Datasets:

MU-NLPC

/

Edustories-en

like 0

From an early age, the student was a very lively and easily irritable child, he attended our elementary school from the first grade. He always had an answer for everything, the same goes with his own opinion. Over time, these traits began to manifest themselves more and more - in problematic relationships with peers, teachers, and parents. In the second half of the last school year, the pupil and I had to solve educational problems associated with rude behavior, e.g. shouting at the teacher, shouting over the explanation, not respecting the teacher's instructions, if he was quiet, did not work on the assigned tasks, or did not listen to the teacher, only looked into space from windows.

At any cost, he wanted to be the center of attention, spoke very rudely, vulgarly, made inappropriate comments to his classmates about their families from which he came, mocked others for their hobbies (while he himself did not have many), found something in every classmate, for which he mocked them and behaved arrogantly, condescendingly. In addition, the student often bit his hands in class - both the skin on the palms and the skin around the nails - sometimes his hands were bloody and he continued this activity despite warnings. However, the pupil rarely had physical manifestations, rather everything was directed towards spoken expression. Later, problems related to the use of addictive substances began to appear, and the grade for behavior climbed up to a 'three'.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

After these events, we had to start several joint meetings where it was suggested to the parents that the student transfer to another school.

Transfer of student, Interview

After the pupil's transfer, the end of the school year passed quite peacefully, both in the class the pupil attended at our primary school and in the pupil's new class. The student comes from a complete (it must be added mobile) family, he has two older siblings, he understands and listens to his older sister (the oldest of three children) the most. The student never belonged to a group of students who had a lot of friends, but he was never alone. It was strange that no one ever spoke out against his verbal insults and often inappropriate remarks with which he often attacked those around him. If someone was having fun with the student, he could not win, whether it was from classmates or teachers. The student had a distorted idea that thanks to financial support from his parents, he can do what he likes. It is important to mention that the pupil's absence was always excused, the parents tried to cooperate and attended informative meetings for parents, but they assigned the blame for the deterioration of school performance and behavior to the teachers. In terms of grades, the student would certainly have achieved honors if he wanted to, but he showed no effort to improve. The student was sorry, but he did not show even an iota of compassion for others, he had no desire to change, he was rude to everyone around him, there was probably no way to help him. The situation was resolved by transferring to another school, which I thought was a bit of an unfortunate decision, but there was probably nothing else to do, it was the last option for him to stop being 'alienated' with us.

Longterm success

13 let, 8. ročník

bmx kolo, skateboard

Lhaní,Vykřikování,Arogance,Agrese,Ničení majetku

výchovný poradce

19 let

Od útlého věku byl žák velmi živé a lehce vznětlivé dítě, naši základní školu navštěvoval od první třídy. Měl vždycky odpověď na vše, totéž platí s vlastním názorem. Postupem času se tyto rysy začaly čím dál více projevovat – v problematických vztazích s vrstevníky, učiteli, i rodiči. V druhé polovině minulého školního roku jsme s žákem museli řešit výchovné problémy spojené s drzým vystupováním, např. vykřikování na učitele, překřikování výkladu, nerespektování pokynů učitele, pokud byl zticha, nepracoval na zadaných úkolech, nebo neposlouchal učitele, pouze se díval do prázdna z okna.

Za každou cenu chtěl být středem pozornosti, mluvil hodně sprostě, vulgárně, měl nemístné poznámky na spolužáky o jejich rodinách, ze kterých pochází, posmíval se ostatním za jejich koníčky (přitom jich sám moc neměl), u každého spolužáka si našel nějakou věc, za kterou se jim posmíval a choval se arogantně, povýšenecky. Mimojiné si žák v hodinách často kousal ruce – ať už kůži na dlaních, tak kůži kolem nehtů – občas měl ruce až krvavé a i přes upozornění v této činnosti pokračoval. U žáka se však zřídka vyskytovaly fyzické projevy, spíše vše směřoval na mluvený projev. Později se začaly naskytovat i problémy související s užíváním návykových látek a známka z chování se vyšplhala až ke 'trojce'.

Po těchto událostech jsme museli zahájit několik společných setkání, kdy bylo rodičům navrženo přestoupení žáka na jinou školu.

Po přestupu žáka proběhl konec školního roku celkem v poklidu, ať už v třídě, kterou žák navštěvoval na naší základní škole, tak i v nové třídě žáka. Žák pochází z úplné (nutno dodat movité) rodiny, má dva starší sourozence, nejvíce si rozumí a naslouchá starší sestře (nejstarší ze tří dětí). Žák nikdy nepatřil ke skupině žáků, kteří by měli spousty přátel, ale nikdy nebyl sám. Bylo až zvláštní, že proti jeho slovním urážkám a často nevhodným poznámkám, kterými často napadal své okolí, nikdo nikdy nevystoupil. Pokud se s žákem někdo bavil, nemohl vyhrát, ať už to bylo z řad spolužáků či učitelů. Žák měl zkreslenou představu o tom, že díky finančnímu zajištění ze strany rodičů si může dělat, co se mu zlíbí. Důležité je zmínit, že žák měl vždy absenci omluvenou, rodiče se snažili spolupracovat a dostavovali se na informativní schůzky pro rodiče, ale vinu za zhoršení školního prospěchu a chování přiřazovali učitelům. Co se týče známek, žák by zcela jistě dosáhl i vyznamenání, pokud by chtěl, ale neprojevoval ani snahu ke zlepšení. Žákovi bylo líto, avšak neprojevoval ani špetku soucitu k ostatním, neměl snahu se změnit, byl drzý na všechny v okolí, nebylo mu nejspíš jak pomoci. Situace se vyřešila přestupem na jinou školu, což mi přišlo trochu jako nešťastné řešení, ale nedalo se nejspíš nic jiného dělat, byla to poslední možnost, jak by u nás přestal 'cizopasit'.

5

The situation took place during a regular math lesson. The teacher noticed that one student was drawing something in her notebook. This student usually did not cause problems, was normal with average grades and did not stand out. When the teacher found out that the student was not paying attention and was drawing obscene things, she decided to investigate the situation more closely.

The class in which the incident took place was not problematic and was a regular eighth grade. The student who exhibited inappropriate behavior had never done anything like this before, had no problems with her, and had no behavioral disorders or confirmed diagnosis. Her family background was in order and she seemed sensible.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression

At first, the teacher was surprised because she did not expect such behavior from the student. She then took the notebook from her, leafed through it and found no more indecent images in it. She confiscated the notebook and after an hour she shared the situation with the representative, with whom she resolved the situation.

Interview

When the student was confronted by the representative, she apologized and admitted that she should not have behaved that way. It was obvious that she regretted her behavior, but she received no punishment for it. According to the available information, similar behavior of the student has not been repeated.

Longterm success

14 let, 8. třída

již si nevzpomíná

Vysokoškolské

26

Situace se odehrála během běžné hodiny matematiky. Učitelka si všimla, že jedna žákyně si něco kreslí do sešitu. Tato žákyně obvykle nedělala problémy, byla normální s průměrným prospěchem a ničím nevyčnívala. Když učitelka zjistila, že žákyně nedává pozor a kreslí neslušné věci, rozhodla se situaci prozkoumat blíže.

Třída, ve které se incident odehrál, nebyla problematická a jednalo se o běžnou osmou třídu. Žákyně, která projevila nevhodné chování, nikdy předtím nic podobného neudělala, nebyly s ní žádné problémy a neměla žádné poruchy chování ani potvrzenou diagnózu. Její rodinné zázemí bylo v pořádku a působila rozumně.

Učitelka nejprve zůstala překvapena, protože od žákyně takové chování nečekala. Poté jí sešit vzala, prolistovala ho a nenašla v něm žádné další neslušné obrázky. Sešit zabavila a po hodině se o situaci podělila s paní zástupkyní, s níž pak situaci řešila.

Když byla žákyně konfrontována s paní zástupkyní, omluvila se a přiznala, že se tak neměla chovat. Bylo zřejmé, že lituje svého chování, ale žádný postih za to nedostala. Podle dostupných informací se podobné chování u žákyně již neopakovalo.

5

Five years ago, I was a class teacher of the 7th grade, which was also attended by a student. Žačka moved to a nearby village, so she was new to the class at the time. We just had a Czech language lesson and I assigned the pupils to learn a poem - Bouquet. I wanted the student to read the entire poem aloud, so that we could possibly explain its meaning and expressions that the students might not understand clearly. When I called on the student and asked her to read the poem aloud, she was silent. So I asked her again if she could read the poem to us all. Being dyslexic, she read more slowly and with slurs. Then there was a silent sneer in the class at the way a seventh grader reads. I asked the class to be quiet and the student to finish reading the poem. Being even more nervous about the class's response, she read harder, causing the class to jeer again. At that moment, the student closed her textbook and ran into the corridor.

Žačka moved with her family to the nearby village, from where she attended our school. She was dyslexic, which was the only one in her class, and that was probably the reason why she became a laughing stock to some of her classmates. She was always diligent, the other subjects did not cause her problems, but in the Czech language she was rather one of the worse students. The class as a whole was problem-free, and I was even more disappointed by their behavior towards the pupil's disorder. However, after time, relations improved and the class became much more integrated with the pupil.

Diagnosis, Violation of classroom/school rules

It was not a problem behavior of the student in the full sense of the word. The fact that the pupil is dyslexic is of course not her fault. For me, the student behaved unpredictably in the situation, but I can't blame her, because the whole situation was uncomfortable for her and she tried to escape from it. After the pupil behaved in this way, I went to her in the corridor, talked to her about the situation, apologized for myself and the class, and explained to her that she excels in some other things better than others and that everyone is good at something different. In order for her to learn to read correctly, she needs to be trained, but not at the expense of ridicule in the classroom. In such a situation, I never forced the student to read in front of others.

Support, Interview

After the incident, the student returned to the classroom, the others sat stunned and apparently realized the consequences of the situation. As I already said, I had fun with the student and suggested that she choose a book at home that she will not read out of compulsion, but that she will enjoy and that she will try to practice reading aloud for at least a moment every day. The student agreed, she practiced reading. When we all read together in class and a more complex text or words followed, I tried not to deliberately call out the student, so as not to lower her both in front of the class and herself in her eyes.

Longterm success

13, 7. ročník

Zvířata, venčení svého psa, vaření

Dyslexie

Vysoká škola s magisterským titulem (český jazyk; anglický jazyk)

9

Před pěti lety jsem byla třídní učitelkou 7. třídy, kterou navštěvovala také žačka. Žačka se přistěhovala do okolní vesnice, takže v té době byla ve třídě nová. Měli jsme zrovna hodinu českého jazyka a já jsem zadávala žákům na naučení báseň - Kytice. Chtěla jsem po žačce, aby celou báseň nahlas přečetla, abychom si případně dovysvětlili její význam a výrazy, kterým by žáci nemuseli jasně porozumět. Když jsem žačku vyvolala a vyzvala ji, aby báseň nahlas přečetla, jen mlčela. Poprosila jsem ji tedy znovu, jestli by nám všem mohla báseň přečíst. Jelikož byla dyslektikem, četla pomaleji a s přeřeky. Pak se ve třídě ozval tichý posměch tomu, jakým způsobem žačka v sedmé třídě čte. Poprosila jsem třídu, ať se ztiší a žačku, aby báseň dočetla. Jelikož byla ještě více nervózní z odezvy třídy, četla hůře, takže se ve třídě opět ozval posměch. Žačka v tu chvíli zavřela učebnici a odběhla na chodbu.

Žačka se s rodinou přistěhovala do okolní vesnice, z které navštěvovala naši školu. Byla dyslektikem, což byla jediná ve třídě a to byl zřejmě důvod, proč se díky tomu stala pro smích některým spolužákům. Byla vždy snaživá, ostatní předměty jí problém nedělaly, ale v českém jazyce patřila spíše k horším žákům. Třída jako celek byla bezproblémová, a o to více mě zamrzelo jejich chování vůči žaččině poruše, Po čase se však vztahy zlepšily a třída se mnohem více ucelila i s žačkou.

Nejednalo se o problémové chování žákyně v plném slova smyslu. To, že je žačka dyslektikem, není samozřejmě její chyba. Žákyně se pro mě zachovala ve vzniklé situaci nepředvídatelně, ale nemůžu jí to mít za zlé, jelikož jí celá vzniklá situace byla nepříjemnou a snažila se z ní uniknout. Poté, co se žačka takto zachovala, jsem šla za ní na chodbu, o situaci se s ní pobavit, omluvit se za sebe i za třídu a vysvětlila jsem jí, že v některých jiných věcech vyniká lépe než ostatní a každému jde něco jiného. Aby se správnému čtení naučila, je potřeba jej trénovat, ale ne za úkor posměchu ve třídě. V takové situaci jsem již žačku nikdy více před ostatními číst nenutila.

Po incidentu se žačka vrátila do třídy, ostatní zaraženě seděli a zřejmě si uvědomili následky vzniklé situace. Jak jsem již říkala, s žačkou jsem se pobavila a navrhla jí, ať si doma vybere knížku, kterou nebude číst z donucení, ale která ji bude bavit a pokusí se alespoň každý den chviličku čtení trénovat, a to nahlas. Žačka souhlasila, čtení trénovala. Když jsme četli všichni společně ve výuce a následoval složitější text nebo slova, žačku jsem se snažila záměrně nevyvolávat, abych ji nesnížila jak před třídou, tak ji samotnou v jejích očích.

5

Žačka was, in all respects, a more or less normal student. Already from the first year, she had excellent academic results and was very interested in her studies. She had a lot of hobbies and got along perfectly with the class. She was very popular in the team, very pretty in appearance, gifted and smart. She was like this until about the third year, when I gradually began to notice small changes in her behavior. The biggest difference was suddenly in the class, from which the pupil became more and more separated, she began to distance herself from the team, she stopped talking to most people. At the same time, she began to be absent more often, sometimes for a week at a time. But she always had excuses signed by her parents, and they often involved health problems. However, the student still maintained excellent academic results, and despite her absences, she was always able to 'catch up' on the subject and passed the tests with flying colors. Over time, her friend at the boarding school moved away from her, so the student was left alone in the apartment. Over time, she stopped having fun with the class almost completely.

Žačka was never one of the problem students. Her parents always went to class meetings regularly, but I never had to deal with them. The student had a complete family, she lived in a normal environment in the same city as the school. She was not diagnosed with any behavioral or attention disorder, nor any psychological illness.

Diagnosis

As soon as I noticed a problem in the class, I confronted the class about the student. Her classmates told me that the pupil has been very 'strange' lately, she stops getting along with them and moves away from them. So I saw the problem in the classroom as a possible dispute within the team. As another solution, I asked the school psychologist to visit the class and, within one hour, do various exercises, debates and activities with them that would help diagnose possible problems within the collective. However, the psychologist told me that she did not see any problem and that the class was perfectly fine. But the problems with the pupil persisted, and as I later learned, they were caused by the pupil finding a boy. It was a younger boy, an apprentice student, whom she had started seeing at the beginning of the school year. The problem lay in the fact that the pupil became very attached to this lover, almost unhealthy. What I didn't know then, but I know now, is that it was here that her contradiction with the class arose. She was very strict and strict with her boyfriend. She was constantly 'stalking' him, extremely jealous, always wanting to see him, always texting him, calling him, asking him where he was and wanting to see him. Her classmates tried to tell her that maybe she was exaggerating a bit, but she absolutely didn't want to hear that, and that's why she started to distance herself from them. Later I also learned that her medical absences supported by excuses from her parents were fabricated, thus confusing her parents as well. She made up the fact that she had kidney problems, and based on that, her parents made her sign excuses, saying that the student was going to a distant city for treatment. But instead of treatment, the student would sometimes go unplanned to the town where the boy was studying, and there she would wait for him in front of the school or watch him without him knowing. When her boarding school classmate left, she was happy that she could have more time to watch her boyfriend and to constantly call and talk to him. As I already mentioned, she was extremely attached to him, very jealous of him, she needed to watch his every move. Unfortunately, I didn't know that at the time, which I blame myself for today. I immediately confronted the parents with this at the next parents' meeting, where they surprisingly told me 'You already know that too? Don't worry, we are solving the whole situation with an external psychologist'. It wasn't until there that I learned that the whole problem does not lie in the classroom.

Interview, Cooperation with experts

Despite therapy sessions with a private psychologist, the pupil was still the same. Her boyfriend could no longer handle the growing pressure on him, so he decided to break up with the student. This affected the pupil very much, but to my surprise she decided to go on a trip with the class. Of course, she turned it down at the last minute. But she came to school the following Friday, and everything seemed perfect. She started having fun with the class, chatting with everyone, and even came to my office afterwards, where we also had a nice chat. 'The pupil is gradually coming back to me!', I thought that day. But I didn't know what was happening outside of school. On the same day, the student told her parents that her boyfriend was coming to their house today and that she would like to be alone with him. Her parents agreed to her wish, so that day they both went away for a day. The student did invite her friend, but it was for the purpose of offering an 'ultimatum'. Either the boyfriend stays with her or it doesn't turn out well. There was an emotional attack, during which the friend already suspected that something was wrong, so he immediately called his parents back. The student waited for her parents to come home and then jumped from the 4th floor window in front of them and her friend. It wasn't until I received this shocking news that I realized that she was most likely saying goodbye to me and the class that day when she was acting nice. The student survived the fall from the 4th floor and is still in a coma. The family takes care of her, but the boyfriend distances himself from the whole situation. At school I organized a fundraiser to help her as well as charity events. To this day, I am guilty of not recognizing the full gravity of the situation earlier and of looking for the problem in the classroom. Much could have been prevented.

Failure

3. ročník, 17 let

Všestranně, divadlo, literatura, vztahy, sport, volejbal

Magisterské

34

Žačka byla se vším všudy víceméně normální studentka. Již od prvního ročníku měla vynikající studijní výsledky a měla o studium velký zájem. Měla spoustu koníčků a se třídou vycházela perfektně. Byla v kolektivu velmi oblíbená, vzhledově velmi pěkná, nadaná a chytrá. Takto byla zhruba až do třetího ročníku, kde jsem si začala postupně všímat malých změn v jejím chování. Největší rozdíl byl najednou ve třídě, od které byla žačka čím dál tím odloučenější, od kolektivu se začala oddalovat, přestala se s většinou lidí bavit. Zároveň začala častěji chybět, někdy až týden v kuse. Omluvenky měla ale vždy podepsané od rodičů a často se jednalo o zdravotní problémy. Studijní výsledky ale žačka stále udržovala výborné, a i přes svoje absence byla vždy schopná učivo 'dohonit' a testy zvládala na výbornou. Postupem času se od ní odstěhovala její kamarádka na internátě, a tak zůstala žačka na bytě zcela sama. Časem se s třídou přestala bavit skoro až úplně.

Žačka nikdy nepatřila k problémovým žákům. Na třídních schůzky její rodiče chodili vždy pravidelně, ovšem nikdy jsem s nimi nemusela nic řešit. Rodinu měla žačka úplnou, bydlela v normálním zázemí ve stejném městě, v jakém je škola. Neměla diagnostikovanou žádnou poruchu chování ani pozornosti, stejně tak žádnou nemoc psychologickou.

Okamžitě, jak jsem si začala všímat problému ve třídě, jsem třídu ohledně žačky konfrontovala. Její spolužáci mi sdělili, že je žačka v poslední době hodně 'divná', přestává si s nimi rozumět a oddaluje se od nich. Problém jsem tedy viděla ve třídě jako možný spor uvnitř kolektivu. Jako další řešení jsem tedy požádala školní psycholožku, aby se zašla do třídy podívat a v rámci jedné hodiny s nimi udělala různé cvičení, debaty a aktivity, které by pomohly diagnostikovat možné problémy uvnitř kolektivu. Paní psycholožka mi ale sdělila, že nevidí žádný problém a že je třída naprosto v pořádku. Problémy s žačkou ale přetrvávaly, a jak jsem se později dozvěděla, byly způsobené tím, že si žačka našla chlapce. Byl to nějaký mladší kluk, student učňáku, se kterým se začala scházet na začátku školního roku. Problém tkvěl v tom, že se žačka na tohoto milence velmi upnula, až nezdravě. Co jsem tehdy nevěděla ale vím už dnes je to, že právě zde vznikl její rozpor se třídou. Na jejího kluka byla totiž velmi přísná a upnutá. Neustále ho 'stalkovala', byla extrémně žárlivá, stále ho chtěla mít na očích, stále mu psala, volala, ptala se ho, kde je a chtěla ho vidět. Spolužáci se jí snažili říct, že to možná trochu přehání, ale to ona absolutně nechtěla slyšet, a proto se od nich začala odpoutávat. Později jsem se také dozvěděla, že její zdravotní absence podepřené omluvenkami od rodičů byly smyšlené, čímž balamutila i její rodiče. Vymyslela si, že má problémy s ledvinami a rodiče ji na základě toho podepisovali omluvenky s tím, že se žačka jezdí léčit do vzdálenějšího města. Žačka ale místo léčení jezdila někdy i neplánovaně do města, kde studoval chlapec, a tam na něho čekala před školou nebo ho sledovala bez toho, aniž by to on věděl. Když jí odešla spolužačka z internátu, měla radost, že může mít více času na sledování jejího přítele a na neustále telefonáty či rozhovory s ním. Jak jsem už zmiňovala, byla na něho extrémně upnutá, velmi na něho žárlila, potřebovala sledovat každý jeho krok. To jsem bohužel tehdy nevěděla, což si dnes vyčítám. Konfrontovala jsem s tím hned rodiče na další rodičovské schůzce, kde mi až překvapivě sdělili 'Vy už to taky víte? Nebojte se, celou situaci řešíme s externím psychologem'. Až tam jsem se dozvěděla, že vlastně celý problém nespočívá ve třídě.

I přes terapeutické sezení se soukromým psychologem byla žačka stále stejná. Její přítel už nezvládl narůstající tlak na něho, a tak se rozhodl se s žačkou rozejít. To žačku velmi zasáhlo, ale k mému překvapení se rozhodla, že s třídou pojede na výlet. Ten samozřejmě na poslední chvíli odřekla. Následující pátek ale přišla do školy, a vše se zdálo být perfektní. Začala se bavit se třídou, se všemi si popovídala, a dokonce za mnou následně přišla do kabinetu, kde jsme si také pěkně popovídali. 'Žačka se mi postupně navracuje!', pomyslela jsem si ten den. To jsem ale nevěděla, co se děje mimo školu. Ten samý den žačka sdělila rodičům, že má dnes k nim domů přijet její přítel a že by s ním ráda byla o samotě. Rodiče jejímu přání vyhověli, a tak daný den oba odjeli pryč na jeden den. Žačka si přítele opravdu pozvala, ale bylo to za účelem nabídnutí 'ultimáta'. Buď s ní přítel zůstane, nebo to nedopadne dobře. Nastal emoční záchvat, při kterém už přítel tušil, že je něco zle, a tak okamžitě volal rodiče zpět. Žačka počkala, až rodiče přijedou domů a následně před nimi a před přítelem skočila z okna 4. patra. Až po obdržení této šokující zprávy jsem si uvědomila, že daný den, kdy se chovala příjemně, se se mnou a se třídou byla nejspíše rozloučit. Pád ze 4. patra žačka přežila a dodnes se nachází ve stavu kómatu. Rodina o ní pečuje, ovšem přítel se od celé situace distancuje. Ve škole jsem uspořádala sběr víček na její pomoc stejně tak jako charitativní události. Dodnes se viním z toho, že jsem tehdy nerozpoznala celou tíhu situace dříve a že jsem hledala problém ve třídě. Mnohému možná mohlo být zabráněno.

5

At that time, it was fashionable to start streaming on the YouTube platform, and everyone wanted to be famous, to be popular among people, classmates. In the 9th grade, there was one weaker student who was not very smart. The aggressor student started filming his behavior, for example, playing with a balloon in class, in physical education class, and so on. He then edited this at home and started releasing it at regular intervals on Youtube under the name DEMENTJAREK. After that, everyone laughed at the victim, he cried at home. He once confided to his classmate, a friend, that these videos bothered him immensely. That she cries because of them at home. That classmate wrote in the mailbox in the hallway that the cantors should look at the videos, that bullying was going on. The teacher then informed the school management, the parents of both pupils and the actors themselves were invited. The aggressor subsequently had to delete the videos in front of the school management and parents, he received a double in morals.

The aggressor started trying different methods to be popular in the 9th grade. He comes from a well-off family, so money was not a problem for him, always new mobile devices, clothes, long vacations. He often went to the gym, so he stroked his ego on more submissive individuals. The victim was of smaller stature, an average student, his activities did not go beyond the scope of compulsory education. He didn't like school much, but he had to go to it. He was not very bright and often became a victim of some of his colleagues. For example, a teacher who taught chemistry remembers once telling him that if his knowledge was as equipped as his richly equipped pencil case, she would be happy.

Bullying

The videos were deleted in front of the school administration, and there was a wide discussion in the class on the topic of cyberbullying and bullying in general. The situation in the classroom was normalized and relations and the situation at school improved after the aggressor was punished. Parents were also informed about this. The victim then visited the school psychologist, which was very beneficial, as it helped both the victim and overall normalization in the classroom.

Consequences, Interview

In the lessons, it was also manifested by the fact that the aggressor filmed the videos, which the teacher did not notice, because his methods were subtle. It was also manifested in the following lessons, but after the punishment his aggression stopped, because he subsequently admitted that his father scolded him properly at home, apologized to his classmate and brought him chocolate. The class in the 9th grade was leaving school, so they parted ways, but then they got together in a company that sells cars and they are good friends, which I perceive very positively.

Longterm success

15 let, 9. třída

Počítače, automobily, hry, streamování na sociálních sítích

Podvody,Lhaní

Vysokoškolské – dějepis, ZSV, titul PhDr.

15 let

V té době bylo moderní začít streamovat na platformě youtube, a každý chtěl mít slávu, být populární mezi lidmi, spolužáky. V 9. Třídě se objevil jeden slabší žák, který nebyl moc chytrý. Student agresor začal natáčet jeho chování, například jak si hraje s balónkem v hodině, na hodině tělesné vyuky a podobně. Toto poté doma upravil a začal to vydávat v pravidelných intervalech na Youtube pod názvem DEMENTJAREK. Tomu ubližovanému se poté všichni smáli, on doma brečel. Jednou se svěřil svému spolužákovi, kamarádovi, že jej tato videa nesmírně obtěžují. Že doma kvůli nim brečí. Ten spolužák napsal do schránky, která je situovaná na chodbě, že se na ta videa mají kantoři podívat, že probíhá šikana. Učitel poté informoval vedení školy, byli pozvání rodiče obou žáků a samotní aktéři. Agresor následně před vedením školy a rodiči musel videa vymazat, obdržel dvojku z mravů.

Agresor začal v 9. Třídě zkoušet různé metody, jak být populární. Pochází z dobře finančně situované rodiny, takže peníze pro něj nebyly problémem, pořád nové mobilní aparáty, oděvy, daleké dovolené. Často chodil do posilovny, tak si honil své ego na submisivnějších jedincích. Oběť byla menšího vzrůstu, průměrný žák, jeho činnost nepřesahovala rámec povinné výuky. Škola ho moc nebavila, ale chodit do ní musel. Nebyl příliš bystrý a často se stával obětí i některých kolegů. Třeba učitelka, která učila chemii, si pamatuje, že mu jednou sdělila, že kdyby jeho znalosti byly tak vybaveny jako jeho bohatě vybavený penál, že by byla ráda.

Videa byla před vedením školy smazána, ve třídě proběhla široká diskuse na téma kyberšikany a šikany obecně. Situace ve třídě byla normalizována a vztahy a situace na škole se po potrestání agresora zlepšily. O tom byli informováni také rodiče. Oběť poté navštěvovala školního psychologa, což bylo velmi přínosné, neboť to napomohlo jednak oběti a jednak celkové normalizaci ve třídě.

V hodinách se to projevovalo také tím, že agresor natáčel ta videa, čehož si nevšiml učitel, neboť jeho metody byly rafinované. V dalších hodinách se to projevovalo také, ale po potrestání jeho agrese přestala, neboť se následně přiznal, že mu doma otec řádně vyhuboval, spolužákovi se omluvil a donesl mu čokoládu. Třída v 9. Třídě odcházela ze školy, takže se jejich cesty rozešly, ale následně se spojily ve firmě prodávající automobily a jsou z nich dobří přátelé, což vnímám velmi pozitivně.

5

In the third year, we had a student who repeatedly had epileptic seizures. It was known that she used to have them as well, but definitely not to the extent of her 3rd year. The emergency services were often called to the school, and it often happened that a student was found, for example, on the ground in the corridor, or classmates were found near the school in a place where students go to 'secretly' smoke. She often supported her illness by drinking alcohol and smoking cigarettes. Her classmates also said that she often spends nights at discotheques. The student was aware of her problems, but she was not going to limit her lifestyle in any way. The student's average and attendance also deteriorated rapidly and there was a threat that she would not be classified, which later happened and she had to repeat the year.

3rd year student, extrovert with frequent epileptic seizures

Failure to attend class, Attendance problems

First, the situation was resolved through her class teacher. So first with the first and after not completing the year with the second. Both class teachers tried to talk her into thinking about her unhealthy lifestyle. When the student did not respond, the school management together with the guidance counselor invited the parents to the school to discuss the situation with them. The parents were aware of the situation and claimed to be trying to resolve the situation but unfortunately to no avail. A psychologist and a psychiatrist were also invited to the school to give a lecture to the teachers on how to treat the student. Accordingly, her classmates were also instructed how to react in an emergency. As I have already said, the student's grades deteriorated rapidly and she was unable to cope with both attendance and written exams. We teachers often tried to accommodate and offer substitute lessons and tests, but they were not used. As a result, the student was not able to finish the year even a second time.

Support, Interview, Cooperation with experts

The student left the school and transferred to another. According to available information, she committed suicide after several years. It's a very sad situation, but I think we couldn't do anything else for the student and we've exhausted all options to help her finish school.

Failure

17–3. ročník SŠ

neznámé

Mgr. DĚ,ČJ

34

V třetím ročníku jsme měli studentku, která opakovaně dostávala epileptické záchvaty. Bylo známé, že je dříve mívala také, ale rozhodně ne v takové míře jako v 3. ročníku. Do školy bývala často volána záchranná služba a častokrát se stávalo, že byla studentka nalezena například na chodbě na zemi či spolužáky poblíž školy na místě, kam chodí studenti 'tajně' kouřit. Tuto svoji nemoc ještě často podporovala požíváním alkoholu a kouřením cigaret. Její spolužáci také říkali, že tráví často noci na diskotékách. Studentka si byla vědomá svých problémů, ale nehodlala svůj styl života nijak omezovat. Studentce se také rapidně zhoršoval průměr i docházka a hrozilo, že nebude klasifikována, což se také později stalo a musela opakovat ročník.

Studentka 3. Ročník extrovertní s častými epileptickými záchvaty

Nejdříve se situace řešila skrze její třídní učitele. Nejdříve tedy s prvním a po nedokončení ročníku s druhým. Oba třídní učitelé si s ní snažili promluvit, aby popřemýšlela o svém nezdravém životním stylu. Když studentka nereagovala pozvalo vedení školy spolu s výchovnou poradkyní rodiče do školy, aby s nimi situaci prodiskutovali. Rodiče byli obeznámeni se situací a tvrdili, že se snaží situaci vyřešit, ale bohužel neúspěšně. Do školy byl pozván také psycholog a psychiatr, aby udělal přednášku pro učitele, jak se mají ke studentce chovat. Podle toho byli poučeni také její spolužáci, jak mají v nouzi reagovat. Jak jsem již říkala, studentce se rapidně zhoršily známky a nezvládala jak docházku, tak písemné zkoušení. My učitelé jsme se snažili často vycházet vstříc a nabízet náhradní hodiny a přezkoušení, kterých ale nebylo využito. Studentka tím pádem nebyla schopná dokončit ročník ani podruhé.

Studentka školu opustila a přestoupila na jinou. Podle dostupných informací po několika letech spáchala sebevraždu. Je to velmi smutná situace, ale myslím, že jsme již nemohli nic jiné pro studentku udělat a vyčerpali jsme všechny možnosti, jak jí k dokončení školy pomoci.

5

We sat on the carpet with the children while repeating the Czech language lesson. The student repeatedly rolled on the carpet, did not listen, pushed his friends and disrupted our work. I constantly admonished him, motivated him to work, but his behavior did not improve. So I sent him to my place. The student obeyed. A little later, the other children also went to the desks and started working independently on the tasks in the workbook. The student sat obstinately, refused to work, lay on the bench, and even after I warned him that the work would be graded, his attitude did not change.

This is a student with poor pronunciation, which is reflected in both reading and writing. The child is very unfocused, he hardly works without supervision. His reactions are disproportionate, he reacts disproportionately in communication with children and teachers. He is very inattentive at work and often does not know where we work. His writing is sloppy. The level of communication and speech skills is low. The student has poor expressive skills and vocabulary, does not understand concepts. He is restless, does not respect instructions and repeatedly has arguments with his classmates. On the one hand, he often tries to help the children, on the other hand, at the slightest problem, he physically attacks the children, reacts to situations inadequately with words and gestures. As part of a controlled activity, he works only when he has individual attention. In class, he lies on the bench, rolls on the floor, does not respect instructions. Other times he tries to be nice, he keeps repeating that he wants to stay in school. Emotionally, the boy is very unbalanced. He has no confirmed diagnosis at this time. The results of the SPC examination are awaited and an appointment will be made for an examination by a child psychiatrist.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching

warned the student repeatedly and tried to get him to work. At the end of the lesson, I collected the work from the children, marked it and gave the pupil a five, accompanied by a verbal comment that he refused to work in class. As part of the pedagogic intervention class, which the student has once a week after school, I agreed with him and completed the work without any problems. I added another grade to the classification, which improved his grade point average again.

Consequences, Interview, Warning

I discussed the whole situation with the pupil in the afternoon during the pedagogical intervention class. Although the student finally finished the work, I do not consider this method of teaching very happy. He promised to do a better job in the future, but he doesn't follow through. I turned to the special education teacher and SPC for help.

Shortterm success

8 let, 2. třída

Auta, sport

Nerespektování pokynů,Nezájem o spolupráci,Fyzické násilí

VŠ – Učitelství 1. stupně ZŠ

26

Při opakování učiva z českého jazyka jsme seděli s dětmi na koberci. Žák se opakovaně válel po koberci, neposlouchal, strkal do kamarádů a rušil naši práci. Neustále jsem ho napomínala, motivovala k práci, ale chování se u něj nezlepšilo. Poslala jsem ho tedy na své místo. Žák poslechl. O chvíli později šly do lavic i ostatní děti a začaly pracovat samostatně na úkolech v pracovním sešitě. Žák zatvrzele seděl, odmítal pracovat, ležel na lavici a ani po tom, co jsem ho upozornila na to, že práce bude hodnocena, se jeho přístup nezměnil.

Jedná se o žáka se špatnou výslovností, která se odráží při čtení i psaní. Dítě je velmi nesoustředěné, bez dohledu téměř nepracuje. Jeho reakce jsou nepřiměřené, reaguje nepřiměřeně v rámci komunikace s dětmi i vyučujícími. Při práci je velmi nepozorný a často neví, kde pracujeme. Jeho písmo je neúhledné. Úroveň komunikačních a řečových schopností je nízká. Žák má slabé vyjadřovací schopnosti i slovní zásobu, nerozumí pojmům. Je neposedný, nerespektuje pokyny a opětovaně mívá spory se spolužáky. Na jednu stranu se snaží často dětem pomáhat, na druhou stranu při sebemenšímu problému děti fyzicky napadá, reaguje na situace neadekvátně slovně, gesty. V rámci řízené činnosti pracuje pouze tehdy, kdy má individuální pozornost. V hodinách leží na lavici, valí se po zemi, pokyny nerespektuje. Jindy se zase snaží být milý, neustále opakuje, že chce zůstat ve škole. Emocionálně je chlapec velmi nevyrovnaný. V tuto chvíli nemá žádnou potvrzenou diagnózu. Čeká se na výsledky vyšetření SPC a bude probíhat domluva na vyšetření dětským psychiatrem.

Žáka jsem opakovaně upozorňovala a snažila jsem se ho přimět k tomu, aby pracoval. Na konci vyučovací hodiny jsem práci od dětí vysbírala, oznámkovala a žákovi udělila pětku, doplněnou slovním komentářem, že odmítl v hodině pracovat. V rámci hodiny pedagogické intervence, kterou má žák jednou týdně po vyučování, jsem se s ním domluvila a práci bez problému dodělal. Klasifikaci jsem doplnila o další známku, čímž se mu prospěchový průměr opět trochu zlepšil.

Celou situaci jsem s žákem probírala odpoledne v hodině pedagogické intervence. Žák nakonec sice práci dodělal, ale tento způsob výuky nepovažuji za příliš šťastný. Slíbil, že bude v budoucnu pracovat lépe, což však nedodržuje. Obrátila jsem se s žádostí o pomoc na speciální pedagožku a SPC.

5

The situation happened to me while teaching the German language. Classes began as usual. After discussing the new material, I gave the students a separate work in the workbook, where they had to practice the material. The situation happened approximately 20-25 minutes after the bell rang. The student already had some notes during the discussion, but that happened often. When I announced that we could write a small test for this substance, she 'exploded'. She started shouting: 'I can help you here... Only you still have a problem.' I stood stunned like the rest of the class. I tried to calm her down, she started to contradict me, saying the same things over and over again: 'I'm fine, you still have a problem.' She cried into it. I told her to sit in the last bench because the class was over for her. I wanted to continue teaching with the other students. But the student did not want to calm down and kept talking. I wanted to send her to the corridor, but she started commenting again. Finally, I accompanied her to the principal's office and went back to the classroom to teach the rest of the lesson. The whole 'exit' lasted about 10 minutes. The students were nervous for the rest of the class, but we finished the class.

The pupil was slightly rude, who did not always want to work and prepare for class. She was a rather average student. Not long before this situation, her parents divorced, which she did not tolerate well. She was used to always getting what she wanted. For example, during the year's prom preparation, she forced the whole class to obey her and do it her way. He is often disruptive in all subjects, spends most of the class on his mobile phone.

Emotional outbursts

We discussed the situation with an educational counselor and a prevention methodologist in the presence of her mother. From these conversations, it became clear that he was not taking his parents' divorce very well and had a slight aversion to me. Furthermore, I had to deal with the incident with her class teacher, the principal and her deputy, and the teacher of the second German language group.

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

As a solution to that problem, we agreed that the pupil will attend the second group of the German language from the next lesson. Interviews with the educational advisor helped the pupil a lot, when she could talk to someone about her problems. None of the colleagues had to deal with a similar situation with this student.

Longterm success

17 let, 2. Ročník SŠ

otevřená otázka

Disrespekt,Neúcta k autoritám

Oba Mgr. s aprobací na S Š

++ 10 let - 15 let

Situace se mi stala při výuce německého jazyka. Výuka začala jako obvykle. Po probrání nové látky jsem zadala žákům samostatnou práci v pracovním sešitě, kde si měli látku procvičit. Situace se stala zhruba 20 - 25 minut po zvonění. Žačka už při probírání měla nějaké poznámky, ale to se stávalo často. Když jsem oznámila, že bychom si mohli na tuto látku napsat menší test, tak 'vybouchla'. Začala křičet: 'Se Vám na to tady můžu vys... Jen Vy furt máte nějaký problém.' Já jsem zůstala zaraženě stát stejně jako zbytek třídy. Snažila jsem se ji uklidnit, ona mi začala oponovat, kdy říkala stále dokola stejné věci 'Já jsem v pořádku, to Vy máte pořád nějaký problém.' Do toho brečela. Řekla jsem ji, ať se posadí do poslední lavice, protože pro ni hodina skončila. Chtěla jsem pokračovat ve výuce se zbylými studenty. Žačka se ale nechtěla zklidnit a stále mluvila. Chtěla jsem ji poslat na chodbu, ale začala to opět komentovat. Nakonec jsem ji doprovodila do ředitelny a šla nazpět do třídy doučit zbytek hodiny. Celý 'výstup' trval cca 10 minut. Zbytek hodiny studenti byli nervózní, ale hodinu jsme dokončili.

Žačka byla mírně drzá, které se ne vždy chtělo pracovat a připravovat se na hodinu. Byla spíše průměrnou studentkou. Ne dlouho před touto situací se jí rozvedli rodiče, což špatně snášela. Byla zvyklá, že vždy dosáhne toho, co chce. Například při ročníkové přípravě plesu, donutila celou třídu, aby se jí podřídila a bylo po jejím. Ve všech předmětech často vyrušuje, bývá většinu hodiny na mobilním telefonu.

Situaci jsme řešili s výchovným poradcem a metodikem prevence za přítomnosti její matky. Z těchto rozhovorů vyplynulo, že špatně snáší rozvod svých rodičů a má vůči mně mírnou averzi. Dále jsem incident musela řešit s její třídní učitelkou, s ředitelkou a její zástupkyní a učitelkou druhé skupiny německého jazyka.

Jako řešení toho problému jsme se dohodli, že žačka bude od další hodiny docházet do druhé skupiny německého jazyka. Žačce velmi pomohly rozhovory s výchovným poradcem, kdy si mohla o svých problémech s někým promluvit. Podobnou situaci již s touto žákyní nemusel řešit žádný z kolegů.

5

Most of my time is science classes. I usually don't have problems with students in class. However, if one of the pupils does not pay attention, he will be punished by writing a two-page report within the next lesson, which he will then present in front of the whole class. If he shows off in the paper, he gets another one. All pupils have already got used to this system and so they prefer to be exemplary in class and not disturb. Therefore, these situations usually occur exceptionally.

Student - 15 years old, 9th grade, extrovert, dyslexia, divorced parents, well-to-do family

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

The student gets everything he asks for from his parents, he shows off in front of others and thinks that his father will solve all his problems. In class, he doesn't pay attention, interrupts, jumps into the conversation and pokes at the teachers. I always solved the situation with reports, which he did not complete. His behavior led to a class reprimand and later a reprimand from the principal.

(Disciplinary) Punishments, Consequences

No matter how we tried to correct his behavior, nothing was resolved. In the end, we were happy that he finished school and moved on to high school. But as I later learned, his behavior improved at least a little in high school.

Failure

15 let, 9. ročník

florbal, fotbal, basketbal

Dyslexie

Mgr. – Př, F, Ch

17

Většinu mého úvazku tvoří hodiny přírodopisu. V hodinách většinou nemám s žáky problémy. Pokud ale některý z žáků nedává pozor, dostane za trest vypracování dvoustránkového referátu do další hodiny, který pak přednáší před celou třídou. Pokud se u referátu předvádí, dostane další. Všichni žáci už si na tento systém zvykli a tak jsou radši v hodinách vzorní a nevyrušují. K těmto situacím tedy dochází většinou výjiměčně.

Žák – 15 let, 9. ročník, extrovert, dyslexie, rodiče rozvedení, dobře situovaná rodina

Žák dostane od rodičů vše, o co si řekne, před ostatními se předvádí a myslí si, že veškeré jeho problémy vyřeší tatínek. V hodinách nedává pozor, vyrušuje, skáče do řeči a tyká učitelům. Situaci jsem vždy řešila pomocí referátů, které ale neplnil. Jeho chování přešlo až v třídní důtku a později i v důtku ředitelskou.

Ať jsme se snažili jeho chování jakkoliv napravit, nic se nevyřešilo. Nakonec jsme byli rádi, že školu dokončil a přešel na střední. Co jsem se ale později dozvěděla, tak se jeho chování na střední alespoň trochu zlepšilo.

5

There was a situation where we found out that chewing tobacco was being spread around the school. Chewing tobacco was found among younger students from the sixth grade onwards. At that moment, we started to find out where tobacco is coming from in the school. We found out that most likely two older female students brought tobacco to school and sold it to younger students. Specifically for pupils from the 6th grade onwards.

Both students were quite calm and non-confrontational. They had no problems at school. They both had a stable background. It probably all started with girls starting to date older boys. They were quite proud of that and showed off in front of younger students. They wanted to gain their respect and admiration at the same time. One of the girls may have had some similar problems before, her mother vaguely mentioned it. This student's behavior could also be due to the fact that she recently moved with her family from a large city to a relatively small town in which the school is located. So she was most likely used to slightly different external conditions since childhood.

Violation of classroom/school rules

So I and the school management started solving the situation when it was discovered about the chewing tobacco. First we had to find out where the tobacco came from. First we communicated with the younger students and then we found out that the older students were selling chewing tobacco to them. Since they were not yet 18, we had to find out who bought them tobacco and where they got the money for it. That's why we invited parents of younger children, but also parents of girls who distributed tobacco. The parents willingly cooperated with us from the beginning, they were surprised and wanted to solve the whole situation as best as possible. Of course, we also consulted with experts. We also organized an educational committee, in which I and the school management, OSPOD, curator and parents participated. A reduced degree of concealment was eventually proposed for both girls. We also recommended a visit to the educational care center. As far as I know, the family finally resolved the situation with the girls in private, when they agreed with the parents of the boys the girls were dating and everything gradually calmed down. Of course, it was investigated for some time, we invited several parents to the school because more students were involved.

Consequences, Interview, Cooperation with experts

After the intervention of the parents and the school, everything returned to normal within a few months. The girls calmed down and since they were in the ninth grade, they then entered high school.

Longterm success

14 let, 15 let, 9. ročník

Čas strávený s přáteli, kosmetika, vzhled

Mgr., Ze, Dě, RJ

33 let

Došlo k situaci, kdy jsme zjistili, že po škole se šíří žvýkací tabák. Žvýkací tabák se našel u mladších žáků od šesté třídy dále. V té chvíli jsme začali zjišťovat, odkud se tabák objevuje ve škole. Zjistili jsme, že nejspíše dvě starší žákyně nosily tabák do školy a prodávali mladším žákům. Konkrétně žákům od 6. třídy výše.

Obě žákyně byly vcelku klidné a nekonfliktní. Neměly ve škole žádné problémy. Měly obě stabilní zázemí. Vše nejspíše začalo tím, že dívky začaly chodit se staršími chlapci. Na to byly i dost hrdé a předváděli se před mladšími žáky. Chtěli si získat jejich respekt a zároveň i obdiv. U jedné z dívek je možné, že již dříve měla nějaké podobné problémy, nejasně se o tom zmínila její matka. U této žákyně chování mohlo být způsobeno i tím, že se nedávno s rodinou přestěhovala z velkého města do poměrně malého města, ve kterém se škola nachází. Byla tedy nejspíše od dětství zvyklá na trochu jiné vnější podmínky.

Situaci jsem tedy já i s vedením školy začala řešit, již když se zjistilo o žvýkacím tabáku. Nejprve jsme museli zjistit odkud se tedy ten tabák vzal. Nejprve jsme komunikovali s mladšími žáky a poté jsme zjistili, že starší žákyně jim žvýkací tabák prodávaly. Jelikož jim nebylo ještě 18 museli jsme zjistit, kdo jim tabák kupoval a kde na to vzaly peníze. Proto jsme si pozvali rodiče jednak mladších dětí, ale i rodiče dívek, které tabák distribuovaly. Rodiče s námi od začátku ochotně spolupracovali, byli překvapeni a chtěli celou situaci co nejlépe vyřešit. Samozřejmě jsme se radili i s odborníky. Uspořádali jsme také výchovnou komisi, které jsme se účastnili já a vedení školy, OSPOD, kurátor a rodiče. Byl nakonec navržen snížený stupeň schování pro obě dívky. Také jsme doporučili návštěvu střediska výchovné péče. Pokud vím rodina si nakonec vyřešila v soukromí i situaci s dívkami, kdy se domluvili s rodiči chlapců, se kterými dívky chodili a vše se postupně uklidnilo. Samozřejmě se to vyšetřovalo nějakou dobu, do školy jsme si pozvali několik rodičů, protože do toho bylo zapojeno více žáků.

Po intervenci rodičů a školy se vše vrátilo během několika měsíců do normálních kolejí. Dívky se uklidnily a jelikož byly v deváté třídě, tak poté nastoupili na střední školu.

5

The boy had problems with the pace of writing in class, with logical subjects and everything took him longer. This was also reflected in his benefit and evaluation. Unfortunately, teacher's or pupil's assistants had not yet been introduced into schools at this time, so no one could be at hand most of the time during the lessons. That is why he was rather unsuccessful and often got fours and overall worse grades. For this reason, the parents felt that he could not cope in such a larger group and that a school with a smaller number of pupils in the class would be more suitable for him, where they could pay more attention to him. He attended a classic city school, where there are over 20 students in a class. The student was upset when his parents suggested this idea to him. He came up with it at school during the break to me, that the parents thought of this possibility. You could see from the pupil that he was afraid of it and that he didn't want to go anywhere else, because he was used to it here and knew everything.

The student grew up in a complete family - mother, father and older sister, who was a studious type. His parents often helped him with his homework and everything around school, so everything was in perfect order from his parents' side. They were interested in his academic successes/failures. How many times did his older sister help him with school. From a health point of view, the student had no complications and was not diagnosed with any disease. He only had learning disabilities: dysgraphia, dysorthography (maybe some more). He had difficulty reading and had problems with the pace of his writing. Therefore, he often did not catch up with the work they did in class and had to write it during the break. He often rewrote everything at home into a neat form, so he was very meticulous. Although the student did not have anything diagnosed, he often manifested himself in various sounds in class. These were sounds like: muttering to yourself, commenting on everything, talking about the subject or pace. This need for expression often appeared in him. The teachers and classmates were used to it, so there were no social problems. If these expressions were louder, the teacher warned him and there was silence for a while or he lowered his voice. But after a while, the need to talk to yourself came again, so it happened often. He perceived warnings about the volume or about his speech in order and respected it. Therefore, there were no aggressive reactions. He had an authoritative and confidential relationship with the teachers, which is why he confided in his problem. Overall, he tried to help teachers carry things and assist. Apart from his usual behavior, there were no behavioral problems with him. Although he was rather a below-average student, he learned what could be memorized. Logical and mechanical subjects were more complicated for him. He had no problems with his classmates, they all accepted him as he was, since they had been with him since the 1st grade. Although he often commented on everything, he never had a bad comment about someone else. When he needed help with something, they willingly helped him. In his personal time, the student was very fond of trains and stops, so he knew all timetables. If he was going somewhere on a trip by train, he had exactly studied the times of departures and arrivals, transfers and other necessary things about it.

Failure to attend class

This is how we learned at school about a possible transfer to another school. I told his other teachers who had this class for some time. I wanted to hear the opinions of other colleagues on this situation and possible solutions. We all agreed that this solution could do more harm than good to the boy. It was mainly about the social aspect, because at the new school there could be problems with this both from the point of view of the teachers and mainly from the point of view of the children. After communicating with the teachers and with their recommendation, I went to call the student's mother. I told her my/my colleagues' opinion: 'We do not recommend changing schools. Although he has the worst grades, he is careful and what can be memorized, he is able to learn it. At the same time, he would have to commute to the new school, and here he has classmates he knows and they know him. Thus, they are used to his expressions and reactions.'

Interview

After talking with me, the mother decided to keep her son at this school. She was glad that I spoke up and shared my opinion about this situation. The student improved a little in terms of grades after this situation. He gave fewer speeches and studied more, sometimes late into the night. At the end of the 9th grade, he was only on 'triples'. Overall, his diligence has gone up and his social side hasn't been affected. Since he started to work on himself, he then continued to the school, which he duly graduated from.

Longterm success

7. třída – 12-13 let

vlaky a jejich časy 3

VŠ – matematika a fyzika pro SŠ

18 let

Chlapec měl problémy s tempem psaním v hodině, s logickým učivem a všechno mu déle trvalo. To se odrazilo i na jeho prospěchu a hodnocení. Bohužel v této době ještě nebyli zavedeni do škol asistenti pedagoga či žáka, tudíž mu během vyučovacích hodin nemohl být nikdo k ruce většinu času. Proto byl spíše neúspěšný a často se pohyboval na čtyřkách a celkově horších známkách. Rodiče z tohoto důvodu měli pocit, že to v takovém větším kolektivu nezvládá a byla by pro něho vhodnější škola s menším počtem žáků ve třídě, kde by se mu mohli více věnovat. Navštěvoval klasickou městkou školu, kde je ve třídě přes 20 žáků. Žák z toho byl špatný, když mu rodiče navrhli tento nápad. Přišel s tím ve škole o přestávce za mnou, že rodiče napadla tato možnost. Na žákovi bylo vidět, že z toho má strach a nikam jinam se mu nechce, jelikož zde už je zvyklý a všechno zná.

Žák vyrůstal v úplné rodině – matka, otec a starší sestra, která byla studijním typem. Rodiče mu často pomáhali s domácími úkoly a se vším kolem školy, tudíž ze strany rodičů bylo vše v naprostém pořádku. O jeho studijní úspěchy/neúspěchy se zajímali. Kolikrát mu se školou pomáhala i jeho starší sestra. Ze zdravotního hlediska žák neměl žádné komplikace ani neměl diagnostikovanou nějakou nemoc. Pouze měl poruchy učení: dysgrafie, dysortografie (možná ještě nějakou). Hůře četl a měl problémy s tempem při psaní. Proto často nestíhal práci, kterou dělali ve třídě a musel ji dopisovat o přestávce. Často si všechno znovu doma přepisoval do úhledné podoby, tudíž byl velice pečlivý. Sice neměl žák nic diagnostikované, ale často se projevoval různými zvuky v hodině. Jednalo se o zvuky typu: brumlání si pro sebe, komentování všeho, vedení řečí ohledně učiva či tempa. Tato potřeba projevu se u něho často objevovala. Vyučující i spolužáci na to byli zvyklí, tudíž nedocházelo k nějakým sociálním problémům. Pokud byly tyto projevy hlasitější, tak ho vyučující upozornil a na chvíli bylo ticho či ztlumil hlas. Ovšem po chvíli zase přišla potřeba si něco povídat pro sebe, takže se to často opakovalo. Upozornění na hlasitost či na jeho projevy vnímal v pořádku a respektoval to. Tudíž nedocházelo k agresivním reakcím. K vyučujícím vedl autoritativní a důvěrný vztah, i proto se svěřil se svým problémem. Celkově se snažil vyučujícím pomáhat nosit věci a asistovat. Krom obvyklého projevování s ním nebyly žádné problémy z hlediska chování. Sice byl spíše podprůměrný žák, ale co se dalo naučit nazpaměť, tak se naučil. Komplikovanější pro něho byly logické a mechanické předměty. Se spolužáky neměl žádné problémy, všichni ho brali takového, jaký je, jelikož s ním byli už od 1. stupně. I když si vše často komentoval, tak nikdy neměl špatné připomínky vzhledem k někomu jinému. Když potřeboval pomoc s něčím, tak mu ochotně i pomáhali. V osobním čase žák měl velké zalíbení ve vlacích a zastávkách, tudíž uměl všechny jízdní řády. Pokud se jelo někam na výlet vlakem, tak měl přesně nastudované časy odjezdů a příjezdů, přestupy a další potřebné věci ohledně toho.

Tímto jsme se ve škole dozvěděli o možném přesunutí na jinou školu. Sdělila jsem to ostatním jeho vyučujícím, kteří tuto třídu měli na nějakou hodinu. Chtěla jsem slyšet názory ostatních kolegů na tuto situace a případné řešení. Všichni jsme se shodli, že toto řešení by mohlo chlapci více uškodit než pomoci. Jednalo se hlavně o sociální stránku, protože na nové škole by s tím mohly být problémy jak z hlediska vyučujících, tak hlavně z hlediska dětí. Po komunikaci s vyučujícími a s jejich doporučením jsem šla zavolat matce žáka. Sdělila jsem jí svůj/kolegů názor: 'Nedoporučujeme změnu školy. Sice je na těch horších známkách, ale je pečlivý a co se dá naučit nazpaměť, tak je schopný se to naučit. Zároveň by do nové školy musel dojíždět a tady má spolužáky, které zná a oni znají jeho. Tudíž jsou zvyklí na jeho projevy a reakce.'

Maminka se po rozhovoru se mnou rozhodla, že syna nechá dále na této škole. Byla ráda, že jsem se ozvala a sdělila názor na tuto situaci. Žák se po této situaci trochu prospěchově zlepšil. Měl méně projevů a více se učil, občas až dlouho do noci. Na konci 9. třídě byl jenom na 'trojkách'. Celkově se zvedla jeho píle a jeho sociální stránka nebyla zasažena. Jelikož začal na sobě pracovat, tak poté pokračoval na učiliště, které řádně vystudoval.

5

After graduating from university, the teacher started elementary school in her place of residence. Because she was young and actively participated in some events in the village, she knew some of the pupils personally and outside of school the pupils teased her. 'There was a boy here, he used to be actually almost my nephew and we were close during the time I was studying. I started working and also taught his class.' During the first lesson, the teacher tried to get to know the students. They should have introduced themselves, told her where they live and what they like to do. The line reached the already mentioned pupil. 'Why would I introduce myself to you, you know me.' 'I didn't know how to react to that, I asked him to introduce himself like the others, but he didn't like that very much. After class, I wanted to talk to him about how he should treat me at school, and he didn't like that very much.'

The student was born as the second child and has an older sister. His parents are divorced, he lives with his mother. His mother takes adequate care of him, he has a new partner and another child with him. From childhood, his problematic behavior was manifested, he could not respect authority. The mother was informed about his behavior, she did not deal with the situation. He is rather problematic in front of other pupils, he shows off. He was diagnosed with a specific learning disability - dysgraphia. According to the words of a former employee of the school, he can also be very hardworking and calm. However, he needs to hear words of praise.

Verbal aggression

The teacher called the student into the office. 'I tried to explain to him how we should treat each other at school. That I will treat him like a teacher and he like a student, he has to scold me and behave like other children and outside of school we can talk normally as always. I think I was nice to him and didn't come off as condescending. I just wanted us to be nice to each other.' The teacher got the answer 'As you wish.'

Interview

The good intention of the teacher did not meet the understanding of the student. 'After my attempt to resolve the situation the pupil's behavior was appalling. He didn't show me respect and was rude, he didn't want to do his duties in class, he stopped saying hello.' Immediately after the incident and the teacher's efforts to resolve the situation, the student's behavior was worst. He seemed offended, he hardly communicated with the teacher. 'At least he started to tell me,' he adds. But his behavior gradually improved during the year, it wasn't as hell as at the beginning but it wasn't the best either, he still had some comments and remarks. Now the student is an adult working person. Although they were close with the teacher, they are not in contact and do not meet. 'After school the situation improved, but now we don't see each other anymore' he adds. 'I should have handled the situation completely differently, I should have talked to him calmly before the start of the school year, I really didn't think that this could happen.'

