Motivation was important, in the case of the teacher with whom the interview was conducted, he tried to motivate the pupil. The student claimed that voices were whispering to him to hurt someone, schizophrenia began to manifest. He often walked around the cemetery and saw ghosts there.

Diagnosis, Emotional outbursts, Physical aggression, Attendance problems

The student was often in the hospital for medication. For example, the student stayed here for several months, sometimes the situation improved, sometimes the student was more aggressive. In the event of a conflict, according to the procedure, the director, prevention worker, educational advisor and class teacher were called, everything was consulted with the management of the children's home. In case of non-fulfillment of tasks, etc., it was agreed that he would do these tasks with the teachers in the home. The student had an IVP set. After the evaluation of the IVP, the director went to the children's home for consultations.

Agreement, Support, Cooperation with experts

The situation has stabilized at most, but not improved. Due to the illness, the teachers were not able to do their best, they were only able to minimize the causes of the affects.

Partial success

11 let, 6. třída

Fotbal, florbal

Porucha chování,Bipolární porucha,Schizofrenie,Dysgrafie

Arogance,Disrespekt,Neúcta k autoritám,Nevhodné chování

Mgr.

18

Žák utíkal při cestě z dětského domova do školy, učitelé jej museli hledat, policie ho také hledala. Dával se na cestu do jiné školy, případně za rodiči, kteří bydleli cca 100 km daleko. Dostával se do afektů, kdy napadal spolužáky, jednou se také stalo, že napadl asistentku. Můj učitel byl přivolán na pomoc. Po cca 2 minutách od propuknutí afektu se dostával do klidu a do fáze lítosti. Na rozdíl od prvního žáka nenastávaly situace, kdy by se žák sebepoškozoval. Naopak byla velká forma sebelítosti. Dostával se do konfliktu i s jinými romskými spolužáky, kdy tvrdil, že je lepší než ostatní. Nejhorší situace byly útěky ze školy, několik dní po sobě, kolega musel jet autem a žáka hledat, našel jej 2 km daleko. Místo do školy šel na zastávku a chtěl někam jet. Po odchodu z domova utekl, bylo po něm vyhlášeno pátrání, policie jej našla za 2 dny.

Žák byl z romské rodiny, z dětského domova. Představa toho, že na jiných školách se nemusí učit. Dával najevo, že na současné škole nechce být. Začala se projevovat bipolární porucha, žák medikoval. Měl dny, kdy se hodně snažil a také dny, kdy byl konfliktní. Důležitá byla motivace, v případě učitele, se kterým se rozhovor vedl, se snažil žáka motivovat. Žák tvrdil, že mu hlasy šeptají, aby někomu ubližoval, začala se projevovat schizofrenie. Chodil často kolem hřbitova a vídal tam duchy.

Častokrát byl žák v nemocnici na medikaci. Žák zde pobýval například i několik měsíců, někdy se situace zlepšila, někdy byl žák agresivnější. V případě konfliktu byl podle postupu přivolán ředitel, preventista, výchovný poradce a třídní učitelka, vše se konzultovalo s vedením dětského domova. V případě neplnění úkolů atd byla domluva, že bude tyto úkoly dělat s vychovatelkami v domově. Žák měl nastavený IVP. Po vyhodnocení IVP chodil ředitel na konzultace do dětského domova.

Situace se nanejvýš stabilizovala, ale nezlepšila se. Díky nemoci učitelé nebyli schopni udělat maximum, dokázali pouze minimalizovat příčiny afektů.

3

These three girls were always very prominent in class, they were great friends, they were always seen in this group of three. Unfortunately, all of the girls also behaved in the same sassy way. They were very loud and could always be seen and heard. Sometimes they were disruptive in class and allowed themselves to be rude even to the class teacher, but this never crossed the line and so their behavior did not have to be addressed further. The girls were constantly laughing at someone, two of the girls who were gifted at sports also mocked the children in gym. Sometimes the teacher noticed their problematic behavior, but it was never so unmanageable that she called the parents or had to convene the educational committee. When one of the girls indulged too much for her taste, a note in the student book solved everything. However, at the class meeting, the teacher was contacted by the mother of another girl from this class. The unfortunate girl confided in her mother about what she eats, and what this group of troubled students does to other girls. During breaks, when the supervisor does not have the opportunity to be in the classroom and supervise all the students, the problem girls always surrounded the desks of other girls. So they then mocked them, for example, for not having clothes according to the latest trends, insulted their appearance, sang insulting songs about their person. However, it did not end with verbal bullying, the girls also started to indulge physically, pulling two of the girls roughly by the hair. Also, when they noticed that one little girl in the class had good snacks during recess, they took her and ate the entire chocolate bar or other treat several times. The teacher was shocked by this story, she had no idea that this group was problematic to such an extent.

The girls were always dominant in the class, you could see that the other children, especially the girls, respected them and kept their distance from them. This three-person group of girls didn't have many friends besides themselves. Unfortunately, they only had themselves to blame, because they made fun of all the other children, their stupid jokes on the students in the class sometimes smacked of bullying. The girls were constantly making fun of someone, making up insulting poems and songs about others in the class.

Physical aggression, Verbal aggression, Bullying

So the teacher decided to speak very strongly to the girls first. The following school day, the teacher called the group to her office. There she spoke very thoroughly to the souls of these students and explained that their behavior had crossed the line and that bullying others was completely unacceptable and that she would inform their parents about their behavior. She also threatened the girls with a reprimand and a school committee. This apparently made an impression on the girls. The teacher also informed the parents of these students, who punished them and spoke strongly to them about their inappropriate behavior.

(Disciplinary) Punishments, Interview, Cooperation with experts, Warning

Already in the following days, the solution showed itself, the behavior of the group of girls was generally milder, and they stopped harassing other classmates during recess. Even in the long term, this solution was very effective, the group continued to be more expressive and louder, but she stopped bullying others for good, and at the end of the fifth grade she even became friends with some of the people she used to bully. In this case, it was enough to threaten disciplinary punishment and inform the parents of the problem girls about their inappropriate behavior and the bullying that the girls engage in. Even though the girls were rude and disobedient, they were afraid of the teacher and the possible solution with the educational committee and their parents if they did not stop the bullying. The whole case was therefore successfully handled relatively quickly.

Longterm success

10 let, 4. třída

Dvě z dívek mají rády sport a již několik let hrají basketbal, třetí dívka žádné zájmy nemá, nenavštěvuje žádné mimoškolní aktivity

Magisterské (Učitelství pro 1. stupeň základní školy)

34 let

Tyto tři dívky vždy byly ve třídě velmi výrazné, byly spolu velké kamarádky, vždy byly viděny v této tříčlenné skupině. Všechny z dívek se bohužel také chovaly stejně přidrzlým způsobem. Byly velice hlasité a vždy je bylo vidět a slyšet. Občas vyrušovaly i ve vyučování a dovolily si být drzé i na třídní učitelku, to však nikdy nepřesáhlo hranici a tak se jejich chování dále řešit nemuselo. Dívky se neustále někomu smály, dvě z dívek co byly nadané na sport, se dětem posmívaly také v tělocviku. Občas si tedy paní učitelka jejich problémového chování všimla, ale nikdy nebylo tak nezvladatelné, aby zavolala rodičům, nebo musela svolávat výchovnou komisi. Když si některá z dívek na její vkus dovolila příliš, vše vyřešila poznámka do žákovské knížky. Na třídní schůzce však paní učitelku kontaktovala matka jiné holčičky z této třídy. Nešťastná dívka se své matce svěřila s tím co jí, a dalším dívkám tato skupina problémových žákyň provádí. O přestávkách, když nemá dozor možnost být stále ve třídě a dohlížet na všechny žáky, problémové dívky vždy obklopily lavice jiných dívek. Tak se jim potom posmívaly například za to, že nemají oblečení podle nejnovějších trendů, urážely jejich vzhled, zpívaly jim urážlivé písničky na jejich osobu. Slovní šikanou ovšem vše nekončilo, dívky si začaly dovolovat také fyzicky, tahaly dvě z dívek hrubě za vlasy. Také, když si o přestávce všimly, že jedna holčička ve třídě mívá dobré svačiny, několikrát jí vzaly a snědly celou čokoládovou tyčinku nebo jinou dobrotu. Paní učitelka byla z tohoto vyprávění v šoku, netušila, že je tato skupinka problémová až v takové míře.

Dívky byly ve třídě vždy dominantní, bylo vidět, že ostatní děti, především dívky z nich mají respekt a drží si od nich odstup. Tato tříčlenná skupina dívek kromě sebe, mnoho kamarádů neměla. Mohly si za to ale bohužel samy, protože si ze všech ostatních dětí dělaly legraci, jejich hloupé vtipy na žáky ve třídě občas zaváněly šikanou. Dívky se neustále někomu pošklebovaly, vymýšlely urážlivé básničky a písničky na ostatní ve třídě.

Paní učitelka se tedy rozhodla, že s dívkami nejprve velmi důrazně promluví. Následující školní den si paní učitelka zavolala skupinu k sobě do kabinetu. Tam těmto žákyním velmi důkladně promluvila do duše a vysvětlila, že jejich chování už přesáhlo hranice a že šikana ostatních je naprosto nepřípustná a že o jejich chování bude informovat jejich rodiče. Také dívkám pohrozila důtkou a školní komisí. To na dívky zřejmě zapůsobilo. Paní učitelka tedy také informovala rodiče těchto žákyň, kteří je potrestali a důrazně s nimi promluvili o jejich nevhodném chování.

Již v následujících dnech se řešení projevilo, chování skupiny dívek bylo obecně mírnější, a přestaly o přestávce s obtěžováním ostatních spolužaček. I dlouhodobě toto řešení bylo velmi účinné, skupina byla nadále výraznější a hlasitější, ovšem s šikanou ostatních nadobro přestala a na konci páté třídy se dokonce s některými, které dříve šikanovala, spřátelila. V tomto případě tedy stačilo pohrozit kázeňským trestem a informovat rodiče problémových dívek o jejich nevhodném chování a šikaně, kterou dívky provozují. Ač byly dívky drzé a neposlušné, zalekly se paní učitelky a případného řešení s výchovnou komisí a jejich rodiči, kdyby s šikanou nepřestaly. Celý případ byl tedy relativně rychle úspěšně zvládnut.

3

The first big speeches started in the third grade. Right after the first lesson in September, when the children and the teacher discussed the rules and went to the gym. The 'boring' journey was complemented by jumps from about 10 steps, riding along the railing. In the gym, the teacher compared his behavior to a wild animal. He jumped, flew uncontrollably all over the gym without any instinct for self-preservation and without any respect for the given rules of safety. His behavior made him dangerous both to himself and to those around him. Even returning from class back to class was not as it should be. He considered jumping out and climbing the mesh of the dressing rooms as a completely normal release, he found no problem, no guilt in it, he took it as personal entertainment. After he climbed for the umpteenth time on the upper wall of the wardrobe sector and refused to listen to the teacher, his behavior was noticed by a passing experienced teacher with many years of experience, who had known the boy and his behavior since the first grade from the afternoon club. Only after her insistence did the boy slow down and partially realize his behavior, as he did not perceive his actions as something bad. Indiscipline in classes and during breaks did not subside. The new class teacher learned to manage his emotions and outbursts by negotiation, and over time the boy began to respect and trust her. Disciplinary problems always increased during breaks, he did not respect the teacher's supervision. Another significant incident was the physical attack of a student from the next class, while solving the situation, he began to verbally abuse a foreign teacher, he felt no guilt. He locked himself in the toilet, from where even the summoned class teacher, who by this time had been able to 'coach' the pupil, could not get him out. The boy was only scared when his father was called to the school. After a short time, the mother also arrived and the boy began to cooperate. Another turning point occurred again in the fifth grade when the class teacher and other teachers changed again. The boy did not find trust in them, so conflicts began to occur again more and more often. The boy was no longer just hyperactive, he also became very vulgar and rude to teachers and classmates. The school was unable to solve this situation in any way, the boy was unable to come to any agreements, arrangements, talks, in short, nothing worked. Therefore, after the fifth grade, the boy left school and transferred to a nearby school, which he also soon left (after about a year) with the same disciplinary problems. He chose an alternative course of education, in a distant city, where his parents drove him every day, despite a quality quantitative education directly in their place of residence.

He was simply a boy with the appearance of an angel and the body of a devil. A third grader with no instinct for self-preservation with incredible strength and energy. He had a problem with adults, it was difficult for me to communicate with them. He partially recognized their authority, but in a fit of aggression he did not pay attention to any posts, which is why many school employees had a difficult time with him. The boy did not find trust in the school staff easily, he trusted only his teachers and did not respect other teachers. He got along well with his classmates, was friendly, liked to tell stories to children and was willing. The children were neutral about his behavior, his behavior (riding the railing, jumping from 10 steps, climbing everywhere) did not particularly outrage them, but they did not please them either. He had a positive relationship with his peers, he only had if he wanted to, he could also be an insidious member of the class collective, when he mocked and was rude. The boy was already the third son in the family, but the two older brothers were already adults, so they did not live in the same household with the boy. The parents had a child at a later age (44 years). From which arose a certain parental benevolence, and the mother's behavior towards her son was not adequate considering his nature. A stay-at-home mom, she worked only part-time in her husband's company, devoting all her free time to the boy. She fulfilled all his wishes, he had an incredible amount of free time activities that he continuously liked and then disliked, so his rings alternated according to his current settings. Mom fulfilled all the requests that he was passionate about, so that at least for a moment she would have peace and the boy would be busy. She was ashamed of her son and sometimes worried about him, that something might happen to him and that he wouldn't do something 'again'. She was aware of her son's wild nature, despite the fact that he was the youngest of the family. 'Jesus Christ teacher, what did that crook do again, what happened again?!' was one of the classic sentences that my mother used to start conversations with the teacher. The father, a busy businessman, knew about the disciplinary incidents at school only indirectly from his wife, who covered for the boy in all his problems and tried to erase them. After an incident at school (boy locked in the toilet) and a conversation with the class teacher, he changed his approach to education and began to take more interest in his son, which benefited the boy.

Emotional outbursts, Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Violation of classroom/school rules

Dialogues with pupils and parents, agreeing on school rules. After the first incidents, in cooperation with both parents, the educational problems stopped, and she cooperated with the class without any problems, she managed minor conflicts with her friends. In the 4th year, the situation was without major transgressions. The turning point occurred again in the 5th grade, when there was a change of class teacher and different teachers for different subjects. The aggressive nature of the boy began to manifest again in a stronger degree, including vulgarities towards teachers.

Interview

In the third grade, it was possible to negotiate with the boy, but later it didn't help either. It was impossible to negotiate with the boy in the short term, any solution was a long-distance run in the order of months.

Shortterm success, Partial success

9 let, 3. Ročník

Lyžování a snowboard sjezdové, vodní, skoky na lyžích) Kytara, flétna Kreslení BMX, skate, trial Potápěčské kurzy Seskoky padákem

ADHD,Dysgrafie

Učitelství pro 1.stupeň ZŠ

22

První velké projevy začaly ve třetí třídě. Hned v září po první hodině, kdy si děti společně s paní učitelkou řekly pravidla a vydaly se do tělocvičny. 'Nudnou' cestu doplňovaly skoky cca z 10 schodů, jízda po zábradlí. V tělocvičně jeho chování paní učitelka přirovnala k divé zvěři. Skákal, lítal neukočírovatelně po celé tělocvičně bez pudu sebezáchovy a bez jakéhokoli respektování daných pravidel bezpečnosti. Svým chováním byl nebezpečný jak sobě, tak svému okolí. Ani návrat z hodiny zpět do třídy nebyl tak, jak by se slušelo a patřilo. Vyskakování a šplhání po pletivu šaten považoval za zcela normální odreagování, neshledával v tom žádný problém, žádnou vinu, bral to jako osobní zábavu. Poté, co vylezl již po několikáté na horní stěnu šatního sektoru a paní učitelku ne a ne poslechnout, si jeho chování všimla i kolemjdoucí zkušená vychovatelka s dlouholetou praxí, která chlapce a jeho chování znala již od první třídy z odpolední družiny. Až po jejím naléhání chlapec zbrzdil a částečně si uvědomil své chování, jelikož on své činy nevnímal jako něco špatného. Nekázeň v hodinách i o přestávkách neustupovala. Nová třídní učitelka se jeho afekty a úlety naučila zvládat domluvou a postupem času ji chlapec začal respektovat a důvěřoval jí. Kázeňské problémy narůstaly vždy o přestávkách, nerespektoval učitelský dozor. Dalším podstatným incidentem bylo fyzické napadení žáka z vedlejší třídy, při řešení situace cizí paní učitelku začal hrubě slovně napadat, necítil žádnou vinu. Zamkl se na toaletě odkud ho nedostala ani přivolaná třídní učitelka, která do této doby dokázala žáka 'ukočírovat'. Chlapec se zalekl až přivolání otce, kterého do školy zavolali. Po krátké době dojela i matka a chlapec začal spolupracovat. Další zlom nastal opět v páté třídě při další změně třídního učitele i dalších vyučujících. K nim si nenašel chlapec důvěru, tudíž ke konfliktům začalo opět docházet častěji a častěji. Chlapec už nebyl pouze hyperaktivní, začal být i silně vulgární a hrubý k vyučujícím i ke spolužákům. Tuto situaci už škola nedovedla nijak řešit, chlapec nebyl schopný přistoupit na žádné dohody, domluvy, promluvy, zkrátka nezabralo nic. Proto po pátém ročníku chlapec školu opustil a přestoupil na nedalekou školu, kterou se stejnými kázeňskými problémy brzy také opustil (asi po roce). Vybral si alternativní směr vzdělání, v dalekém městě, kam ho rodiče dennodenně vozili i přes kvalitní kvantitativní vzdělání přímo v jejich místě bydliště.

Byl to zkrátka kluk se vzhledem anděla a tělem ďábla. Třeťák bez pudu sebezáchovy s neskutečnou sílou a energií. Měl problém s dospělými, těžko se mi s nimi komunikoval. Částečně uznával jejich autoritu, ale v záchvatu agrese na žádné posty nedbal, proto s ním mělo spoustu zaměstnanců školy nelehké období. Důvěru si chlapec k zaměstnancům školy nehledal lehce, důvěřoval pouze svým vyučujícím a nerespektoval ostatní učitele. Se spolužáky vycházel dobře, byl kamarádský, rád dětem vyprávěl a byl ochotný. Děti se k jeho chování stavěly neutrálně, jeho chování (jízda po zábradlí, skoky z 10 schodů, šplhání všude, kde to jde) je nijak zvlášť nepobuřovalo, ale ani je netěšilo. Pozitivní vztah k vrstevníkům, měl pouze pokud chtěl, uměl být i zákeřným členem třídního kolektivu, kdy se vysmíval a byl hrubý. Chlapec byl již třetí syn v rodině, ale dva starší bratři byli již dospělý, tudíž nežili s chlapcem v jedné domácnosti. Rodiče měli dítě v pozdějším věku (44 let). Z čehož pramenila určitá rodičovská benevolence a jednání matky vůči synovi, nebylo adekvátní vzhledem k jeho povaze. Maminka v domácnosti, pracovala pouze na částečný úvazek ve firmě manžela, chlapci věnovala všechen svůj volný čas. Plnila mu veškerá jeho přání, měl neskutečné množství volnočasových aktivit, které si průběžně oblíbil a pak znechutil, tudíž se mu kroužky střídaly dle jeho aktuálního nastavení. Maminka plnila všechny požadavky, pro které se nadchnul, aby měla alespoň na chvilku klid a chlapec byl zaměstnán. Za svého syna se styděla a občas se o něho bála, aby se mu něco nestalo a aby 'zase' něco neprovedl. Divokou povahu syna si uvědomovala i přesto, že to byl benjamínek rodiny. 'Ježíši Kriste paní učitelko, co zas ten gauner provedl, co se zase stalo?!' byla jedna z klasických vět, kterou maminka začínala hovory s paní učitelkou. Otec, zaneprázdněný podnikatel, o kázeňských incidentech ve škole věděl pouze zprostředkovaně od své ženy, která chlapce ve všech problémech kryla a snažila se je zahladit. Po incidentu ve škole (chlapec zamčený na toaletě) a rozhovoru s třídní učitelkou změnil přístup k výchově a začal se o syna více zajímat, což chlapci prospělo.

Dialogy s žákem i s rodiči, domlouvání pravidel ve škole. Po prvních incidentech ve spolupráci s oběma rodiči výchovné problémy ustaly a s třídní bezproblémově spolupracoval, menší konflikty s kamarády zvládla. Ve 4. ročníku byla situace bez větších prohřešků. Zlom nastal opět v 5. třídě, kdy proběhla změna třídního učitele a různí učitelé na různé předměty. Znovu se začala projevovat agresivní povaha chlapce v silnější míře včetně vulgarismů vůči učitelům.

Ve třetí třídě šlo s chlapcem jednat domluvou, později již ani to nepomohlo. Krátkodobě se s chlapcem jednat nedalo, jakékoli řešení byl běh na dlouhou trať v řádech měsíců.

3

From my point of view, the student wants to be the leader of the class, which he does not succeed in and solves the situation with various tricks and lies.

The class is full of greedy boys who find it very difficult to accept the student among them, as they see him as spoiled and boastful. However, the person managed to find one among his classmates who admires him and listens to his word.

Lying and cheating

I introduced the whole situation to the mother, who has a very difficult time understanding her son's position in the class, she knows about the situation that he basically doesn't have a friend. I advised the mother that the boy should not brag about the family property at school and that she should try to lead the boy to independence at home. However, the mother feels that her help is beneficial for the boy, she has great difficulty understanding that at school he becomes an independent individual who is dependent on the help of an adult.

Interview

I am still trying to convince my mother what is beneficial for the boy and what is not, but in my opinion, my efforts are so far missing the mark.

Failure

9.let 3.třída

Žák zájmy nemá ale jeho matka ho stále k nějakým zájmům motivuje nutí)

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Lhaní

Magistra v oboru učitelství 1.stupně

36

Žák z mého pohledu chce být lídrem třídy, což se mu nedaří a situaci řeší různými úskoky a lžemi.

Třída je plná žádostivých chlapců, kteří žáka mezi sebe velmi obtížně přijímají, jelikož ho vidí jako rozmazleného a chlubivého. Osoba se ovšem podařilo mezi spolužáky najít jednoho, který ho obdivuje a poslouchá na slovo.

S celou situací jsem seznámila matku, která velmi obtížně chápe postavení svého syna ve třídě, o situaci že v podstatě nemá kamaráda ví. Matce jsem doporučila, aby se chlapec ve škole nechlubil rodinným majetkem a aby se doma snažila chlapce vést k samostatnosti. Matka má ovšem pocit, že pro chlapce je její pomoc přínosná, velmi obtížně chápe, že ve škole se z něho stává nesamostatný jedinec, který je závislý na pomoci dospělé osoby.

Stále se snažím přesvědčit matku co je pro chlapce prospěšné a co naopak ne, ale moje snaha se podle mého názoru zatím míjí účinkem.

3

This event happened, one might say, recently. This is a Ukrainian student who transferred from another school. It was at the time when the war in Ukraine started. Fortunately, this girl did not have such a language barrier as other students. The girl had relatives in the Czech Republic, so she had a relatively good command of Czech. The girl is relatively smart and hardworking, but the problem was with her behavior in class.

Ukrainian student of the 6th grade, rather introverted, hardworking, perceptive.

Emotional outbursts

brought the student into the class and introduced her to the others, as I do with every new student. Furthermore, classes continued normally as always. Since she has relatives in the Czech Republic, she speaks Czech relatively well, so there was no problem with her not understanding what I was saying. The next lesson in this class I started as usual with a review and then an explanation, and during the explanation, this student out of nowhere laid down on the floor and started kicking and screaming around her to leave her alone and not hurt her because she didn't do anything. I tried to calm her down right away, but it took some time. When she finally calmed down, she was sobbing and scared. I ended the class a little earlier and took her with me to my office, where I made tea for her. I left her alone for a while and then I carefully tried to find out if anyone was hurting her or if her classmates were cursing her in any way. She started to tell me that this has been happening to her a lot since she ran away with her family from Ukraine and recounted everything to me. So I understood that she probably has some trauma that she went through and she can't get rid of it. This was repeated several more times. I knew something had to be done about it. So I called her parents at the school and told them about this problem. They knew about this trauma, but they didn't know that this was also happening at school. So we agreed with her parents that she would start seeing a psychologist to help her and she didn't object either, she just didn't want her classmates to find out, so they wouldn't think she was crazy.

Interview, Cooperation with experts

Her seizures caused by the trauma from the war recurred several more times, but the girl started attending regular meetings with a psychologist and the situation improved over time. School started a week ago and neither I nor other teachers have noticed any such seizure - at one time it happened that she had such a seizure every day and now nothing for a week, but I don't like to shout it out. I consider the solution to this situation to be successful. The student does not have such psychological problems as before and is working to make these problems disappear completely.

Longterm success

13 let, 7. ročník

tanec, malování

Čj, D, Hv

Tato událost se stala, dalo by se říci, nedávno. Jedná se o ukrajinskou žákyni, která přestupovala z jiné školy. Bylo to v době, kdy začala válka na Ukrajině. U této dívky naštěstí nebyla taková jazyková bariéra jako u jiných žáků. Dívka totiž měla příbuzenstvo v ČR, takže češtinu relativně ovládala. Dívka je relativně šikovná a snaživá, ale problém byl s jejím chováním ve třídě.

Ukrajinská žačka 6. ročníku, spíše introvertní, snaživá, vnímavá.

Přivedla jsem žákyni do třídy a představila ji ostatním, tak jako to dělám s každým novým žákem. Dále normálně probíhala výuka jako vždy. Jelikož má příbuzné v Česku, tak umí relativně dobře česky, takže nebyl problém s tím, že by mi nerozuměla, co říkám. Další hodinu v této třídě jsem začala jako obvykle opakováním a následným výkladem a během výkladu si tato žákyně z ničeho nic lehla na zem a začala kolem sebe kopat a křičet, abychom jí nechali být a neubližovali jí, že nic neprovedla. Snažila jsem se jí hned uklidnit, ale nějakou dobu to trvalo. Když se konečně uklidnila, byla celá ubrečená a vystrašená. Hodinu jsem ukončila o něco dříve a vzala ji s sebou do svého kabinetu, kde jsem jí uvařila čaj. Chvíli jsem ji nechala být a pak jsem se snažila opatrně zjistit, jestli jí někdo ubližuje nebo jestli jí spolužáci nějak nadávají. Začala mi vyprávět, že se jí to děje často od té doby, co utíkala s rodinou z Ukrajiny a vše mi převyprávěla. Pochopila jsem tedy, že má asi nějaké trauma, které prodělala a nemůže se ho zbavit. Toto se opakovalo ještě několikrát. Věděla jsem, že je potřeba s tím něco dělat. Zavolala jsem si tedy do školy její rodiče a sdělila jim tento problém. Oni o tomto traumatu věděli, ale nevěděli, že se toto děje i ve škole. Domluvili jsme se tedy s rodiči, že začne navštěvovat nějakého psychologa, aby jí pomohl a ona také neměla námitky, jen nechtěla, aby se to nedozvěděli spolužáci, aby jí neměli za blázna.

Její záchvat způsobený traumatem z války se ještě několikrát opakoval ale dívka začala docházet na pravidelné schůzky s psychologem a situace se postupem času zlepšila. Před týdnem začala škola a ani já a ani jiní učitelé žádný takový záchvat nezaznamenali- jeden čas se stávalo, že měla takový záchvat každý den a teď týden v kuse nic, ale nerada bych to zakřikla. Řešení této situace hodnotím jako úspěšné. Žákyně nemá takové psychické problémy jako dříve a pracuje na tom, aby tyto problémy úplně vymizely.

3

The student is now in the 8th grade of elementary school. We have noticed problematic behavior before. He tends to choose younger or weaker students as friends. He then uses them in various ways or 'harms' them. Most of the time, these children do not complain, the teachers only learn about this behavior from their parents, who confide in them that when pupil A played with him, he tied him up, etc. he wants the lecturers to remember him as good. However, when he does something bad again, he acts as if nothing happened or denies that something like that happened. The lecturer sees the problem mainly in the hiddenness of his behavior. Often there is nothing to prove to him.

He lives only with his mother, his father is not involved in the boy's life at all. He has two older brothers who are now adults. The mother does not pay much attention to the boy, and whenever the school wants to contact her about problematic behavior, she stops communicating with the school. He has a need to take over the power in the group. He likes martial arts and is interested in gangs. After watching the movie, he claimed that he would be the boss like the character from the movie.

Lying and cheating, Bullying

The lecturers took turns in solving the problem behavior. They tried different methods, but they don't work because the boy denies that he did anything wrong. The solution with the mother also leads nowhere. The lecturers are still looking for a solution, so far they have mainly complained that they are running out of ideas and will for a respectful solution. During my internship, I had an interview with one of the students who is friends with him and whom he worries about.

Interview

The lecturers are dissatisfied with the solution because it does not work in the long term.

Failure

8. ročník, 13 let

Seriály, bojové umění

Matvědy, AJ, zástupkyně ředitelky

10

Žák je teď v 8. třídě ZŠ. Problémového chování jsme si všímaly už dříve. Má tendenci vybírat si za přátele mladší či slabší žáky. Poté je různě využívá nebo jim 'ubližuje.' Většinou si tyto děti nestěžují, lektorky se toto chování dozvědí až od rodičů, kteří se jim svěří, že když si žák A hrál s ním, ten ho svázal apod. Vždy se po stezce či domluvě začne chovat velmi poslušně, pomáhá se spoustou věcí, chce aby si ho lektorky pamatovaly jako hodného. Když však udělá opět něco špatného, dělá jako by se nic nedělo, nebo popře, že se něco takového stalo. Problém lektorky vidí hlavně v skrytosti jeho chování. Často mu nelze nic dokázat.

Žije jen s maminkou, jeho otec se na životě chlapce vůbec nepodílí. Má dva starší bratry, kteří už jsou dospělí. Maminka se chlapci tolik nevěnuje a kdykoli ji škola chce kontaktovat o problémovém chování přestane se školou komunikovat. Má potřebu převzít moc ve skupině. Má rád bojové umění a zajímá se o gangy. Po shlédnutí filmu tvrdil, že bude boss jako postava z filmu.

Lektoři se vystřídali v řešení problémového chování. Vyzkoušeli různé metody, ty však nefungují protože chlapec popírá, že by udělal něco špatně. Řešení s maminkou také nikam nevede. Lektoři pořád ještě řešení hledají, zatím si stěžovali hlavně na to, že jim dochází nápady a vůle na respektující řešení. Během mé praxe proběhl rozhovor s jedním z žáků, který se s ním kamarádí a kterého trápí.

Lektoři jsou nespokojení s řešením, protože nefunguje dlouhodobě.

3

have been teaching 5th grade for a whole year. Sports class, some of the students are quite wild. And so a particular student did not stand out in any way. Even though he was gifted in foreign languages, he was often disruptive in class and exuded an arrogant demeanor. At the end, the student got a 2 in the English language, obviously due to his intermediate grades. His mom started complaining. She sent a threatening letter and was very aggressive. She also went to see the director and wanted to solve it with him as well.

The student was restless and often disturbed his classmates. He had no respect for me and did not recognize authority, which could also be the influence of his mother. After the conversation with her, the student calmed down slightly and I had the feeling that he had more respect for me.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Failure to attend class

We resolved the situation by calling the student's mother to school together with the class teacher. But I was the only one who participated in the interview. The discussion seemed very arrogant on the part of the parent at first. At first, the lady started scolding the teacher that her son couldn't have a 2 in the English language, then she blamed it on the wrong textbook. After a while, however, my mother calmed down and explained the whole situation to me. She said that she had recently separated from her husband (the pupil's father) when the trial had been going on for quite a long time. In the end, they agreed on alternating custody, which is not ideal for their son, because her ex-husband found a new girlfriend with a child, so when their son is staying with them, they say they tell him that they don't want to see him until 6 o'clock in the evening, and so even in winter, the student runs outside somewhere. So I understood why the mother acted so aggressively at first, apparently the whole situation was able to turn her on, when she had high hopes for her son and wanted him to get good grades.

Interview

The solution did not take significantly long. Immediately after the mother's complaint, we started to solve the whole situation and subsequently, after a discussion, we successfully consulted her.

Longterm success

12 let, 5. ročník

sport

Nesoustředěnost,Rušení výuky,Hyperaktivita

vysokoškolské -titul Mgr.

15 let

Učila jsem 5. ročník již celý rok. Sportovní třída, žáci jsou někteří celkem rozdivočení. A tak konkrétní žák nijak nevyčníval. I přesto že byl na cizí jazyky nadaný, v hodinách často vyrušoval a vyzařovalo z něj arogantní chování. Na konci žák dostal 2 z anglického jazyka, samozřejmě vzhledem k jeho průběžným známkám. Jeho maminka si začla stěžovat. Poslala výhružný dopis a působila velmi agresivně. Došla i za panem ředitelem a chtěla to řešit i s ním.

Žák se neklidně, často vyrušoval se svými spolužáky. Ke mně neměl žádný respect a neuznával autoritu, což mohlo být i vlivem matky. Po rozhovoru s ní se žák mírně sklidnil a měla jsem pocit, že měl ke mně i větší respect.

Situaci jsme řešili tak, že jsme si spolu s paní učitelkou třídní zavolali maminku žáka do školy. Rozhovoru jsem se ale účastnila jenom já. Diskuze se zdála být ze strany rodiče nejprve velmi arogantní. Zpočátku začala paní nadávat na učitele, že její syn nemůže mít přece 2 z anglického jazyka, potom vinu sváděla na špatnou učebnici. Po chvíli se maminka ale sklidnila a vysvětlila mi celou situaci. Říkala, že se nedávno rozešla s manželem (otcem žáka), kdy soud probíhal celkem dlouhou dobu. Nakonec se dohodli na střídavé péči, která pro syna není ideální, jelikož její bývalý manžel si našel novou přítelkyni s dítětem, a tak, když jejich syn pobývá zrovna u nich, mu prý řeknou, že ho nechtějí do 6 hodin večer vidět, a tak i v zimě pobíhá žák někde po venku. Tak jsem pochopila, proč matka působila zpočátku tak agresivně, zřejmě ji celá situace dokázala vytočit, když vkládala do syna velké naděje a chtěla, aby měl dobré známky.

Řešení neprobíhalo nějak výrazně dlouhou. Hned po stěžování matky jsme celou situaci začali řešit a následně jsme ji po diskuzi i zdárně konzultovali.

3

Most of the time, the boy has a teacher's assistant at his disposal, who tries to guide him to greater independence and, in my opinion, also protect him slightly from the team, with whom the boy does not get along very well because of his differences. In the family, the boy is overly protected from the "outside world

As already mentioned, the boy's diagnosis manifested itself in many aspects of his daily life, his social skills and overall behavior, which in many factors did not correspond to his age (for example, stuffed animals to school, crying as a reaction to common subjects...). As for the class, I think that the attitude of the collective towards the boy was mostly neutral. They ignored the boy, which also resulted in him being a friendless student. The only reactions to the boy came whenever the student tried to tell a joke to the class, but most of the classmates rejected it and rated the boy with mocking comments, but I don't think that their behavior was close to bullying, more like "nudging"

Diagnosis, Emotional outbursts, Verbal aggression

Because the boy is stubborn, especially when he is tired, communication with him is not easy. One example of such behavior was an event where the order of the class was changed due to a smaller number of students. The boy always sat in the last bench, together with the assistant, perhaps also to avoid being seen by his classmates. This event happened in the penultimate hour, when the boy was obviously very tired, because after the transition from distance learning he had to get used to the regular mode again. When I changed the order of the sessions, I asked him to be moved to the penultimate bench so that he would be more integrated into the lesson and hear better, for example, the listening with which he had problems. However, the boy stubbornly refused, refused, which was very unusual for him, repeated "I'm not going anywhere

Agreement, Working with the collective, Transfer of student, Interview

After an hour, I went to the boy and tried to find out the reasons for his refusal. He confided that he felt best in the back bench, despite the fact that it should mean absolute separation from other classmates at times when the class was divided into two groups. So we made a compromise, such that I promised him his favorite place in the event that I see that he works as he should and separation from the team does not affect his attention. He, in return, promised to try harder because he did not want to lose his place. The results came already during the next hours, when the boy really paid more attention, got involved and, except for a slight drop in attention at the end of the hour, was completely problem-free.

Longterm success

Michal, 8. ročník

Plyšová zvířata, auta

Dyslexie,Dysortografie,Problém s prací ve skupině

Autistické rysy

Vzdělání – vysokoškolské – FF MUNI – klasická filologie, dále Angličtina pro pedagogické pracovníky

20

Chlapec má po většinu času k dispozici asistentku pedagoga, která se jej snaží navést k větší samostatnosti a podle mého názoru jej také mírně chránit před kolektivem, se kterým si chlapec kvůli své odlišnosti příliš nerozumí. V rodině je chlapec přílišně ochraňován před „okolním světem

Jak již bylo zmíněno, chlapcova diagnóza se projevila v mnoha aspektech jeho každodenního života, jeho sociální schopnosti a celkové chování, které v mnoha faktorech neodpovídalo jeho věku (například plyšáky do školy, plakání jako reakce na běžné podměty…). Co se týče třídy, myslím si, že byl vztah kolektivu vůči chlapci vesměs neutrální. Chlapce si nevšímali, což také mělo za následek to, že byl žák bez kamarádů. Jediné reakce na chlapce přišly vždy, když se žák snažil třídě povědět vtip, který ale většina ze spolužáků zavrhla a ohodnotila chlapce výsměšnými komentáři, nemyslím si však, že by se jejich chování blížilo šikaně, spíše takovému „pošťuchování

Protože bývá chlapec zarputilý, převážně když je unavený, komunikace s ním nebývá lehká. Jedním z příkladů takového chování byla událost, kdy se měnil zasedací pořádek ve třídě kvůli menšímu počtu žáků. Chlapec vždy seděl v poslední lavici, společně s paní asistentkou, možná i kvůli tomu, aby nebyl spolužákům na očích. Tato událost se stala v předposlední hodině, kdy už byl chlapec očividně velice unavený, protože po přechodu z distanční výuky si musel opět zvyknout na běžný režim. Při změně zasedacího pořádku jsem jej požádala o přesunutí do předposlední lavice kvůli tomu, aby byl více začleněný do hodiny a slyšel například poslechy, se kterými měl problémy, lépe. Chlapec však zarputile odmítal, odmlouval, což bylo u něj velice nezvyklé, opakoval „nikam nejdu

Po hodině jsem za chlapcem zašla a snažila se dopátrat příčiny jeho odmlouvání. Svěřil se, že se cítí nejlépe v zadní lavici, přesto, že by to mělo znamenat absolutní oddělení od ostatních spolužáků ve chvílích, kdy byla třída rozdělená na dvě skupinky. Udělali jsme tedy kompromis a to takový, že já jsem mu slíbila jeho oblíbené místo v případě, že uvidím, že pracuje tak, jak má a oddělení od kolektivu neovlivňuje jeho pozornost. On naoplátku slíbil, že se bude více snažit, protože o své místo nechce přijít. Výsledky se dostavily už během dalších hodin, kdy chlapec opravdu dával větší pozor, zapojoval se a až na mírný pokles pozornosti na koncích hodiny byl naprosto bezproblémový.

3

There were already problems with the student in the first grade, but it got even worse in the second grade. The student was not paying attention in class and was constantly interrupting, swearing at us, and when he did something, he lied that he didn't do anything like that. He didn't listen to me or any other teachers. So I decided to try to talk to him about his behavior and try to find out why he behaves the way he does, because the only thing he reacted to was when, once on a trip, I responded to his insult with an insult . But still, the next day he behaved exactly the same as before. From the conversation I found out that he lives only with his mother and that he does not take good care of them and that he practically raises his brother himself, instead of his mother. Then when I found out that the student was practically not brought up by his mother, I wasn't too surprised that he behaved the way he did. Unfortunately, his behavior worsened and he started bullying his classmates. I tried to meet with my mother so we could come up with a solution. But in the end, the student was sent to a correctional facility because the mother did not respond to calls to appear and this was the last resort.

The student lived only with his mother because his father left them before he even started elementary school. His mother did not pay much attention to him, and this was later reflected in his younger brother, who was rather raised by him instead of his mother. He was very disruptive at school, but still managed to maintain an average grade. But he never listened to his teachers and had to be told everything several times to do what was asked of him. His behavior then worsened in the second grade, when he spoke vulgarly to his male and female teachers. Finally, the student started bullying his classmates as well. After the behavior got so bad, he was sent to a correctional facility for a few months.

Lying and cheating, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression, Bullying

At first, I tried to solve the student's behavior by negotiation, when I tried to explain to him that the way he behaves is not correct. Unfortunately, he didn't react to it and continued to behave as he had before. When I found out that he reacted to my insulting me, and then listened to me, I tried to be stricter with him so that he would take me as an authority and listen to me. But even that didn't help. Then I interviewed the student to find out why he actually behaved the way he did. Finally, I tried to arrange an interview with the mother, who did not respond to emails. After the pupil started to bully his classmates and the agreement and the notes did not help, I agreed with the principal that the only possible solution would be to send the pupil to a correctional facility.

Disrespectful communication, Interview, Cooperation with experts

The result of this long-term situation was finally a correctional facility, where the student spent a few months. After the pupil returned, I spoke to him again and it was clear from the beginning that it helped him, because he himself told me that it helped him, because it gave him some order in his life and that he was in the correctional facility order. His behavior improved and in class, but he still disturbed quite often, but it was enough to warn him only once and he was calm. At the same time, he no longer bullied his classmates after returning from the correctional facility. So, in the end, the situation turned out pretty well, although I'm sorry that it ended up in the correctional facility and that I wasn't able to help him myself.

Longterm success

13 let – 8. ročník

Sporty

Lhaní,Agrese,Šikana

magisterské

20

Se žákem byli problémy už na první stupni, ale na druhém stupni se to ještě zhoršilo. Žák nedával pozor v hodině a neustále vyrušoval, nadával nám a když něco udělal, tak lhal, že nic takového neudělal. Mě ani žádné jiné učitele neposlouchal. Tak jsem se rozhodla, že si s ním zkusím promluvit o jeho chování a budu se snažit zjistit proč se chová, jak se chová, protože na jedinou věc, na kterou zareagoval bylo to, když jsem mu jednou na výletě na jeho urážku taky odpověděla urážkou. Ale i tak se další den choval úplně stejně jako předtím. Z rozhovoru jsem zjistila, že žije pouze s matkou a že se o ně pořádně nestará a že svého bratra prakticky vychovává on sám, místo své matky. Potom když jsem zjistila, že žák nebyl prakticky svou matkou vychován, tak jsem se ani moc nedivila, že se choval tak, jak se choval. Bohužel jeho chování se zhoršovalo a začal šikanovat svoje spolužáky. Snažila jsem se s matkou setkat, abychom mohli vymyslet nějaké řešení. Ale nakonec byl žák poslán do nápravného zařízení, protože matka na výzvy, aby se dostavila nereagovala a toto bylo poslední řešení.

Žák žil pouze s matkou, protože jeho otec je opustil ještě předtím, než vůbec začal základní školu. Matka se mu moc nevěnovala, a to se potom projevilo i u jeho mladšího bratra, kterého spíše vychovával on sám místo své matky. Ve škole velmi často vyrušoval, ale i tak si dokázal udržovat průměrný prospěch. Ale své učitele nikdy neposlouchal a všechno se mu muselo říct několikrát, aby to, co se po něm chtělo, udělal. Jeho chování se potom na druhém stupni zhoršilo, kdy ke svým učitelům a učitelkám vulgárně vyjadřoval. Nakonec žák začal i svoje spolužáky šikanovat. Poté, co chování tak zhoršovalo, byl poslán na pár měsíců do nápravného zařízení.

Nejdříve jsem se snažila řešit chování žáka domluvou, kdy jsem se mu snažila vysvětlit, že to, jak se chová, není správně. Bohužel na to nijak nereagoval a stále se choval tak, jak se choval předtím. Když jsem zjistila, že na to, že jsem mu odvětila na urážku, reagoval, a potom mě i poslouchal, tak jsem se vůči němu snažila být přísnější, aby mě bral jako autoritu a poslouchal mě. Ale ani to nepomohlo. Potom jsem si s žákem udělala rozhovor, abych zjistila, proč se vlastně choval tak, jak se choval. Nakonec jsem se snažila domluvit rozhovor i s matkou, která na maily nereagovala. Poté, co žák začal šikanovat spolužáky a domluva ani poznámky nijak nepomáhaly, jsem se s ředitelkou domluvily, že jediné možné řešení bude poslat žáka do nápravného zařízení.

Výsledkem této dlouhodobé situace bylo nakonec nápravné zařízení, kde žák strávil pár měsíců. Poté, co se žák vrátil, jsem si s ním znova promluvila a už od začátku bylo vidět, že mu to pomohlo, protože sám mi řekl, že mu to pomohlo, protože mu to dalo nějaký řád v životě a že se v nápravném zařízení byl rád. Jeho chování se zlepšilo a v hodinách, ale i tak vyrušoval dost často, ale stačilo ho upozornit pouze jednou a byl v klidu. Zároveň už ani své spolužáky, po návratu z nápravného zařízení, nešikanoval. Takže nakonec situace dopadla docela dobře, i když mě mrzí, že to došlo až k nápravnému zařízení a že jsem mu nedokázala pomoci sama.

3

taught the pupil from the moment her class moved to the second grade of primary school, i.e. from the 6th grade, when I became their class teacher. She was problem-free and had no major difficulties during her schooling. She always fulfilled her duties, continuously studied for tests and paid attention in class. She was popular in the team and none of my colleagues had a problem with her. If I had to characterize the class as a whole, I think we had a very good relationship and I didn't have to deal with any inconsistencies. I taught them the Czech language, but because I was their class teacher, it often happened that I also had to deal with their personal matters, especially regarding absences from classes and their subsequent excuses. The problem with the pupil arose in the last year, in which pupils choose compulsory optional subjects, which then take place as afternoon classes. The student suddenly began to accumulate absences and it became almost a tradition that she missed even the afternoon classes, of course she did not have a proper excuse for her absence. As a class teacher, I did not experience any material or mental hardship, and therefore I did not have the slightest suspicion why the student would have a reason not to go to school. Unfortunately, her grades also deteriorated day by day, especially during the 1st semester of the school year, the student had two fours at the end of the semester, until then she was an absolutely average student with one or two threes at most.

Žačka has been a pupil of our school since the first grade. She was non-confrontational, reliable, dedicated and friendly. If she felt injustice, she stood up for the classmate in question. She was willing, very popular in the team and was always my support. She often checked in when I had questions and helped me carry my supplies to class. She had average marks in the Czech language, sometimes better, sometimes worse, she excelled especially in mathematics. She had 2 best friends in class and they formed an inseparable trio. A minor problem arose when one of them went to another school, she and the other classmate often quarreled and sometimes it got so far that they threw a jealous scene during breaks. I would say that she had a problem "coaching

Failure to attend class, Attendance problems

During a routine check of the student book, as a class teacher, I pointed out to the student that she had not had her parents' signed grades for more than a week. The student said that her mother was not at home for a few days, and therefore she could not sign the student book. In this context, we actually revealed the social conditions in the family – the mother moved out with her older sister and only the student and her stepfather remained at home, supposedly because of the animal husbandry, so that someone would take care of them. The father never came to school before, he only drove his daughter. Mom doesn't go to class meetings, allegedly because she's busy with work. As a result of this, we found out that the pupil also has problems in the family, which resulted in truancy. We texted mom to come to school. The mother wrote the following: 'Hello teacher, I spoke with my daughter. Hopefully he will keep his promises and come home immediately. I will deal with the rest there. I'll stop by tomorrow, thanks for now. I had no idea. Thanks again.' The mother's reaction was immediate, the meeting seemed very friendly, she wanted to solve the situation, but she allegedly had a problem with being released from her job. The meeting took place with the prevention methodologist the next day, the mother showed up with her older daughter, whom she took as a family member instead of the father - she claimed that the husband is disabled and hardly ever leaves the house. We agreed on strict attendance control, which only worked temporarily. At the end of the year, the father called the school himself out of the blue to see if his daughter had floorball practice in the afternoon, which of course I knew nothing about and I immediately realized that the pupil had made it up. The father got very angry on the phone and became vulgar. I realized that this is a bigger problem than we originally thought. At that moment, after a long personal conversation, the pupil confessed to me and then repeated it to the guidance counselor that she did not want to be with her father because he was sexually harassing her. Based on the student's statement, we immediately contacted the mother by phone, but when we told her that we would have to report it to SPOD, she reacted very angrily. I can only speculate whether she was aware of this issue or not. The entire case was reported to SPOD the same day.

Interview, Cooperation with experts

We dealt with the situation immediately. We contacted the mother, who distanced herself from the situation, so the pupil was helped by her older sister, who was already of legal age. The case was also handed over to the police and subsequently resolved in court. Žačka moved away from her father and now lives with her sister. It was obvious that the pupil felt relieved when she confided in me. Together, we also agreed on regular visits to the school psychologist. I think that a big role was played by the fact that I had a good relationship with the class, so the pupil trusted me. Of course, willy-nilly, the situation was also reflected in the lessons, I felt great regret for what she had to go through. I tried not to consciously keep her in any way, the student had to go to school and fulfill her duties, but it affected me a lot as a mother. The situation was kept secret, so classmates did not know what was going on. I think her best friend knew. In the long term, it probably didn't affect my lessons in any way. Žačka seemed to me to be very mature for her age and she dealt with the situation. Overall, the situation stabilized, the pupil improved her grades, went to school, there were no more absences and she started secondary school.

Longterm success

15 let, 9. třída

jízda na koni, malování, čtení Kazuistika ++ Klíčová slova, která opisují situaci problematického chování žáka/žáků absence, záškoláctví, obtěžování, nevyrovnanost, konflikt 1. Podrobný popis vzniku) situace na úrovni chování v první osobě, chronologicky, max. 2 normostrany-3 600 znaků) Petru jsem učila od chvíle, kdy její třída přešla na druhý stupeň základní školy, tedy od 6. třídy, tehdy jsem se stala jejich třídní učitelkou. Byla bezproblémovou žačkou a po dobu školní docházky s ní nebyly žádné větší obtíže. Vždy si plnila své povinnosti, průběžně se učila na testy a v hodinách dávala pozor. V kolektivu byla oblíbená a ani nikdo z mých kolegů s ní neměl problém. Kdybych měla charakterizovat třídu jako celek, tak si myslím, že jsme měli velice dobrý vztah a nemusela jsem řešit žádné nesrovnalosti. Měla jsem je na český jazyk, ale tím, že jsem byla jejich třídní, tak se často stávalo, že jsem musela řešit i jejich osobní záležitosti, zvláště co se týče absence ve vyučování a jejich následné omlouvání. Problém u Petry nastal v posledním ročníku, ve kterém si žáci vybírají povinně volitelné předměty český jazyk nebo matematiku), ty pak probíhají jako odpolední vyučování. Petře se zničehonic začala hromadit absence a stalo se téměř tradicí, že vynechávala i odpolední vyučování, absenci samozřejmě neměla řádně omluvenou. Jako třídní učitelka jsem nezaznamenala žádné materiální či duševní strádání, a proto jsem neměla sebemenší podezření, proč by žákyně měla důvod nechodit do školy. Bohužel se také ze dne na den výrazně zhoršil prospěch, zejména tedy během 1. pololetí školního roku, Petra na konci pololetí měla dvě čtyřky, do té doby byla naprosto průměrnou žačkou maximálně s jednou-dvěma trojkami. 2. Anamnéza žáka/ů nebo třídy osobní anamnéza), tedy vše co je relevantních pro zvolenou situaci max. 2 normostrany) Petra byla žákyní naší školy od první třídy. Byla nekonfliktní, spolehlivá, obětavá a kamarádská. V případě, že cítila nespravedlnost, tak se postavila za dotyčného spolužáka. Byla ochotná, v kolektivu velmi oblíbená a byla vždy mou oporou. Často se hlásila, když jsem se na něco ptala a pomáhala mi nosit pomůcky do hodin. Z českého jazyka měla průměrné známky, občas lepší, občas horší, vynikala zejména v matematice. Ve třídě měla 2 nejlepší kamarádky a tvořily nerozlučnou trojici. Menší problém nastal, když jedna z nich odešla na jinou školu, s druhou

Masarykova univerzita, Brno (Český jazyk a literatura se zaměřením na vzdělávání, Občanská výchova se zaměřením na vzdělávání)

20

Učila jsem žačku od chvíle, kdy její třída přešla na druhý stupeň základní školy, tedy od 6. třídy, kdy jsem se stala jejich třídní učitelkou. Byla bezproblémová a po dobu školní docházky s ní nebyly žádné větší obtíže. Vždy si plnila své povinnosti, průběžně se učila na testy a v hodinách dávala pozor. V kolektivu byla oblíbená a ani nikdo z mých kolegů s ní neměl problém. Kdybych měla charakterizovat třídu jako celek, tak si myslím, že jsme měli velice dobrý vztah a nemusela jsem řešit žádné nesrovnalosti. Měla jsem je na český jazyk, ale tím, že jsem byla jejich třídní, tak se často stávalo, že jsem musela řešit i jejich osobní záležitosti, zvláště co se týče absence ve vyučování a jejich následné omlouvání. Problém u žačky nastal v posledním ročníku, ve kterém si žáci vybírají povinně volitelné předměty, ty pak probíhají jako odpolední vyučování. Žačka se zničehonic začala hromadit absence a stalo se téměř tradicí, že vynechávala i odpolední vyučování, absenci samozřejmě neměla řádně omluvenou. Jako třídní učitelka jsem nezaznamenala žádné materiální či duševní strádání, a proto jsem neměla sebemenší podezření, proč by žákyně měla důvod nechodit do školy. Bohužel se také ze dne na den výrazně zhoršil prospěch, zejména tedy během 1. pololetí školního roku, žačka na konci pololetí měla dvě čtyřky, do té doby byla naprosto průměrnou žačkou maximálně s jednou-dvěma trojkami.