Failure

15 let, 9. ročník

jízda na bmx kole, do sešitu kreslí graffiti, je možné, že někde sprejuje

Neuznávání pravidel,Podvody

Magisterský titul, matematika a zeměpis

11

Učitelka nastupovala po ukončení vysoké školy na základní školu v místě jejího bydliště. Protože byla mladá a aktivně se v obci účastnila některých akcí, znala se s některými žáky osobně a mimo školu jí žáci tykali. 'Byl tady jeden kluk, dřív to byl vlastně skoro můj synovec a měli jsme k sobě blízko během doby, kdy jsem studovala. Nastoupila jsem do práce a učila i jeho třídu.' Při první hodině se učitelka snažila s žáky seznámit. Měli se jí představit, říct kde bydlí a co rádi dělají. Řada došla na již zmíněného žáka. 'Proč bych se ti představoval, vždyť mě znáš.' 'Vůbec jsem nevěděla, jak na to mám reagovat, poprosila jsem ho, aby se taky představil jako ostatní, ale to se mu moc nelíbilo. Po vyučování jsem si s ním chtěla promluvit, jak by se ke mně ve škole měl chovat, a to se mu moc nezamlouvalo.'

Žák se narodil jako druhé dítě a má starší sestru. Jeho rodiče jsou rozvedení, žije s matkou. Matka o něj přiměřeně pečuje, má nového partnera a s ním další dítě. Od dětství se projevovalo jeho problémové chování, nedokázal respektovat autoritu. Matka byla informována o jeho chování, situaci neřešila. Problémový je spíše před jinými žáky, předvádí se. Byla mu diagnostikována specifická porucha učení – dysgrafie. Podle slov bývalého pracovníka školy dokáže být ale i velmi pracovitý a klidný. Potřebuje však slyšet slova pochvaly.

Učitelka si žáka zavolala do kabinetu. 'Snažila jsem se mu vysvětlit, jak bychom se k sobě měli ve škole vzájemně chovat. Že se k němu budu chovat jako učitelka a on ke mně jako žák, musí mi vykat a chovat se jako ostatní děti a mimo školu si spolu můžeme normálně povídat jako vždycky. Myslím si, že jsem na něj byla milá a nepůsobila jsem nijak povýšeně. Prostě jsem jen chtěla, abychom se k sobě chovali pěkně.' Učitelce se dostalo odpovědi 'Jak chceš.'

Dobrý záměr učitelky se nesetkal s pochopením žáka. 'Po mé snaze vyřešit tuto situaci bylo chování žáka strašné. Neukazoval mi respekt a byl drzý, v hodinách nechtěl plnit svoje povinnosti, přestal zdravit.' Ihned po incidentu a učitelčině snaze situaci vyřešit, bylo chování žáka nejhorší. Působil uraženě, s učitelkou skoro nekomunikoval. 'Alespoň mi začal vykat' dodává. 'Jeho chování se ale postupně během roku lepšilo, nebylo to takové peklo jako na začátku ale ani to nebylo nejlepší, pořád měl nějaké připomínky a poznámky. Nyní je žák dospělý pracující člověk. Přestože si s učitelkou měli blízko, v kontaktu nejsou a nesetkávají se. 'Po škole se situace zlepšila, ale teď už se nevídáme' dodává. 'Situaci jsem měla řešit úplně jinak, měla jsem si s ním v klidu promluvit před začátkem školního roku, opravdu mě nenapadlo, že by se tohle mohlo stát.'

5

During the physical education lesson, the children had the task of climbing a ladder. One student did climb over it, but then jumped off, which was against the teacher's instructions, who clearly told them that they were not allowed to jump off. By doing this, the student could have caused an injury.

The student often ignores the rules or does not think about the consequences of his behavior for himself or those around him. However, it should be taken into account that they are still learning to recognize and respect boundaries.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

After the incident, we immediately reprimanded the student. The teacher ordered him to do a certain number of squats, specifically 20, as punishment during gym class. To emphasize to him the seriousness of his behavior, the number of squats during the exercise was increased to about 25-30, which was not intended to hurt him, but to teach him.

(Disciplinary) Punishments

After completing the punishment, it was obvious that the pupil realized his mistake. He behaved well during the rest of gym class and was calmer for the rest of the day.

Longterm success

11/ 5. třída

Fotbal, videohry

Rušení výuky

2

Během hodiny tělocviku měli děti za úkol přelézt žebřinu. Jeden žák ji sice přelezl, ale následně seskočil, což bylo v rozporu s pokyny učitelky, která jim jasně řekla, že seskakovat nesmějí. Tímto jednáním si mohl žák způsobit úraz.

Žák často ignoruje pravidla nebo nepřemýšlí nad důsledky svého chování pro sebe nebo své okolí. Je však třeba brát v úvahu, že se stále učí rozpoznávat a respektovat hranice.

Po incidentu jsme žáka okamžitě napomenuli. Učitelka mu nařídila udělat určitý počet dřepů, konkrétně 20, jako trest během hodiny tělocviku. Abychom mu zdůraznili závažnost jeho chování, počet dřepů byl během cvičení zvýšen na přibližně 25-30, což nebylo zamýšleno jako ublížení, ale jako poučení.

Po dokončení trestu bylo patrné, že si žák uvědomil svou chybu. Během zbytku hodiny tělocviku se choval vzorně a i po zbytek dne byl klidnější.

5

The day started normally, but already in the morning the pressure was low, the pupils were a bit more active and less manageable than usual, most of the teaching staff had some pain (head, back, behind the neck) and I remember that even when we were in the seventh grade, we were also with the cantor 4, they pretty much rolled us. I've just been a jerk since morning. It was not the best for me, and after three hours, when the seventh graders were together, the turning point occurred during the break between the third and fourth classes.

The students were on edge this day, most of them could not keep their more problematic behavior under control. The conflict started with utter stupidity when they suddenly started arguing about which color was cooler. Pupils claimed that it was blue, another pupil that black was the best. This triggered a lot of insults from both sides and one student got to the point where he just got 'angry' and started taking things out of the case and throwing them at others as he could get his hands on what and who. The supervising teacher hollered at us in the assembly room to go and compare the seventh grades and did not deal with it any further. I just took another pill, I was closest to the door, so I started to go to class.

Emotional outbursts, Physical aggression, Selfdestructive behaviour, Verbal aggression

When I came to the class, one student was very aggressive that it was recess and that he would deal with the boys himself. And he took a compass in his hand. I should have kept my cool at that moment, but unfortunately. Completely unprofessionally, instead of my usual methods, I started yelling if he was normal and if he was wondering what could happen. I'm kind of in the dark about the rest, but he said something to the effect that he's not stupid and knows what the compass will do. And then, in a fit of rage, you stabbed him in the hand. When he realized it hurt, he immediately calmed down and then started to cry. So I took him and took him to the assembly room, where we treated his wound. I would have done it differently today, but I'm also only human and it just happened that day. My course of action today would probably be that I would stand in front of him and calmly tell him to come with me to the corridor, that we will solve it there. I would try to explain to him that just as everyone doesn't look the same, we have different opinions and everyone likes something different and that we have to tolerate it as long as it doesn't threaten us in any way.

Disrespectful communication, Interview

Immediately after the incident, I took all three aside and let them apologize to each other and explained that they didn't have to agree on everything, but they had to get along. I went on to tell them what would happen if they all argued like this and also what would happen if they hit one of their classmates in sensitive places. For about a week or two, our communication with one student was so dry, but then the spikes somehow dulled and we became a good pair again. From a long-term point of view, one student has currently gone six months without showing aggression towards his classmates, he first redirects his anger towards inanimate objects and then calms down relatively quickly.

Longterm success

13 let, 7. třída

Hry na PC, seriály, sport

Středoškolské vzdělání s maturitou

5 let

Den začal normálně, ale už od rána byl nízký tlak, žáci byli o něco aktivnější a méně zvladatelní než jindy, většinu z pedagogického sboru něco bolelo (hlava, záda, za krkem) a pamatuji si, že i když jsme na sedmáky byli i s kantorem 4, docela nás válcovali. Od rána prostě den blbec. Samotné mi nebylo nejlíp a po třech hodinách, kdy byli sedmáci spolu, nastal zlom o přestávce mezi třetí a čtvrtou vyučovací.

Žáci byli tento den jako na jehlách, většina z nich své problémovější chování nemohla udržet na uzdě. Konflikt začal úplnou hloupostí, kdy se najednou začali hádat, která barva je víc cool. Žáci tvrdili, že se jedná o modrou barvu, jiný žák že nejlepší je černá. To spustilo spoustu urážek z obou stran a jeden žák se dostal do bodu, kdy se prostě 'vzteknul', začal vytahovat věci z pouzdra a házet je po ostatních, jak mu co a kdo přišel pod ruku. Dozorující učitel na nás houknul do sborovny, ať si jdeme srovnat sedmáky a víc to neřešil. Zrovna jsem si vzala další prášek, byla jsem nejblíž u dveří, tak jsem vyrazila do třídy.

Když jsem přišla do třídy, jeden žák byl velmi agresivní, že je přestávka a že si to s klukama vyřídí sám. A vzal do ruky kružítko. V tu chvíli jsem měla zachovat chladnou hlavu, no bohužel. Naprosto neprofesionálně jsem místo svých dosud zažitých metod začala křičet, jestli je normální a jestli přemýšlí, co by se mohlo stát. Zbytek mám tak nějak v mlze, ale opáčil mi něco na způsob, že není blbej a ví, co udělá kružítko. No a pak si ho v tom záchvatu vzteku bodnul do ruky. Když si uvědomil, že to bolí, okamžitě se uklidnil a pak začal plakat. Tak jsem ho vzala a odvedla do sborovny, kde jsme mu ošetřili tu ranku. Dneska už bych postupovala jinak, ale já jsem taky jen člověk a v ten den se to prostě semlelo. Můj dnešní postup by asi byl ten, že bych si před něj stoupla a v klidu mu řekla, ať jde se mnou na chodbu, že to vyřešíme tam. Snažila bych se mu vyvsvětlit, že jako každý nevypadá stejně, tak máme stejně různé názory a každému se líbí něco jiného a že to musíme tolerovat, pokud nás to nijak neohrožuje.

Ihned po incidentu jsem si všechny tři vzala stranou a nechala je, ať se jeden druhému omluví a vysvětlila jim, že se nemusí na všem shodnout, ale musí spolu vycházet. Dál jsem jim řekla, co by se stalo, kdyby se takhle hádali všichni a taky co by bylo, kdyby trefili někoho ze spolužáků do citlivých míst. Přibližně týden až dva byla naše komunikace s jedním žákem taková prkenná, ale pak se hroty nějak otupily a jsme zase sehraná dvojka. Z dlouhodobého hlediska je teď aktuálně jeden žák už půl roku bez vykazování agrese vůči spolužákům, svůj vztek nejdřív přesměruje na neživé věci a poté se i poměrně rychle uklidní.

5

was in charge of the hallway on the second floor between recess and class. I have the duty to check the students in the classrooms, I always check the toilets as well, sometimes there is more commotion there than in the classroom. I can already see from a distance that several female students are standing in front of the toilet door and cannot get inside. When I get to them, the students explain that the door is locked and that there are several 7th grade girls inside. I knock and call for the door to be unlocked. At first I only hear rustling and then the closing of the windows. 'Girls! Open that door now!', I shout. The students do not answer. So I challenge them one more time and for the last time and warn them that otherwise I will call the janitor and he will open the door anyway. After a long pause, they obey and unlock. At that moment, however, the smell of cigarette smoke also comes out of the toilets. 'Did you smoke there?', I ask, but I don't get an answer. I send the students who were waiting in front of the toilet to the toilet on the ground floor. I am the class teacher of the girls who locked themselves in the toilet - pupils, pupils and pupils. It's about a trio who are friends, they're not exactly exemplary students, but they've never done anything like that. I open the windows in the toilets to let the smoke out and go with the girls to the principal's office. I explain the situation to the director, but we also give the girls space to comment on the situation and explain their behavior. However, all three are silent, to our questions about why they did it or what preceded this incident, they only answer 'I don't know.' or shrugs. I am sending the students back to class. As this is a violation of school rules, the principal will contact the parents to see if they can come to school as soon as possible. We managed to get hold of the parents of all three girls, they will come after school.

All three students - student, student and student have been friends since the 6th grade. They spend a lot of time together both at school and in their free time. They all have a complete family and an average benefit. The group of girls had no problems in class, they were rather inconspicuous and quiet. They do not have fun with other students, they are aloof. However, since the beginning of the school year, they dress exclusively in black clothes, put on a lot of make-up, and I have seen them several times in the city with friends who were significantly older than themselves. As for behavior, that too changed at the beginning of the year. The girls started disrupting class and talking back. My colleagues and I tried to negotiate with them at the beginning, but it was not effective, so we solved this inappropriate behavior with notes in the student book. This method of dealing with inappropriate behavior was successful, but short-lived, the girls only moderated for a few days. After a few notes and quieter days, this toilet smoking situation occurred.

Violation of classroom/school rules

After classes, the parents - both mothers and fathers of the girls - came to the school. The consultation took place in the presence of the parents, the girls, me as the class teacher and the headmistress. I explain to the parents the situation, how I found the girls and what happened, and also that their behavior has drastically worsened since the last school year, which they probably understood from the notes in the student book. The girls are sitting, silent and looking at the ground. It was obvious from the parents that they were in shock. The headmistress again called on the girls to explain the whole situation to us. At that, the student spoke up, apologizing that she was sorry and that she didn't want to do anything like that, and that actually only the student was smoking in the toilet, but not herself and the student. The student immediately agreed with this statement and nodded, the student remained silent and looked down at the ground. Her father challenged her to explain where she got the cigarettes and what she thought of them. The student replied that the girls were right, that they really didn't smoke with her, then she paused and started to cry. Her father yelled at her, 'I'll see you with those hooligans hanging out with him one more time and you'll be under house arrest until Christmas!' The student's mother explains that her daughter started hanging out with older friends during the holidays and since then her behavior at home has also worsened. She comes home late, lies about where and with whom she has been, and unfortunately the house punishments have not helped. The student's mother informs us that the student is often seen smoking cigarettes with her adult boyfriend on the benches in the park, because his office is opposite the park. We will ask the girls to leave the room and wait outside the principal's office. We inform the parents that the principal and I have agreed on the following solution to the situation: The class teacher will reprimand the student for supporting a classmate in violating the school rules - not a single student tried to stop or inform the teacher. The student will be reprimanded by the school director for violating the school rules, but should the situation repeat itself or her behavior should not improve, solving these situations may lead to a grade 2 for behavior. The parents respect our decision, apologize for their daughters' behavior and promise it won't happen again. In this case, the principal and I are happy for the parents' understanding and support.

Consequences, Interview

consider the result of the solution to be successful. The girls started to be more involved in the lessons the very next day and behaved well. Later, they improved their grades and participate in after-school clubs. However, the result was positive mainly thanks to the parents' support and their agreement. We have been in contact with the parents over the following weeks to inform them of their daughters' behaviour. This active communication was a key solution, parents had more insight into their children. A similar situation never happened again, the girls successfully completed primary education and are now in secondary school.

Longterm success

12-3 let, 7. třída

Sociální média, kamarádi

Lhaní,Porušování pravidel

Magisterský titul – NJ, AJ Magisterský titul – TV, Z

22 a 26 let

Měla jsem dozor na chodbě v druhém patře mezi přestávkou a hodinou. Mám povinnost kontrolovat žáky ve třídách, kontroluji vždy i toalety, někdy je tam větší rozruch než ve třídě. Už z dálky vidím, že několik žákyň stojí před dveřmi toalety a nemohou se dostat dovnitř. Když k nim přijdu, žákyně vysvětlují, že jsou dveře zamčené, a že je uvnitř několik děvčat ze 7. třídy. Zaklepu a vyzvu k odemčení dveří. Slyším prvně jen šuškání a pak zavírání oken. 'Děvčata! Okamžitě otevřete ty dveře!', křičím. Žákyně se neozývají. Vyzvu je tedy ještě jednou a naposledy a upozorňuji je, že si jinak zavolám pana školníka a ten dveře otevře tak i tak. Po delší odmlce poslechnou a odemknou. V ten moment však ze záchodů vyjde i odér kouře z cigaret. 'Vy jste tam kouřili?', ptám se, ale odpověď nedostanu. Žákyně, které čekaly před toaletou posílám na toaletu do přízemí. Jsem třídní učitelka děvčat, které se na toaletě zamkly – žákyně, žákyně a žákyně. Jde o trojici, která spolu kamarádí, nejsou úplně vzorné žačky, ale nikdy nic takového nevyvedly. Otvírám na toaletách okna, aby se kouř vyvětral a vydávám se s děvčaty do ředitelny. Paní ředitelce vysvětluji situaci, dáváme však ale i prostor děvčatům, se k situaci vyjádřit a vysvětlit tak své chování. Všechny tři však mlčí, na naše otázky, proč to udělaly nebo co tedy předcházelo tomuto incidentu, odpovídají jen 'Nevím.' nebo pokrčí rameny. Žákyně posílám zpátky do výuky. Jelikož jde o porušení školního řádu, paní ředitelka kontaktuje rodiče, zda se mohou co nejdříve dostavit do školy. Rodiče všech třech děvčat se nám podařilo zastihnout, dostaví se po vyučování.

Všechny tři žákyně – žákyně, žákyně a žákyně jsou kamarádky od 6. třídy. Tráví spolu spoustu času jak ve škole, tak i ve volném čase. Všechny mají úplnou rodinu a průměrný prospěch. Skupina děvčat byla v hodinách bezproblémová, byly spíše nenápadné a tiché. S ostatními žáky se nebaví, jsou odtažité. Od začátku školního roku se však oblékají výhradně do černého oblečení, líčí se velmi výrazně a několikrát jsem je viděla ve městě s kamarády, kteří byli markantně starší než ony samy. Co se týče chování, i to se začátkem roku změnilo. Děvčata začala rušit v hodině a odmlouvat. Já i mí kolegové jsme jim ze začátku domlouvali, to však nebylo účinné, a tak jsme toto nevhodné chování řešili poznámkami do žákovské knížky. Tento způsob řešení nevhodného chování byl úspěšný, avšak krátkodobý, děvčata se umírnila vždy jen na několik dní. Po několika poznámkách a klidnějších dnech nastala tato situace s kouřením na záchodě.

Po vyučování se do školy dostavili rodiče – jak maminky, tak i otcové dívek. Konzultace probíhala za přítomnosti rodičů, dívek, mě jako třídní učitel a paní ředitelky. Rodičům vysvětluji situaci, jak jsem dívky našla a co se stalo, a také že se jejich chování od minulého školního roku razantně zhoršilo, což asi pochopili z poznámek v žákovské knížce. Dívky sedí, mlčí a dívají se do země. Na rodičích bylo znát, že jsou v šoku. Paní ředitelka znovu vyzvala dívky, aby nám celou situaci vysvětlily. V tom se ozvala žákyně s omluvou, že ji to mrzí a že nic takového nechtěla udělat, a že vlastně na záchodě kouřila jen žákyně, nicméně ona sama s žákyně ne. Žákyně s tímto tvrzením okamžitě souhlasila a přitakávala, žákyně dále mlčela a dívala se dolů do země. Její otec ji vyzval, aby vysvětila, kde cigarety vzala a co ji to napadlo. Žákyně odvětila, že mají dívky pravdu, že s ní opravdu nekouřily, pak se odmlčela a začala plakat. Její otec na ni zakřičel: 'Ještě jednou tě uvidím s těma chuligánama, co se s něma taháš a budeš mít domácí vězení až do Vánoc!' Maminka žákyně vysvětluje, že se její dcera začala přes prázdniny stýkat se staršími kamarády a od té doby se zhoršilo její chování i doma. Domů chodí pozdě, lže o tom, kde a s kým byla a domácí tresty bohužel nepomohly. Maminka žákyně nás informuje, že žákyně často vidí na lavičkách v parku, jak se svým plnoletým přítelem kouří cigarety, má naproti parku totiž kancelář. Poprosíme dívky, aby opustily místnost a počkaly před ředitelnou. Rodiče informujeme, že jsme se s paní ředitelkou domluvily na následujícím řešením situace: Žákyně a žákyně bude udělena důtka třídního učitele za podporování spolužačky v porušování školního řádu – ani jedna se nepokusila žákyně zastavit nebo informovat pedagoga. Žákyně udělíme důtku ředitele školy za porušení školního řádu, měla by se však situace opakovat nebo se její chování nemělo zlepšit, může řešení těchto situací vést k známce 2 z chování. Rodiče naše rozhodnutí respektují, omlouvají se za chování svých dcer a slibují, že se to nebude opakovat. V tomto případě jsme s paní ředitelkou rády za pochopení a podporu rodičů.

Výsledek řešení považuji za úspěšný. Dívky se začaly hned druhý den zapojovat více do výuky a chovaly se slušně. Později si zlepšily prospěch a účastní se i kroužků po škole. Výsledek byl však pozitivní hlavně díky podpoře rodičů a díky jejich domluvě. S rodiči jsme byli v průběhu následujících týdnů v kontaktu, abychom je informovali o chování jejich dcer. Tato aktivní komunikace byla klíčovým řešením, rodiče měli o svých dětech větší přehled. Podobná situace se již nikdy neopakovala, dívky úspěšně absolvovaly základní vzdělání a nyní jsou na střední škole.

5

The student was very visible and audible in the classroom from the beginning. He had a need to comment on everything, to have fun with a classmate on the bench or even with classmates in the immediate vicinity. During class he would occasionally speak unprompted or get up and go to the bin with something. His tendency to comment on everything led to him often getting lost in reading or writing together. Although he cooperated in off-the-bench activities, he often argued and had to be reprimanded. In the morning, he would also run from the sorority to class to be there earlier. Once, when he wanted to go to the bathroom just before the bell rang and I refused, he disobeyed and went to ask the assistant again. He didn't cooperate with another teacher in gym class and it was difficult to control his behavior. Nevertheless, the student is nice and very smart.

The student is intelligent and very smart, likes sports and has no problem with communication. He is very friendly and willing to help. He lives with both parents and has a younger sister.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

With increasing disruptions in class, I first reacted by transferring the student to another classmate, but this did not always help. Now he sits alone in the last pew, which he himself wished for. Because he was often the first to finish assignments, he would get help from me, such as collecting notebooks or handing out worksheets. At the end of the second grade, I discussed the situation with the special pedagogue and we recommended the parents visit a pedagogical-psychological counseling center. After being referred to a psychologist, the pupil was diagnosed with ADHD. In the class, we have a teaching assistant for another student, who sometimes helps me correct the student's behavior. I think I did the right thing, but maybe I should have sent the student to the counseling center earlier.

Support, Cooperation with experts

After visiting the counseling center and the psychologist, the student's behavior changed a little, but maybe my view of him changed as well. I call him out often if he's checking in, and he's been tasked with handing out notebooks. Now he sits alone in the back seat and is happy there. When he had math examples calculated, he would stretch in the desk but not disturb the others. I noticed that she perceives only one authority. I just give him a bad look and he already knows to be quiet. He doesn't listen to the teaching assistant and the gym teacher very much. We are still figuring out how to proceed with the situation.

Partial success

Sport,

Rušení výuky

Žák byl od začátku velmi viditelný a slyšitelný ve třídě. Měl potřebu komentovat všechno, bavit se se spolužákem v lavici nebo i se spolužáky v těsném okolí. Během hodin občas mluvil bez vyzvání nebo se zvedl a šel s něčím do koše. Jeho tendence komentovat vše vedla k tomu, že se často ztrácel při společném čtení nebo psaní. Při aktivitách mimo lavici sice spolupracoval, ale často se rozdováděl a musel být napomenut. Ráno také utíkal z družiny do třídy, aby tam byl dřív. Jednou, když chtěl jít na záchod těsně před zvoněním a já to odmítla, neuposlechl a šel se zeptat znovu paní asistentky. V hodinách tělocviku s jinou učitelkou nespolupracoval a bylo těžké jeho chování usměrnit. Přesto je žák milý a velice chytrý.

Žák je inteligentní a velice chytrý, rád sportuje a nemá problém v komunikaci. Je velice přátelský a ochotný pomoci. Žije s oběma rodiči a má mladší sestru.

S narůstajícím vyrušováním v hodinách jsem nejprve reagovala přesazením žáka k jinému spolužákovi, ale to ne vždy pomohlo. Nyní sedí sám v poslední lavici, což si sám přál. Protože byl často první hotový s úkoly, dostával od mě pomocné úkoly, jako je sesbírání sešitů nebo rozdávání pracovních listů. Na konci druhé třídy jsem situaci konzultovala se speciální pedagožkou a rodičům jsme doporučili návštěvu pedagogicko-psychologické poradny. Po odeslání k psychologovi byla žákovi stanovena diagnóza ADHD. Ve třídě máme asistenta pedagoga k jinému žákovi, který mi občas pomáhá korigovat chování žáka. Domnívám se, že jsem postupovala správně, ale možná jsem měla žáka odeslat do poradny dříve.

Po návštěvě poradny a psychologa se chování žáka trochu změnilo, ale možná se změnil i můj pohled na něj. Vyvolávám ho často, pokud se hlásí, a dostal za úkol rozdávat sešity. Nyní si sedí sám v zadní lavici a je tam spokojen. Když měl příklady z matematiky vypočítané, protahoval se v lavici, ale nevyrušoval ostatní. Všimla jsem si, že vnímá pouze jednu autoritu. Stačí, když se na něj zle podívám a už ví, že má být potichu. Asistenta pedagoga a učitelku tělocviku moc neposlouchá. Stále řešíme, jak v situaci pokračovat.

5

It was a day like any other, I came to school and went to teach. I entered the class then, I think they were sophomores and they were supposed to write a test. I don't remember what it was exactly, but I know that it was an example from the book of the author being discussed, and they were supposed to look for typical features of the given period and author in the text. After the given time, I collected the tests and immediately started correcting them. I noticed that for some students the answers are very similar, if not the same and too technical. Only a great literary theorist would find such things in a text, so it was clear to me what was going on. Right after the test, one student came to me to apologize and admit that he had cheated. I offered him an alternative date, saying that I rated the test as insufficient. The same problem appeared with one student who did not confess to the crime and insisted that she wrote the test herself and that she really found the mentioned things in the text. So I told her that I wanted her to prove the things she wrote in the test with specific examples from the book. I gave her a deadline of the end of the week. After two days, a colleague came to me and was surprised. She asked me what on earth I was assigning, that I wanted so much from the children. It turns out that the student gave her punishment at home as homework that everyone got without admitting why she was given such an assignment. The parents asked my colleague for help because they knew each other. That very day, I invited the student to my office.

always enjoyed teaching in this class, when it comes to copying, I sometimes had to deal with it, but I had a fixed procedure and the students knew what could happen if they found a tow truck or a mobile phone. Therefore, this behavior appeared very rarely. Overall, it was more of a science-oriented class, so tests in chemistry, biology, and physics were preferred. And they didn't have that much time left for my subject, or so they claimed. When possible, we agreed on the date of the test in advance so that they would not have to buy a lot, sometimes I postponed the date when they asked me far enough in advance.

Violation of classroom/school rules

The moment I learned that the student did not admit the origin of her punishment to her parents, I was a little taken aback, and therefore I had to organize my thoughts first. After finishing the lesson with her class, I called her. I told her what my colleague came to me with. She was obviously not comfortable with the situation, so I asked her again how the test went. I saw that she realized that it was no longer worth lying, so she confessed, apologized for her behavior, and we agreed that she didn't have to do the assignment, but that she had to pass the test. And so it finally happened.

(Disciplinary) Punishments, Support, Interview

After the incident was resolved, the student no longer cheated during the written assignments in the given classes, she completed all the tasks assigned by the teacher conscientiously and handed them in on time. I think she has learned enough from her behavior.

Longterm success

16. let, 2. ročník střední školy

Malování, matematika, příroda

Lhaní,Podvody

Český jazyk a literatura a Dějepis

20

Byl to den jako každý jiný, přišla jsem do školy a šla jsem učit. Vešla jsem do třídy tehdy to, myslím, byli druháci a měli psát test. Už si nepamatuji, o co přesně šlo, ale vím, že se jednalo o ukázku z knihy probíraného autora a měli v textu hledat typické rysy pro dané období a autora. Po uplynutí daného času jsem testy posbírala a hned jsem je začala opravovat. Všimla jsem si, že u některých studentů jsou odpovědi velmi podobné, ne-li stejné a příliš odborné. Takové věci by v textu našel jen velký literární teoretik, a tak mi bylo jasné, co se děje. Hned po testu se mi jeden student přišel omluvit a přiznal se, že podváděl. Nabídla jsem mu náhradní termín s tím, že jsem test ohodnotila jako nedostatečný. Stejný problém se objevil i u jedné studentky, která se k činu nepřiznala a trvala na svém, že test psala sama, a že uvedené věci opravdu v textu objevila. Řekla jsem jí tedy, že chci, aby mi věci, které do testu napsala, dokázala na konkrétních příkladech z knihy. Dala jsem jí deadline do konce týdne. Po dvou dnech za mnou přišla kolegyně a byla překvapená. Ptala se mě, co za úkoly to proboha zadávám, že toho po dětech chci hrozně moc. Ukázalo se, že studentka svůj trest doma podala jako domácí úkol, který dostali všichni, aniž by se přiznala, proč takový úkol dostala. Rodiče poprosili o pomoc právě mojí kolegyni, protože se spolu znali. Ještě ten den jsem si žákyni pozvala do kabinetu.

V této třídě jsem vždy učila velmi ráda, co se týče opisování občas jsem ho musela řešit, ale měla jsem stanovený pevný postup a žáci věděli, co v případě nalezení taháku či mobilu hrozí. Proto se toto chování objevovalo velmi zřídka. Celkově se jednalo spíše o přírodovědně zaměřenou třídu, a tak se přednostně učili testy z chemie, biologie a fyziky. A na můj předmět už jim nezbývalo tolik času nebo to alespoň tvrdili. Když to šlo, domluvili jsme se na termínu testu dopředu, aby se jim toho nenakupilo hodně, občas jsem termín posunula, když mně poprosili dostatečně dopředu.

Ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že žákyně rodičům nepřiznala původ svého trestu mně trochu zaskočilo, a proto jsem si musela nejprve uspořádat myšlenky. Po skončení hodiny s její třídou jsem si ji zavolala. Řekla jsem jí s čím za mnou má kolegyně přišla. Situace jí evidentně nebyla příjemná, a tak jsem se jí znovu zeptala, jak to s tím testem bylo. Viděla jsem, že si uvědomila, že už nemá cenu lhát, a tak se přiznala, omluvila se za své chování a domluvily jsme se, že úkol vypracovávat nemusí, ale že test musí mít splněný. A tak se nakonec stalo.

Po vyřešení incidentu žákyně v daných hodinách už nepodváděla během písemných prací, všechny úkoly, které učitelka zadala plnila svědomitě a v řádném termínu je odevzdala. Myslím, že se dostatečně poučila ze svého chování.

5

became the class teacher of one of the ninth classes and immediately started to observe problems. One of the students was often disruptive in the class (snacking, shouting at classmates, playing videos on his mobile phone, etc.). He laughed at the comments rather than taking them seriously. His deteriorating academic performance was also a problem. It reminded me of the case of the student I told you about.

The student lives with his mother and stepfather, with whom he has a complicated relationship. Most of the time he is out with friends or playing sports. He prepares for school to the best of his ability, but is disruptive and not paying attention in class. He gets along well with his classmates, he is one of the prominent personalities in the class. Study results gradually worsen.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

During the lesson, it helped if I threatened the student in question with a class reprimand, the behavior improved for a time (mostly for a few class hours). But the problem returned periodically and worsened over time. Thanks to my experience, I started to solve the situation differently than in the previous case. After the lesson, I came to the student and asked him if he could stay in the classroom for a few more minutes. Our conversation revealed that he was not interrupting because he had something against me, but rather out of boredom and to amuse his classmates. He also talked about how difficult it is for him at home, but did not specify the situation further. I explained to him that we can work together in class, not harm each other by interrupting and yelling. I suggested that I involve him more in the teaching (handing out notebooks, writing on the board, etc.). The student agreed and our conversation ended. The very next week there was a significant improvement. The student was calmer, less disruptive and more attentive. It looked like the problem was solved. However, the deterioration of academic performance continued. I therefore decided to talk to the pupil's former class teacher. She told me that the student has been living with his mother and stepfather for several months, that they do not have a very warm relationship and that this could be the main reason for the problems. I decided to talk to the student a second time. I carefully honed in on the family topic, whether he has a suitable study environment, whether his parents help him with his homework, what the general environment is like at home, etc. The student confided in me that things are not easy at home and that he misses his father. His stepfather usually ignores him, and if he does, he is more likely to yell at him at home than to praise him. In addition, it is said that he will soon have a sister or brother. After listening to the student, I decided to talk to his mother. I invited her the same week to talk about my son, his academic results and behavior. At the beginning, I stated that the student's behavior has improved a lot, but that I am mainly concerned about the student's academic results and willingness to learn. I told the mother that I had spoken to the student and that he was talking about a bad family situation. The mother confirmed to me that her son's relationship with his stepfather is not ideal, that it is a long-term problem and that she will talk to the student at home. After these conversations, I thought about how to help the student. I thought of the possibility of unpaid tutoring, which could be conducted directly by me and one colleague. The student with the worst results was in the Czech language and mathematics taught by my good colleague. I agreed with her that we could introduce one-hour tutoring blocks twice a week, in which we would focus on the subjects of mathematics and the Czech language, which we had already discussed in class. I shared the information about the tutoring with the student's mother and also talked to the student about it, that it would be good if he attended these classes and it would help him achieve better academic results. The student agreed.

Support, Interview

After a few weeks, I noticed the first improvement (in mathematics and the Czech language), from an average grade of 4 to 5, it became an average of 2 to 3. In other subjects, the results were the same as at the beginning, but within a few months, they also started to improve. Behavior problems have almost completely disappeared, and the student even boasted to me that he started reading and going to the library. Overall, I evaluate my solution positively and I am glad that I motivated the student to better academic results. I only regret one thing, and that is that I did not react in the same way in the first similar case as in this one.

Longterm success

14 let (9. třída)

sport – fotbal, tenis

Rušení výuky,Nepracovitost

titul Mgr., aprobace český a anglický jazyk (2. stupeň ZŠ)

12 (v době kazuistiky – 5, v době kazuistiky ++ 8)

Stala jsem se třídní učitelkou jedné z devátých tříd a ihned jsem začala pozorovat problémy. Jeden z žáků ve třídě často vyrušoval (svačil, pokřikoval na spolužáky, pouštěl videa na mobilu atd.). Poznámkám se spíše smál, než že by je bral vážně. Problémem byl rovněž jeho zhoršující se studijní prospěch. Připomnělo mi to případ žáka o kterém jsem Vám říkala.

Žák žije se svojí matkou a nevlastním otcem, se kterým má komplikovaný vztah. Většinu času je venku s kamarády či sportuje. Do školy se v rámci svých možností připravuje, v hodinách však vyrušuje a nedává pozor. Se spolužáky vychází dobře, je jednou z výrazných osobností ve třídě. Studijní výsledky se postupně horší.

Během výuky pomohlo, když jsem dotyčnému žákovi pohrozila třídní důtkou, chování se na čas (většinou na několik vyučovacích hodin) zlepšilo. Problém se ale periodicky vracel a časem došlo ke zhoršení. Díky zkušenostem jsem situaci začala řešit jinak než v předešlém případě. Po hodině jsem přišla za žákem a poprosila ho, jestli by ještě nemohl pár minut zůstat ve třídě. Z našeho rozhovoru vyplynulo, že nevyrušuje kvůli tomu, že by měl něco proti mé osobě, ale spíše z nudy a aby pobavil spolužáky. Rovněž mluvil o tom, jak to má doma těžké, ale více situaci nespecifikoval. Vysvětlila jsem mu, že můžeme v hodině spolupracovat, nikoliv si vzájemně dělat zle vyrušováním a okřikováním. Navrhla jsem mu, že ho více zapojím do výuky (rozdávání sešitů, psaní na tabuli atd.). Žák souhlasil a náš rozhovor skončil. Hned následující týden došlo k významnému zlepšení. Žák byl klidnější, méně vyrušoval a dával více pozor. Vypadalo to, že problém je vyřešen. Avšak ke zhoršování studijního prospěchu docházelo i nadále. Rozhodla jsem se tudíž promluvit s bývalou třídní učitelkou žáka. Sdělila mi, že už několik měsíců žák bydlí se svojí matkou a nevlastním otcem, že nemají zrovna vřelé vztahy a že tohle by mohl být ten hlavní důvod problémů. Rozhodla jsem se podruhé promluvit i s žákem. Opatrně jsem zabrousila na rodinné téma, jestli má vhodné studijní prostředí, jestli mu pomáhají rodiče s úkoly, jaké je doma celkově prostředí atd. Žák se mi svěřil, že to doma nemá jednoduché a že se mu stýská po otci. Nevlastní otec si ho většinou nevšímá a když už, tak ho doma spíš okřikne, než že by ho pochválil. Navíc prý bude mít co nevidět sestru nebo bratra. Po vyslechnutí žáka jsem se dále rozhodla promluvit si s jeho matkou. Pozvala jsem ji ještě ten samý týden, abychom si promluvili o synovi, jeho studijních výsledcích a chování. Na úvod jsem uvedla, že chování žáka se velmi zlepšilo, ale že mě trápí u žáka hlavně studijní výsledky a ochota učit se. Sdělila jsem matce, že jsem mluvila s žákem a že mluvil o špatné rodinné situaci. Matka mi potvrdila, že vztahy s nevlastním otcem nemá její syn ideální, že je to dlouhodobý problém a že si s žákem doma promluví. Po těchto rozhovorech jsem přemýšlela, jak žákovi pomoct. Napadla mě možnost neplaceného doučování, které bych mohla vést přímo já a jedna kolegyně. Nejhorší výsledky měl totiž žák právě z českého jazyka a matematiky, kterou učila moje dobrá kolegyně. Domluvila jsem se s ní, že bychom mohli zavést 2x do týdne hodinové doučovací bloky, ve kterých bychom se věnovali učivu matematiky a českého jazyka, které jsme v hodinách již probrali. Informace o doučování jsem sdělila matce žáka a rovněž si o tom popovídala s žákem, že by bylo dobré, kdyby tyto hodiny navštěvoval a pomohlo by mu to k lepším studijním výsledkům. Žák souhlasil.

Po několika týdnech jsem pozorovala první zlepšení (v matematice a českém jazyce), z průměrné známky 4 až 5 se stal průměr 2 až 3. V ostatních předmětech byly výsledky stejné jako na začátku, ale v horizontu několika měsíců se začly zlepšovat i ty. Problémy s chováním téměř úplně vymizely, a dokonce se mi žák pochlubil že začal číst a chodit do knihovny. Celkově hodnotím svoje řešení kladně a jsem ráda, že jsem žáka motivovala k lepším studijním výsledkům. Lituji jen jedné věci, a to že jsem v prvním podobném případě nezareagovala podobně jako v tomto.

5

The situation developed during the Czech language and literature classes, where I often had problems with this student. These problems were usually not unusual - not completing homework, problems responding when called upon, unwillingness to cooperate, not paying attention, and disrupting class by communicating with other students. Once, however, the student was upset and conflicted from the beginning of the lesson. When I called him out and asked a question about the literary text, he replied annoyed: 'I don't.' To my next question as to whether he had read the sample in question, he replied adamantly that he had not, because he did not enjoy it. When I asked him if he didn't mind that he was making my work and the class uncomfortable, he said that he didn't care. After pointing out his bad grades and the possibility of failing, he replied that he wanted it and that he would do better than me. After my call to leave the classroom, he remained seated and ignored further calls.

The high school student had below average school results and high absenteeism. He avoided school, especially during exam and paper times, and only appeared when necessary. He participated in school basketball games where he achieved success.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression

In response to his behavior, I tried to resolve the situation by pointing out to him the consequences of his actions for his school performance and future. When that didn't work, I asked him to leave the class. His non-response to my calls made me continue to teach and ignore his presence.

Disrespectful communication

This incident had both short-term and long-term consequences for me. In the short term, I felt embarrassed by my lack of emotional control and unprofessional behavior, which damaged my authority. I was uncomfortable teaching in this class for a long time. The student eventually transferred to another school.

Failure

17 let – 2. ročník

Basketbal

Podvody

Vysokoškolské vzdělání – titul Mgr. – Aprobace: Český jazyk a literatura, Dějepis

13 let praxe

Situace se vyvinula během vyučovacích hodin českého jazyka a literatury, kde jsem měla s tímto žákem často problémy. Tyto problémy obvykle nebyly ničím neobvyklým - neplnění domácích úkolů, problémy s odpovídáním při vyvolání, neochota spolupracovat, nedávání pozoru a rušení hodiny komunikací s ostatními studenty. Jednou však byl žák od začátku hodiny rozladěný a konfliktní. Když jsem ho vyvolala a zeptala se na otázku týkající se literárního textu, odpověděl otráveně: "Nevim." Už mě to přestávalo bavit, a tak jsem se ho zeptala: „Jak to, že to nevíte? Vy jste tu ukázku nečetl?“ A on mi zcela odhodlaně řekl: „Ne, nečetl.“ Docela jsem se zarazila a zareagovala jsem: „Proč?“ Odpověděl mi: „Protože mě nebaví číst takový blbosti.“ Trochu jsem ztrácela trpělivost a řekla jsem: „A to Vám nevadí, že tímto jednáním znepříjemňujete práci mně i celé třídě?“ Na to mi odpověděl: „Mně je to jedno.“ V ten moment jsem se snažila vytáhnout tu nejvyšší kartu, a tak jsem mu řekla: „Víte o tom, že u mě nemáte zrovna nejlepší známky? Převažují pětky a vypadá to na propadnutí. A pokud vím, v jiných předmětech jste na tom docela podobně. Takhle školu nedokončíte. To snad chcete?“ A na to jsem dostala odpověď: „Asi jo. Stejně na tom budu líp než Vy."

Žák střední školy měl podprůměrné školní výsledky. Měl také poměrně vysokou absenci skoro ve všech předmětech – škole se vyhýbal účelově (zkoušení, písemky, atd...). Ve škole se objevil pouze, když bylo nezbytné. Účastnil se školních basketbalových zápasů, kde dosahoval úspěchů.

Měla jsem toho už dost a zvýšeným hlasem jsem mu řekla, ať si sbalí věci a vypadne ze třídy. Nic. Přes několik dalších výzev k odchodu ze třídy neodešel a stále seděl v klidu v lavici. Tento můj pokus o vyřešení situace tedy nebyl úspěšný a mně nezbývalo nic jiného než pokračovat ve výuce a dělat, jako kdyby se nic nestalo.

Tento incident měl pro mě krátkodobé i dlouhodobé důsledky. Krátkodobě jsem se cítila zahanbená za nedostatečnou kontrolu emocí a neprofesionální chování, což poškodilo mou autoritu. Dlouhodobě mi bylo nepříjemné v této třídě vyučovat. Žák nakonec přestoupil na jinou školu.

5

The student was complex, suffered from a feeling of inferiority, and had low self-esteem. Before she started the first grade, she had a deferral and an examination paper from the counseling center that she was a borderline child, that her IQ was on the borderline of mental retardation. But she was very diligent, she studied at home all day, in math she memorized the examples, she knew everything in her notebook, but she didn't understand them as soon as the numbers changed. She had only one friend in her class. In front of the class at the beginning of December, in an attempt to attract attention, she was showing off where she had been, what she had bought, etc. She wanted to draw attention to herself, but it was made up.

The class started calling her out for lying, her friend pulled away from her when she started making things up. In an attempt to resolve the situation, the teacher began to address it in front of the whole class and told the student that she was lying. At the same time, there was a pedagogical-psychological consultation at the school that day, not because of her, but because of the solution to the climate in the classroom. The class had been divided for some time, we suspected that bullying was starting there. The worker from the counseling office entered the class, not knowing what was happening because she had not received information from the school management, and labeled the student as the aggressor, the one who disrupts the class.

Diagnosis, Lying and cheating

The student broke down, had psychological problems, refused to go to school for the whole of December. Then it was Christmas, during this time the mother started to deal with the child's doctor, the student was given medication to calm her down, and she gradually began to trust the guidance counselor at school. From January, she gradually started going to consultations with teachers whom she trusted, 1-2 hours a day, in the afternoon when no one was at school, later also during traffic, but it took a long time before she started going to the teacher in class (the whole situation dealt with for 2-3 months) and never had a good relationship with her.

Working with the collective, Cooperation with experts

As a school, we absolutely did not manage the situation and we hurt the student a lot.

Failure

9. třída, 15 let

žádné, škola a doma učení

vysokoškolské Ing, zároveň i pedagogické vzdělání

30

Žákyně byla zakomplexovaná, trpěla pocitem méněcennosti, měla nízké sebevědomí. Než nastoupila do první třídy, měla odklad a papír z vyšetření z poradny, že je hraniční dítě, že její IQ je na hranici mentální retardace. Byla ale velmi snaživá, celý den se doma učila, v matematice se naučila příklady nazpaměť, věděla všechno, co měla v sešitě, ale nerozuměla jim, jakmile se změnila čísla. Ve třídě měla jen jednu kamarádku. Před třídou se na začátku prosince ve snaze upoutat pozornost vytahovala, kde všude byla, co si tam koupila atd. Chtěla na sebe upozornit, ale bylo to vymyšlené.

Třída ji začala osočovat ze lži, její kamarádka se od ní odtáhla, když si začala vymýšlet. Učitelka ve snaze vyřešit situaci to začala řešit před celou třídou a řekla žákyni, že lže. Zároveň ten den ve škole byla pedagogicko-psychologická poradna, ne kvůli ní, ale kvůli řešení klimatu ve třídě. Třída byla už nějakou dobu rozhádaná, měli jsme podezření, že se tam rozjíždí šikana. Pracovnice z poradny vstoupila do třídy, nevěděla, co se děje, protože nedostala informaci od vedení školy a označila žákyni jako agresora, toho, kdo třídu rozvrací.

Žákyně se z toho sesypala, měla psychické problémy, odmítala chodit do školy celý prosinec. Pak byly Vánoce, během této doby to maminka začala řešit s dětským lékařem, žákyně dostala léky na uklidnění, postupně začala věřit i výchovné poradkyni ve škole. Od ledna pak začala postupně chodit na konzultace k učitelům, kterým důvěřovala, 1-2 h denně, odpoledne, když ve škole nikdo nebyl, později i za provozu, ale než začala chodit do hodin k učitelce, trvalo to hodně dlouho (celá situace se řešila 2-3 měsíce) a nikdy už k ní neměla dobrý vztah.

Jako škola jsme situaci absolutně nezvládli a žákyni jsme hodně ublížili.

5

often try to take my students to various educational programs, but due to their behavior, it is often really unmanageable. The peak of the student's behavior was when he started using dirty words, not only in front of his classmates, but also in front of me. However, he also used obscene words in front of the lecturer during the teaching program. Specifically, he confronted his classmate about his mom being a ****.

My class was unfortunately affected mainly by distance learning, they did not have the opportunity to form their relationships from the beginning, and the more frequent stay in the Internet environment did not benefit it much either. I have more problem students in my class, but this one stands out from the crowd. The student behaves arrogantly, does not respect me, often talks back, does not pay attention to any of my attempts to solve the situation. I observed that the student respects his father very much, and not only him, he also respects the director and the prevention methodology, I would like to emphasize that they are both men. I can say with certainty that a similar atmosphere prevails at their home as well. When solving problems, the father often defends himself by saying that he would never allow himself to do this in front of him and puts his wife down, that she is definitely to blame for this again, and that she definitely allowed him to do this again. If a father uses these words in front of his son, it is no wonder that the student does not respect women.

Verbal aggression

tried to solve the situation on the spot, I explained to the student that these words are not used, and certainly not in public and in a school environment. I told the student that I would inform the director about everything, and that everything would be resolved with him. When we got back to school, I went to the principal alone first to make sure I was handling the situation correctly. Later, the student and I both went to see him. Mr. Headmaster more or less repeated what I had already told the student in the teaching program. But it should be mentioned that this time the student lowered his ears and burst into tears. When I confronted him in exactly the same way, he looked at me with contempt and did not regret anything. He has now apologized for his behavior. A reprimand from the class teacher was suggested to the student. I then called my mother, explained the situation, and a reprimand was sent through the school system. The student was aware that the punishment was adequate.

Consequences, Interview, Warning

It seemed to me that this whole situation only deepened his disrespect for my person, but for some time I did not notice any foul words and insults from him. After about two weeks, however, I got sick. During my absence, he was caught several times insulting not only several of his classmates, but also several students from other classes. The student was immediately sent to the principal and the representative for the 2nd grade, where he was told again that he repeatedly violated the school rules, and that there would be a vote on the reprimand of the school principal in the half term. However, that didn't work either.

Shortterm success

Žák na prvním stupni (4. třída)

Žák navštěvuje kroužek florbalu, většinu svého času tráví na počítači.

Lhaní,Vulgární vyjadřování,Podvody,Neúcta k autoritám

Mgr., učitelství pro první stupeň a německý jazyk

20

Své žáky se snažím často brát na různé výukové programy, vzhledem k jejich chování je to však mnohokrát opravdu nezvladatelné. Vrcholem žákova chování bylo, když začal používat sprostá slova, nejen před spolužáky, ale také přede mnou. Na výukovém programu však sprostá slova používal také před lektorem. Konkrétně konfrontoval svého spolužáka s tím, že je jeho máma ****.

Mé třídy se nešťastně dotkla především distanční výuka, neměli možnost své vztahy formovat od počátku a častější pobyt v internetovém prostředí tomu také moc neprospěl. Problémových žáků mám ve třídě více, ale tento z davu přece jen vybočuje. Žák se chová arogantně, nerespektuje mě, často odmlouvá, neplatí na něj pomalu žádné mé pokusy řešení situace. Vypozorovala jsem, že žák velmi ctí svého otce, a nejen ho, ctí také pana ředitele a metodika prevence, zdůrazním, že oba jsou to muži. S jistotou můžu říct, že podobná atmosféra panuje také u nich doma. Otec se při řešení problémů často ohrazuje tím, že před ním by si tohle nikdy nedovolil a shazuje svou manželku, že za to určitě zase může ona, a že tohle mu určitě zase dovolila ona. Jestli otec tato slova používá i před svým synem, není se čemu divit, že žák nerespektuje ženy.

Situaci jsem se snažila řešit již na místě, žákovi jsem vysvětlila, že se tato slova nepoužívají, a už vůbec ne na veřejnosti a ve školním prostředí. Žákovi jsem řekla, že o všem uvědomím pana ředitele, a že se vše bude řešit s ním. Když jsme se vrátili do školy, šla jsem za panem ředitelem první sama, abych se ujistila, že situaci řeším správně. Později jsme za ním šli s žákem už oba. Pan ředitel více méně zopakoval to, co jsem žákovi už řekla já sama na výukovém programu. Je ale třeba zmínit, že tentokrát žák sklopil uši a rozbrečel se. Když jsem ho úplně stejné konfrontovala já, pohrdavě se na mě díval a ničeho nelitoval. Nyní se za své chování omluvil. Žákovi bylo navrženo napomenutí třídního učitele. Následně jsem zavolala matce, vysvětlila jim situaci a přes školní systém bylo napomenutí zasláno. Žák si byl vědom toho, že je trest adekvátní.

Zdálo se mi, že celá tato situace akorát prohloubila jeho nerespektování mé osoby, ale na nějakou dobu jsem u něj sprostá slova a urážení nezaznamenala. Cca po dvou týdnech jsem však onemocněla. Za dobu mé nepřítomnosti byl několikrát přistižen, jak sprostě uráží nejen několik svých spolužáků, ale také několik žáků z jiných tříd. Žák byl okamžitě zaslán za panem ředitelem a zástupcem pro 2. stupeň, kde mu bylo znovu řečeno, že opakovaně porušuje školní řád, a že bude v pololetí hlasováno o důtce ředitele školy. Ani to však nezabralo.

5

The situation concerns a girl who had achieved decent grades throughout her studies and was expected to go to high school. At the beginning of the ninth grade, problems arose when the girl could not cope with the work on a preparatory trip to nature. During the year, the absences increased and the girl stopped going to school or attended only a few hours. The benefit was deteriorating and communication was difficult, although the teacher had a good relationship with her. She often left for health reasons, although it was obvious that the problem was elsewhere. There were relationship problems in the classroom, and the girl may therefore have found friends outside the school, older ones, with whom she socialized even during classes. In the end, she was unable to get back into the school system.

The girl's family situation was not particularly problematic. She lived mostly with her mother, her father worked abroad and they had a lifestyle that suited them. The upbringing was free and from the fourth grade, when the teacher recognized her, the girl could basically do whatever she wanted.

Attendance problems

When the teacher noticed the girl's increasing absences, she tried to solve the problem with the mother, who excused the absences, even though sometimes she did not even know that her daughter was not at school. The girl alternated between going to school and not going to school, so the teacher had a conversation with her, in which the girl stated that she had other priorities and did not want to go to high school, but to study. The mother was not enough for the girl and could not change the situation. The teacher offered to consult a psychologist several times, but the girl refused and the teacher could not force her to do so.

Interview

Despite all the teacher's efforts to influence the situation, they did not bring any results. The girl completed the ninth grade with fours on the report card, and then went to the teaching field. The teacher thinks that the girl may have chosen an easier path and considers whether the situation broke the moment the girl realized that she could no longer catch up on the lessons she had missed.

Failure

9. třída, 15 let

/

Dokončené magisterské studium, Český jazyk, Výtvarná výchova

25 let

Situace se týká dívky, která měla po celé studium slušný prospěch a bylo očekáváno, že půjde na střední školu. Na začátku deváté třídy jeli děti, co měli dělat přijímačky na přípravný výjezd do přírody, i ona jela. Už tam bylo vidět že začínají nějaké problémy, protože tu samotnou práci najednou nezvládala. V průběhu roku začaly přibývat velké absence a dívka přestala chodit do školy, nebo chodila na pár hodin. S prospěchem to šlo dolů a špatně se s ní komunikovalo, přestože jsem s ní po celou dobu měla dobrý vztah. Téměř vždy, když byla ve škole, pak ze zdravotních důvodů odcházela. Já s tím v tu chvíli nemohla nic dělat. A protože žádné léky podávat nesmíme, musela jsem situaci vyřešit tak, že jsem ji poslala domů. I když bylo evidentní, že byl problém jinde. Ve třídě byly vztahové problémy a možná proto si dívka našla přátele mimo školu, starší, se kterými se nejspíše také stýkala během vyučování, když nebyla ve škole. A tak se to přetrhalo a nepodařilo se nám ji vrátit. V té době jsem se také dozvěděla, že má přítele.

Rodinná situace dívky není nijak zvlášť problémová. Žije převážně s matkou, otec pracuje v zahraničí. Mají to nastavené způsobem, jaký jim vyhovuje. Výchova dívky je volná, už od čtvrté třídy, kdy jsem ji poznala, si mohla, v podstatě, dělat co chtěla.

Když jsem si všimla, že dívce přibývají absence, začala jsem to řešit s maminkou. Ona se ji snažila omlouvat, i když bylo zřejmé, že třeba ani neví, že dívka nebyla ve škole. Vše jí omluvila a situace se nijak neposunula. Dívka dále do školy střídavě chodila a nechodila, a tak jsem si s ní dala rozhovor bez vytáček, ve kterém mi řekla, že má jiné priority a nechce jít na střední školu, ale učební obor. Situace se opět nikam neposunula a proto jsem znovu mluvila s maminkou, ale bylo vidět, že i ona na dívku nestačí a nedokáže to z rodičovské strany nijak změnit. Několikrát jsem dívce nabídla konzultaci s paní psycholožkou, ona však k ní jít nechtěla a já ji k tomu nemohla nutit.

Přestože jsem se snažila situaci po celou dobu řešit, žádný výsledek to nepřineslo. Dívka dochodila 9. třídu, naprosto zbytečně se čtyřkami na vysvědčení, a poté šla na nějaký učební obor. Takže se nám to nepodařilo nijak ovlivnit. Je to škoda, protože se mohla dostat někam úplně jinam. Ono je to těžké, možná to nakonec byla právě ta cesta kterou si chtěla vybrat, i když si myslím, že spíš zvolila jednodušší variantu. Nevím kdy se to zlomilo, možná když ji začaly nabývat absence a ona zjistila že už to nestíhá dohnat.

5

The teaching of the Czech language took place in the usual way. Pupils were given the task of doing independent work with the text to prepare for the entrance exams. Read and answer the questions from the text. From the beginning of the lesson, the student looked very dissatisfied, annoyed and commented negatively on the assigned work. This was normal for her, so I wasn't surprised at all. However, as the hour progressed, this condition continued to deteriorate. The student refused to work, disturbed those around her, who, based on her insinuations, also did not want to continue with the assigned work. She repeatedly disobeyed my admonitions, later threats. I don't like to use this threat approach, but in certain situations there is no other choice. In this situation, I was starting to get on my nerves because her behavior was unbearable.

The student came from a Roma family, a very vivacious, expressive personality. Unfortunately, often characterless and insidious. She liked to make mistakes in class, disrupting the course of teaching. She had a very lax approach to absolutely everything, trying to get everything done, done as quickly as possible and get it over with. In addition to being lazy and phlegmatic, she lacked the basics of decent behavior. She was constantly shouting, making stupid remarks, disturbing the neighbors around her. In short, she was unmanageable and unbearable.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

dealt with the situation from the beginning of the class only with an admonition, which had no weight, as if I were talking to the air. Next, I started using threats like, you will get more homework, you can go away, if your parents excuse you, I will report your work from today's class. Her retort endurance was admirable, but it was clear to me that she was used to having this kind of conversation with her parents. This bothered me and I made it clear to her that this does not apply to me and that the same rules apply to her in class as to all other students. During the lesson, I sent her out the door so she wouldn't disturb the rest of the class. She was there for about 10 minutes, and then we rushed to check the correct answers, so I called her back to the class. However, her behavior worsened even more. When she came back she cursed at the assigned task, specifically saying "that's shit I'm not going to do

Disrespectful communication, Transfer of student, Interview, Warning

There was no solution, because the student laughed in my face and didn't care. After that, the bell rang and I left the class with a stuffy atmosphere. No further solutions with the directorate. However, the incident had its side effects, because the girl's father came to see me. He complained about indecent behavior and venting his anger on the child. I explained the circumstances to him and together we agreed that a similar situation would not happen again. I appealed to him for the student to improve her behavior. Over the course of the next few hours, the girl really calmed down, but it wasn't entirely possible to say that it would be a big change. In any case, nothing like that had to happen again, her interruptions were not so unmanageable. Above all, I knew that I would not behave like this again.

Failure

14 let, 7. roč.

Zájem o opačné pohlaví

Mgr.