Žačka byla žákyní naší školy od první třídy. Byla nekonfliktní, spolehlivá, obětavá a kamarádská. V případě, že cítila nespravedlnost, tak se postavila za dotyčného spolužáka. Byla ochotná, v kolektivu velmi oblíbená a byla vždy mou oporou. Často se hlásila, když jsem se na něco ptala a pomáhala mi nosit pomůcky do hodin. Z českého jazyka měla průměrné známky, občas lepší, občas horší, vynikala zejména v matematice. Ve třídě měla 2 nejlepší kamarádky a tvořily nerozlučnou trojici. Menší problém nastal, když jedna z nich odešla na jinou školu, s druhou spolužačkou se často hádaly a občas to došlo tak daleko, že o přestávkách ztropily žárlivou scénu. Řekla bych, že měla problém „ukočírovat

Při běžné kontrole žákovské knížky jsem jako třídní učitelka upozornila žačku, že nemá více než týden podepsané známky od rodičů. Žačka uvedla, že maminka nebyla pár dnů doma, a proto nemohla žákovskou knížku podepsat. V této souvislosti jsme vlastně rozkryli sociální poměry v rodině – matka se se starší sestrou odstěhovala a doma zůstala jen žačka s nevlastním otcem, údajně kvůli zvířectvu, aby se o ně měl kdo starat. Otec se předtím do školy nikdy nedostavil, pouze dceru vozil autem. Maminka na třídní schůzky nechodí, údajně kvůli pracovní zaneprázdněnosti. Následkem tohoto jsme zjistili, že žačka má také problémy v rodině, což vyústilo v záškoláctví. Napsali jsme mamince smsku, ať se dostaví do školy. Maminka odepsala následující: 'Dobrý den, paní učitelko, s dcerou jsem mluvila. Snad dostojí svých slibů a dojde okamžitě domů. Zbytek budu řešit tam. Zítra se zastavím, zatím díky. Nic jsem netušila. Ještě jednou děkuji.' Reakce matky byla okamžitá, jednání působilo velmi vstřícně, chtěla situaci řešit, jen měla údajně problém s uvolněním ze zaměstnání. Schůzka proběhla s metodičkou prevence následující den, matka se dostavila se starší dcerou, kterou vzala jako rodinného příslušníka místo otce – tvrdila, že manžel je invalida a z domu téměř vůbec nevychází. Domluvili jsme se na přísné kontrole docházky, což fungovalo pouze dočasně. Koncem roku otec zničehonic sám zavolal do školy, zda má dcera odpolední nácvik na florbal, o kterém jsem samozřejmě nic nevěděla a hned mi došlo, že si to žačka vymyslela. Otec se v telefonu strašně naštval a začal být vulgární. Došlo mi, že se jedná o větší problém, než jsme si původně mysleli. V ten moment se mi žačka po dlouhé osobní promluvě přiznala a následně to zopakovala i výchovné poradkyni, že s otcem být nechce, protože ji sexuálně obtěžuje. Na základě výpovědi žačky jsme okamžitě telefonicky kontaktovali matku, která ale v momentě, kdy jsme jí sdělili, že to budeme muset hlásit na SPOD, reagovala velmi popudlivě. Můžu se jen domnívat, zda o tomto problému věděla, či nikoli. Celý případ byl ještě týž den oznámen na SPOD.

Situaci jsme řešili okamžitě. Kontaktovali jsme matku, která se od situace distancovala, a tak žačce pomáhala starší sestra, která byla již plnoletá. Případ byl předán také na policii a řešil se následně i soudně. Žačka se od otce odstěhovala a nyní bydlí se sestrou. Bylo vidět, že žačka pocítila úlevu, když se mi svěřila. Společně jsme se také domluvily na pravidelné docházce ke školní psycholožce. Myslím, že velkou roli hrálo to, že jsem měla se třídou dobrý vztah, a tak mi žačka důvěřovala. Situace se samozřejmě, chtě nechtě, odrazila i v hodinách, cítila jsem velkou lítost nad tím, co musela prožívat. Snažila jsem se, abych jí vědomě nějak nenadržovala, žačka musela chodit do školy a plnit si povinnosti, přesto se mne to jako matku velmi dotklo. Situace se tajila, takže spolužáci nevěděli, co se děje. Myslím, že její nejlepší kamarádka to věděla. Dlouhodobě se to, snad, nijak na mých hodinách nepodepsalo. Žačka mi přišla na svůj věk hodně vyspělá a se situací se vypořádala. Celkově se situace stabilizovala, žačka si zlepšila prospěch, chodila do školy, větší absence se již nekonala a nastoupila na střední školu.

3

The student had long-term behavioral problems, especially towards authorities. He is often disruptive in class, doesn't pay attention, makes mocking remarks that amuse the people around him. Has a tendency to question the teacher's instructions. After a conflict, he always maintains an orderly line for some time, but gradually returns to the rut and starts to disturb again. However, after many different exits and reprimands, he crossed the line when he almost hit me on my bike on my way out the door!!! The thing was that during his free hour he 'borrowed' the bike that the local administrator rides to work (and perhaps also around the building), got on it and rode down the corridor. Considering how robust this student is, it was quite a dangerous situation, not to mention the act of 'borrowing' itself. When I was leaving the classroom, he just passed me. My blood wouldn't stop, I almost dropped everything I had in my hand! Before I could recover, the student got off the bike and was leading him away. I couldn't hold back and shouted at him to come back immediately. I tried to calm down, but the idea of what could have happened (not only to me, but to any student who didn't notice him or just walked out the door) completely took over me and I had to do something not to scream at him. I asked him (probably in a raised voice) what he's doing here and if he realizes what could have happened, that he could have hurt someone, and a lot. The student understood that he probably overdid it this time, because he was exceptionally not very funny and seemed almost contrite. I took him to class and there I tried to understand what he was up to, why he did it. He didn't tell me much about it, he said it just seemed like a great idea. I asked him if he was running out, what he could have caused, how lucky he was that he didn't hurt anyone. She didn't say much to me either, rather he just nodded monosyllabically. I didn't have anything else to say to him at that point, so I let him go, saying that I would inform my parents. I then spoke to his father on the phone, who apologized for him and promised to tear him apart, so as always, it ended up with me consoling him and him asking what he should do with this boy of his.

In general, there is a problem with this class - nothing terrible, but it rubs off in most subjects, or with most teachers. The climate in the class is uneven and inconsistent, somehow it was not possible to form a group and there are rather smaller groups of two to four members. There is also frequent animosity among many. The student belongs to a group of four boys who are competing to see who is more disgusted, annoyed or even amused by the teachers and the school as such. They ostentatiously show that school is just a necessary evil that will bring nothing to their lives, because they already know everything important, or will learn it somewhere else. The student lives in a complete family, he also has an older brother, with whom there have never been any problems, and he thrives in all respects. The student already showed in elementary school that he was different. In appearance, he has a slightly backward impression, thrives on the verge of failure, has conflicts with teachers and disciplinary issues. Neither mother nor father know how to deal with him and do not understand why he is the way he is. The father communicates with the class teacher, who also attends class meetings and solves all problems, but he always seems rather clueless and tries to get advice on how to deal with his son. The student doesn't last very long at anything, sticks to his group of friends, listens to music and plays games, is a football fan with the boys. He has no other hobbies.

Physical aggression, Verbal disruption of lessons

have sat down with the student many times and tried to clarify with him why his behavior is inappropriate, what consequences it may have, including for him personally. In such situations, he always acted rather humble and reasonable, he seemed to understand the situation and the inconveniences arising from it, but it never took long and we were back to where we were at the beginning, as if I had nothing to do with him at all. This behavior started to really tire me in the second semester, I didn't know what to change, how to make it work somehow. Well, then this thing with the bike happened and I suddenly felt completely at my wits end. It all added up to the many minor inconveniences and created an explosive feeling that he had really screwed this up. I considered expulsion from the school, but after consulting with the principal and our representative, who works as a school psychologist, I proceeded with the solution with a reprimand. I don't know what I should have done differently, or even how to behave better, but I still have the feeling that this didn't work out very well for me.

(Disciplinary) Punishments, Disrespectful communication, Interview, Cooperation with experts

The student was officially reprimanded, given a class teacher reprimand and a strong warning that repeating something like this could lead to expulsion from school. Parents were informed about everything. Given that the above-mentioned incident took place in June, i.e. at the end of the school year, there was no longer enough space to evaluate the impact on the student.

Failure

16, 1.ročník

Fotbal, hry

Lhaní,Podvody,Nespolupráce,Rušení výuky,Nevhodné chování

VŠ, angličtina

15

Žák měl dlouhodobě problémy s chováním, zejména vůči autoritám. Ve třídě často vyrušuje, nedává pozor, mívá posměšné poznámky, kterými baví okolí. Mívá tendence zpochybňovat instrukce učitele. Po konfliktu vždy nějakou dobu udržuje spořádanou linii, ale postupně se zase vrací do vyjetých kolejí a začíná vyrušovat opět. Po mnoha různých výstupech a napomenutích však překročil hranice, když mě málem srazil na kole, když jsem vycházela ze dveří!!! Věc se měla tak, že si ve volné hodině 'vypůjčil' kolo, na kterém jezdí místní správce do práce (a snad i po budově), vsedl na něj a jezdil po chodbě. Vzhledem k tomu, jak je tento student robustní, byla to docela nebezpečná situace, nemluvíme-li o vlastním aktu 'vypůjčení'. Když jsem vycházela z učebny, projel zrovna těsně kolem mě. Krve by se ve mně nedořezal, málem jsem pustila vše, co jsem měla v ruce! Než jsem se vzpamatovala, žák sesedl z kola a odváděl jej pryč. Neudržela jsem a zakřičela na něj, ať se okamžitě vrátí. Snažila jsem se zklidnit, ale představa, co vše se mohlo stát (nejen mně, ale jakémukoliv studentovi, který by si jej nevšiml anebo zrovna vyšel ze dveří) mě zcela ovládla a měla jsem co dělat, abych na něj neječela. Zeptala jsem se ho (asi zvýšeným hlasem), co tady blbne a jestli si uvědomuje, co se mohlo stát, že mohl někomu mohl ublížit, a hodně. Žák pochopil, že to asi tentokrát přehnal, protože vyjímečně nebyl moc vtipný a působil téměř zkroušeně. Vzala jsem si ho do třídy a tam jsem se snažila pochopit, o co mu to šlo, proč to udělal. Nic moc mi k tomu neřekl, prý mu to prostě přišlo jako super nápad. Ptala jsem se ho, jestli mu dochází, co mohl způsobit, jak velké štěstí měl, že nikomu nic neudělal. K tomu mi taky nic moc neřekla, spíš jednoslabičně přitakával. Neměla jsem mu v tu chvíli už co jiného říct, takže jsem ho propustila s tím, že budu informovat rodiče. Telefonicky jsem pak hovořila s jeho otcem, který se za něj omlouval a sliboval, že ho rozthrhne, tak jako vždycky to nakonec dopadlo tak, že já jsem utěšovala jeho a on se ptal, co má s tím svým klukem dělat.

Obecně je s touto třídou potíž – nic strašného, ale drhne to ve většině předmětů, respektive s většinou vyučujících. Klima ve třídě je nevyrovnané a nejednotné, nějak se nepodařilo vytvořit partu a jsou tam spíš menší skupinky po dvou až čtyřech členech. Mezi mnohými je i častá nevraživost. Žák patří do skupinky čtyř chlapců, kteří se předhánějí v tom, kdo je víc znechucen, otráven či dokonce pobaven učiteli a školou jako takovou. Dávají ostentativně najevo, že škola je jen nezbytné zlo, které jim do života nic nepřinese, protože vše důležité už umí, případně se naučí někde jinde. Žák žije v kompletní rodině, má ještě staršího bratra, se kterými nebyly nikdy problémy a po všech stránkách prospívá. Žák už na základní škole dával najevo, že on je jiný. Vzhledově působí lehce zaostalým dojmem, prospívá na hraně propadnutí, má konflikty s učiteli i kázeňské. Matka ani otec si s ním neví rady a nechápou, proč je takový, jaký je. S třídní učitelkou komunikuje otec, který navštěvuje i třídní schůzky a řeší veškeré problémy, nicméně vždy působí spíše bezradným dojmem a snaží se získat rady, jak se svým synem nakládat. Žák u ničeho moc dlouho nevydrží, drží se své party kamarádů, poslouchá hudbu a hraje hry, s klukama je fanda fotbalu. Jiné koníčky nemá.

Se žákem jsem si mnohokrát sedla a snažila se s ním vyjasnit si, proč je jeho chování nevhodné, jaké může mít následky a to i pro jeho osobu. V takových situacích působil vždy spíše pokorně a rozumně, zdálo se, že situaci i nepříjemnosti z ní plynoucí chápe, ale nikdy netrvalo dlouho a byli jsme zase tam, kde na začátku, jako bych s ním vůbec nic neřešila. Tohle chování mě už s druhým pololetím začalo opravdu unavovat, nevěděla jsem, co změnit, jak na něj, aby to nějak fungovalo. No a do toho se stalo tohle s tím kolem a já se najednou cítila už úplně v koncích. Vše se to sečetlo s těmi mnohými drobnými nepříjemnostmi a vytvořilo výbušný pocit, že tohle už opravdu pokazil. Uvažovala jsem o vyloučení ze školy, ale po konzultaci s paní ředitelkou a naší paní zástupkyní, která funguje jako školní psycholog, jsem přistoupila k řešení důtkou. Nevím, co jsem měla udělat jinak, nebo i jak se zachovat líp, jen ve mně přetrvává pocit, že tohle mi moc nevyšlo.

Student byl oficiálně pokárán, byla mu udělena důtka třídního učitele a důrazné varování, že opakování něčeho podobného by mohlo vést k vyloučení ze školy. O všem byli informování rodiče. Vzhledem k tomu, že výše zmíněný incident se udál v červnu, tedy na konci školního roku, nebyl už dostatečný prostor pro zhodnocení dopadu na studenta.

3

The problems with the student began when one day at the beginning of the school year he allowed himself to be induced on a new substance. Since he could not and was not sufficiently prepared, he got a 3. Already at that moment I noticed that he understood this fact very badly. In reality, his performance was even worse, but since he volunteered, I was softer on him. But I was disappointed with him because I expected him to be able to do it when he signed up. Unfortunately, his performance was a disaster. As the school year went by, I had to admonish him a lot because he kept interrupting class. Once it got to such a situation where he accused me of sitting on him. After that, what I did was that I always admonished others, whoever he was talking to, and I ignored him. After a while, he started playing a lot with his mobile phone in class. I started admonishing him again, because the mobile phone is supposed to be in the bag during class. After some time, I got angry because the cell phone didn't even hide it anymore. I invited him to give me his cell phone, that he could come get it after an hour. At first he put it in my hand, but then he didn't want to let go. In the end, I started to forcefully tug on him. I let go of the mobile phone after a while, because it threatened that it could turn into a physical conflict, as he did not want to let go of the mobile phone. The student was taller and stronger than me, so I was afraid of this option.

The class can be classified as unproblematic. Several teachers have problems with the student. Since he is a first-year student, I don't know much about him. In terms of results, he is among the worst students.

Physical aggression, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

After some time I ignored his interruptions. After the mobile phone pulling incident, I followed the school rules and reported this dispute and the fact that he was using a mobile phone in class to his class teacher. As I was not the only teacher who had problems with him, a reprimand from the class teacher was proposed and approved at the council.

(Disciplinary) Punishments, Cooperation with experts

The incident happened sometime between April and May of the last school year, so I would not dare to evaluate the long-term effects of the disciplinary measure. The last two months before the holidays were better. He was no longer playing with his cell phone and there were fewer distractions. I am not saying that he has become an exemplary student, but there is some improvement. If I had to guess, they probably talked him into it at home through the admonition of the class teacher. The new school year is starting now, so I'll see how it goes with him.

Partial success

1. ročník, 16 let

Ne

MGr. Anglický jazyk

25

Problémy se žákem začali, když se jednoho dne na začátku školního roku nechal dobrovolně vyvolat na novou látku. Jelikož neuměl a nebyl dostatečně připraven, dostal za 3. Již v ten moment jsem si všimla, že tuto skutečnost pojal velmi špatně. Ve skutečnosti byl jeho výkon ještě horší, ale jelikož se přihlásil dobrovolně, tak jsem na něj byla měkčí. Ale byla jsem z něj zklamaná, protože jsem očekávala, že to bude umět, když se přihlásil. Bohužel jeho výkon byla katastrofa. Jak školní rok plynul, tak jsem ho musela hodně napomínat, protože pořád vyrušoval v hodině. Jednou to dospělo do takové situace, kde mě obvinil z toho, že jsem si na něj zasedla. Poté jsem dělala to, že jsem vždycky napomínala ostatní, toho, s kým se bavil a jeho jsem ignorovala. Po čase si začal hodně hrát s mobilem ve vyučování. Opět jsem ho začala napomínat, protože mobil má být v tašce během vyučování. Po nějakém čase jsem se naštvala, protože už to ani neskrýval ten mobil. Vyzvala jsem ho, ať mi svůj mobil odevzdá, že si pro něj může přijít po hodině. Nejprve mi ho dal do ruky, ale pak ho již nechtěl pustit. Nakonec jsem se o něj začali silově přetahovat. Já jsem mobil po chvilce pustila, protože to hrozilo, že to může přejít ve fyzický konflikt, jelikož se mobilu nechtěl pustit. Žák byl vyšší a silnější než já, proto jsem se této varianty obávala.

Třída se dá zařadit do kategorie bezproblémových. S žákem má problémy více učitelů. Jelikož je žák v prvním ročníku, tak o něm moc nevím. Co se týče výsledků, tak patří mezi ty horší studenty.

Po nějakém čase jsem jeho vyrušování ignorovala. Po incidentu s přetahováním o mobil jsem postupovala podle školního řádu a nahlásila jeho třídní učitelce, tento spor a fakt, že používá mobil ve vyučování. Jelikož jsem nebyla jediná učitelka, která s ním měla problémy, tak mu bylo na radě navrženo a schváleno napomenutí třídního učitele.

Incident se stal někdy na přelomu dubna a května minulého školního roku, proto bych si netroufla hodnotit dlouhodobé efekty kázeňského opatření. Ty dva poslední měsíce před prázdninami byly lepší. S mobilem si již nehrál a toho vyrušování bylo taky méně. Neříkám, že se z něj stal příkladný student, ale je tam nějaké zlepšení. Kdybych si měla tipnout, tak mu asi domluvili doma skrze to napomenutí třídního učitele. Nyní nám začíná nový školní rok, tak uvidím, jak to bude s ním vypadat.

3

In the course of the second grade, I started to use the group work of the pupils as part of the teaching. During the first attempt to practice group activity, one of the groups had a conflict between its members. The group consisted of four pupils, who had the task of correctly coloring the parts of the picture according to the results of the mathematical examples. While assembling the final picture, the student with Asperger's syndrome discovered that his classmate had made a mistake. Because he colored a part of the picture incorrectly, he became the target of vulgar abuse from a pupil with Asperger syndrome.

Because students with Asperger's syndrome may have problems in group activities due to difficulties in social behavior, it is necessary to constantly reinforce the correct patterns of behavior and resolution of conflict situations.

Diagnosis

I responded to the student's inadequate reaction during group work by interrupting it and together with the children we sat on the carpet. The pupils and I acted out model situations in which I demonstrated inappropriate behavior and the pupils advised me how to improve it and how to behave in the given situation. I also included a previous conflict situation in the skits, so the student had the opportunity to realize the inappropriateness of his behavior based on the reactions of his classmates.

Working with the collective

We continued the group work in the next lesson and the work was already going on without any problems. In the long term, it was necessary to continuously repeat with all pupils the rules applied during group work and to strengthen the pupil's correct approach to classmates.

Longterm success

8 let, 2. třída

Biketrial

Aspergerův syndrom

Vulgární vyjadřování

vysokoškolské, učitelství prvního stupně

2

V průběhu druhé třídy jsem začala využívat v rámci vyučování skupinové práce žáků. Při prvním pokusu o nácvik skupinové činnosti došlo u jedné ze skupinek ke konfliktu mezi jejími členy. Skupinu tvořili čtyři žáci, kteří měli za úkol správně vybarvit části obrázku podle výsledků matematických příkladů. Při sestavování konečného obrazu zjistil žák s Aspergerovým syndromem, že jeho spolužák udělal chybu. Protože nesprávně vybarvil část obrázku, stal se ze strany žáka s Aspergerovým syndromem terčem vulgárních nadávek.

Protože u žáků s Aspergerovm syndromem může docházet k problémům právě při skupinové činnosti vzhledem k obtížím v sociálním chování, je nutné stále posilovat správné vzorce chování a řešení konfliktních situací.

Na neadekvátní reakci žáka při skupinové práci jsem zareagovala tak, že jsem ji přerušila a společně s dětmi jsme si sedli na koberec. S žáky jsme si zahráli modelové situace, při kterých jsem předváděla nevhodné chování a žáci mi radili, jak jej zlepšit a jak se v dané situaci zachovat. Do scének jsem zařadila také předešlou konfliktní situaci a žák tak měl možnost na základě reakcí spolužáků si uvědomit nevhodnost svého chování.

Ve skupinové práci jsme pokračovali v další vyučovací hodině a práce již probíhala bez problémů. Z dlouhodobého hlediska bylo nutné průběžně se všemi žáky opakovat pravidla uplatňovaná při skupinových pracích a posilovat u žáka správný přístup ke spolužákům.

3

Like every class a seventh grader, let's call him a student for example, he doesn't pay attention and doesn't respond to my calls. I remind him again to open the notebook, the textbook and hide the snack. The student ignores the admonition, blends in with his classmates and continues to eat without the slightest difficulty. I watch his behavior for a while, in case he calms down on his own, and I warn him here and there, but the student doesn't react. When I run out of patience after a while, I send the student outside the door to calm down and also so I don't have to yell at him. It is not the first time the student is at the door, when he comes out he is already calmer in class. Subsequently, I continue to teach and the student only shouts sporadically. This situation is then repeated in almost every subsequent Czech lesson in this class.

The student's parents recently divorced after a lengthy negotiation. The student thus remains in alternating care with his younger sister. The mother has to take care of the family and go to work, so she does not have as much time for the children as they deserve. The father takes the children every other weekend and you can see that the children look forward to him. The student suffered and is still suffering from the divorce of his parents, he makes it known to those around him. As for the number of friends, he is somewhere in the middle of the popularity scale in class, he has fun with everyone, he doesn't hurt or trouble anyone.

Diagnosis, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules

The student suffers from a mild form of ADHD and is therefore excessively hyperactive, unable to focus his attention for a long time on one thing/activity. I tolerate it for a while, but later I run out of patience and the best form of solution, in my opinion, is to send the student outside the door for a while, where he is alone and has nothing to distract him. Thus, the student eats a snack during class and does not respond to any requests to postpone it. Furthermore, he turns a lot on his classmates, he doesn't listen to me.

Transfer of student

The short-term result of this method turns out to be an ideal solution for only one lesson of the Czech language, subsequently this 'solution' has to be repeated, because yelling and threats do not help. The long-term solution is, of course, calling the parents, summoning the pupil and parents subsequently to the school principal or the school psychologist, which happened after about four more hours. I myself believe that the student's behavior only shows a period of defiance and also follows a rather protracted and lengthy divorce of the parents recently, so it is temporary, unfortunately still in place. Note: in my opinion, a short-term solution is not enough, you need to look for the cause and focus on a longer-term solution to this problem.

Shortterm success

13, 7.

Počítačové hry, sociální sítě 1.

ADHD,Lehká forma autismu

Nevhodné chování,Arogance,Disrespekt

Magisterské, aprobace ČJ a OV

25

Jako každou hodinu žák sedmé třídy, pojmenujeme ho například žák, nedává pozor a nereaguje na mé výzvy. Opětovně ho napomínám, aby otevřel sešit, učebnici a schoval svačinu. Žák napomínání ignoruje, naváží se do spolužáků a bez sebemenších obtíží se dále stravuje. Chvíli jeho chování přehlížím, kdyby se náhodou uklidnil sám, a sem tam napomenu, ale žák nereaguje. Když mi po chvíli dojde trpělivost, posílám žáka za dveře, aby se uklidnil a také, abych na něj nemusela křičet. Žák není za dveřmi poprvé, když vychází je na hodině již klidnější. Následně učím dál a žáka okřikne už jen sporadicky. Tato situace se opakuje pak na téměř každé další hodině češtiny v této třídě.

Žákovi se nedávno rozvedli rodiče po zdlouhavém jednání. Žák tak i s mladší sestrou zůstává ve střídavé péči. Matka se musí starat o rodinu a chodit do práce, tudíž na děti nemá tolik času, kolik by si zasloužily. Otec si děti bere každý druhý víkend a je vidět, že se k němu děti těší. Žák trpěl a stále trpí rozvodem rodičů, dává to znát svému okolí. Co se počtu kamarádů týká, tak ve třídě je na škále oblíbenosti někde napůl, baví se se všemi, nikomu neubližuje, netrápí.

Žák trpí lehkou formou ADHD a je tedy přehnaně hyperaktivní, není schopný soustředit svou pozornost na delší dobu na jednu věc/činnost. Nějakou dobu to toleruji, ale později mi dojde trpělivost a nejlepší formou řešení je, podle mě, poslat žáka na chvíli za dveře, kde je sám a nic ho nerozptyluje. Žák tak při hodině ujídá svačinu, nereaguje na jakékoliv žádosti o její odložení. Dále se hodně otáčí na své spolužáky, neposlouchá mě.

Krátkodobý výsledek této metody se ukazuje jako ideální řešení pouze k jedné hodině českého jazyka, následně se toto 'řešení' musí opakovat, protože řev ani výhružky nepomáhají. Dlouhodobé řešení je nasnadě, zavolání rodičům, předvolání žáka i rodičů následně k ředitely školy či školnímu psychologovi, ke kterému došlo po zhruba čtyřech dalších hodinách. Já sama věřím, že žákovo chování pouze ukazuje období vzdoru a také následuje po docela vleklém a zdlouhavém rozvodu rodičů v nedávné době, je tedy dočasné, bohužel stále na místě. Poznámka: krátkodobé řešení není podle mne dostačující, je třeba hledat příčinu a zaměřit se na dlouhodobější řešení tohoto problému.

3

Pupils were going to gym and another class was coming to their class. One student was not able to pack up in time, unlike the others, he felt pressure from those who came to class after them. This played into his lower frustration tolerance. He got nervous. He didn't put his slippers on properly (he often takes them off). Under pressure, he ran out of the classroom and ran into the other children on the stairs. He lost his balance and fell down some stairs. As a class teacher, I was called, the boy was crying, I provided first aid and called the emergency services.

Situations (even more situations) are based on the nature of the diagnosed disorder. Due to a short-term memory disorder and inattention, the student falls behind the pace of the class. His expressive skills are also not at the level of his classmates, the non-verbal component of communication prevails for him. The student has a problem with the organization of his workplace, when changing activities he does not keep up with others and cannot follow up smoothly. The class is one of two 8th grades in the school. The children sit one by one in the desks. The class is made up of children with a higher level of social intelligence and empathy, as the class is attended by one seriously ill boy and another boy who is struggling with various types of phobias. Despite the empathetic environment, the student did not fit into the collective, when forming pairs for a group activity, he must eventually be assigned.

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Failure to attend class

Such an environment is created for the student so that he can work as best as possible. For better control, he sits in the first bench, has an increased time limit to complete the task, and is regularly checked during the lesson to see if he can do everything. Even the class collective is adapted to him, the division into classes took place so that he meets children with a higher degree of social intelligence and empathy in the classroom. The student is unable to organize work and change activities. He buys things on the bench, so he was assigned a second bench where he puts things unnecessary for the given subject.

Support, Transfer of student

realized again the need for increased supervision, to check if they pack things on time. And even if at his age he has his slippers on properly. The children were taught how to behave again, the second class is allowed to enter only after the class before them has left. He was bought better shoes that cannot be taken off. Unfortunately, it cannot be controlled 100%. But we cannot improve his behavior and expressions. After an hour, he still can't handle the preparation and cleaning. A situation where he gets under pressure again may still occur, it may happen that I will not be able to help him immediately in solving such a problem.

Partial success

14, 8. třída

vojenská historie, zbraně

ADHD,Rychlá unavitelnost,Zhoršená krátkodobá paměť,Tiková porucha

Neposlušnost,Nepozornost,Nesoustředěnost

Dějepis, Český jazyk,

26 let

Žáci odcházeli do tělocviku a do jejich třídy přicházel třída jiná. Jeden žák se nestačil včas sbalit, narozdíl od ostatních, cítil tlak od těch co přicházeli do třídy po nich. Toto sehrálo vliv na jeho nižší frustrační tolereanci. Znervózněl. Správně si nenasadil papuče (často si je sundává). V tlaku vyběhl za třídy a na schodišti vběhl mezi ostatní děti. Ztratil rovnováhu a spadl z několika schodů. Jako třídní učitelka jsem byla přivolána, chlapec plakal, poskytla jsem první pomoc a volala jsem záchranou službu.

Situace (i více situací) vycházejí z povahy diagnostikované poruchy. Žák v návaznosti na poruchu krátkodobé paměti a nepozornosti zaostává za tempem třídy. Vyjadřovací schopnosti také nejsou na úrovni jeho spolužáků, převažuje u něj neverbální složka komunikace. Žák má problém s organizací svého pracovního místa, při změně činnosti nestíhá s ostatními a nedokáže plynule navázat. Třída je jedna ze dvou 8. tříd ve škole. V lavicích děti sedí po jednom, Třída je složena z dětí s vyšší mírou sociální inteligence a empatie, jelikož třídu navštěvuje krom žáka jeden vážně nemocný chlapec a další chlapec, který se potýká s různými typy fóbii. I přes empatické prostředí žák do kolektivu nezapadl, při vytváření dvojic do skupinové aktivity nakonec musí být přidělen.

Pro žáka je vytvořeno takové prostředí, aby se mu co nejlépe pracovalo. Pro lepší kontrolu sedí v první lavici, má zvýšený časový limit na dokončení úkolu a je během hodiny pravidelně kontrolován, jestli vše stíhá. I třídní kolektiv je mu uzpůsoben, rozdělení do tříd proběhlo, tak aby se ve vyučování setkával s dětmi s vyšší mírou sociální inteligence a empatie. Žák nezvládá organizaci práce a změnu činnosti. Věci se mu kupí na lavici, proto mu byla přidělena druhá lavice na kterou si věci nepotřebné do daného předmětu odkládá.

Znovu jsem si uvědomila nutnost zvýšeného dohledu, kontrolovat jestli včas balí věci. A dokonce jestli už v jeho věku má správně nasazené přezůvky. Děti byly znovu poučeny jak se chovat, druhé třídy smí vcházet až po odchodu třídy co tam byla před nimi. Byla mu koupena lepší obuv, která nejde sundat. Bohužel jej ale nelze stoprocentně uhlídat. Ale jeho chování a projevy nedokážeme zlepšit. Přípravu a úklid po hodině stále nezvládá. Situace, kdy se opět dostane do tlaku může stále nastat, může se stát že opět mu nebudu moci při řešení takovéhoto problému okamžitě pomoci.

3

Around the middle of the school year, children came to me saying that they had problems with a classmate. She took their snacks and verbally insulted them or they heard her slandering them. So I invited her to my office, I resolved the situation with her, and she promised not to do it again. But the problems did not disappear, and physical attacks were added to the verbal insults. I didn't find out about the incident until a month later, when the assault happened. The student assaulted her classmate in the girls' toilets, allegedly threatening to kill her dog if she 'took off' a handful of her hair, which she then rinsed off to cover the marks. The girl who was attacked was afraid to tell what happened until she confided in her best friend who didn't hesitate to tell me about the attack. When I found out about it, I used the 'anonymous mailbox' method, where the children were supposed to put their observations on the given situation, or write whether something similar had happened to them themselves. I was very surprised when I read that this is not an isolated case and that the student assaulted her victim almost immediately after visiting my office and I learned about it almost at the end of the school year. I solved the whole case with a reprimand from the class teacher, but in retrospect I regret that I did not use a higher punishment, namely a reduced level of behavior. After the case was closed, the parents of the children contacted me about other physical attacks that their children were afraid to confess to.

The student was the tallest girl in the class, had leadership tendencies and felt superior to the other students. She needed to prove her superiority through violence, when the victims could not defend themselves because they were weaker. She felt more important than the others also because of their parents' well-paying professions. Her victims were most often introverted, petite children with excellent grades. More girls than boys were attacked.

Emotional outbursts, Violation of classroom/school rules

Physical aggression

As I said before, I invited my student to my office. I chose the friendly method, I'm not the type of person to start shouting right away. I asked the girl why she felt the need to rob her classmates of snacks, and if she wanted theirs, why didn't she ask her mom to make the same for her. I also encouraged her to solve problems, if she has a problem with one of her classmates, she can solve it calmly directly with him and not with gossip and verbal insults. The student listened and nodded her head to everything, saying that she understood and it looked like she was really listening and not, as it turned out later, that she was going in one ear and out the other and on the contrary she would intensify her bullying. When it later became clear how her behavior continued, I lectured her in front of the whole class. I raised my voice, demanded that she apologize to her victim and also receive a month after school as a reprimand, which she would serve the following school year.

Consequences, Transfer of student, Cooperation with experts

The student served her sentence the following school year. Her behavior then seemed fine, although sometimes there was a certain degree of arrogance this time towards the teachers in the second grade, but here the teachers took it more like adolescent insolence. However, it seems to me that the higher punishment that I did not give at the time could have set greater boundaries for respecting others and that the student did not learn much from her mistake. Now he is studying at a secondary vocational school - the field of education is hairdressing and he does not have many friends here, he behaves condescendingly towards his classmates and goes to school as if it were a punishment.

Longterm success

11 let, 5. třída ZŠ

Mgr, AJ, ČJ

9

Kazuistika s koncem, kdy došlo k napravení kázně, se týká dvou žáků, kteří loňský školní rok vyšli ze Základní školy. V této kazuistice hraje důležitou, avšak v porovnání s druhým žákem vedlejší, roli jeden žák, který navštěvoval tuto stejnou základní školu již od první třídy. Hlavní postavou ale bude jiný žák, jež školu začal navštěvovat až v 9. třídě. Oba žáci měli dobré známky, první z nich však v průběhu prvního stupně nevycházel s třídní učitelkou. Od 6. třídy přechod do sportovní třídy, kde ale bylo pár problémovějších holek. Ani ne tak kluci, ale holky byly ty, které kázni třídy nepřidávaly. Druhý žák se k této třídě připojil v posledním ročníku základní školy. Širší vedení školy bylo seznámeno s jeho problémovým chováním, že mu chybí respekt k autoritám, svou matku také silně ignoruje. Tato základní škola je chloubou města a blízkého okolí, je orientovaná na sport, proto vznikají sportovní třídy, které školu reprezentují. Pan ředitel si těchto tříd a žáků hledí a často se chování dostává na vedlejší kolej. Zároveň se ale potrpí na dobré školní výsledky. A i díky dobrým školním výsledkům pan ředitel přihlédl jeho přání a k tomu, že má rád sport, a přiřadil ho do sportovní třídy. Podmínky byly ale jasně stanoveny – do prvního přestupku. Poté by byl přeřazen do „obyčejné

Byl tedy začátek školního roku a jak se říká – vrána k vráně sedá. Dva žáci se rychle skamarádili. 2.9 (ano, druhý školní den), se vinul po školním patře, až do kabinetů, zápach, který připomínal kouř. Žádná mlha, jen zápach. Bylo to už po konci vyučování a ve třídě, odkud se zápach vinul, zůstalo už jen pár posledních dětí, asi 5. Jeden žák při příchodu učitelek do třídy vyběhl na chodbu a utíkal domů, že nic neví a nic neviděl. Ve třídě se ale nic, co by mohlo s kouřem být spojeno, nenašlo. Situaci řešila třídní učitelka následně společně s ředitelem. Došlo v kmenové třídě k lístečkové metodě, kdy žáci píšou třídnímu učiteli, co viděli a co se stalo. Ve třídě bylo asi 19 žáků celkem, shodné výpovědi, které by odpovídali situaci, napsalo asi 9 z nich. Došlo se tedy k závěru, že jeden žák podpálil batoh druhému žákovi. Proto se ve třídě nic nenašlo, jelikož žák se hořícího batohu lekl a po uhašení spláchl popel z batohu do umyvadla a poté utekl.

Byli povoláni rodiče do ředitelny k řešení situace. Rodiče jednoho žáka byli ze situace špatní, protože jejich syn byl chytrý, báli se o jeho budoucnost s takovým prohřeškem. Naopak matka druhého žáka se k situaci postavila tak, že její syn je ve škole nový, a proto si na něj škola zasedla. Nicméně, řešení situace bylo jednoduché – žák byl vyřazen ze sportovní třídy. Při odchodu z ředitelny, kdy došlo k rozhodnutí o jeho přeřazení, byl žák vzteklý, téměř rozkopal ředitelnu. Po matce řval, ta se potýká se špatnou psychikou. Rodina je totiž sociálně slabší, rozvrácená – matka bez práce, má přítele, který je ve vězení a se kterým má další dítě. Matka, zmíněný žák a jeho bratr mají každý jiné příjmení. V tento moment si škola spojila žákův odpor k autoritám. Bylo znatelné, že se za svou matku a možná i celou rodinu stydí.

První a poslední prohřešek tedy přišel 2. září. Přesun do běžné třídy pomohl, žák se uklidnil, zřejmě si uvědomil své chování a fakt, že mu jde o budoucnost. Nyní je na SŠ, dokonce na maturitním oboru. Kamarádství mezi dvěma žáky se zklidnilo, alespoň na školní půdě byl klid. Mimo školu se ale podle slov jednoho z nich scházeli. Rodiče z toho nadšení nebyli a nejsou, ale oba chlapci mají dobré školní výsledky.

3

At the beginning of May, a pupil from a nearby elementary school transferred to us because of inappropriate behavior towards her classmates and the fact that she does not get along with the teachers. The girl seemed fine at first, but the problems started after two weeks. She began to verbally attack others and threatened to physically assault them. Her classmates say they are afraid of her. I was told that he was posting on social media that he was going to do something. She is aware of verbal attacks and aggression towards fellow students. Together with his mother, he goes to see a psychologist at the Outpatient Educational Care Center CENTER.

She comes from a dysfunctional family, her biological father abused her mother, for a while in a children's home, then she worked in an apartment building for abused mothers, after marrying another boyfriend, she now lives in an apartment building. After transferring to another primary school, the girl's grades improved slightly.

Physical aggression, Selfdestructive behaviour, Verbal aggression

The message about inappropriate behavior came to me from her classmates. These were various vulgar insults, unreasonable threats of physical assault. He writes to others on social networks that he is going to do something to himself, sends photos of cut hands, also hurts himself at school with a compass, touches his classmates. After this announcement, I invited myself over. She stated that she was aware of her behavior. She promised that she would try and improve her behavior, or relax by moving. Regarding inappropriate behavior towards fellow students (touching), the guards were explained. Classroom relations were to continue to be monitored. However, the problems continued. Due to self-harm, OSPOD was informed. Subsequently, we solved this problem at two case committees, where the mother and her boyfriend were spoken to. Now the girl goes to the educational care center on an outpatient basis, she is monitored at school, because of self-harm she is forbidden to go to the toilet alone during class. She should go for two months together with the curator to the residence SVP. He is not taking medication yet, but he will see a psychiatrist.

Interview, Cooperation with experts

We'll see how it goes after he returns from his stay. From our side, I assess the situation as well managed.

Shortterm success

14 let, 8.třída

nemá

Agrese,Sebepoškozování,Vulgární vyjadřování

VŠ, M-Bi

31 let

Na začátku května k nám přestoupila žačka z nedaleké ZŠ kvůli nevhodnému chování ke spolužákům i tomu, že si nerozumí s učiteli. Dívka se na začátku jevila v pořádku, problémy však začaly po dvou týdnech. Začala ostatní slovně napadat, vyhrožovala i fyzickým napadením. Spolužáci uvádí, že se jí bojí. Bylo mi řečeno, že na sociální sítě píše, že si něco udělá. Si je vědoma slovních útoků i agrese vůči spolužačkám. Společně s matkou dochází za psycholožkou do ambulantního Střediska výchovné péče STŘED.

Pochází z dysfunkční rodiny, biologický otec matku týral, chvíli v dětském domově, poté působila v bytovém domě pro týrané matky, po sňatku s dalším přítelem nyní bydlí v bytovém domě. Dívce se po přestupu na jinou ZŠ mírně zlepšil prospěch.

Sdělení o nevhodném chování ke mně přišlo od jejích spolužaček. Jednalo se o různé vulgární urážky, bezdůvodné vyhrožování fyzickým napadením. Píše ostatním na sociálních sítích, že si něco udělá, posílá fotky pořezaných rukou, ubližuje si také ve škole kružítkem, osahává spolužačky. Po tomto oznámení jsem si k sobě pozvala. Uvedla, že je si svého chování vědoma. Slíbila, že se bude snažit a své chování zlepší, případně se uvolní pohybem. Co se týče nevhodného chování ke spolužačkám (osahávání), byly vysvětleny mantinely. Vztahy ve třídě se měly nadále monitorovat. Problémy však pokračovaly. Kvůli sebepoškozování byl informován OSPOD. Následně jsme tento problém řešili na dvou případových komisích, kde se promluvilo s matkou i jejím přítelem. Nyní děvče dochází ambulantně do střediska výchovné péče, ve škole je monitorována, kvůli sebepoškozování má zakázáno v hodině chodit sama na záchod. By měla odjet na dva měsíce společně s kurátorem do pobytového SVP. Dosud nebere léky, k psychiatrovi však půjde.

Uvidíme, jak to bude probíhat po tom, co se vrátí z pobytu. Z naší strany hodnotím situaci jako dobře zvládnutou.

3

In May 2021, the father asked me for a conversation conducted between me, him and his daughter, emphasizing that I should get to know her and him personally. I purposely scheduled this meeting in the afternoon, when the school building was quieter and I had the opportunity to listen carefully to her and her father. When the father and his daughter entered the room, the student remained standing by the door, and the father approached my desk and explained that his daughter would not go any closer. So I suggested in a calm voice that the student should sit in her colleague's place. The father sat down in the place intended for visitors, he explained to me that his daughter refuses to come to the school due to the possibility of face-to-face distance education and so-called 'locks herself in'. He explained to me that his daughter devotes herself fully to her studies, her academic results are excellent and she aims to be a translator from the English language. I based the beginning of my communication with her on this fact, because I am an English teacher and I understand her interest. I tried to start an informal conversation, and to my surprise, the result was loud answers, according to my father, she did not personally communicate with the teaching staff at all. We agreed that the student will complete the school year through distance education and will visit a psychologist.

Anxiety disorders of a social-phobic nature, anticipation of failure, rejection of changes, passivity towards face-to-face attendance at classes.

Attendance problems

Together with the educational advisor, we developed an IEP for the pupil and we recommended to the father a visit to a clinical psychologist, who would support this effort of ours. The aim was to support the pupil in her efforts to fight social phobia and to 'meet her at school' at least once a month. The father expressed his support for this plan, and the pupil herself told me that she would let me test her English. This appeared to be a great success, as the pupil herself expressed her consent to come to the school in person.

Agreement, Support, Cooperation with experts

Unfortunately, the student has not yet come to school in person and still refuses face-to-face teaching in any form. He works with a clinical psychologist and we are in regular contact with his father. Tasks are sent to the student in the MS Teams platform.

Partial success

17, 1.D

anglický jazyk

Psychiatrická diagnoza,Úzkosti,Schizofrenie

Sociální fobie,Úzkost,Vyhýbání se škole

VŠ, Anglický jazyk,

24 let

V květnu 2021 mě otec požádal o rozhovor vedený mezi mnou, jím a jeho dcerou, zdůrazňoval abych ji a ho poznala osobně. Záměrně jsem toto setkání směřovala do odpoledních hodin, kdy ve školní budově byl větší klid a měla jsem možnost ji a jejího otce pozorně vyslechnout. Když otec a jeho dcera vstoupili do místnosti, žačka zůstala stát u dveří a otec přistoupil k mému stolu a vysvětlil mi, že jeho dcera do větší blízkosti nepůjde. Navrhla jsem tedy klidným hlasem, ať se žačka posadí na místo kolegyně. Otec si sedl na místo určené pro návštěvy, vysvětlil mi, že jeho dcera odmítá od možnosti prezenční výuky dálkové formy studia přijít do školy a tzv. 'se uzamyká v sobě'. Vysvětlil mi, že jeho dcera se studiu věnuje na plno, její studijní výsledky jsou výborné a má za cíl být překladatelkou z anglického jazyka. Na tomto faktu jsem postavila začátek komunikace s ní, neboť jsem učitelkou angličtiny a jejímu zájmu rozumím. Pokusila jsem se navázat neformální rozhovor a výsledkem byly k mému podivu hlasité odpovědi, dle otcových slov s pedagogickými pracovníky osobně vůbec nekomunikovala. Dohodli jsme se, že žačka dokončí školní rok distanční formou vzdělávání a bude navštěvovat psychologa.

Úzkostné potíže sociálně-fobického charakteru, anticipace neúspěchu, odmítání změn, pasivita k prezenční návštěvě výuky.

Pro žačku jsme společně s výchovnou poradkyní vypracovaly IVP a otci jsme doporučily návštěvu klinického psychologa, který by podpořil toto naše snažení. Cílem bylo podpořit žačku ve snaze se sociální fobií bojovat a alespoň jednou za měsíc ji 'potkat ve škole'. Otec podporu tomuto plánu vyjádřil a žačka sama mi řekla, že ode mě se vyzkoušet z angličtiny nechá. Toto se jevilo jako velký úspěch, neboť žačka sama vyjádřila svůj souhlas s tím, že do školy osobně přijde.

Bohužel, žačka se doposud do školy osobně nedostavila a stále odmítá prezenční formu výuky v jakékoliv formě. Spolupracuje s klinickým psychologem a s otcem jsme v pravidelném kontaktu. Žačce jsou úkoly zasílány v platformě MS Teams.

3

In my class, I teach a boy who is included on the basis of behavioral and adjustment disorders with a spectrum of anxiety and depression problems. These difficulties are of a long-term nature, therefore it is necessary to work with the pupil in a long-term, systematic way; the effort is to break down unwanted behavior or at least eliminate it.

The boy is enrolled in the 5th grade, he is educated with the support of pedagogical assistance, which he has had since the 3rd grade, however, it was recommended to increase the working hours based on the situation described below. The boy's mother is aware of the necessity of this measure. Behavioral patterns persist in the student, which are characterized by the presence of explosive behavior, disruption of peer relationships, lying, disrespect of rules and violation of the rights of others. The boy is in the care of a pedagogical and psychological counseling center, with whose employee I consulted the given situation. We continuously resolve various conflict situations. He has good days and bad days. On good days, he works basically without problems, he has no problem with learning, he likes to read, sometimes he even asks for extra tasks, he can concentrate well. On bad days he refuses to work, makes vulgar comments about 'excessive' workload, shouts abuse into the classroom, throws things around the classroom, walks around the classroom, throws things out of windows.

Diagnosis, Emotional outbursts, Physical aggression, Lying and cheating, Nonverbal disruption of lessons, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

At class meetings, the mother of one of the pupils gave me information about the inappropriate behavior of the pupil towards her daughter and also towards the other girls. The boy was reaching out to the girl in the background, commenting on the size of the background and bust. The girl confided at home and said that she was afraid. That's when I learned that this matter has been going on for about a month, at first this student considered it a 'joke', but now the matter has crossed the line of tolerance. The mother requests my intervention to ensure appropriate behavior and safety for her daughter. She also mentioned two other female classmates to whom this behavior also happens. I decided to meet with all the girls in the class and also asked the school psychologist to attend this meeting. I also informed the school principal about everything. The meeting with the girls took place in a confidential atmosphere, and the following facts were discovered: the pupil touches the back of 3 girls, comments on it. All the other girls have experienced in the last month that a classmate 'shows off' in front of them in a way that is uncomfortable for all the girls; makes copulatory movements towards all classmates, i.e. including boys, but also towards objects such as chairs, doors. The girls are ashamed, it is already very uncomfortable for them, some said they are even afraid. The three girls who were touched by the student are afraid of him, they don't know how to defend themselves, they know his anger from the past, they are afraid that he might react aggressively. Fortunately, this has not happened so far.

Interview, Cooperation with experts

In the following days, I met with the parents of these three students, they expressed the complaint only verbally, they consider everything rather inappropriate 'adolescent behavior', for the time being they want to solve this matter on the school grounds; they demand the intervention of the school to protect the girls and of course to stop this behavior. It was therefore agreed that the solution will take place at the school level and within the framework of the school rules. After an agreement with the school principal, I communicated the above-mentioned information to the pupil's mother verbally and in writing, with the intention that she solve the problem with a professional workplace - i.e. with a pedagogical-psychological counseling center and also recommended her to contact a child-psychiatrist, a psychologist, or a sexologist. In cooperation with the school psychologist, I taught the girls how to react to such behavior, who to contact in case of repeated inappropriate behavior, how to proceed, what clothes not to choose (as part of prevention). As part of the care of the pedagogical-psychological counseling center, it was recommended to increase the pupil's working hours as a teacher's assistant, whose activities are aimed, among other things, at preventing the pupil's affective outbursts, at correcting behavior, and at limiting the boy's inappropriate behavior. In particular, pedagogic supervision during breaks, during class transfers, and in the locker room was increased in order to minimize sexually oriented behavior, or demolished. This not only improves the social status of the boy, but also increases the feeling of safety of other pupils, which I see as one of the priorities. The school also consulted and informed other professional workplaces that have the pupil in their care about the problem and the procedures for solving it - i.e. the social-legal child protection authorities, services for special pedagogy. Since the teaching assistant is present with the pupil more or less all the time, the inappropriate behavior described above is eliminated. However, the boy also sees a psychologist, with whom he focuses on eliminating inappropriate behavior, perhaps this also has a positive effect. After three months, there was another meeting with the girls, who describe the student's behavior as more stable.

Longterm success

Partial success

11 let, 5. třída

Porucha přizpůsobení,Úzkosti,Deprese,Porucha chování

VŠ, speciální pedagogika/český jazyk

15

Ve třídě vyučuji chlapce, který je inkludován na podkladě poruch chování a poruchy přizpůsobení se spektrem úzkostných a depresivních potíží. Tyto potíže jsou dlouhodobého rázu, proto je potřeba se žákem pracovat dlouhodobě, systematicky; snahou je odbourat nežádoucí chování anebo jej alespoň eliminovat.

Chlapec je zařazen do 5. ročníku, vzděláván je za podpory pedagogické asistence, kterou má již od 3. ročníku, nicméně úvazek byl doporučen navýšit na základě níže popsané situace. Maminka chlapce si uvědomuje nutnost tohoto opatření. U žáka přetrvávají vzorce chování, pro které je charakteristická přítomnost výbušného chování, narušení vrstevnických vztahů, lhaní, nerespektování pravidel a narušení práv druhých. Chlapec je v péči pedagogicko-psychologické poradny, s jejíž pracovnicí jsem dané situace konzultovala. Průběžně řešíme různé konfliktní situace. Má dobré a špatné dny. V dobrých dnech funguje v podstatě bez problémů, s učením nemá problém, rád čte, někdy si i řekne o úlohy navíc, dokáže se dobře soustředit. Ve špatných dnech odmítá pracovat, vulgárně komentuje 'nadměrnou' zátěž, vykřikuje nadávky do prostoru třídy, hází věci po třídě, chodí po třídě, hází věci z oken.

Na třídních schůzkách mi byla od matky jedné z žaček předána informace o nevhodném chování žáka k její dceři a také k ostatním dívkám. Chlapec sahal dívce na pozadí, komentoval velikost pozadí a poprsí. Dívka se doma svěřila a sdělila, že má strach. Tehdy jsem se dozvěděla, že tato záležitost trvá již cca měsíc, nejprve ji tato žákyně považovala za 'legraci', nyní už však věc překročila hranice tolerance. Matka žádá mou intervenci, zajištění vhodného chování a bezpečí pro svou dceru. Uvedla také další dvě spolužačky, kterým se toto chování také děje. Rozhodla jsem se sejít se všemi dívkami ve třídě a také požádala školní psycholožku, aby se tohoto setkání zúčastnila. O všem jsem také informovala ředitele školy. Setkání s děvčaty proběhlo v důvěrné atmosféře, a byly zjištěny tyto skutečnosti: žák osahává 3 dívkám pozadí, komentuje to. Všechny ostatní dívky mají v posledním měsíci zkušenost, že se před nimi spolužák 'předvádí' způsobem, který je všem dívkám nepříjemný; dělá kopulační pohyby vůči všem spolužákům, tedy včetně chlapců, ale i vůči předmětům jako jsou židle, dveře. Dívky se stydí, je jim to už hodně nepříjemné, některé uvedly, že se i bojí. Tři dívky, které žák osahával, z něj mají strach, neví, jak se bránit, z minulosti znají jeho vztek, bojí se, že by mohl reagovat agresivně. To se doposud však naštěstí nestalo.