10

Výuka českého jazyka probíhala běžným způsobem. Žáci dostali za úkol dělat samostatnou práci s textem k přípravě na přijímací zkoušky. Číst a zodpovídat otázky z textu. Žákyně už od začátku hodiny vypadala značně nespokojeně, otráveně a negativně komentovala zadanou práci. To byl u ní běžný stav, takže mě to ani nijak nepřekvapovalo. V průběhu hodiny se tento stav však stále zhoršoval. Žákyně odmítala pracovat, rušila svoje okolí, které na základě jejích narážek také nechtělo pokračovat v zadané práci. Opakovaně neposlouchala mé napomenutí, později i výhružky. Nerada uplatňuji tento přístup výhružek, ale v jistých situacích nejsou možnosti jiné volby. V této situaci už mi začínaly ujíždět nervy, protože její chování bylo neúnosné.

Žákyně pocházela z romské rodiny, velmi temperamentní, výrazná osobnost. Bohužel často bezcharakterní a zákeřná. Ráda v hodinách dělala naschvály, narušovala průběh výuky. Měla velmi laxní přístup naprosto ke všemu se snahou vše odbýt, udělat co nejrychleji a mít to za sebou. Kromě lenosti a flegmatičnosti ji chyběly základy slušného chování. Neustále vykřikovala, měla hloupé poznámky, rušila sousedy kolem sebe. Zkrátka byla nezvladatelná a nesnesitelná.

Situaci jsem řešila ze začátku hodiny pouze napomenutím, které nemělo žádnou váhu, jako kdybych mluvila do vzduchu. Dále jsem začala používat výhružky typu, dostaneš práci na víc domů, můžeš jít pryč, když ti to rodiče omluví, oznámkuji ti tvoji práci z dnešní hodiny. Její výdrž v odsekávání byla až obdivuhodná, ale bylo mi jasné, že je zvyklá se takto bavit s rodiči. To mi vadilo a dávala jsem jí jasně najevo, že na mě tohle neplatí a ve třídě pro ni platí stejná pravidla, jako pro všechny ostatní žáky. V průběhu hodiny jsem ji poslala za dveře, aby nerušila zbytek třídy. Tam byla přibližně 10 min, a potom už jsme se vrhli na kontrolu správných odpovědí, tudíž jsem ji zavolala zpět do třídy. Její chování se však ještě o to víc zhoršilo. Když se vrátila sprostě nadávala na zadaný úkol, konkrétně řekla: „to jsou pi*oviny, který nebudu dělat

Řešení to nemělo žádné, protože žákyně se mi vysmála do očí a bylo jí to jedno. Poté už zazvonilo a já jsem odcházela ze třídy s dusnou atmosférou. Bez dalších řešení s ředitelnou. Incident měl však svoji dohru, protože za mnou přišel tatínek dívky. Stěžoval si za nedůstojné chování a vylívání zlosti na dítě. Vysvětlila jsem mu okolnosti a společně jsme se domluvili na tom, že se podobná situace nebude opakovat. Apelovala jsem na něj, aby žákyně zlepšila svoje chování. V průběhu dalších hodin se dívka opravdu zklidnila, ale že by to byla velká změna, se říct úplně nedalo. Každopádně se nic podobného už nemuselo opakovat, její vyrušování nebylo takto nezvladatelné. Já jsem především věděla, že bych se takto příště už nezachovala.

5

The whole thing happened during last year's adaptation stay, organized for first-year students. In this class, there were more demanding children, at least one student from the immediate vicinity of users of strong addictive substances, who was even caught offering marijuana to others during their stay. However, the case I describe concerns a girl who attempted suicide on the day of her departure. During her stay, she did not particularly stand out from what we are used to with male and female students - she did not particularly like to participate in sports activities, she paid even anxious attention to her appearance and was constantly on her mobile phone, where she corresponded live. In the collective, she had fun with both girls and boys, even if only selectively. She spent her free time with her classmates mainly in the room, but in the evening she came alive and was always in the center of the action. We did not observe any significant problem behavior. But on the day of departure, or rather at the moment of departure, she really got us... We were already gathered before boarding the buses, when she allowed herself to go to the toilet, which we approved. But she didn't come back, and when the students were already on the bus, her friend offered to run for her. In a moment she was back, that S. was in the toilets, she had cut herself and was bleeding. I immediately ran out with the other teacher to find out what was going on. S. was sitting in tears on the toilet, bleeding from under her calves, where she had cut herself with eyebrow scissors. We slowed down the bleeding with cold water and took her to the infirmary. There they tied everything up and sent her to the hospital just to be sure. In the meantime, we tried to find out what happened and especially why. From what she told us, and what we then added to her friend, we understood that it was a disappointment in love. S. has had a boyfriend for a year, whom she loves very much and is afraid of losing him. And he texted her that very morning that he wasn't sure whether to continue their relationship, which completely threw her off. I realized that I saw her at lunch with reddened eyes, but otherwise she functioned normally even in the morning program, and we left immediately after the meal, so I didn't even have time to solve it any further. Fortunately, the cuts were not very deep, and there will be no lasting consequences.

Žačka lives in a divorced family with her mother, with whom she has, as far as is possible at this age, a good relationship, they are in fact constantly in contact - they write and sometimes even call during the day. He talks relatively nicely about his mother, rather with understanding even for the rules set at home. He sees his father sometimes, but does not get along very well with him. She takes her younger sister in stride, but she likes her. In elementary school, she was rather problematic - both with her level of knowledge and approach to studying, and by sticking to the worst possible party - alcohol and cigarettes are certainly not unknown to her, nor are they exceptional experiences. She smoked until the first semester of secondary school, then switched to nicotine sachets. She had been dating her boyfriend for the second year at the time of this incident, and she was very proud of it. They exchanged photos of what they were doing, where they were, during the day, maybe that's why she powders herself several times during the hour and checks herself in the mirror. It's obvious that most of her attention is on her phone and it's almost impossible to keep her concentration for more than a minute. He often interrupts by talking to his male and female classmates. She visibly flirts with some boys. She doesn't really care about studying as such, she has more of an external motivation – to do school according to her mother's wishes, or not to fail, and thus get some motivational gift. She thrives in school with the most common grades of 3 and 4. She has more or less no hobbies, perhaps only that she enjoys playing with small children and is interested in cosmetics and trends in them. After school, she would like to find somewhere quiet where she gets paid and doesn't have to work hard.

Selfdestructive behaviour

I'm probably not able to give an exact description of what we were saying at that moment due to strong emotions, but I know that the look was terrible, shock, fear, pity - both of us and her middle school teacher tried to calm her down first and in between determine the severity of the injury and then stop or at least slow the bleeding in cold water. Then when she stopped knocking and sobbing, we tried to find out what happened, we asked why she did it, we talked about what her boyfriend wrote to her, we tried to find out if it was the first time - just the circumstances of it all. Even then she looked relaxed and communicated with us, she had no problem sharing even this intimate information with us. After the treatment, we called my mother and agreed on what to do next. She told us that the student had never gone that far before, but that it didn't surprise her that much, that she tends to be theatrical. She then picked up her daughter at the hospital.

Support, Interview, Cooperation with experts

It was very emotional in the short term, also because of how classmates handled it. We agreed not to send it anywhere else, but it still spread to other freshmen. We then had a visit from a psychologist in the class, who discussed this topic with the children, discussed how to react in such situations, which the students acknowledged relatively gratefully. We then informed the teachers of this class about increased caution when leaving the class, especially if it was a female student, and in any case, one of her classmates should always go with her in a stronger emotion. Teachers were supposed to monitor how long they were away and check if the length was inadequate. The mother was advised to undergo a psychological examination of her daughter and asked for a final report. She then mentioned in particular the need for attention, both from authorities and classmates. The new environment of the secondary school is clearly suitable for her, because she works well in the class group, she has many friends there, and she is not afraid to express herself in class.

Longterm success

16 let, 1. ročník SŠ

Kamarádi, přítel, vzhled, hudba

Dyslexie

Psychické problémy,Sebepoškozování

VŠ, angličtina

15

Celá věc se udála v průběhu loňského adaptačního pobytu, organizovaném pro studenty prvních ročníků. V téhle třídě se sešlo více náročnějších dětí, minimálně jeden žák z bezprostředního okolí uživatelů silných návykových látek, který byl v průběhu pobytu dokonce přistižen při nabízení marihuany ostatním. Nicméně případ, který popisuji, se týká dívky, která se v den odjezdu pokusila o sebevraždu. V průběhu pobytu nijak zvlášť nevyčnívala nad tím, co jsme u studentů a studentek zvyklí – nerada se účastnila zejména sportovních aktivit, věnovala až úzkostnou péči svému vzhledu a neustále byla na mobilu, kde si živě dopisovala. V kolektivu se bavila s dívkami i chlapci, byť jen výběrově. Volný čas trávila se spolužačkami zejména na pokoji, nicméně s večerem ožívala a byla vždy v centru dění. Žádné výraznější problémové chování jsme nezpozorovali. Jenže v den odjezdu, respektive ve chvíli odjezdu, nás opravdu dostala... Byli jsme už shromážděni před nástupem do autobusů, když se dovolila jít na wc, což jsme jí schválili. Jenže se nevracela, a když už byli studenti v autobuse, nabídla se její kamarádka, že pro ni zaběhne. Během chvilky byla zpátky, že S. je na záchodcích, pořezala se a krvácí. Okamžitě jsem s druhou učitelkou vyběhly zjistit, co se děje. S. seděla v slzách na záchodě, krvácela zpod lýtek, kde se pořezala nůžtičkami na zastřihávání obočí. Krvácení jsme zpomalily studenou vodou, a dopravily ji na ošetřovnu. Tam jí vše ovázali a pro jistotu odeslali do nemocnice. V mezičase jsme se snažily zjisti, co se stalo a hlavně proč. Z toho, co nám řekla, a co jsme si pak ještě doplnily u její kamarádky, jsme pochopily, že šlo o zklamání v lásce. S. má už rok přítele, kterého velmi miluje a bojí se, aby o něj nepřišla. A on jí zrovna ten den dopoledne napsal, že si není jistý, jestli v jejich vztahu pokračovat, což ji úplně rozhodilo. Uvědomila jsem si, že jsem ji viděla u oběda se zarudlýma učima, ale jinak fungovala i v rámci dopoledního programu normálně, navíc jsme bezprostředně po jídle odjížděli, takže jsem to spíš ani nestihla nějak dál pořešit. Naštěstí říznutí nebyla nijak hluboká, žádné trvalejší následky z toho nebudou.

Žačka žije v rozvedené rodině se svou mámou, ke které má, v rámci možností v tomto věku, dobrý vztah, jsou vlastně neustále v kontaktu – píšou si, a občas i volají i v průběhu dne. O své matce hovoří relativně pěkně, spíše s pochopením i pro doma nastavovaná pravidla. S otcem se občas vídá, ale moc si s ním nerozumí. Mladší sestru bere s nadhledem, ale má ji ráda. Na základní škole byla spíše problémová – jak s úrovní znalostí a přístupu ke studiu, tak tím, že se držela ne úplně nelepší možné party – alkohol a cigarety jí rozhodně nejsou neznámé a ani výjimečné zkušenosti. Kouřila ještě do prvního pololetí SŠ, pak přešla na nikotinové sáčky. Se svým přítelem v době této události chodila druhý rok, a byla na to velmi hrdá. Vyměňovali si fotky, co dělají, kde jsou, v průběhu dne, snad i proto se i v průběhu hodiny několikrát přepudrovává a kontroluje v zrcátku. Je zjevné, že většinu její pozornosti poutá telefon a udržet její koncentraci déle než minutu je téměř nemožné. Často vyrušuje povídáním si se svými spolužáky a spolužačkami. S některými chlapci viditelně flirtuje. Studium jako takové jí je celkem jedno, má spíš vnější motivaci – udělat si školu dle matčina přání, případně nepropadnout, a získat tak nějaký motivační dárek. Ve škole prospívá s nejčastější hodnotou známek 3 a 4. Koníčky víceméně nemá, snad jen že ji baví si hrát s malými dětmi a zajímá ji kosmetika a trendy v ní. Po škole by chtěla najít nějaké klidné místo, kde dostane zaplaceno a nebude se moc namáhat.

Nejsem asi schopná kvůli silným emocím v tu chvíli podat přesný popis, co jsme kdo říkal, ale vím, že ten pohled byl strašný, úlek, strach, soucit – snažily jsme se obě dvě i s její střídní učitelkou ji v první řadě uklidnit a mezi tím zjisti závažnost zranění a pak zastavit nebo aspoň zpomalit to krvácení ve studené vodě. Když se pak přestala klepat a vzlykat, zkoušely jsme vyzjistit, co se stalo, ptaly jsme se proč si to udělala, bavily jsme se o tom, co jí její přítel napsal, zkoušely zjistit, jestli to bylo poprvé – prostě okolnosti toho celého. Už pak vypadala uvolněně a komunikovala s námi, neměla problém s námi sdílet i tyto intimní informace. Po ošetření jsem pak volali mamince a domluvily se co a jak dál. Řekla nám, že žačka sice ještě nikdy nezašla tak daleko, ale že ji to až tak nepřekvapuje, že mívá sklony k teatrálnosti. Dceru si pak vyzvedla v nemocnici.

Krátkodobě to bylo velmi emotivní, i kvůli tomu, jak to řešili spolužáci. Domluvili jsme se sice, že to nebudeme posílat nikam dále, ale stejně se to rozšířilo do povědomí ostatních prváků. Ve třídě jsme pak měly návštěvu psychologa, který se s dětmi na tohle téma bavil, rozebírali, jak v takových situacích reagovat, což studenti kvitovali relativně s povděkem. Vyučující této třídy jsme pak informovali o zvýšené opatrnosti při opouštění třídy, zejména pokud by se jednalo o žačku a každopádně v nějaké silnější emoci s ní měla vždy jít některá ze spolužaček. Učitelé měli monitorovat, jak dlouho jsou pryč, a v případě neadekvátní délky raději zkontrolovat. Matce bylo doporučeno psychologické vyšetření dcery a požádáno o finální zprávu. Ta se pak zmiňovala zejména o potřebě pozornosti, jak od autorit, tak od spolužáků. Nové prostředí střední školy zjevně vyhovuje, protože ve třídním kolektivu v pohodě funguje, má tam vícero kamarádů a kamarádek, v hodinách se nebojí projevovat.

5

joined the class as a crowd for a sick colleague. At this time, I was already receiving an old-age pension and helped out at school as needed. I didn't know the children more or less, I was only made aware of pupils with SEN. From the beginning, one student had a negative attitude towards me, he did not pay attention to any of my instructions, he ignored the work instructions. This pupil is with the third level of support measure, but the support measure was not granted to him, it was granted to another pupil. In physical education class, there was a conflict between a pupil with an approved support measure and this pupil. The one with the granted measure pushed the other. He got angry, started screaming, flailing his arms and legs around him and kicking me as well. Although I was informed that the student reacts negatively to a raised voice and reprimand, I could not help myself and after a whole day of reprimanding, I started shouting at him. At that moment he turned and ran to the other end of the gym. There he got up and refused to continue communicating with me, refused to return to the classroom, his head was down. Since there were other students in the gym, the teacher's assistant took over the problematic student and I led the other students back to the classroom. After about 60 minutes, the teaching assistant brought the problematic pupil to the classroom, after entering the classroom the pupil hid under the desk and refused to climb out. I phoned the student's mother and informed her about the situation. During the conversation with the mother, the mother offered me literature dealing with ADHD and SVP, which describes the problems of those children. I angrily told her that I didn't need any books and that her son had no business in this school. After that, my mother refused to talk to me any further and went to solve the situation with the school principal.

There are a total of 16 pupils in the class, a teacher's assistant works in it. In the class, there are four students with third-level support measures (2 students with behavioral disorders, 1 student with learning disabilities, 1 female student with a mild cerebral disability) and three students with second-level (specific learning disabilities).

Diagnosis, Emotional outbursts, Physical aggression, Not attending to teaching/Inattention to teaching

The incriminated situation arose during a physical education lesson and its resolution took place in the following two lessons. During a physical education lesson, student J. pushed another student, who got angry and started waving his arms and legs around. At that moment I came to them and tried to find out what happened. In the following interview, the teacher is denoted by the letter 'U', the pupils by the letters 'A' and 'J', the teacher's assistant by 'B'. U: 'What happened baby?' A: 'J. he pushed me.' J: 'But by mistake, I didn't want to.' A: 'That's not true, you keep pushing me.' J: 'But it was really a mistake, I really didn't want to.' U: 'So can you tell me who started it?' The other children shouted at this and rather supported the version of pupil J., which upset pupil A. When I turned to pupil A. saying that perhaps not much had happened, he kicked me. U: 'You're not serious, what are you doing? I'm calling my parents right now.' A. ran to the other side of the gym. U: 'Come back immediately. didn't you hear me I'm telling you, go back!' A. squatted in the corner of the gym and stared at the wall and did not react. U: 'A., come back. How many times do I have to repeat that to you?' The next few minutes passed in a similar vein. A. did not respond to any instructions, so I handed him over to B. and went to class with the other children. After about an hour, B. and pupil A. came to class. I greeted him with the words: U: 'Well, have you calmed down? Please sit down and finish writing the notes from the board.' At this moment, pupil A. hid under the bench and refused to climb out. U: 'A. get out now, do you think I'm only in charge of you?' B. tries to calm the situation. B.: 'A., come on, climb up and we'll look at it together. I'll help you with that.' B. tried several times to get A. to get out from under the bench, but he still did not respond. The end of the lesson was approaching, I took the other students to lunch and went to call the mother of student A.

Disrespectful communication

The mother immediately came to the school. A. curled up in his mother's arms, he did not communicate with his mother, he just let himself be behaved. I again described the situation to my mother. She constantly convinced me that A. was unable to respond adequately and recommended specialist literature. I answered her that after so many years of practice I don't need to study anything new. In my opinion, her son is ill-mannered, does not respect authority and cannot respond appropriately to conflicts with classmates. My mother and I could not find a common solution, and I passed the solution to the school principal. At the same time, I ended the group for an absent colleague, and I have no interest in returning to school as a teacher in the future either. I believe that I can't handle working with students with problems because I like order and order and these students are not able to respect my principles.

Failure

10 let, 4. ročník

není mi známo, třída jsem učila pouze krátkou dobu

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Lhaní

VŠ – Mgr., 1. stupeň

37

Nastoupila jsem do třídy jako zástup za nemocnou kolegyni. V této době jsem již pobírala starobní důchod a ve škole jsem dle potřeby vypomáhala. Děti jsem více méně neznala, pouze jsem byla upozorněna na žáky s SVP. Od počátku se jeden žák vůči mně stavěl negativně, nedbal jakýchkoliv mých pokynů, ignoroval instrukce k práci. Tento žák je žák s 3. stupněm podpůrných opatření, ale podpůrné opatření mu nebylo přiznáno, bylo přiznáno k jinému žákovi. V hodině tělesné výchovy došlo ke konfliktu tohoto žáka se žákem s přiznaným podpůrným opatřením. První jmenovaný žák strčil do druhého. Ten se rozzlobil, začal křičet, máchat rukama a nohama kolem sebe a během toho kopl i do mne. Ačkoliv jsem byla informována, že žák negativně reaguje na zvýšený hlas a výtku, neudržela jsem se a po celodenním napomínání jsem na něj začala křičet. V tu chvíli se otočil a rozběhl se na druhý konec tělocvičny. Tam si stoupl a odmítal se mnou nadále komunikovat, odmítal se vrátit do třídy, hlavu měl sklopenou. Vzhledem k tomu, že v tělocvičně byli další žáci, převzala žáka asistentka pedagoga a já jsem odvedla ostatní žáky zpět do třídy. Po cca 60 minutách přivedla asistentka pedagoga žáka do třídy, po vstupu do třídy se žák schoval pod lavici a odmítal vylézt. Zatelefonovala jsem matce žáka a informovala ji o vzniklé situaci. Při rozhovoru s matkou mi matka nabízela literaturu zabývající se ADHD a SVP, která popisuje problematiku těch dětí. V rozčilení jsem jí sdělila, že žádnou knihu nepotřebuji a že její syn nemá v této škole co dělat. Matka se poté se mnou odmítla dále bavit a šla řešit situaci s ředitelkou školy.

Ve třídě je celkem 16 žáků, pracuje v ní asistentka pedagoga. Ve třídě jsou čtyři žáci s podpůrným opatřením třetího stupně (2 žáci s poruchami chování, 1 žák s poruchami učení, 1 žákyně s lehkým mozkovým postižením) a tři žáci se stupněm druhým (specifické poruchy učení).

Inkriminovaná situace vznikla během hodiny tělesné výchovy a její řešení probíhalo v následujících dvou vyučovacích hodinách. Během hodiny tělesné výchovy strčil žák J. druhého žáka, kterého to nazlobilo a začal kolem sebe máchat rukama a nohama. V tu chvíli jsem za nimi přišla a snažila se zjistit, co se stalo. V následujícím rozhovoru je vyučující označována písmenem 'U', žáci písmeny 'A' a 'J', asistentka pedagoga 'AP'. U: Co se stalo děcka? A: J. mě strčil. J: Ale omylem, jsem nechtěl. A: To není pravda, ty mě furt strkáš. J: Ale to fakt bylo omylem, já fakt nechtěl. U: Tak můžete mi říct, kdo si teda začal? Do toho vykřikovaly ostatní děti a spíše zastávaly verzi žáka J., což rozčílilo žáka A. Když jsem se na žáka A. obrátila s tím, že se snad tak moc nestalo, kopl mě. U: To snad nemyslíš vážně, co si to dovoluješ? Hnedka volám rodičům. A. se rozběhl na druhou stranu tělocvičny. U: Vrať se okamžitě zpátky. Neslyšels mě? Říkám ti, vrať se zpátky! A. si dřepnul do rohu tělocvičny a koukal do zdi a nereagoval. U: A., pojď zpátky. Kolikrát ti to mám opakovat? V podobném duchu probíhalo následujících několik minut. A. nereagoval na jakékoliv pokyny, předala jsem ho tedy AP a s ostatními dětmi odešla do třídy. Po cca hodině přišla AP s žákem A. do třídy. Přivítala jsem ho slovy: U: No, tak už ses uklidnil? Koukej si sednout a dopsat si zápis z tabule. V tuto chvíli se žák A. schoval pod lavici a odmítal vylézt. U: A. hned vylez, myslíš si, že tu mám na starosti jen tebe? AP se snaží uklidnit situaci. AP: A., pojď, vylez a koukneme se na to spolu. Já ti s tím pomůžu. AP se několikrát snažila A. přimět k tomu, aby zpod lavice vylezl, ale ten stále nereagoval. Blížil se konec vyučování, odvedla jsem ostatní žáky na oběd a šla volat matce žáka A.

Matka okamžitě přijela do školy. A. se schoulil matce v náručí, s matkou nekomunikoval, jen se nechal chovat. Matce jsem znovu popsala vzniklou situaci. Ta mne neustále přesvědčovala, že A. nedokáže adekvátně reagovat a doporučila mi odbornou literaturu. Odpověděla jsem jí, že po tolika letech praxe nepotřebuji nic nového studovat. Její syn je dle mého názoru nevychovaný, nerespektuje autoritu a nedokáže přiměřeně reagovat na konflikty se spolužáky. S matkou jsme nenašly společné východisko a řešení jsem předala ředitelce školy. Zároveň jsem ukončila zástup za nepřítomnou kolegyni a ani do budoucna již nemám zájem vrátit se jako vyučující do školy. Domnívám se, že nezvládám práci se žáky s problémy, protože mám ráda řád a pořádek a tito žáci nejsou schopni moje zásady respektovat.

5

The situation occurred a few years ago, when I was still teaching at a secondary vocational school. At the beginning of the school year, I always agreed with the students on the terms of classification and the conclusion of grades for the semester. This meant certain percentages of maximum absences, which coincided with the terms of the school rules, and then a certain number of grades per semester, from which I compiled the final grade. For the most part, there were no problems with this, only sometimes I had to agree with the students on a certain replacement, because they had few grades for various reasons. The student was not affected by the problem with absence thanks to his IEP, his absence was not recorded in the system. In the first semester, when he was in the third year, we ran into a problem with grades together - he only had one, it was January, so I had to catch up on some grades in order to classify him. We had agreed on a replacement job, which he was supposed to hand in to me at the given hour in question. At the beginning of the lesson, I told the student that we would solve our issues together at the end of the lesson, and I taught for 40 minutes, saying that I didn't know yet if he really had the substitute performance or not. When I asked him at the end of the lesson to show it to me, saying that I would enter a grade for it into the system by the next lesson, the student informed me that he had nothing and had not worked it out. He said he was very sorry but that he 'just didn't have time'. I asked why he didn't do it and he said he 'didn't know', and when I asked him afterwards what he suggested we do with his grades if this wasn't the way, he very reluctantly said he had no idea. At that moment, I told the student that if he does not show effort and does not make up his grades, I will not be able to classify him, even taking into account his IEP. I didn't expect the student's outburst at that moment - he got up from his chair and very loudly told me why I shouldn't "classify him". Quite shocked, I repeated to him that it was because he had no grades and that this was a necessary condition for classification - at that moment the student angrily pushed the table in front of him, kicked the chair he was sitting on, and started cursing in the spirit of I must be making fun of him, visibly very upset.

At the time, the student was a student in the third year of a secondary vocational school, already an adult. He was an intelligent student, but he usually did not get very good grades because school was not a priority for him and he often shirked his duties according to his teachers. Already from the second year, the pupil was educated according to the IEP established after agreement with the parents, due to the intensive number of hockey training sessions and matches. This meant that the student's attendance stopped being recorded, and hand in hand with this, the student began to attend classes less, much to the displeasure of many cantors. He was often not aware of assigned tasks or lost track of his school duties. His relations with the class also worsened, which were united in the fact that the student does train, but mostly just avoids school. So often, if the student was solving something with the teachers in class, someone from the class would comment on his school affairs. The student's aggression has already manifested itself several times, in the worst case during the skiing course he took with his class in the second year, when he got drunk on smuggled alcohol and pulled a knife on his classmate during an argument.

Emotional outbursts

The student's outburst took place in front of the entire class as the others prepared to leave the classroom. I was very surprised by his aggressive outburst, and before I could react adequately, one of the other students started shouting aggressively at the student, asking if he was normal, and one of the other classmates joined in and called the student vulgar. At that moment I got up from the table, and I will admit, I tried to stay away from the student, because he was visibly affected, and he was not a child, but an eighteen-year-old athlete, and I was afraid at that moment what might happen. I didn't speak to him at first, but to his classmates, who were just teasing him at that moment, and I asked them not to speak to the student at all and to leave the classroom. Then I told the student that I would come back to clear the table, and I left with the others in the corridor. I closed the door behind me and stayed in front of the classroom, where I tried to process the situation myself. It took a while for the student to wait, when I returned to the classroom, he was visibly calmer. I invited him to pack his things and if he was calm, to move to the next class, that we would talk about his grades another time, if that was okay. The student did not answer me and started packing his things with quick, violent movements. I could see that he was not calm, and since I thought at that moment that it was not a good idea to send him to his classmates, who had their own opinion about his outburst and there would probably be a fight in the class, I sent him back to the boarding school with the fact that I will handle everything with the other teachers. The student agreed and left.

Transfer of student

It turned out that it was a good idea not to send the student back to the rest of the class - after talking with colleagues, I learned that the class was very upset by his performance and took a very negative attitude towards him. On another solution, we worked together with the student's class teacher, who went to her class that very day and persuaded them not to solve the whole matter with the student and leave it to the teachers to solve. Later on, my communication and cooperation with the student was difficult - in the given semester, the substitute performance was finally enough, but in the next semester, a similar problem appeared and I could not give him the final grade. A similar aggressive outburst did not happen again, but the pupil's attitude towards school got worse and worse. , he didn't come.

Partial success

18 let, 3. Ročník SOŠ

Sport - hokej

Lhaní

Magisterské – učitelství odborných předmětů pro SŠ

10 (učitelství na SŠ, poté asistenství na 1. stupni)

K situaci došlo před pár lety, kdy jsem ještě učila na střední odborné škole. Vždy už na začátku školního roku jsem se s žáky domlouvala na podmínkách klasifikace a uzavření známek za pololetí. To znamenalo určitá procenta maximální absence, což se shodovalo s podmínkami školního řádu, a potom určitý počet známek za pololetí, ze kterých jsem sestavovala výslednou známku. Většinou s tímto nebyly problémy, jen někdy jsem se se studenty musela domluvit na určitém náhradním plnění, protože známek měli z různých důvodů málo. Žák se problém s absencí netýkal díky jeho IVP, do systému se jeho absence nezapisovala. V prvním pololetí, když byl ve třetím ročníku, jsme společně ale narazili na problém se známkami – měl pouze jednu, byl leden a bylo třeba tedy nějaké známky dohnat, abych ho mohla klasifikovat. Byli jsme společně domluvení na náhradní práci, kterou mi měl odevzdat v dané hodině, o které je řeč. Na začátku hodiny jsem žákovi řekla, že spolu naše záležitosti vyřešíme na konci hodiny, a odučila jsem 40 minut s tím, že jsem zatím nevěděla, jestli náhradní plnění opravdu má nebo ne. Když jsem ho na konci hodiny vyzvala, aby mi ho ukázal s tím, že do příští hodiny mu zadám známku za něj do systému, oznámil mi žák, že nic nemá a nevypracoval. Řekl, že se moc omlouvá, ale že na to 'prostě neměl čas'. Zeptala jsem se, proč si ho neudělal a na to mi odpověděl že 'neví', stejně když jsem se ho poté zeptala, co tedy navrhuje, abychom s jeho známkami udělali, když toto není cesta, velmi neochotně řekl, že nemá tušení. Žákovi jsem v tu chvíli řekla, že pokud neprojeví snahu a nedoplní si známky, ani s přihlédnutím k jeho IVP ho nebudu moci klasifikovat. Žákův výbuch jsem v tu chvili nečekala – vstal ze židle a velmi hlasitě na mě vyjel, proč bych 'ho jako neměla klasifikovat'. Celkem šokovaná jsem mu opakovala, že je to proto, že nemá známky, a že to je nutná podmínka klasifikace – v tu chvíli žák zlostně odstrčil stůl před sebou, kopl do židle, na které seděl, a začal nadávat v duchu toho, že si z něj snad dělám legraci, viditelně velmi rozčilený.

Žák byl v dané době žák třetího ročníku střední odborné školy, už zletilý. Byl inteligentní student, ale většinou neměl příliš dobré známky, protože pro něj škola nebyla prioritou a často se podle učitelů vykrucoval ze svých povinností. Už od druhého ročníku byl žák vzděláván podle IVP zřízenému po domluvě s rodiči, a to kvůli intenzivnímu počtu hokejových tréninků a zápasů. To znamenalo, že se přestala zaznamenávat žákova docházka, a ruku v ruce s tím začal žák méně docházet do vyučování, k nelibosti mnoha kantorů. Často si tak nebyl vědom zadaných úkolů nebo ztrácel přehled o svých školních povinnostech. Zhoršily se i jeho vztahy se třídou, která stála zajedno v tom, že žák sice trénuje, ale že většinou se škole jen vyhýbá. Často tedy, pokud žák v hodinách něco řešil s učiteli, někdo ze třídy jeho školní záležitosti komentoval. Agresivita se už několikrát u žáka projevila, v nejhorším případě během lyžařského kurzu, který absolvoval se třídou ve druhém ročníku, kdy se opil propašovaným alkoholem a vytáhl na svého spolužáka při hádce nůž.

Žákův výbuch se odehrál před celou třídou, když se ostatní chystali k odchodu z učebny. Byla jsem jeho agresivním výbuchem velmi překvapená, a než jsem stačila adekvátně zareagovat, jedna z dalších studentek začala po žákovi útočně křičet, jestli je normální, k tomu se přidal jeden z dalších spolužáků a ten žáka rovnou vulgárně oslovil. V tu chvíli jsem vstala od stolu, a přiznám se, snažila jsem se držet dál od žáka, protože byl viditelně v afektu, a nebylo to žádné dítě, ale osmnáctiletý sportovec, a měla jsem v tu chvíli strach, co by se mohlo stát. Nemluvila jsem nejdřív na něj, ale na jeho spolužáky, kteří ho v tu chvíli jen dráždili, a vyzvala jsem je, aby na žáka vůbec nemluvili a všichni se odebrali z učebny pryč. Potom jsem žákovi řekla, že se ještě vrátím, ať si srovná stůl, a odešla jsem s ostatními na chodbu. Zavřela jsem za sebou dveře a zůstala před učebnou, kde jsem se snažila sama situaci zpracovat. Na žáka chvilka čekání zabrala, když jsem se vrátila do třídy, byl viditelně klidnější. Vyzvala jsem ho, ať si sbalí věci a jestli je v klidu, ať se přesune na další hodinu, že o jeho známkách si ještě promluvíme jindy, jestli je to tak v pořádku. Žák mi neodpověděl a začal si rychlými, prudkými pohyby balit věci. Viděla jsem, že v klidu není, a protože jsem si v tu chvíli říkala, že není dobrý nápad ho poslat za jeho spolužáky, kteří měli na jeho výbuch svůj vlastní názor a asi by se ve třídě strhla hádka, poslala jsem ho zpátky na internát s tím, že u dalších vyučujících všechno vyřídím. Žák souhlasil a odešel.

Ukázalo se, že bylo dobré neposílat žáka zpět za zbytkem třídy – po rozhovoru s kolegy jsem se dozvěděla, že třída byla z jeho výstupu velmi rozrušená a zaujala k němu velmi negativní postoj. Na dalším řešení jsme spolupracovali s žákem třídní učitelkou, která ještě ten den za svou třídou zamířila a domluvila jim, aby celou záležitost s žákem neřešili a nechali to na řešení učitelů. Moje komunikace a spolupráce s žákem byla později obtížná – v daném pololetí sice nakonec náhradní plnění stačilo, ale v pololetí dalším se objevil podobný problém a výslednou známku jsem mu uzavřít nemohla. Podobný agresivní výbuch se neopakoval, ale žákův přístup ke škole se čím dál víc zhoršoval, v dalším ročníku jsem ho již neučila, ale z toho co vím, nakonec nebyl napoprvé připuštěn k maturitě, a když se pak měl dostavit ke zkoušce ve svém prvním termínu, nepřišel.

5

The day the problem happened here, I was supposed to go to the 8th grade to substitute for a history class. I don't normally teach this class, so I don't know the students very well. I only meet them in the corridors, in the lunch lines or during the aforementioned substitution. Although I have not yet had the opportunity to get to know the students of this class, I knew from hearsay from my colleagues that this is a problematic class. I also knew the most troublesome boys by sight and was able to assign names to them. Naturally, I wasn't really looking forward to this class, and I came to it rather slightly upset that I had to substitute. However, when I came to the classroom, it was quiet and the students were sitting in their desks. I took a little breather, because I expected that before the class even started, I would have to calm down a herd of angry baboons. I went to prepare my things for the department, got the preparation from my colleague and was going to write the date and topic of the lesson on the blackboard. But when I turned to the blackboard, there was a large diamond drawn with a line in the middle and various smudges around the blackboard.

don't know the class very well, but I know from hearsay that every now and then they solve some problem, but it is rarely solved, because the classmates stick together and rarely say anything to each other. The class itself isn't problematic as a whole, but there are a few guys who unfortunately do the things that give the class such a bad reputation.

Verbal aggression

The situation really messed me up because the little picture was so big that it was clear that it was on purpose for me to notice it. At that moment I turned around and asked who did it. Of course they sat as if cut off and no one said anything. When I really emphatically asked again, they started looking at each other and sometimes someone smiled. I caught the most troubled boy I know from the story turning around and whispering something to his friend. At that moment I was clear. I told him to give me a student card, that they can't afford such things and that I definitely won't tolerate them welcoming me to class with pictures like that and that they definitely won't call me that. He defended himself by saying that he had done nothing of the sort and that he had definitely not drawn it. But when I asked who it was, he just shrugged and said he wasn't going to snap at anyone. I silently took the student book from him and wrote him a note. I was so angry that we hardly did anything in class and I assigned what we were supposed to do as homework.

Consequences, Interview

few days later, she came to me in the office of the eighth graders and told me that she had solved this problem with the students. Allegedly, he didn't really do it and it was more of a misunderstanding. The chalk wasn't aimed at me, but the eighth graders were excited and scribbling on the board during recess. One girl wrote the name of her classmate on the blackboard and drew this sign, but when the bell rang, they managed to erase only the name and the sign remained there. The teacher talked to the students and they clarified that even if it was not directed at me, these drawings are inappropriate and she therefore forbids drawing and calling anyone, including classmates, such vulgarities. We agreed together that he would go and apologize and that the situation with the note would be clarified with his parents during class meetings.

Partial success

13 let ,8. třída

Učitelství pro 1. stupeň ZŠ

30

Ten den, kdy se stal tady ten problém, jsem měla jít do 8. třídy suplovat na hodinu dějepisu. V této třídě normálně neučím, takže žáky příliš neznám. Setkávám se s nimi pouze na chodbách, řadách na oběd nebo při zmíněném suplování. Ačkoliv jsem doposud neměla příležitost se s žáky této třídy blíže seznámit, z doslechu od kolegů jsem věděla, že se jedná o problémovou třídu. Také jsem od vidění znala ty nejproblémovější kluky a dokázala k nim přiřadit jména. Přirozeně jsem se na tuto hodinu moc netěšila a přicházela jsem do ní spíše mírně rozladěná, že suplovat musím zrovna já. Nicméně když jsem přišla do třídy, bylo tam ticho a žáci seděli vzorně v lavicích. Trochu jsem si oddychla, protože jsem čekala, že než vůbec hodina začne, budu muset uklidňovat stádo rozjívených paviánů. Šla jsem si nachystat věci na katedru, vytáhla přípravu od kolegyně a chystala jsem se napsat datum a téma hodiny na tabuli. Když jsem se ale k tabuli otočila, byl tam nakreslený veliký kosočtverec s čárou uprostřed a kolem na tabuli různé šmouhy.

Třídu příliš neznám, ale z doslechu vím, že se s nimi, co chvíli řeší nějaký problém, který se ale málokdy vyřeší, protože spolužáci drží při sobě a málokdy na sebe navzájem něco řeknou. Třída jako taková není problémová celá, ale je zde pár kluků, kteří bohužel vyvádí věci, kvůli kterým má třída tak špatnou pověst.

Situace mě opravdu namíchla, protože malůvka byla tak veliká, že bylo jasné, že to bylo účelně, abych si toho všimla. V tu chvíli jsem se otočila a zeptala se na to, kdo to udělal. Samozřejmě seděli jako zařezaní a nikdo nic neřekl. Když jsem se už opravdu důrazně zeptala znovu, začali se na sebe dívat a občas se někdo pousmál. Zachytila jsem, jak se zrovna ten nejproblémovější kluk, kterého znám z vyprávění, otočil a něco šeptal svému kamarádovi. V tu chvíli jsem měla jasno. Řekla jsem mu, aby mi dal žákovku, že takové věci si nemůžou dovolit a že rozhodně nestrpím, aby mě do třídy vítali takovými obrázky a že mě takto rozhodně nazývat nebudou. On se bránil, že nic takového neudělal a že to rozhodně nenakreslil on. Když jsem se ale zeptala, kdo to byl, jen pokrčil rameny a řekl, že nebude na nikoho práskat. Mlčky jsem si od něho vzala žákovskou knížku a napsala mu poznámku. Byla jsem tak vzteklá, že jsme v hodině téměř nic neudělali a to, co jsme měli udělat, jsem jim zadala jako domácí úkol.

Pár dní na to za mnou přišla do kabinetu třídní osmáků a řekla mi, že tento problém s žáky řešila. Údajně to opravdu neudělal on a šlo spíše o nedorozumění. Malůvka nebyla směřovaná proti mně, ale osmáci byli o přestávce rozjívení a čmárali po tabuli. Jedna dívka napsala na tabuli jméno své spolužačky a k tomu nakreslila tento znak, když ale zvonilo, stihli smazat jen jméno a znak tam zůstal. Učitelka si s žáky promluvila a vyjasnili si, že i když to nebylo směřováno na mě, tak jsou tyto malůvky nevhodné a zakazuje tedy takové vulgarity kreslit a nazývat jimi kohokoliv, včetně spolužáků. Spolu jsme se domluvily, že se on půjdu omluvit a při třídních schůzkách se situace s poznámkou vyjasní s jeho rodiči.

5

The teacher was the pupil's class teacher. The student had a need for order and calm teaching and could not handle chaos in the classroom. When the teaching did not go according to his idea, he had an explosive reaction to the situation. He yelled at others and had a mental breakdown. The situation was repeated daily, sometimes more often. The student did not have the opportunity to fully participate in the lesson when any change threw him off. He felt that he was not part of the collective. He didn't talk to anyone during breaks. He spent his free time alone and believed that he had no one close to whom he could turn in times of trouble.

In his free time, he watched series and played games online with his friends outside of school. In the past years, he had a cousin in his class with whom he got along very well, but when the cousin left, he felt like he was on his own. His classmates did not help him in the situation. The teacher had individual conversations with the student and together they tried to figure out the triggers of the behavior. They discovered that these were reactions to the behavior of other students at school. His classmates provoked him and called him vulgarisms in order to disrupt the course of the lesson with his explosiveness.

Emotional outbursts

The teacher decided to implement a project called "Restart

Working with the collective, Interview

In a common circle, the other students commented on the given situation. Some classmates were not bothered by his need for order and calm in the classroom and provoked his outbursts of anger for fun. Some pupils were sympathetic to the student and wanted to help him. Some of the pupils were not even aware of the behavior triggers. By sharing in a circle, the children had the opportunity to share their own feelings and needs in class, what they like and what they don't like, and how different events and changes in the group affect them. This activity moved the collective as a whole. The student found out that he was not alone in the situation and thanks to the shared circles he got close to some classmates who started to support him at school. His outbursts and conditions became less pronounced. At first it was once a day, then once a week, then once a month. The student is currently 14 years old and has not had an emotional outburst since the beginning of the school year. The student has a new teacher and they do not solve the problem behavior together and there is no need. The student can tell himself what is and isn't pleasant for him and knows how to avoid unpleasant situations. He has friends around him who support him and he can turn to them.

Longterm success

10

Anime, angličtina, Pop kultura, LGBTQ+ komunita

Mgr

6. rok

Učitel byl třídním učitelem žáka. Žák měl potřebu řádu a klidné výuky a nezvládal chaos ve třídě. Když neprobíhala výuka podle jeho představy, měl výbušnou reakci na situaci. Okřikoval ostatní a psychicky se hroutil. Situace se opakovala denně, někdy častěji. Žák neměl možnost se naplno zapojit do výuky, když ho jakákoliv změna rozhodila. Měl pocit, že není součástí kolektivu. S nikým se o přestávkách nebavil. Volný čas trávil sám a věřil, že neměl nikoho blízkého, na koho by se mohl obrátit ve chvílích nesnáze.

Ve volném čase koukal na seriály a hrál hry online se svými kamarády mimo školu. V minulých letech měl bratrance ve třídě, se kterým si velmi rozuměl, ale když bratranec odešel, měl pocit, že je na všechno sám. Spolužáci mu v situaci nepomáhali. Učitel se studentem vedl individuální rozhovory a snažili se společně přijít na spouštěče chování. Zjistili, že se jedná o reakce na chování ostatních žáků ve škole. Jeho spolužáci ho provokovali a nazývali vulgarismy, aby narušil svou výbušností chod výuky.

Učitel se rozhodl zavést projekt jménem „Restart

Ve společném kruhu se pak ostatní žáci vyjádřili k dané situaci. Některé spolužáky netrápila jeho potřeba mít řád a klid ve třídě a jeho výbuchy zlosti vyprovokovávali pro pobavení. Někteří žáci měli pro studenta pochopení a chtěli mu pomoct. Část žáků si ani neuvědomovala spouštěče chování. Formou sdílení v kruhu měli děti možnost se podělit o svoje vlastní pocity a potřeby v hodinách, co jim je příjemné a co ne a jaký vliv na ně mají různé události a změny ve skupině. Tato aktivita posunula kolektiv jako celek. Student zjistil, že na situaci nemá sám a díky sdíleným kruhům se sblížil s některými spolužáky, kteří mu začali být ve škole oporou. Jeho výbuchy a stavy se začaly projevovat méně. Ze začátku to bylo jednou za den, pak jednou za týden, pak jednou za měsíc. Momentálně je studentovi 14 let a od začátku školního roku výbuch emocí ještě neměl. Student má nového učitele a problémové chování spolu neřeší a není potřeba. Student si dokáže říct, co mu je a není příjemné a ví, jak se vyhýbat nepříjemným situacím. Má kolem sebe kamarády, kteří mu jsou oporou a může se na ně obrátit.

5

As part of teaching the Czech language, one of the pupils did not complete the assigned tasks. He did not work in class, he copied his results into the workbook from his classmates, he did not do his homework, he did not hand in the assignments by the given deadline. As the teacher tried to take into account his dyslexia, she did not intervene more strongly earlier. In previous years, he always handed in the assigned work in the end (in the second or third term). In the seventh grade of the multi-year high school, he did not submit the assigned style work for the third time.

The class functioned excellently as a collective without any serious problems that would require the intervention of another teacher, school psychologist, lowering of the grade in terms of behavior, etc. The boy had average or below-average grades throughout his studies, especially in language-oriented subjects. Overall, he was mainly focused on physical education, biology, etc. He also excelled in these subjects. His benefit was mainly influenced by his laziness, when he did not learn what he did not want to.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

After the third reported due date, the teacher gave up on waiting for the student to submit the work and gave him a 5 in the online student book with a low weight for missing homework, telling him to turn in the written work in the next class. If the work is not submitted, he will receive another "small five".

Consequences

This solution had no result, the student did not hand in the work or learn from his behavior. With an average of 4.4, he advanced to the next and final year of his studies at the gymnasium. The teacher also remembers that she overheard a conversation between the student in question and one of his classmates, who suggested that she write the paper for him so that he would not get any more A's and advance to the matriculation year. The student replied: "I don't care how many fives he gives me." The average still works out to me at 4. This is a matter of principle.

Failure

17 let, 3. ročník SŠ

Sportovec, zájem o biologii.

Dyslexie

Vysokoškolské vzdělání, aprobace: český jazyk a hudební výchova.

27

V rámci výuky českého jazyka jeden z žáků zcela neplnil zadané úkoly. V hodinách nepracoval, své výsledky opisoval do pracovního sešitu od spolužáků, domácí úkoly neplnil, neodevzdával zadané práce v daný termín. Jelikož se pedagožka snažila brát ohled na jeho dyslexii, tak dříve silněji nezasáhla. V předchozích letech zadanou práci vždy nakonec (v druhém či třetím termínu) odevzdal. V septimě víceletého gymnázia, ale již napotřetí neodevzdal zadanou slohovou práci.

Třída fungovala skvěle jako kolektiv bez závažných problému, které by potřebovaly zásah jiného pedagoga, školního psychologa, snížení stupně známky v rámci chování apod. Chlapec měl v průběhu celého studia průměrné či podprůměrné známky, ty především v jazykově zaměřených předmětech. Celkově byl zaměřen především na tělesnou výchovu, biologii apod. V těchto předmětech také exceloval. Jeho prospěch byl ovlivněn především jeho leností, kdy se neučil to, co nechtěl.

Po třetím nahlášeném termínu odevzdání slohové práce pedagožka rezignovala na čekání odevzdání práce daným studentem a zapsala mu do online žákovské knihy 5 s nízkou váhou za nesplnění domácího úkolu, přičemž mu oznámila, aby slohovou práci odevzdal na další hodině. Pokud práce nebude odevzdána dostane další „malou pětku

Toto řešení nemělo žádného výsledku, žák práci neodevzdal ani se nepoučil ze svého chování. S průměrem 4,4 postoupil do dalšího a závěrečného roku jeho studia na gymnáziu. Paní učitelka si také vybavuje, že slyšela rozhovor mezi daným studentem s jednou z jeho spolužaček, která mu navrhovala, že za něj práci napíše, aby nedostával další pětky a postoupil do maturitního ročníku. Student odvětil: „Mě je to jedno, kolik mi těch pětek dá. Průměr mi stejně vyjde na 4. Tady jde o princip.

5

It was just recently when I participated in frontal teaching. It was the beginning of the lesson and the subjects already discussed were repeated, and the children were told that now they will repeat the material together and there will be a test in the next lesson. A student with a history of ADHD began to shout and get up from the desk during the repetition of familiar subjects. After a while, he started kicking a classmate under the bench, and since he was sitting by the window, he thought that he would throw small objects out of the window and have fun this way. He threw away the eraser, the pencil, tore pieces of paper into small pieces, which he made into balls and threw them out the window.

This is a second grade class with 22 students. One student with ADHD and a teaching assistant who is in the classroom. Symptoms of a student with ADHD are typical such as hyperactivity, restless hands and restless legs. His behavior is too hasty and impetuous without thinking about the consequences of his own behavior.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

The student, we will refer to him as Ž and the teacher, started shouting into the teacher's explanation. Ž: I don't enjoy it anymore, I know that. Teacher: We will repeat the material for the test, it will definitely come in handy. After a while, the student began to leave his seat and walk around the classroom, showing that he was very bored. So the teacher did not hesitate and warned the student to go back to his place. Teacher: If you listen, you won't have to prepare so much at home. Ž: I'm already tired and I want to go home. The teacher is currently unresponsive. A student kicks a classmate under the desk, who doesn't like it very much and would like to repeat the material covered. The classmate grimaces that it bothers him and the student with ADHD invents another activity that would shorten the long time for him. As he is sitting by an open window, he gets a brilliant idea and starts throwing small objects out the window. Ž: When will there be a break? The student shouts over the whole class. Teacher: Honzik, I would like you to come and help me. Erase this upper part of the board for me and then you will be of help to me.

Support, Warning

student diagnosed with ADHD who was disrupting class went to erase the blackboard. The teacher took advantage of his hyperactivity and actively involved the student in the explanation and then had him make notes on the board that were essential for revision for the test. The student stopped shouting that he didn't like something and was glad that he didn't have to sit in the desk. The teacher then sent him to get a drink and was tasked to see if all the students had written notes in the notebook.

Longterm success

11 let, 6.ročník

Hry na pc

ADHD

Lhaní,Rušení výuky

Vysokoškolské, magisterské, speciální pedagog

12

Bylo to zrovna nedávno, kdy jsem byla účastna frontální výuky. Byl začátek hodiny a opakovalo se již probrané učivo a dětem bylo sděleno, že si teď látku zopakují společně a další hodinu bude test. Žák s anamnézou ADHD začal v průběhu opakování známého učiva vykřikovat a vstávat z lavice. Po chvilce začal kopat spolužáka pod lavicí a jelikož seděl u okna napadlo ho, že bude vyhazovat z okna drobné předměty a bavit se tímto způsobem. Vyhazoval gumu, tužku, natrhal si papírky na malé kousky, ze kterých udělal kuličky a házel je z okna.

Jedná se o třídu na druhém stupni v počtu 22 žáků. Jeden žák s ADHD a asistent pedagoga, který je ve třídě. Projevy žáka s ADHD jsou typické jako hyperaktivita, neklid rukou a neklid nohou. Jeho chování je příliš urychené až zbrklé bez toho, aniž by domýšlel důsledky svého vlastního chování.

Žák, budeme jej označovat jako Ž a učitel, začal vykřikovat do výkladu učiteli. Ž: Mě už to nebaví, to znám. Učitel: Opakujeme látku na test, určitě se ti to bude hodit. Po chvíli žák začal odcházet ze svého místa a procházet se po třídě a dávat najevo, že se velmi nudí. Učitel tedy neváhal a upozornil žáka, aby se vrátil zpět na své místo. Učitel: Když budeš poslouchat, nebudeš se doma muset tolik připravovat. Ž: Já už jsem unavenej a chci jít domů. Učitel v tuto chvíli bez reakce. Žák kope spolužáka pod lavicí, kterému se to značně nelíbí a rád by si zopakoval probranou látku. Spolužák se zašklebí, že mu to vadí a žák s ADHD vymýšlí jinou činnost, která by mu zkrátila pro něj dlouhou chvíli. Jelikož sedí u otevřeného okna, dostane skvělý nápad a začne vyhazovat drobné předměty z okna. Ž: Kdy už bude přestávka? Vykřikuje žák přes celou třídu. Učitel: Honzíku, byl bych rád, kdyby jsi mi šel pomoci. Smaž mi tuto horní část tabule a pak mi budeš nápomocen.

Žák a diagnózou ADHD který narušoval hodinu, šel smazat tabuli. Učitel využil jeho hyperaktivity a aktivně žáka zapojil do výkladu a následně ho nechal dělat poznámky na tabuli, které byly zásadní pro opakování na test. Žák přestal vykřikovat, že ho něco nebaví a byl rád, že nemusí sedět v lavici. Učitel ho následně poslal napít se a byl zaúkolován, aby se podíval, zda všichni žáci mají zapsané poznámky v sešitu.

5

This problematic situation mainly concerned the mother of the child in question, on whom it unfortunately had an impact. One day, the mother of the student in question came to my office. She complained that her son is being bullied by a girl who goes to class with him, so they are classmates. When investigating this situation, it was discovered that the boy and the girl in question are half-siblings. The boy got the girl's father into the family. It is possible that there was a situation where the boy exalted himself over the girl in question and mocked her. Something along the lines of 'I've got your daddy now.' However, the girl was more assertive and tougher, so she did not give in and returned the blows to the boy. The joke was that this situation was not solved by the two students in question, but by their mother. I believe that the two of them would have solved the problem between themselves, but their mother was adamant about this situation and complained a lot about the girl.

Pupil - tertiary secondary school, rather introvert, quiet in class, intelligent, above average academic performance. Classmate - rather extroverted, loud in class, intelligent, above average academic performance. The whole class was very studious and hardworking. Today they are lawyers and doctors themselves. No problem.

Verbal aggression

First, I talked to my mom and found out what the problem was from her side. Subsequently, I spoke privately with the pupil who, according to his mother, was allegedly being bullied. The student agreed with his mother, you could feel that he was afraid of her and did not want to disappoint his mother. On the other hand, he said that he doesn't have any big problems with his classmate, that sometimes they do things on purpose, but nothing big or terrible for him. However, the mother was adamant, so the situation was subsequently resolved through the educational counselor and through the preventionist of negative phenomena. So we all got together with my mother and sat down over the given problem. At the end of the debate, mom literally sent us to hell and said she was going to send a lawyer on us and left. However, after she left, we didn't hear about the problem any more, so I believe that the mother had a second thought and realized that further procedures and steps were unnecessary.

Interview, Cooperation with experts

In the short term, everything seemed to be fine after the incident. Mother's pupil normally went to school regularly and I did not notice any changes in his behavior or arguments with the classmate in question. My mother didn't even contact the school management, so I assumed that she took the things the guidance counselor and I said to heart. After a long time, I once again asked the student if everything was really okay between him and his classmate, and he said yes. I also asked if the situation at home was good in his opinion, and he nodded. So I didn't notice anything special that would make me reopen the situation and I considered it resolved.

Longterm success

tercie, 14 let (gymnázium)

Sportovní koníčky

Mgr., Ch, M

34

Tato problematická situace se týkala hlavně matky daného dítěte, na kterého to mělo bohužel dopad. Jednoho dne přišla za mnou do kabinetu matka daného žáka. Stěžovala si, že jejího syna šikanuje jedna dívka, která s ním chodí do třídy, tudíž jsou spolužáci. Při šetření této situace se přišlo na to, že daný chlapec s dívkou jsou nevlastní sourozenci. Chlapec získal do rodiny tatínka té holky. Je možné, že byla situace, kdy se chlapec povyšoval nad danou dívku a vysmíval se ji. Něco ve stylu 'Já mám teď tvého tatínka.' Dívka byla však průbojnější a tvrdší povahy, tak se nedala a údery chlapci vracela. Vtip byl v tom, že tuto situaci vůbec neřešili daní dva žáci, nýbrž jejich matka. Věřím, že oni dva by si daný problém vyřešili mezi sebou, ale jejich matka byla v této situaci neoblomná a velice si na danou dívku stěžovala.

Žák - tercie gymnázia, spíše introvert, ve třídě tichý, inteligentní, nadprůměrný studijní prospěch. Spolužačka – spíše extrovertka, ve třídě hlasitá, inteligentní, nadprůměrný studijní prospěch. Celková třída byla velice učenlivá a snaživá. Dnes jsou z nich samí právníci a doktoři. Bezproblémoví.

Nejdříve jsem si promluvila s maminkou a zjistila, čeho se daný problém z její strany týká. Následně jsem si o samotě promluvila s žákem, který byl údajně dle maminky šikanován. Žák souhlasil s maminkou, šlo z něho cítit, že se ji bojí a nechce maminku zklamat. Na druhou stránku říkal, že on sám se spolužačkou nějaký velký problém nemá, že si občas udělají naschvály, ale nic velkého a hrozného pro něho. Maminka byla však neoblomná, takže se situace následně řešila přes výchovného poradce a přes preventistu negativních jevů. Takže jsme se sešli všichni s maminkou a sedli si nad daným problémem. Na konci debaty nás maminka poslala doslova do háje a řekla, že na nás pošle právníka a odešla. Po jejím odchodu už jsme však o daném problému neslyšeli, takže se domnívám, že se maminka nad sebou následně zamyslela a uvědomila si, že jsou další postupy a kroky zbytečné.

Z krátkodobého hlediska se zdálo být po daném incidentu vše v pořádku. Žák od maminky chodil normálně pravidelně do školy a nevypozorovala jsem na něm žádné změny chování či hádky s danou spolužačkou. Maminka vedení školy ani mě nekontaktovala, tudíž jsem usoudila, že si dané věci, které jsme s výchovným poradcem říkali, vzala k srdci. Po delší době jsem se byla ještě jednou ptát žáka, zda je opravdu mezi ním a spolužačkou všechno v pořádku a říkal, že ano. Zeptala jsem se také, zda situace doma je dle jeho názoru dobrá a vše mi odkýval. Takže jsem nevypozorovala nic zvláštního, kvůli čeho bych musela znovu otevírat danou situaci a považovala jsem ji za vyřešenou.

5

Around the middle of the school year, children came to me saying that they had problems with a classmate. She took their snacks and verbally insulted them or they heard her slandering them. So I invited her to my office, I resolved the situation with her, and she promised not to do it again. But the problems did not disappear, and physical attacks were added to the verbal insults. I didn't find out about the incident until a month later, when the assault happened. The student assaulted her classmate in the girls' toilets, allegedly threatening to kill her dog if she 'took off' a handful of her hair, which she then rinsed off to cover the marks. The girl who was attacked was afraid to tell what happened until she confided in her best friend who didn't hesitate to tell me about the attack. When I found out about it, I used the 'anonymous mailbox' method, where the children were supposed to put their observations on the given situation, or write whether something similar had happened to them themselves. I was very surprised when I read that this is not an isolated case and that the student assaulted her victim almost immediately after visiting my office and I learned about it almost at the end of the school year. I solved the whole case with a reprimand from the class teacher, but in retrospect I regret that I did not use a higher punishment, namely a reduced level of behavior. After the case was closed, the parents of the children contacted me about other physical attacks that their children were afraid to confess to.