V následujících dnech jsem se sešla s rodiči těchto tří žákyň, stížnost vyjádřili pouze ústně, vše považují spíše za nevhodné 'pubertální chování', tuto záležitost prozatím chtějí řešit na půdě školy; požadují zásah školy pro ochranu dívek a samozřejmě aby bylo tomuto chování učiněno stop. Bylo tedy dohodnuto, že řešení proběhne na úrovni školy a v rámci školního řádu. Po dohodě s ředitelem školy jsem matce žáka sdělila ústně i písemně výše uvedené informace s tím, aby problém řešila s odborným pracovištěm – tedy s pedagogicko-psychologickou poradnou a také jí dále doporučila kontaktovat pedo-psychiatra, psychologa, případně sexuologa. Dívky jsem ve spolupráci se školní psycholožkou poučila, jak reagovat na takové chování, na koho se v případě opakujícího nevhodného chování obrátit, jak postupovat, jaké nevolit oblečení (v rámci prevence). V rámci péče pedagogicko-psychologické poradny bylo doporučení navýšit žákovi úvazek asistent pedagoga, jehož aktivity tedy mj. směřují k předcházení afektivních výbuchů žáka, ke korekci chování, k omezování nevhodných projevů chování chlapce. Zejména byly navýšeny pedagogické dohledy na dobu přestávek, při přesunech třídy, v šatně proto, aby bylo sexuálně laděné chování minimalizováno, resp. odbouráno. Tímto je nejen zlepšován sociální status chlapce, ale také zvyšován pocit bezpečí ostatních žáků, což vnímám jako jednu z priorit. Škola konzultovala a informovala o problému i postupech řešení i další odborná pracoviště, která mají žáka v péči – tedy, orgány sociálně-právní ochrany dětí, služby pro zvláštní pedagogiku. Od doby, kdy je přítomen asistent pedagoga u žáka víceméně stále, výše popsané nevhodné chování je eliminované. Nicméně chlapec dochází také k psychologovi, s nímž se zaměřuje na odstraňování nevhodného chování, snad i toto má pozitivní vliv. Po třech měsících proběhla opět schůzka s dívkami, které chování žáka popisují spíše jako stabilizované.

3

It all started when a new student came to class in November. The new pupil was not from the Czech Republic, but from Ukraine. During March, the school's guidance counselor received information from the class teacher that the new student's classmates were not treating him nicely. The class teacher got this fact from the personality development and physical education teachers. He had problems with his classmates not only during breaks, but also in physical education, where he became the target of one of his classmates who fired two balls at him on purpose. In the classroom, hatred was expressed through various vulgar words and taunts, which were laughed at by the entire class. It even had a colloquialism that was denied by the pupils and their parents. However, it is a fact that these profanities were commonly used by students even in the lower grades - they became a kind of norm in the classroom and the students did not react to it. The new student became a target not only because of his nationality, but also because he did not behave well with his classmates after his arrival (confirmed by the class teacher and classmates), even though at the beginning there were efforts to have fun with him and to communicate with him in some form. Profanity was not the only thing classmates used against the new student. There were also tendencies on purpose, e.g. screwing pens, or refusal to cooperate in pairs.

The new pupil only joined his new classmates in the 9th year of primary school, so he had a certain disadvantage that he didn't know anyone yet. In addition, he came from a foreign country, so integration was more difficult for him than for his Czech peers. He was active in class, hardworking, achieved excellent academic results, which led some of his classmates to call him a 'nerd'. He became the target of four classmates who insulted him intensely and the other classmates joined in. From the interviews with the class teacher and the guidance counselor, this fact was also acknowledged by his classmates and students from other classes, except for one who did not notice anything special. He had no one to stand up for him and was so completely alone in the classroom, except for one classmate who had fun with him. During April, when the whole situation was already intensively resolved, the parents of two classmates wrote a letter to the school principal, where they objected to the school's claims and fundamentally disagreed with their sons' behavior towards the new student as alleged aggressors. On the contrary, they attacked a new student for problematic and socially inappropriate behavior, which should have bordered on stalking, which was not discussed at all by the school, and they have only four boys as the aggressors and not the new student, who was also to blame. They defended it as provocation on the part of the new student, and he himself was the trigger of this hateful reaction to him. A more detailed anamnesis of class relations took place in May in the presence of a worker of the pedagogical-psychological counseling office as part of the indicated primary prevention program. During the program there was complete disinterest, there were also violations of the rules that were established at the beginning of the program. The pupils were not able to cooperate and invented other names. It was heard in the counseling center that the program was not needed because the situation had already been resolved a long time ago. It also revealed that it was common for different people to be targeted for remarks because of their difference or appearance. This has already happened in the past, when a classmate, who is no longer studying at the school, was also their target. Insults and taunts thus became a completely normal situation, which some perceived as fun, even if they bothered the majority of the class.

Bullying

In March, the situation began to be resolved with the class teacher, and interviews were held with a new student, who gave the names of four boys who very inappropriately chose nicknames and comments towards him. The other classmates, instead of standing up for him, stuck together and laughed at him together, except for one who was friends with him. Towards the end of March, there was also an interview with four classmates whom the new pupil identified as those who called him inappropriate names and mocked him. The school prevention methodologist was also present at these interviews. These classmates admitted part of their guilt, but denied that the situation was serious. On the same day, part of the pupils stated that they would like to talk about the problem and try to solve it, so the whole class was promised a meeting by the school. The next day, a meeting was arranged by phone with the school's prevention methodologist, an employee of the pedagogical-psychological counseling center and the class teacher. Additional interviews were also held with the new pupil and one of his classmates. The classroom situation was mapped in the form of questionnaires. The class teacher called the parents about the occurrence of inappropriate behavior towards one of the classmates and suggested the next date of class meetings. It was set 5 days later. On the same day, there was also a meeting with the whole class, where interviews were held with the whole class in the presence of the class teacher, the guidance counselor and the new pupil who also wanted to be present. A day later, the facts were summarized and the whole situation was again consulted with the educational advisor, the school principal, the deputy school principal, and also with the school psychologist. The school principal reprimanded the aggressors for inappropriate behavior towards a classmate, and further steps to resolve the situation were suggested to all involved. The following week, a meeting was held with the parents of the two boys, who were informed about the situation in detail, and then a proposal to reprimand the school principal was discussed. The following day, a pedagogical meeting was held, where a proposal to reprimand the school principal was discussed, and in the later hours, a class meeting took place in the presence of the class teacher, the educational advisor, the deputy principal of the school, and an interview with the mother by one of the classmates took place. After the class meetings, interviews were held with the parents of two other classmates. They were informed about the situation in detail and then a proposal to reprimand the school principal was discussed. Later, a consultation took place with a staff member of the pedagogical-psychological consultancy in the presence of the class teacher, where the school's procedure was found to be correct. The next date is set for May. During April, there was a meeting with the new pupil's mother. In April, letters from the parents of two classmates arrived at the school's address, in which they fundamentally objected to the behavior of their sons and wanted the school principal to respond to the following matters: the intention to reprimand the school principal, a new complete assessment of the entire situation, which will be as transparent as possible, and an improvement in information parents or legal guardians. The letter also contained terms that were supposed to be used against the new student. Parents refuse to take a few such words as bullying. In May, a program of indicated primary prevention took place in the classroom with the staff of the pedagogical and psychological counseling office. Most of the class despised this program and refused to participate in it.

(Disciplinary) Punishments, Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

During the indicated primary prevention program, the pupils expressed their dissatisfaction with how the whole situation was resolved and also expressed their dissatisfaction with the school's procedure and the guidance counselor who evaluated the pupils based on previous situations. At the same time, there was an opinion that many more pupils should have been punished than just four. The students perceived the program, which aimed to evaluate the current situation in the classroom, rather negatively. The program helped to 'clean up' the situation, but it was too late to change anything. Part of the classmates believed that the program would divide the class again and did not bring a new solution. So it can be said that the relationships in the class were in an advanced stage of disruption, they were bad, unresolved and neglected for a long time, so it was difficult to change anything. The only relief was that the pupils attended the ninth grade, so after the holidays each of them had already left primary school.

Failure

14 let, 9. třída

–

Magisterské (fyzika, matematika)

30 let

Vše začalo, když v listopadu přišel nový žák do třídy. Nový žák nepocházel z České republiky, nýbrž z Ukrajiny. V průběhu března dostal výchovný poradce školy informace od třídního vyučujícího, že novému žákovi spolužáci se k němu nechovali pěkně. Tuto skutečnost třídní vyučující získal od učitelů rozvoje osobnosti a tělesné výchovy. Problémy se spolužáky neměl pouze o přestávkách, ale také v tělesné výchově, kde se stal terčem jednoho ze spolužáků, který do něj naschvál napálil dva míčky. Ve třídě se nenávist projevovala různými vulgárními slovy a posměšky, kterým se smála celá třída. Dokonce mělo padnou slovní spojení, které bylo žáky i jejich rodiči popřeno. Nicméně je fakt, že tyto vulgární nadávky používali žáci běžně i v nižších ročnících – staly se ve třídě jakousi normou a žáci na to nereagovali. Nový žák se stal terčem nejen kvůli své národnosti, ale i proto, že se po příchodu nechoval ke spolužákům úplně dobře (potvrzeno třídním vyučujícím i spolužáky), i když ze začátku byly snahy se s ním bavit a nějakou formou s ním komunikovat. Vulgární nadávky nebyly jediné, co spolužáci vůči novému žákovi používali. Byly zde i tendence naschválů, např. zašroubování propisek, popř. odmítání spolupráce ve dvojici.

Nový žák přišel až v 9. ročníku základní školy mezi své nové spolužáky, proto měl jistou nevýhodu, že ještě nikoho neznal. Navíc pocházel z cizí země, tudíž integrace pro něj byla obtížnější než pro jeho české vrstevníky. V hodinách byl aktivní, pracovitý, dosahoval výborných studijních výsledků, čímž ho někteří spolužáci označili za 'šprta'. Stal se terčem čtyř spolužáků, kteří ho intenzivně uráželi a ostatní spolužáci se k tomu přidali. Z rozhovorů s třídním vyučujícím a výchovným poradcem byla tato skutečnost přiznána také jeho spolužáky a žáky z vedlejších tříd, kromě jednoho, který si ničeho zvláštního nevšiml. Neměl nikoho, kdo by se ho zastal a ve třídě byl tak zcela osamocený, kromě jednoho spolužáka, který se s ním bavil. V průběhu dubna, kdy už se celá situace intenzivně řešila, tak rodiče dvou spolužáků napsali řediteli školy dopis, kde se ohradili proti tvrzením školy a zásadně nesouhlasili s chováním svých synů ke novému žákovi jako údajnými agresory. A naopak napadali nového žáka z problematického a sociálně nevhodného chování, které mělo hraničit se stalkingem, které nebylo školou vůbec projednáno a za agresory mají pouze čtyři chlapce a nikoliv nového žáka, který nesl také vinu. Obhajovali to jako vyprovokování ze strany nového žáka a on sám byl tedy spouštěčem této nenávistné reakce na něho. Podrobnější anamnéza třídních vztahů proběhla v květnu za přítomnosti pracovníka pedagogicko-psychologické poradny v rámci programu indikované primární prevence. Během programu docházelo k naprostému nezájmu, nastalo také porušování pravidel, která byla na začátku programu stanovena. Žáci nebyli schopni spolupracovat a vymýšleli si i jiná jména. V poradně zaznělo, že program nebyl potřeba, protože situace je již dávno vyřešena. Dále vyplynulo, že je běžné, že různí lidé se stávali terčem poznámek kvůli jejich odlišnosti či vzhledu. Stalo se tak již v minulosti, když jedna spolužačka, která však nyní už na škole nestuduje, byla také jejich terčem. Urážky a posměšky se tak stávaly naprostou běžnou situací, kterou někteří vnímali jako legraci, i když většině třídy vadili.

V březnu se začala situace řešit s třídním vyučujícím a proběhly rozhovory s novým žákem, který uvedl jména čtyř chlapců, kteří velmi nevhodně volili přezdívky a poznámky vůči jeho osobě. Ostatní spolužáci místo toho, aby se ho zastali, tak drželi při sobě a smáli se mu společně, až na jednoho, který se s ním kamarádil. Ke konci března také došlo k rozhovoru se čtyřmi spolužáky, které nový žák označil jako ty, kteří mu nevhodně říkají a posmívají se mu. U těchto rozhovorů byl také přítomen školní metodik prevence. Tito spolužáci část své viny přiznali, ovšem popřeli, že by situace byla vážná. Tentýž den část žáků uvedla, že by o problému chtěli mluvit a snažit se jej řešit, proto celé třídě byla ze strany školy přislíbena schůzka. Dalšího dne byla telefonicky dojednána schůzka se školním metodikem prevence, pracovníkem pedagogicko-psychologické poradny a třídním vyučujícím. Také proběhly doplňující rozhovory s novým žákem a s jedním jeho spolužákem. Proběhlo mapování situace ve třídě formou dotazníků. Třídní vyučující volal rodičům o výskytu nevhodného chování k jednomu ze spolužáků a navrhl nejbližší termín třídních schůzek. Ten byl stanoven o 5 dní později. Téhož dne ještě proběhla schůzka s celou třídou, kde proběhly rozhovory s celou třídou za přítomnosti třídního vyučujícího, výchovného poradce a nového žáka, který chtěl být také přítomen. O den později byla shrnuta fakta a celá situace byla opět konzultována s výchovným poradcem, ředitelem školy, zástupcem ředitele školy, a také se školním psychologem. Agresorům byla navržena důtka ředitele školy za nevhodné chování ke spolužákovi a všem zúčastněným navrženy další kroky k řešení situace. Další týden proběhla schůzka s rodiči dvou kluků, kteří byli podrobně seznámeni se situací a následně byl projednán návrh na udělení důtky ředitele školy. Dalšího dne se konala pedagogická porada, kde byl projednán návrh na udělení důtky ředitele školy a v pozdějších hodinách proběhla třídní schůzka za přítomnosti třídního vyučujícího, výchovného poradce, zástupcem ředitele školy a proběhl rozhovor s maminkou od jednoho ze spolužáků. Po třídních schůzkách proběhly rozhovory s rodiči dalších dvou spolužáků. Ti byli podrobně seznámeni se situací a následně byl projednán návrh na udělení důtky ředitele školy. Později proběhla konzultace s pracovníkem pedagogicko-psychologické poradny za přítomnosti třídního vyučujícího, kde byl postup školy shledán jako správný. Další termín je stanoven až na květen. V průběhu dubna ještě proběhla schůzka s maminkou nového žáka. V dubnu přišly na adresu školy dopisy od rodičů dvou spolužáků, kde se zásadně ohradili proti chování jejich synů a chtěli po řediteli školy reakce na následující věci: záměr na udělení důtky ředitele školy, nové kompletní posouzení celé situace, které bude maximálně transparentní a zlepšení informovanosti rodičů nebo zákonných zástupců. V dopise také zazněly termíny, které měly být údajně proti novému žákovi použity. Rodiče odmítají, aby několik takových slov byly brány jako šikana. Ve třídě proběhl v květnu program indikované primární prevence s pracovníky pedagogicko-psychologické poradny. Většina třídy nad tímto programem pohrdala a odmítala se do něho zapojovat.

Žáci během programu indikované primární prevence vyjádřili nespokojenost, jak se celá situace vyřešila a dávali najevo také nespokojenost s postupem školy a výchovným poradcem, který hodnotil žáky na základě předchozích situací. Zároveň zazněl názor, že mělo být potrestáno mnohem více žáků než pouze čtyři. Program, který měl za cíl zhodnotil aktuální situaci ve třídě, vnímali žáci spíše negativně. Program pomohl situaci 'vyčistit', ale už bylo pozdě něco měnit. Část spolužáků se domnívala, že program třídu zase rozhádá a nové řešení nepřinesl. Lze tedy říct, že vztahy ve třídě byly v pokročilém stádiu narušení, byly dlouhodobě špatné, neřešené a zanedbané, proto bylo obtížné něco měnit. Jedinou úlevou pak bylo, že žáci navštěvovali devátý ročník, tudíž po prázdninách už každý nich ze základní školy odešel.

3

taught mathematics at elementary school, specifically in the 6th grade. The student often fell asleep and stopped working, so it was necessary to encourage him to work several times an hour. He also often asked to be released to the toilet (to take a break from the stress of teaching, walk around and also relieve himself). Whenever the students had to work alone, after a while the student got stuck, stopped working and started playing with whatever he had at hand (rubber, pencil, ruler). When I pointed this out to him, he usually started working again. It also happened that, when entering more examples, he started copying them all at once and then forgot to calculate them. I tried to remind him to always write down one example, solve it, and then write down another. Unfortunately, he always forgot it by the next hour.

The student has been diagnosed with ADD - personality disorder without hyperactivity since preschool age. That's why it often happens that the student falls asleep and stops working in class, starts playing with whatever he has at hand. He also often asks to be excused from class because he wants to go to the bathroom (this happens several times an hour). There is a good mood in the class, the team does not exclude the student in any way.

Diagnosis, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Failure to attend class

I always tried to bring a student back to our class when I saw that he was daydreaming and not counting. I also put him in the front pew so I have a better view of what he's doing at any given moment and if he's counting. At the end of the year, the student also didn't want to go to the bathroom as much anymore, which I attribute (and I also hope) to the fact that he started to feel safer in my classes, less stressed and no longer needed to run away.

Support, Transfer of student, Warning

There is no way to solve the problem, we can only direct him more so that he concentrates better in class. Which, in my opinion, I also did well. As I said before, at the end of the year, the student stopped running to the toilet so often, and I also take that as a small victory.

Longterm success

11 let, 6. třída

ADD

Vysokoškolské (Ing.) + Studium v oblasti pedagogických věd - učitelství 2. stupně a SŠ

2

Učil jsem na ZŠ matematiku, konkrétně v 6. třídě. Žák se často zasnil a přestal pracovat, proto bylo nutné ho k práci pobízet i několikrát za hodinu. Také často žádal o propuštění na WC (aby si odpočinul od stresu z výuky, prošel se a také si ulevil). Kdykoliv měli žáci pracovat sami, žák se po chvíli zaseknul, přestal pracovat a začal si hrát s čímkoliv, co měl po ruce (guma, tužka, pravítko). Když jsem ho na to upozornil, obvykle začal znovu pracovat. Také se stávalo, že si při větším zadání příkladů začal opisovat všechny naráz a poté je už zapomněl vypočítat. Snažil jsem se mu připomínat, ať si vždy zapíše jeden příklad, vyřeší ho a potom zapíše další. Bohužel to do další hodiny vždy zapomněl.

Žák je od předškolního věku diagnostikována ADD – porucha osobnosti bez hyperaktivity. Proto se často stává, že se žák zasní a přestane ve třídě pracovat, začne si hrát s čímkoliv, co má po ruce. Také často žádá o propuštění ze třídy, protože chce jít na záchod (stává se to i několikrát za hodinu). Ve třídě panuje dobrá nálada, kolektiv žáka nijak nevylučuje.

Vždy jsem se snažil uvést zpět žáka k nám do třídy, když jsem viděl, že byl zasněný a nepočítal. Také jsem ho posadil do přední lavice, abych měl větší přehled o tom, co v danou chvíli dělá a jestli počítá. Na konci roku také žák už nechtěl chodit tolik na záchod, což připisuji tomu (a také doufám), že se v mých hodinách začal cítit bezpečněji, méně ve stresu a neměl už takovou potřebu utéct.

Problém se nijak vyřešit nedá, pouze ho můžeme více usměrňovat, aby se v hodinách lépe soustředil. Což se mi, podle mého názoru, také dařilo. Jak už jsem říkal, na konci roku žák přestal tak často utíkat na záchod, a to také beru jako malé vítězství.

3

One Friday, about 15 minutes before the end of the lesson, so it can be said that a little after half the lesson, the student started packing and packed all the things from his desk. I informed him that the class wasn't over yet, that there were 15 minutes left and the teacher was finishing the class, and I hadn't even given my homework for the weekend. The student replied that he was no longer interested, that he wanted to go home and enjoy his free Friday, because he had matches all weekend. I didn't know how to react, so I repeated in a sterner voice that I was finishing the class and let him unpack his things again to write down his homework. Fortunately, he listened to me.

It is about a boy who grows up alone with his mother because his father abandoned them. It can be seen that it has to do with his behavior, because the student is sometimes rude and sometimes does not behave nicely. His mother does not force him to go to school in any way, because she is happy that he is doing well in football and believes that he will be good at what fulfills him. I always try to praise him in gym, because he is an excellent athlete, but I also demand a decent attitude from him in other classes.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal aggression

After I finished Friday's lesson, I asked the student if he could stay in the classroom for 5 minutes and he replied: "Okay, yes.

Interview, Warning

Although this particular situation never happened again, I was not so satisfied with the solution, because sometimes the student continued to be rude and I could have solved it differently.

Partial success

11 let, 5. ročník

Fotbal

ADHD,Psychiatrická diagnoza

Arogance,Disrespekt

Mgr., Mat, TV

33

Jednou v pátek asi 15 minut před koncem hodiny, tudíž se dá říct, že lehce po půlce vyučovací hodiny se žák začal balit a sbalil si veškeré věci ze své lavice. Oznámil jsem mu, že hodina ještě neskončila, že zbývá ještě 15 minut a hodinu končí vyučující, navíc jsem ani nezadal domácí úkol na víkend. Žák mi na to odpověděl, že ho to už nezajímá, že už chce jít domů a užít si volný pátek, protože celý víkend má zápasy. Nevěděl jsem jak zareagovat, tak jsem přísnějším hlasem zopakoval, že hodinu končím já a ať si své věci opět vybalí, aby si zapsal domácí úkol. Naštěstí mne poslechl.

Jedná se o kluka, který vyrůstá sám s matkou, protože je otec opustil. Jde poznat, že to má co dočinění s jeho chováním, protože žák je občas drzý a někdy se nechová hezky. Matka ho do školy žádným způsobem nenutí, protože je šťastná, že se mu daří ve fotbale a věří tomu, že bude dobrý v tom, co ho naplňuje. Já se ho v tělocviku vždy snažím chválit, protože je výborný sportovec, ale také po něm vyžaduji slušný přístup v jiných hodinách.

Po té co jsem ukončil páteční hodinu jsem žáka požádal, zda by nemohl na 5 minut zůstat ve třídě a odpověděl mi: „No tak jo.

Sice se tato konkrétní situace už nikdy neopakovala, ale s řešením jsem nebyl až tak spokojen, protože byl někdy žák drzý i nadále a mohl jsem to možná vyřešit jinak.

3

My name is and I have almost thirty years of teaching experience. I was the principal of the given village elementary school and at the same time a teacher of the first three grades. In my practice, I have found that the teacher should explain and show the students why they go to that school and what they can get there. At the same time, however, it is necessary to teach them to fulfill their duties and tasks so that in the future they will be able to be responsible both in their family and work lives. I also try to achieve this by consistently checking the homework I assign to my students. Of course, I met several problematic students who had difficulty completing the problems consistently. These children then, for various reasons, begin to accumulate homework until finally they are completely overloaded with uncompleted tasks. I usually try to solve this problem with students only at the teacher-student level. The case was no different. Most of the time, problematic situations arise when we explain the tasks they will do at home in class. However, when he opened the notebook in class, he almost always found unfinished homework from the previous days and a large crossed-out letter, which I used to warn him about the insufficient completion of the tasks. When I asked if he had even opened the notebook during yesterday afternoon, he mostly replied that he was at soccer practice and that he had forgotten about it.

The story took place in a small village school. He was in his third year when his problems with schoolwork became fully apparent. In the case, I think the main problem was that he comes from a sports-oriented family. In his free time, he more or less commuted to various sports clubs such as football, hockey, basketball, karate. He didn't have that much time or energy left for school and preparing for school. In his case, there was also a problem with his parents, who did not pay much attention to education at home and did not notice how well he was doing at school. Another snag was the fact that both parents came from Slovakia and at home they talked exclusively in Slovak. However, when he came to school and had to speak Czech, he had a mess in his head and mixed the two languages together in various ways.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

decided to solve it by saying that instead of him going after school for an hour and a half to the sorority, he would always write homework individually with me for at least half an hour. I know that I was actually leaving him after school and maybe punishing him a little bit in his eyes, but at the same time it seemed to me like a solution that would give the student the space to do the tasks even before he leaves for training by bus. I don't know if it won't be seen as a drastic solution today, but I can safely say that this approach has worked for me in this case. You could see that he needed guidance both with football and with homework. However, what worked for , might not work for others and I am fully aware of that. However, in this case, I think it worked very well. I also know this for the reason that, although he has long since left our school, I have information about how he is now studying in the second grade of elementary school and that he has not let up on the fulfillment of his school duties.

Consequences, Support

At first he obviously didn't like being after school, but after a few days he got used to the routine and homework stopped being a problem. You could even see afterwards in the lessons when we checked our homework that he was satisfied with the fact that he had completed the given tasks and did not have to be ashamed in front of other classmates. In the end, I was even able to leave him alone in the classroom after class and let him work independently on his assignments. Everything was also reflected in better academic results, and especially in the Czech language, which improved dramatically, and I think he was also proud of the progress he made.

Longterm success

3. ročník ZŠ (vesnická malotřídka)

Sport

Nepozornost,Nepracovitost

Mgr. (učitelství pro první stupeň ZŠ)

29

Jmenuji se a mám za sebou již skoro třicet let dlouhou učitelskou praxi. Byla jsem na dané vesnické malotřídce ředitelkou a zároveň učitelkou prvních tří ročníků. V rámci mé praxe se mi osvědčilo to, že učitel by měl žákům vysvětlit a ukázat proč do té školy chodí, a co v ní mohou získat. Zároveň je však potřeba je naučit plnit si svoje povinnosti a úkoly tak, aby v budoucnosti byly schopné být zodpovědní jak ve svém rodinném, tak pracovním životě. Tohoto se snažím dosáhnout i důslednou kontrolou domácích úkolů, které svým žákům zadávám. Samozřejmě jsem se setkala hned s několika problémovými žáky, kterým důsledné plnění problémů dělalo potíže. Těmto dětem se potom z rozličných důvodů začnou domácí úkoly nahromaďovat, až nakonec jsou nesplněnými úkoly zcela přetíženy. Snažím se tento problém s žáky většinou řešit pouze na úrovní učitel-žák. U případu to tomu nebylo jinak. Většinou problémové situace vzniknou tak, že si v hodině vysvětlujeme úkoly, které budou doma dělat. Když však v hodině otevřel sešit, takřka vždy tam našel z předchozích dnů nedodělané domácí úkoly a velké přeškrtnuté písmeno, kterým jsem ho na nedostatečné plnění úkolů upozorňovala. Když jsem se zeptala, zdali vůbec otevřel sešit během včerejšího odpoledne, většinou odpověděl, že byl na fotbalovém tréninku, a že na to zapomněl.

Příběh proběhl na vesnické malotřídní škole. Byl ve třetím ročníku, kdy se jeho problémy s plněním školních povinností projevily naplno. V případě byl, myslím, hlavně problém v tom, že pochází ze sportovně založené rodiny. Ve svém volném čase víceméně pendloval po různých sportovních kroužcích typu fotbal, hokej, basketbal, karate. Na školu a přípravu do školy mu již tolik času ani energie nezbývalo. V jeho případě byl rovněž problém i s rodiči, kteří doma na vzdělávání nebrali moc zřetel a to, jak se mu daří ve škole moc nevnímali. Dalším zádrhelem bylo i to, že oba rodiče pocházeli ze Slovenska a doma se s bavili výhradně ve slovenštině. Když však přišel do školy a měl mluvit česky, měl z toho v hlavě galimatyáš a různě míchal oba jazyky dohromady.

Rozhodla jsem se to řešit tím, že místo toho, aby šel po škole na hodinu a půl do družiny, se mnou bude alespoň půl hodiny vždy individuálně dopisovat domácí úkoly. Vím, že jsem ho tímto fakticky nechávala po škole a možná i tak trochu v jeho očích trestala, ale zároveň mi to přišlo jako řešení, které žákovi dá prostor udělat si ty úkoly ještě předtím, než odjede autobusem na trénink. Nevím, jestli to dnes nebude vnímáno jako drastické řešení, ale mohu v klidu říci, že v případě se mi tento přístup osvědčil. U něj bylo vidět, že potřeboval vedení jak při fotbale, tak také s plněním domácích úkolů. Co však fungovalo u , nemuselo by fungovat u jiných a toho jsem si plně vědoma. V tomto případě to však, myslím, zafungovalo velice dobře. Vím to i z toho důvodu, že ačkoli je již dávno pryč z naší školy, mám informace o tom, jak se teď učí na druhém stupni ZŠ a v tom nastavení plnění školních povinností nepolevil.

Zprvu se to, že je po škole, očividně nelíbilo, ale po pár dnech si na tento režim zvykl a úkoly přestaly být problémem. Dokonce i bylo vidět následně v hodinách, kdy jsme si kontrolovali domácí úkoly, že byl spokojený s tím, že dané úkoly má hotové a nemusel se stydět před ostatními spolužáky. Nakonec jsem ho i dokonce mohla nechat samotného ve třídě po vyučování a nechat pracovat samostatně v klidu na úkolech. Vše se projevilo i v lepších studijních výsledcích, a hlavně tedy v té češtině, která se zlepšila razantním způsobem a myslím, že i on na to byl následně pyšný, jaký progres udělal.

3

The situation in the art class was such that a student in the seventh grade painted a male genitalia on his tempera painting for his classmate when she went to the toilet. Students worked in the drawing and painting studio at the easels. Considering that art education studios have a more relaxed regime where students can move freely around the studio, he did not notice the inappropriate activity of the student. The student was very frustrated by the situation, he even noticed her crying. The student's classmates made a lot of fun of his work and he became the hero of the moment.

There were 21 students in the art class. There were many very talented pupils. He had not previously noticed any significant problems or contradictions in this team.

Nonverbal disruption of lessons, Violation of classroom/school rules

After discovering the situation, he sent the student to the office, which is located a few meters from the art studio, and told him to wait for my arrival. He calmed the student down, removed the work from the easel and gave her a new drawing to paint the work again. He told the students that the act was wrong, that it was neither heroic nor admirable. He explained to them that male and female nudity have been depicted in art since ancient times, that nudity is a part of life, and he showed the students several works of art from the pictorial publication, such as a sculpture. What their classmate did, that was stupid and primitive, that he probably just wanted to get out in front of them, somehow draw attention to himself, interest them. The students continued their work. He spoke to the student, told him what he told his classmates in the class. He mainly explained to him that one should not interfere with someone else's work, that someone would make some effort to create a work and he would destroy it with a few strokes of the brush. That he would certainly not be comfortable if he created something and someone else came and broke the thing for him. When he showed him the incriminating drawing, he found out for himself that his painting was not suitable for the work and that it was inappropriate and not even beautiful. He asked him if he wanted to improve his classmate's picture or just address her. He explained to him that he does not interfere with anyone's artistic work. That it is not possible to come to a gallery and scribble a picture. The student admitted that he understood the arguments. They shook hands in a promise that he would never do such an act again. He told him to apologize to the student, which he did, and apologized to everyone else in the class.

Agreement, Consequences, Working with the collective, Transfer of student, Interview

In the following hours, the student already worked as he was supposed to. He participated in the work of the whole class. After a while, the incident was forgotten. His behavior, like the behavior of other students, was adequate for the given adolescent age. The student successfully and successfully graduated from school.

Longterm success

17 let, třetí ročník

Sport, filmy, videohry

Pedagogická fakulta Ostrava, český jazyk a výtvarná výchova

32 let

Situace v hodině výtvarné výchovy byla taková, že student v septimě přimaloval své spolužačce, když odešla na toaletu, do její práce malby temperou mužský pohlavní úd. Studenti pracovali v ateliéru kresby a malby u malířských stojanů. Vzhledem k tomu, že v ateliérech výtvarné výchovy je volnější režim, kdy studenti se mohou volně pohybovat po ateliéru, si nevhodné činnosti studenta nevšiml. Studentka byla z dané situace hodně frustrovaná, dokonce u ní zaznamenal i pláč. Spolužáci daného studenta měli z jeho díla velkou legraci a on se stal hrdinou okamžiku.

V hodině výtvarné výchovy bylo 21 studentů. Bylo zde mnoho velmi talentovaných žáků a žákyň. V tomto kolektivu dříve nezaznamenal žádné výrazné problémy, či rozpory.

Po zjištění nastalé situace vykázal studenta do kabinetu, který se nachází několik metrů od ateliéru výtvarné výchovy, a řekl mu, ať posečká mého příchodu. Studentku uklidnil, práci ze stojanu sundal a dal ji nový výkres, aby práci namalovala znovu. Studentům řekl, že daný čin je špatný, že to není nic hrdinského, ani k obdivu. Vysvětlil jim, že mužská i ženská nahota se zobrazovala v umění od pradávna, že nahota je součástí života a ukázal studentům několik výtvarných děl z obrazové publikace, například sochu. Co udělal jejich spolužák, že bylo hloupé a primitivní, že se pravděpodobně chtěl jenom před nimi vytáhnout, nějak na sebe upozornit, zaujmout je. Studenti pokračovali ve své práci. Se studentem promluvil, řekl mu to, co spolužákům ve třídě. Vysvětlil mu hlavně, že zasahovat do cizí práce se nesmí, že někdo vyvine nějaké úsilí, aby vytvořil dílo a on mu to několika tahy štětce zničí. Že určitě by mu nebylo příjemné, kdyby on něco vytvořil a přišel někdo druhý a danou věc mu rozbil. Když mu inkriminovaný výkres ukázal, zjistil sám, že se jeho malba do práce nehodí a že je nevhodná a není ani krásná. Ptal se ho, zda chtěl spolužaččin obrázek vylepšit nebo ji jen oslovit. Vysvětlil mu, že do výtvarného díla kohokoliv se nezasahuje. Že není možné přijít do galerie a počmárat nějaký obraz. Student přitakal, že chápe argumenty. Podali si ruce na slib, že už takový čin nikdy neudělá. Řekl mu, aby se dané studentce omluvil, což i učinil a omluvil se i všem ostatním ve třídě.

V dalších hodinách již student pracoval tak jak měl. Zapojil se do práce celé třídy. Po čase se na daný incident zapomnělo. Jeho chování, jak chování dalších studentů bylo adekvátní danému pubertálnímu věku. Student zdárně a úspěšně dostudoval školu.

3

This problem has happened before before my internship. Once, when the class teacher was collecting money for a school trip, the student repeatedly did not bring the money. So the teacher wrote to his mother with a reminder that the deadline by which the money must be sent is approaching. However, the mother immediately wrote to the teacher that she had already given the student money for the trip several times. There have been problems with this student before.

This is a student whose parents have divorced. The student has very poor results at school, once he was even absent from school. If he was already present at school, he behaved very arrogantly, was rude and did not respect the school rules. In the eighth grade he had to take placement exams. After school he met a group that had a very bad influence on the student.

Lying and cheating, Violation of classroom/school rules, Attendance problems, Verbal aggression

At first, problems were solved only with the class teacher. Later, however, the school psychologist and the student's parents were also called to this case. From the communication with the pupil, it was established that the pupil kept money from his mother and used it to buy various things.

Cooperation with experts

Although the pupil attended regular sessions with the school psychologist, his problems increased rather than decreased. Therefore, the situation could not be resolved in any way only in the school environment. The student now attends a session with a psychologist in the city where he lives and the problems still persist. However, the small shift was reflected in the student's grades, which are now slightly better.

Partial success

14.let, 9.ročník

videohry

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Lhaní,Krádeže

Střední škola s maturitou

12 let

Tento problém se stal již dříve před mou praxí. Jednou, když třídní učitelka vybírala peníze na školní výlet, žák opakovaně peníze nenosil. Učitelka tedy napsala jeho matce s připomínkou, že termín, dokdy musejí být peníze odeslány se blíží. Matka však učitelce ihned napsala, že žákovi už několikrát peníze na výlet dala. Problémy s tímto žákem byly již dříve.

Jedná se o žáka, kterému se rozvedli rodiče. Žák má velmi špatné výsledky ve škole, jednou byl i za školou. Pokud už byl ve škole přítomen, tak se choval velice arogantně, byl drzý a nerespektoval školní řád. V osmé třídě musel dělat postupové zkoušky. Po škole se setkával s partou, která měla na žáka velmi špatný vliv.

Problémy se nejdříve řešily pouze s třídní učitelkou. Později však byla k tomuto případu zavolána i školní psycholožka a rodiče žáka. Z komunikace s žákem bylo zjištěno, že žák si nechával peníze od své matky a kupoval si za ně různé věci.

Ačkoliv žák docházel na pravidelné sezení se školním psychologem, jeho problémy se spíše stupňovaly, než zmenšovaly. Situace se tedy pouze ve školním prostředí nedala nijak vyřešit. Žák nyní dochází na sezení s psychologem ve městě, kde bydlí a problémy stále přetrvávají. Malý posun se však projevil ve známkách žáka, které jsou nyní o něco lepší.

3

Last year, the thefts started in the 7th grade, which is led by the class teacher. At first it was relatively small things. For example, when a student in class celebrated his birthday and gave out candy, the candy went missing from the desk to the children who were not there at the time. The class teacher also received complaints from the children that their stationery was being lost. Once, a student's T-shirt went missing from the locker room while they were having gym class. She became suspicious of the classmate because she had already suspected him once when she noticed that he had the same pen that she had recently lost.

Žačka is a smart, diligent girl who pays attention in class and does not disturb her. His grades are average, rather better. She is popular among teachers, often offering her help. But she is not popular in the classroom, probably also because of her social background. Unlike other children, she doesn't have a phone, during the covid period she had to borrow a laptop from school. Classmates do not go on trips or excursions.

Lying and cheating

The class teacher listened to the student and explained to her that next time it would be better if she went straight to her with her suspicions, because she can't just walk into other people's things. At the same time, she gave her understanding for her situation and did not accuse her in any way. She asked her not to deal with the suspect and other children until the circumstances were clarified. Subsequently, she invited the suspect to her office with the request that she needed help regarding the theft of items in the classroom. She spoke kindly to him. She told him that she would appreciate it if he knew where it might be, that it would help her a lot, because the student cares a lot about the T-shirt and is sad about it. That it would have to be resolved with the parents and the whole thing would be complicated. The suspect denied knowing where the T-shirt might be, but offered to help.

Interview

The next day, the suspect brought the student a T-shirt saying that he had found it. She didn't ask anything, she was just glad to have him back. But the suspect's conscience gnawed, and he finally confessed to his classmate and returned the other T-shirt to her.

Longterm success, Shortterm success

12 let, 7. třída

biologie

Krádeže

Mgr., VV, ČJ

23 let

V 7. třídě, kterou vede třídní učitelka, začaly minulý rok krádeže. Nejdříve to byly poměrně drobnosti. Například, když žák ve třídě slavil narozeniny a rozdal bonbon, tak se ztratil bonbon z lavice dětem, které tam zrovna nebyly. Třídní učitelka také dostávala stížnosti od dětí, že se jim ztrácí psací potřeby. Jednou se žačce ztratilo tričko z šatny, když měli hodinu tělocviku. Začala podezírat spolužáka, protože už na něj kdysi pojala podezření, když si všimla, že má stejnou propisku, která jí nedávno zmizela.

Žačka je šikovná, pilná dívka, která ve třídě dává pozor, nevyrušuje. Známky má průměrné, spíš lepší. Mezi učiteli je oblíbená, často nabízí svou pomoc. Ve třídě ale popularitu nesklízí nejspíš i kvůli jejímu sociálnímu zázemí. Na rozdíl od ostatních dětí nemá telefon, v období covidu musela mít půjčený notebook ze školy. Nejezdí se spolužáky na výlety nebo exkurze.

Třídní učitelka vyslechla žačku a vysvětlila jí, že příště bude lepší, když půjde rovnou s podezřením k ní, protože nemůže jen tak chodit do cizích věcí. Zároveň jí dodala pochopení pro její situaci a nijak ji neobvinila. Poprosila ji, aby dokud se okolnosti neobjasní, s podezřelým a dalšími dětmi nic neřešila. Následně si pozvala podezřelého do kabinetu s prosbou, že by potřebovala pomoc ohledně krádeží věcí ve třídě. Mluvila s ním laskavě. Říkala mu, že by ocenila, kdyby třeba věděl, kde by mohlo být, že by jí to moc pomohlo, protože žačce na tričku moc záleží a je z toho smutná. Že by se to muselo řešit s rodiči a celé by to bylo komplikované. Podezřelý zapíral, že by věděl, kde by tričko mohlo být, ale nabídl svou pomoc.

Druhý den podezřelý donesl žačce tričko s tím, že ho našel. Ta se na nic neptala, pouze byla ráda, že ho má zpět. Podezřelý ale hlodalo svědomí, a nakonec se spolužačce přiznal a vrátil jí i druhé tričko.

3

I had two very different girls in my class. One pupil was very energetic, extroverted, talkative and lively. The second pupil was very quiet, so very kind and responsible, quite introverted. One day, the parents of the second pupil came to complain that the first pupil behaved condescendingly towards their daughter, telling her what to do and who to be friends with, sending her to the buffet for snacks. In the course of one month, they came to complain about 2 or 3 times.

First pupil (bullying) – extroverted, energetic. The second pupil (bullied) – quiet, introverted.

Bullying

So I immediately started working on the team. With the whole class, we played games and did exercises to consolidate the children in the class, we talked about friendship, how friends should treat each other nicely. As part of the reading workshops, I also chose books with the theme of friendship so that the children could experience the rules and principles of good interpersonal relationships. I then talked to the first pupil (the bully) about how she behaves towards the second pupil, that it's not nice, that female friends don't treat each other like that. In the end, it was found that the parents of the first student (the bully) just got divorced, so I concluded that the student's possible behavior is due to the demand for attention and a sense of loyalty from the second friend (by telling her who to hang out with, etc.).

Working with the collective, Interview

The bullied parents then reported to me that everything is fine now, that the girls already have a nice friendly relationship with each other. After talking with the bullied girl, I also found out that she feels good and that she already understands the first student. I would therefore evaluate this work with the team as successful and the problem solved.

Longterm success

7 let, 1. třída

Gymnastika, šachy

Mgr., 1. Stupeň ZŠ

25 let

Měla jsem ve třídě dvě velmi rozdílné holčičky. Jedna žačka byla velmi energická, extrovertní, upovídaná a živá. Druhá žačka byla velmi tichá, taková moc hodná a zodpovědná, dost introvertní. Jednoho dne si rodiče od druhé žačky přišli stěžovat, že první žačka se k jejich dceři chová povýšeně, že jí říká co má dělat a s kým se kamarádit, posílá si ji do bufetu pro svačiny. V průběhu jednoho měsíce tak přišli asi 2x nebo 3x si stěžovat.

První žačka (šikanující) – extrovertní, energická. Druhá žačka (šikanovaná) – tichá, introvertní.

Tak jsem hned začala pracovat na kolektivu. S celou třídou jsme hráli hry a dělali cvičení na setmelení dětí ve třídě, povídali jsme si o kamarádství, jak se k sobě kamarádi mají hezky chovat. V rámci čtecích dílen jsem pak také volila knihy s tématikou kamarádství, aby si děti pravidla a principy hezkých mezilidských vztahů zažily. S první žačkou (šikanující) jsem pak mluvila o tom, jak se chová k druhé žačce, že to není pěkné, že se tak k sobě kamarádky nechovají. Nakonec se zjistilo, že rodiče první žačky (šikanující) se akorát rozvedli, a tak jsem usoudila, že možné chování žačky tak je kvůli dožadování se pozornosti a pocitu loajality druhé kamarádky (tím, že jí říkala s kým se bavit atd).

Rodiče šikanované mi potom referovali, že už je vše v pořádku, že dívky k sobě již mají hezký kamarádský vztah. Po rozhovoru s šikanovanou jsem také zjistila, že se cítí dobře a s první žačkou si již rozumí. Zhodnotila bych tedy tuto práci s kolektivem jako podařenou a problém vyřešený.

3

In my civics class, I had a student who had the teacher as well as the whole school hooked. The student comes from a complete family, has no recommendations from a counseling center or center and generally gives the impression of being intelligent. The only problem is that he sometimes acts like a jerk. It should be noted that only at school. He is like an angel at home and his parents do not believe that he would behave differently at school. To top it all off, he has a role as a jester in the classroom.

So I designed the lessons in this class to be more action-oriented (activation methods, dramatization, etc.). However, even so, I found myself in situations where it was necessary to direct the student in question. I got advice from the class teacher to scare him by saying that she hears about it at home and he is afraid of it.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

So I came up with this solution once and threatened him that he would get a note if he didn't start working properly and stop disturbing his classmates with things that weren't even related to teaching. So he stopped for a while, but in about half an hour he started again, so I had no choice but to give him a note. The truth is that by the end of the hour he had given up, but I didn't feel a sense of success or perhaps victory. On the contrary, in retrospect it came to me as my personal loss, and since then I have successfully dealt with similar situations in a different way.

(Disciplinary) Punishments, Consequences, Warning

This situation Problem behavior repeats and, if applicable, indicate how often: yes / no Behavior disorders (lying, cheating Lying, insulting classmates, rude behavior Confirmed diagnosis of the pupil/s, e.g. no Pupil's benefit - subjective view: below average - average - above average Interests of the pupil/ ů Did you use procedures based on a specific approach in the solution? If yes, write which one: no, it happened before the first wave of the coronavirus, so I didn't see the pupil for another six months. I didn't teach him in the following years, but from what I know from my colleagues, he is a constant problem student who cannot be reasoned with, but he is subject to, for example, punishments that give him extra work.

Partial success

Failure

13

Hry, filmy, seriály

Lhaní,Vulgární vyjadřování,Arogance

Vysokoškolské (NJ-ZSV)

2

Na hodině občanské výchovy jsem měl žáka, který měl učitele stejně jako celou školu na háku. Žák pochází z úplné rodiny, nemá žádné doporučení z poradny či centra a celkově působí inteligentním dojmem. Problém je jen v tom, že se občas chová jako hulvát. Nutno podotknout, že jen ve škole. Doma je jako andílek a rodiče tak nevěří, že by se ve škole choval jinak. K tomu všemu má ve třídě roli šaška.

Hodiny v této třídě jsem tedy koncipoval více akčně (aktivizační metody, dramatizace, apod.). Nicméně i tak jsem se dostával do situací kdy bylo potřeba daného žáka usměrňovat. Od třídní učitelky jsem dostal radu, abych ho postrašil poznámkou, že na to doma slyší a on se toho bojí.

Přistoupil jsem tedy jednou k tomuto řešení a pohrozil mu, že poznámku dostane, pokud nezačne pracovat jak má a nepřestane vyrušovat spolužáky věcmi, které ani nesouvisely s výukou. Chvíli tedy pokoj dal, ale zhruba v půlce hodiny opět začal, a tak mi nezbývalo než mu poznámku dát. Pravdou je, že do konce hodiny už dal pokoj, ale neměl jsem z toho pocit úspěchu či snad vítězství. Naopak mi to pak zpětně přišlo jako moje osobní prohra a od té doby jsem podobné situace úspěšně řešil jinou cestou.

Tato situace Problémové chování se opakuje a případně uveďte jak často: ano / ne Poruchy chování (lhaní, podvody Lhaní, urážky spolužáků, drzé chování Potvrzená diagnóza žáka/ů např. ne Prospěch žáka - subjektivní pohled: podprůměrný - průměrný - nadprůměrný Zájmy žáka/ů Použili jste při řešení postupy vycházející z nějakého konkrétního přístupu? Pokud ano napište jaký: ne nastala ještě před první vlnou koronaviru, takže žáka jsem pak další půlrok neviděl. V dalších letech jsem ho již neučil, ale z toho co vím od kolegů, tak je to neustále problémový žák, se kterým se nedá rozumně domluvit. Platí na něho však např. tresty, díky kterým má práci navíc.

3

Last year, I taught music and art in the 7th grade, and there was a boy who interrupted every lesson - annoying, commenting on my explanation, repeating after me. In a way, he was a meerkat - whatever was going on in class, he had to know and comment on it. He was sitting in the first pew at the very front, which I didn't really understand, because usually the naughty pupils here sit in the back pews. In one lesson, the boy was so annoying that I told him to sit in the last bench. The student sat down there and then cried after a while. I went to see him and he didn't answer my question why he was crying. When the crying didn't stop even after a while, I took him aside from the other children in the class and we went to the corridor, because I didn't want to solve his personal problem in front of all my classmates. Many teachers do not realize that even children are sensitive people who do not need everyone to know about their personal problems right away. So I wanted to solve this problem mainly in private.

In the classroom, the student is the one who gives direction and opinions. It is always heard first and is always the loudest. He comments on the teachers' statements, interrupts and shouts, he must have an overview of everything happening in the classroom. However, the student is not a bully, bullying has never been detected in his class.

Emotional outbursts, Verbal disruption of lessons

Since the problem with this boy was current, I took the student to the hallway in the middle of the lesson, because in the next two hours after class he would not be so cooperative. I assigned the rest of the class an assignment and left the class with the student. In the hallway, I started asking him what was going on. At first, the student replied that nothing was happening - so I started asking him about school, his family, his grades, his friends, his girlfriends. I had to mention everything to find out where the problem was. We finally worked out that the reason he was crying was because he can't see in that back seat because he has an eye problem, but he's embarrassed to wear glasses. That's why he prefers to sit in the front in all lessons, where he can see the blackboard. I had no idea that he had such a problem, not even from my colleagues, so I found out only because I sat him in the back. We talked about it with the student (about 10 minutes). I explained to him that he doesn't have to be ashamed of his glasses, but if he's disruptive, the other teachers might move him to the back desk. I also told him to wear those glasses so that the kids wouldn't laugh at him in class. The whole thing actually came about because he was afraid that his classmates would laugh at him, while he is the one who laughs at others. Which is a paradox - because children are most afraid of what they do themselves. In the end, I solved the problem by washing his face after he cried, and we went back to class. His classmates were curious and were already forming conspiracies as to what had happened to make the student cry. So I explained to them that the pupil has vision problems, and that we will seat him again in the front so that he can see, but at the same time I emphasized that if the pupil does not behave properly in my classes, I will seat him again in the back and I will not be interested in whether he can see the writing on the board or not.

Agreement, Working with the collective, Transfer of student, Interview, Warning

Since then I have had no problem with the student. He doesn't want to wear glasses and I can't force him because that's the parents' business. I let the parents know about this situation, but I can't force the child. So we made a deal - he won't be disruptive in my classes and I'll let him sit in the front. This also solved my indiscipline in the classroom - no one in the classroom interrupts my lessons, repeats after me, or comments on me. Of course, I didn't solve his problem, he still can't see and doesn't wear glasses. But these are exactly the things that you, as a teacher or teacher's assistant, can no longer intervene in - that is already the parents' business and it is up to them to intervene.

Longterm success

7. třída, 12 let

sport, počítačové hry

Rušení výuky,Potřeba pozornosti,Disrespekt

Střední škola obor Humanitární a sociální činnost Vyšší odborná škola obor Personální řízení Titul DiS.

7 let

Minulý rok jsem učila hudební a výtvarnou výchovu v 7. třídě a byl tam kluk, který každou hodinu vyrušoval – otravoval, komentoval můj výklad, opakoval po mně. Svým způsobem byl taková surikata – cokoliv se ve třídě dělo, tak on musel vědět a okomentovat to. Seděl v první lavici úplně ve předu, což jsem moc nechápala, protože většinou tady ti zlobiví žáci sedí v zadních lavicích. V jedné hodině se mi stalo, že mě ten kluk na tolik vytáčel, že jsem mu řekla, aby si sedl do poslední lavice. Žák si tam šel sednou a následně se po chvilce rozplakal. Šla jsem za ním a na mou otázku, proč brečí, mi neodpověděl. Když ten pláč neutichl ani po chvíli, tak jsem si ho vzala bokem od dalších dětí ve třídě a šli jsme na chodbu, protože jsem nechtěla řešit jeho osobní problém před všemi spolužáky. Spoustu učitelů totiž nevnímá, že i děti jsou citliví lidé, kteří nepotřebují, aby všichni hned věděli o jejich osobních problémech. Tak jsem tento problém chtěla řešit hlavně v soukromí.

Žák je ve třídě ten, kdo udává směr a názory. Vždy je slyšet jako první a je vždy nejhlasitější. Komentuje výroky učitelů, vyrušuje a vykřikuje, musí mít přehled o veškerém dění ve třídě. Avšak žák není šikanátor, šikana v jeho třídě nikdy nebyla zjištěna.