The student was the tallest girl in the class, had leadership tendencies and felt superior to the other students. She needed to prove her superiority through violence, when the victims could not defend themselves because they were weaker. She felt more important than the others also because of their parents' well-paying professions. Her victims were most often introverted, petite children with excellent grades. More girls than boys were attacked.

Nonverbal disruption of lessons

As I said before, I invited my student to my office. I chose the friendly method, I'm not the type of person to start shouting right away. I asked the girl why she felt the need to rob her classmates of snacks, and if she wanted theirs, why didn't she ask her mom to make the same for her. I also encouraged her to solve problems, if she has a problem with one of her classmates, she can solve it calmly directly with him and not with gossip and verbal insults. The student listened and nodded her head to everything, saying that she understood and it looked like she was really listening and not, as it turned out later, that she was going in one ear and out the other and on the contrary she would intensify her bullying. When it later became clear how her behavior continued, I lectured her in front of the whole class. I raised my voice, demanded that she apologize to her victim and also receive a month after school as a reprimand, which she would serve the following school year.

Support

The student served her sentence the following school year. Her behavior then seemed fine, although sometimes there was a certain degree of arrogance this time towards the teachers in the second grade, but here the teachers took it more like adolescent insolence. However, it seems to me that the higher punishment that I did not give at the time could have set greater boundaries for respecting others and that the student did not learn much from her mistake. Now he is studying at a secondary vocational school - the field of education is hairdressing and he does not have many friends here, he behaves condescendingly towards his classmates and goes to school as if it were a punishment.

Longterm success

11 let, 1A/8

astronomie

Potřeba pozornosti

Mgr.

29

Problémy s chováním žáka byly patrné už od začátku jeho studia na gymnáziu. Informace od ostatních učitelů naznačovaly problémy, ale jeho chování na hodinách bylo neobvyklé. Žák byl schopen se umístit pod lavici v podivném úhlu a komunikovat s učitelem. Představte si mluvit na žáka a dívat se na něj pod lavici. Dalším problémem bylo, když se žák konstantně houpal na židli, což vyvolávalo obavy o jeho bezpečnost. Učitel si nebyl jistý, zda má žák rodinné problémy nebo se snaží získat pozornost, ale bylo jasné, že takové chování není normální. Přestože učitel žáka upozornil na jeho chování, nevedlo to k žádné změně, naopak se chování stávalo častějším. Později si učitel všiml, že žák si nepamatuje jména svých spolužáků, což bylo považováno za další způsob, jak získat pozornost. Během třídních aktivit byl schopen vyvolat pouze jednoho spolužáka, kterému neříkal jménem, ale používal přezdívku. Když tento spolužák nebyl ve třídě, žák místo jména používal popis, například 'ten v modré mikině'. Navíc žák začal nosit ve třídě respirátor, což mohlo být způsobeno opatrností vzhledem k jeho staršímu otci, ale také to mohlo být dalším způsobem, jak se odlišit.

Naštěstí byla třída žáka velmi podpůrná a pomohla učiteli zvládnout situaci. Kdyby se podobné chování objevilo v jiné třídě, mohlo by to vést k napodobování a smíchu. Třída žáka byla však jiná, znali ho už ze základní školy a byli zvyklí na jeho chování. Když se učitel setkal s neobvyklým chováním žáka, třída mu vysvětlila, co může očekávat. Otec žáka je staršího věku, jelikož starší sestry žáka jsou již v dospělém věku.

Učitel se rozhodl ignorovat nežádoucí chování žáka, pokud neohrožovalo jeho bezpečnost nebo nevyrušovalo hodinu. Třída podpořila tuto strategii a také si žáka nevšímala. Učitel reagoval pouze na správné odpovědi a chválil žáka za dobré chování.

Tento přístup vedl k postupnému zlepšení chování žáka. S časem se žák začal chovat lépe a jeho speciální chování bylo méně patrné, s výjimkou nošení respirátoru ve třídě. Žák stále měl zaznamenaný druhý stupeň podpůrného opatření, ale bylo k němu přidáno mimořádné nadání. Začal se účastnit soutěží z astronomie a dosahoval v nich úspěchů. Učitel se domnívá, že jeho rozhodnutí ignorovat nežádoucí chování a místo toho chválit dobré chování bylo správné a přispělo k pozitivní změně.

5

The situation occurred during the afternoon group I was assisting with that day (early in my career). I was treating another child's scraped knee when other children came running to me screaming that two students had broken something. Since I saw that someone was already dealing with the situation, I treated the scraped knee and only then set out to find out what was actually happening. I reached the place where some of the children's parents were already standing. At the time, my colleague only told me that the children were throwing a school CD, but it broke when it fell. My parents were in a hurry, so I didn't have time to communicate this situation with them.

Girl: in alternating care, has one sibling - an older sister with whom they are not very fond of. Parents are strongly oriented towards the child, from their side it is a completely supportive education. Boy: of Ukrainian origin, lives with both parents, has one older sibling - a brother, with whom he gets along very well.

Violation of classroom/school rules

We talked to the children, but they were stubbornly silent and did not say anything. The school management recommended the following solution to me: the children must pay for the CD (with their parents, of course), but it is best to ensure its replacement on their own initiative. I sent an email to both families that day. I attached only a brief description of the situation, followed by a description of the solution to this situation - i.e. the need to replace the CD. The day after sending the email, I ran out of parents' reactions. It was a rather unpleasant email in which our procedure was questioned and also criticism of the email, which was written in a directive manner according to the parents. After communicating with the school management, we agreed on a joint circle in which both parents and both children will participate. Here I learned that each of the children retold their own version of the story at home, but at school they both remained silent. There were criticisms from the parents, such as the small share of the children in solving this situation, etc. After this circle, we talked about everything necessary. There were probably several communication noises, but also according to the parents, a carelessly solved problem. However, since it was a small thing like a CD, the parents finally agreed to the procedure that the children and I proposed.

Consequences, Interview

The parents brought a new CD to the school, the pupil even went to apologize to the principal that day. From my point of view today, this solution was very rash, and next time in a similar situation, I would definitely devote more time to communication, both with the children (if necessary to reach a solution with them) and with the parents.

Longterm success

6 let, 6 let – oba žáci 1. ročník ZŠ

dívka panenky, hra na rodinu, míčové hry, různé jiné inscenační hry chlapec míčové hry, parkour, sportovně založený

Lhaní

Bc.

2

Situace nastala v čase odpolední družiny, ve které jsem toho dne vypomáhal (na začátku mé kariéry). Řešil jsem odřené koleno jiného dítěte, když v tom za mnou přiběhly jiné děti a křičely, že dva žáci něco rozbili. Jelikož jsem viděl, že situaci již někdo řeší, došetřil jsem odřené koleno a až poté jsem se vydal zjišťovat, co se vlastně dělo. Došel jsem na místo, kde už stáli i jedni z rodičů dětí. Můj kolega mi v tu chvíli řekl pouze to, že děti si házely se školním CD, které se ale při pádu zlomilo. Rodiče měli naspěch, tudíž jsem v tu chvíli nestihl vykomunikovat tuto situaci i s nimi.

Dívka: ve střídavé péči, má jednoho sourozece – starší sestru se kterou se nemají příliš v lásce. Rodiče jsou silně orientovaní na dítě, z jejich strany jde o zcela podporující výchovu. Chlapec: ukrajinského původu, žije s oběma rodiči, má jednoho staršího sourozence – bratra, se kterým vychází velmi pěkně.

S dětmi jsme mluvili, zarytě však mlčely a nic neříkaly. Od vedení školy mi bylo doporučeno následující řešení: CD musí děti (samozřejmě s rodiči) uhradit, nejlépe však po své vlastní ose zajistit jeho náhradu. Ještě toho dne jsem poslal mail oběma rodinám. Připojil jsem pouze stručný popis situace, následoval popis řešení této situace – tedy potřeby nahrazení CD. Den po odeslání mailu mi došla reakce rodičů. Šlo o celkem nepříjemný mail, ve kterém byl zpochybněn náš postup a také zkritizování, dle rodičů direktivně napsaného, mailu. Po komunikaci s vedením školy jsme se domluvili na společném kruhu, kterého se zúčastní jak rodiče, tak i obě děti. Zde jsem se pak dozvěděl, že každé z dětí si převyprávělo svoji verzi příběhu doma, ve škole však opět oba mlčeli. Ze strany rodičů padaly výtky jako například malý podíl dětí na řešení této situace atd. Po tomto kruhu jsme si vše potřebné vyříkali. Došlo nejspíše k několika komunikačním šumům, také ale dle rodičů k nepečlivě řešenému problému. Jelikož však šlo o malou věc, jako je CD, rodiče nakonec souhlasili s postupem, který jsme s dětmi navrhli.

Rodiče donesli nové CD do školy, žák se šel toho dne i omluvit řediteli. Toto řešení bylo z mého dnešního pohledu velmi zbrklé a příště bych se při podobné situaci určitě více věnoval komunikaci, a to jak s dětmi (popřípadě s nimi dojít k řešení), tak i s rodiči.

5

This experience concerned a student named Honza, as I have never encountered more problematic behavior. Once he managed to create such chaos in the class that I could hardly give an explanation and he disturbed the students who wanted to continue the lesson. His friends soon joined in and it was a very awkward situation.

Honza is a student in the 7th year of elementary school, extrovert, communicative, athlete, average results in school, class joker, rude to the teacher.

Verbal disruption of lessons

I dealt with the situation by raising my voice and strongly warning them about their inappropriate behavior, disrupting most of the class, and the possible consequences that would follow if they continued. I gave notes to the participating boys.

Consequences, Disrespectful communication, Warning

After that, the class went on in a normal mode, so the situation managed to calm down. In the long term, these situations no longer occurred to such an extent.

Longterm success

7. třída, 13 let

Sport- fotbal

Neuposlechnutí,Nespolupráce,Lhaní

Mgr. učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů pro druhý stupeń zš

2

Tato zkušenost se týkala žáka jménem Honza, jelikož jsem se s větším problémovým chováním ještě nesetkala. Jednou se mu povedlo nastavit takový chaos ve třídě, že jsem téměř nemohla vést výklad a rušil žáky, kteří chtěli pokračovat v hodině. Jeho kamarádi se brzy přidali a byla to velmi nepříjemná situace.

Honza je student 7. ročníku základní školy, extrovert, komunikativní, sportovec, průměrné výsledky ve škole, třídní vtipálek, drzí na učitele.

Situaci jsem řešila zvýšením hlasu a výrazným upozorněním na jejich nevhodné chování, rušení většiny třídy a na případné následky, které budou následovat, jestli budou pokračovat. Zúčastněným klukům jsem dala poznámky.

Hodina už poté probíhala v normálním režimu, takže se situace zdařila uklidnit. Z dlouhodobého hlediska se tyto situace už neobjevovaly v takovém rozsahu.

5

We had such an incident here last year. Once the children were in a group and they were playing on the carpet. It was quite a challenging day for me as a teacher - there were a lot of children in the group, there was a lot of noise and I was mentally exhausted. Out of the blue, a 6th grader punched a younger 3rd grader in the face. Out of nowhere - no one knew what was going on, why the student attacked, and why he attacked a younger classmate in the first place. We all just stared at that moment, both me and the other teacher and the other children on the carpet. Because that particular student was never a problem student who would purposefully attack someone.

This case happened in the 6th grade, where there was bullying, but it was dealt with and it was known about. She was in the class because of a Roma boy - he never bullied anyone, but his presence in the class caused the Roma boy to be excluded from the group - classmates did not talk to him, were not friends with him and verbally attacked him. Even so, the Roma boy had a friend in his class - his neighbor. They were friends since childhood. As puberty came, changes began to show in the boy - he started to avoid people, he was quiet, no one knew what was going on in his head. The boy stopped being friends with his neighbor and the rest of the class.

Physical aggression

When I recovered from the shock, I started shouting at the student - what is he doing and what is he doing? At that moment, it didn't occur to me that this attack had a reason, that the student wouldn't attack without a reason. At that moment, I just saw two guys on the carpet, one of them was bleeding from the nose, and the other had an insane, but at the same time, scared expression in his eyes. I furiously walked closer to the boys and demanded an explanation, still in a loud and angry tone. In the end, another teacher took care of the injured boy, I took the student to the next class and wanted to discuss it with him. That pupil was surprisingly very cooperative - at first he burst into tears, but then he told me the reason for his actions. You could see that he was incredibly relieved. That student hit the other boy because he didn't know what to do. He was mentally exhausted from the situation in his classroom. His friend was the target of ridicule, but at the same time he was afraid that if he befriended him, he would also be excluded from the class collective. It must have been bothering him for quite some time and here the moment on the carpet when his younger classmate didn't give him some dice was just the last straw, he lost his temper and took out his sadness/anger on a random classmate. So we solved the case by letting both mothers know - fortunately the younger boy was fine, nothing serious happened to his nose. Both moms took it well, no one made a big deal out of it. The pupil's mother was mainly surprised, but they said they sat down with him at home and discussed it. It was explained to him, either at home or at school, that his behavior was not okay. And if he ever feels the same again, he can talk to someone at home or at school. The student then apologized to the younger boy and now they are friends.

Disrespectful communication, Interview

Bullying in their class is still being solved, for this school year some activities with a psychologist have been arranged for the class, which will strengthen the class collective. The student is still a quiet boy who tries to have fun, both with his friend and with the rest of the class. Even so, the situation in the classroom is rather tense. Now, in retrospect, I look at this case negatively - I don't like how I reacted at that first moment. I shouldn't have yelled at that student, but I was just tired and had enough of everything that day. But I often remember this case and before I start yelling at the children for anything, I take a deep breath and think about the given situation.

Longterm success

6. třída, 12 let

sport, knihy, kamarádi

Střední škola obor Humanitární a sociální činnost Vyšší odborná škola obor Personální řízení Titul DiS.

7 let

Minulý rok jsme tu měli takový incident. Jednou byli děti v družině a hráli si na koberci. Byl to docela náročný den pro mě jako vychovatelku – v družině bylo hodně dětí, byl tam velký rámus a já z toho byla psychicky vyčerpaná. Z ničeho nic jeden kluk ze 6. třídy vrazil pěstí do obličeje mladšímu klukovi z 3. třídy. Úplně z ničeho nic – nikdo nevěděl, co se děje, proč ten žák zaútočil, a proč vůbec zaútočil na mladšího spolužáka. Všichni jsme v ten moment jenom zírali, jak já, tak druhá vychovatelka i ostatní děti na koberci. Protože zrovna ten žák nikdy nebyl problémový žák, který by na někoho účelně útočil.

Tento případ se stal v 6. třídě, kde byla šikana, která se ale řešila, a vědělo se o ní. Ve třídě byla kvůli romskému klukovi – on nikoho nikdy nešikanoval, ale jeho přítomnost ve třídě způsobovala to, že ten romský kluk začal být vyřazován z kolektivu – spolužáci se s ním nebavili, nekamarádili a slovně na něj útočili. I přesto měl ten romský kluk ve třídě kamaráda – jeho souseda. Byli kamarádi už od dětství. Jak přišla puberta, tak se na toho kluka začali projevovat změny – začal se stranit lidí, byl tichý, nikdo nevěděl, co se mu děje v hlavě. Ten kluk se přestal kamarádit s jeho sousedem i se zbytkem třídy.

Až jsem se vzpamatovala z toho šoku, tak jsem začala na toho žáka křičet – co to dělá, a co si to vůbec dovoluje. V ten moment mě nenapadlo, že tento útok má nějaký důvod, že by ten žák přece nezaútočil bez důvodu. V ten moment jsem jen viděla dva kluky na koberci, kdy jednomu tekla z nosu krev, a druhý měl v očích nepříčetný, ale zároveň vyděšený výraz. Šla jsem zuřivě ke klukům blíž a požadovala jsem vysvětlení, stále v hlasitém a naštvaném tónu. Nakonec se tedy o zraněného kluka postarala další vychovatelka, já jsem si vzala toho žáka do vedlejší třídy a chtěla to s ním probrat. Ten žák byl překvapivě velice sdílný – nejdříve se mi rozbrečel, ale následně mi sdělil důvod jeho jednání. Šlo vidět, že se mu neskutečně ulevilo. Ten žák toho druhého kluka uhodil, protože si nevěděl rady. Byl psychicky vyčerpaný ze situace v jeho třídě. Jeho kamarád byl terčem posměchu, ale zároveň se bál, že když se bude kamarádit s ním, tak taky bude vyloučen z třídního kolektivu. Asi ho to trápilo docela dlouho a tady ta chvíle na koberci, kdy mu jeho mladší spolužák nepodal nějakou kostku, byla jen poslední kapkou, ujeli mu nervy a jeho nával smutku/vzteku si vybil na náhodném spolužákovi. Případ jsme teda řešili tak, že jsme dali vědět oběma maminkám – mladší kluk byl naštěstí v pořádku, nic vážného se mu s nosem nestalo. Obě maminky to vzali v pořádku, nikdo z toho nedělal závažný problém. Maminka toho žáka teda byla hlavně překvapená, ale doma si prý s ním sedli a probrali to. Bylo mu vysvětleno, ať už doma nebo ve škole, že jeho chování nebylo v pořádku. A když se zase někdy bude cítit podobně, tak si může promluvit, buď s někým doma, nebo s někým ve škole. Ten žák se mladšímu klukovi potom omluvil a teď už jsou kamarádi.

Šikana v jejich třídě se stále řeší, na tento školní rok jsou domluvené do třídy nějaké aktivity s psychologem, které posílí třídní kolektiv. Ten žák je stále tichý kluk, který se snaží bavit, jak s jeho kamarádem, tak i se zbytkem třídy. I přesto je ale ve třídě situace spíš napjatá. Teď zpětně se na tento případ dívám negativně – nelíbí se mi, jak jsem v ten první moment zareagovala. Neměla jsem na toho žáka křičet, ale zkrátka jsem byla unavená a ten den jsem měla už dost všeho. Často si ale na tento případ vzpomenu a než začnu na děti křičet kvůli čemukoliv, tak se pořádně nadechnu a zamyslím se nad danou situací.

5

My colleague was absent, so I replaced physical education for the girls from the ninth grade. I don't normally teach there. I let them run and then some of the girls wanted to go to our smaller gym, the other wanted to play badminton. I went to check out the gym from time to time and it was fine most of the time, but at one point I got there and saw one student push into another student until she went backwards and crashed into the elliptical, barely breaking her head. Well, I flew in there and mainly went to see the first pupil, if she was normal, and went to see the second one, but luckily nothing happened to her. As I was in a rage, I told the first student forcefully that next time she could also kill a classmate and that I didn't care what it was about, but that it was not permissible, especially in the gym, where there are various weights and barbells and other hard things, pushing someone until they fall to the ground. The first student then started crying and apologizing to the second one, so I just herded all the girls from the gym into the gym as usual, where we then worked out, so that I could see that they weren't doing any stupid things.

At the time, I didn't know much about the first pupil, only that she was the quieter type, there had never been any problems with her until then, I think her grades were completely normal, average, she had never been reprimanded or anything like that.

Physical aggression

Well, within that gym, I already described it. Then I called the first pupil the next day, because it occurred to me that I might have gone a little too far. But she didn't say anything to me, she just said that she apologized to the other, that she was sorry, that she stormed off, that they just had a fight and that it wasn't worth talking about. She was just asking if I said it was a class issue and if someone was going to deal with it. I lied about saying that to the class, in fact I only told her after this conversation. But I told the first student that I was telling the class and that I was leaving the solution to her.

Disrespectful communication

then found out that I had behaved stupidly, mainly because the guidance counselor then discussed with us at the meeting that the first pupil and some other girls from the ninth grade had done something to the second pupil, that they had written some nasty messages to her, that maybe they should have pushed or something. Then I solved what happened in the gym... I found out that the class teacher didn't tell anyone either. The guidance counselor then got mad at me for not knowing and for reacting like an idiot. I think I deserved her indignation. If I had behaved more professionally in the given situation and solved it more with the girls and not gone so hard on the first student, it would have been solved sooner. Actually, I don't know if the first student was somehow angry with me, I didn't see her after nine. This happened a few years ago, sometimes I think I should have at least apologized.

Failure

15 let, 9. ročník

kreslení, knihy

Mgr., zeměpis, tělocvik

13

Kolegyně chyběla, tak jsem suploval tělocvik i pro holky z devítky. Normálně tam neučím. Nechal jsem je rozběhat a pak část z holek chtěla jít do naší menší posilovny, druhá část, že bude hrát badminton. Zašel jsem čas od času kouknout do té posilovny a většinu doby v pohodě, ale v jednu chvíli jsem tam dorazil a viděl jsem, jak jedna žačka vráží do druhé žačky, až ta jela dozadu a přerazila se o eliptical, divže si nerozbila hlavu. No tak jsem tam vlítl a vyjel hlavně na tu první žačku, jestli je normální, a šel se na tu druhou podívat, ale té se naštěstí nic nestalo. Tak jak jsem byl v ráži, tak jsem tam na tu první žačku rázně vyjel, že příště by taky mohla spolužačku zabít a že je mi jedno, o co šlo, ale že není přípustné obzvláště v posilovně, kde jsou různé závaží a činky a jiné těžké věci, do někoho strkat, až ten přepadne na zem. Ta první žačka se tam pak rozbrečela a omlouvala se té druhé, tak jsem holky prostě všechny z té posilky nahnal normálně do tělocvičny, kde jsme pak cvičili, abych měl přehled, že nedělají žádné psí kusy.

Tehdy jsem toho o té první žačce moc nevěděl, jenom že je takový tišší typ, nikdy s ní do té doby nebyly žádné problémy, známky měla myslím úplně normální, průměrné, nikdy neměla nějakou důtku nebo cokoliv podobného.

No, v rámci té posilovny jsem to už popsal. Pak jsem si tu první žačku zavolal ještě druhý den, protože se mi to rozleželo v hlavě, že jsem možná trochu víc vyletěl. Ale ona mi nic neřekla, jen řekla, že se té druhé omluvila, že ji to mrzí, že vyletěla, že se prostě pohádaly a že to nestojí za řeč. Jenom se ptala, jestli jsem to říkal třídní a jestli to bude někdo řešit. To jsem zalhal, že jsem to třídní říkal, ve skutečnosti jsem jí to řekl až po tomhle rozhovoru. Ale té první žačce jsem řekl, že jsem to třídní říkal a že řešení ponechávám na ní.

Já pak zjistil, že jsem se zachoval blbě, především proto, že výchovná poradkyně pak řešila s námi na poradě, že ta první žačka a ještě nějaké holky z devítky dělaly té druhé žačce nějaké naschvály, že jí psaly nějaké hnusné zprávy, že do ní měly snad i strkat nebo tak. Jsem pak řešil, co se stalo v té posilovně… zjistil jsem, že to třídní učitelka taky nikomu neřekla. Výchovná poradkyně pak na mě byla naštvaná, že to neví a že jsem zareagoval jako blbec. Myslím, že jsem si to její rozhořčení zasloužil. Kdybych se zachoval profesionálněji v dané situaci a víc to s holkami řešil a na tu první žačku tak nevyjel, tak by se to vyřešilo třeba dřív. Vlastně nevím, jestli na mě byla ta první žačka nějak naštvaná, po devítce jsem ji neviděl. Tohle se stalo už pár let dozadu, někdy si říkám, že jsem se aspoň měl omluvit.

5

pupil suffering from autism sits in the classroom on the left, in the last desk. An assistant sits here with him, who attends to him and helps if necessary. The students were given a task by the teacher, which meant working with the textbook and then recording the answers in their notebooks. The boy enjoyed the assigned work very much and the moment he finished, he let the whole class know it loudly. He stood up, announced that he was done and demanded more work. The teacher kindly explained to him that even though he had completed his homework, the rest of the class was still working. But the student did not like this answer and decided to express his disapproval by furiously hitting the desk with his fists. The teacher, together with the assistant, immediately came up with an alternative solution, which was the assignment of extra work. The student calmed down, agreed to the next exercise and with evident joy started to complete the next task.

noticed that at the time the incident happened, the classmates behaved very understandingly and respectfully. None of them laughed, only a few turned. On the contrary, there was a general delight that he was done so soon, and one of the girls tried to help the situation by praising the boy. The teacher did not let herself be put off and chose a pleasant and understanding tone, which she maintained throughout the conversation with the boy. The assistant was also cordial and did not let the student's explosive behavior intimidate her in any way. On the contrary, she nimbly removed the scissors from reach, which could injure him, and diverted attention to another unfinished exercise, to which the teacher referred.

Diagnosis, Verbal disruption of lessons

Teacher: Are you ready, student? You're very clever, but some of your classmates haven't finished their homework yet and your talking could disturb them. Try to sit down and wait for the others, okay? Student: But I don't want to wait for others! I want to keep writing! (He starts to get angry and clenches his hands into fists.) Teacher: I understand that, but I don't have any other work for you at the moment. We need to review the current one together first before moving on to the next one. Student: I want another job! (Starts banging on the table.) Mrs. assistant: (Cleans up the scissors and flips through the textbook.) Look, we can work on another task together. The teacher will surely not mind. Teacher: It certainly won't be, or you could help me sort these cards that I have ready for the next lesson. Would you be so kind? Student: Well, I'll make the cards.

Support

The result was calming down the student and arousing interest in a new activity. While the classmates were writing their assignments, the student was preparing an activity that required calmness and care. He worked carefully and enthusiastically in the following class. The incident was clearly not an isolated incident, as similar incidents occur regularly. However, teachers always try to offer the boy a variety of solutions.

Shortterm success

13, 7. třída

Čeština, angličtina, kočky

Autismus

Autistické rysy

Bc.

10

Žák trpící autismem sedí ve třídě vlevo, v poslední lavici. Společně s ním zde sedává i paní asistentka, která se mu věnuje a pomáhá v případě potřeby. Žáci dostali od paní učitelky zadanou práci, která znamenala práci s učebnicí a následné zaznamenávání odpovědí do svých sešitů. Chlapce zadaná práce velice bavila a v okamžiku, kdy skončil, dal to celé třídě hlasitě najevo. Stoupl si, oznámil, že je hotov a dožadoval se další práce. Paní učitelka mu mile vysvětlila, že přestože on sám má dopsáno, zbytek třídy ještě pracuje. Žák se ale tato odpověď nelíbila a nesouhlas se rozhodl vyjádřit zuřivým bitím pěstmi do lavice. Paní učitelka, společně s paní asistentkou, okamžitě vymyslely náhradní řešení, jímž bylo zadání práce navíc. Žák se uklidnil, souhlasil s dalším cvičením a s evidentní radostí se pustil do plnění dalšího úkolu.

Všimla jsem si, že v okamžiku, kdy se stal incident, se spolužáci chovali velice chápavě a uctivě. Žádný z nich se nesmál, otočilo se jich jen pár. Naopak zavládlo obecné potěšení, že má hotovo tak brzo a jedna z dívek se pokusila pomoci situaci pochvalou chlapce. Paní učitelka se nenechala vyvést z míry a zvolila příjemný a chápavý tón, který udržovala po celou dobu rozhovoru s chlapcem. Také paní asistentka byla srdečná a nenechala se výbušným chováním žáka nijak zastrašit. Naopak, hbitě odstranila z dosahu nůžky, o které by se mohl zranit, a odváděla pozornost k dalšímu nehotovému cvičení, na které odkazovala paní učitelka.

Paní učitelka: Ty už jsi hotov, žáku? To jsi moc šikovný, ale někteří tví spolužáci ještě nemají dopsáno a tvé povídání by je mohlo rušit. Zkus si sednout a počkat na ostatní, dobře? Žák: Ale já nechci čekat na ostatní! Já chci psát dál! (Začíná se zlobit a ruce zatíná v pěsti.) Paní učitelka: Tomu rozumím, ale v současné chvíli pro tebe nemám žádnou další práci. Musíme si tu současnou nejprve společně zkontrolovat, než přejdeme k další. Žák: Chci další práci! (Začíná bouchat do stolu.) Paní asistentka: (Uklízí nůžky a listuje učebnicí.) Podívej, můžeme spolu vypracovat jiný úkol. Paní učitelce to jistě vadit nebude. Paní učitelka: To jistě nebude, případně bys mi mohl pomoci roztřídit tyto kartičky, které mám připravené pro následující hodinu. Byl bys tak laskavý? Žák: No dobře, tak já udělám ty karty.

Výsledkem bylo zklidnění žáka a vzbuzení zájmu o novou činnost. Zatímco spolužáci dopisovali své práce, žák zatím připravoval aktivitu, pro kterou bylo třeba klidu a pečlivosti. Na následující hodině pracoval pečlivě a s nadšením. Incident zcela zjevně nebyl ojedinělý, protože se podobné u stávají pravidelně. Učitelé se však vždy snaží chlapci nabízet rozmanitá řešení.

5

The student regularly spoke vulgarly in class and during breaks, harming his fellow students especially psychologically - mocking, swearing. He was also very rude to his fellow students, he treated them like boys - he pushed them, sometimes he even wanted to fight with them. Among other things, he constantly cheated on tests, was not ready for class, lied, pretended to be innocent. The boy actively smoked from the age of twelve, his father did not manage to raise him.

The student lived alone with only his father and younger brother, his mother left them when he was five. He never had a role model in a woman, which is probably why he treated his female classmates in such a rude manner. His brother later attended the same school and was initially just as troubled as him, but over time he straightened out and became an average naughty teenager.

Physical aggression, Lying and cheating, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

At first, the school teachers focused on the boy, discussed the given problem with him, unfortunately it did not help at all. Subsequently, it was the turn of the school management and the educational advisor to solve the problem, who invited the boy's father to the school and solved the problem with him. The father showed almost no interest in solving the given situation, he considered it the duty of the school and the class teacher to solve the given situation. The next step was the examination of the boy in a pedagogical-psychological counseling center, to which the school management registered the boy. No learning disability or other syndrome was confirmed for the boy, and he subsequently visited a child psychologist for a short time. Unfortunately, even this step did not help and his behavior in the school environment did not improve. On the recommendation of the school, the guidance counselor, and the pedagogical-psychological counseling center, the boy's father decided to send his son to the Children's Diagnostic Institute and the Center for Educational Care.

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

After returning from the Educational Care Center, the boy's behavior in the school environment improved significantly, he began to treat his classmates better, did not harm them, did not mock them, and generally began to have more respect for women. His lying to his teachers and cheating at school didn't improve much, but that was what the cantors were used to. Everyone was happy that overall his behavior improved by about 90%.

Partial success

13, 7. třída

florbal

Lhaní,Podvody,Vyrušování výuky

Pedagogická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyněho v Ústí nad Labem, aprobace český jazyk, ruština

20

Žák pravidelně mluvil vulgárně v hodinách i o přestávkách, ubližoval svým spolužačkám zejména psychicky – posměšky, nadávky. Byl také velmi hrubý ke spolužačkám, choval se k nim jako k chlapcům – postrkoval je, někdy se s nimi chtěl i prát. Mimo jiné neustále podváděl při testech, nebyl připraven do hodin, lhal, dělal ze sebe neviňátko. Chlapec od dvanácti let aktivně kouřil, jeho otec výchovu nezvládal.

Žák žil sám pouze s otcem a mladším bratrem, matka je opustila, když mu bylo pět. Nikdy neměl vzor v ženě, proto se nejspíš choval ke svým spolužačkám takovým hrubým způsobem. Jeho bratr později navštěvoval tu stejnou školu a byl zpočátku podobně problémový jako on, časem se však srovnal a byl z něj průměrně zlobivý puberťák.

Nejprve se na chlapce zaměřovali učitelé školy, probírali s ním daný problém, bohužel to vůbec nepomohlo. Následně přišlo na řadu s řešením problému vedení školy a výchovný poradce, kteří si do školy pozvali otce chlapce a řešili s ním daný problém. Otec neprojevoval téměř žádný zájem s řešením dané situace, považoval za povinnost školy a třídní učitelky danou situaci řešit. Na řadu tak přišlo vyšetření chlapce v pedagogicko – psychologické poradně, na které chlapce přihlásilo vedení školy. U chlapce nebyla potvrzena žádná porucha učení, ani jiný syndrom, následně navštěvoval krátkodobě dětského psychologa. Bohužel ani tento krok nepomohl a ke zlepšení jeho chování ve školním prostředí nedošlo. Na doporučení školy, výchovného poradce i pedagogicko - psychologické poradny, se otec chlapce rozhodl poslat svého syna do Dětského diagnostického ústavu a Střediska výchovné péče.

Po návratu ze Střediska výchovné péče se chování chlapce ve školním prostředí o poznání zlepšilo, začal se zejména ke svým spolužačkám chovat lépe, neubližoval jim, neposmíval se jim a celkově začal mít k ženám větší úctu. Jeho lhaní učitelům a podvádění ve škole se příliš nezlepšilo, ale na to byli již kantoři zvyklí. Všichni byli rádi, že se celkově jeho chování zlepšilo o přibližně 90 %.

5

We are in the 6th grade and the student I will talk about will be called the student. When discussing the Big Question as part of our teaching, the teacher leads the pupils to gradually create a portfolio with their work, materials that they receive from the teacher, and from this they have created their own folder that they can draw from during their studies. Some girls are very honest when creating and establishing materials. Most of the boys don't quite have it in chronological order, but they claim to know it. The student was an extreme case in that he did not want to collect and put away the materials at all. When he received some paper, after processing it, he crumpled it and threw it in the trash. This was repeated almost every time he was given some worksheets or teaching materials, despite the explanation.

pupil is a student who, in this particular case, tried to go against the rules and make them his own. The parents stood behind the student when solving the problem situation and did not support the teacher in solving this problem. He likes sports and is a fan of technology such as computers and mobile phones. The classroom situation regarding the collection of portfolio materials is described above. There are no textbooks for the Big Question subject. Teachers consider it important for students to save the collected materials because they spent a lot of time on them, as well as teachers in preparation. This leads them to their own responsibility. In retrospect, they can then see the result of their efforts and have excellent, individual materials for their studies. It is also important for parents to see what we discuss with the pupils.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

In this situation, I mainly dealt with the extent to which I should demand from the student, force the student to create a portfolio and put aside materials. I was quite directive from the beginning and told him that he simply couldn't throw it away. However, the situation was repeated, so I also discussed it with my parents, but they responded that they basically didn't care, that it was important what he took away from it in his head. The student responded similarly, that he would not go back to it, that he did not even go back to last year's documents and that he remembers everything. I tried to explain to him once more what it could be useful for and what he could use it for. He heard about it and during the year he set up some things, at the end of the year he came to me with the file and asked what he should do with it. I told him to take her home. He immediately threw it in the trash. So I felt like I had zero influence on him.

Interview

During the year he was filing papers, I got the feeling that maybe he understood what I was talking about. However, the end of the year showed that the pupil was still convinced of his truth. I did not have the opportunity to record the long-term effect, because the pupil transferred to another school. I realized that no matter how hard I try, I can't force someone to try and think more about their education. Even though I told him it was mandatory, I no longer have control over what he does with his materials when he leaves the school grounds. The student perceived the creation of a portfolio as my need, which he did not share and therefore basically ignored it. So I kind of resigned towards the end, but I'm not happy with how it turned out. I was sorry.

Failure

Vek 11-12, 6.ročník

Sporty, počítač, technologie

Mgr.

3

Nacházíme se v 6. třídě a žáka, o kterém budu hovořit, pojmenuji žák. Při probírání Velké otázky v rámci našeho vyučování vede učitel žáky k tomu, aby si postupně tvořili portfolio se svými pracemi, materiály, které dostanou od učitele a vznikla jim z toho taková vlastní složka, z které mohou počas studia čerpat. Některé dívky jsou při vytváření a zakládání materiálů velmi poctivé. Většina chlapců to tam má ne úplně chronologicky naházené, ale tvrdí, že se v tom vyznají. Žák byl extrémní případ v tom, že si materiály nechtěl vůbec sbírat a odkládat. Když dostal nějaký papír, po vypracování ho pokrčil a hodil do koše. To se i přes vysvětlování opakovalo skoro vždy, když dostal nějaké pracovní listy nebo výukové materiály.

Žák je student, který se v tomto konkrétním případě snažil jít proti pravidlům a vytvořit si je podle sebe. Rodiče při řešení problémové situace stáli za žákem a nepodpořili učitele při řešení tohoto problému. Rád sportuje a je fanouškem technologií jako počítače a mobily. Situace ve třídě ohledně sbírání materiálů do portfolia je popsána výše. K předmětu Velká otázka neexistují učebnice. Učitelé považují za důležité, aby si studenti odkládali nazbírané materiály, protože jim věnovali hodně času, a také učitelé při přípravě. Tím je vedou k vlastní zodpovědnosti. Zpětně tak pak vidí výsledek svého snažení a mají skvělé, individuální podklady pro studium. Je to důležité i pro rodiče, aby viděli, co s žáky probíráme.

Při této situaci jsem řešila zejména to, do jaké míry mám od žáka vyžadovat, nutit žáka, aby si tvořil portfolio a odkládal materiály. Ze začátku jsem byla celkem direktivní a řekla mu, že to prostě nemůže vyhazovat. Situace se však opakovala, tak jsem to řešila i s rodiči, ale ti na to reagovali, že jim je to v podstatě jedno, že je důležité, co si z toho odnese v hlavě. Žák reagoval podobně, že on se k tomu zpětně vracet nebude, že ani k těm minuloročním podkladům se nevracel a všechno si pamatuje. Snažila jsem se mu ještě jednou vysvětlit, k čemu všemu se mu to může hodit a na co to může použít. On si to vyslechl a v průběhu roku si tedy některé věci zakládal, na konci roku přišel za mnou s tou složkou a zeptal se, co s tím má dělat. Řekla jsem mu, ať si ji vezme domů. On ji vzápětí vyhodil do koše. Takže jsem měla pocit, že jsem na něho měla nulový vliv.

Během roku, kdy si papíry zakládal, jsem měla pocit, že možná pochopil, o čem jsem mluvila. Konec roku však ukázal, že byl žák stále přesvědčený o své pravdě. Dlouhodobý vliv jsem neměla možnost zaznamenat, protože žák přestoupil na jinou školu. Uvědomila jsem si, že ať se snažím jakkoliv, nemohu někoho donutit, aby se snažil a myslel více na své vzdělávání. I když jsem mu řekla, že je to povinné, nemám už dosah na to, co udělá se svými materiály, když opustí areál školy. Žák vnímal tvorbu portfolia jako mou potřebu, kterou on nesdílel a proto to v podstatě ignoroval. Tak jsem ke konci trochu rezignovala, ale nejsem spokojená s tím, jak to dopadlo. Mrzelo mě to.

5

dealt with this situation in the second half of the 2022 school year, when I was in charge of Czech as a second language, so I taught Czech to children from Ukraine during the day. Here I met a pupil who attended the seventh grade. He was very quiet, he didn't make friends with anyone, because he didn't speak Czech well enough to communicate fluently with his classmates. He was often alone and only held a mobile phone in his hand. During breaks, he was alone and most of the time without the presence of his classmates. Once I asked him to hide his mobile phone in his bag and pay more attention. He did so. After the bell rang for recess, the rest of the children went back to class. But he remained sitting in my class and asked me if he could stay in my class for the break where he would be alone. So I asked what was going on. I found it strange that he didn't want to be on his cell phone or go to class. However, he didn't want to talk to me much, so I left him in the class and decided to ask one of his classmates, whom I knew was nice and trustworthy, if she happened to know what was going on in the class. The girl told me that three boys in the class, led by the main actor, are mean to the student. They laugh at him for being from Ukraine, stick pieces of paper with mocking comments on his back, and once the main actor even took his cell phone and threw it at him when the student tried to ignore their taunts. I was shocked, so I immediately confronted the class teacher. We both came to see the student. The student confirmed everything to us and burst into tears. Physically violent contact never occurred, he said, but these taunts lasted for a long time. The teacher started to solve the situation with the parents of the bullies and the bullied.

Family history The student lives with both parents and grandparents. He has no siblings. He is used to having everything to himself and the first. Class history the main actor is popular in the class, he is the type of boy who draws other boys to him and they try to imitate him. There is such a wilder climate in the classroom, as the children here are in puberty, figuring out what they can afford and testing the limits of adults.

Bullying

The solution to this situation took place with the parents and then with the educational advisor. I did not participate in the actual conversation with the parents. The class teacher was always there. The educational counselor talked to both the bullies and the bullied and their parents.

Consequences, Interview, Cooperation with experts

As a result, a two was awarded for behavior, a more pronounced monitoring of what was happening in the classroom and during breaks. The boys apologized to the student. However, they are not friends. Personally, I don't like the result of the solution. 2 of the behavior seems to me to be an old-fashioned solution to the situation, from which the boys will not take anything and after a while they can continue to bully.

Partial success

13 let, 7. ročník

Sport – lední hokej

Lhaní,Nepozornost,Rušení výuky

Vyšší odborná škola Jihlava - předškolní a mimoškolní pedagogika (DiS.)

3

Tuto situaci jsem řešila v druhém pololetí školního roku 2022, kdy jsem měla na starost češtinu jako druhý jazyk, a tak jsem během dne vyučovala děti z Ukrajiny češtinu. Zde jsem poznala žáka, který navštěvoval sedmou třídu. Byl velmi tichý, s nikým se nekamarádil, jelikož mu čeština nešla tak dobře, aby v ní mohl plynule komunikovat se spolužáky. Často býval sám a pouze držel mobil v ruce. O přestávkách byl pouze na něm a většinu času bez přítomnosti spolužáků. Jednou jsem ho požádala, aby mobil schoval do tašky a dával více pozor. On tak učinil. Poté co zazvonilo na přestávku se zbytek dětí vydalo zpět do třídy. On však zůstal sedět v mé třídě, a poprosil mě, zda by mohl na přestávku zůstat v mé třídě, kde by byl sám. Zeptala jsem se tedy, co se děje. Bylo mi divné, že nechce být na mobilu ani jít do třídy. Moc semnou však nechtěl mluvit, tak jsem ho ve třídě nechala a rozhodla se, že poprosím jednu jeho spolužačku, o které jsem věděla, že je hodná a dá se jí věřit, zda náhodou neví, co se ve třídě děje. Dívka mi pověděla, že tři kluci ve třídě, v čele s hlavním aktérem, jsou na žáka zlí. Smějí se mu, že je z Ukrajiny, lepí mu papírky s posměšnými komentáři na záda a jednou mu prý hlavní aktér dokonce vzal mobil a hodili mu s ním, když se žák snažil ignorovat jejich posmívání. Byla jsem v šoku, a tak jsem ihned konfrontovala třídní paní učitelku. Obě jsme přišly za žákem. Žák nám vše potvrdil a rozbrečel se. K fyzickému násilnému kontaktu nikdy nedošlo říkal, ale tyto posměšky trvaly prý delší dobu. Paní učitelka začala situaci řešit s rodičemi šikanujících a šikanovaného.

Rodinná anamnéza žák žije s oběma rodiči a prarodiči. Nemá žádného sourozence. Je zvyklý mít vše pro sebe a první. Třídní anamnéza hlavní aktér je ve třídě oblíbený, je to typ kluka, který tahá k sobě další kluky a ty se ho snaží napodobit. Ve třídě je takové divočejší klima, jelikož děti jsou zde v pubertě, přichází na to, co vše si mohou dovolit a zkouší limity dospělých.

Řešení této situace proběhlo s rodičemi a následně s výchovnou poradkyní. Samotného mluvení s rodiči jsem se neúčastnila. Vždy u toho byla právě třídní učitelka. Výchovná poradkyně si promluvila jak se šikanujícími, tak šikanovaným a jejich rodiči.

Výsledkem byla udělena dvojka z chování, výraznější sledování dění ve třídě a o přestávkách. Chlapci se žákovi omluvili. Kamarádi však nejsou. Osobně se mi výsledek řešení nelíbí. 2 z chování mi přijde jako odbyté řešení situace, ze které si kluci nic nevezmou a po čase mohou šikanovat dále.

5

The situation took place in the fourth grade, where there was already one student with a severe behavioral disorder. However, the problem child did not have problems with learning, but there were situations in the class when he could not admit a mistake and inappropriately took advantage of the teacher, which most affected other classmates. Lessons sometimes had to be interrupted because of the child's tantrums. The behavior was addressed by sending notes home, which led to a deterioration in communication with the student's mother, who refused to accept her son's problems at school.

In the class, there was already a diagnosed student with a behavior disorder. The mother rejected any suggestion that her son was behaving out of the ordinary, and therefore did not work with him at home to improve the situation.

Emotional outbursts

After several months of communication with the mother failing, there were parent-teacher conferences. The guidance counselor asked the class teacher to send the mother of the troubled boy to see him after the meetings. The mother came in angry, but the teacher tried to explain that the school wanted to help the student and recommended an examination at a pedagogical-psychological counseling center. However, the mother insisted that there were no problems and that the school had to take care of itself, even hinting at the possibility of physical punishment. However, the teacher continued to talk with the mother and during the conversation it became clear that the mother could not handle the child at home and the situation was not as she described it.

Interview, Cooperation with experts

The mother eventually visited a counseling center with the child and was diagnosed with ADHD. Thanks to this, the understanding of how to work with the child improved, especially it helped the mother. The relationship between the teacher and the parent has strengthened and communication has improved. The student expressed that she was glad that the teacher, as an educational advisor, did not give up communication with her mother and devoted more time to her, which helped the whole family and the teachers. She herself does not dare to say how she would handle the situation, but she is convinced that she will learn the most from practice and is not afraid to seek advice from more experienced colleagues. At the same time, he realizes that the theoretical solution may differ from that in a real situation and appreciates the opportunity to discuss their experiences with the teaching staff.

Longterm success

11 let, IV.

-

Agrese

Magisterské vzdělání; aprobace zeměpis, přírodopis

23 let

Situace se odehrála ve čtvrté třídě, kde již byl jeden žák s těžkou poruchou chování. Bylo zde ale dítě, se kterým byly velké problémy. Z hlediska učení s ním problémy nebyly, ale vznikaly ve třídě situace, kdy dítě nedokázalo uznat svoji chybu, začalo si nevhodně dovolovat na paní učitelku a dopláceli na to nejvíce ostatní spolužáci. Dítě se místy vztekalo a výuka musela být úplně přerušena. Chování se řešilo psaním domů ve formě jakýchsi poznámek do deníčku. Po několika takových poznámkách se výrazně zhoršila komunikace s maminkou. Situace se dostala do takového bodu, že maminka nechtěla nic slyšet o problémech, které syn ve škole má. Učitelský sbor ale situaci řešit chtěl, protože nešlo běžně pokračovat ve výuce. Navrhoval mamince, aby si zašli na vyšetření do pedagogicko-psychologické poradny.

Ve třídě byl již diagnostikovaný žák s poruchou chování. Matka odmítala jakékoli naznačení, že by se její syn choval neobvykle, a doma s ním tedy nepracovala na zlepšení situace.

Po několika měsících, kdy komunikace s maminkou přestala fungovat byly rodičovské schůzky. Moje paní provázející učitelka v danou dobu byla na škole jako výchovný poradce a poprosila třídní učitelku popisovaného chlapce, aby maminku po schůzkách, když bude ochotná, poslala za ní. Maminka za výchovným poradcem došla velmi naštvaná. Paní učitelka se mamince snažila vysvětlit, že by škola žákovi chtěla pomoct, ale, že se jí to nedaří, že by učitelům pomohlo, kdyby dítě mělo vyšetření z poradny. Maminka ale dám mluvila ve smyslu, že s dítětem žádné problémy nejsou a že si to ve škole musí učitelé vyřešit sami. Maminka dokonce naznačovala, že dítěti se může dát i fyzický trest, aby v hodině vydrželo. To se paní učitelce vůbec nelíbilo a ani by se ve výsledku problém nijak nevyřešil. Paní učitelka s maminkou dále rozvíjela rozhovor a přesto, že maminka od začátku tvrdila, že doma s žákem problémy nejsou, začalo se v průběhu dialogu ukazovat, že to není pravda. Maminka doma v podstatě dítě nezvládala, měla představu, jak dítě vychovávat, ale nešlo jí to. I doma se objevovaly situace, kdy si rodiče nevěděli rady. Vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně ale stále vnímala jako špatný a nejspíše i ponižující krok. Paní učitelka se jí tedy snažila vysvětlit, že návštěva pedagogicko-psychologické poradny není vůbec nic špatného, poradí akorát, jak s dítětem pracovat, aby to pro něj mělo nějaký význam.

Maminka nakonec poradnu s dítětem navštívila a dítě mělo zjištěnou poruchu ADHD. Najednou se vědělo, jak s dítětem správně pracovat. Hlavně mamince to pomohlo, protože věděla, jak se k dítěti chovat a pomáhat mu. Na další vyšetření už ale nešli, tedy po dvou letech papír z poradny přestal platit, ale maminka si našla cestu, jak s dítětem pracovat. V nynější době to není ideální, ale všichni ví, na čem jsou a dokážou s tím pracovat. Především maminka, která ví, jak dítě s touto poruchou vést. Velmi se tím také upevnil vztah učitel – rodič a komunikace se tak výrazně zlepšila.

5

had a class, actually the last one where I was in the class, and some students were selected for me that I didn't get along with... especially about one with whom I... I don't know if I can say that I didn't get along with her, I really tried to take care of her, I tried to make it where it should be... But today I know that I should have left her alone and should have taken care of those who needed it more. The student didn't really have problems, but she was very irresponsible, losing things, etc. I argued with her a lot that she didn't go to school and didn't carry excuse books, she didn't understand the rules that she had to excuse her absence. I wasn't the only one who dealt with her attendance, then I also dealt with it at the pedagogical council, that it was impossible to communicate with her and it was impossible to explain it to her... But a debate broke out against me, that maybe I don't like her, while I she approached her normally. Of course, I started nonviolently, in a good way, but it didn't fall on fertile ground, then we explained it more forcefully, but I didn't shout at her. It seemed primitive to me to keep explaining this to someone. Even though I tried to make it good, it didn't work. She probably didn't like me for my "policemanship

The problems persisted throughout the study period with the teacher in question (years 2-4 of the four-year gymnasium). Harmonious family, good parents - a student once said herself that she doesn't have to do anything at home, that her parents are very good. However, the parents did not stand up for her when there was a problem with the student (they did not stand up for her, they tried to solve the situation sensibly)

Attendance problems

So, together with the other teachers, we dealt with attendance for one matriculation subject - it was English. Most of them didn't like it, because they thought that I didn't like the student, while it had already been discussed several times that she didn't go to classes. Finally, a blow came under the belt for the English teacher. It was said that the teacher didn't really make her teaching requirements clear and that was the end of it. I think that if the student had been reprimanded, the situation would have improved. I discussed it with her mother, and she told me that she also discussed it with her, but that her daughter told her that nothing would happen to her, that she was representing the school. Mom was obviously as shocked by this as I was. With the other problems, it was like that I kept warning her, I kept talking to her about it, instead of talking to someone who needed it and was interested in it. In short, I kept devoting my energy to her and there was no result.

Interview

There was no result. Sometimes I meet her somewhere, or I observe the situation. I know she got into her dream school, but she didn't finish it and she's just floundering in life in general.

Failure

2. – 4. ročník, 16-18 let

Hudba, kultura, francouzský jazyk

Mgr. FRJ, ŠPJ

30 let

Měla jsem třídu, vlastně tu poslední, kde jsem byla třídní a tam se mně vyselektovali někteří studenti, se kterými nešlo... speciálně asi jedna, se kterou jsem... nevím, jestli můžu říct, že jsem si s ní nevěděla rady, já jsem se opravdu snažila se jí věnovat, snažila jsem se, aby to bylo tam, kde to má být.. Ale dnes vím, že jsem ji měla nechat být a měla jsem se raději věnovat těm, kteří to potřebovali víc. Studentka neměla vyloženě problémy, ale byla velice nezodpovědná, ztrácela věci atp. Hodně jsem s ní řešila, že nechodila do školy a nenosila omluvenky, nechápala ty pravidla, že si musí absence omlouvat. Nebyla jsem jediná, která s ní řešila docházku, pak jsem to řešila i na pedagogické radě, že se s ní nedá komunikovat a nedá se jí to vysvětlit... Strhla se ale debata proti mně, že ji snad nemám ráda, přitom já jsem k ní přistupovala normálně. Začala jsem samozřejmě nenásilně, po dobrém, ale nepadalo to na úrodnou půdu, pak už jsme si to vysvětlovaly rázněji, ale nekřičela jsem na ni. Přišlo mi to pak už primitivní tohle pořád někomu vysvětlovat. I když jsem se snažila, aby to bylo dobré, tak to nešlo. Ona mě asi neměla ráda za moje „policajtství

Problémy přetrvávaly celou dobu studia u dané učitelky (2.-4. ročník čtyřletého gymnázia). Harmonická rodina, hodní rodiče – studentka jednou sama řekla, že doma nemusí nic dělat, že jsou její rodiče moc hodní. Rodiče se jí však nezastávali, když byl se studentkou problém (nezastávali se jí, snažili se situace řešit rozumně)

S ostatními pedagogy jsme tedy řešili docházku u jednoho maturitního předmětu – byla to angličtina. Většině se to nelíbilo, protože si mysleli, že studentku nemám ráda, přitom už se to řešilo víckrát, že nechodí na hodiny. Nakonec přišla rána pod pás pro paní učitelku na angličtinu. Řeklo se, že paní učitelka vlastně nedala jasně vědět své požadavky na výuku a tím to skončilo. Myslím, že kdyby studentka dostala důtku, situace by se zlepšila. Řešila jsem to i s její maminkou a ta mi řekla, že to s ní taky řešila, ale že dcera jí odvětila, že jí se přece nic nestane, že ona reprezentuje školu. Maminka z toho byla očividně šokovaná stejně jako já. U těch ostatních problémů to pak bylo tak, že jsem jí pořád upozorňovala, pořád jsem s ní o tom mluvila, místo toho, abych si promluvila třeba s tím, kdo to potřeboval a měl o to zájem. Pořád jsem zkrátka věnovala energii jí a výsledek nebyl žádný.

Výsledek nebyl žádný. Občas se s ní někde potkám, nebo pozoruji tu situaci. Vím, že se dostala na svou vysněnou školu, kterou ale nedodělala a v životě se obecně tak plácá.

5

When training the first grades, usually in the first week of the school year, we set passwords with all new students, familiarize them with the school email, the Teams environment, ... Towards the end of the lesson, we manage to show the students how to log in to the school wifi. This year, at the beginning of the school year, our wifi was bad. When explaining which network to connect to, the students became restless as most of them couldn't do it. One of the students kept vocally expressing his anger and his displeasure that it wasn't working for him. Finally, he started reading reviews of an app that needed to be installed to connect properly. He read the news more and more out loud, he read almost all the negative reviews, which also included profanity. As I gradually helped the other students with the connection, I did not pay attention to the student who was disturbing. At the same time, the end of the lesson was approaching, the students were nervous that their wifi was still not working, the student in question continued to read the comments and the whole atmosphere in the class thickened. When a couple of students finally managed to connect, they then advised their classmate how they did it, after which he stopped his inappropriate behavior and began to focus on connecting to the school's wifi.

This is a student who is on the one hand intelligent and observant, but at the same time likes to be the center of attention. The class as a whole does not know each other very well yet, because it is the 1st year of a multi-year high school, but as a team they work very well, they cooperate during teaching and there is no problem with them.

Verbal disruption of lessons

In class, I was not able to intervene properly and name the student's inappropriate behavior. Although right after class or on the way home from school, I thought of solutions for how I should have behaved or how to deal with the given situation next time, but I did nothing in class. Probably thanks to the non-standard class and trying to handle many things in a short time, I didn't get into the situation.

The situation with the student didn't happen again after that, so I didn't discuss the lesson in any way and I just reflected in my head on how I could have solved the given situation better and how I would deal with it next time. After that, when I taught him in other classes, he was calm and cooperative.

Failure

13, 1. ročník víceletého gymnázia

počítače, hraní her na PC

vysokoškolské - Mgr., matematika, biologie, informatika

10

Při proškolování prvních ročníků většinou v prvním týdnu školního roku nastavujeme se všemi novými studenty hesla, seznamujeme je se školním mailem, prostředím Teams, ... Ke konci hodiny stíháme studentům ukázat cestu, jak se přihlásit ke školní wifi. Tento rok nám na začátku školního roku wifi zlobila. Při vysvětlování toho, na jakou síť se mají připojit, začali být studenti neklidní, protože to většině nešlo. Jeden ze studentů neustále hlasitě projevoval svůj hněv a svou nespokojenost, že mu to nefunguje. Nakonec začal pročítat recenze aplikace, kterou bylo potřeba naistalovat ke správnému připojení. Zprávy četl stále více nahlas, četl téměř všechna negativní hodnocení, která zahrnovala také sprosté výrazy. Protože jsem postupně pomáhala ostatním žákům s připojením, nevěnovala jsem pozornost žákovi, který vyrušoval. Zároveň se již blížil konec hodiny, žáci byly nervózní, že jim wifi stále nefunguje, daný žák pokračoval ve čtení komentářů a celá atmosféra ve třídě houstla. Když se pár studentům nakonec podařilo připojit, radili poté svému spolužákovi, jak se jim to podařilo, načež on s nevhodným chováním přestal a začal se věnovat připojování ke školní wifi.

Jedná se o žáka, který je na jednu stranu inteligentní a všímavý, ale zároveň je rád středem pozornosti. Třída se jako celek ještě vzájemně moc nezná, protože se jedná o 1. ročník víceletého gymnázia, ale jako s kolektivem se s nimi pracuje velmi dobře, při výuce spolupracují a není s nimi problém.

V hodině jsem nebyla schopna správně zakročit a pojmenovat nevhodné chování žáka. Sice mě hned po hodině nebo cestou domů ze školy napadala řešení, jak jsem se měla zachovat, nebo jak příště danou situaci řešit, ale v hodině jsem neudělala nic. Asi díky nestandardní hodině a snaze zvládnout během krátké chvíle mnoho věcí, jsem do situace nevstoupila.

Situace s žákem se poté už neopakovala, tudíž jsem hodinu nějak nerozebírala a jen jsem si pak v hlavě přemítala, jak jsem danou situaci mohla řešit lépe a jak bych se s ní vypořádala příště. Když jsem ho poté učila v jiných hodinách, byl klidný a spolupracoval.

5

At the beginning of the school year, I got an 8.B in English. I knew the children from previous years because I had taught them before. But a new girl came to the class, who failed her senior year. I only met this girl in that class. I learned from my colleagues that she failed in English. And so I tried to involve as much as possible in the lessons, at the same time I wanted to get the children to talk to each other and get to know each other more. But over time, the student started going to the toilet more and more often and told me that she needed to pee. It happened like four times during that hour, when she left the class and came back within 5 minutes. And I asked her afterwards if she had any health problems and she said no. I also didn't learn anything at the class meeting, because the student lived only with her grandmother, who didn't go to meetings. I just thought that the student was trying to get out of class and spend as much time as possible in the toilet so that she didn't have to be in class. I stopped letting my pupil go to the toilet and in my eyes she was more of a girl who likes to hang out and cough at school. After one short incident, when a student wanted to go to the toilet 3 times, I lost my temper and told her that she would definitely not be able to get out of class like that, and that she was disturbing the whole class with her constant questions about the toilet. The student remained silent, and eventually remained in the classroom, but did not react. After an hour, I wanted to talk to her because it couldn't go on like this. After a long pause, the student said that she is afraid to speak English in front of her new classmates and is nervous about it, which is why she wants to urinate all the time. I found out that the student was under stress in the English class because she did not excel in it and was shy. She really needed to go to the toilet because of her nervousness. I understood that this is a psychosomatic problem.