Jelikož problém s tímto klukem byl aktuální, tak jsem si žáka na chodbu vzala uprostřed hodiny, protože za další dvě hodiny po vyučování by už nebyl tolik sdílný. Zbytku třídy jsem zadala úkol a třídu s žákem opustila. Na chodbě jsem se ho začala vyptávat, co se děje. Prvně mi žák odpověděl, že se nic neděje – takže jsem se ho začala ptát na školu, na rodinu, na známky, na kamarády, na holky. Musela jsem zmínit všechno, abych zjistila, kde je problém. Nakonec jsme se dopracovali k tomu, že důvodem jeho pláče bylo to, že on v té zadní lavici nevidí, protože má vadu očí, ale stydí se nosit brýle. Proto radši ve všech hodinách sedí vepředu, kde vidí na tabuli. Já jsem vůbec nevěděla, že takový problém má, ani od kolegů, takže jen díky tomu, že jsem ho posadila dozadu, jsem to zjistila. S žákem jsme si o tom popovídali (cca 10 minut). Vysvětlila jsem mu, že za brýle se nemusí stydět, ale když bude vyrušovat, tak se může stát, že ho i ostatní učitelé přesadí do zadní lavice. Taky jsem mu řekla, aby ty brýle nosil, že děti se mu ve třídě smát nebudou. Celé to vlastně vzniklo tak, že se on bál, že se mu budou spolužáci smát, přitom on je ten, který se směje ostatním. Což je paradox – protože děti se nejvíc bojí toho, co sami dělají. Nakonec jsem problém vyřešila tak, že až se vyplakal, umyl si obličej, tak jsme se vrátili do třídy. Jeho spolužáci byli zvědaví a už si tvořili konspirace, co se asi stalo, že žák brečel. Tak jsem jim vysvětlila, že žák má problémy se zrakem, a že ho zase posadíme dopředu, aby viděl, ale zároveň jsem zdůraznila, že jestli se nebude žák v mých hodinách chovat slušně, tak ho posadím zase dozadu a nebudu se zajímat, jestli na zápis na tabuli vidí nebo ne.

Od té doby s žákem nemám žádný problém. Nechce nosit brýle a já ho nutit nemůžu, protože to je věc rodičů. Rodičům jsem dala o této situaci vědět, ale já to dítě nutit nemůžu. Takže jsme uzavřeli dohodu – v mých hodinách nebude vyrušovat a já ho nechám sedět vepředu. Čímž se mi vyřešila i nekázeň ve třídě – nikdo ve třídě v mých hodinách nevyrušuje, neopakuje po mně, nekomentuje mně. Jeho problém jsem tím samozřejmě nevyřešila, on pořád nevidí a brýle nenosí. Ale tohle jsou přesně ty věci, do kterých ty jako pedagog nebo asistent pedagoga už nemůžeš zasáhnout – to už je totiž věc rodičů a je na nich, aby zasáhli.

3

The class was getting ready for gym class. The teacher picked up the class and together they all went to the gym. On the way to the gym, one of the students told the teacher that he had forgotten his gym clothes and asked if he could go home for gym as it was very close. The teacher hesitated at first, but finally let the student go because he was happy that he was interested in practicing. Gym class started and the student still wasn't back. After about 60 minutes, the teacher got scared and started asking the other students if they had a number for the student. The students had the number, but the student did not answer the phone. The teacher tutored physical education, sent the students home and began to resolve the situation. At first, he tried to call the student from the school phone, but still no one picked up the phone. After that, the teacher found the student's address and went to look for him at home. When he arrived at the block of flats, he started ringing the bell, but no one answered the front door. He waited at the house for a while and then slipped into the house with another resident of the house. He got to the apartment, but again no one answered. So the teacher decided to go back to school and see the class teacher. The class teacher gave the teacher the parent's number and together they agreed to call the student's mother. The mother picked up the phone, the teacher explained the whole situation to her, and the mother said she would try to call her son and then call back. After some time, the mother called the teacher back and told him that the son was fine at home and explained the whole situation to the teacher. On his way to PE, the student found out that the electricity was not working in their block of flats. Therefore, he had to go up the stairs to the apartment, and as it was dark in the house, he fell. At home, he decided that he would rather not go to school and wait for his mother. The mother also told the teacher that the student does not take strangers' numbers and also does not open the door to strangers.

pupil is a pupil who lives in the same household only with his mother. He often treats his mother very disrespectfully. The class teacher claims that she does not respect her mother and that is the reason why she has so many unexcused lessons. It often happens that the class teacher calls the mother why the student is not at school. Most of the time, the mother does not even know that her son did not come to school. The student's academic results are rather below average, he often misses classes, which is also reflected in his grades.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

After the problematic situation from the previous day, the teacher called the student to the office, where the class teacher was also present. Together, they asked the student not only about the situation when he went to physical education, but also tried to negotiate with him about his missed lessons. The class teacher told him that if he didn't start going to school, he was in danger of having to repeat the grade. The student replied that he is often sick. So the class teacher suggested that they call the student's mother to the school as well, so that together they could resolve this situation somehow. The mother came to school within a week and told the class teacher that she did not know how to deal with her son, that he did not respect her and did not go to school despite the mother's orders and warnings. So the class teacher promised the mother that she would talk to the student one more time. During the conversation with the student, she threatened him again that he would have to repeat the year and would not be able to go to the school with his friends, where they all want to learn auto mechanics together. This information really worked for the student and his missed classes improved and the student successfully completed the 9th grade.

Interview, Cooperation with experts, Warning

The situation with physical education was wrong on the part of the physical education teacher, he should not have let the student out of class at all, but the teacher says that thanks to this situation, the student subsequently went to physical education prepared and exercised regularly until the end of his studies. As for the other classes, the number of missed classes decreased and the student successfully completed the 9th grade.

Longterm success

15 let, 9. ročník

Počítačové hry

Absence,Lhaní,Nepřipravenost

Pedagogická fakulta, zeměpis a tělocvik se zaměřením na vzdělání

35 let

Třída se chystala na hodinu tělocviku. Učitel třídu vyzvedl a společně se všichni vydali do tělocvičny. Během cesty do tělocvičny jeden z žáků učiteli sdělil, že si zapomněl cvičební úbor a zeptal se, zda by si pro tělocvik mohl zajít domů, jelikož bývá velmi blízko. Učitel nejprve váhal, ale nakonec žáka pustil, protože byl rád, že má zájem cvičit. Hodina tělocviku začala a žák stále nebyl zpět. Asi po 60 minutách učitel dostal strach a začal se ostatních žáků ptát, zda mají na žáka číslo. Žáci číslo měli, avšak žák telefon nezvedal. Učitel tělocvik doučil, žáky pustil domů a situaci začal řešit. Nejprve zkoušel volat žákovi ještě ze školního telefonu, ale stále telefon nikdo nezvedal. Poté si učitel našel adresu žáka a vydal se ho hledat domů. Když se dostavil k panelovému domu, začal zvonit, ale nikdo mu vchodové dveře neotevíral. Chvíli u domu počkal a poté do domu proklouzl s jiným obyvatelem domu. Dostal se tak k bytu, kde ale opět nikdo neotevíral. Učitel se tedy rozhodl vrátit se do školy a zajít za třídní učitelkou. Třídní učitelka dala učiteli číslo na rodiče a společně se dohodli, že zavolají matce žáka. Matka telefon zvedla, učitel jí celou situaci vysvětlil a matka řekla, že svému synovi zkusí zavolat a poté se znovu ozve. Po nějaké chvíli volala matka zpět učiteli a řekla mu, že syn je doma v pořádku a celou situaci učiteli vysvětlila. Žák po cestě pro tělocvik zjistil, že u nich v panelovém domě nefunguje elektřina. Proto musel jít do bytu po schodech a jak byla v domě tma, tak upadl. Doma se rozhodl, že raději už do školy nepůjde a počká na matku. Matka učiteli také sdělila, že žák nebere cizí čísla a také nikomu cizímu neotvírá.

Žák je žák, který žije ve společné domácnosti pouze s matkou. Často se k matce chová velice neuctivě. Třídní učitelka tvrdí, že matku nerespektuje a to je důvod toho, proč má tolik neomluvených hodin. Často se stane, že třídní učitelka volá matce, proč žák není ve škole. Matka většinou ani neví o tom, že její syn do školy nepřišel. Studijní výsledky žáka jsou spíše podprůměrné, často v hodinách chybí, což se podepisuje i na jeho známkách.

Učitel si žáka po problematické situaci z předchozího dne zavolal do kabinetu, kde byla přítomna i třídní učitelka. Společně se žáka ptali nejen na situaci, kdy si šel pro tělocvik, ale také se mu snažili domluvit ohledně jeho zameškaných hodin. Třídní učitelka mu sdělila, že pokud nezačne do školy chodit, hrozí mu, že bude muset ročník opakovat. Žák na to odpověděl, že ale bývá často nemocný. Třídní učitelka tedy navrhla, že zavolají do školy také matku žáka, aby společně tuto situaci nějak vyřešili. Matka se do týdne do školy dostavila a třídní učitelce sdělila, že si se synem neví rady, že ji nerespektuje a do školy nechodí i přes matčiny příkazy a upozornění. Třídní učitelka tedy matce slíbila, že si s žákem ještě jednou promluví. Při rozhovoru s žákem mu pohrozila opět tím, že bude muset opakovat ročník a nebude tak moct odejít se svými kamarády na učiliště, kde se dále všichni společně chtějí učit na automechaniky. Tato informace na žáka opravdu fungovala a jeho zameškané hodiny se zlepšili a žák 9. ročník úspěšně dokončil.

Situace s tělocvikem byla ze strany učitele tělocviku chybná, neměl žáka vůbec z hodiny pouštět, avšak učitel říká, že díky této situaci žák následně už do tělocviku chodil připraven a do konce jeho studia pravidelně cvičil. Co se týká ostatních hodin, tak se počet zameškaných hodin snížil a žák úspěšně dostudoval 9. ročník.

3

After returning to school after the end of distance learning, I began to observe hostile behavior between two students. Inappropriate behavior was manifested, for example, by scathingly commenting on the other student's answers during the lesson, attempts to ridicule, cursing or taking things during breaks. Fortunately, the students never resorted to physical aggression, but the mutual animosity was quite clear.

The pupils attended the 5th year of elementary school, it was a selective class. Most of the students in the class were very intelligent, which was also true for both boys. There had never been any trouble with them until this moment. Overall, it was a relatively uneventful class. Sometimes it was necessary to deal with the fact that some pupils were too noisy, but no serious problems ever occurred in the class.

Verbal aggression

dealt with the first signs of inappropriate student behavior only by yelling at them. Although this always worked at the given moment, it only had a short-term effect. I think that after a week it was already clear to me that just admonishing and yelling won't lead anywhere. So I took both students outside the classroom during recess to talk to them. I told them that if they continued this behavior I would have to inform the parents and asked them what the problem was with them. They both responded in a fairly similar way: 'When I absolutely can't stand him anymore.' Although they were not able to tell me what exactly they were provoking each other to do, it was clear that this was not a dispute arising from any specific incident. In short, they didn't sit down personally at the moment. Since these were intelligent boys, I wanted them to think for themselves whether their behavior made sense and what was best for them. I think I said something along the lines of, 'You have two options. You're either going to be here endlessly arguing and ruining the last few months with this class, or you're just going to stop paying attention to each other. So I think it's much easier and more pleasant to be nice to other people, or if that's not possible, to simply ignore them than to keep cursing each other.' Both boys looked annoyed, but agreed to give it a try.

Agreement, Interview, Warning

After our conversation, I returned to class with the students. They both looked quite yelled and angry that day. They were in a bad mood for a few more days, but they kept their word and stopped noticing each other. In a few days, their good mood returned and they basically ignored each other until the end of the year. In June, I noticed that they started communicating with each other again. To my surprise, and especially great joy, it seemed that they became friends again.

Longterm success

2 žáci: 10 let, 5. třída

počítačové hry, sport

Vysokoškolské vzdělání v magisterském studiu Učitelství pro 1. stupeň ZŠ

10 let

Po návratu do školy po skončení distanční výuky jsem začala pozorovat nepřátelské chování mezi dvěma žáky. Nevhodné chování se projevovalo např. jízlivým komentováním odpovědí druhého žáka během výuky, snahami o zesměšnění, nadávkami nebo braním věcí o přestávkách. Žáci se naštěstí nikdy neuchýlili k fyzické agresi, ovšem vzájemná nevraživost byla zcela zřetelná.

Žáci navštěvovali 5. ročník ZŠ, jednalo se o výběrovou třídu. Většina studentů ve třídě byla velmi inteligentní, což platilo i pro oba chlapce. Až do tohohle okamžiku s nimi nikdy nebyly žádné potíže. Celkově se jednalo o relativně bezproblémovou třídu. Občas bylo potřeba řešit, že byli někteří žáci příliš hluční, ale žádné závažné problémy se ve třídě nikdy nevyskytly.

První projevy nevhodného chování žáků jsem řešila pouze okřikováním. To sice v daný okamžik vždy zabralo, ale mělo pouze krátkodobý efekt. Myslím, že tak po týdnu mi už bylo jasné, že pouhé napomínání a okřikování nikam nepovede. Vzala jsem tedy oba žáky o přestávce mimo třídu, abych si s nimi promluvila. Řekla jsem jim, že pokud budou s takovýmto chováním pokračovat, budu o tom muset informovat rodiče, a zeptala jsem se jich, co mají spolu za problém. Oba reagovali dost podobným způsobem: 'Když já už ho absolutně nemohu vystát.' Nebyli mi sice schopni říct, čím přesně se navzájem tak popuzují, ale bylo jasné, že se nejedná o spor vzniklý nějakým konkrétním incidentem. Zkrátka si momentálně neseděli osobnostně. Jelikož se jednalo o inteligentní chlapce, chtěla jsem, aby se sami zamysleli nad tím, zda má jejich chování smysl, a co je pro ně nejlepší. Myslím, že jsem řekla něco v tomto smyslu: 'Máte dvě možnosti. Buď se tady budete donekonečna hádat a kazit si posledních pár měsíců s touto třídou, nebo si prostě přestanete jeden druhého všímat. Já si teda myslím, že je mnohem snazší a příjemnější se k ostatním lidem chovat hezky, nebo když to nejde, tak je zkrátka ignorovat než si furt nadávat.' Oba chlapci vypadali naštvaně, ale souhlasili, že to teda zkusí.

Po našem rozhovoru jsem se vrátila s žáky na hodinu. Ten den vypadali oba dost zakřiknutě a naštvaně. Nepříliš dobrá nálada je provázela ještě několik dnů, ale dodrželi to, co řekli, a přestali si jeden druhého všímat. Za několik dnů se jim vrátila i dobrá nálada a vzájemné ignorování jim vydrželo v podstatě až do konce roku. V červnu jsem si všimla, že spolu opět začali komunikovat. K mému překvapení, a hlavně velké radosti, to vypadalo, že se opět začali kamarádit.

3

The student did not come to classes for a long time, she left school earlier and came later. She apologized late or not at all. Over time, I began to suspect that she writes her own excuses. This behavior started already in the 2nd year, but not to the same extent as in the 3rd year. As the student's class teacher, I began to address this behavior - first with the student, later with the parents, and finally with the school principal and all of the student's teachers.

The student is calm, quiet, does not have many friends in the class, is singled out from the group. It is hard to say whether she singles herself out or is singled out by the collective. I think it's a combination. She is above average in humanities subjects, but slightly below average in natural sciences. She is calm in class, hands in her homework on time.

Diagnosis, Lying and cheating, Attendance problems

As the first step in solving the situation, I chose a conversation with the student, when I invited her to my office so that we would have privacy and feel safe. I didn't want to solve the situation in front of the class, or because of the student's age, with her parents before with her. In the interview, she confided in me about her health condition and psychiatric diagnosis. She confirmed to me her truancy and falsification of excuses. She was ashamed of her depression or anxiety, so she didn't discuss the situation with either her parents or me.

Support, Interview, Cooperation with experts

In the first step, we agreed that I would talk to the teachers and allow her not to be tested in front of the whole class even without announcement and prior arrangement, as it causes her great anxiety. At the same time, as a school, we allowed her a higher % of absence. This solution helped for a while, but not enough. In the next phase, however, I already had the feeling that the student was making things up too much and that instead of trying to solve her situation, she was trying to use her diagnosis to make it easier at school. That's why I ignored further speeches and pleas for another, different and more forceful solution and told her to come to an agreement with the teachers herself on the terms, that I don't want to deal with it for her anymore. Later, the student's mother got involved in the situation and started to communicate the situation with the school principal, and they established an individual plan for her based on medical reports from a psychiatrist. This solution had a very positive effect on the student's performance and, paradoxically, on her relationship with her classmates and the class. I don't think she would have been able to finish high school if this solution hadn't happened.

Longterm success

17 let, 3. ročník SŠ

výtvarné umění, divadlo, literatura, sport

Bipolární porucha

Záškoláctví

Výtvarná výchova a základy společenských věd, magisterský titul

Žákyně dlouhodobě nedocházela na hodiny, odcházela ze školy dřív, přicházela později. Omluvenky nosila pozdě či vůbec. Časem jsem začal mít podezření, zda-li si omluvenky nepíše sama. Toto chování začalo již ve 2. ročníku, avšak ne v takové míře, jako ve třetím. Jako třídní učitel žákyně jsem toto chování začal řešit - nejdříve se žákyní, později s rodiči, nakonec s ředitelem školy a všemi vyučujícími žákyně.

Žákyně je klidná, tichá, nemá ve třídě příliš kamarádů, je vyčleněná z kolektivu. Těžko říci, zda se vyčlěńuje sama, nebo ji vyčleńuje kolektiv. Myslím, že se jedná o kombinaci. V humanitních předmětech je nadprůměrná, v přírodních vědách naopak mírný podprůměr. V hodinách je klidná, domácí práce odevzdává včas.

Jako první krok v řešení situace jsem zvolil rozhovor se žákyní, kdy jsem si ji pozval k sobě do kabinetu, abychom měli soukromí a cítila se bezpečně. Nechtěl jsem situaci řešit před třídou, nebo vzhledem ke věku žákyně s rodiči dříve, než s ní. V rozhovoru se mi svěřila se svým zdravotním stavem a psychiatrickou diagnózou. Potvrdila mi své záškoláctví i falšování omluvenek. Za své depresivní či úzkostné stavy se styděla, proto situaci neřešila ani s rodiči, ani se mnou.

V prvním kroce jsme se domluvili, že si promluvím s vyučujícími a umožníme jí, aby nebyla zkoušená před celou třídou ani bez ohlášení a předešlé domluvy, jelikož jí to způsobuje silné úzkosti. Současně jsme jí jako škola umožnili vyšší % absence. Toto řešení chvilkově pomohlo, avšak ne dostatečně. V další fázi jsem už měl ale pocit, že si žákyně příliš vymýšlí a že se místo snahy řešit svoji situaci snaží využít své diagnózy k tomu, aby si ve škole ulevila. Proto jsem další promluvy a prosby k dalšímu, jinému a ráznějšímu řešení ignoroval a řekl jí, ať se případně sama domluví s vyučujícími na podmínkách, že to za ni nechci nadále řešit. Později se do situace zapojila matka žákyně a začala situaci komunikovat s ředitelem školy a stanovili jí individuální plán na základě lékařských zpráv od psychiatra. Toto řešení se velmi kladně projevilo na prospěchu žákyně a paradoxně i na jejím vztahu ke spolužákům a ke třídě. Myslím, že pokud by nedošlo k tomuto řešení, nebyla by schopna ukončit střední školu.

3

The situation at the level of behavior was such that the pupil did not attend school in the 1st grade. There was the coronavirus, there were rules when the children had to be at home when someone in the family was sick, and even then, I think the mother kept him at home on purpose. He attended school very little. And when he came to school, everything that was in his head was also spoken out loud. And that caused problems. In retrospect, I think that it could have been because the pupil joined a new team, a different school and a different village. He apparently needed to assert himself or feel safe. He did it by wanting to be heard, wanting to be seen and wanting to be noticed. It is possible that it has to do with a family where there are four children and he is the oldest, and later he did not receive as much attention.

The student was sitting in the back of the class and shouted over the whole class, he has a very strong voice on his own and he can't even whisper. So I sat him next to me in front of the chair, so that he would speak his thoughts to me and not disturb others. The second problem was that he could hardly write. Mom's attitude was that he should figure everything out himself. From my point of view, he wasn't guided and he wasn't used to correcting the mistakes he made. When he almost didn't go to school in the 1st grade, the teacher didn't even correct his notebook, where it looked like he was writing with his feet. At this school, the mother, who is in favor of alternative education for her child, was apparently more accommodating. He came to our school with a diagnosis from the pedagogic-psychological consultancy that he has crossed laterality.

Diagnosis, Attendance problems, Verbal disruption of lessons

After a few months in my class, he made huge progress - he learned to register lines, he was able to form shapes, and the progress he made was that he was now guided differently. Fortunately, I have known the student's mother for a very long time and I can communicate openly with her. Honestly, if it wasn't like that, I would probably be worried about communicating with her, because this guidance of the child is really more for an alternative school.

Support, Transfer of student

Result of the solution: The student made huge progress - he learned to register lines, he was able to form shapes and the progress he made was because he was now guided differently.

Longterm success

8 let, 2.ročník

Akordeon od čtyř let.

Mgr – učitelství pro 1.stupeň

23

Situace na úrovni chování byla taková, že žák málo navštěvoval školu v 1. třídě. Byl koronavirus, byla pravidla, kdy děti musely být doma, když byl někdo z rodiny nemocný a ještě si ho poté maminka podle mého nechávala doma schválně. Navštěvoval školu velmi málo. A když do školy přišel, vše co měl v hlavě, šlo i nahlas. A to dělalo problémy. Zpětně si říkám, že to mohlo být tím, že žák přišel do nového kolektivu, do jiné školy a do jiné obce. Potřeboval se zřejmě prosadit nebo se cítit v bezpečí. Dělal to tak, že chtěl být slyšet, chtěl být vidět a chtěl, aby se na něj upozorňovalo. Je možné, že to souvisí s rodinou, kde jsou čtyři děti a on je nejstarší, a později se mu nedostávalo takové pozornosti.

Žák seděl ve třídě v zadní lavici a křičel přes celou třídu, má velmi výrazný hlas už sám o sobě a nedokáže ani šeptat. Posadila jsem si ho tedy k sobě před katedru, aby své myšlenky řikal mně a nevyrušoval ostatní. Druhým problémem bylo, že téměř neuměl psát. Postoj maminky byl takový, že si má na vše přijít sám. Z mého pohledu nebyl vedený a nebyl ani zvyklý na opravování chyb, které udělal. Když v 1. třídě témeř nechodil do školy, tak mu paní učitelka ani neopravovala písanku, kde to vypadalo, jakoby psal nohou. Na této škole, se zřejmě vycházelo více vstříc mamince, která je pro alternativní vzdělávání dítěte. Přišel k nám do školy s diagnózou z pedagogicko – psychologické poradny, že má zkříženou lateralitu.

Po pár měsících v mé třídě, udělal obrovské pokroky – naučil se registrovat řádky, byl schopen tvarovat tvary a pokrok, který udělal byl tím, že byl nyní vedený jinak. Naštěstí maminku žáka znám už velmi dlouho a dokážu s ní otevřeně jednat. Upřímně, kdyby tomu tak nebylo, měla bych z komunikace s ní asi obavy, protože toto vedení dítěte je opravdu spíše na alternativní školu.

Výsledek řešení: Žák udělal obrovské pokroky – naučil se registrovat řádky, byl schopen tvarovat tvary a pokrok, který udělal byl tím, že byl nyní vedený jinak.

3

The student came to our school in 2002. He got into the eight-year gymnasium through scio tests. I'm not sure if that was his wish, or rather his parents' wishes. However, he entered prime time here. At that time I only taught, because we had a director who did not have the competence to be a director and actually did not even have pedagogical and psychological understanding. That's why I didn't work as an educational consultant and prevention methodologist at that time. The director simply didn't want it and didn't believe in this mission and didn't even believe it was necessary to have someone like that in the school. And now back to the pupil. The student entered school with his group of boys who had been with him since elementary school. Already in elementary school, they had a problem with this group of boys regarding their behavior. Bullying and psychological abuse were often dealt with on their part. However, no one ever knew who was behind these guys and who was the source and mastermind behind all these actions, but we'll get to that. As soon as the boys started school in September, they looked out for the victim they started bullying. It wasn't bullying as part of physical bullying, but it was more of a psychological kind where the victim was so mentally exhausted that they couldn't even write a test without a total mental breakdown. The teachers tried to deal with it with some punishment in the form of notes and punches, but nothing worked for these boys. No one even knew who was the head of this party and the mastermind of the bullying. The student appeared on the surface to be kind, smart and was the right-hand man of the class teacher. The class teacher did not understand that someone could think that the student is the one who is responsible for everything and she always stood by him. The class teacher thus failed to find the cause and the aggressor, and thus failed. This led to the replacement of the class teacher, who also failed to eliminate this situation. I honestly suspected the whole time that the student was behind it all. I couldn't watch it anymore, and even though according to the director I couldn't fulfill my function as an educational consultant and prevention methodology, I still took it all into my own hands and called a bullying specialist, whom the school eventually paid for. This lady went with the class to a 3-day outdoor school, where she analyzed individual children and managed to find out who the aggressor was. She wrote the results in a document, which she then handed over to the director. Among other things, these results include instructions and recommendations on how to deal with such a situation, and the principal should have informed the class teacher about this. However, the director did not do that and wanted to solve it himself, and in the end it turned out that the aggressor stayed and the victim had to leave. I found that really scary and weird at the same time. The director had absolutely no competence for this and did not solve it successfully at all. As soon as the class learned that the aggressor was a student, everyone immediately turned against him and he himself became isolated and not included in the collective. Therefore, I think that this case is an absolute failure, mainly because of the wrongful act of the director.

Family history of the student, at that time, he lived in a big house with his mother and father. Both parents were very handsome and, one might say, of a high standard. Mother was a lawyer and father an engineer. They were also socially recognized. They demanded the same from the pupil, but he was completely different from the parents. The student was a completely different type of person than his parents. He was short, not very handsome, stocky and with little self-confidence. I could compare him to a pupil and he probably also had Napoleon syndrome. He had a sense of inferiority and was complex. He had little hair and went to graduation already bald. The parents expected their son to follow them. He was smart, but that was about it. The girls didn't care about him either, and all this led to low self-confidence and self-complexity, which subsequently led to a great desire for power and control over others. He often cheated, lied and was cunning in everything he did.

Bullying

The main and, I think, important solution was on my part, because I called the lady who specialized in bullying. If the director, who was competent at his job, took over everything, maybe everything would have turned out differently and better. The victim would not have to leave and the aggressor would not have to become a victim himself.

(Disciplinary) Punishments, Cooperation with experts

Immediately after the solution, the victim left the school and the aggressor remained. After a certain time, the whole class started to realize that they didn't want to hang out with someone who was the head of all this bad and they got rid of the student and the student actually became a victim himself because he lost everyone.

Failure

11 let (prima- nižšší gymnázium)

Videohry

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Lhaní,Podvody,Šikana

Vysokoškolské vzdělání- Mgr.

30 let

Žák přišel na naši školu v roce 2002. Dostal se přes scio testy do osmiletého gymnázia. Nejsem si jistá, jestli to bylo jeho přání, nebo spíše přání jeho rodičů. Avšak sem nastoupil do primy. V tu dobu jsem pouze učila, měli jsme totiž takového ředitele, který neměl kompetence být ředitelem a vlastně neměl ani pedagogické a psychologické chápání. Proto jsem v tu dobu nedělala výchovnou poradkyni a metodičku prevence. Pan ředitel si to jednoduše nepřál a nevěřil v toto poslání a dokonce nevěřil, že je potřeba, mít ve škole někoho takového. A teď zpět ke žákovi. Žák nastoupil do školy se svojí partičkou kluků, která se jej držela již od základní školy. Už na základní škole s touto partičkou kluků měli problém v rámci jejich chování. Často se z jejich strany řešila šikana a psychické týrání. Nikdo však nikdy nevěděl, kdo stojí za těmito kluky a kdo je zdrojem a hlavou všech těchto úkonů, ale k tomu se dostaneme. Jakmile kluci nastoupili v září do školy, vyhlídli si oběť, kterou začali šikanovat. Nebyla to šikana v rámci fyzického šikanování, ale bylo to spíše psychického rázu, kdy oběť byla tak psychicky vyčerpaná, že nedokázala napsat ani test bez totálního psychického kolapsu. Učitelé se to snažili řešit určitým trestáním v podobě poznámek a dutek, ale nic na tyto kluky nezabíralo. Nikdo totiž ani nevěděl, kdo je hlavou této party a mozkem šikany. Žák se totiž na povrch tvářil, že je hodný, chytrý a byl pravou rukou paní třídní učitelky. Třídní učitelka tak nechápala, že by si někdo mohl myslet, že žák je ten, kdo za vše může a stála vždy při něm. Třídní učitelce se tak nedařilo najít příčinu a agresora, a tímto selhala. To vedlo až k výměně třídní učitelky, která se také nedařilo eliminovat tuto situaci. Já jsem upřímně celou dobu tušila, že za tím vším stojí žák. Nemohla jsem se na to už dívat, a i když jsem podle pana ředitele nemohla plnit svoji funkci výchovné poradkyně a metodika prevence, stejně jsem to vše vzala do svých rukou a zavolala si paní specialistku na šikanu, kterou škola nakonec i zaplatila. Tato paní vyjela se třídou na 3 denní školu v přírodě, kde jednotlivé děti analyzovala a podařilo se jí zjistit, kdo je agresor. Výsledky sepsala do dokumentu, který poté předala panu řediteli. V těchto výsledcích se mimo jiné nachází i návod a doporučení, jak s takovou situací pracovat a pan ředitel s tím měl seznámit paní učitelku třídní. To však pan ředitel neudělal a chtěl to řešit sám a nakonec to dopadlo tak, že agresor zůstal a oběť musela odejít. To mi přišlo opravdu strašné a divné zároveň. Ředitel k tomu absolutně neměl kompetence a vůbec to zdárně nevyřešil. Jakmile se třída dozvěděla, že agresor je žák, okamžitě se proti němu všichni obrátili a sám se stal osamocený a nezačleněný do kolektivu. Proto si myslím, že tento případ je absolutně nezdařilý a to hlavně kvůli chybnému činu pana ředitele.

Rodinná anamnéza žáka, v tu dobu, žil ve velkém domě s matkou a otcem. Oba rodiče byli velmi pohlední a, dalo by se říct, na vysoké úrovni. Matka byla právničkou a otec inženýrem. Byli také společensky uznávaní. Totéž požadovali po žákovi, ale on byl úplně jiný než rodiče. Žák byl úplně rozdílný typ člověka než jeho rodiče. Byl malý, ne moc pohledný, zavalitý a s malým sebevědomím. Mohla bych jej přirovnat k žákovi a pravděpodobně měl i Napoleonův syndrom. Měl pocit méněcennosti a byl zakomplexovaný. Měl málo vlasů a k maturitě už šel plešatý. Rodiče čekali, že syn bude po nich. On sice byl chytrý, ale to bylo tak vše. Holky o něj taky nestáli a všechno toto vedlo k malému sebevědomí a zakomplexování, které následně vedlo k velké touze po moci a ovládání druhých. Často podváděl, lhal a byl mazaný ve všem, co dělal.

Hlavní a myslím, že i důležité řešení bylo ze strany mě, jelikož jsem zavolala tu paní, která se specializovala na šikanu. Kdyby to vše vzal poté do ruky pan ředitel, který by byl kompetentní ke své práci, možná by to vše dopadlo jinak a líp. Oběť by nemusela odejít a agresor by se nemusel stát sám obětí.

Ihned po řešení oběť odešla ze školy a agresor zůstal. Po určitém čase si celá třída začala uvědomovat, že se nechtějí bavit s někým, kdo byl hlavou všeho toho špatného a odprostili se od žáka a žák se vlastně stal sám obětí, jelikož o všechny přišel.

3

The student transferred from an alternative school to a multi-year gymnasium, the functioning of which he was not used to and did not want to get used to. He refused to carry aids (e.g. pencil case). It was precisely because of not carrying the device that he often harassed his classmates to lend it to him. The situation did not improve over time, and therefore the pupil's legal representative was invited to the school for an interview with the class teacher. On the very day when the meeting between the legal representative and the class teacher was supposed to take place, it became clear that the pupil had, among other things, bullied a classmate by sending her offensive messages via social networks (even in the presence of the school). The new findings were thus also the subject of a meeting, which was eventually attended by the educational counselor and the school principal. The legal representative behaved very aggressively at the meeting and denied all the son's guilt - even though the school had evidence of communication between the pupil and the girl. The school offered a solution in the form of short-term tolerance of the pupil, provided that the problem with bullying was resolved - this did not happen. The girl and her legal representatives insisted on just an apology and a promise that the bullying would not happen again. The student's legal representative requested contact directly with the victim and her parents. The school quite understandably refused this. The legal representative left the meeting.

The student attended an alternative school and did not manage the transition to a multi-year gymnasium. He refused to conform to the school's rules. He was one of the more gifted students at his original school.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Verbal disruption of lessons, Bullying

At the beginning, the situation was resolved only with individual teachers, later the class teacher took the initiative. The highlight was the aforementioned meeting and hostile dealings with the legal representative.

Agreement, Cooperation with experts

The legal representative transferred his son to another (primary) school.

Failure

14 let, 8. třída

VŠ – biologie, chemie

26

Žák přestoupil z alternativní školy na víceleté gymnázium, na jehož fungování nebyl zvyklý a ani si zvykat nechtěl. Odmítal nosit pomůcky (např. penál). Právě kvůli nenošení pomůcky často obtěžoval spolužáky, aby mu jej půjčili. Situace se časem nelepšila, a proto byl pozván do školy na pohovor s třídním učitelem zákonný zástupce žáka. Právě v den, kdy se měla konat schůzka zákonného zástupce s třídním učitelem, vyšlo najevo, že žák mimo jiné šikanoval spolužačku tak, že jí posílal přes sociální sítě urážlivé zprávy (i v přítomnosti ve škole). Nová zjištění byla tak rovněž předmětem schůzky, které se nakonec zúčastnila výchovná poradkyně i ředitel školy. Zákonný zástupce se na schůzce choval velice agresivně a veškerou vinu syna popřel - přestože měla škola důkazy ke komunikaci mezi žákem a dívkou. Škola nabídla řešení v podobě krátkodobé tolerance žáka za předpokladu, že se vyřeší problém se šikanou - k tomu nedošlo. Dívka a její zákonní zástupci trvali na pouhé omluvě a slibu, že se již šikana nebude opakovat. Zákonný zástupce žáka vyžadoval kontakt přímo na oběť a její rodiče. To škola zcela pochopitelně odmítla. Zákonný zástupce ze schůzky odešel.

Žák navštěvoval alternativní školu a nezvládl přechod na víceleté gymnázium. Odmítal se přizpůsobit pravidlům školy. Ve své původní škole patřil k nadanějším studentům.

Z počátku se situace řešila pouze s jednotlivými učiteli, později převzal iniciativu třídní učitel. Vrcholem byla výše uvedená schůzka a nepřátelské jednání se zákonným zástupcem.

Zákonný zástupce přeložil svého syna na jinou (základní) školu.

3

The situation concerns a pupil who was set on a shy pupil. The former often picked on the latter at school, but this behavior never crossed a certain line, at least not at school. The first pupil often had to draw attention to himself and attract attention. The second student was the exact opposite. I remember that the first student also received a few notes when he somehow scolded the second or took his slipper and ran around the school with it.

For a long time, however, no one knew that the first student bullied the second after school. Often after the end of the school day, he would wait for him in front of the school, where he would provoke him, beat him or steal his school supplies. The second student was afraid to tell his parents at home, so he often invented other reasons for the disappearance of his tools, etc...

Verbal aggression, Bullying

The first pupil came to me one day to tell me what was going on and the situation was subsequently resolved. Fortunately, the solution was not drastic. I invited the parents of both pupils to the school, who talked about the children. Subsequently, the first student was told that if he did not stop this behavior, he would be awarded a demeanor. I guess they didn't praise him for this behavior at home either.

Interview, Warning

Since then, the first student gets along relatively well with the second, and the situation has not happened again. The first pupil became aware of his behavior and the knowledge of the punishment deterred him from further bullying.

Longterm success

11 let, 5. třída

Sporty, kroužky, počítačové hry

Dyslexie

Mgr. – Tělocvik, čeština

11

Situace se týká žáka, který měl zasazeno na stydlivého žáka. První zmíněný si často ve škole dobíral druhého, ale nikdy toto chování nepřekračovalo určitou hranici, alespoň ne ve škole. První žák na sebe často musel upozorňovat a strhávat pozornost. Druhý žák byl přesný opak. Vybavuji si, že první žák dostal i pár poznámek, když druhého nějak požďuchoval nebo mu vzal papuči a utíkal s ní po škole.

Dlouho avšak nikdo neveděl, že první žák druhého po škole šikanoval. Často po konci školního dne na něj čekal před školou, kde by ho provokoval, ztloukl nebo mu kradl školní pomůcky. Druhý žák se bál toto říct doma rodičům, tak si často vymýšlel jiné příčiny mizení jeho pomůcek, atd…

První žák mi přišel jednoho dne říct co se děje a následně se situace řešila. Řešení naštěstí nebylo nijak drastické. Do školy jsem pozval rodiče obou žáků, kteří si o dětech popovídali. Následně bylo prvnímu žákovi sděleno, že pokud s tímto chováním nepřestane, bude mu udělena dvojka z chování. Hádám, že doma ho za toto chování také nepochválili.

Od té doby první žák s druhým vychází poměrně v pořádku a situace už se neopakovala. První žák si uvědomil své chování a povědomí o trestu ho odradilo od další šikany.

3

At the beginning of the school year, we all kind of suspected that there would be problems with some students. It could be seen that the whole class was still getting used to the regime after the holidays during the first days of September, but I did not notice any conflict between anyone. Everyone kind of stuck to their party, they cooperated in class to the extent that I was used to from the last school year. The conflict didn't take place until after school in the locker room, a colleague who was in charge that day told me about it that day, but the participants were already at home, and that's why I decided to deal with it the next day. Two pupils got into a fight in the locker room, although the main actors were two other pupils who were said to be standing outside watching them. A colleague heard them screaming from another cell (note: the supervisor is in charge of three cells, the conflict took place in the middle one) and immediately went to tear them apart. They responded to the teacher's loud call to stop. She sent one student home first from the locker room, she told him to go home immediately and not wait for anyone. Two pupils remained on the bench in the corridor, where a colleague was in charge. At that moment, she already had about ten minutes left, so she did not delay the students in any way. I was amazed at the conflict, how could two students meet in the locker room, when one does not go to lunch and can immediately go home after school, while the other, on the other hand, goes to lunch and usually stands up for the younger sister in the sorority. It occurred to me that one might have been waiting with another student for another student to come back from lunch.

The student lives alone with his mother, who, however, does not communicate with the school or attend class meetings. He 'grows like wood in a forest' and due to his problematic behavior he was assigned an assistant by the school psychologist. He is disruptive in class, behaves aggressively towards his classmates, does not fulfill his school duties and mocks the teachers. His benefit changed after the assignment of an assistant, who has to push him to work and direct his energy to work. He and his friends are taller than the rest of their classmates and often make fun of the height of other students at school. The student likes to show off in class and elevate himself above others when he knows more facts in the explanation. He is of smaller stature, likes sports, especially floorball and soccer. It has an average to slightly above average benefit. He sometimes provokes and pokes classmates. The student is a friend of another student, he does not have much fun with the other student. He is the 'leader of the party', often leading his friends to do bad things. The next pupil usually does not allow himself to be persuaded, but the next pupil goes along with it with gusto.

Physical aggression, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Verbal disruption of lessons

didn't solve the problem until the next day, because not a single student was at school when I found out about him. In my free class, I took the students out of math class one by one and discussed the incident with each one in as much detail as possible. At the time, the school psychologist was on an adaptation stay with older students, so I did not have the opportunity to discuss my progress with him. Gradually, I got a picture of what actually happened in that locker room, even though some of the students' statements were downright contradictory. In the end, I sat two students next to me and told them to tell me one more time what happened. The whole conflict arose from the fact that one student was sitting in the locker room where the other student had his things and refused to move so that the other student could take his things and leave the school. After the argument, the first student got up from the bench and pushed the second student against the wall, before the teacher arrived, he punched the second student in the stomach. Fortunately, it was nothing serious. I agreed with both students that they would shake hands and that it would not happen again.

Agreement, Interview

No similar incident happened again. Two students no longer had any problems with each other and one student did not physically attack anyone during the time he studied at the school. The first days after the 'judgment' there was a tense atmosphere in the classroom, but it calmed down after a week.

Longterm success

12, 6. ročník

Přátelé, počítačové hry

Mgr., OV, D, ČJ

18

Na začátku školního roku už jsme všichni tak trochu tušili, že s žákem A budou problémy. Šlo vidět, že celá třída si ty první dny v září ještě zvyká na režim po prázdninách, ale nevšimla jsem si, že by mezi někým vznikl nějaký konflikt. Každý se tak trochu držel svojí party, v hodinách spolupracovali do takové míry, jak jsem byla zvyklá z minulého školního roku. Ten konflikt se odehrál až po škole v šatnách, kolegyně, co byla ten den na dozoru mi oněm řekla ještě ten den, účastníci však už byli doma, a proto jsem se rozhodla řešit ho až další den. Žáci A, B, C a D se poprali v šatně, i když hlavní aktéři byli žáci A a B. Žáci C a D prý stáli venku a dívali se na ně. Kolegyně je slyšela křičet z jiné buňky (pozn. dozor má na starosti tři buňky, konflikt se odehrál na prostřední) a okamžitě je šla roztrhnout. Zareagovali na hlasitou výzvu učitelky, aby přestali. Jako prvního z šatny domů poslala žáka B a řekla mu, aby šel okamžitě domů a na nikoho nečekal. Zbylí tři žáci zůstali na lavičce v chodbě, kde měla kolegyně dozor. V ten moment už jí zbývalo asi deset minut, takže žáky nijak nezdržovala. Na konfliktu mě zarazilo, jak se vůbec žáci A a B mohli v šatně potkat, když A nechodí na obědy a po škole může okamžitě odejít domů, žák B naopak na obědy chodí a většinou se potom stavuje pro mladší sestru v družině. Napadlo mě, že žák A mohl čekat spolu s žákami C a D až se on vrátí z oběda.

Žák A žije sám s matkou, která ovšem nekomunikuje se školou, nechodí na třídní schůzky. 'Roste jako dříví v lese' a kvůli jeho problémovému chování k němu byl školním psychologem přiřazen asistent. V hodinách vyrušuje, chová se agresivně ke spolužákům, neplní si svoje školní povinnosti a učitelům se vysmívá. Jeho prospěch se změnil po přiřazení asistenta, ten ho do práce musí tlačit a usměrňovat jeho energii na práci. On a jeho kamarádi jsou oproti ostatním spolužákům statnějších postav a často si dělají legraci z výšky jiných žáků školy. Žák B se v hodinách rád předvádí a povyšuje se nad ostatní, když ví více faktů ve výkladu. Je menší postavy, má rád sportování, zejména se věnuje florbalu a fotbalu. Má průměrný až lehce nadprůměrný prospěch. Občas provokuje a popichuje spolužáky. Žák C je kamarádem žáka A, s žákem B se moc nebaví. Je 'lídrem party', často své přátele navádí ke špatnostem. Žák D se většinou nenechá přemluvit, ale žák A do toho s chutí jde.

Problém jsem řešila až na druhý den, protože ani jeden žák nebyl ve škole, když jsem se o něm dozvěděla. Ve své volné hodině jsem si žáky jednoho po druhém vytáhla z hodiny matematiky a z každým jsem incident probrala do co největšího detailu. Školní psycholog byl v té době na adaptačním pobytu se staršími ročníky, a tak jsem neměla možnost s ním můj postup rozebrat. Postupně jsem si udělala obrázek o tom, co se v té šatně vlastně stalo, přestože některá tvrzení žáků byla vysloveně protichůdná. Nakonec jsem si vedle sebe posadila žáka A a B a řekla jsem jim ať mi ještě jednou řeknou, co se stalo. Celý konflikt vzniknul na základě toho, že žák A seděl v šatně na místě, kde měl žák B svoje věci a odmítnul se posunout, aby žák B mohl svoje věci vzít a odejít ze školy. Po hádce se žák A zvedl z lavičky a přitlačil B na zeď, než přišla učitelka, dostal žák B pěstí do břicha. Naštěstí to nebylo nic vážného. S oběma žáky jsem se domluvila, že si podají ruce a že už se to nebude opakovat.

Žádný podobný incident už se neopakoval. Žáci A a B už mezi sebou žádné problémy neměli a žák A už nikoho fyzicky nenapadl za tu dobu, co na škole studoval. První dny po 'rozsudku' sice ve třídě byla napjatá atmosféra, ale to se po týdnu srovnalo.

3

Since the student did not pay attention to my instructions even after repeated calls, I decided to threaten her a little. I wrote down her name and told her that I would tell a colleague to specifically test her when she returned from the fabric and to check that she had taken notes as the students were instructed.

The student replied that she didn't care that her grades were stolen.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

In order not to dwell on idle words, I actually drew the teacher's attention to the pupil. I was not present at the further development of the situation, so I only know it from the narration of a colleague, because I was interested in how it turned out. I found out that he did the inspection and of course she didn't have the notes - which I didn't really expect. So he tested her for the subject, she didn't know the subject, so she was rated insufficient. When I asked my colleagues how and if he intended to solve the situation further, he stated that in the case of the pupil, he had resigned a long time ago for some kind of correction and that he would last the year or so in the same class with her. Because her father would be needed to solve the situation, and that steals her benefit, as well as behavior. So there is no one to resolve the situation with.

Consequences

As can be seen, this situation has not been resolved. The student continued to do what she wanted, neither grades nor threats that her father would be informed about her behavior helped. In the end, the student passed the basics of social sciences, she was graded with a four, as in most other subjects. Now she is already in her high school graduation year, and one can only speculate whether her attitude will change to a more responsible one.

Failure

17 let, septima

Tanec, zpěv

Podvody,Nepracovitost,Záškoláctví

Ruskýjazyk, občanská výchova

8 let

Protože žačka nedbala na mé pokyny ani po opakovaných výzvách, rozhodla jsem se, že jí trochu pohrozím. Zapsala jsem si její jméno a řekla jsem jí, že vzkážu kolegovi, aby speciálně ji po svém návratu z látky vyzkoušel a aby si zkontroloval, zda si vedla poznámky, jak dostali studenti nařízeno.

Žačka odpověděla, že je jí to jedno, že jí jsou známky ukradené.

Aby nezůstalo u planých slov, skutečně jsem vyučujícího na žačku upozornila. U dalšího vývoje situace jsem nebyla, znám jej tedy pouze z vyprávění kolegy, poněvadž mě zajímalo, jak to dopadlo. Dozvěděla jsem se, že kontrolu provedl a zápisky samozřejmě neměla – což jsem ani příliš neočekávala. Z látky ji tedy vyzkoušel, učivo neuměla, byla tedy hodnocena nedostatečnou. Když jsem se kolegy ptala, jak a zda hodlá situaci dále řešit, prohlásil, že v případě žačky na nějakou nápravu už dávno rezignoval a že už to ten rok a něco s ní v jedné třídě vydrží. Pro řešení situace by totiž byl zapotřebí její otec, a tomu je její prospěch ukradený, stejně jako chování. Není tedy s kým situaci řešit.

Jak je patrné, tato situace vyřešena nebyla. Žačka si dále dělala co chtěla, nepomohly ani známky, ani pohrození, že o jejím chování bude informován její otec. Žačka nakonec základy společenských věd absolvovala, byla hodnocena čtyřkou, tak, jako u většiny dalších předmětů. Teď už je v maturitním ročníku a lze se jen dohadovat, zda alespoň nyní se její přístup změní k zodpovědnějšímu.

3

Smoking disposable flavored cigarettes in the boys' toilet is a problematic situation that arose from the trend of today. Recently, modern smoking of these cigarettes is both very harmful and addictive. We had to act quickly to prevent the situation from happening again. Pupils are looking for ways to impress each other and are also probably looking for an escape from the everyday world of reality.

This class works well together and has strong friendships. A student with a disposable nicotine-free cigarette is a problem-free boy who does well at school, he is an average schoolboy. He is good at sports, plays football well and has a set routine. He has great parents who guide him in the right direction. I take the way he behaved as just a small failure. The student probably just wanted to show off in front of others.

Violation of classroom/school rules

The situation took place in the boys' toilets, where one of our school's pupils repeatedly went to smoke. His classmate was suing him and we took the situation into our own hands. We called him to the assembly room, where I was his class teacher, the preventionist of pathological phenomena together with the school principal. We started an educational conversation, the pupil subsequently confessed to his act, adding that it was a nicotine-free disposable cigarette and we gave him a reprimand from the class teacher based on the information. His positive individual behavior as well as his behavior in the classroom were also taken into account. The parents were subsequently called to the school for a meeting. After talking with me and the school principal, he is on the school's side and agrees with the disciplinary solution.

(Disciplinary) Punishments, Cooperation with experts

After this incident, we set up a prevention program at the school called: Harm of Addictive Substances. It contained the introduction of disposable cigarettes harmful to health and an example that happened in our country. And what are the consequences and reaction of our school to these addictive substances. Also, at our school, once a week the whole school meets in the hall. We took advantage of this meeting and familiarized the students with the preventionist with this problem and with the subsequent measures of the school, such as 2 of the behavior and solving the problem with the parents. The problem has been solved and there are no more similar cases in the school. After all this, the student even came to apologize at the end.

Longterm success

14, 8.třída

sport

Vysokoškolské vzdělání, Aj, Nj, Ov, Rv

20

Kouření jednorázových ochucených cigaret na chlapeckém záchodě je na se problémová situace, která vznikla z trendu dnešní doby. Poslední dobou je moderní kouření těchto cigaret a zároveň velmi škodlivé i návykové. Museli jsme rychle zasáhnout, aby se situace neopakovala. Žáci hledají způsoby, jak na sebe mezi sebou zapůsobit a také asi hledají únik z každodenního světa reality.

Tahle třída spolu hezky spolupracuje a mají mezi sebou pevné přátelské vztahy. Žák s jednorázovou bez nikotinovou cigaretou je bezproblémový kluk, kterému to ve škole jde, je to průměrný školák. Je šikovný ve sportu, hraje dobře fotbal a má nastavený režim. Má skvělé rodiče, které ho vedou správným směrem. To, jak se zachoval beru jen jako malé selhání. Žák se pravděpodobně chtěl jen předvést před ostatními.

Situace se odehrávala na chlapeckých záchodech, kde si opakovaně šel zakouřit jeden z žáků naší školy. Jeho spolužák byl na něho žalovat a situaci jsme vzali do našich rukou. Zavolali jsme si ho do sborovny, kde jsem byla já jako jeho třídní učitel, preventistka patologických jevů společně s ředitelkou školy. Začali jsme výchovný rozhovor, žák se následně ke svému činu přiznal, ještě dodal, že to byla bez nikotinová jednorázová cigareta a my jsme mu na základě informací udělili důtku třídního učitele. Bylo přihlíženo i na jeho kladné individuální chování a také chování ve třídě. Rodiče byli následně povoláni do školy na schůzku. Po rozhovoru se mnou a ředitelkou školy stojí na straně školy a souhlasí s kázeňským řešením.

Po tomhle incidentu jsme ve škole nastavili preventivní program s názvem: Škodlivost návykových látek. Obsahoval představení jednorázových cigaret škodlivé zdraví a příklad, který se u nás stal. A jaké jsou následky a reakce naší školy na tyhle návykové látky. Také je u nás na škole 1x za týden setkání celé školy v aule. Využili jsme tohoto setkání a obeznámili jsme s preventistkou žáky s tímto problémem a s následnými opatřeními školy, jako je 2 z chování a řešení problému s rodiči. Problém se vyřešil a ve škole se už žádné podobné případy neopakují. Žák se po tom všem přišel na konec dokonce i omluvit.

3

Shortly after the bell rang, I came to English class, I was teaching 9th grade at the time. After opening the classroom door, I was in shock. In the back bench by the window, one student was holding an electronic cigarette and puffing on it. About 7 other students were sitting on the benches around him and they were watching him in amazement.

I have never had a major problem with the class when it comes to learning in class. I got along well with the students. However, the students were noisier during the breaks and in the case of this problematic situation, it was more about attracting attention in the class group for a specific student.

Violation of classroom/school rules

reprimanded the student, confiscated his cigarette and told the whole situation to their class teacher. He immediately began to solve the given problem. Gradually, he called all the students to his office and talked to each one about the problem, with the help of the other teacher he invited. In the end, it was found that not only one pupil, who was caught doing this activity, used a cigarette, but another 5 pupils tried it.

(Disciplinary) Punishments, Interview, Cooperation with experts, Warning

Based on the investigation, the parents were informed and the students were disciplined according to the rules and school regulations. Furthermore, a school psychologist was sought, who dealt with the issue of smoking and other pathological phenomena within the classroom hours.