The student failed the English language course, rather quiet but without problems, her grades were rather below average, she lived with her grandmother. Class - neutral, indifferent to the student.

Diagnosis

I regret that instead of calmly asking her if there was a deeper reason for her constant trips to the toilet, I immediately called her a slacker. Since then, I stopped looking at students' problems superficially and looked for possible causes and reasons behind them. After our conversation, I understood that I cannot push a student in English lessons and call her out loud in front of the whole class. And I preferred conversations in pairs or individual tasks. I also offered her tutoring.

Disrespectful communication, Support, Interview

Shortly after the incident - I re-evaluated my attitude towards the pupil herself and also changed some procedures in the lessons. My pupil seemed calmer since then, and although she still went to the toilet, it was no longer so frequent. In the long term - Žačka started coming to me for tutoring, in the long term she improved and her speech block gradually disappeared.

Longterm success

14 let, 8.B

Knihy, muzika

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Mgr., ČJ, AJ

15 let

Na začátku školního roku jsem dostala 8.B z angličtiny. Děti jsem znala už z předešlých let, protože jsem je již dříve učila. Ale do třídy přišla nová holka, která propadla z vyššího ročníku. Já jsem se s touto dívkou seznámila až v dané třídě. Od kolegů jsem se dozvěděla, že propadla právě z angličtiny. A tak jsem se snažila zapojovat co nejvíce do hodin, zároveň jsem chtěla docílit toho, aby děti mezi sebou mluvily a více poznaly. Jenže žačka začala postupem času častěji a častěji chodit na záchod a říkala mi, že potřebuje nutně čůrat. Za tu hodinu se to stalo třeba čtyřikrát, kdy odešla z hodiny a do 5 minut zase přišla. A ptala jsem se jí následně, jestli má nějaké zdravotní problémy a odpověděla mi, že ne. Na třídní schůzce jsem se také nic nedozvěděla, protože žačka bydlela pouze s babičkou, která na schůzky nechodila. Prostě jsem si myslela, že žačka se snaží z hodin ulít a strávit co nejvíce času na záchodě, aby nemusela být v hodině. Přestala jsem žačku pouštět na WC a v mých očích byla spíše holka, která se ráda poflakuje a kašle na školu. Po jednom krátkém incidentu, kdy žačka chtěla jít po 3x na záchod, mi ujely nervy a řekla jsem ji, že se takhle určitě z hodin vyvlíkat nebude, a že mi ruší svým neustálým dotazováním na záchod celou třídu. Žačka mlčela, a nakonec ve třídě zůstala, ale nereagovala. Po hodině jsem si s ní chtěla promluvit, protože takto to dál nešlo. Z žačky po delší pomlce vypadlo, že se bojí před novými spolužáky mluvit anglicky a je z toho nervózní, a proto se jí chce neustále močit. Zjistila jsem, že žačka byla v hodinách angličtiny ve stresu, protože v ní nevynikala a styděla se. Na WC opravdu potřebovala kvůli nervozitě. Pochopila jsem, že se jedná o psychosomatický problém.

Žačka propadla z anglického jazyka, spíše tichá, ale bezproblémová, prospěch spíše podprůměrný, bydlela s babičkou. Třída – neutrální, lhostejná k žačce.

Mrzí mě, že jsem místo toho, abych se ji v klidu zeptala, zda její neustálé chození na WC nemá nějaký hlubší důvod, tak jsem ji hned označila za flákače. Od té doby jsem se přestala dívat na problémy žáků povrchově a hledala jsem za tím možné příčiny a důvody. Po našem rozhovoru jsem pochopila, že na žačku nemůžu v hodinách angličtiny tlačit a vyvolávat ji nahlas před celou třídou. A volila jsem spíše konverzace ve dvojičkách či samostatné úkoly. Nabídla jsem ji taktéž doučování.

Krátkodobě po incidentu – Já jsem přehodnotila svůj postoj k samotné žačce a taky jsem změnila některé postupy v hodinách. Žačka mi přišla od té doby klidnější, a ačkoliv stále na záchod chodila, už to nebylo tak časté. Dlouhodobě – Žačka začala ke mně chodit na doučování, z dlouhodobého hlediska se zlepšila a její blok z mluvení postupně mizel.

5

The situation arose when a class photo was being taken. The girls who were sitting in the first row made an inappropriate gesture, they simply put their hands in their laps and showed the middle finger. Some boys in the second row showed the same gesture. About ten people in total, maybe there were more, but you couldn't tell from the photo. No one noticed it at the time, it was only discovered when the photos were to be developed.

The whole class is very clever. They are all hardworking, although they tend to be passive in class. Those studious types who don't talk much in class so they don't say something wrong and embarrass themselves. They mainly want to know what to study for the test. But there is a group of girls who have a great influence on the whole team, the others are afraid to speak out against them.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

First, the students were interviewed to see if they saw anything wrong with their behavior. I explained to them that we could not develop such a photo and that they would be punished. The students acknowledged their mistake and agreed to the punishment, even suggesting a new photo shoot. I told them that they could have their picture taken again, but they would have to solve everything themselves and I would not be in the picture with them, because I had already given them my chance. In the end, it turned out that behind everything was the group of girls who saw such a thing on TikTok. I did not find one specific culprit. Everyone who showed an inappropriate gesture in the photo received a class reprimand.

Agreement

In the end, the class did not agree on anything, so they were left without a photo that year. Parents were of course informed about the situation by email. I described the situation to them and explained why I solved it this way. What was interesting was that the parents of the children who did nothing took the matter with complete understanding. Some even wrote to me that they themselves punished their children, even if they did not show any gesture, because they must know that such things are not done. In contrast, the parents of the children who showed the gesture downplayed the situation - some even found it funny, and wanted a milder punishment for the children. The students were upset for the first few weeks after the photo shoot, but gradually things returned to normal. It was never a problematic class, rather it was just one situation.

Longterm success

13 let, 7. ročník

Počítačové hry, kamarádi

Lhaní,Rušení výuky,Odmlouvání,Arogance,Vulgární vyjadřování

Vysokoškolské (matematika, fyzika)

7

Situace v 7. třídě, kde jsem učila matematiku, byla komplikovaná kvůli chování chlapce romského původu. Tento žák se snažil neustále upozornit na sebe různými způsoby: byl otočený, rušil spolužáky, nepracoval na úkolech, odmlouval, neměl pomůcky a předváděl se před tabulí. Jeho nevhodné poznámky při napomenutí byly běžné a ostatní žáci ho podporovali ve špatném chování smíchem a nesoustředěním se na výuku.

Třída se jako skupina nijak zvlášť nelišila od ostatních. Většina žáků byla průměrná, ale stojí za zmínku sestra problémového chlapce, která byla jeho pravým opakem: bystrá, pracovitá, spolehlivá a rozumná. Její reakce na chování bratra občas vyvolaly reakce mezi ostatními žáky.

Řešení problematického chování jsem se snažila najít různými metodami. Od napomínání, přes zvyšování hlasu, až po zadávání domácích úkolů, které chlapec neplnil. Vyvolávání k tabuli také nebylo úspěšné, protože se chlapec předváděl a dělal hloupé poznámky. Obavy z obvinění z rasismu nebo šikany mě přivedly k zoufalství. Nakonec jsem zkusila problém řešit pomocí kolektivu ve třídě a zavedla jsem pravidlo 'Tří prstů', které jsem obhájila heslem 'Jeden za všechny, všichni za jednoho'.

Pravidlo 'Tří prstů' se uchytilo a chlapec postupně přestal vyrušovat. Třída ho začala kolektivně napomínat, aby se vyhnula neplánovanému testu. Chlapec se uklidnil, začal se snažit u tabule a úkoly sice dál neplnil, ale již nevyrušoval. Moje autorita byla obnovena a na hodiny s touto třídou jsem se opět těšila.

5

The student's problematic behavior appeared already in previous grades, where, however, during individual sessions with me and the school prevention officer, this inappropriate behavior was corrected. There was no attempt by the parents to correct the student's behavior. By fourth grade, the inappropriate behavior began to escalate very quickly. From the beginning of the school year, the student was very arrogant, he didn't listen to me, he didn't work during the lessons and he was so disruptive that he made it difficult for other students to work. There were also several inappropriate sexual expressions (pretending to masturbate in class). The most serious situation occurred when the student started looking for risky situations, probably in order to draw attention to himself - jumping from the bench, climbing over the railings on the stairs, classmates pointed out that he started talking about jumping from the window. Despite numerous admonitions in the classroom, efforts to make corrections on an individual level (joint evaluation of behavior outside the classroom and an effort to analyze these problems in his behavior in more depth), I did not manage to guide this student enough that my influence on his behavior had a positive result. Here, the headmistress already intervened, the pupil was offered a reduced grade for behavior and the parents subsequently decided to transfer him to another school.

The whole class as a team gets along quite well, however, as for the student, he started to be singled out from the team based on his behavior towards other classmates. It was never bullying of one student by a student, or systematic harm, but the student bit and pinched his classmates and made it difficult for them to stay at school in various ways. He intentionally soured other friendships in the class.

Physical aggression, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Selfdestructive behaviour, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

At the beginning of the school year, when the student's negative expressions were not so pronounced, exacerbated and acute, I first tried to apply different ways of getting his attention in class - muting the voice, interrupting the explanation, verbal admonition, individual speech in the office. I also tried to positively motivate the student, give him space for self-expression and the opportunity to assert his own opinion. Although the above-mentioned methods worked for a short time, after a short time the pupil began to 'push the boundaries' and the same did not apply to him anymore. Then, due to the development of the situation, I was forced to apply classic disciplinary sanctions - in the case of unbearable disruptions, he received special homework, he was reprimanded by the class teacher, he was "on the carpet" by the headmistress, reprimanded by the school principal. However, he accepted these punishments even worse and had the opposite effect rather than improving his behavior. Because his behavior complicated the teaching of other students and threatened him, the principal decided on a reduced grade for behavior and, above all, because of the above-mentioned alleged future attempts to jump out of the window and inappropriate sexual behavior, she recommended to the parents a visit to a child psychologist (the recommendation was mainly from the prevention methodology). The parents reacted with absolute disapproval and moved the student to another school.

Consequences, Transfer of student, Interview, Warning

As already mentioned above, the resolution of the situation as such did not occur here. I consider it a success that I managed to avoid some situations that could have resulted in a serious injury, but none of the mentioned methods had a long-term effect. The personal conversations that I had with the student several times in the office seemed to be the most effective. After them, there was a certain reduction in inappropriate behavior (the student did not show it as often and so significantly), but the inappropriate behavior returned to its full extent within a few days. In an ideal situation, these conversations on a personal level could have continued both with me and with the child psychologist, but here the student's parents were an obstacle.

Failure

10 let, 4. třída

nedával najevo

Nevhodné chování,Odmlouvání,Vykřikování,Vulgární vyjadřování

Přírodovědecká fakulta, Katedra matematiky, obor Matematika a Výtvarná výchova se zaměřením na učitelství

10

Problémové chování žáka se objevovalo už v předchozích ročnících, kde se však při individuálních sezeních se mnou a se školním preventistou dařilo toto nevhodné chování korigovat. Ze strany rodičů k žádné snaze o nápravu chování žáka nedocházelo. Při docházce do čtvrté třídy se nevhodné chování začalo velmi rychle stupňovat. Žák se od začátku školního roku projevoval velmi arogantně, neposlouchal mě, při hodinách nepracoval a vyrušoval natolik, že ostatním žákům znesnadňoval práci. Několikrát se také objevily nevhodné sexuální projevy (předstírání onanování v hodině). Nejvážnější situace nastala, když žák začal vyhledávat rizikové situace, nejspíš proto, aby na sebe upoutal pozornost – skoky z lavice, přelézání zábradlí na schodech, spolužáci upozornili, že začal mluvit o skoku z okna. Přes četná napomenutí ve třídě, snahu o nápravu na individuální úrovni (společnou evaluaci chování mimo třídu a snahu rozebrání těchto problému v jeho chování více do hloubky) se mi nepodařilo tohoto žáka usměrnit natolik, aby mé působení na jeho chování mělo pozitivní výsledek. Zde již zasáhla ředitelka, žákovi byla navrhnuta snížená známka z chování a rodiče se jej následně rozhodli přeložit na jinou školu.

Celá třída jako kolektiv spolu vychází docela dobře, co se však týče žáka, začal být z kolektivu vyčleňován na základě svého chování k ostatním spolužákům. Nikdy se nejednalo o šikanu jednoho žáka žákem, či systematické ubližování, ale žák své spolužáky kousal, štípal a různými způsoby jim ztěžoval pobyt ve škole. Jiná přátelství ve třídě schválně rozeštvával.

V začátcích školního roku, kdy negativní projevy žáka nebyly tak výrazné, vyhrocené a akutní jsem nejdříve zkoušela aplikovat různé druhy získání si jeho pozornosti v hodinách – ztlumení hlasu, přerušení výkladu, slovní napomenutí, individuální promluva v kabinetě. Snažila jsem se také žáka pozitivně motivovat, dávat mu prostor pro vlastní vyjádření se a možnost prosadit vlastní názor. Přestože výše zmíněné metody krátkodobě účinkovaly, žák začal po krátké době 'posouvat hranice' a už na něj neplatilo to, co předtím. Poté jsem tedy byla vývojem situace nucena uplatňovala klasické kázeňské postihy – při neúnosném vyrušování dostával zvláštní domácí úkoly, dostal důtku třídního učitele, byl 'na koberečku' u ředitelky, důtka ředitele školy. Tyto tresty však akceptoval ještě hůř a měly spíše opačný účinek, než zlepšení jeho chování. Protože jeho chování komplikovalo výuku ostatním žákům a ohrožovalo jeho samotného, rozhodla ředitelka o snížené známce z chování a především kvůli výše zmíněným údajným budoucím pokusům o skok z okna a nevhodnému sexuálnímu chování doporučila rodičům návštěvu dětského psychologa (doporučení bylo hlavně ze strany metodika prevence). Rodiče reagovali absolutním nesouhlasem a přesunutím žáka na jinou školu.

Jak již bylo zmíněno výše, vyřešení situace jako takové zde nenastalo. Jako úspěch beru to, že se mi podařilo zabránit některým situacím, které mohly mít za následek i vážný úraz, avšak žádné z uvedených metod neměly dlouhodobý účinek. Nejúčinější se jevily osobní rozhovory, které jsem s žákem několikrát vedla v kabinetu. Po nich nastal jistý útlum v nevhodném chování (žák se neprojevoval tak často a tak výrazně), nevhodné projevy v plné míře se ale do několika dnů hned vrátily. Tyto rozhovory na osobní rovině mohly v ideální situaci pokračovat jak se mnou, tak u dětského psychologa, zde však byli překážkou žákovi rodiče.

5

The student is 16 years old and is enrolled in the Diagnostic Institute for Youth. He has not completed basic education, he is not currently studying. The workers are trying to find her a place to stay where she could attend evening school to complete her education, but she is not motivated. Before her stay in the institution, she lived with an older boyfriend, with whom she is still in contact and plans a future with him. The friend visited the institution several times as part of the Round Table together with the pupil's mother, who respects her daughter's wish to live with her partner.

The mother has 2 other children, daughters younger than the pupil. When the pupil is visiting at home, he helps take care of them and he likes to do it, he always looks forward to going home. The mother is currently on maternity leave with the youngest child, she does not have a partner, and her social situation is not the best. The student ended up in the institution because of problems with theft at school, from which she was later expelled. Her grades have been below average for a long time, and according to the tests, the student is in the borderline zone of mild mental retardation. She doesn't enjoy learning, but she is good at work, especially baking and cooking.

Selfdestructive behaviour

He thrives well in the institution, so he is entitled to walks and visits at home. Smoking and occasional prostitution during outings, which they do not hide in any way, remain harmful behaviors. He refuses to go to part-time jobs organized by the institute, the content of the work would be to replenish the goods on the shelves, because this way he will earn better and faster. No one was able to explain to her why she shouldn't behave like this when her boyfriend supposedly doesn't mind. The student does not have a lot of self-confidence and is not aware of her own value, it is difficult for her to understand why others should treat her with respect and why she should treat herself that way.

Interview

It is one of the reasons why she listens to her mother and friend without reservation, and finds it hard to find her own opinion. He gets along with the staff of the institute without any problems, as well as with the other children. He is very submissive to more dominant individuals and is often in their 'tow'. The specific situation that the assistant considers her failure was explaining to the student why she should not earn extra money through prostitution. According to her words, the student was not at all able to put concepts such as dignity, morality, self-respect and caution in relation to her own person, even though not only she, but also other employees warned her about the possible danger. Žačka looks to the future rather in a short horizon, which for her means easily earned money and free afternoons that she can spend shopping while others are on shift at the institute. The staff of the institute believe that only her boyfriend, whom she had a strong crush on, could have dissuaded the student from prostitution, but he was very benevolent towards it. 'He is a free being after all.' he uttered as the staff discussed it with him.

Failure

16 let

Hlídání svých mladších sester, nákupy, zájmy ostatních

Rozumové schopnosti v pásmu lehkého mentálního postižení

Krádeže,Lhaní

Mgr. (Speciální pedagogika)

5 let

Žačka je 16 let a je zařazena v pobytu v Diagnostickém ústavu pro mládež. Nemá dokončené základní vzdělání, v současné době nestuduje. Pracovníci se jí snaží najít místo k pobytu, kde by mohla docházet do večerní školy, kde by si vzdělání dokončila, motivovaná však není. Před pobytem v ústavu žila se starším přítelem, se kterým je nadále v kontaktu a plánuje s ním budoucnost. Přítel několikrát navštívil ústav v rámci Kulatého stolu spolu s matkou žačky, která respektuje přání své dcery žít s partnerem.

Matka má další 2 děti, dcery mladší než žačka. Když je žačka na návštěvě doma, pomáhá se o ně starat a dělá to ráda, vždy se domů těší. Matka je v současné době na mateřské dovolené s nejmladším dítětem, partnera nemá, sociálně není její situace nejlepší. Žačka se dostala do ústavu kvůli problémům s krádežemi ve škole, ze které ji posléze vyloučili. Její prospěch byl dlouhodobě podprůměrný, žačka je podle testů v hraničním pásmu lehké mentální retardace. Učení ji nebaví, zato je šikovná v pracovních činnostech, zejména při pečení a vaření.

V ústavu prosperuje dobře, má tedy nárok na vycházky a návštěvy doma. Ze škodlivého chování přetrvává kouření a občasná prostituce během vycházek, kterou nijak netají. Odmítá chodit na brigády organizované ústavem, náplní práce by bylo doplňovaní zboží do regálů, protože takto si vydělá lépe a rychleji. Nikdo nebyl schopen jí vysvětlit, proč by se takto chovat neměla, když to jejímu příteli údajně nevadí. Žačka nemá velké sebevědomí a není si vědoma své vlastní hodnoty, těžko chápe, proč by se k ní ostatní měli chovat s respektem a proč by se tak měla chovat i ona sama k sobě.

Je to jeden z důvodů, proč bez výhrady poslouchá matku i přítele, sama těžko hledá vlastní názor. S pracovníky ústavu vychází bez problémů, stejně jako s ostatními dětmi. Velmi se podřizuje dominantnějším jedincům a často bývá v jejich 'vleku'. Konkrétní situace, kterou asistenka považuje za své selhání, bylo vysvětlit žačce, proč by si neměla přivydělávat prostitucí. Podle jejích slov žačka nebyla vůbec schopná dát do vztahu k vlastní osobě pojmy jako důstojnost, morálka, sebeúcta a opatrnost, i když ji nejen ona, ale i ostatní zaměstnanci varovali o možném nebezpečí. Žačka hledí do budoucnosti spíše v krátkém horizontu, který pro ni znamená snadno vydělané peníze a volné odpoledne, které může strávit nakupováním, zatímco ostatní jsou na směně v ústavu. Pracovníci ústavu se domnívají, že by žačku dokázal odradit od prostituce jen její přítel, na kterého velmi dala, ale ten se k tomu stavěl velmi benevolentně. 'Přece je to svobodná bytost.' pronesl, když se o tom s ním zaměstnanci bavili.

5

We had a student with us who had problems with theft to the point where he couldn't help himself, and when he liked something, he took it. He had these problems since first grade. In the first years, his classmates took it as if the student had a problem, but that he was solving it, that he was trying to fight with it, but from about the fourth grade, the children started to isolate him from the group and were not willing to talk to him or cooperate with him.

The student has both parents, the family seemed harmonious, it does not seem that the origin of these problems could lie in family relationships or upbringing. He had problems with theft since the first grade, but his relationships with his classmates worsened drastically only in the fourth and fifth grades. The student was also diagnosed with ADHD and also had an individual education plan that made his grades average (the occasional three on his report card), without which he would have been a rather poor student.

Violation of classroom/school rules

It was a problem that we tried to solve for a long time, we communicated a lot and cooperated with parents. This also works very well for me in situations where there is a problem and it cannot be solved in class, so I invite the parents and draw up an agreement with them and the student, and agree on how we will solve it: what the student will try to do, what we will trying to do what we can do to help him manage the situation as a school and what the parents will do. At one of these meetings, we agreed to train his ability to let things go even when he liked them, which was an idea we came up with with a few colleagues. This training consisted in the fact that I would leave various things in the school that he might like, and that the student would try not to take them. If he succeeds, we will let his parents know, and we agreed with them that they will reward him for doing it.

Support, Interview

The problem with the solution, however, was that the student usually couldn't resist the urge to take the item. Unfortunately, this method did not lead to the intended result. I also discussed this solution with the etopedist, who also confirmed to me that this method was not chosen appropriately, that it is certainly good to support him in the right behavior, but the things set up for him are such a strong temptation that it could, on the contrary, worsen his problem . In addition, I also tried to involve the rest of the class in this solution to improve their relationships. So classmates about these "traps

Failure

10 let, 4. třída

Technika, rád zjišťoval, jak věci fungují, co je uvnitř

ADHD

Krádeže

Měli jsme u nás žáka, který měl problémy s krádežemi do té míry, že si nemohl pomoct, a když se mu něco líbilo, tak si to vzal. Tyto problémy měl už od první třídy. První roky to spolužáci brali tak, že žák má problém, ale že ho řeší, že se snaží s ním bojovat, ale asi od čtvrté třídy ho děti začínaly vyčleňovat z kolektivu a nebyly ochotné se s ním bavit nebo s ním spolupracovat.

Žák má oba rodiče, rodina působila harmonicky, nezdá se, že by původ těchto problémů mohl spočívat v rodinných vztazích nebo výchově. Problémy s krádežemi měl již od první třídy, nicméně jeho vztahy se spolužáky se drasticky zhoršily až ve čtvrté a páté třídě. Žák měl také diagnostikovanou ADHD a také měl individuální vzdělávací plán, díky němuž byl jeho prospěch průměrný (občasná trojka na vysvědčení), bez něj by byl spíše slabým žákem.

Byl to problém, který jsme se snažili řešit dlouhodobě, hodně jsme komunikovali a spolupracovali s rodiči. To se mi také hodně osvědčuje v situacích, kdy je problém a nevyřeší se ve třídě, tak si pozvat rodiče a s nimi i s žákem sepsat dohodu, a domluvit se na tom, jak to budeme řešit: co se bude snažit dělat žák, co se budeme snažit dělat my, abychom mu pomohli tu situaci zvládnout jako škola, a co budou dělat rodiče. Na jednom z těchto setkání jsme se domluvili, že budeme trénovat jeho schopnost nechat věci být, i když se mu líbí, což byl nápad, na který jsme přišli s několika kolegy. Tento trénink spočíval v tom, že já budu někde různě ve škole nechávat věci, které by se mu mohly líbit, a že se žák bude snažit je nevzít. Když se mu to povede, tak to budeme dávat vědět rodičům, a s nimi jsme byli domluvení, že ho za to odmění, že to dokázal.

Problém řešení však spočíval v tom, že žák obvykle nedokázal odolat touze si danou věc vzít. Bohužel tato metoda nevedla k zamýšlenému výsledku. Toto řešení jsem také probírala s paní etopedkou, která mi rovněž potvrdila, že tato metoda nebyla vhodně zvolená, že je určitě dobře ho podporovat ve správném chování, ale ty nastražené věci pro něj jsou tak silné pokušení, že by to naopak mohlo jeho problém zhoršit. Navíc jsem se do tohoto řešení také snažila vtáhnout i zbytek třídy, abychom vylepšili jejich vztahy. Takže spolužáci o těchto „nástrahách

5

student diagnosed with schizophrenia treated with psychotropic drugs experienced a worsening of his condition after transferring to the second grade. The new environment, unfamiliar teachers and frequent transfers between classrooms caused stress. His behavior sometimes resembled autism. The teachers had to learn how to work with him and found that they could not force him to do anything because it provoked aggressive reactions and boycotts of classes. There were frequent conflicts with stricter teachers. The pupil had a tendency to throw things off desks, overturn desks and physically attack. Some parents complained that their children were physically assaulted. His behavior was often inappropriate because he could not judge boundaries and misjudge situations. Conflicts were more frequent with the math teacher, even though math was his favorite subject. The noisy environment and the excessive benevolence of some teachers stressed him out. He was satisfied with the 'golden mean'.

The student was born into a complete family and later a younger sister was born. After his parents' divorce and the death of his father, who also had schizophrenia, the student experienced trauma. In preschool age, he developed affective attacks, tics, delayed speech development and stuttering. These problems were associated with schizophrenia, which was diagnosed at a younger school age. Since then, he has been monitored in a children's psychiatric clinic and treated with psychotropic drugs. Still, he suffered from tics, speech disorders, mental instability, and a lower frustration tolerance. Teachers describe him as a gifted student with an above-average IQ who requires an individual approach. He had difficulty forming relationships and was a loner.

Diagnosis, Emotional outbursts

The aggressive behavior of the pupil was dealt with in cooperation with the mother, teachers, the pedagogical-psychological consultancy, the school psychologist and the children's psychiatric clinic. The effort of the mother, who knew best what works for her son, was key. Through observation and consultations, it was found that the pupil is comfortable with a gentle approach and respect for his limits. Sometimes it was impossible to get him to work according to the instructions, but thanks to the friendly attitude of the teachers and not shouting, he did not disturb anyone and was not aggressive. He did not participate in group work that did not suit him and preferred to work alone. The teachers had to find ways to interest him, for example in Czech he was interested in reading and writing syllabaries. By all measures he was working almost normally.

Support, Interview, Cooperation with experts

Solving the educational problem was difficult and lengthy, but after two years an acceptable situation was reached, which continued to improve. Both teachers and classmates learned how to work with the student, and unpleasant incidents almost did not occur anymore. There was still room for improvement, but the pupil did not disturb anyone and was able to work alone, which was better than being forced into group work which caused him problems.

Longterm success

15 let (začátek problémů v cca 10-11 letech)

historie, čtení

Schizofrenie

Apatie,Bojkotování výuky,Agresivní chování

VŠ: český jazyk a literatura, občanská výchova, dějepis

25 let

Žák má diagnostikovanou schizofrenii léčenou psychofarmaky. Jeho stavu přitížil přestup na druhý stupeň. Najednou se pohyboval v jiné části budovy, na téměř každý předmět ho učili noví a neznámí učitelé. Taktéž ho stresovali časté přesuny mezi učebnami, na které nebyl z prvního stupně zvyklý. Jeho psychická porucha se některými znaky velmi podobá autismu. Taktéž učitelé si museli k žákovi najít cestu a naučit se s ním pracovat. Velmi rychle zjistili, že nemohou chlapce do čehokoliv nutit. Takovéto jednání u něj vyvolávalo agresivní jednání a bojkotování výuky. U přísnějších učitelů tak začali nastávat časté konflikty. Žák např. shazoval spolužákům věci z lavic, převracel lavice a byl schopný fyzicky zaútočit na spolužáky i učitele. Někteří rodiče si na chlapce stěžovali, že jim jejich dítě škrtil (jasně patrné modřiny na krku). Žák totiž nedokáže odhadnout určité hranice a často špatně vyhodnocuje situace, takže ho může silně zasáhnout i naprostá banalita. Takovéto stavy nastávaly v době, kdy byl chlapec do něčeho nucen, nebo na něj učitelé zvyšovali hlas. Obzvláště s jednou paní učitelkou (vyučující matematiky) nemají dobrý vztah a konflikty byly častější než u ostatních vyučujících. Po jedné hodině matematiky ho dokonce musela vyzvednout maminka, aby neublížil sobě, nebo někomu jinému – paradoxně matematika je předmět, který žáka velmi baví a má na něj vlohy. Taktéž ho stresuje hlučné prostředí a přílišná benevolence některých učitelů. Vyhovuje mu tzv. „zlatá střední cesta“.

Žák se narodil do úplné rodiny, má o čtyři roky mladší sestru. Rodiče se rozvedli v době, kdy bylo žákovi šest let. Odchod otce nesl chlapec velmi těžko, přestože se s ním nadále stýkal o víkendech. Přes týden zůstával v péči matky, která se o něj svědomitě stará. O dva roky později otec zemřel, což žákovi způsobilo velké trauma. Stejně jako žák měl i jeho otec diagnostikovanou schizofrenii. V předškolním věku byly u žáka pozorovány afektivní záchvaty, tiky, opožděný vývoj řeči a objevovala se u něj např. i koktavost. To vše mělo pravděpodobně souvislost se schizofrenií, která byla chlapci diagnostikována v mladším školním věku. Od té doby je žák sledován v dětské psychiatrické ambulanci, v posledních letech je medikován psychofarmaky, což výrazně přispělo ke zlepšení jeho stavu. Nadále však trpí občasnými tiky a poruchami řeči, projevuje se u něj psychická labilita a přetrvávající nižší frustrační tolerance. Taktéž u něj snadno dochází k dezorientaci. Učitelé ho popisují jako nadaného žáka, který pracuje s výkyvy a vyžaduje individuálnější přístup než jeho spolužáci. Žákovo IQ je nadprůměrně vysoké a nemá studijní problémy. Kolektivu se straní, těžko se mu navazují nové vztahy. Je spíše samotář, ve třídě má pouze jednoho kamaráda, což mu však vyhovuje.

Agresivní chování žáka bylo řešeno ve spolupráci s matkou, učiteli, pedagogicko-psychologickou poradnou, školním psychologem a dětskou psychiatrickou ambulancí. Velkým přínosem byla především snaha a ochota maminky, která s ním tráví nejvíce času a ví, co na jejího syna v určitých situacích funguje (i ona však uznává, že v určitých momentech nefunguje nic). Postupným pozorováním a konzultacemi všech zúčastněných se zjistilo, že žákovi vyhovuje vlídný přístup vyučujících a respektování jeho limitů. Někdy se nepodaří docílit toho, aby pracoval podle pokynů, díky vlídnému přístupu učitelů a nekřičení však nikoho neruší a především se neobjevuje agresivní chování. Taktéž se neúčastní skupinových prací, které jsou pro něj stresující a nevyhovují mu. Raději si úkoly plní sám stranou od ostatních spolužáků. "Učitelé musí ve svých předmětech najít něco, čím žáka zaujmou. V češtině je to poměrně lehké, rád čte. Také má skvělé slohy, je vidět, že je sečtělý, občas je však úplně šokující, co dokáže napsat. V jednom slohu psal o smrti a bylo vidět, že vše, co napsal, myslí vážně. Člověku je z toho občas až úzko když vidí, co se mu honí v hlavě. O to víc se snažím o vlídný přístup a chválím ho, pokud je k tomu důvod. Obzvlášť v literatuře mám pocit, že toho ví víc, než já. Na staré řecké báje a pověsti, to on je machr.“ Žák je lehce nadprůměrným žákem, pokud se nachází ve vhodném prostředí. Po všech opatřeních pracuje téměř normálně. „Samozřejmě, nikdy nebude pracovat stejně jako jeho spolužáci, není třeba typ na skupinovou práci, alespoň se však neopakují incidenty z minulých let a nevracíme ho mamince jako uzlíček nervů. Já jsem sama za sebe s řešením tohoto výchovného problému spokojená, přesto nepopírám, že mám strach, jak to bude s žákem do budoucna, třeba po přechodu na střední školu.“ Celý tento proces trval několik let, narušila ho distanční výuka, která žákovi vadila a odmítal ji. Přesto se jí vždy účastnil a snažil se alespoň nějak fungovat. Teď se ale pravděpodobně dosáhlo takového optimálního bodu, kdy výsledek spolupráce vyhovuje všem stranám.

Řešení žákova výchovného problému bylo pro všechny zúčastnění velmi náročné a zdlouhavé, trvalo přes dva roky, než se dosáhlo nějaké přijatelné situace, od té doby se situace ale nadále zlepšuje. S žákem se naučili pracovat nejen učitelé, ale i jeho spolužáci. K nepříjemným incidentům už téměř nedochází, protože dokáží odhadnout situaci, kdy na žáka nemluvit, nebo která slova by si mohl vztáhnout proti sobě, i když tak nebyla vůbec myšlena. Stále je co zlepšovat, bylo by skvělé, kdyby se žák mohl zapojit do výuky stejně jako všichni ostatní,v současné situaci však nikoho neruší a ani on sám není rozrušený. Je lepší, že je v klidu a je schopen pracovat sám, než aby byl např. nucen do práce ve skupince, která mu dělá problémy a nakonec kvůli tomu nepracoval ani on, ani jeho spolužáci.

5

The situation took place in such a way that the classmates were attracted to one girl in the class. They did her a lot of harm, for example, they threw old fruit into her briefcase, and once they even spilled something on her there. This has been going on here for a long time before it was figured out and unfortunately it has already gone too far. Everything came to a head when the student complained to her parents at home and they reported it.

The class was all scattered, the overwhelming majority of pupils did not respect the teacher, had a dismissive attitude towards learning. They were not interested in education. There was such an atmosphere here that no one said anything to anyone, otherwise it would turn against the person concerned and he would become their next target.

Bullying

First, the parents started to solve it as soon as they found out and called the school teacher. She was completely surprised by this, as were I and the other colleagues. Also because they managed to hide it all well. They systematically made sure that no teacher saw it. First, it was discussed with the children, an interrogation took place and I asked the pupils about how it all went. It turned out that the organizer of all this is one boy, who is helped by several of his friends and who do the so-called "dirty work" for him. Some of the students showed remorse during the questioning, some only on the lookout, but they mainly tried to get out of it somehow. However, the boy said that he is not sorry, that he hates the person in question, that he does not regret anything.

Consequences, Interview

The boy was given disciplinary action, he was reprimanded by the class teacher, but I think that when a person has experienced something like this for a long time, it should be dealt with further and with some kind of counseling facility. Go somewhere and deal with the experts. But they were already in their ninth grade, so it was no longer an issue. But I think that this person can cause problems in the future at other schools, so it should have been further addressed and tried to stop it. In my opinion, we were on the right track, but we didn't even make it. But I hope we resolved the situation in the classroom, at least no one noticed anything bad, no one said anything further that something was going on, so at least I hope it turned out well for the bullied girl.

Partial success

15, 9.třída

Počítače a technologie

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Mgr., anglický jazyk

5

Situace probíhala tak, že se spolužáci naváželi do jedné holky ve třídě. Dělali jí velké zle, například jí házeli do aktovky staré ovoce, jednou jí tam i něco vyléli. Tady toto probíhalo už dlouhodobě, než se na to přišlo a bohužel už to zašlo hodně daleko. Na vše se přišlo v ten moment, kdy si žákyně postěžovala doma rodičům a ti to ohlásili.

Třída byla celá rozházená, drtivá většina žáků nerespektovala učitele, měla odmítavý postoj k učení. Vzdělání je nezajímalo. Vládla zde taková atmosféra, že nikdo na nikoho nic neříkal, jinak by se to proti dotyčnému otočilo a stal by se jejich dalším terčem.

Nejprve to začali řešit rodiče hned, jak se to dozvěděli a volali do školy paní učitelce. Ta z toho byla celá překvapená, stejně jako já a ostatní kolegové. Taky proto, že to vše dokázali dobře schovat. Systematicky si hlídali, aby to žádný učitel neviděl. Nejprve se to řešilo s děckama, proběhl výslech a ptali jsem se žáků na to, jak to všechno probíhalo. Zjistilo se, že organizátor toho všeho je jeden kluk, kterému v tom pomáhá několik jeho kamarádů a vykonávají za něj tzv. ,,špinavou práci.” Část žáků projevila během vyslíchání lítost, někteří jen na oko, ale snažili se z toho hlavně nějak vybruslit. Kluk však řekl, že mu to líto není, že dotyčnou nenávidí, že ničeho nelituje.

Klukovi byl udělen kázeňský postih, dostal důtku třídního učitele, ale já si myslím, že když má člověk něco takto dlouhodobě zažité, tak by se to mělo řešit dál i s nějakým poradenským zařízením. Někam jet a řešit to s odborníky. Ale oni už byli deváťáci, tak se to víc neřešilo. Ale myslím si, že ten člověk může dělat problémy v budoucnu na jiných školách, tak i proto se to mělo dál řešit a snažit zarazit. Podle mne jsme na to šli dobrou cestou, ale nedotáhli to dokonce. Situaci ve třídě jsme ale doufám vyřešili, alespoň nikdo si ničeho špatného nevšiml, nikdo už dál nic neříkal, že by se něco dělo, tak aspoň doufám, že to dopadlo dobře pro šikanovanou holku.

5

In the spring, during the second distance learning period, the mother of a student told me by phone that her daughter was being indiscriminately attacked by her classmate on social networks (Instagram). When the victim defended herself, she was threatened with physical assault by the aggressor.

The aggressor: the oldest of three siblings (the fathers are three different partners), lives with the mother, the mother is a victim of domestic violence, cannot handle the daughter, allows her, for example, when the girl does not want to go to school. On the other hand, the girl helps her, for example, with looking after her younger siblings. The girl goes around very defiantly dressed and with make-up, already in the 7th grade she published her very "brave

Bullying

asked the victim's mother for the opportunity to talk to her daughter over the phone, who immediately explained the whole situation to me in detail. I promised that I would try to resolve everything by phone with the aggressor's mother first, I knew that her family was already under the supervision of OSPOD and therefore I assumed that the mother would be willing to cooperate with me to resolve the situation. The aggressor's mother told me that the two girls had long-standing disagreements and that the victim also verbally attacks her daughter. So I talked to both mothers and their daughters and emphatically explained to them that both mothers could solve similar situations by themselves after mutual reasonable agreement, because I am not authorized to solve conflicts outside of school, and that in case of further conflicts they should contact the Police of the Czech Republic .

Interview

After my intervention, other conflicts stopped, or I don't know about them. Female students have finished compulsory schooling.

Longterm success

14 let, osmá třída

Potloukání se po sídlišti s problémovými žáky

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Lhaní,Absence,Nepracovitost

Mgr. Čj, D

31

Na jaře v období druhé distanční výuky mi matka jedné žákyně telefonicky sdělila, že je její dcera svou spolužačkou nevybíravým způsobem napadávána na sociálních sítích (Instagram). Když se oběť bránila, bylo jí ze strany agresorky vyhrožováno fyzickým napadením.

Agresorka: nejstarší ze tří sourozenců (otcové jsou tři různí partneři), žije s matkou, matka je obětí domácího násilí, dceru nezvládá, povolí jí například, když dívka nechce jít do školy. Na druhé straně jí dívka pomáhá např. s hlídáním mladších sourozenců. Dívka chodí hodně vyzývavě oblečená a nalíčená, na sociálních sítích už v 7. třídě zveřejňovala své velmi „odvážné

Matku oběti jsem poprosila o možnost pohovořit si telefonicky s její dcerou, která mi vzápětí celou situaci podrobně vylíčila. Slíbila jsem, že zkusím vše vyřešit nejdříve telefonicky s matkou agresorky, věděla jsem, že už je její rodina pod dohledem OSPOD a přepokládala jsem tedy, že matka bude ochotná se mnou spolupracovat na vyřešení situace. Matka agresorky mi řekla, že mezi oběma dívkami panují dlouhodobé neshody a že i oběť její dceru slovně napadá. Pohovořila jsem tedy s oběma matkami a jejich dcerami a důrazně jim vysvětlila, že by podobné situace obě matky mohly po vzájemné rozumné domluvě řešit samy, protože já mimo školní konflikty nemám oprávnění řešit, a že se v případě dalšího pokračování konfliktů mají obrátit na Policii ČR.

Po mé intervenci další konflikty ustaly, případně o nich nevím. Žákyně ukončily povinnou školní docházku.

5

The boy I am in charge of as a teaching assistant threw a tantrum during class, he started shouting, kicking me, throwing things at me and around the class, it got to the point where his classmates started to fear him, the whole class had to be suspended and the teacher and the rest of the class went to the corridor so that the boy could calm down. Unfortunately, this angered him even more and he started banging on the bench and throwing chairs.

boy with a behavioral disorder, Asperger's syndrome and ADHD, a 5th grade pupil, average grades.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

After his fit didn't stop, I took him and led him to a white mattress so that he would calm down on it by pounding on it and not on school property. After that, I went to the teacher in the hallway to discuss what to do with him. One option was to let him throw a tantrum or call his parents to come get him. We chose the first option and let him throw a tantrum with me sitting down with him and explaining to him that if he behaved like this, the other kids would lose class and that it would be good if he tried to calm down. In the end, I managed to calm him down and the other children could calmly return to the classroom and continue their lessons.

Interview, Cooperation with experts

The boy calmed down and apologized to everyone in the class and to the teacher for the disturbance and there was no further incident that day.

Partial success

10 let, 5. ročník

ADHD,Náběh na Aspergerův syndrom,Agresivita

Střední s maturitou

5 let

Situace začala už ve školce, v první a druhé třídě se chování žáka zhoršilo, byl nevychovaný, občas agresivní vůči svým spolužákům, fanatik, vyrušoval, vykřikoval, nereagoval na napomenutí, nechtěl sedět v lavici, nechtěl pracovat, předváděl se, dělal 'scény'. Později dostal medikaci a ve třetí třídě se trochu uklidnil.

Učitelé řešili tyto konflikty už ve školce, kdy žák byl vždy více hyperaktivnější a hůře zvladatelnější než ostatní děti. Někteří rodiče chtěli dokonce žádat o odklad dítěte do školy, jen kvůli němu, aby jejich dítě nemuselo být ve škole a trávit čas s tímto hochem. Chování začalo už ve školce. Možná to zapříčinilo z části to, že od malička vyrůstal s rodinou na samotě u lesa a neměl kolem sebe žádné lidi, měl celkově méně sociálního kontaktu. Možná to bylo něčím jiným, o ničem ale nevím. Žák má starší sestru, která chodí do 9. třídy a nikdy s ní takové problémy nebyly. Když začal chodit do školy, objevovaly se ve třídě menší konflikty, ať už s ostatními žáky, nebo dokonce i s učiteli. Některé učitelky nechtěly do třídy chodit jen kvůli němu. Bylo těžké vydržet jednu vyučovací hodinu a soustředit se na to, aby ho učitelé neokřikovali a nebyli na něj přehnaně 'hnusní'. Rozvrhy byly plánovány tak, aby se učitelé ve třídě střídali a nikdo tam nebyl více než hodinu nebo dvě v kuse. Po studijní stránce byl velice inteligentní, míval jedničky, maximálně dvojky. Někdy to vypadalo, jako by se při práci dokonce nudil. Byl vždy první a kdyby chtěl a více se snažil, mohl mít samé jedničky a prospívat s nádherným vyznamenáním. Byl velice soutěživý, což podporovaly i sporty, na které chodil, jako fotbal a házená. Co se týče rodičů, vše bylo řešeno s matkou, která věděla o všem. V některých situacích se postavila na žákův bok, i když to bylo, dle mého přesvědčení, iracionální. Od 2. třídy měl svého asistenta na 20 hodin týdně.

Konflikty ve třídě s učiteli byly náročné. Jedna kolegyně vyprávěla, jak učila v jeho třídě a v ten den byl žák úplně nezvladatelný. Nechtěl sedět v lavici, běhal po třídě a vyrušoval. Když se ho kolegyně snažila usměrnit a chytit za paži, aby ho posadila do lavice, vzepřel se a začal ječet na celou třídu. Po několika pokusech to vzdala a rozhodla se ho ignorovat a s třídou pokračovala v učivu odlehčeným způsobem. Já sám mám zkušenost s jeho chováním, když jsem dělal dozor na chodbě a žák si tam běhal, jako by tam byl sám. Nechtěl respektovat moje příkazy a prosby, aby se uklidnil. Třídní učitelka později otěhotněla a byla nadšená, že už od něj bude mít klid. To ukazuje, že bylo náročné s ním pracovat jak psychicky, tak i fyzicky.

Situaci jsme řešili částečným ignorováním, schůzkami s matkou a různými dalšími způsoby. Nakonec nepomohlo nic tak, jako medikace, která byla žákovi předepsána ve třetí třídě. Byl po ní utlumenější, neměl potřebu vykřikovat, vyrušovat, odmlouvat. Občas si před výukou zapomněl vzít prášek a v tu chvíli to bylo horší, ale už se s tím dalo pracovat lépe a nebylo to takové, jako to bylo v první a druhé třídě.

5

The situation was as follows in one class, according to the guidance counselor and the high school professor. The children started creating different groups of people. But there is also this gifted student who has no problems, but one group of more dominant kids started to bully this gifted student. The situation escalated once after school in the locker room when this more dominant group, led by one female student, began attacking this gifted student in the locker room. They took his backpack, things, shoes. However, by chance, the banker also came home from work, who deciphered the situation well and tried to solve the situation the very next day. The children took part in an adaptation course, team building, where they had a rich program about the situation of mutual respect. The teacher subsequently stated that the situation in the classroom calmed down and the children began to respect each other and in the end they were a good group.

The class was divided into different groups that could not respect each other. A more dominant group of individuals, led by a not-so-smart student with good grades, decided to hit on a classmate who is rather submissive, from a Catholic family, and a very gifted student. Fortunately, the teacher, according to the doctor, was caught early on. It took place in the classic way of denying various things, stealing and mocking on the Internet.

Bullying

The teacher started solving the situation the very next day. He informed his colleagues, the class teacher and the school management in the assembly hall. The first lesson was class time, where the subject of bullying was discussed with the educational advisor. After the presentation, a kind of adaptation course and teambuilding for the whole class took place in about a week, where they had a 3-day program organized by a volunteer center that deals with this issue, unfortunately the teacher no longer remembers the name of that center.

Working with the collective, Cooperation with experts

The situation in the classroom completely calmed down after the program, and in the end it was a great group of people who still have good relations with each other today, even though they no longer study at that school. This bullying did not occur in the classroom and lessons, so it was difficult to recognize, it often took place outside the school, except for the incident in the locker rooms. Fortunately, the situation normalized and the bullying caught in the beginning calmed down. I classified this situation as ++ because I believe that its solution also belongs to positive situations.

Longterm success

13 let

Čtení knih, skaut, setkávání s kamarády

Vysokoškolské – dějepis, ZSV, titul PhDr.

15 let

Situace byla v jedné třídě, podle výchovného poradce a středoškolského profesora následující. Děti si začaly vytvářet různé skupiny lidí. Ovšem je zde také tento nadaný žák, který nemá problémy, ale jedna skupina více dominantnějších dětí začala šikovat tohoto nadaného studenta. Situace se vyhrotila jednou po škole v šatně, kdy tato dominantnější skupina vedená jednou žačkou, která začala napadat tohoto nadaného studenta v šatně. Brali mu batoh, věci, boty. Ovšem náhodou jel z práce i kantor, který situace dobře rozšifroval a situaci se snažil hned další den řešit. Děti se zúčastnily adaptačního kurzu, teambuldingu, kde měly vytvořený bohatý program o situaci vzájemného respektu. Učitel následně uvedl, že se situace ve třídě uklidnila a děti začaly sebe vzájemně respektovat a nakonec to byla dobrá parta.

Třída byla rozdělena na různé skupinky, která se vzájemně nedokázaly respektovat. Dominantnější skupina jedinců vedená ne příliš chytrou žačkou s dobrým prospěchem se rozhodla udeřit na spolužáka, který však je spíše submisivní, z katolické rodiny, a velmi nadaný žák. Učitel, dle slov doktora, se zachytila naštěstí už v počátku. Probíhala klasickým způsobem jako odpírání různých věcí, krádeže a zesměšňování na internetu.

Učitel situaci začal řešit hned další den. Informoval ve sborovně své kolegy, třídního učitele a vedení školy. První hodina byla třídnická, kde se řešilo téma šikany s výchovným poradcem. Po prezentaci se asi za týden konal jakýsi adaptační kurz a teambulding pro celou třídu, kde měly na 3 dny program organizovaný dobrovolnickým centrem, které se touto problematikou zaobírá, bohužel si učitel již nepamatuje název onoho centra.

Situace se ve třídě po programu naprosto zklidnila a nakonec to byla skvělá parta lidí, kteří spolu dodnes mají dobré vztahy, byť už na té škole nestudují. Ve třídě a v hodinách se tato šikana neobjevovala, proto byla těžko rozpoznatelná, konala se často mimo školu, výjma incidentu v šatnách. Naštěstí se situace normalizovala a šikana zachycená v počátku se uklidnila. Zařadil jsem tuto situaci do ++, neboť si domnívám, že její řešení patří také do pozitivních situací.

5

got a PCH student into the 3rd grade. He occasionally showed signs of attention deficit disorder, but at the time of the transition to our elementary school, he was not specially worked with. The boy thrived with A's. The change came from around the fourth grade, when he often did not respect the rules of the class and did not respond to my calls. After talking hours in the tripartite, I found out that he still responds to his mother. At the same time, he did not have a completely negative attitude towards the school or me. I had been used to his short attention spans since third grade, but his defiance was new to me. Later, he started deliberately lying to me, denying it, even though I caught him, for example, taking things from his classmates. In a specific situation that I remember, one classmate bothered him for a long time, they often argued about something. The climax of the situation was when he cursed a classmate for morons, punched him in the stomach, and then they got into a fight. When the children came to tell me, he did not admit it and absurdly denied that the other had given him the blow. There were also signs of bullying, where he was the leader and guide, he often scolded his classmates and knew where to go, insults to his parents 'your mother is disgusting' or to his character 'you're fat, that's why you don't run' were repeated and thus disrupted relationships in the class. At that time, we dealt with the situation with the prevention methodology, the principal, parents and in the classroom.

ten-year-old boy attending primary school comes from a complete family. The father is often separated from the family, he works as a driver. He has an older brother with whom he does not get along well. The parents are cooperating with the school, although they initially downplayed the problem. Undesirable behaviors include lying, leading classmates, insulting, disrespecting rules and teachers. He is not completely excluded from the team and has a friend in it. His hobby is mainly baseball. A teacher close to the family believes that he is probably exposed to stimuli inappropriate for his age at home, such as brutal films, etc., thanks to his older brother.

Physical aggression, Lying and cheating, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression, Bullying

Immediately after the incident, we investigated the situation and indeed PCH himself was a relatively gratuitous aggressor. The parents were informed and we resolved the situation with the school principal. Both actors of the conflict received a note, and then we dealt with similar situations as a class. In the long term, I didn't want to deal with the situation with him negatively. On the contrary, I always tried to support him and praise him when he did something right, went out of his way to meet his classmates and so on. I didn't let him tell me anything. The trust between the teacher and the student was greatly damaged by his previous behavior. This is not how the common relationship between student and teacher can be maintained. Everything that was pathological, such as swearing, and verbal attacks on classmates, we definitely dealt with, monitored and prevented it. Tripartite, interviews with records, meetings with parents and the director were countless. In the end, PCH ended up in the SPC and subsequently also in a psychiatrist, at that time the defiance was gradating in the home and the parents insisted on a solution. He was diagnosed with oppositional defiant disorder and ADHD. However, the main reason behind the speeches was the failure of the opposition's defiance. Mr. Psychiatrist probably helped him in the short term, but in the long term, in my opinion, the drugs rather harmed him.

Consequences, Support, Interview, Cooperation with experts

As a result of being put on medication by a psychiatrist, he went to school very depressed. The anger, the lying, and the pointless defiance have almost died out. But unfortunately his depression had consequences in subjects where his talent could be shown, for example in art classes. Conflicts with the pupil in question did not repeat themselves.

Partial success

10 let, 4. ročník

Sporty baseball, vybíjená)

ADHD

Lhaní,Manipulace

Pedagogické magisterské vzdělání - Učitelství pro 1. stupeň základní školy

8

Žák PCH jsem dostala do 3. třídy. Občasně jevil známky pozornostního neklidu, ale v době přechodu na naší základní školu se s ním speciálně nepracovalo. Chlapec prospíval s jedničkami. Změna nastala z kraje čtvrté třídy, kdy často nerespektoval pravidla třídy a nereagoval na mé výzvy. Po hovorových hodinách v tripartitě jsem zjistila, že stejně reaguje na svou matku. Přitom ale neměl zcela negativní postoj ke škole, nebo mně samotné. To, že krátce udržel pozornost, na to jsem byla zvyklá ze třetí třídy, ale vzdorovitost u něj pro mě byla nová. Později mi začal vědomě lhát, zapírat, ikdyž jsem ho například nachytala, že bere spolužákům věci. V kontkrétní situaci na kterou si vzpomínám mu jeden spolužák dlouhodobě vadil, často se o něco přeli. Vyvrcholením situace bylo, když spolužákovi sprostě nadával do debilů, dal mu ránu pěstí do břicha, a následně se poprali. Když mi to děti přišly říct, nepřiznal se a nesmyslně zapíral, že mu ránu dal ten druhý. Vyskytly se i náznaky šikany, kde byl hlavou a návodcem, často spolužákům nadával a věděl kam mířit, nadávky na rodiče 'tvá máma je hnusná' či na postavu 'jsi tlustej, proto neběháš' se opakovaly a tím rozvracel vztahy ve třídě. V té době jsme situaci řešili s metodikem prevence, ředitelem, rodiči i ve třídě.

Desetiletý chlapec navštěvující základní školu pochází z úplné rodiny. Otec bývá od rodiny často odloučen, pracuje jako řidič. Má staršího bratra se kterým vychází špatně. Rodiče se školou spolupracují, ikdyž z počátku problém bagatelizovali. K nežádoucím projevům chování patří především lhaní, navádění spolužáků, urážení, nerespektování pravidel a učitele. Není z kolektivu zcela vyloučen a má v něm i kamaráda. Zálibou je mu především baseball. Učitelka blízká rodině se domnívá, že je nejspíš v domácím prostřední vystaven stimulům nevhodným jeho věku, jako například brutálním filmům, apod., díky staršímu bratrovi.

Bezprostředně po incidentu jsme vyšetřovali situaci a skutečně byl sám PCH relativně bezdůvodným agresorem. Byli informování rodiči a situaci jsme řešili s ředitelem školy. Oba aktéři konfliktu dostali poznámku a následně jsme obdobné situace řešili se třídou. Z dlouhodobého hlediska jsem s ním nadále situaci nechtěla řešit negativně. Naopak jsem se snažila ho vždy podporovat a pochválit, když něco udělal správně, vyšel vstříc spolužákům a podobně. Já si od něj nenechala nic namluvit. Důvěra mezi učitele a žákem byla díky jeho předchozímu chování značně narušena. Tak společný vztah žáka a učitele nejde vést. Všechno co bylo patologické jako nadávky, a verbální útoky na spolužáky jsme rozhodně řešili, hlídali a zamezovali tomu. Tripartit, rozhovory se zápisy, jednání s rodiči a ředitelem bylo nespočet. Nakonec PCH skončil v SPC a následně i u psychiatra, v té době vzdor gradoval v domácím a rodiče na řešení naléhali. Byla mu diagnostikována porucha opozičního vzdoru a ADHD. Za projevy však mělo moci hlavně porucha opozičního vzdoru. Pan psychiatr mu krátkodobě asi pomohl, ale z dlouhodobého hlediska mu léky dle mého názoru spíše uškodily.

Výsledkem toho, že dostal od psychiatra farmaka, bylo, že chodil do školy hodně ultumený. Zlobení, lhaní i nesmyslný vzdor témeř odezněl. Ale bohužel jeho útlum měl následky v předmětech, kde se mohlo projevit jeho nadání, například v hodinách výtvarné výchovy. Konflikty s dotyčným žákem si již neopakovaly.

5

There were already problems when I got it in the fifth grade. He went to school from the first grade. I was his class teacher from fifth to seventh grade. He didn't hang out with anyone in class. He did not seek conflicts, was introverted and sat alone. In terms of school performance, his grades were average, but things got worse in the seventh grade. He didn't enjoy school, and if he didn't understand the material, he didn't want to do anything. He just sat there and did nothing despite being reprimanded. When he didn't want to do anything, he said he wouldn't do it, and no one convinced him to work. When the principal called him to the principal's office, he did not move from his chair and the principal had to follow him into the classroom. We resolved this situation with the parents, the school psychologist and the student himself. At home, his parents did not pay attention to him and did not want to deal with this situation much. Once his father came to us and told the student, even in front of us, that if you work at school, he will buy him a better computer. His hobby was gaming and IT industry. We also agreed with the parents that if the student does not work, we will call the parents and they will pick him up from school. We had another 25 kids in the class who wanted to learn.

The student lives with alternate care and is an only child. He lived with his father for a week and with his mother for a week. When that was not possible, he lived with his grandmother. He has been diagnosed with attention and activity disorder, behavioral difficulties and emotional lability. His work rate gradually deteriorated. When the fabric didn't suit him, he got stuck and said he wasn't going to do it. His grades were getting worse. In seventh grade, we didn't even have anything to evaluate him on, because he hardly went to school. He didn't get along very well with anyone, so he had a behavior problem. His parents did not support him and were not interested in him, which was also reflected in the solution to this situation. His interests include playing computer games.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems

We first addressed the situation with the student himself. When he got stuck and didn't want to do anything, we didn't force him to do anything. We further discussed the situation with the director. The pupil even refused to come to the principal's office, so the principal had to come to the pupil's classroom. After that, we discussed the situation with the parents, but they were unable to get the student to do anything. They didn't pay attention to him at home, they let him play games on the computer so they could have peace from him. He went to school unprepared. Next, we discussed the situation with the school psychologist, and finally with the student himself. In the end, it was agreed that if the student does not do anything at school, we should call the parents and they will take him away, so as not to hinder other students. Several pupils from the class offered him tutoring in a subject he did not like, but the pupil did not take advantage of these offers. In the seventh grade, we told the student and his parents that we had nothing to evaluate him on, because he refused to write the test several times and his parents took him home three out of five days a week because he did not work. We informed them that he would have to repeat seventh grade again.

Consequences, Support, Interview, Cooperation with experts

The student's parents eventually sent him to another school. I am not satisfied with the situation myself. As a class teacher, I had a good relationship with him and we all tried to help him. Both students with tutoring offers and me. The student refused to work and rarely attended school.

Failure

10-12 let, 5.-7. ročník

počítačové hry, IT

ADHD,Porucha chování,Výkyvy nálad

Emoční labilita,Nepozornost,Hyperaktivita

vysokoškolské vzdělání, tělesná výchova a pedagogika + učitelství 1. stupně

25 let

S problémy byly již když jsem jej dostala v pátém ročníku. Chodil do školy od první třídy. Třídní učitelkou jsem mu byla od pátého do sedmého ročníku. Ve třídě se s nikým nebavil. Nevyhledával konflikty, byl introvertní a sedával sám. Co se týče školního prospěchu, známky měl průměrné, ale v sedmé třídě se to zhoršilo. Škola jej nebavila a když látku nepochopil, nechtěl nic dělat. Prostě seděl a nic nedělal i přes napomínání. Když nechtěl nic dělat, řekl že to dělat nebude a nikdo jej nepřesvědčil, aby pracoval. Když si jej zavolal ředitel do ředitelny, tak se nehnul ze židle a ředitel musel jít za ním do třídy. Tuto situaci jsme řešili s rodiči, školním psychologem i sám žák. Doma se mu rodiče nevěnovali a ani tuto situaci nechtěli moc řešit. Jednou k nám přišel jeho otec a řekl žákovi, a to i před námi, že když budeš ve škole pracovat, koupí mu lepší počítač. Jeho záliba byla hraní her a IT odvětví. Také jsme byli domluveni s rodiči, že pokud žák nebude pracovat, zavoláme rodičům a ti si ho odvezou ze školy. Měli jsme ve třídě dalších 25 dětí, které se chtěli učit.

Žák žije s ve střídavé péči a je jedináček. Týden bydlel u otce a týden u matky. Když to nebylo možné, bydlel u své babičky. Má diagnostikovanou poruchu pozornosti a aktivity, obtíže v chování a emoční labilitu. Jeho pracovní tempo se postupně zhoršovalo. Když mu látka nešla, tak se zasekl a řekl, že to dělat nebude. Jeho známky se zhoršovaly. V sedmém ročníku jsme jej dokonce neměli z čeho hodnotit, protože téměř nechodil do školy. S nikým moc nevycházel, měl tedy problém v chování. Jeho rodiče jej nepodporovali a neměli o něj zájem, což se také projevovalo do řešení této situace. Mezi jeho zájmy patří hraní počítačových her.

Situaci jsme nejprve řešili s žákem samotným. Když se zasekl a nechtěl nic dělat, nedonutili jsme ho k ničemu. Situaci jsme dále řešili s ředitelem. Žák dokonce odmítl dojít do ředitelny, takže musel přijít ředitel k žákovi do třídy. Poté jsme situaci řešili s rodiči, kteří ale nebyli schopní žáka k něčemu přimět. Doma se mu nevěnovali, nechali ho na počítači hrát hry, aby od něj měli klid. Do školy chodil nepřipraven. Dále jsme situaci řešili se školním psychologem, a nakonec i sám žák. Nakonec bylo domluveno, že když žák nebude nic dělat ve škole, máme zavolat rodičům a ti si jej odvezou, abychom nebrzdili další žáky. Ze třídy se mu několik žáků nabídlo s doučováním v látce, která mu nešla, ale žák těchto nabídek nevyužil. V sedmém ročníku jsme žákovi a jeho rodičům řekli, že jej nemáme z čeho hodnotit, protože několikrát odmítl psát test a tři z pěti dnů v týdnu si jej rodiče odváželi domů, protože nepracoval. Informovali jsme je o tom, že si bude muset zopakovat sedmou třídu znovu.

Rodiče žáka dali nakonec na jinou školu. Se situací nejsem sama spokojená. Jako třídní učitelka jsem s ním měla dobrý vztah a snažili jsme se mu všichni pomoci. Jak žáci s nabídkami doučování, tak já. Žák odmítal pracovat a navštěvoval školu zřídka.

5

The student is stubborn, if it's not his way he gets stuck and doesn't talk to you at all. He is angry, does nothing and does not say anything to anyone all the time. He often has tears in his eyes. Many times it is even a small thing that makes him angry. Sometimes it also applies to opinion. If his opinion does not coincide with someone else's, he gets angry. We go out, for example, he wants to go in front of the school, but I say we go behind the school. He is then angry all the time and refuses to communicate. In class, this behavior occurs occasionally. Sometimes he just doesn't feel like it and is slow. It probably depends on whether he enjoys the assigned work. If he has a given task in mathematics, he has no problem with the solution. If he receives a given task in Czech, the already described situation often occurs.

He lives only with his mother. His parents did not live together for most of his life, his father died two years ago. He has a brother a year older, who also attends the same junior school as him. The dominance of the younger brother can be recognized because he is more communicative, physically fitter and more popular in the group.

Emotional outbursts, Not attending to teaching/Inattention to teaching

We tried to talk about it with the student, but he doesn't want to talk about it. I don't know what to do with him. Even though he is no longer angry and in a good mood, he refuses to communicate about this situation. I've tried going at him quickly and calmly, but it usually doesn't work. I've had a few times where he took a joke. I told him: 'don't be like a slipper!' etc. Mostly, however, he refuses to work or communicate. He doesn't even want to tell me what made him angry, what he doesn't understand, etc.

Interview

The result is negative. Despite the conversation with the mother, the situation keeps repeating itself. It was found that the student is a little more communicative when the teacher uses a joke to solve the problem, but it is not a guarantee that it will always work.

Failure

8 let, 3. ročník

Vojenství, historie, paleontologie

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Nespolupráce

Mgr. (učitelství 1. Stupně ZŠ); CVŽ učitelství v MŠ

3 roky

Žák je tvrdohlavý, když není po jeho tak se zasekne a vůbec s tebou nemluví. Je naštvaný, nic nedělá a nikomu nic celou dobu neřekne. Často má i slzy v očích. Olikrát je to i nějaká drobnost, co ho rozlobí. Občas se to týká i názoru. Pokud se jeho názor neztotožňuje s nějakým jiným, tak se naštve. Jdeme třeba ven, on chce jít před školu, ale řeknu, že jdeme dozadu za školu. On je pak celou dobu naštvaný a odmítá komunikovat. V hodinách se toto chování vyskytuje občas. Někdy se mu prostě nechce a je pomalý. Pravděpodobně se to odvíjí od toho, zda ho zadaná práce baví. Pokud má zadaný úkol v matematice, tak s řešením problém nemá. Pokud dostane zadaný úkol v češtině, často nastává již popisovaná situace.

Žije pouze s matkou. Rodiče spolu většinu jeho života nežili, otec před dvěma roky zemřel. Má o rok staršího bratra, který se také vyskytuje ve stejné malotřídní škole jako on. Lze rozpoznat dominantnost mladšího bratra, protože je komunikativnější, tělesně statnější a v kolektivu oblíbenější.

S žákem jsme si tom zkoušeli popovídat, ale on o tom nechce mluvit. Nevím jak na něj. I když už není naštvaný a má dobrou náladu tak o této situaci odmítá komunikovat. Zkoušela jsem na něj jít zhurta i klidně, ale většinou to nezabírá. Několikrát se mi stalo, že zabral vtip. Řekla jsem mu: 'nebuď jako papuč!' apod. Většinou ale odmítá pracovat, komunikovat. Mi ani nechce říct, co ho rozlobilo, co nechápe atd.

Výsledek je negativní. I přes rozhovor s matkou se situace stále opakuje. Bylo zjištěno, že žák je o něco víc komunikativní když učitelka použije k řešení vtip, ale není to záruka, že to zabere vždy.

5

During the 2020/2021 school year, the student was a student in the 1st year of a secondary vocational school in the field of hairdressing. As his class teacher, I only met the first class in the role of class teacher during the two weeks before the transition to distance learning. Theoretical teaching at our school takes place every other week and alternates with practical teaching, when the students are under the supervision of the teacher. Pupils and parents had a very short time to familiarize themselves with their new school, teachers and subjects and to make a smooth transition to online learning in Microsoft Teams. Therefore, based on these facts, the selected pupil did not start participating in distance learning, he began to show increased absenteeism and did not hand in any assigned work.

He is an adult pupil, who in the past had unsuccessfully completed his studies at another secondary vocational school after the onset of psychological difficulties following the suicide of his best friend. The student showed average academic results, but above average emotional intelligence, awareness of himself and his possibilities. He communicated with discretion, never made unnecessary promises and never overestimated his abilities. He recognized his psychological limits and was aware from past experience of the barriers and difficulties associated with overcoming them.

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

The student's problems with attendance and failure to complete assignments began to manifest themselves at the very beginning of distance learning. That's why I contacted him by phone to find out what his non-participation was about and I suggested help in the form of a school computer. However, the student informed me that he had a computer, so we logged into Teams together and explained its individual functions. As the pupil was already of legal age, I communicated exclusively with him. He was more apathetic on the phone but always picked up or called me back. He indicated to me that he has certain psychological problems associated with the transition to a distance form of study and suffers from insomnia, which is why it is difficult for him to get up in the morning and stay connected and not fall asleep. He promised that he would try to start communicating with the teachers and try to catch up. During the quarterly evaluation, however, it was clear that he did not succeed completely, so we arranged a personal meeting, we went through each subject and what would be necessary to do in order to benefit from it better. Finally, the student got up the courage and explained to me without insisting that he had similar problems once before and did not finish his studies at the previous school for a similar reason. That's when he developed problems with insomnia resulting from sleep paralysis after the suicide of his best friend. He was also medically examined at the time, but he had no documentation. He was prescribed medication, but after a while he stopped taking it because he was not feeling well and his condition gradually improved. Two years after this event, he joined our school, and during the transition to distance learning, his sleep paralysis returned, with associated insomnia and fear of falling asleep. We agreed that we would take it slow, let him catch up as much as possible, how he would manage, and we would sort out the rest for half a year. He managed to complete all the subjects for half a year, but the problems with absenteeism worsened in the second semester. I therefore arranged for him to meet with the psychological counselor at our school, where we agreed that if he does not start attending classes, he will have to be expelled from the studies on the basis of high absenteeism. The student refused to see a doctor and to involve his parents, so I felt that I had no choice but to verbally support him. After returning to school, he appeared sporadically at school, but in recent weeks he did not attend either theoretical or practical classes at all. He didn't even show up for the make-up exams, so he didn't advance to the second year.

Support, Interview

The last time I talked to the student on the phone, he sounded more positive and added that he was doing better, that he was working part-time, enrolled in a barbering course and that he was thankful.

Failure

18 let, 1. ročník středního odborného učiliště

Zájem o obor, který studuje kadeřník)

Spánková paralýza

Absence,Nepracovitost,Vyhýbání se škole

Mgr.

12

Žák byl v období školského roku 2020/2021 žiakom 1. ročníku strednej odbornej školy v obore kaderník. Jako jeho triedna učiteľka jsem se s první třídou v úloze třídního učitele setkala pouze během dvou týdnů před přechodem na distanční formu studia. Teoretická výuka na naší škole probíhá každý druhý týden a střídá se s praktickou výukou, kdy jsou žáci pod dohledem pani majstrové. Žáci a rodiče měli velmi krátký čas na to, aby se seznámili se svou novou školou, učiteli a předměty a aby hladce přešli na online výuku v systému Microsoft Teams. Vybraný žák se proto již na základě těchto skutečností distanční výuky nezačal účastnit, začala se u něho objevovat zvýšená absence a neodevzdával žádnou zadanou práci.

Jedná se o plnoletého žáka, s v minulosti neúspěšně ukončeným studiem na jiné střední odborné škole po nástupu psychických obtíží po sebevraždě nejlepšího přítele. Žák vykazoval průměrné studijní výsledky, ale nadprůměrnou emoční inteligenci, uvědomování si sebe sama a svých možností. Komunikoval s rozvahou, nikdy zbytečně nesliboval a nepřeceňoval své schopnosti. Poznal své psychické limity a byl si z minulé zkušenosti vědom bariér a obtíží spojených s jejich překonáváním.

Problém s docházkou a nesplněním úkolů se u žáka začaly projevovat hned na začátku distanční výuky. Proto jsem se s ním spojila telefonicky, abych se informovala, v čem spočívá jeho neúčast a navrhla jsem mu pomoc v podobě školního počítače. Žák mi však oznámil, že počítač má, a tak jsme se společně přihlásili do Teams a vysvětlili si jeho jednotlivé funkce. Jelikož byl žák již plnoletý, komunikovala jsem výhradně s ním. Byl v telefonu apatičtější, ale vždy mi hovor zdvihl, popřípadě mi zavolal zpět. Naznačil mi, že má určité psychické problémy spojené i s přechodem na distanční formu studia a trpí nespavostí, proto mu dělá obtíže ráno vstávat a zůstat připojený a neusnout. Sliboval, že se bude snažit, že začne s učiteli komunikovat a bude se snažit dohnat zameškané. Při čtvrtletním hodnocení ale bylo jasné, že se mu to úplně nepodařilo, dohodli jsme si proto osobní setkání, prošli jsme si každý předmět a co by bylo potřebné udělat, aby z něho lépe prospíval. Nakonec se žák osmělil a bez naléhání mi objasnil, že už jednou podobné problémy měl a studium na předchozí škole z podobného důvodu nedokončil. Tehdy se u něho problémy s nespavostí vyplývající ze spánkové paralýzy objevily po sebevraždě nejlepšího kamaráda. Byl v té době i lékařsky vyšetřován, ale dokumentaci žádnou neměl. Byly mu předepsány léky, které ale po čase přestal brát, protože mu z nich nebylo dobře a stav se mu postupně pomalu zlepšoval. Dva roky po této události nastoupil na naši školu a při přechodu na distanční výuku se mu vrátila spánková paralýza a s tím spojená nespavost a strach ze zaspávání. Dohodli jsme se, že na to půjdeme pomalu, necháme dohnat, co se dá, jak bude zvládat a zbytek vyřešíme na půl roku. Na půl roku se mu podařilo všechny předměty dokončit, ale problémy s absencí se ve druhém pololetí ještě zhoršily. Dohodla jsem mu proto setkání s psychologickou poradkyní u nás na škole, kdy jsme se dohodli, že pokud hodiny začít navštěvovat nebude, bude muset být ze studia na základě vysoké absence vyloučen. Žák odmítal návštěvu lékaře a zapojení rodičů a měla jsem proto pocit, že mi nezbývá nic jiného než ho slovně podporovat. Po návratu do školy se sporadicky ve škole objevil, ale poslední týdny ani teoretickou ani praktickou výuku vůbec nenavštěvoval. Nedostavil se ani na opravné zkoušky, do druhého ročníku proto nepostoupil.

Když jsem se žákem naposledy telefonovala, zněl pozitivněji a sám dodal, že se mu daří lépe, že pracuje na brigádách, zapísal se na barbierský kurz a že děkuje.

5

The situation in the previous class was complicated. I had a pupil there who was in a very bad state, after attempts at suicide and self-harm. The communication with the student's mother was different and the relationship with this student was different. She trusted me and we solved many problems together. The diagnosis was difficult, the situation had its ups and downs, but in the end a certain stabilization was achieved.

The personal history of the pupil or class is key to understanding the situation, but in this case I was unable to obtain more information.

Diagnosis, Selfdestructive behaviour

Žačka was receptive to solving problems, even if they were huge. By chance, I recommended it to a friend who is a psychologist. Since then, although the pupil does not give me information directly, the psychologist monitors her development. Trust was key. The student has already graduated, but we are still in contact.

Cooperation with experts

The pupil's behavior stabilized, although there were occasional dips. She successfully passed her high school graduation and achieved life's achievements. The contact between her and the teacher continues even after finishing high school.

Longterm success

cca 17 let, ročník septima/oktáva

-

Psychiatrická diagnóza

Pasivita,Neposlušnost,Nepozornost

Vysokoškolské vzdělání – Magisterské studium + Pedagogické minimum, aprobace Český jazyk a Hudební věda + Němčina; aktivně se věnuje tvůrčímu psaní a korekturám

Cca 26 až 27 let (včetně mateřské dovolené)

Situace v předcházející třídě byla komplikovaná. Měla jsem tam žačku, která byla ve velmi špatném stavu, po pokusech o sebevraždu a sebepoškozování. Komunikace s matkou žačky byla odlišná a vztah s touto studentkou byl jiný. Důvěřovala mi a společně jsme řešily mnoho problémů. Diagnóza byla těžká, situace měla své propady, ale nakonec se podařilo dosáhnout určité stabilizace.

Osobní anamnéza žačky nebo třídy je klíčová pro pochopení situace, avšak v tomto případě se mi nepodařilo získat více informací.

Žačka byla naladěná vstřícně k řešení problémů, i když ty byly obrovské. Díky náhodě jsem ji doporučila kamarádce, která je psycholožka. Od té doby mi sice žačka nepředává informace přímo, ale psycholožka sleduje její vývoj. Důvěra byla klíčová. Studentka už sice odmaturovala, ale stále jsme v kontaktu.

Chování žačky se stabilizovalo, přestože občas došlo k propadům. Úspěšně složila maturitu a dosáhla životních úspěchů. Kontakt mezi ní a učitelkou trvá i po dokončení gymnázia.

5

The students had the task of composing from colored papers. Everyone got different colors of paper. One of the students began to express dissatisfaction with the color of the paper he received. At first he hid the paper and claimed that someone had taken the paper from him. Since I didn't believe him, I tried to convince him about the suitability of the color he got. However, this student became agitated and angry with accompanying stomping. Subsequently, he tore up the paper in the color he was not satisfied with and threw it in the trash.

The student has been diagnosed with ADHD and is under the care of his mother.

Emotional outbursts

I tried to calm the student down and explain to him that he must have his paper in his desk, that none of his classmates took it from him. The student refused this all the time. The situation worsened with any attempt at explanation. After a few minutes, the student angrily tore up the paper and started stomping on it. It was almost impossible to calm him down.

Interview

Unfortunately, none of my measures, arrangements, proposed solutions had an effect on the pupil, and after the incident it was difficult to talk to him, let alone cooperate. He sat insulted in the pew with folded hands and refused any cooperation. The last possible solution was a phone call with his parents, who tried to talk him out of it.

Failure

9 let, 3 třída

fotbal, míčové hry

ADHD

Lhaní,Potřeba pozornosti

Mgr.

5

Žáci měli úkol skládat z barevných papírů. Všichni dostali různé barvy papíru. Jeden z žáků začal vyjadřovat nespokojenost s barvou papíru, který dostal. Nejdříve papír schoval a tvrdil, že mu papír někdo vzal. Jelikož jsem mu toto nevěřila, zkoušela jsem ho přesvědčit o vhodnosti barvy, kterou dostal. Nicméně se tento žák začal rozčilovat a vztekat s doprovodným dupáním. Následně papír v barvě, se kterou nebyl spokojený, roztrhal a hodil do koše.

Žák má diagnostikováno ADHD, je v péči matky.

Snažila jsem se žáka uklidnit a vysvětlit mu, že jeho papír musí určitě mít v lavici, že mu ho žádný ze spolužáků jistě nevzal. Celou dobu toto žák odmítal. Situace se zhoršovala při jakémkoli pokusu o vysvětlení. Po několika minutách žák vztekle papír roztrhal a začal po něm dupat. Bylo téměř nemožné ho uklidnit.

Na žáka bohužel nepůsobilo žádné z mých opatření, domluv, návrhu řešení a po incidentu s ním bylo těžké mluvit, natož spolupracovat. Seděl uraženě v lavici se založenýma rukama a odmítal jakoukoli spolupráci. Poslední možností řešení byl telefonát s rodiči, kteří se mu snažili domluvit.

5

However, not all cases of problem behavior had a happy ending like the previous one. At the moment, I am a fifth-grade class teacher again, and I have a little bit of everything in my class, so to speak - integrated, foreign and problem children. This story is not so much my experience as it is about a class that has passed from the first grade to the second, so I am still getting to know the children myself - what are their habits, needs or bad habits. But since I heard that it is a really exceptional class in terms of solving problem behavior, I decided to contact their former class teacher in the first grade and thus continuously inform myself about the situations or rather persistent problems that are part of this, already my class, to be in the picture, so to speak.

This case concerns a boy who currently lives only with his father, as his mother died over a year ago. When this situation arose, of course the teachers, but also the classmates, were really considerate, tolerant and helpful towards him. The teachers did not make excessive demands on him from the beginning, as the boy did not go through a really easy period. Losing a mom hurts at any age, but I think at this age it's hard to explain to a child why mom will never come home. So the boy stayed at home for a while to deal with the team and the teachers took this situation into account and even accepted it to a certain extent.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems, Verbal disruption of lessons

However, the problem arose when the boy returned to school after a long time. He used to be inattentive at school, didn't do his homework, didn't listen to the teachers, distracted them and disrupted classes, until finally one day it got to the stage where he stopped going to school altogether. This situation was also resolved with the boy's father, when my colleague informed him about what was happening with his son and tried to find some reasonable way out. Everyone understood the situation that the boy was going through a period when he lost his mother, but it had been long enough for him to be able to fit back into the school environment, so to speak. From the beginning it seemed that the father understood the seriousness of the situation, the boy started going to school again, but he did not last two weeks. The situation was resolved repeatedly with the father, who at first excused his son, but after a while the number of missed classes climbed to an enormous number, when the boy was in danger of having unexcused classes in the fourth grade and was even in danger of repeating the grade. Later it was discovered that the boy, despite the time that had passed, had not come to terms with the loss of his mother at all.

Interview

In the end, although the situation turned for the better, as the boy is currently in the fifth year with me, however, inappropriate behavior in the form of disruptions and failure to complete tasks still persists. I am currently trying to resolve this situation as best I can, but since not only this boy, but also a few of his classmates have a bit of a problem with following the rules and authority, it is not always a cakewalk. However, I firmly believe that after time they will learn to follow the rules that we have agreed upon as a class.

Partial success

13 Absolvovala nejaký relevantný kurz, výcvik na zvládanie problematického správania, nekázne nebo komunikácia v triede apod. (zaškrtnite): áno / nie Prípadne uveďte názov (otvorená otázka): Presný názov neviem, ale išlo o predmet v rámci kreditového systému, ktorý absolvovala pred atestáciou. Kazuistika ++ Rozhovor bol vedený s pani učiteľkou, učiacou na základnej škole na druhom stupni, kde dlhé roky pôsobí ako učiteľka anglického jazyka, geografie a environmentálnej výchovy. V rozhovore mi porozprávala o svojich skúsenostiach a prípadoch problémového správania, s ktorými sa za roky svojej

Problém nastal vtedy, keď sa chlapec po dlhšej dobe vrátil naspäť do školy. V škole býval nepozorný, neplnil si úlohy, nepočúval učiteľov, odvrával im a vyrušoval počas hodín, až to nakoniec jedného dňa prišlo do štádia, kedy prestal do školy chodiť úplne.

Chlapec žije už len s otcom, nakoľko mu mama pred vyše rokom zomrela. Keď táto situácia nastala, tak pochopiteľne boli učitelia, ale aj spolužiaci voči nemu naozaj ohľaduplní, tolerantní a nápomocní. Učitelia naňho zo začiatku nevyvíjali prehnané nároky, nakoľko si chlapec neprechádzal naozaj ľahkým obdobím. Prísť o mamu bolí v každom veku, ale myslím, že v tomto veku len ťažko dieťaťu môžeš vysvetliť, že prečo sa už mama nikdy nevráti domov. Takže chlapec ostal aj na istý čas doma, aby sa s tým vysporiadal a učitelia túto situáciu zohľadňovali a do určitej miery aj akceptovali.

Táto situácia sa riešila aj s chlapcovým otcom, kedy ho moja kolegyňa informovala o tom, čo sa deje s jeho synom a snažila sa nájsť nejaké rozumné východisko. Každý chápal situáciu, že si chlapec prechádza obdobím, kedy stratil mamu, avšak bola to už dostatočne dlhá doba na to, aby sa dokázal takpovediac zaradiť naspäť do školského prostredia. Zo začiatku sa zdalo, že otec pochopil vážnosť situácie, chlapec začal opäť chodiť do školy, ale vydržalo mu ani nie dva týždne. Opakovane sa situácia riešila s otcom, ktorý syna najskôr ospravedlňoval, ale po čase sa počet vymeškaných hodín vyšplhal na enormné číslo, kedy hrozilo, že chlapec bude mať v štvrtej triede neospravedlnené hodiny a hrozilo mu dokonca opakovanie ročníka. Neskôr sa teda zistila, že chlapec sa aj napriek obdobiu, ktoré prešlo, so stratou matky vôbec nevyrovnal.

Nakoniec sa situácia síce na dobré obrátila, keďže chlapec je momentálne u mňa v piatom ročníku, avšak, stále pretrváva nevhodné správanie v podobe vyrušovania a neplnenia si úloh. V súčasnosti sa snažím túto situáciu vyriešiť, ako najlepšie viem, ale keďže nielen tento chlapec, ale aj pár ďalších jeho spolužiakov majú tak trošku problém s dodržiavaním pravidiel a autoritou, nie je to vždy prechádzka ružovým sadom. Pevne však verím, že po čase sa naučia dodržiavať pravidlá, na ktorých sme sa spoločne ako trieda dohodli.

5

The situation took place on the last evening of the adaptation course. By the fire, the students could see the fatigue from the rich program and lack of sleep. The three boys from the class were quite seated at first sight, which was shown by the fact that they did not sit with the rest of the class, but made their own group and sat apart from the others and talked among themselves. Suddenly they started arguing, threw themselves at each other and started fighting. We ran towards them, but before we got there, one of them took out a shooting knife from his jacket pocket. Fortunately, he didn't threaten anyone with the knife, he just stood there with an open knife. We managed to tear them apart and took them to our cabin.

The class as a whole didn't seem troubled, but those three boys were causing trouble. One of them is a refugee from Syria, who we already talked about in the previous case study. Another is a member of a group that can often be seen in the park near the station, and at first glance seems problematic. For two of them, this isn't the first high school they've attended, but they haven't finished one yet.

Physical aggression, Verbal aggression

The pupils were brought to the headmistress, who spoke to them at length. They were given conditional suspensions from school and were told in no uncertain terms that any further trouble would result in immediate expulsion. All three promised that they would no longer behave vulgarly and aggressively and that they would not violate school rules. The headmistress called their parents, but didn't talk to two of them. Since it was late, she didn't want to send them home, but to avoid further trouble, she sent everyone to sleep in a different cabin. She called her parents the next day and informed them of the conditional expulsion. The parents of the refugee were not allowed.

Consequences, Interview

Despite the measures, the pupils' behavior did not improve and on 10.9. they were expelled after being caught packing a joint and snorting tobacco. More information about this incident is given in the next case report.

Failure

16, 17, 18, 1. ročník

Být se svojí partou, PC hry

Agrese,Lhaní,Vulgární vyjadřování

Vysoká škola

17

Situace se odehrála poslední večer adaptačního kurzu. U ohně byla na žácích vidět únava z bohatého programu a nevyspanost. Tři kluci z třídy si na první pohled docela sedli, což se projevilo tím, že neseděli se zbytkem třídy, ale udělali si vlastní skupinku a sedli si odděleně od ostatních a povídali si mezi sebou. Najednou se začali hádat, vrhli se na sebe a začali se prát. Přiběhli jsme k nim, ale než jsme přišli, jeden z nich vyndal z kapsy mikiny vystřelovací nůž. Naštěstí s nožem nikoho neohrožoval, jen stál s otevřeným nožíkem. Podarilo se nám je od sebe odtrhnout a odvedli jsme je do naší chatky.

Třída jako celek nevypadala problémově, avšak ti tři kluci dělali potíže. Jeden z nich je uprchlík ze Sýrie, o kterém jsme již mluvili v předchozí kazuistice. Další je členem skupiny, kterou lze často vidět v parku u nádraží, a na první pohled působí problémově. U dvou z nich to není první střední škola, kterou navštěvovali, ale dosud žádnou nestudovali do konce.

Žáci byli přivedeni k ředitelce, která s nimi dlouze hovořila. Dostali podmínečné vyloučení ze školy a bylo jim jasně řečeno, že při jakémkoli dalším problému budou okamžitě vyloučeni. Všichni tři slíbili, že se již nebudou chovat vulgárně a agresivně a že neporuší školní řád. Ředitelka volala jejich rodičům, ale u dvou se nedovolala. Protože bylo pozdě, nechtěla je posílat domů, ale aby předešla dalším problémům, poslala každého spát do jiné chatky. Rodičům se dovolala následující den a informovala je o podmínečném vyloučení. Rodičům uprchlíka se nedovolala.

Navzdory opatřením se chování žáků nezlepšilo a 10.9. byli vyloučeni poté, co byli přistiženi při balení jointa a šňupání tabáku. Více informací o tomto incidentu je uvedeno v další kazuistice.

5

The situation, which has been going on for a long time, is worrying. The girl from the eighth grade is almost isolated from the collective, closed, inaccessible, uncommunicative and apathetic. Her only expression is artistic, she communicates minimally. He does not respond to the teacher's questions or only minimally, he does not carry aids, if he does, then sporadically. He has insufficient hygiene habits, wears torn and often dirty clothes. As a teacher, I cannot continue to ignore the situation, I must try to make contact and find out what is behind her behavior.

The student lives only with her father and brother, her mother died in a tragic accident, and her grandparents also take part in her upbringing. The girl suffers from psychological problems, visits a psychologist and is also diagnosed with attention disorders. She and her brother go to school in torn, often dirty clothes, the girl often has unwashed hair and a neglected appearance. The class he attends is divided into groups with great contrasts and vastly different opinions. In the classroom, the groups hardly communicated with each other during the girl's problems, and when they did, it was with great resentment. During the school year, the class managed to become almost cohesive except for a few individuals. The class is rather above average in terms of benefits.

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

The girl paints a fallen angel, is withdrawn and does not perceive the surroundings or the teaching. He does not respond to the teacher's questions. I approach her and ask about a detail of the drawing that seems unclear to me. The girl doesn't respond at first, so I answer myself and deliberately remember this detail in my own way - but absolutely not fitting in with her topic. The girl reacts and begins to clarify. It is open to communication about the painting. The dialogue is only on the artistic level. This communication lasts a few minutes, after which the girl closes again. As soon as I get another chance to ask her something about her painting, I don't hesitate to ask. In this way, over time, the girl opens up to me for longer and longer periods of time. Now he has no problem communicating with me outside of the artistic realm. I spend most of my time with her in class and try to get her to cooperate with the teacher.

Support

The girl's condition gradually improved, she began to accept and communicate with the assistant on a regular basis. The girl began to respond to the teacher's calls and answer. Taking notes on the teacher's instructions, but this was not always successful - depending on the mood and circumstances that arise from the family. The class perceives her as an individual, they do not seek her company, some accept her life attitude. She doesn't really have a friend in class, she never hurts anyone, she's kind, non-conflicting, warm-hearted, perceptive. In class, he has fun with several classmates according to his mood.

Partial success

14 let – 8. třída

Výtvarná výchova, cosplay

Poruchy pozornosti,Psychické problémy

Spgš Znojmo

15

Situace, která přetrvává již delší dobu, je znepokojivá. Dívka z osmé třídy je téměř vyčleněná z kolektivu, uzavřená, nepřístupná, nekomunikativní a apatická. Jediným jejím projevem je výtvarný, komunikuje minimálně. Na dotazy vyučujícího nereaguje nebo pouze minimálně, pomůcky nenosí, když ano, tak sporadicky. Má nedostačující hygienické návyky, nosí roztrhané a často ušpiněné oblečení. Jako učitel nemohu situaci nadále přehlížet, musím se snažit navázat kontakt a zjistit, co za jejím chováním stojí.

Žákyně žije pouze s otcem a bratrem, matka zemřela při tragické nehodě a na výchově se podílí i prarodiče. Dívka trpí psychickými problémy, navštěvuje psychologa a zároveň má diagnostikovány poruchy pozornosti. Ona i její bratr chodí do školy v roztrhaném, mnohdy špinavém oblečení, dívka mívá často neumyté vlasy a zanedbaný zevnějšek. Třída, kterou navštěvuje, je dělená na skupinky s velkými kontrasty a výrazně odlišnými názory. Ve třídě spolu skupinky v době dívčiných problémů téměř vůbec nekomunikovaly a když, tak s velkou záští. Během školního roku se třída podařila téměř stmelit až na pár jedinců. Třída je prospěchově spíše nadprůměrná.

Dívka maluje padlého anděla, je uzavřená a nevnímá okolí ani výuku. Nereaguje na dotazy vyučujícího. Oslovím ji a zeptám se na detail kresby, který se mi zdá nejasný. Dívka zpočátku nereaguje, odpovím si tedy sama a záměrně si tento detail vybavím po svém - však absolutně nezapadající do jejího námětu. Dívka zareaguje a začne objasňovat. Je přístupná komunikaci o malbě. Dialog spočívá pouze v rovině umělecké. Tato komunikace trvá několik minut, poté se dívka opět uzavře. Jakmile se mi naskytne další možnost se jí zeptat na něco ohledně její malby, tak neváhám a ptám se. Tímto způsobem se mi dívka postupem času otvírá na delší a delší dobu. Nyní už nemá problém se mnou komunikovat i mimo uměleckou rovinu. V hodinách trávím většinu času u ní a snažím se, aby spolupracovala i s učiteli.

Stav dívky se postupně zlepšoval, asistentku k sobě běžně začala připouštět a komunikovat s ní. Dívka začala reagovat na výzvy učitele a odpovídat. Na pokyn pedagoga dělat zápisky, ale to se ne vždy dařilo – podle nálady a okolností, které vychází z rodiny. Třída ji vnímá jako individualitu, nevyhledávají její společnost, část akceptuje její životní postoj. Vyloženě kamarádku ve třídě nemá, nikdy nikomu neublíží, je hodná, nekonfliktní, srdečná, vnímavá. Ve třídě se baví s několika spolužáky podle nálady.

5

When I started teaching, I guess it was my first year, a couple of young ladies showed me some affection from time to time. In the beginning, I took it as a normal thing when a new young teacher comes. But after a while it started to get annoying. The ladies walked around me in the corridor on purpose, preferably as close as possible as they passed. Once it happened that she even 'accidentally' touched me. I didn't know how to react then. I remember we just went on some kind of overnight class trip. In the evening, we lit a bonfire and threw papers with wishes (to make them come true) into the fire. The young lady declared that she had a wish 'I will marry Mr. Teacher...' and threw it into the fire.

Annoying miss

Physical aggression, Verbal aggression

also consulted with my colleagues, but in the end I decided to talk to the ladies myself. They didn't listen and continued to repeat similar behavior, in the end I decided to take it as a joke and wait until they left elementary school anyway.

Interview

It didn't work, it was only resolved when the student left the school.

Failure

14 let, 9. třída

Provokace

Mgr.

4

Když jsem začínal učit, tuším, že to byl můj první rok, pár slečen mi občas projevovalo náklonost. Ze začátku jsem to bral jako normální věc, když přijde nový mladý učitel. Po chvíli to ale začalo být nepříjemné. Slečny kolem mě naschvál chodily po chodbě, nejlépe co nejblíže, když procházely. Jednou se stalo, že se mě i 'omylem' dotkla. Tehdy jsem nevěděl, jak reagovat. Vzpomínám si, že jsme zrovna jeli na nějaký třídní výlet na noc. Večer jsme zapálili táborák a házeli do ohně papíry s přáníčky (aby se splnila). Slečna prohlásila, že má přáníčko 'Vezmu si pana učitele...' a hodila ho do ohně.

Obtěžující slečna

Radil jsem se i s kolegy, ale nakonec jsem se rozhodl si se slečnami sám promluvit. Neposlechly a podobné chování opakovaly dál, nakonec jsem si řekl, že to začnu brát s vtipem a počkám, než stejně odejdou ze ZŠ.

Nezabralo, vyřešilo se to až odchodem žákyně ze školy.

5

The situation I have chosen as an example of unsuccessfully addressed problem behavior concerns a classroom where most of the children are working and functioning well. However, one student is constantly disruptive, makes inappropriate comments and jokes, makes fun of me and others, calls attention to himself and brings unnecessary things to school to get attention. This behavior occurs in the second grade classroom I teach. When a student is disciplined, he does not learn from it and continues his behavior. After consulting with colleagues, I found out that he behaves in the same way in other subjects as well, and many teachers describe similar situations. We are not sure how to deal with the problem effectively and this disrupts the atmosphere of the class and the lesson. The student's presence complicates various activities, for example during games, where he is often excluded because no one wants to cooperate with him.

This student's behavior is burdensome and exhausting for all of us. The children themselves reprimand him and find his behavior embarrassing. Nevertheless, we did not come up with any effective solution. We tried to resolve the situation with notes, at class meetings and contacted parents, but to no avail. We tried to keep the student busy during class and pay attention to him so that he would not get bored, but that didn't help either. When I offered him an individual fun activity, he continued to interrupt and spoil the class atmosphere. We don't understand what is going on in him because he has no disorder or diagnosis and no known major problems in the home environment. His problem behavior is constant and affects my relationship with classes, which I then do not look forward to.

Verbal disruption of lessons

Although I thought that I did not have sufficient authority, my colleagues confirmed that they had the same problem with the student. He has a problem with authority in general, is rude and sometimes even mean to both classmates and teachers. He is capable of tying and seems to have never learned what authority is. We believe that he was not taught to perceive authority at home. Sometimes I felt that I couldn't handle the situation, raised my voice and let myself be thrown around unnecessarily.

Consequences, Disrespectful communication, Support, Interview

We are trying to resolve the situation, but so far without success. I remember the story of my mother, who was a teacher and had a similarly problematic student. Years later, he apologized to her for his behavior. We hope that this student will also become aware of his behavior one day. His behavior is often infantile now, but it is possible that the situation will improve as he matures.

Failure

Žák na druhém stupni (7. třída)

Nevíme

Vulgární vyjadřování,Nespolupráce,Zesměšňování

Mgr., aprobace anglický jazyk, český jazyk pro cizince

3

Situace, kterou jsem vybrala jako příklad neúspěšně řešeného problémového chování, se týká třídy, kde většina dětí pracuje a funguje dobře. Avšak jeden žák neustále vyrušuje, má nevhodné připomínky a vtipy, vysmívá se mně i ostatním, upozorňuje na sebe a přináší do školy zbytečné věci pro získání pozornosti. Toto chování se vyskytuje ve třídě na druhém stupni, kterou učím. Když je žák kázeňsky potrestán, nebere si z toho ponaučení a ve svém chování pokračuje. Po konzultaci s kolegyněmi jsem zjistila, že se stejně chová i v dalších předmětech a mnoho učitelů popisuje podobné situace. Nejsme si jisti, jak problém efektivně řešit, a to narušuje atmosféru třídy a hodiny. Žákova přítomnost komplikuje různé aktivity, například při hrách, kde je často vyloučen, protože s ním nikdo nechce spolupracovat.

Chování tohoto žáka je pro nás všechny zatěžující a vyčerpávající. Děti ho samy napomínají a považují jeho chování za trapné. Přesto jsme na žádné efektivní řešení nepřišli. Zkoušeli jsme situaci řešit poznámkami, na třídních schůzkách a kontaktovali jsme rodiče, ale bez úspěchu. Snažili jsme se žáka v hodině zaměstnat a věnovat mu pozornost, aby se nenudil, ale ani to nepomohlo. Když jsem mu nabídla individuální zábavnou aktivitu, pokračoval ve vyrušování a kazil atmosféru třídy. Nechápeme, co se v něm odehrává, protože nemá žádnou poruchu ani diagnózu a nejsou známy větší problémy v domácím prostředí. Jeho problémové chování je konstantní a ovlivňuje můj vztah k hodinám, na které se pak netěším.

Přestože jsem si myslela, že nemám dostatečnou autoritu, kolegyně mi potvrdily, že mají s žákem stejný problém. Má problém s autoritou obecně, je drzý a někdy až zlý jak na spolužáky, tak na učitele. Je schopný tykat a zdá se, že se nikdy nenaučil, co je to autorita. Domníváme se, že doma nebyl naučen vnímat autoritu. Někdy jsem měla pocit, že jsem situaci nezvládla, zvýšila hlas a nechala se zbytečně rozhodit.

Situaci se snažíme vyřešit, ale zatím bez úspěchu. Vzpomínám na vyprávění mé maminky, která byla učitelka a měla podobně problémového studenta. Ten se jí po letech omluvil za své chování. Doufáme, že i tento žák si jednou uvědomí své chování. Jeho chování je nyní často infantilní, ale je možné, že se situace zlepší s jeho dospíváním.

5

One of the very tense situations that the student prepared for us was once at the beginning of the lesson, right after the bell rang, when everyone was already sitting in their seats, but the teacher had not yet arrived. The student had a large, two-liter bottle of Coca Cola, which he unscrewed, drank, and left the open bottle on the bench. Then he 'accidentally' snorted it, the bottle tipped over and everything started pouring out, which he just watched and didn't even try to pick up the bottle. A huge puddle was spilling on the ground, all the briefcases within reach were suddenly soaked with Coke. The children squealed, jumped and tried to save their things. Most of the children rushed for paper towels and quickly tried to prevent the flood from spreading further. He just stood and washed himself. I grabbed him by the shoulder and pushed him towards the puddle and told him to hurry and help clean up. He started yelling at me that I attacked him and that he was going to complain about me. He refused to participate in the cleanup and just watched with a smile. It should also be noted that this is not the first time he has done this. 'Accidentally' spilled drinks happened to him more often, even though I repeatedly warned him that he should close the bottle again immediately after drinking. However, he always reacted with irritation and insolence.

The student lived in a joint household with his mother and grandmother, he was an only child. Both spoiled him very much. They let him hang around the housing estate and, according to reports from classmates living in the same housing estate, he committed vandalism. He destroyed bells, the elevator and polluted the common areas. He also often attacked smaller children. In the classroom, he mostly only allowed himself to girls, pinched them, twisted their arms, pulled their hair and insulted them. No comments were effective because the mother and grandmother uncritically defended the student in all circumstances.

Nonverbal disruption of lessons

The class teacher wrote a note to the student and talked to him about it, however, there have been many such notes and interviews with absolutely no results. The mother has also been to the school several times, but this also did not lead to anything, because the mother claims that the pupil is good and without conflict, that it is a misunderstanding, or that it is the fault of his classmates who bully him.

Consequences, Disrespectful communication, Warning

Unfortunately, we didn't actually solve anything, so certainly not successfully. The boy did not improve in any way in his behavior. I no longer work with this student. I'm at a different school, so I don't know how they proceeded with him. It was suggested that he go to the school psychologist, but I know that we encountered resistance, that he does not want to go to the psychologist, that the children would laugh at him.

Failure

11let 5. třída

Žádné

Agrese

Kurz asistenta pedagoga (akreditovaný MŠMT)

6 let

Jedna z velmi vyhrocených situací, které nám žák připravil, bylo jednou na začátku hodiny, těsně po zvonění, kdy všichni už seděli na svých místech, ale paní učitelka ještě nepřišla. Žák měl velkou, dvoulitrovou láhev Coca Coly, kterou rozšrouboval, napil se a otevřenou láhev nechal stát na lavici. Pak do ní 'omylem' žduchnul, láhev se převrátila a vše se začalo vylívat, čemuž on jenom přihlížel a ani se nesnažil láhev zvednout. Po zemi se rozlívala obrovská kaluž, všechny aktovky v dosahu byly rázem nasáklé Colou. Děti pištěly, uskakovaly a snažily se zachránit svoje věci. Většina dětí se vrhla pro papírové ubrousky a rychle se snažily zabránit dalšímu šíření té povodně. On jenom stál a umíval se. Chytla jsem ho za rameno a postrčila směrem k té kaluži a řekla jsem mu ať taky honem jde pomáhat s uklízením. Začal se na mě rozkřikovat, že jsem ho prý napadla a že si na mě bude stěžovat. Odmítl se uklízení zúčastnit a jenom s úsměvem přihlížel. Nutno ještě uvést, že toto neudělal poprvé. 'Omylem' vylité pití se mu stávalo častěji i když jsem ho opakovaně upozorňovala, že má láhev ihned po napití zase uzavřít. Na to ovšem vždy reagoval podrážděně a drze.

Žák žil ve společné domácnosti s matkou a s babičkou, byl jedináček. Obě ho velmi rozmazlovali. Nechávali ho potloukat se po sídlišti a podle sdělení spolužáků, žijících na stejném sídlišti se dopouštěl vandalismu. Ničil zvonky, výtah a znečišťoval společné prostory. Často také napadal menší děti. Ve třídě si dovoloval většinou jenom na děvčata, štípal je, kroutil jim rukama, tahal za vlasy a urážel. Žádné poznámky nebyly účinné, protože maminka s babičkou žáka nekriticky za každých okolností obhajovaly.

Třídní učitel napsal žákovi poznámku a pohovořil si s ním o tom, nicméně takovýchto poznámek a pohovorů se událo už mnoho a naprosto bez výsledku. Matka byla také několikrát ve škole, ale to také k ničemu nevedlo, protože matka tvrdí, že žák je hodný a bezkonfliktní, že je to nedorozumění, popřípadě, že je to vina jeho spolužáků, kteří ho šikanují.

Bohužel jsme vlastně nic nevyřešili, tedy rozhodně ne úspěšně. Chlapec se nijak ve svém chování nezlepšil. Nyní už s tímto žákem nepracuji. Jsem na jiné škole, tak nevím, jak s ním dále postupovali. Navrhovalo se, aby chodil ke školní psycholožce, ale vím, že jsme narazili na odpor, že nechce chodit k psycholožce, že prý by se mu děti smáli.

5

In one of my Czech language classes, a student deliberately provoked a classmate in order to elicit a weak reaction from her and thus "start" the whole lesson. However, after repeated warnings, this behavior only escalated, so I was forced to send the assistant with the student into the corridor to calm him down, because I know that the student behaves like this when he is bored in class and needs to release excess 'steam' by talking about his ambitions. After returning, however, he began to direct his verbal attacks at me, he began to use Romani, because he knows that I do not understand most of the language. After the warning, the verbal attacks began to escalate, and the student was taken by an assistant to the school's counseling office for the rest of the day. After the end of the lesson, we consulted with the deputy headmistress about the pupil's behavior and, due to the pupil's generally deteriorating behavior, we convened an educational committee with parents and the school psychologist.

The collective of a given class is a very complex matter. It could be divided into three 'subgroups' of types of people. The ones who 'get it going'. Those who respond to 'getting started' and those who generally ignore the class and take care of themselves (there are few). The class does not function as a collective, but as a collection of individuals. I try to solve tricky situations collectively, but this usually ends in mass arguments between the students and it is impossible to get anywhere together. As individuals, however, the students are smart by school standards, they can handle most subjects, the problem is that they are simply noisy. They react to each other and there are too many starters to arrange the seating order so that two people who can start a class in seconds are not sitting together or in close proximity.

Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

'Student, enough, you're exaggerating' 'What about me!?' 'Student, you are not supposed to speak at all now. If you want to say something about the matter, you can log in. Otherwise, the classmate has had enough of you, don't think I can't see it' 'She started it because it's ****' 'That's enough! Assistant, take the student out before we calm down!' 'So what?' 'Already calm' 'Okay' 'Aguti!' 'Student, I don't know what that means, please calm down, you're starting again' '(laughter) Aguti!' 'Student, it's over. You're interrupting! You know that and you know you're in more trouble than you need, one more time and you're going upstairs with the assistant!' 'Put ten notes in my f**k!' 'Okay, assistant, go upstairs with him and let them keep him there for the rest of the day, here's his textbook, let him do these exercises, see you after school'

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

Every day is a little bit new with us. The student does not realize these situations after a few hours, let alone after a few days. He also only realizes the consequences of his actions when he is confronted with them, as I told you he shouted 'what about me?' he didn't even realize at that moment that he was making a mistake. The problems with this student are long-term and never-ending. It is always only 'fixed' around report cards or educational committees.

Failure

15, 7.

Práce, box, posilování

Agrese,Vulgární vyjadřování

Bakalářské- Čj/Dějepis

3

V jedné z mých hodin Českého jazyka žák záměrně provokoval spolužačku, aby z ní vyvodil slabou reakci a 'rozjel' tak celou hodinu. Po opakovaném varování se však toto chování pouze stupňovalo, byl jsem tedy nucen poslat asistenta s žákem na chodbu, aby jej asistent uklidnil, protože vím, že žák se takto chová, když se v hodinách nudí a potřebuje ze sebe dostat přebytečnou 'páru' promluvou o jeho ambicích. Po návratu však začal mířit své verbální útoky na mne, začal používat romštinu, jelikož ví, že z většiny tomuto jazyku nerozumím. Po upozornění se začaly verbální útoky stupňovat a žák byl tedy odveden asistentem na zbytek dne do školního poradenského pracoviště. Po skončení výuky jsme žákovo chování konzultovali se zástupkyní ředitelky školy a kvůli celkově zhoršujícímu se chování žáka jsme svolali výchovnou komisi s rodiči a školním psychologem.

Kolektiv dané třídy je velmi složitou záležitostí. Dal by se rozdělit na tři 'podskupiny' typů lidí. Ti, kteří to 'rozjíždějí'. Ty, kteří reagují na 'rozjíždění' a ty, kteří třídu celkově ignorují a starají se o sebe (těch je nejméně). Třída nefunguje jako kolektiv, ale jako soubor individuálů. Ošemetné situace se snažím řešit kolektivně, ale to končí většinou hromadnými hádkami mezi žáky a nikam se společně nedá dopracovat. Jako jednotlivci jsou však žáci na poměry školy chytří, dovedou si poradit ve většině předmětů, problém je ten, že jsou prostě hluční. Reagují na sebe a rozjížděčů je příliš mnoho na to, aby se dal uspořádat zasedací pořádek tak, aby spolu nebo v bezprostřední blízkosti neseděli dva lidé, kteří dovedou rozjet třídu během sekund.

'Žák, dost, přeháníš to' 'Co zas já!?' 'Žák, ty teď ale vůbec nemáš mluvit. Pokud chceš říct něco k věci, tak se můžeš přihlásit. Jinak spolužačka už tě má docela dost, nemysli si, že to nevidím' 'To ona si začala, protože je to ****' 'Tak a dost! Asistente, odveďte žáka ven, než se uklidníme!' 'Tak co?' 'Už v klidu' 'Dobře' 'Aguti!' 'Žák, nevím, co to znamená, prosím, klid, už zase začínáš' '(smích) Aguti!' 'Žák, už konec. Rušíš! Ty to víš a víš, že máš víc průšvihů, než potřebuješ, ještě jednou a jdeš s asistentem nahoru!' 'Tak deset poznámek mi dejte do p**e!' 'Tak jo, asistente, jděte s ním nahoru a ať si ho tam nechají po zbytek dne, tady má učebnici, ať udělá tyhle cvičení, nashle po škole žák'

Každý den je u nás tak trochu odznova. Žák si tyhle situace neuvědomuje po několika hodinách, natož po několika dnech. Následky činů si taky uvědomuje až když je s nimi konfrontován, jak jsem ti říkal, že řval 'co zas já?' vůbec si v ten moment neuvědomoval, že dělá chybu. Problémy s tímto žákem jsou dlouhodobé a nebere to konce. Vždycky se to 'opraví' jen okolo vysvědčení nebo výchovných komisí.

5

The grade zero student was very troublesome in class in every way. Every day I had to deal with something about him, whether it was a lost diary, a dirty and torn school book, late arrivals to school in the morning (sometimes up to 50 minutes), missed worksheets or disruptions in class. But if I have to point out the worst situation at the level of behavior, then it is definitely theft. It sounds terrible, but it really happened. Some of the toys that we have in the classroom for the afternoon group and also some aids have started to disappear. When we found out that he was taking the things home, we immediately started to deal with it. In one particular case, it was a toy car. When I asked about the little car, if he took it, he started to defend himself, saying that it was not true at all. Unfortunately, his older brother, who was a year older, went to the same class with him, and he usually betrayed him. Even when it became clear that he really took the toy car, he defended himself and did not want to return it. It even went so far that he claimed that the toy car was his and became aggressive. When it really dawned on him that we could call the police because of this, then he brought back the thing he took, but usually a different one - that, for example, he left the toy car he took from school at home and brought it instead a completely different car that he probably found somewhere at home.

The student's behavior undoubtedly reflected how things work at home. She lives only with her mother and siblings, her mother cannot take care of all the children, which she herself admitted. At the same time, they have financial problems, so neither he nor his siblings have many toys or they destroy them immediately. During distance learning, when parents had to pick up worksheets for their children at school to complete at home, there were always problems with mom. I have addressed the situation with her several times, always promising to make amends, but it has not happened. In the same way, when we agreed to meet in person to discuss the situation, she did not show up on any set date. The whole situation with a problematic mother and her sons in my class was also dealt with by the Department of Social and Legal Protection of Children. In class, both boys had friends, they fit into the team, in terms of understanding the material discussed and the work in class, so they mostly both tried. However, I often did not know what to do with the behavior that he sometimes displayed not only during breaks, but also during lessons.

Lying and cheating, Violation of classroom/school rules

The case of the theft of toys and tools was solved by myself and other school staff who were involved in solving the situation, mainly by communicating with the pupil, when we tried to explain to him as best we could that such behavior was not correct, we mentioned the cases of some other children and how that's what happened with them, when there was no way around it, I even used scaremongering a few times that if he didn't confess and return the things, that the police might be called. I talked to him a lot and since the boys at home don't have a very clear idea of what behavior is right and what isn't, I always tried my best to explain to him why such behavior is wrong and what can happen.

Disrespectful communication, Support, Interview

As for the solution to the discussed problematic situation with the thefts, the short-term solution was usually that he had to confess, apologize and return the toy (or other stolen item). In the long term, we managed to reduce these thefts quite a bit, apart from solving his behavior with himself, also by the fact that my colleagues and I brought some toys for us, which were lying around our children at home and no one would use them anyway. As well as some clothes and school supplies. Although we really managed to reduce problematic behavior in the area of these thefts, I rate the case of managing his problematic behavior as one of the worst. When it was decided whether he would stay in grade zero or go to grade one, no teacher, including me, wanted him in her class at all because of his behavior.

Partial success

5 let, 0. třída

Rád jezdí s jejich rodinným známým autem a rozváží pečivo; hraje si s autíčkama.

Vysokoškolské vzdělání, Učitelství pro 1. stupeň ZŠ, obor Výtvarná výchova

31 let

Žák nulté třídy byl ve třídě velmi problematickým ve všech směrech. Každý den jsem musela něco okolo něj řešit, ať už se jednalo o ztracený deníček, špinavou a potrhanou žákovskou knížku, ráno pozdní příchody do školy (někdy se jednalo až o 50 minut), odbyté pracovní listy nebo vyrušování v hodině. Pokud ale musím vypíchnout nejhorší situaci na úrovni chování, tak to jsou určitě krádeže. Zní to sice hrozně, ale opravdu se to dělo. Začaly mizet některé hračky, co ve třídě máme pro odpolední družinu a také některé pomůcky. Když jsme zjistili, že si ty věci bere domů, začali jsme to okamžitě řešit. V jednom konkrétním případě se jednalo třeba o hračku autíčka. Když jsem se na to autíčko zeptala, jestli ho vzal, začal se bránit, že to vůbec není pravda. Naneštěstí s ním do stejné třídy chodil i jeho o rok starší bráška, který ho většinou prozradil. I když vyšlo najevo, že autíčko opravdu vzal, bránil se a nechtěl jej vrátit. Zašlo to i tak daleko, že tvrdil, že to autíčko je jeho a začal být až agresivní. Když už se na něj opravdu udeřilo, že bychom kvůli tomu mohli zavolat i polocii, tak pak tu věc, kterou vzal, sice přinesl zpátky, ale většinou jinou – že například autíčko, co si vzal ze školy, si nechal doma a místo něj donesl úplně jiné autíčko, co asi někde doma našel.

V chování žáka se bezpochyby odráželo to, jak to funguje u nich doma. Žije jenom s maminkou a sourozenci, maminka se o všechny děti nezvládá starat, což sama přiznala. Zároveň mají finanční problémy, takže ani on ani jeho sourozenci moc hraček nemají a nebo je hned zničí. Během distanční výuky, kdy si rodiče pro děti museli vyzvedávat pracovní listy ve škole na domácí vypracování, byly s maminkou vždy problémy. Situaci jsem s ní několikrát řešila, vždy přislíbila nápravu, ale nestalo se tak. Stejně tak, když jsme byly domluvené, že se potkáme osobně, abychom spolu situaci ohledně probraly, v žádném stanoveném termínu se nedostavila. Celá situace s problematickou matkou a jejími syny u mě ve třídě se řešila i s odborem sociálně právní ochrany dětí. Ve třídě oba dva chlapci kamarády měli, do kolektivu zapadali, co se týče chápání probírané látky a práce v hodině, tak většinou se oba snažili. Avšak s chováním, které občas předváděl nejen o přestávkách, ale i během výuky, jsem si často nevěděla rady.

Případ krádeží hraček a pomůcek jsem já i spolu s dalšími pracovníky školy, kteří do řešení situace byli zapojeni, řešili hlavně komunikací se žákem, kdy jsme se mu snažili co nejlépe vysvětlit, že takové chování není správné, uvedli jsme případy nějakých jiných dětí a jak to s nimi dopadlo, když nebylo zbytí, použila jsem párkrát i vystrašení, že když se nepřizná a věci nevrátí, že by se mohla zavolat policie. Hodně jsem s ním mluvila a vzhledem k tomu, že z domu chlapci nemají moc názornou představu, jaké chování je správné a jaké ne, vždy jsem se mu snažila co nejlépe vysvětlit, z jakých důvodů takové chování není správné a co všechno se může stát.

Co se týče řešení probírané problematické situace s krádežemi, krátkodobé řešení spočívalo většinou v tom, že se musel přiznat, omluvit a hračku (či jinou odcizenou věc) vrátit. Dlouhodobě se sice podařilo tyto krádeže poměrně omezit, mimo řešení jeho chování s ním samotným také tím, že já i spolu s kolegyněmi jsme pro donesly nějaké hračky, co se nám třeba doma povalovaly po našich dětech a stejně už by je nikdo nevyužil. Stejně tak i nějaké oblečení a školní potřeby. Přestože problematické chování v oblasti těchto krádeží se nám opravdu podařilo omezit, případ zvládnutí jeho problémového chování hodnotím jako jedno z nejhorších. Když se řešilo, jestli zůstane ještě v nulté třídě nebo půjde do první třídy, žádná paní učitelka, včetně mě, ho do své třídy kvůli jeho chování vůbec nechtěla.

5

Previously, I worked as an educator and teacher's assistant in a school with a larger number of more problematic students. The student I remember grew up in foster care and had mental health problems that were treated with medication.

He was aggressive in class, even to the point of physically assaulting his assistant, also threatening to jump out of the window, for example, and often throwing himself down ('I'm useless.' etc.).

Diagnosis, Physical aggression, Selfdestructive behaviour

remember that it often happened that neither the teacher nor the assistant knew how to deal with the student, so they always sent him to me. Only after my intervention did he calm down. I was perhaps the only one of the entire teaching staff whom he trusted, because I was known at school for the fact that students could always talk to me, confide their problems and ask for advice. Maybe that's why he always calmed down in my presence. I always treated him calmly and with respect, I always listened to him and did not fight back. Next, I tried to divert his attention in a completely different direction, for example that I absolutely need help with something and only he can do it. It was mostly manual art work where I talked to him about his problem, which made him feel safe and respected.

Support, Interview

During these conversations, I tried to find a situation for which I would praise him in order to increase his self-confidence. After this intervention he always calmed down and for some time worked better in class again. Even in later years, he often sought out my company, and it seems to me that with age, thanks to my support, his problems eased.

Longterm success

7, 2.rčník

Starší případ, nelze vybavit

Problematické chování

Agrese,Neúcta k autoritám

středoškolské

28

Dříve jsem působila jako vychovatelka a asistentka pedagoga ve škole s větším počtem problémovějších žáků. Žák, na kterého si vzpomínám, vyrůstal v pěstounské péči a měl psychické problémy řešené medikací.

V hodinách byl agresivní, dokonce do té míry, že fyzicky napadl svou asistentku, také vyhrožoval, že například vyskočí z okna a často se shazoval ('Jsem k ničemu.' atd.).

Vzpomínám si, že se častokrát stalo, že ani učitel, ani asistentka si s žákem nevěděli rady, proto ho vždy posílali za mnou. Teprve po mém zásahu se uklidnil. Byla jsem snad jediná z celého pedagogického sboru, komu důvěřoval, protože jsem ve škole byla známá tím, že se u mě žáci vždy mohli vypovídat, svěřit se se svými problémy a požádat o radu. Možná i proto se v mé přítomnosti vždy uklidnil. Vždy jsem se k němu chovala klidně a s respektem, vždy jsem ho vyslechla a neodbyla. Dále jsem se snažila odvést jeho pozornost úplně jiným směrem, například že s něčím potřebuji nutně pomoci a zvládne to pouze on. Většinou to byli manuální výtvarné práce, u kterých jsem si s ním povídala o jeho problému, díky čemuž se cítil v bezpečném prostředí a respektovaný.

Při těchto rozhovorech jsem se snažila najít situaci, za kterou bych ho pochválila, aby stouplo jeho sebevědomí. Po tomto zásahu se vždy uklidnil a nějakou dobu zase pracoval v hodinách lépe. I v dalších ročnících často vyhledával mou společnost a zdá se mi, že s věkem se i díky této mé opoře jeho problémy zmírnily.

5

gave the students the task of correcting the dictation and justifying why it is written soft or hard in which situation and so on. I let the students work independently. After a while, the three students started yelling at each other. 'Teacher, they are arguing in the office.' I silenced one of the students. Another student spewed. 'Mrs. teacher, they're chasing their impaling dicks over there!' Without a reaction, I started talking to another student and asked him about the first sentence. I even came up with a reward for the correct solution and defending the correctness, but the student continued. 'He's probably rubbing frn*y there.' I ignored the remark and called the student in question to explain the sentence. He refused to answer.

The class itself is quite small. There are 17 pupils in total. There is one pupil with special needs and also three problematic students. The special needs pupil has his assistant and works without problems at his individual pace and does not disrupt the lesson unlike the three boys. These boys are placed one by one on each side of the class so that they have as little opportunity to communicate with each other as possible, i.e. to influence the course of the lesson as little as possible.

Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

I tried to calm the students down. Unfortunately, that didn't work, so I tried to ignore the notes and focused on the other students. But this group was so disturbing that I tried to call one of them as a warning to the others. Unfortunately, this did not work at all, rather the opposite, and the inappropriate behavior continued on and on. Until my nerves snapped and I scolded the students for disobedience. The students were obviously amused by this and did not take it into account. The bell saved me.

Disrespectful communication, Warning

There was no solution, the class only managed to correct the dictation in the whole hour and the problematic students escaped without problems. On the contrary, there was frustration on the part of the teacher. So, in the next lessons, the students continued and maybe even in the future the disruptive behavior will increase.

Failure

14, 8. ročník

otevřená otázkaLední hokej

Dislexie

Lhaní

Magisterské, matematika a společenské vědy

8

Zadala jsem studentům za úkol opravit diktát a zdůvodnit, proč se v jaké situaci píše měkké či tvrdé i a tak dále. Nechala jsem studenty samostatně pracovat. Po chvíli na sebe tři studenti začali pořikovat. 'Paní učitelko, ony se tam v kabinetu hádají.' Utišila jsem jednoho ze studentů. Vytříkl další student. 'Paní učitelko, ony si tam honí svoje nastřelovací ču*aky!' Začala jsem bez reakce mluvit s jiným žákem a ptala jsem se ho na první větu. Dokonce jsem i vymyslela odměnu za správné řešení a obhájení správnosti, ale student dále pokračoval. 'Asi si tam mastí frn*y.' Odignorovala jsem poznámku a vyvolala jsem dotyčného studenta k vysvětlení věty. Odmítl odpovědět.

Třída jako taková je poměrně malá. Celkem je zde 17 žáků. Zde se nachází jeden žák se speciálními potřebami a dále také tři problematickí studenti. Žák se speciálními potřebami má svou asistentku a funguje bez problémů ve svém individuálním tempu a nenarušuje hodinu na rozdíl od tří chlapců. Tito chlapci jsou rozesazeni po jednom do všech stran třídy, aby co nejméně měli možnost vzájemně komunikovat, tedy aby také co nejméně ovlivňovali chod výuky.

Zkoušela jsem žáky utišit. To bohužel nefungovalo a tak jsem zkusila poznámky ignorovat a zaměřila jsem se na ostatní studenty. Tato skupinka ale natolik vyrušovala, že jsem zkusila jednoho z nich vyvolat jako výstrahu pro ostatní. To bohužel vůbec nezafungovalo, spíše naopak, a nevhodné chování pokračovalo dál a dál. Až mi praskly nervy a vynadala jsem žákům za neposlušnost. Žáci z toho měli očividně legraci a nebrali to v potaz. Zachránilo mě zvonění.

Žádné řešení se nedostavilo, třída za celou hodinu stihla pouze opravit diktát a problematickí studenti vyvázli bez problémů. Naopak se dostavila frustrace na straně učitele. V dalších hodinách tedy studenti pokračovali a možná i v budoucnu zesílí rušivé chování.

5

have an experience with the same student, at the end of the 6th grade. In the English language classes, we did not do new subject matter, and rather we devoted ourselves to practice and speaking. I prepared a competitive activity for groups. I wanted to divide the children into three groups so that they were approximately equally skilled. As they sat, I moved with each student so that in each group there was at least one who knows English well and one who is more creative, so that the weaker ones have someone to lean on. When I put a student in one of the groups, he immediately started jumping out of the box like a devil and shouted that he would not go to that group because no one wanted to work with him. I told him that it was not true, that no one said that they did not want to work with him, and that he should go to work in that group. However, he kept repeating that he was not going there and that they did not want to work with him.

insisted that I wanted him to move. By constant repetition I managed to get him to move roughly where he was supposed to. However, he sat down in such a way that he certainly could not cooperate with the group. I felt that it was probably not going to work, that I was going to force myself, and that I would lose a lot of time and energy if I continued to push him. The children were really cute at that moment, they didn't even scream - they react to him in many situations. However, this time they didn't react at all and waited for him to sit down, which he didn't.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

started the activity with him sitting next to me. Then I gave him another piece of paper and created another group with him, and I see that as my biggest failure, a mistake. The fact that I let him create another group, he worked well after that, but I perceive it as the fact that he managed to fight for his own - I don't want to work with anyone. However, for me, it was a question of cooperation, and I couldn't pull it off. In retrospect, I think I should have stopped trying to convince him to join the group much earlier and given him another job if he didn't want to cooperate.

Support, Transfer of student

It is quite likely that he would not do it, but it is possible that an assistant would be able to force him to work independently. By the fact that it was at the end of the school year, I don't think it has a long-term effect - he certainly doesn't allow himself more.

6. ročník, 13 let

Podle něj “porno”

Dysortografie,Dyslexie,Porucha řeči,Psychiatrická diagnóza

Úzkost,Vyhýbání se škole

Mgr., Anglický jazyk + Matematika

24

Mám zážitek se stejným žákem, v závěru 6. třídy. V hodinách anglického jazyka jsme nedělali nové učivo, a spíše jsme se věnovali procvičování a mluvení. Nachystala jsem si soutěživou aktivitu pro skupinky. Chtěla jsem děti rozdělit do tří skupin, aby byly přibližně stejně šikovné. Jak seděli, s každým žákem jsem hýbla, aby v každé skupince byl aspoň jeden, co umí dobře anglicky, a jeden co je spíše kreativec, aby se slabší měli o koho opřít. Když jsem do jedné ze skupin zařadila jednoho žáka, začal ihned vyskakovat jak čertík z krabičky a křičel, že do té skupiny nepůjde, protože s ním nikdo nechce pracovat. Říkala jsem mu, že to není pravda, že nikdo neřekl, že s ním nechce pracovat, a že má jít do té skupinky pracovat. On však opakoval pořád dokola, že tam nejde a že s ním nechtějí pracovat.

Trvala jsem na svém, že chci, aby se přesunul. Neustálým opakováním se mi podařilo docílit toho, že se přesunul zhruba tam, kam měl. Sedl si však tak, že se skupinou určitě spolupracovat nemohl. Cítila jsem, že už to asi neklapne, že jdu na sílu, a že ztratím spoustu času a energie, jestli ho budu dál tlačit. Děti byly při tom okamžiku fakt zlaté, ani necekli – ve spoustě situací totiž na něj reagují. Tentokrát však vůbec nereagovali a čekali, než si přisedne, což se nestalo.

Aktivitu jsem zahájila s tím, že sedí vedle. Pak jsem mu ještě dala další papír a vytvořila jsem další skupinku s ním, a to vnímám jako svoje největší selhání, chybu. To, že jsem ho nechala vytvořit další skupinu, on sice potom pracoval hezky, ale já to vnímám jako to, že si zvládl vybojovat to svoje – já s nikým pracovat nechci. Mě však šlo o spolupráci a to jsem nezvládla dotáhnout. Zpětně si říkám, že jsem měla mnohem dřív zastavit přesvědčování o přidání ke skupince a dát mu rovnou jinou práci, pokud nechce spolupracovat.

Je dost pravděpodobné, že by ji nedělal, ale je možné, že by ho zvládla donutit pracovat při samostatné práci asistentka. Tím, že to bylo v závěru školního roku, si nemyslím, že se to podepsalo na dlouhodobém fungování – určitě si nedovoluje více.

5

was solving a problem with attendance. The girl avoided school for a long time, and a specific subject, when she was afraid to give a lecture in front of the class. Either she didn't come to school that day at all, or she kept making excuses that she forgot she didn't have something. She was given several opportunities by the teacher to finish it until next time, or to send it. Just to show some activity. This resulted in her missing a few marks in that subject, and as it was a civilian where those marks are generally low, it made it impossible to grade her. When I checked the long term absence, I found that she was avoiding the specific day she had this subject. Her absence was excused from her mother.

The girl has no behavioral disorders, it was just this particular truancy issue. Her classmates perceived the injustice of someone being excused from school and they had to work it all out. Sometimes they were heard in the form of general comments: 'Oh well, the pupil is missing again.' Mom was cooperative, but believed her and tolerated excuses that she wasn't well and wouldn't go to school.

Attendance problems

solved it first with the teacher of that subject. I learned about the classification problem from her. After that, I called my mom about the absences, she promised to fix it. I also made an appointment with the school psychologist to find out what was going on and what the problem was. This is how it went like a wheel - school psychologist, parent, teacher, school psychologist, parent. I first learned what the problem was from my mother when I called her about the grades. It turned out that the student had confided in her that she was afraid of a report or any presentation in front of the class and thus avoided the civics, because it was not possible to pass it with only an A, as in other subjects. So I made an agreement with her citizen teacher and the other teachers not to give the student anything to present in front of the class and to allow her, for example, to hand in the paper only in writing. I agreed with the mother to stop tolerating the pupil's excuses that she is sick and to send her to school. We were also more in touch both by phone and in person at school. I also communicated everything with the pupil.

Support, Interview, Cooperation with experts

only have the experience of the last two months of the school year, but the absences improved after this solution was set up. I plan to focus more on the pupil this year, so that we know whether the situation has been resolved in the long term.

Longterm success

14, 8. ročník

móda, styl, hudba

Lhaní

PhDr., Učitelství pro 1. stupeň

20

Řešila jsem problém s docházkou. Dívka se dlouhodobě vyhýbala škole a to konkrétnímu předmětu, kdy se bála něco přednášet před třídou. Buď do té školy ten den vůbec nepřišla, a nebo se neustále vymlouvala, že zapomněla, že něco nemá. Dostala několik příležitostí od vyučující, že si to může dodělat do příště, nebo ať to pošle. Prostě aby projevila nějakou aktivitu. Výustilo to v to, že z toho předmětu nedostala několik známek, a protože to byla občanka, kde je těch známek celkově málo, znemožňovalo to její klasifikaci. Když jsem kontrolovala dlouhodobou absenci, zjistila jsem, že se vyhýbá konkrétnímu dni, kdy měla tento předmět. Absenci měla omluvenou od maminky.

Dívka nemá žádné poruchy chování, jednalo se pouze o tento konkrétní problém s absencí. Její spolužáci vnímali nespravedlnost, že se někdo ulívá ze školy a oni to musí všechno vypracovat. Občas se ozývali v podobě všeobecných komentářů: 'No jó, žačka zase chybí.' Maminka byla spolupracující, nicméně jí věřila a tolerovala výmluvy, že jí není dobře a nepůjde do školy.

Řešila jsem to nejdříve s učitelkou toho předmětu. Od ní jsem se dozvěděla problém s klasifikací. Poté jsem volala mamince ohledně absencí, ta slíbila nápravu. Dále jsem domluvila schůzku se školní psycholožkou, aby se zjistilo, co se děje a v čem je problém. Takhle to šlo jako kolečko – školní psycholožka, rodič, učitelka, školní psycholožka, rodič. Poprvé jsem se dozvěděla v čem je problém od maminky, když jsem jí volala ohledně známek. Vypadlo z ní, že se jí žačka svěřila s tím, že má strach z referátu nebo jakékoliv prezentace před třídou a tak se vyhýbá občance, protože tam to nešlo přejít pouze pětkou, jako v ostatních předmětech. Domluvila jsem se tedy s její učitelkou občanky a ostatními učiteli, aby žačce nedávali nic prezentovat před třídu a umožnili jí například referát odevzdat pouze písemně. S maminkou jsem se domluvila, aby žačku přestala tolerovat výmluvy, že jí je špatně a poslala ji do školy. Také jsme byly více v kontaktu ať už telefonicky, tak osobně ve škole. Vše jsem komunikovala i s žačkou.

Mám zkušenost pouze posledních dvou měsíců školního roku, ale po takto nastaveném řešení se absence zlepšily. Mám v plánu se v tomto roce více na žačku zaměřit, abychom věděli, zda se situaci podařilo vyřešit dlouhodobě.

5

The whole situation with the student revolves around the fact that he cannot concentrate at all on the tasks given by the teacher in class. He is always interested in something else, there are cries in the dark that do not make sense within the curriculum. He is always dealing with something new that occurred to him that day, he often deals with girls and has questions and comments about them that are very inappropriate. Overall, his behavior includes constant harassment of female classmates, foul language, fights with fellow students, disregard for rules, and disdain for authority. This behavior started a year and a half ago and graduated during distance learning, where the teacher no longer had such a reach, so the student was able to calmly run around naked in front of the camera. Telling the parents about his distance learning behavior didn't have much of an effect because they didn't have the opportunity to be in the room with him during his son's classes and watch over him, so it always had to be dealt with retroactively, which didn't have the right effect. Female teachers try to solve problems in the classroom, but they repeatedly fail, so they come to me for help, because I am the only male teacher at the first level and therefore probably the biggest authority.

The student is far more mature than those around him and has disproportionate reactions to certain events, so he behaves like a teenager even to little girls. He is looking for the level and the barriers of how far he can go.

Physical aggression, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

In general, the student does not respect authority, so until he is threatened with some major punishment, he will not change his behavior. He has already received a reprimand from the class teacher and I suspect also a reprimand from the class teacher. Several times I invited the student to my office, I talked to him about the fact that it really wouldn't work like this, then he was doing well for, say, two days, but after a while it started again.

Consequences, Interview

The result of the solution was not very successful. Even though I have spoken to the student several times, his inappropriate behavior is still repeated. When something works for him, it doesn't last long. He can keep behaving normally for a day or two, then it goes downhill again.

Failure

4. třída, 10 let

Počítače, sociální sítě

Disrespekt,Nevhodné chování

Vysoká škola, Učitelství pro první stupeň ZŠ

4

Celá situace s žákem se točí kolem toho, že se v hodině nedokáže vůbec soustředit na úkoly, které zadává učitel. Pořád ho zajímá něco jiného, objevují se výkřiky do tmy, které v rámci učiva nedávají smysl. Stále řeší něco nového, co ho ten den napadlo, často řeší holky a má na ně dotazy a připomínky, které jsou velmi nevhodné. Celkově jeho chování obsahuje věčné obtěžování spolužaček, sprostou mluvu, rvačky se spolužáky, nerespektování pravidel a pohrdání autoritami. Toto chování začalo už před rokem a půl a vygradovalo během distanční výuky, kde už učitel neměl takový dosah, takže žák byl schopný před kamerou klidně pobíhat nahý. Když se řeklo rodičům o jeho chování při distanční výuce, nemělo to moc účinek, protože oni neměli možnost během synovy výuky s ním být v pokoji a hlídat ho, takže se to vždy muselo řešit zpětně, což nemělo správný efekt. Problémy ve třídě se snaží řešit učitelky, opakovaně jim to nevychází, takže si přicházejí za mnou o pomoc, protože jsem na prvním stupni z učitelů jediný muž a tedy asi i největší autorita.

Žák je daleko vyspělejší než jeho okolí a má nepřiměřené reakce na určité události, takže i k holčičkám se chová už jako puberťák. Hledá rovinu a bariéry toho, kam až může zajít.

Celkově žák nerespektuje autority, takže dokud mu není pohroženo nějakým velkým trestem, tak chování nezmění. Už dostal i napomenutí třídního učitele a tuším že i důtku třídního učitele. Několikrát jsem si žáka pozval k sobě do kabinetu, promluvil si s ním o tom, že takhle to teda opravdu nepůjde, pak řekněme dva dny sekal dobrotu, ale po chvíli to zase začalo nanovo.

Výsledek řešení moc úspěšný nebyl. I když jsem s žákem několikrát promlouval, stále se jeho nevhodné chování opakuje. Když na něj něco zafunguje, není to dlouhodobé. Vydrží se chovat normálně tak den či dva, pak už to jde zase z kopce.

5

taught the subject of vocational training in the last year of the matriculation field. Around the first quarter, students chose the topic of their final thesis. All but one chose. During the subsequent confrontation of this pupil with the choice of topics, an alternative date was agreed upon. This student has not chosen the topic again until then. Subsequently, I offered the pupil the possibility of consulting the topic. This pupil subsequently began to be absent alternately on different days or classes. Due to his age, he could excuse himself for his absence. So her parents had no idea about her. He usually cited family reasons as the reason for his absence. About half a year ago, his absences had already increased significantly, he was absent for days or weeks at a time. He gave illness as the reason for his absence. However, there were no problems with the pupil in the past and his grades were above average. In any case, this student's name was mentioned several times at the pedagogical meeting due to his increased absence and the fact that he will have his matriculation exams.

This pupil – a pupil of a vocational high school. In the 4th year of the IT field. Calm, hardworking and friendly. More of an introvert. His benefit was fine. Excellent or commendable in professional subjects. Rather good in other subjects such as ČJ, ZSV. At the time of the 4th grade, his parents divorced.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

had the opportunity to meet this student in the subject of professional training. At the beginning of the school year, communication with this student took place personally in a relatively friendly spirit. The problem occurred when choosing a topic. All his classmates made their choice on time. At the first opportunity I called him to me and asked him why he had not yet chosen a subject. He replied that he could not choose until the last moment. I then offered him to change his mind within three days and then get back to me. This student did not respond within three days. Subsequently, he was absent for several days, and when he came to class, I invited him to my place again and asked him about the chosen topic. This student told me that he still hadn't chosen a topic since the last interview. I suggested to him that after the lesson I would have time to discuss topics with him and choose some with him. This student quietly disappeared after the lesson. He was absent again for many days and when he came to school, I invited him to my place again. I told him he didn't have a topic selected yet, so I would assign it to him. And also that he has a very high absence and if he continues to be absent, it may happen that I will not be able to classify him and thus he will lose the opportunity to apply for the matriculation exam. To this, this student reacted very irritated by saying that the high school diploma is not everything. I was surprised by this reaction, so I asked him why he was saying that considering that he is in the matriculation field. And this student indicated to me that he doesn't care much about the high school diploma and that he would ideally like to finish school. When asked why he would like to leave school when he is already in the fourth year, he replied that he was afraid that he would not pass the matriculation exams. From that moment on, I talked with this student about what the matriculation exam consists of, how many attempts he has and also about the possibilities of the labor market and applying for it. I tried to convince him that it was better to see it through and just try. And possibly find out what he can or can't do, rather than giving up halfway like this. In the end, I told him to let everything we said go through his head in peace. And if he is interested, he can come anytime. I subsequently contacted colleagues holding the position of educational advisor and discussed my findings with him. A colleague spoke to this pupil a few days later. The colleague also had the opportunity to speak with the parents of this student, who told him that they had no idea anything was happening.

Support, Interview, Cooperation with experts

With a few exceptions, this pupil started coming to school again. He successfully submitted the coursework and passed the matriculation exam.

Longterm success

19 let, 4. ročník SŠ

Počítačové hry, programování. Sledování seriálů.

Mgr. – Odborné učitelství SŠ

10

Učil jsem předmět odborný výcvik poslední ročník maturitního oboru. Zhruba v prvním čtvrtletí si žáci vybírali téma své závěrečné práce. Až na jednoho si všichni vybrali. Při následné konfrontaci tohoto žáka s výběrem témat došlo k domluvě náhradního termínu. Tento žák si do té doby téma opět nevybral. Následně jsem žákovi nabídl možnost konzultace tématu. Tento žák následně začal střídavě chybět v různých dnech či hodinách. Absenci si vzhledem k věku mohl omlouvat sám. Tudíž o ní rodiče neměli tušení. Jako důvod absence zpravidla uváděl rodinné důvody. Přibližně před pololetím již byla jeho absence výrazně zvýšená, chyběl celé dny či týdny. Jako důvod absence udával nemoc. Nicméně s žákem v minulosti nebyli problémy a jeho prospěch byl lepší průměr. Každopádně na pedagogické poradě bylo jméno tohoto žáka vícekrát zmíněno vzhledem k jeho zvýšené absenci a faktu, že ho budou čekat maturitní zkoušky.

Tento žák – žákem odborné střední školy. Ve 4. ročníku oboru IT. Klidný, pracovitý a přátelský. Spíš introvert. Jeho prospěch byl v pořádku. V odborných předmětech výborný či chvalitebný. V ostatních předmětech jako například ČJ, ZSV spíš dobrý. V době 4. ročníku se jeho rodiče rozvedli.

S tímto žákem jsem měl možnost se setkat v předmětu odborný výcvik. Na začátku školního roku probíhala komunikace s tímto žákem osobně v relativně přátelském duchu. Problém nastal při výběru témata. Všichni jeho spolužáci si včas vybrali. Při první příležitosti jsem si ho zavolal k sobě a ptal jsem se ho na důvod, proč si ještě nevybral téma. Odpověděl mi, že si do poslední chvíle nemohl vybrat. Na to jsem mu nabídl, aby se do tří dnů rozmyslel a potom se mi ozval. Tento žák se do tří dnů neozval. Následně několik dní chyběl a když přišel do výuky, tak jsem si ho znovu pozval k sobě a ptal jsem se ho na zvolené téma. Tento žák mi sdělil, že za dobu od posledního rozhovoru stále žádné téma nevybral. Já jsem mu navrhl, že po skončení výuky budu mít čas s ním probrat témata a nějaké s ním vybrat. Tento žák se po skončení výuky nenápadně vytratil. Opět chyběl řadu dní a když přišel do školy, tak jsem si ho opět pozval k sobě. Řekl jsem mu, že nemá stále vybrané téma, takže mu ho přidělím. A taky, že má velmi vysokou absenci a když bude chybět dále, může se stát, že ho nebudu moci klasifikovat a tím pádem přijde o možnost ucházet se o maturitní zkoušku. Na to tento žák reagoval velmi podrážděně slovy, že maturita není všechno. Tato reakce mě udivila, a tak jsem se ho zeptal proč to říká vzhledem k tomu, že je na maturitní oboru. A tento žák mi naznačil, že o maturitu moc nestojí a že by chtěl ideálně skončit školu. Na otázku, proč by chtěl skončit školu, když už je ve čtvrtém ročníku mi odpověděl, že má strach, že by nezvládnul maturitní zkoušky. Od toho momentu jsem se s tímto žákem bavil o tom z čeho se skládá maturitní zkouška, kolik má pokusů a taky o možnostech trhu práce a uplatnění se na něm. Snažil jsem se ho přesvědčit, že je lepší dotáhnout to do konce a prostě to zkusit. A případně zjistit co zvládne či nezvládne, než aby to vzdal takhle na půl cesty. Nakonec jsem mu řekl, aby si nechal v klidu rozležet v hlavě všechno co jsme si řekli. A kdyby měl zájem ať kdykoliv přijde. Já jsem následně kontaktoval kolegy zastávající pozici výchovného poradce a probral jsem s ním moje zjištění. Kolega o několik dní později hovořil s tímto žákem. Kolega též měl příležitost hovořit s rodiči tohoto žáka, kteří mu sdělili, že vůbec netušili, že se něco děje.

Tento žák až na několik výjimek začal opět docházet do školy. Úspěšně odevzdal ročníkovou práci a složil maturitní zkoušku.

5

Towards the end of the school year, a colleague informed me that the students of one class, who were in the computer room at the time, discovered on one computer, specifically on the monitor, an installed link to a page with inappropriate content. It was a link to a pornographic site. This whole matter was first handed over to the school management, the classroom administrator and the prevention methodology. Upon investigation, the classroom administrator found out, through browsing history, what day and exact time this link was installed on the computer. Thanks to the meeting order and class records, a specific student from my class was tracked down.

The student had rather below-average academic results, he tried to make himself the boy of the class, but at that time a new student came to the class, and therefore he repeated everything according to him, tried to match him.

Violation of classroom/school rules

Thanks to the alertness of the administrator of the computer room, the perpetrator revealed himself. That's why I invited the suspect to my office to tell me and the prevention methodologist whether he had installed something objectionable on the school computer. After a long discussion, he didn't really want to talk, obviously feeling guilty, he finally confessed to his crime. The classroom administrator even provided proof from the search history of exactly when the student installed the link on the computer. Furthermore, it was possible to tell from the material when exactly the link was searched for and clicked. We explained to the student that this was a gross violation of school rules and that the situation would be discussed with the school management once more. The following day, the pupil was invited to the school management, where he explained the whole situation. At the same time, he confessed to his crime. He was obviously sorry because he did not hide his emotions when communicating. The school administration gave him a reduced behavior grade as an educational measure

Consequences, Interview

am satisfied with the resolution of this case. The student realized his mistake, he acted in violation of the school rules. I was surprised that he didn't hide his emotions from the school management, so I think he was very sorry for his actions. This case was also a warning to other pupils.

Longterm success

15 let, 9. třída ZŠ

motorky, počítačové hry, sport

Mgr., Čj, Ov

30

Ke konci školního roku mě informovala kolegyně o tom, že žáci jedné třídy, kteří byli v tu dobu v počítačové učebně, objevili na jednom počítači, konkrétně na monitoru, nainstalovaný odkaz na stránku s nevhodným obsahem. Jednalo se o odkaz na pornografickou stránku. Celá tato věc byla nejprve předána vedení školy, správci učebny a metodiku prevence. Při šetření správce učebny zjistil, díky historii prohlížení, ve který den a přesnou hodinu byl tento odkaz na počítač nainstalován. Díky zasedacímu pořádku a evidenci tříd se dopátralo ke konkrétnímu žáku z mé třídy.

Žák měl spíše podprůměrné studijní výsledky, snažil ze sebe dělat frajera třídy, jenomže v té době přišel do třídy nový žák, a proto všechno opakoval podle něj, snažil se mu vyrovnat.

Díky pohotovosti správce počítačové učebny, se odhalil pachatel. Proto jsem si podezřelého pozvala do kabinetu, aby mi a metodičce prevence sdělil, zda nenainstaloval na školní počítač něco závadného. Po dlouhé diskuzi, moc se mu nechtělo mluvit, očividně se cítil provinile, se nakonec ke svému činu přiznal. Správce učebny dokonce poskytl důkaz z historie vyhledávání, kdy přesně žák odkaz na počítač nainstaloval. Dále bylo z materiálu poznat, kdy přesně byl odkaz hledán a rozkliknut. Žákovi jsme nastínili, že šlo o hrubé porušení školního řádu a situace bude ještě jednou projednána s vedením školy. Následující den byl žák pozván k vedení školy, kde vysvětlil celou situaci. Zároveň se ke svému činu přiznal. Bylo mu to očividně líto, protože své emoce při sdělování neskrýval. Vedení školy mu udělilo jako výchovné opatření sníženou známku z chování

S řešením tohoto případu jsem spokojena. Žák si uvědomil své pochybení, jednal v rozporu se školním řádem. Byla jsem překvapena, že neskryl své emoce před vedením školy, proto si myslím, že svého jednání velice litoval. Tento případ byl varováním i pro ostatní žáky.

5

The problematic student, who was among the worst students at school, has no support and no motivation to go to school and get an education. During probably the worst confrontation, when she didn't come to school for a week and gave a completely meaningless excuse, it became clear to me that the problem lies mainly with her mother, who does not send her to school, supports her truancy and shows no interest in her daughter's education. He apologizes to her for everything and often doesn't even pay attention to what the apology says and how it might sound. The main thing is that it is signed. For example, in the situation already mentioned, the pupil was excused from classes for a week due to an alleged lost key to the house, and therefore had to stay at home so that someone would open the door when the mother returned from work. The student repeated the grade twice. Once in the first degree and once in the second degree. In the 7th year, she was evaluated with a grade 3 grade in behavior.

The student lives only with her mother in a dormitory. She was temporarily raised by her grandmother. Very often sick - the reason was the bad environment in which she grew up - cigarette smoke, poor hygienic conditions, poor personal hygiene. The mother was not interested in her daughter's attendance. Only 2 times a year if confirmation of social benefits is necessary. Due to frequent absences, the pupil did not keep up with the lessons. This resulted in insufficient benefit.

Attendance problems

The educational commission took place several times with the mother, when she promised that the daughter would attend school regularly. She also signed that the pupil's illness must be excused from the doctor. Mother did not follow this despite my insistence. I have solved it many times with OSPOD but without much success. I asked the students themselves why they don't go to school at least in their own interest. She told me that she can't learn it, but she likes to come here because of her friends. But sometimes her mother doesn't want to let her go to school, saying it's a waste of time. I really wanted the student to finish her studies, so I resorted to the threat of reporting the mother to the police because of the child's truancy. But the mother simply transferred the pupil to a primary school with special educational needs.

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

From a short-term point of view, it is without result. From a long-term perspective, transferring to another school was more advantageous for the student than any other solution. From my own point of view, it is a partial success that the girl transferred to another school, but overall I assess it more as a failure of the OSPOD system and social benefits. The mother was not entitled to these benefits due to the neglect of compulsory school attendance.

Failure

15 8.ročník

malování

Záškoláctví

VŠ, ČJ, NJ, AJ pro II.stupeň ZŚ

15

Problematická žačka, která patřila mezi nejhorší žáky na škole, nemá žádnou podporu a motivaci chodit do školy a vzdělávat se. Při asi nejhorší konfrontaci, kdy nepřišla týden do školy a donesla naprosto nesmyslnou omluvenku, mi bylo jasné, že problém spočívá hlavně v její matce, která ji neposílá do školy, podporuje její záškoláctví a nejeví zájem o dceřino vzdělání. Omluví jí vše a často ani nedbá na to, co v omluvence stojí a jak to může vyznívat. Hlavně, že je podepsaná. Například, v již uvedené situaci, byla žačka omluvena na týden z vyučování kvůli údajně ztracenému klíči od domova, a proto musela zůstat doma, aby měl kdo otevřít, když se matka vrátí z práce. Žačka dvakrát opakovala ročník. Jednou na prvním stupni a jednou na druhém stupni. V 7. ročníku byla hodnocena 3. stupněm známky z chování.

Žačka žije pouze s matkou na ubytovně. Dočasně byla vychovávána babičkou. Velice často nemocná - důvodem bylo špatné prostředí, v němž vyrůstala - kouř z cigaret, špatné hygienické podmínky, špatná osobní hygiena. Matka se o docházku dcery nezajímala. Pouze 2x za rok v případě nutnosti potvrzení na sociální dávky. Vzhledem k časté absenci žačka nestíhala učivo. Z toho pramenil nedostatečný prospěch.

Několikrát proběhla výchovná komise s matkou, kdy slíbila, že dcera bude docházet pravidelně do školy. Dále také podepsala, že nemocnost žačky musí být omluvena od lékaře. Matka toto nedodržovala i přes mé naléhání. Mnohokrát jsem to řešila s OSPOD ale bez většího úspěchu. Ptala jsem se samotné žačky, proč do školy nechodí alespoň ve vlastním zájmu. Řekla mi, že jí to nejde se učit, ale ráda sem chodí kvůli kamarádům. Jenže matka ji prý někdy vyloženě do školy nechce pustit, že to prý je ztráta času. Opravdu jsem chtěla, aby žačka dostudovala, a tak jsem se uchýlila k výhružce nahlášení matky na policii kvůli záškoláctví dítěte. Matka ale jednoduše žačku přehlásila na ZŠ se speciálními vzdělávacími potřebami.

Z hlediska krátkodobého je to bez výsledku. Z hlediska dlouhodobého byl přestup na jinou školu pro žačku výhodnější, než jakékoliv jiné řešení. Z mého vlastního pohledu se ale jedná o dílčí úspěch, že dívka přestoupila na jinou školu, avšak celkově to hodnotím spíše jako selhání nastaveného systému fungování OSPOD a sociálních dávek. Matka neměla na tyto dávky nárok, vzhledem k zanedbání povinné školní docházky.

5

At the beginning of the school year, I came to class 3.A, which I had already been teaching for the third year. I liked the class, there were a lot of hardworking individuals in it. Although the beginning with the class was not easy, when they came in and got me, it was certainly not a walk in the park for them, but in the years we spent together, I learned them and they already knew what they could and could not afford. Well, at the beginning of the third year, a student who was known throughout the gymnasium as a slacker because he had already failed twice failed. I thought ahead of time that it wouldn't be easy with him, but I didn't want to be preconceived. So I didn't show it in front of the class. So I arrived at the first class among my students and everything went normally. The student did not express himself in class and did not disturb my classical teaching. The problem only started showing up later. When the first major paper was due, the student did not show up at school for a week, and after he started going to school again, he avoided the mathematics he was supposed to write. So he wrote the paper about a month after the due date, of course he got an insufficient grade on the paper. Then he started going to class again, but after that he was completely out of the picture, so he wasn't paying attention in class, he was disruptive, or he was doing something completely different than math.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Failure to attend class, Attendance problems, Verbal disruption of lessons

When the situation worsened and the next paper was due, I went to talk to the student if he would participate in the next class in which we would write the paper. He didn't want to talk to me at all and disappeared from the class rather quickly. When he didn't turn up for the exam again, I tried to ask the class teacher if he had the same problem with the student's absence, she told me that the student generally has problems with attending school. So I also asked the pupil's classmates what they thought of him and his attendance at school. The boys told me that he gets along well with the student and that they are also sorry that the student doesn't come to school much, it was clear from their eyes that even in such a short time they had made friends with him and that they care about him. Once I got a student to talk to me, I asked him if he wanted to stay at school and finish his studies. He avoided answering, but as soon as I mentioned that if it continues like this it won't do much good and unfortunately he will be kicked out of school, the student replied that he was very sorry that he didn't want to bring his personal things to school, but that they have problems in the family. I wasn't sure about this situation, but I told him that it was enough for me for now and they would try to accommodate and help him. We agreed with the student that he can correct his papers, I told him that his classmates like him and will try to help him if he asks for help. So the student promised me that he would try to improve and ask his classmates if they would help him.

Support, Interview

The student's attendance improved greatly in the following quarter, although he still missed a few classes, he tried to go to school and always apologized to me when he missed. As soon as the student started going to school and became even more integrated into the team, everyone was willing to help him, so his grades improved proportionally. After a few weeks, I met again with the class teacher and when the word came about the student. She said he was getting better and that his absence wasn't so bad. So I asked her why she thought things had suddenly gotten better. She told me that the student came to see her only a few days after I talked to him and she was surprised by that, he apologized to her and said that he wanted to finish school. He even opened up to her so much and told her the reason for his absence and lack of time for school. The student told her that his parents had been arguing and breaking up and he couldn't stand it at home, so he moved away from his friends to another city alone. A lot has changed since my conversation with the student in a few months, I am ultimately very happy with how the whole situation turned out and that the student finally graduated.

Longterm success

Alexnadr 3. na čtyřletém gymáziu

žádné

Lhaní,Podvody

Magisterské (matematika, fyzika)

26

Na začátku školního roku jsem přišel do třídy 3.A, kterou jsem již třetím rokem vyučoval. Třídu jsem měl rád, bylo v ní spoustu snaživých jedinců. I když začátek s třídou nebyl lehký, když nastoupili a dostali mě, určitě to pro ně nebyla procházka růžovým sadem, ale za roky, co jsme spolu strávili, jsem si je naučil a oni pak už věděli co si mohou či nemohou dovolit. No a na začátku třetího ročníku k nim propadl žák, o kterém se na celém gymnáziu vědělo, že tu školu fláká, protože propadl již dvakrát. Dopředu jsem si myslel, že to s ním nebude lehké, ale nechtěl jsem mít předsudky. Takže jsem to na sobě nějak nedával před třídou znát. Došel jsem tedy na první hodinu mezi své studenty a vše probíhalo normálně. Žák se v hodině neprojevoval a nenarušoval mou klasickou výuku. Problém se začal projevovat až později. Když měla přijít první větší písemka žák se týden ve škole neukázal, poté co do školy začal zase chodit se matematice, kterou měl psát, velmi vyhýbal. Takže písemku psal asi až měsíc po řádném termínu, z písemky dostal samozřejmě nedostatečnou. Pak na hodiny zase začal chodit, ale poté už vůbec nebyl v obraze, takže v hodinách nedával pozor, vyrušoval, nebo si dělal něco úplně jiného než matematiku.

solution

Když se situace horšila a mělo dojít na další písemku, šel jsem si s žákem promluvit, jestli se bude účastnit další hodiny, ve které budeme písemku psát. Nechtěl se mnou téměř vůbec mluvit a ze třídy zmizel poněkud rychle. Když se na písemku znova nedostavil, zkusil jsem se zeptat třídní učitelky, jestli má stejný problém s žákovou absencí, řekla mi, že žák má celkově problémy s docházkou do školy. Ptal jsem se tedy i žákových spolužáků, jaký mají názor na něj a jeho docházku do školy. Kluci mi řekli, že s žákem dobře vychází, a že je taky mrzí, že žák do školy moc nedochází, bylo na nich vidět, že i za tak krátkou dobu se s ním skamarádili a že jim na něm záleží. Až jsem jednou žáka přiměl si se mnou popovídat, ptal jsem se ho, jestli chce na škole zůstat a dostudovat. Vyhýbal se odpovědi, ale jakmile jsem zmínil, že pokud to takhle bude pokračovat tak neprospěje a ze školy bude bohužel vyhozen, tak mi žák odpověděl, že se moc omlouvá, že své osobní věci nechtěl tahat do školy, ale že mají problémy v rodině. Nebyl jsem si v téhle situaci jistý, ale řekl jsem mu, že mi to takhle zatím stačí a budou se mu snažit vyhovět a pomoct. Domluvili jsme se s žákem, že si může písemky opravit, řekl jsem mu, že ho spolužáci mají rádi a budou se mu snažit pomoci, když si o pomoc požádá. Žák mi tedy slíbil, že se zkusí zlepšit a poptat spolužáků, zda by mu nepomohli.

Žákova docházka se v následujícím čtvrtletí velmi zlepšila, i když pořád nebyl na pár hodinách, snažil se do školy chodit a když nedošel, vždy se mi omluvil. Jakmile začal žák chodit do školy, a ještě více se začlenil do kolektivu, všichni byli ochotní mu pomoci, takže s tím úměrně se zlepšovaly i jeho známky. Po pár týdnech jsem se znovu potkal s třídní učitelkou a když došlo slovo na žáka. Řekla, že to s ním začíná být lepší a že jeho absence už není tak zlá. Ptal jsem se jí tedy na důvod, proč si myslí, že se to tak najednou zlepšilo. Řekla mi, že žák za ní byl jen pár dní potom co jsem s ním mluvil já a byla z toho překvapená, omlouval se jí a říkal, že školu dodělat chce. Dokonce se jí otevřel natolik a řekl jí i důvod jeho absence a nedostatku času na školu. Žák jí řekl, že se jeho rodiče hádali a rozcházeli a on to nemohl doma vydržet, takže se odstěhoval za kamarády do jiného města sám. Od mého rozhovoru s žákem se za několik měsíců změnilo mnoho, jsem nakonec velmi rád, jak celá situace dopadla a že žák nakonec i odmaturoval.

5

The student did not show any signs of problematic behavior in the first two years of elementary school. In the third grade, however, his behavior suddenly worsened significantly, the student became aggressive towards his classmates, he began to attack them both physically and verbally, mostly very vulgarly. With the onset of this problematic behavior, there was also a deterioration in the overall performance of the pupil. Over time, it became clear that the beginning of the pupil's problematic behavior was correlated with a worsening situation at home (the pupil's parents were going through divorce proceedings at the time). Thus, the student was experiencing stress caused by the worsening situation at home, his violent and aggressive behavior was thus supported by his diagnosed ADHD. The student and his parents visited a professional counseling center, where they were advised that an assistant be assigned to the student. This assistant was supposed to help manage the student's problematic behavior. The student had this assistant assigned from 3rd to 4th grade, but there was no improvement in behavior. The school repeatedly contacted the mother saying that their son's behavior was not improving in class, to which the mother always replied that the son had been diagnosed with ADHD and that he was therefore not to blame for his problematic behavior and his behavior would not improve.

The student has an average grade and is quite popular in the class. Complex family history, parents are divorced, no siblings.

Physical aggression, Verbal aggression

The student was assigned a professional assistant who helped the student reflect on his behavior and moderated his aggressive expressions.

Support

Solving this problem took a relatively long time (from 3rd to 7th grade), but in the end it turned out to be successful. However, in 5th grade he was assigned a different assistant who was much stricter with him. The student is now in the 7th grade and his behavior is completely fine.

Longterm success

12 let, 7. ročník

sport, počítačové hry

ADHD

Fyzické násilí

VŠ, RJ-ZSV

28

Žák nejevil žádné známky problematického chování v prvních dvou ročnících základní školy. Ve třetím ročníku se však jeho chování náhle výrazně zhoršilo, žák začal být vůči svým spolužákům agresivní, začal je napadat jak fyzicky, tak slovně, většinou velice vulgárně. Se začátkem tohoto problémového chování se take vyskytlo zhoršení celkového prospěchu žáka. Postupem času se ukázalo, že začátek problémového chování žáka korelovalo se zhoršenou situací doma (rodiče žáka v té době procházeli rozvodovým řízením). U žáka tedy docházelo ke stresu způsobeném zhoršenou situací doma, jeho násilné a agresivní chování bylo take podpořeno jeho diagnostikovaným ADHD. Žák s rodiči navštívil odbornou poradnu, kde jim bylo doporučeno, aby žakovi byl přidělen asistent. Tento asisent měl pomáhat zvládat problémové chování žáka. Žák měl tohoto asistenta přiděleného v období od 3. do 4. třídy, ke zlepšení chování však nedocházelo. Škola opakovaně kontaktovala matku s tím, že chování jejich syna se ve výuce nezlepšuje, přičemž matka vždy odvětila, že syn má diagnózu ADHD a že tedy za své problémové chování nemůže a jeho chování se nezlepší.

Žák má průměrný prospěch, ve třídě poměrně oblíbený. Složitá rodinná anamnéza, rodiče jsou rozvedení, sourozence nemá.

Žákovi byl přidělen odborný asistent, který pomáhal žákovi reflektovat jeho chování a umírňoval jeho agresivní projevy.

Řešení tohoto problému trvalo relativně dlouhou dobu (od 3. do 7. třídy), ve výsledku se ale však ukázalo jako úspěšné. V 5. třídě mu však byl přidělen jiný asistent, který na něj byl mnohem přísnější. Žák je nyní v 7. třídě a jeho chování je zcela v pořádku.

5

Two students from the class at the lower gymnasium, where I am currently the class teacher, came to see me. One of them was crying and the other brought her, so it was clear to me that something was going on. The one who was crying didn't say much, but the other one immediately started that the boys locked the first student in the locker room and laughed at her. Unfortunately, the first student is claustrophobic, I have known this from her parents since the beginning of the classroom, and I always have to take this into account, for example, during school trips and similar situations where it could cause her some problems. Of course, the class also notices such situations, so the boys know that such things bother her. I asked the girls which boys they were, even though I had already guessed who it would be. It is a group of boys in the class, headed by one boy, such a natural authority figure with leadership skills. The guys have respect for him and get pulled over, although I think they're all pretty handy without him, but once they're with him, it's worse. When the first student calmed down, she told me that it was mainly one of the classmates who initiated it and the other boys rather just joined him.

The first student – above average intelligent student, friendly but explosive, natural authority. The second student - an average student with a problem-free behavior, likes to read and play the guitar.

Physical aggression, Verbal aggression

Even on the day when this situation happened, I called the boy to my office and asked him how and why it happened. At first he tried to blame it on the other boys, but after a while of negotiating he admitted that he locked the first student in the locker room and didn't want to let her out for a while. He told me that the first student laughed at him, that he doesn't have any designer clothes and wears one T-shirt for 3 days at a time. Unfortunately, the first student does not come from a family that is financially well off, so she wears more ordinary clothes. It is now popular among students to wear different brands of clothing, they deal with it a lot and are interested in it. So the boy responded to this taunt and took advantage of his classmate's weaknesses. So I thought they were both guilty. I tried to explain to the boy that it is definitely not good to reciprocate in such a way, that if someone laughs at him, he should come to me and we will try to solve it together. Unfortunately, this was the result of his choleric and impulsive actions. I also called the first student after the boy and tried to explain to her that the boy's behavior was definitely not right, but it was a reaction to her mocking him. They both seemed to understand what I meant. Subsequently, I also informed the parents of both students about this situation, and they immediately told me that they would discuss it with the children. Fortunately, they were supportive parents with whom I never had any problems. As part of prevention, I also tried to come up with some games for the class that would support cooperation in the class and eliminate similar situations.

Working with the collective, Interview

In this particular case, it worked to discuss with the boy and the first student. Since then, the two of them have not had any problems together, and I have not seen similar behavior in class that I would have to deal with. It is possible that now and then the students laugh at each other, but they are old enough not to deal with it in a similar way and it has never happened that they have to deal with it with me. I'm glad it turned out this way. Actually, I didn't even have to deal with it directly with my parents, although I think they must have arranged it at home as well.

Longterm success

11 let

Fotbal, počítačové hry

Mgr., ČJ + OV

21

Přišly za mnou dvě žákyně ze třídy na nižším gymnáziu, kde jsem aktuálně třídní učitelkou. Jedna z nich plakala a druhá ji přivedla, tak mi hned bylo jasné, že se něco děje. Ta, co plakala, moc nemluvila, ale ta druhá hned spustila, že kluci zavřeli první žákyni do šatny a smáli se jí. První žákyně je bohužel klaustrofobička, vím to již od začátku třídnictví od jejích rodičů a musím to vždy zohlednit např. při školních výletech a podobných situacích, kde by jí to mohlo způsobovat nějaké problémy. Takových situací si samozřejmě všímá i třída, a tak kluci ví, že jí takové věci vadí. Ptala jsem se holek, o které kluky se jedná, i když jsem už předem tušila, o koho půjde. Jedná se o partu kluků ve třídě, v jejichž čele je jeden chlapec, taková přirozená autorita s vůdčími schopnostmi. Kluci z něj mají respekt a nechají se stáhnout, i když si myslím, že bez něj jsou všichni docela šikovní, ale jakmile jsou s ním, je to horší. Když se první žákyně uklidnila, řekla mi, že to inicioval hlavně jeden ze spolužáků a ostatní kluci se k němu spíše jen přidali.

První žákyně – nadprůměrně inteligentní žákyně, kamarádská, ale výbušná, přirozená autorita. Druhá žákyně – průměrná žákyně s bezproblémovým chováním, ráda čte a hraje na kytaru.

Ještě v ten den, kdy se tato situace stala, jsem si zavolala toho chlapce do kabinetu a zeptala se jej, jak a proč se to stalo. Nejprve se to snažil hodit na ostatní kluky, ale po chvíli domlouvání přiznal, že první žákyni zavřel do šatny on a chvíli ji nechtěl pustit ven. Řekl mi, že se mu první žákyně smála, že nemá žádné značkové oblečení a jedno tričko nosí 3 dny vkuse. První žákyně bohužel nepochází z rodiny, která by na tom byla finančně dobře, a tak nosí spíše obyčejnější oblečení. Mezi žáky je teď populární nosit různé značky oblečení, hodně to řeší a zajímají se o to. Ten chlapec tedy reagoval na tento posměšek a využil spolužaččiny slabiny. Měla jsem tedy za to, že se provinili oba. Tomu chlapci jsem se snažila vysvětlit, že určitě není dobré takovým způsobem věci oplácet, že pokud se mu někdo směje, má za mnou přijít a budeme se to snažit řešit společně. Bohužel to byl výsledek jeho cholerického a impulzivního jednání. Po tom chlapci jsem si zavolala i první žákyni a snažila se jí naopak vysvětlit, že chování toho chlapce nebylo rozhodně správné, ale byla to reakce na to, že se mu posmívala. Zdálo se, že oba dva pochopili, co jim tím chci říct. Následně jsem o této situaci informovala i rodiče obou žáků a ti mi hned řekli, že to s dětmi proberou. Naštěstí se jednalo o vstřícné rodiče, se kterými jsem nikdy neměla žádný problém. V rámci prevence jsem se potom snažila také vymyslet nějaké hry pro třídu, které by podpořily spolupráci ve třídě a eliminovaly podobné situace.

V tomto konkrétním případě zafungovalo to s tím chlapcem a první žákyní probrat. Od té doby už ti dva spolu neměli žádné problémy a ani ve třídě jsem podobné chování, které bych musela řešit, neviděla. Je možné, že se tu a tam žáci smějí jeden druhému, ale už jsou dostatečně velcí na to, aby to neřešili podobným způsobem a nikdy už nedošlo k tomu, že by to museli řešit se mnou. Jsem ráda, že to takto dopadlo. Vlastně jsem to ani nemusela řešit přímo s rodiči, i když si myslím, že jim určitě doma také domlouvali.

5

The student brought nicotine sachets (Lyft) with him to school. He used them sometimes. Some classmates also knew about it, the student did not hide it too much. The fact was brought to the attention of the teaching assistant who works in the class.

The student is sociable, gets along well with other classmates. It does not cause disputes. He does not engage in extra work or other activities on his own initiative.

Violation of classroom/school rules

I caught the student during a break in the corridor with the aforementioned bags surrounded by two other classmates. He did not deny anything and made a fair confession. We immediately went to the director's office. Everything happened calmly, without resistance. In the director's office, he again confessed to everything. The student was awarded a two in behavior.

Consequences

The student was awarded a two in behavior. He accepted it in such a way that he didn't care at all. But it had the effect that the student no longer carried nicotine bags with him to school. It did not cause changes in future behavior in other respects.

Longterm success

14

venkovní sportovní aktivity

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Hyperaktivita,Nepozornost,Impulzivita

Z, Př

15

Žák si nosil s sebou do školy nikotinové sáčky (Lyft). Občas je užíval. Věděli o tom i někteří spolužáci, žák se tím příliš netajil. Na skutečnost byl upozorněn asistentem pedagoga, který ve třídě pracuje.

Žák je společenský, vychází s ostatními spolužáky dobře. Nevyvolává spory. Při práci navíc nebo jiných aktivitách se z vlastní iniciativy neangažuje.

Žáka jsem přistihl o přestávce na chodbě se zmiňovanými sáčky obklopeného ještě dvěma spolužáky. Nic nezapíral a férově se přiznal. Šli jsme ihned do ředitelny. Vše probíhalo klidně, bez vzdoru. V ředitelně se opět ke všemu přiznal. Žákovi byla udělena dvojka z chování.

Žákovi byla udělena dvojka z chování. Akceptoval to tak, že mu to bylo celkem jedno. Účinek to ale mělo ten, že žák s sebou do školy nikotinové sáčky již nenosil. Změny v chování do budoucna v jiných ohledech to nevyvolalo.

5

The situation at the level of student behavior began to change last year, after the return to face-to-face teaching after the lockdown. The previously problem-free student started running away from school, always after a conflict with someone from the neighborhood. The first incident occurred in the sorority, when the teacher, whom the student did not like, simply ran away after a vigorous response. This behavior has become repetitive. The first time he ran directly from a teacher, there was a physical attack where he scratched the teacher and broke her fingernails. Help came from a colleague from the next class, who restrained the student, but also suffered scratches and bruises. In one case, the student ran to a busy intersection, where the teacher chased him and injured her knee in the process. The most serious incident occurred when the pupil tried to run away, but the janitor already knew the situation and locked the front door, leading to the pupil banging and kicking the door.

The student's problem has its roots in the family environment. His mother, a kindergarten teacher, is described as domineering, often complaining about school, criticizing teachers and finding fault. The student is the third child in the family to attend this school. After returning from the lockdown, he was the only family member who had to physically go to school while the others stayed at home. During the lesson, the pupil was defiant, worked ahead of time despite instructions in the mathematics he was good at, and fell behind in other subjects. In conflict situations in the classroom, he behaved aggressively and ran away, even if it was not a real conflict. His behavior negatively affected other students who were confused and tried to help the teacher.

Emotional outbursts, Violation of classroom/school rules

When the student ran away, the teacher chased him while the assistant remained in the classroom. During an attempt to calm the student down, he was physically assaulted and cursed. The situation was reported to the director, who also suffered an injury. Everyone was injured and exhausted. After the student calmed down, it was necessary to immediately call the parents to the school, which happened often. The pupil's mother reacted to the situation with reproaches towards the school. The discussion with her was difficult and the school had no other options to solve the situation. Contacting a psychologist's crisis line was considered as a last resort. Finally, the mother was convinced to see a psychologist with the student, which they still do today.

Physical intervention, Interview, Cooperation with experts

The problem with the student's behavior remained partially unresolved, mainly because of the mother's attitude. The school tried to cooperate and offered solutions, but the mother was not willing to cooperate. Despite this, it is positive that the family has started seeing a psychologist. The student is no longer in the class of the teacher who describes the situation, but according to information from the new class teacher, the student's behavior has improved. He still has problems in the family environment and doesn't always focus on his schoolwork, but he hasn't run away yet. Recently, the whole class participated in an outdoor school, where the student was eventually taken because he behaved well.

Longterm success

2. třída

Počítačové hry, kočky, cvičení posilování)

Agrese

Učitelství pro první stupeň ZŠ

24

Situace s žákem se začaly dít loni, po návratu do prezenční výuky po lockdownu. Předtím bezproblémový žák začal utíkat ze školy. Stalo se to vždycky, když se s někým pohádal, například se spolužákem. První incident nastal v družině, kdy po rázné odpovědi vychovatele, kterého žák neměl rád, prostě utekl. Toto chování se stalo opakovaným. Když poprvé utekl mně, tak jsem to vůbec nezvládla. Úplně mě doškrábal, zlomil mi nehty... Musela mi přijít na pomoc učitelka z vedlejší třídy, která ho chytla a zalehla. Ale taky si odnesla škrábance a modřiny. Jednou se mu dokonce povedlo utéct úplně ven a běžel ke té rušné křižovatce, já za ním, až jsem si z toho vyhodila koleno. Nejvážnější incident se odehrál, když žák chtěl utéct, ale školník již situaci znal a zamkl vstupní dveře, což vedlo k tomu, že žák začal do dveří mlátit a kopat.

Problém žáka má kořeny v rodinném prostředí. Jeho matka, učitelka v mateřské škole, je despotická, často si stěžuje na školu, kritizuje učitele a hledá chyby. Žák je třetím dítětem v rodině, které navštěvuje tuto školu. Po návratu z lockdownu byl jediným členem rodiny, který musel fyzicky do školy, zatímco ostatní zůstávali doma na online výuce. Během výuky byl žák vzdorovitý, v matematice, která mu šla, pracoval předem navzdory pokynů. Ve všech ostatních předmětech zaostával. V konfliktních situacích ve třídě se choval agresivně a utíkal, i když to nebyl skutečný konflikt. Často se tak škádlili a pošťuchovali s jeho nejlepším kamarádem, který mohl říct i něco úplně neškodného. Ale žáka to vždycky rozčílilo. Jeho chování negativně ovlivňovalo ostatní žáky, kteří byli zmatení a snažili se učitelce pomáhat. Snažila jsem se je do toho nezapojovat a například ho vyzvala k řešení situace za dvěřmi.

Když žák utekl, tak jsem běžela za ním, zatímco ve třídě zůstala asistentka. U dveří jsme se ho snažili odtrhnout a uklidnit, ale nemělo to efekt. Strašně sprostě nám nadával, bil nás, škrábal. Volali jsme paní ředitelku, která také utrpěla újmu. Všichni jsme byli zdeptaní, unavení, poškrábaní. Pak se nakonec i žák unavil a zklidnil, museli jsme ale okamžitě volat rodiče do školy. To už tam kvůli tomu chodili docela často. Matka nám naprosto vynadala, jak je možné, že nezvládneme jedno dítě, když jsme tam na něj byli tři. Zas a znova jsme to s ní řešili, ale nedala si říct. V našich silách nebylo co víc dělat. Neměli jsme na tuhle situaci další páky. Ředitelka má sice číslo na krizovou linu na psychologii, ale to jsme si nechali jako úplně nejzazší řešení. Nakonec jsme tu mamku přemluvili, ale byl to dlouhodobý proces, že by měli zajít k psychologovi. Chodí tam doteď.

Problém s chováním žáka zůstal částečně nevyřešen, především kvůli postoji matky. Škola se snažila o spolupráci a nabízela řešení, ale matka nebyla ochotná spolupracovat. Navzdory tomu je pozitivní, že rodina začala navštěvovat psychologa. Není již v mé třídě, má ho jiná třídní učitelka. Od nového školního roku ale můžu říct, že se chování žáka zlepšilo. Stále má problémy v rodinném prostředí a ne vždy se soustředí na školní práci, ale zatím nedošlo k útěku. Nedávno se celá třída zúčastnila školy v přírodě. Třídní učitelka počítala s tím, že raději nepojede, ale nakonec byl žák na výlet vzat, jelikož se do té doby choval dobře.

5

In the first grade, as a special pedagogue, I received a boy with Asperger's syndrome who was not socially integrated and had significant problems with it. He had problems with concentration, he didn't know how to work, how to prepare things for class, how to work with a textbook and a worksheet, how to behave. Sometimes he had such outbursts of aggression towards himself and displays of anger where he would tear things and not control himself.

A first grader with Asperger syndrome, dyscalculia and dysgraphia. So he was weaker in mathematics and Czech (threes), but in the area that interests him (for example, natural history) he was very above average (ones). Frequent bouts of aggression and anger in classes.

Diagnosis, Emotional outbursts, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

The student often suffered bouts of aggression and anger towards himself, when during the lesson he was able to tear up the worksheet he had just been given. That's why I always print a few extra sheets to be ready to give him a new one as soon as he calms down. We gradually taught him how to treat textbooks and other aids. I tried to teach him the good way, in the way that I tried to explain everything to him calmly. No rough and tough hits. It went very well. As for inclusion in the collective, the other children respected him and tried to help him with everything he needed help with.

Support, Interview

Everything went very well. The parents also worked at home with the boy, so things went well. Now the boy is in second grade and doing well.

Longterm success

1. třída, 6 let

přírodní vědy, četba

Náběh na Aspergerův syndrom,Dyskalkulie,Dysgrafie

Agrese

Vysokoškolské – Mgr. - speciální pedagogika, vzdělávání pro 1. stupeň ZŠ

26 let

V první třídě jsem dostala, jakožto speciální pedagožka, chlapce s Aspergerovým syndromem, který nebyl sociálně začleněn a měl s tím značné problémy. Měl problémy s koncentrací pozornosti, nevěděl, jak pracovat, jak se nachystat věci na hodinu, jak pracovat s učebnicí a pracovním listem, jak se chovat. Občas měl takové výpady agresivní vůči sobě a projevy vzteku, kdy trhal věci a nekontroloval se.

Žák první třídy s Aspergerovým syndromem, dyskalkulií a dysgrafií. V matematice a češtině tedy slabší (trojky), ale v oblasti, která ho zajímá (například přírodopis) byl velice nadprůměrný (jedničky). Časté záchvaty agrese a vzteku v hodinách.

Žák trpěl často záchvaty agrese a vzteku vůči sobě, kdy během vyučovací hodiny byl schopen roztrhat pracovní list, který zrovna dostal. Proto jsem vždy vytiskla o pár listů navíc, abych byla připravena mu dát nový, jakmile se uklidní. Postupně jsme ho učili, jak se chovat k učebnicím a ostatním pomůckám. Snažila jsem se ho to naučit po dobrém, tím způsobem, že jsem se mu vše snažila v klidu vysvětlit. Žádné hrubé a tvrdé zásahy. Dařilo se to velmi dobře. Co se týče začlenění do kolektivu, ostatní děti ho respektovaly a snažily se mu pomáhat se vším, s čím potřeboval pomoct.

Dařilo se vše velmi dobře. Rodiče s chlapcem doma také pracovali, tak to pak šlo hezky. Nyní je chlapec na druhém stupni a daří se mu.

5

The situation repeats itself during my work hours. When students work with different materials and create products that require concentration, patience, and students have to work according to pre-given instructions. If it is possible for the students to work according to their own imagination or their own model, which they create themselves, everything is fine. But if, for example, I assigned work with modeling clay, when they had to model a specific thing according to a template or we made 'recyclers' from waste material, such as toilet paper rolls, PET bottles, foil and the like, which the class had to present on Earth Day, so the problem arises. The boy consistently refuses to work on the assigned task and deliberately destroys other classmates' products. It also often happens to me that instead of the assigned task, the boy either does not hand in anything or his creation is something else entirely. Mostly it has some 'morbid or sexual' subtext.

The boy is only diagnosed with ADHD, the parents refuse any further examination, as well as any psychological help offered by the school or any examination in a pedagogical-psychological consultancy. In other subjects, it manifests itself in inattention, failure to complete assigned tasks, and disrespect for authority. The boy lives in foster care.

Physical aggression, Not attending to teaching/Inattention to teaching

The boy consistently refuses to work on the assigned task and deliberately destroys other classmates' products. All the pupils were successful in their creations, and one girl even modeled an exact copy of the given model. When I praised the students for a job well done. The boy suddenly cried out and with a 'Huronian laugh' he ran towards the displayed products with incredible speed that could not be stopped and threw most of them to the ground. Unfortunately, many of them did not survive the boy's typhoon and were destroyed when they fell to the ground. The children were greatly derailed by the boy's act, including me. I'm on the whole, you could say a calm teacher, but at that moment the blood rushed to my head, I shouted at the boy that he was stupid and wanted to slap him. But at the last moment I stopped and returned my outstretched hand back to my body. I realized that 'getting angry means destroying your health because of other people's stupidity' and the teacher must maintain 'decorum' in every situation. But the given situation really turned me off.

Disrespectful communication, Support, Interview

After repeated incidents, I called the boy to my office accompanied by an assistant. Which is with another child, but he moves around the class more often than I do and often has a better insight into what is going on behind the scenes of the class. We talked about the whole situation in class, what happened. What could have caused such a reaction in him that he was able to destroy the products of others. That there are things that a person does for pleasure and what would make him happy, what he would like to create. The boy said he would prefer to create a working gallows. He did not want to answer any other questions. My assistant and I were amazed and in the next hour of work activities I included the production of a historical model of the city in connection with local history. Since our city had a feudal right in the Middle Ages, we created models of the town hall, the church, and finally the gallows itself. In class, we explained to each other what capital law actually means, and that in ancient times many criminals, thieves and murderers ended up on the gallows. I intended for the boy to realize that the way he behaves in class can lead to bad ends. I have been working in education for 25 years, but during my time in education I have never encountered similar behavior in a regular school. I think that the inclusion that took place recently in our education system was not very happy for many students, including teachers. There are students who require very individual care and access, and unfortunately, despite the number of assistants in schools, we cannot provide them in regular schools. Unfortunately, I don't know how to do it in that case and I consider it my pedagogical failure.

Failure

11 let, 5. ročník ZŠ

Sport, bojová umění

ADHD

ADHD,Podvody,Lhaní,Neuznávání pravidel,Ničení majetku

Mgr., učitelství občanské výchovy, přírodopis, pracovní činnosti, výtvarná výchova

25

Situace se mi opakuje v hodinách pracovních činností. Kdy žáci pracují s různými materiály a vytváří výrobky, které vyžadují soustředění, trpělivost a žáci mají pracovat podle předem daného návodu. Pokud je možné, aby žáci pracovali podle vlastní fantazie nebo svojí předlohy, kterou si sami vytvoří, je vše v pořádku. Pokud jsem ale například zadala práci s modelovací hmotou, kdy měli vymodelovat konkrétní věc podle předlohy nebo jsme vyráběli 'recyklověci' z odpadního materiálu, jako jsou ruličky od toaletního papíru, PET láhve, fólie a podobně, kterou se třída měla prezentovat na Dni Země, tak nastává problém. Chlapec soustavně odmítá pracovat na zadaném úkolu a záměrně ničí ostatním spolužákům jejich výrobky. Často se mi také stává, že místo zadaného úkolu chlapec buď neodevzdá nic nebo jeho výtvor je zcela něco jiného. Většinou má nějaký 'morbidní či sexuální' podtext.

U chlapce je diagnostikováno pouze ADHD, další vyšetření rodiče odmítají, stejně jako jakoukoli psychologickou pomoc nabízenou školou nebo jakékoliv vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. V ostatních předmětech se projevuje nepozorností, neplněním zadaných úkolů, nerespektováním autorit. Chlapec žije ve střídavé péči.

Chlapec soustavně odmítá pracovat na zadaném úkolu a záměrně ničí ostatním spolužákům jejich výrobky. Všem žákům se výtvory povedly, a dokonce jedna dívka vymodelovala zcela přesnou kopii zadaného modelu. Když jsem žáky chválila za skvěle odvedenou práci. Chlapec najednou vykřikl a s 'hurónským smíchem' neuvěřitelnou rychlostí, která se nedala zastavit přiběhl k vystaveným výrobkům a většinu shodil na zem. Bohužel mnohé z nich nepřestály chlapcův tajfun a při pádu na zem se zničily. Děti byly značně vykolejené z chlapcova činu mně nevyjímaje. Jsem v celku, dá se říci klidná učitelka, ale v tu chvíli se mi nahrnula krev do hlavy, vykřikla jsem na chlapce, že je blb a chtěla jsem mu dát pohlavek. Na poslední chvíli jsem se ale zastavila a napřaženou ruku vrátila zpět k tělu. Uvědomila jsem si, že 'rozčilovat se, znamená, ničit si zdraví pro blbost jiných' a učitel musí zachovávat 'dekórum' v každé situaci. Neskutečně mě daná situace ale vytočila.

Po opakovaných incidentech jsem si chlapce zavolala do kabinetu za doprovodu asistentky. Která je u jiného dítěte, ale ve třídě se pohybuje častěji jako já a má častokrát větší přehled do zákulisí třídy, co se tam děje. Popovídali jsme si o celé situaci v hodině, co se stalo. Co v něm mohlo vyvolat takovou reakci, že dokázal zničit výrobky ostatních. Že jsou věci, které člověk dělá pro radost a co by udělalo radost jemu, co by chtěl vytvořit. Chlapec řekl, že nejraději by vytvořil funkční šibenici. Na ostatní otázky nechtěl v žádném případě odpovídat. S asistentkou jsme se zarazily a v další hodině pracovních činností jsem zařadila ve spojení s vlastivědou vyrobení historického modelu města. Jelikož v dobách středověku mělo naše město hrdelní právo, tvořili jsme modely radnice, kostela, a nakonec i samotné šibenice. Ve třídě jsme si vysvětlovali jsme si, co vlastně hrdelní právo znamená, a že v dávných dobách mnoho zločinců, zlodějů a vrahů končilo právě na šibenici. Měla jsem v úmyslu, aby si chlapec uvědomil, že chování, jakým se v hodinách chová může vést ke špatným koncům. Pracuji ve školství již 25 let, ale za dobu mého působení ve školství jsem se v běžné škole s podobným chováním u žáka ještě nesetkala. Myslím si, že inkluze, která proběhla v nedávné době na půdě našeho školství nebyla pro mnohé žáky, potažmo ani učitele příliš šťastná. Jsou žáci, kteří vyžadují velmi individuální péči a přístup a ten jim bohužel i přes množství asistentů ve školách nemůžeme v běžných školách zajistit. Bohužel se v tom to případě nevím rady a považuji to za své pedagogické selhání.

5

I was in charge of the corridor that day. The student was arguing with a classmate there, and the dispute slowly turned into shouting. I went to intervene and asked the girls to calm down. But the student snapped at me: "You have nothing to order me around!

Žačka is very dominant in her group of friends and in most cases has the main say. She is taught that they give way to her in the family. Cases like this happen quite often.

Verbal aggression

At first I was taken aback by the situation, but I quickly recovered and tried to forcefully remind the student who was the teacher and who was the student. "I have something to tell you. You are in school, I teach you and I have responsibility for you.

Interview, Warning

Žačka quickly remembered after my strong reminder. She calmed down and we were able to have a normal dialogue. We settled the dispute and the girls went their separate ways. However, it had no effect in the long run.

Shortterm success

6 let, 1. třída

-

Manipulace

VŠ, učitelství pro 1. stupeň

3

Ten den jsem měla dozor na chodbě. Žačka se tam zrovna dohadovala se spolužačkou a spor pomalu přecházel do křiku. Šla jsem zasáhnout a požádala jsem děvčata, aby se zklidnila. Žačka se na mě ale obořila: „Ty mi nemáš co rozkazovat!

Žačka je velice dominantní ve skupině svých kamarádek a ve většině případů má hlavní slovo. Je naučená, že jí v rodině ustupují. Případy, jako tento, se odehrávají docela často.

Nejprve mě situace zaskočila, ale rychle jsem se vzpamatovala a pokusila se žačce rázně připomenout, kdo je tu učitel a kdo žák. „Mám ti co rozkazovat. Jsi ve škole, učím tě a mám za tebe zodpovědnost.

Žačka si po mé rázné připomínce rychle vzpomněla. Uklidnila se a mohly jsme navázat normální dialog. Spor jsme urovnaly a děvčata si šla po svém. Z dlouhodobého hlediska to však nemělo účinek.

5

knew in advance that this class was going to be a disaster, but I didn't know how big it would be. The end of the secondary school was approaching and I was carrying the corrected half-term papers to the freshmen. It was the decisive mark, for closing the marks. The student never coped well when he got a bad grade (4 or 5), and when I gave him a red 5 for the final paper, I expected a negative reaction. The class started like any other, registration in the classroom and then giving out tests. I usually ask someone to pass it out, but I didn't want the student to vent his anger on his classmates. I was about halfway through the pupil's test. When I gave him the test, he started sobbing. 'How like in five?!' he shouted 'Do you know how long it took me to study for this?! But that means I have to make repairs, again! No it does not!' I heard him, but because I knew he wouldn't be happy with his result, I lightly ignored his speech. And suddenly it happened! Out of nowhere, a terrible blow, the student threw the bench in front of him in a huge sense of injustice. All the girls screamed. He just flipped her over. Today I realize that it was wrong, but I blurted out immediately: 'Are you normal?' And my second thought was: Thank God he's sitting in the first pew and didn't hurt anyone. I realized the inadequacy of my question. I placed the remaining papers on the desk and in front of me and slowly walked over to the student. 'Student, try to inhale deeply and exhale slowly.' I walked slowly towards him and when he looked at me I was really scared. His face was all red, his lips were crooked and he was barely breathing. I went closer and he repeated: 'Breathe slowly..'. There was only anger in his eyes.

The student is unfocused, most of the time he is not mentally present. Almost all items go through with 'scraped ears'. He is smaller than other boys, even some girls, which is probably why he goes to the gym - he compensates for his smaller height with muscle mass.

Emotional outbursts

asked the pupil in the other desk to run for the gym teacher, who was also the guidance counselor. He trusts the student, they have individual meetings once a week to manage stress. I went to the student and tried to explain to him that the world is not falling apart. He immediately replied: 'How do they not crash? Do you have any idea what the hell this is?' 'I understand you're upset, but we can still try to work it out.' I tried to speak as calmly as possible, but I could hear my voice shaking. 'And how? The holidays are coming soon! And I won't have a closed year again?' 'You're right, but we'll sign you up for commission exams and you'll finish your math.' 'Like in the summer? I'm not going anywhere again, mother will want me to study...' During this sentence, the gym teacher came. I was immediately calmer when there were two of us. 'Hey student, what's going on here?' asks the gymnast. 'Everything's fucked up, that's what's going on here!' 'But, but young man, what were we saying about those expressions. Vulgarisms will not help us in any way.' 'Fine, sorry.' It could be seen that when the gym teacher came, the student calmed down significantly. The student collapsed on the chair, which, unlike the bench, was standing. The gym teacher offered to talk about it in his office. Of course, I released the student from the rest of the lesson (or from the last 5 minutes) and believed that the gym teacher would handle it all. After all, they work together some Friday.

Support, Interview, Cooperation with experts

really didn't know what to do. I was expecting an exaggerated reaction, but it didn't really occur to me that furniture would fly. 'Fortunately' this was such a big deal that we finally convinced the pupil's mother that the boy needed professional help. Since then, the student regularly attends the PPP, where he visits a psychologist who does various stress management exercises with him. We also agreed with the pedagogic council that it would be appropriate for pupils to 'create' tutoring groups after school, specifically for 'problematic' subjects - M, ČJ, ANJ etc.

Partial success

17 let, 1. roč.

Videohry, skateboard apod.

Lhaní,Manipulace

Přes 20 let

Věděla jsem už předem, že tahle hodina bude malér, ale to jsem ještě nevěděla, jak velký. Blížil se konec ŠR a nesla jsem prvákům opravené pololetní písemky. Byla to rozhodující známka, pro uzavření známek. Žák nikdy moc nezvládal, když dostal špatnou známku (4 nebo 5), a když jsem mu nesla na závěrečné práci rudou 5, čekala jsem negativní reakci. Hodina začala jako každá jiná, zápis do třídnice a pak rozdat testy. Většinou prosím někoho, ať to rozdá, ale nechtěla jsem, aby si žák vylíval vztek na spolužácích. Žákův test jsem měla cca v polovině. Když jsem mu test dala, začal soptit. 'Jak jako za pět?!' křičel 'Víte, jak jsem se na to dlouho učil?! Ale to znamená, že musím k opravkám, zase! Ne, to ne!' Slyšela jsem ho, ale protože jsem věděla, že nebude se svým výsledkem spokojený, lehce jsem jeho projev ignorovala. A najednou se to stalo! Z ničeho nic hrozná rána, žák v obrovském pocitu křivdy odhodil lavici před sebe. Všechny dívky vyjekly. Prostě ji převrátil. Dnes už vnímám, že to bylo špatně, ale hned jsem vyhrkla: 'Si normální?' A moje druhá myšlenka byla: Díky bohu, že sedí v první lavici a nikoho nezranil. Uvědomila jsem si neadekvátnost mé otázky. Zbylé písemky jsem položila na lavici a před sebe a pomalu šla k žákovi. 'Žák, zkus se zhluboka nadechnout a pomalu vydechnout.' Šla jsem pomalu k němu, a když se na mě podíval, měla jsem opravdu strach. Obličej měl celý rudý, rty pokřivené a skoro nedýchal. Šla jsem blíž a opakoval: 'Pomalu dýchej..'. V očích měl jen vztek.

Žák je nesoustředěný, většinu času není duchem přítomen. Téměř všechny předměty prochází s 'odřenýma ušima'. Vzrůstem je menší než ostatní chlapci, i některé dívky, asi proto chodí do posilovny – kompenzuje si menší vzrůst svalovou hmotou.

Požádala jsem žačku v druhé lavici, aby zaběhla pro tělocvikáře, který byl zároveň výchovným poradcem. Žákovi důvěřuje, jednou týdně mají individuální setkání, kvůli zvládání stresu. Šla jsem k žákovi a snažila jsem se mu vysvětlit, že se svět nebortí. Hned odvětil: 'Jak nebortí? Tušíte, co je to za průser?' 'Chápu, že si rozčílený, ale můžeme to ještě zkusit vyřešit.' Snažila jsem se mluvit, co nejklidněji, co to šlo, ale sama jsem slyšela, jak se mi chvěje hlas. 'A to jako jak? Dyť za chvíli sou prázdniny! A já jako zas nebudu mít uzavřenej rok?' 'To máš sice pravdu, ale přihlásíme tě ke komisionálním zkouškám a matiku si doděláš.' 'To jako v létě? To zas nikam nepojedu, matka bude chtít, abych se učil...' Během téhle věty, přišel tělocvikář. Hned jsem byla klidnější, když jsme tam byli dva. 'Čau žák, co se to tu děje?' ptá se tělocvikář. 'Všechno je v prdeli, to se tu děje!' 'Ale, ale mladej, co sme to říkali o těch výrazech. Vulgarismy nám nijak nepomůžou.' 'Fajn, sorry.' Šlo poznat, že jak přišel tělocvikář, žák se výrazně uklidnil. Žák se svalil na židli, která na rozdíl od lavice stála. Tělocvikář mu nabídl, že si o tom, můžou promluvit u něj v kabinetu. Samozřejmě jsem žáka uvolnila ze zbytku hodiny (resp. z těch posledních 5 minut) a věřila, že tělocvikář to celé zvládne. Přece jenom spolu pracují nějaký ten pátek.

Popravdě jsem nevěděla, co mám dělat. Čekala jsem přemrštěnou reakci, ale že bude lítat nábytek, mně fakt nenapadlo. 'Naštěstí' tohle byl tak velký malér, že jsme konečně přesvědčili matku žáka, že kluk potřebuje odbornou pomoc. Od té doby žák dochází pravidelně do PPP, kde navštěvuje psycholožku, která s ním dělá různá cvičení na zvládání stresu. Také jsme se pedagogické radě shodli, že by bylo vhodné pro žáky 'vytvořit' doučovací kroužky po vyučování, právě 'problematickým' předmětům – M, ČJ, ANJ apod.

5

The student with whom the given situation occurred was often disruptive in the Czech language or civics class. Among his typical problem behaviors were yelling around the class, making very inappropriate comments, or getting up from his seat during class. It was a fourteen-year-old student in the seventh grade - he failed both the first and second grade. However, the forfeiture was not about lack of knowledge, but about behavior.

The environment in which the student lived and grew up was not one of the best - he never knew his father and his mother did not take care of him. The Czech Social Security Administration was also contacted several times in order to check the student's background, or rather his mother. The pupil's diagnosis was confirmed - dysorthography in combination with a non-specific spelling disorder and significant educational difficulties, so he had an IEP (individual education plan) set by the pedagogical consultancy and a PO (plan of support measures) was determined, which was mainly intended to help us, the teachers, with access to to the pupil. He also received one hour a week of special pedagogical care from the educational counseling center, which I was in charge of. Pedagogical care always took place from seven in the morning. He attended regularly in the sixth grade, but after that his interest waned, which led to the cancellation of classes.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

If we were to talk about the student's performance, it was below average. He regularly received A's in mathematics and languages, and often did not even appear for the resit exam at the end of the year. It was mainly about the pupil's lack of interest in teaching. However, if the topic or the teacher interested him, he was able to improve his grades. There have been countless incidents with the pupil, one of the most serious happened during a break. The class was already waiting in the corridor for the next lesson, when the student suddenly took out the hairspray and lit the 'cloud' with a lighter. He burned a tiny piece of a classmate's hair. The second incident took place in a cinema where filming is prohibited. However, it was discovered that the pupil had documented the entire film, which could have led to a report to the police. The whole matter was resolved with the director, the cinema and the police.

Disrespectful communication, Transfer of student, Warning

The conflict, which I already had to solve, was no longer life-threatening. This was my first lesson with the class the student attended. I was warned in advance about his problematic behavior during classes, but I didn't know how to approach him, none of the teachers gave me advice. At first I yelled at him a few times to shut up, which had the opposite effect - his behavior got worse. When I couldn't even continue explaining the material because of his behavior, my cup of patience overflowed. I started yelling at him, which he didn't like, and he returned it with the same coin. I didn't know what to do anymore, so I kicked him out of the classroom and left him to cool off in the hallway. Unfortunately, I only found out later that this is not the way to deal with a student - his behavior was the same at that moment and the next day.

Failure

14 let, 7. ročník.

Žádný, později fotbal – nijak se v chování neprojevilo.

Dysortografie,Poruchy učení,Problém s prací ve skupině

Bakalářský titul – český jazyk a občanská výchova

4, 5 roku

Žák, se kterým došlo k dané situaci, často vyrušoval v hodině českého jazyka či občanské výchovy. Mezi jeho typické problémové chování patřilo pokřikování po třídě, velmi nevhodné poznámky či vstávání z místa v průběhu vyučování. Jednalo se o čtrnáctiletého žáka v sedmém ročníku – propadl jak na prvním, tak na druhém stupni. Propadnutí však nebylo o nedostatku vědomostí, nýbrž o chování.

Prostředí, ve kterém žák žil a vyrůstal, nepatřilo mezi nejlepší – otce nikdy nepoznal a matka se o něj nestarala. Několikrát byla kontaktována i Česká správa sociálního zabezpečení, aby kontrolovala žákovo zázemí, respektive jeho maminku. Žákovi byla potvrzena diagnóza – dysortografie v kombinaci s nespecifickou poruchou pravopisu a výrazné výchovné potíže, tudíž měl stanovený IVP (individuální vzdělávací plán) od pedagogické poradny a byl určen PO (plán podpůrných opatření), který měl hlavně pomoct nám, učitelům, ohledně přístupu k žákovi. Od pedagogické poradny též dostal jednu hodinu týdně speciální pedagogické péče, jež jsem měla na starost já. Pedagogická péče probíhala vždy od sedmi ráno. V šesté třídě docházel pravidelně, ale poté už jeho zájem opadl, což vedlo ke zrušení výuky.

Pokud bychom mluvili o prospěchu žáka, jednalo se o podprůměrný. V matematice či jazycích pravidelně dostával pětky a často ke konci roku už ani nepřišel k opravné zkoušce. Jednalo se především o žákův nezájem o výuku. Pokud ho však téma či vyučující zaujal/a, dokázal si svůj prospěch zlepšit. Incidentů s žákem se událo nespočet, jeden z nejzávažnějších se přihodil o přestávce. Třída již čekala na chodbě na následující vyučovací hodinu, když žák najednou v tu chvíli vytáhl lak na vlasy a zapalovačem 'oblak' zapálil. Spolužačce tím spálil nepatrný kousek vlasů. Druhý incident se odehrál v kině, kde je zákazáno natáčet. Zjistilo se však, že žák zdokumentoval celý film, což mohlo vést až k udání na policii. Celá záležitost se řešila s paní ředitelkou, kinem a policií.

Konflikt, který jsem již musela řešit já, nebyl už životu nebezpečný. Jednalo se o mou první vyučovací hodinu s třídou, do které žák chodil. Předem jsem byla upozorněna na jeho problémové chování při vyučování, nevěděla jsem však, jak k němu přistupovat, žádný z pedagogů mi radu neposkytl. Zprvu jsem ho párkrát okřikla, aby se ztišil, což mělo opačný efekt - jeho chování se o to více zhoršilo. Když už jsem kvůli jeho chování nemohla ani pokračovat ve výkladu látky, přetekl můj pohár trpělivosti. Začala jsem na něj křičet, což si nenechal líbit, a vrátil mi to stejnou mincí. Nevěděla jsem si už rady, tak jsem ho vykázala ze třídy, a nechala vychladnout na chodbě. Bohužel jsem až později zjistila, že takto se na žáka nemůže – jeho chování bylo v daný okamžik i následující den stejné.

5

The family from the village had their two children and at the same time adopted two more children. One of the adopted children was blind and the other child they adopted was both blind and deaf. The student was exceptional in his family in terms of knowledge, but in ours he was very below average. In my opinion, his parents were mainly to blame for the given situation, as they did not have time to pay attention to the student and discuss the subject with him at home. The student in question did not master the subject. He couldn't concentrate. However, it wasn't just that he didn't understand the subject matter, no one studied with him at home and we were mean to him. We wanted to help him and discuss the curriculum with him and help him manage what he has, but he didn't want to. From his side, it was very clear that he was not interested in studying and was not even trying to do anything himself to keep himself in school. He didn't mind getting bad grades, he didn't care. He was problematic in this regard from the first year, when he entered the gymnasium, but everything culminated in the fourth year, when he really couldn't be helped.

The student was an introvert, he went to school downright dirty and smelly, so you could see that he was very neglected, below average in his class, quiet, not trying, without any interests, in short, he didn't want to do anything and didn't enjoy anything. He really stood out in class because of his 'knowledge'. His class was very clever, hard-working and problem-free.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

Of course, several teachers had a problem with the student in question, in fact all of them who taught him. First, I talked to the student myself, but of course it didn't lead anywhere. After that, I contacted the parents to see if they could come to the school, that I would like to talk to them. By the way, in the entire 4 years that their son studied at the gymnasium, they were at school for class meetings about 2 times. However, the parents did not communicate at all. The agreement between the parents and the school has totally failed.

Interview

We had to constantly nag the parents because we had to solve the pupil's disadvantage and the whole situation. However, they still did not want to arrive, nor to solve the situation in any way. After a few weeks, they only called to say that they were taking their son home and deregistering him from our grammar school. So the situation ended with him being taken out of school.

Failure

Kvarta, 15 let

Žádné zájmy

Mgr., Ch, M

34

Rodina z vesničky měla své dvě děti a zároveň adoptovala další dvě děti. Jedno z adoptovaných dětí bylo slepé a druhé dítě, které adoptovali, bylo slepé i hluché. Žák byl ve své rodině výjimečný, co se týká znalostí, ale u nás byl velice podprůměrný. Dle mého názoru mohli za danou situaci hlavně jeho rodiče, jelikož neměli čas na to, aby se žákovi věnovali a probírali s ním dané učivo doma. Daný žák nezvládal učivo. Nedokázal se soustředit. Nebylo to však pouze tak, že by nechápal učivo, doma se s ním nikdo neučil a my jsme na něho byli zlí. Chtěli jsme mu pomoct a učivo s ním probrat a pomoct mu zvládat co má, on však nechtěl. Z jeho stránky šlo hodně cítit, že nemá zájem o studium a ani se nesnaží udělat sám něco pro to, aby se ve škole udržel. Nevadilo mu, že dostává špatné známky, bylo mu to jedno. Problémový byl v tomto ohledu už od primy, kdy nastoupil na gymnázium, ale vše vyvrcholilo až v kvartě, kdy mu opravdu nebylo pomoci.

Žák byl introvert, do školy chodil vyloženě špinavý a smradlavý, takže šlo vidět, že je velice zanedbaný, podprůměrný ve své třídě, tichý, nesnaživý, bez žádných zájmů, zkrátka se mu do ničeho nechtělo a nic ho nebavilo. Vyloženě ve třídě hodně vyčníval díky jeho 'znalostem'. Jeho třída byla velice šikovná, snaživá a bezproblémová.

S daným žákem mělo samozřejmě problém více učitelů, vlastně všichni, kteří ho učili. Nejdříve jsem si s žákem sama promluvila, ale nikam to nevedlo samozřejmě. Poté jsem kontaktovala rodiče, zda by nemohli přijít do školy, že bych si s nimi ráda pohovořila. Mimochodem, za celé 4 roky, co jejich syn studoval na gymnáziu, byli ve škole na třídních schůzkách asi 2x. Rodiče však vůbec nekomunikovali. Domluva mezi rodiči a školou totálně selhala.

Rodiče jsme museli neustále nahánět, protože jsme museli vyřešit žákův neprospěch a celou situaci. Oni však stále nechtěli dorazit, ani situaci nijak řešit. Po pár týdnech se ozvali pouze s tím, že si svého syna berou domů a odhlašují ho z našeho gymnázia. Takže situace skončila tím, že si ho vzali ze školy.

5

We had a student in the 7th grade and she also started having problems during online classes. She didn't contact us for about 14 days until those hours. She was a student who transferred to us from another school in the 6th grade and applied to the language gymnasium in the 7th grade. But she didn't get the hang of it, and in combination with the online teaching, she completely lost it. She lost her self-confidence and motivation to learn, and her grades dropped dramatically. She had big problems with math because she couldn't keep up with the connections. We also discussed it with the mother and the pupil, then we discussed with the educational committee. The student kept promising that she would improve, that she would handle it. So somehow we made it to the end of the 7th year, but there was a terrible drop in the results. Well, in the 8th grade she started to have mental problems, she couldn't participate in the team and her attendance started to drop. Her friends changed their relationship with her, because as she was not involved, they simply separated.

Student in the 7th year of elementary school, rather introverted, shy, quiet, group of a few friends, raised only by her mother, above average academic results, application for gymnasium.

Diagnosis, Failure to attend class, Attendance problems

We constantly pressed the mother and emphasized the importance and seriousness of the problem. The mother and daughter visited the doctor and managed to get back together in terms of health. But she had some problems, so she was exempted from physical education. Due to high absenteeism, she did several delayed classifications in the first half of the 8th grade, and by the end of the 8th grade she had settled in nicely, she tried to finish all the tasks we assigned her on time. It was also a big shift that she started communicating with teachers about when she needed help with the material or to finish some of the assignments.

Support, Interview

The student is now in the 9th grade, her attendance is very good and her grades have improved a lot. She got used to the fact that when she has a problem with something, she has to come to the teacher and solve it. We are still in close contact with the mother, when, for example, the daughter says that she is going to the doctor, we verify it with the mother and do not believe only the girl. It always has to be in writing, so the mother always at least sends a text message. He also continues to visit the educational counselor and the school psychologist, in the form of such checks and we monitor whether everything is in order. I also always look during the break and see if she is involved in the team, if she is talking to someone and so on.

Longterm success

13. let; 7. ročník ZŠ

Čtení, kreslení

Psychické problémy

Titul Mgr.; občanská výchova, tělesná výchova, výchovné poradenství

31

Měli jsme žákyni v 7. třídě a taky začaly problémy během online výuky. Asi 14 dní se nám nehlásila do těch hodin. Byla to žákyně, která k nám z jiné školy přestoupila do 6. třídy a v 7. třídě se hlásila na jazykové gymnázium. Na to se ale nedostala a v kombinaci s tou online výukou jí to úplně semlelo. Ztratila sebevědomí a motivaci se učit a šla výsledkově hrozně dolů. Měla velké problémy s matematikou, protože nestíhala souvislosti. I s maminkou i s tou žákyní jsme to řešili, poté jsme jednali s výchovnou komisí. Žákyně pořád slibovala, že se zlepší, že to bude zvládat. 7. ročník jsme tedy nějak dotáhli do konce, ale v těch výsledcích byl hrozný propad. No a v 8. třídě už začala mít i problémy psychické, nedokázala se zapojit v kolektivu a i docházka začala upadat. Kamarádky k ní změnily vztah, protože tím jak se nezapojovala, tak se prostě odloučily.

Žákyně 7. ročníku ZŠ, spíše introvertka, stydlivá, tichá, kolektiv pár kamarádek, vychovávana pouze matkou, nadprůměrné studijní výsledky, přihláška na gymnázium.

Neustále jsme tlačili na matku a zdůrazňovali důležitost a závažnost toho problému. Matka s dcerou navštěvovala lékaře a po zdravotní stránce se jí podařilo dát dohromady. Nějaké problémy ale měla, tak byla teda osvobozena z tělesné výchovy. Kvůli vysoké absenci dělala v prvním pololetí 8. třídy několik odložených klasifikací a ke konci 8. třídy se už krásně srovnala, snažila se včas dodělat všechny úkoly, které jsme jí zadali. Také byl velký posun, že začala komunikovat s učiteli ohledně toho, když potřebovala s látkou pomoct nebo dodělat nějaké ty úkoly.

Žákyně je teď v 9. ročníku, docházku má velmi pěknou a co se týče prospěchu tak se velmi zlepšila. Zvykla si, že když má s něčím problém, tak musí přijít za tím učitelem a řešit to. Jsme stále v úzkém kontaktu s matkou, když třeba dcera tvrdí, že jde k lékaři, tak to u matky ověřujeme a nevěříme pouze holce. Vždycky to musí být písemně, takže matka vždycky alespoň pošle SMS zprávu. Také dále navštěvuje výchovného poradce a školního psychologa, formou takových kontrol a monitorujeme, jestli je všechno pořádku. I já se vždycky o přestávce koukám a sleduju, jestli je v kolektivu zapojená, jestli si s někým povídá a tak.

5

The situation began when I witnessed the problematic behavior of a girl in the eighth grade. This situation lasted for almost three quarters of a year and in the end we did not manage to resolve it. The girl was part of a smaller class of around 25 children, and she was not the only one with problems. There was a group of three girls in the class who stuck together and she was one of them. Her behavior was fine until puberty hit and hormones began to affect her behavior. At that time, her parents, who were divorced or never married, did not behave properly. The girl lived with her father and grandmother, while her mother was not interested in her and did not communicate with her at all. In the seventh grade, the girl learned that her mother lives in Slovakia, has a new family and two small children with a new partner. This information, along with puberty, led to her becoming unmanageable. The grandmother tried to guide the girl, but she became her enemy. The girl ran away from home, did not respond to instructions at school and did what she wanted. For example, when she was tired, she would simply lie down on the bench and sleep, or she would read out loud to the whole class regardless of the teacher's reprimands.

As part of the solution, we tried to write an individual educational plan, but the girl did not go to the evaluation and made it clear in her words that she was not interested. She was unhappy and her reaction was to cause problems for everyone around her. She felt bad and tried to make others feel bad too.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

In the end, she was placed in a diagnostic institute, where she first commuted and later slept there. However, she ran away from there as well, and we saw her several times at the train station after school. The grandmother did not want the girl to be in an institution, but social services took over the case from the school and ordered her stay in the institution. The girl spent the last quarter of the eighth grade there without the possibility of going out, because she did not return after the weekends.

Consequences, Support, Transfer of student, Cooperation with experts

The school tried to solve the situation, but neither the individual educational plan nor the reduced behavior grade did. In the end, the social service had to intervene, which has more powers, including working with the family, which the school cannot. The girl should now be in her third year of high school, but she no longer reports to us. Although we have met several times, he does not want to talk to us anymore. This case shows that the school has limited options and without the cooperation of the family and the will of the child, solving problems is very difficult.

Failure

8. třída ZŠ

Šikovná

Lhaní,Podvody,Záškoláctví,Ničení majetku

Mgr. Matematika, Fyzika

29

Situace začala v době, kdy jsem byl svědkem problematického chování dívky v osmé třídě. Tato situace trvala téměř třičtvrtě roku a nakonec se nám nepodařilo ji vyřešit. V sedmé třídě se dívka dozvěděla, že její matka žije na Slovensku, má novou rodinu a dvě malé děti s novým partnerem. Tato informace spolu s pubertou vedla k tomu, že začala být nezvladatelná. Babička se snažila dívku usměrňovat, ale stala se jejím nepřítelem. Dívka utíkala z domova, babičku vůbec neposlouchala, ve škole nereagovala na pokyny a dělala si, co chtěla. Například, když byla unavená, prostě si lehla na lavici a spala, nebo si vykládala nahlas na celou třídu bez ohledu na napomínání učitele.

Žákyně 8. třídy. Byla nadána, vyloženě jedničkářka. Ve třídě ji ze začátku brali normálně, ale časem se problémy začaly stupňovat a spolužáci se jí začali bát (př. bouchala je po hlavě pouzdrem). Jednalo se o méně početnou třídu, kolem 25 dětí. Ve třídě byly problémy i s jinými žáky. Byla tam trojice děvčat. Žákyně byla jednou z nich. Jedno z děvčat bývalo až do noci samo soma, jelikož její matka měla svůj obchůdek. Rodiče další z děvčat byli rozvedení a její matka si našla mladého přítele a na dívku neměla čas. U naší žákyě bylo vše v pořádku dokud nepřišla puberta. Bydlela s tatínkem a babičkou. Tatínek jezdil jako voják do válečných oblastí, takže s holčinou vůbec nebyl doma. Maminka o ni neměla vůbec zájem, ona se s mamkou vůbec nestýkala a ta holčina se nějak v sedmé třídě, ve vrcholu puberty, dozvěděla, že maminka bydlí na Slovensku, má dvě malé děti s novým partnerem a má vlastně novou rodinu. Nevím, jestli tatínek to před ní tajil nebo netajil, ale v každém případě se to nějak dozvěděla.

Sepsali jsme individuální výchovný plán. Nechodila na vyhodnocování, reagovala slovy “napište si tam, co chcete, mně je to jedno, já to stejně doma roztrhám, já na to kašlu”. Myslím ale, že byla svým způsobem nešťastná. Ragovala tak že dělala kolem sebe zle všem lidem. Dělala si co chtěla. Skončilo to tak, že nyla umístěna v rámci školního roku do diagnostického ústavu. Nejdříve tam jenom dojížděla, pak tam i spala. Utíkala ale odtamtud. Vložil se do toho OSPOD. Babička ji nechtěla dát do diagnostickéh ústavu, neboť ji bylo žákyně líto. OSPOD si ale nakonec převzal případ z rukou školy. Babička by spolupracovala, ale ta holka nechtěla – babičku nebrala jako autoritu.

Škole se situace nepodařila vyřešit. Výchovný plán nezabral, nezabrala snížená známka z chování a tady jsme to nepořešili, až se do toho vložil OSPOD. Ten žákyni soudně nařídil pobyt v diagnostickém ústavu. Žákyně v ústavu neměla vycházky, nechodila na víkend domů, byla tam zavřená, protože když ji pustili na víkend domů, tak nebyli schopni ji po víkendu vrátit zpět. Dívka nyní by měla být ve třetím ročníku střední školy. Když ji občas potkám tak se ke mě už nehlásí. Třídě se ulevilo, jakmile v deváté třídě nenastoupila.

5

The end of the school year was approaching, I was then a class teacher in the 9th grade. At the end of April, a colleague came to me asking if I had noticed any unusual behavior in the student. It was an alleged disturbance in class. Nothing like this happened in my classes before. Asking about the student's behavior, I gradually went around the other colleagues to find out if it happens in other classes as well. A few of them told me they noticed this behavior too. So I started to pay more attention to the student. After about a week, the student started to disturb my lessons as well, he stopped completing the assigned tasks. For example, it was always enough to call him by name and he stopped this behavior and worked in an exemplary manner for the rest of the class. Once in my class, even after being reprimanded, the problematic behavior continued.

She was a ninth-grade student who, throughout her studies at the 2nd level, was among the talented and interested in education. She regularly participated in school events and competitions across subjects. She was rather quiet and very honest in class. She was talkative among her friends, but she didn't have many. During the period when her disruptive behavior was being addressed, she also had a few changes in her appearance. She cut and dyed her hair and changed her dressing style.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

At first, I began to pay close attention to all the unusual behavior. For more information, I really bypassed most of the teachers who taught the student. Thanks to this, I had the opportunity to notice specific manifestations better. Since it was always enough to reprimand the student once and his disruptive behavior only lasted for a short time, there was no reason to deal with it further. However, after about 2 weeks, the situation still did not improve and he even repeatedly interrupted the English class I was teaching. I warned him twice, the third time I didn't respond. It seemed to me that he was somewhat confused by this reaction. When the class ended, I asked him to come to my office for a while after lunch. I deliberately chose a time when no other teacher was in the office and the interview could be confidential. The student admitted that his behavior was caused by the fact that he liked a classmate and he wanted to impress her. Allegedly, she didn't pay attention to him as much as he would have liked and that's why he tried it by disruptive behavior in class, because when the teacher warned him, the classmate turned to him and noticed him. I listened to the student, consoled him, and together we came to the conclusion that interrupting is not a suitable method to interest a classmate.

Interview, Warning

This resolved all unwanted behavior and did not reoccur.

Longterm success

15, 9. třída

Fotografování, hra na housle

Mgr., AJ, NJ

9

Blížil se konec školního roku, byla jsem tehdy třídní učitelka v 9. třídě. Na konci dubna za mnou přišel kolega s dotazem, zda jsem si nevšimla nezvyklého chování u žáka. Jednalo se o údajné vyrušování v hodině. V mých hodinách se nic takového před tím nedělo. S dotazem na chování žáka jsem postupně obešla i ostatní kolegy, abych zjistila, jestli se to děje i v jiných hodinách. Pár z nich mi sdělilo, že si tohoto chování také všimli. Začala jsem si tedy žáka více všímat. Zhruba po týdnu začal žák vyrušovat i v mých hodinách, přestal plnit zadané úkoly. Vždy ho stačilo například jen oslovit jménem a s tímto chováním přestal a po zbytek hodiny vzorně pracoval. Jednou v mé hodině i po napomenutí problematické chování pokračovalo.

Jednalo se o žákyni deváté třídy, která po celou dobu studia na 2. stupni patřila mezi studenty talentované a se zájmem o vzdělání. Pravidelně se účastnila školních akcí a soutěží napříč předměty. Ve vyučování byla spíše tichá a velmi poctivá. V kruhu svých přátel byla upovídaná, ale mnoho jich neměla. V období, kdy se řešilo její rušivé chování u ní nastalo i pár změn v jejím vzhledu. Ostříhala si a obarvila si vlasy a změnila svůj styl v oblékání.

Nejprve jsem si začala pořádně všímat veškerého nezvyklého chování. Pro více informací jsem opravdu obešla většinu vyučujících, kteří žáka učili. Díky tomu jsem měla možnost si lépe všímat konkrétních projevů. Jelikož žákovi vždy stačilo jednou napomenout a jeho rušivé chování trvalo jen krátce, nebyl důvod to více řešit. Ovšem po přibližně 2 týdnech se situace stále nezlepšovala a dokonce během hodiny angličtiny, kterou jsem učila, vyrušoval opakovaně. Dvakrát jsem ho napomenula, po třetí jsem nereagovala. Zdálo se mi, že ho tato reakce poněkud zmátla. Když hodina skončila, poprosila jsem ho, aby se za mnou po obědě na chvilku zastavil do kabinetu. Schválně jsem vybrala čas, kdy v kabinetu žádný jiný učitel nebyl a rozhovor tak mohl být důvěrný. Žák se přiznal, že jeho chování bylo způsobené tím, že se mu líbila spolužačka a on ji chtěl zaujmout. Údajně si ho nevšímala tak, jak by on chtěl a proto to zkoušel rušivým chováním ve třídě, jelikož při napomenutí učitelem se na něj spolužačka otočila a všimla si ho. Žáka jsem vyslechla, utěšila ho a společně jsme došli k tomu, že vyrušování není vhodná metoda, jak spolužačku zaujmout.

Tímto se veškeré nežádoucí chování vyřešilo a už se neopakovalo.

5

Even before the beginning of the year, I was less afraid of the arrival of a student who comes from abroad. When I talked to his kindergarten teachers, they said that he is smart, can learn everything, and will soon catch up with the other children in everything. Since the boy comes from Ukraine, I also had to prepare a little, I learned a few basic words in Ukrainian to make his arrival at the Czech school at least a little easier. But I was in for a big shock on the first of September, the boy came to school, he didn't have any aids, even though his family received a list of aids, but most of all he didn't know a word of Czech. However, I still tried to integrate the student among other students. But since Honza did not understand anything, he began to annoy and distract the other pupils; beating them, he still just wanted to play, dropping things on the ground. I had to start solving this situation, because it was 1st grade, which is very important for children and it is a big leap in life for them.

The student is 6 years old, so he is younger than most of the children in the class, he is perceptive, but I see symptoms of ADHD in him. Other children in the class try to do what I tell them and what they have, they are receptive and want to learn new things.

Physical aggression, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Failure to attend class

wasn't sure how to solve this problem, teaching a foreigner who doesn't know a word of Czech, I've never met in my career. I didn't want the boy to disturb and harass the other children, the children tried to help him themselves, but the boy didn't even listen to them and refused to help, preferring instead to throw the children's case off the table. I started to solve the problem in more depth, I called the nurse at the school, with whom he lives, I tried to explain to her that the student must also be taught Czech at home. The next day, the student brought a cell phone to school, I read in the diary that he said he had it on a translator so he could communicate with the class, of course it didn't help, and the student played games on this phone the whole lesson. That's why I decided that it can't go on like this, I met with our school counselor and the headmistress of our school and introduced them to this problem, we agreed that the student must go back to kindergarten because he is not yet mature enough , both mentally and in age, to come to our school. So I called the kindergarten from which he came to our school, but there they told me that they did not want the student back, because just as he misbehaved at school, he also misbehaved in kindergarten. That's why I called other kindergartens in our immediate vicinity, they told me the same thing, that they can't work with a child who doesn't speak Czech.

Interview, Cooperation with experts

It follows that the situation was not resolved in any way, the student was not wanted anywhere, so he stayed at our school. He continues to distract the children and the language barrier is not getting too thin, but his sister is interested in his education and therefore signed him up for a Czech language course for children, so we'll see if this will improve the situation at least a little. I think that I tried to solve this problem correctly, as I should, but the result was not satisfactory and I am still not satisfied with it to this day, even though I actually feel sorry for the student.

Failure

6 let, 1. třída ZŠ

Zájmy žáka nejsou učitelce známy

Mgr., Učitelství pro 1. stupeň základní školy

32 let

Už před začátkem roku jsem měla menší strach z příchodu žáka, který pochází ze zahraničí. Když jsem mluvila s jeho učitelkami ze školky, tvrdily, že je šikovný, všechno se zvládne doučit, a brzy ve všem dožene ostatní děti. Jelikož chlapec pochází z Ukrajiny, přišla i z mé strany menší příprava, naučila jsem se pár základních slov v ukrajinštině, abychom mu příchod do české školy alespoň trochu ulehčila. Prvního září mě ale čekal velký šok, chlapec přišel do školy, neměl žádné pomůcky, i když seznam pomůcek jeho rodina dostala, ale hlavně neuměl ani slovo česky. Snažila jsem se ale i přesto žáka mezi ostatní žáky začlenit. Jelikož ale ničemu Honza nerozuměl, začal ostatní žáky obtěžovat a rozptylovat; mlátit je, stále si chtěl jen hrát, shazoval věci na zem. Tuto situaci jsem musela začít řešit, jelikož se jednalo o 1. třídu, která je pro děti velmi důležitá a je to pro ně velký životní skok.

Žák je 6 let, je tedy mladší než většina dětí ve třídě, je vnímavý, vidím u něj ale příznaky ADHD. Ostatní děti se ve třídě snaží se dělat to, co jim řeknu a to, co mají, jsou vnímavé a chtějí se učit novým věcem.

Nebyla jsem si jistá, jak tento problém vyřešit, s výukou cizince, který neumí česky ani slovo, jsem se za svou kariéru ještě nesetkala. Nechtěla jsem, aby chlapec ostatní děti rušil a obtěžoval, děti se mu samy snažily pomáhat, chlapec však ani je nevyslechnul a pomoc odmítal, raději za to shodil dětem pouzdro ze stolu. Problém jsem začala řešit více do hloubky, zavolala jsem si do školy sestru, u které bydlí, snažila jsem se jí vysvětlit, že musí žáka učit česky i doma. Druhý den přinesl žák do školy mobil, v deníčku jsem se dočetla, že prý ho má na překladač, aby se třídou mohl komunikovat, samozřejmě to nepomohlo, a žák celé vyučování hrál na tomto telefonu hry. Proto jsem se rozhodla, že takto to dál nejde, setkala jsem se s naší školní poradkyní a paní ředitelkou naší školy a seznámila je s tímto problémem, shodly jsme se na tom, že se musí žák vrátit zpět do školky, protože není ještě dosti vyspělý, jak mentálně, tak i věkem, aby k nám do školy chodil. Zavolala jsem tedy do školky, ze které k nám do školy přišel, tam mi ale řekli, že žáka zpět nechtějí, protože stejně jako vyváděl ve škole, vyváděl i ve školce. Zavolala jsem proto i do dalších školek, které se nachází v našem nejbližším okolí, řekli mi totéž, že s dítětem, které nemluví česky nemohou pracovat.

Z toho vyplývá, že se situace nijak nevyřešila, žák nebyl dá se říct, nikde chtěný, zůstal proto u nás ve škole. I nadále rozptyluje děti a jazyková bariéra se příliš netenčí, jeho sestra má ale zájem o jeho vzdělání a přihlásila ho proto na kurz češtiny pro děti, tak uvidíme, jestli se tímto situace alespoň trochu zlepší. Myslím si, že jsem se tento problém snažila řešit správně tak, jak bych měla, výsledek ale nebyl uspokojivý a dodnes s ním nejsem spokojená, i když je mi vlastně žáka líto.

5

We had the fourth class that day, the previous class was physical education, where the students ran a lot, which they all enjoyed a lot. It is often difficult to get the attention of students, especially first graders. However, all the pupils worked well, it was a mathematics class and it is usually popular with the pupils in the first grade. At the beginning, we match objects to numbers up to 5, which most students can already do from kindergarten. Only pupil T. did not work.

The student entered the first grade after the postponement of compulsory school attendance from the preparatory class, which is introduced at our school. I had already been warned in advance that the pupil was 'more lively', that even in the preparatory class he had problems with other classmates. For this reason, I sat the student in the first row at the beginning of the school year. Already in the first days of the school year, the pupil began to show himself by repeatedly nudging classmates who were sitting near him. During the lessons, he often talked with the student who sat on the bench with him, the other classmates complained about him hitting them. Since it was the beginning of the school year and the first grade, I didn't have any teacher's assistant in my class. The headmistress told me that the teacher's assistant will probably come to the class later, as such a support measure has not yet been suggested to any pupil by the pedagogical-psychological consultancy.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

Shortly after the start of the lesson, I noticed that the student was lying on the desk and not paying attention. I walked up to him and asked if he knew what we were doing. He didn't know, even though he had the workbook open on the right side. I showed him which exercise we were currently doing and went back to the explanation. I watched the student more and soon I saw that he was not working. I asked him why and he told me he was tired. I responded by saying that he should try again, that we would all go to lunch in a little while. I continued the lesson, assigned an independent exercise to the class, but the student did not work. I came to him again and asked if he understood the material being discussed, if he knew what to do. He said he did not understand the material. I briefly explained the material to him, I explained to him what he should do in the given exercise. Meanwhile, the others were already finished, I explained the next exercise to the students and left them separate time to work. But the student did not work again, he had not finished the previous exercise, nor had he started it. I pointedly warned him to pick up a pencil and start. He took the pencil, but did not start working. I stood by him for a while, waiting. Again I tell him to start working and he says he won't work. I ask him why? To which he says that he doesn't enjoy it and that he won't do it. I began to explain to him that he was at school, that there were various exercises at school, and that he would make me and my parents happy if he worked. In the end, we led a similar discussion until the end of the lesson, and the student did not complete the exercise. I didn't want to be too hard on him because he was a freshman and at the beginning of the school year. In the afternoon, when I went home from work, I met the pupil's mother (we are from a small town, we know each other), I told her that her son did not want to work in class, that he had to finish his exercises at home, and she replied that he needed a cuddle '. I told her that I think she needs more support.

Support, Interview, Warning

The conversation with the mother had a very positive immediate effect on the pupil, who came to school the next day with all assignments completed, listened to the explanation and did not disturb the class. However, this attitude of his did not last long, soon his problematic behavior began to repeat itself, and during the school year I managed to convince the parents that they should visit a pedagogic-psychological counseling center with their son.

Shortterm success

7 let, 1. ročník

hraní počítačových her

Nespolupráce,Rušení výuky,Fyzické násilí

VŠ – titul Mgr., aprobace: učitelství pro 1. stupeň ZŠ

6

Měli jsme ten den čtvrtou vyučovací hodinu, předcházející hodina byla tělesná výchova, kde žáci hodně běhali, což je všechny hodně bavilo. Vrátit pozornost žáků, obzvláště prvňáčků bývá složité. Nicméně všichni žáci pracovali dobře, jednalo se o hodinu matematiky a ta bývá v první třídě u žáčků oblíbená. Na začátku přiřazujeme předměty k číslicím do 5, což většina žáků umí již z mateřské školy. Jedině žák T. nepracoval.

Žák nastoupil do první třídy po odkladu povinné školní docházky z přípravné třídy, která je na naší škole zavedena. Byla jsem již předem upozorněna, že žák je 'živější', že i v přípravné třídě měl problémy s ostatními spolužáky. Z tohoto důvodu jsem žáka na začátku školního roku posadila do první řady. Již v prvních dnech školního roku se žák začal projevovat opakovaným pošťuchováním se spolužáky, kteří seděli blízko něj. V průběhu hodin se často bavil s žačkou, která s ním seděla v lavici, ostatní spolužáci si na něj stěžovali, že je bouchá. Vzhledem k tomu, že se jednalo o začátek školního roku a první ročník, ve třídě jsem neměla žádnou asistentku pedagoga. Paní ředitelka mi sdělila, že asistent pedagoga do třídy patrně přijde později, neboť takové podpůrné opatření nebylo zatím žádnému žáku pedagogicko-psychologickou poradnou navrženo.

Krátce po začátku hodiny jsem si všimla, že žák polehává po lavici a nedává pozor. Přišla jsem k němu a zeptala jsem se, jestli ví, co děláme. Nevěděl, i když pracovní sešit měl otevřený na správné straně. Ukázala jsem mu, které cvičení momentálně děláme a vrátila se k výkladu. Žáka jsem více sledovala a brzy jsem viděla, že nepracuje. Zeptala jsem se ho, proč a on mi řekl, že je unavený. Na to jsem reagovala tak, že ať to ještě zkusí, že za chvíli půjdeme všichni na oběd. Pokračovala jsem v hodině, zadala jsem třídě samostatné cvičení, ale žák nepracoval. Opět jsem za ním přišla a ptala jsem se, jestli probírané látce rozumí, jestli ví, co má dělat. Řekl, že látce nerozumí. Ve stručnosti jsem mu látku vysvětlila, vysvětlila jsem mu, co má v daném cvičení dělat. Během toho už ostatní byli hotovi, vysvětlila jsem žákům další cvičení a nechala jsem jim samostatný čas na práci. Žák ale opět nepracoval, předcházející cvičení neměl hotové, ani nezačal. Důrazně jsem ho upozornila, aby si vzal do ruky tužku a začal. Tužku si vzal, ale pracovat nezačal. Chvíli jsem u něj stála, čekala. Opět mu říkám, začni pracovat a on, že pracovat nebude. Ptám se ho proč? Na to on, že ho to nebaví, a že to dělat nebude. Začala jsem mu vysvětlovat, že je ve škole, že ve škole se dělají různá cvičení, a že by mne i rodičům udělal radost, kdyby pracoval. Nakonec jsme podobnou diskuzí vedli až do konce hodiny a žák cvičení nevypracoval. Nechtěla jsem na něj být úplně moc tvrdá, protože to byl prvňáček a navíc na začátku školního roku. Odpoledne, když jsem šla z práce domů, potkala jsem žákovu maminku (jsme malé městečko, známe se), řekla jsem jí, že její syn nechce v hodině pracovat, že musí si dodělat cvičení doma a ona mi odpověděla, že on potřebuje 'pomazlit'. Na to jsem jí já odpověděla, že si myslím, že spíš potřebuje více podpory.

Rozhovor s maminkou měl velmi pozitivní okamžitý vliv na žáka, který druhý den přišel do školy s dopsanými všemi úlohami, poslouchal výklad a v hodině nevyrušoval. Nicméně tento jeho přístup nevydržel dlouho, brzy se začalo opakovat jeho problémové chování a v průběhu školního roku se mi podařilo přesvědčit rodiče, že by se synem měli navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu.

5

The situation with the zero grade student was a recurring situation where her excessive fixation on her mother was manifested. From the beginning of the school year, when schools were still open during the time of the coronavirus, I picked up the pupils of my zeroth grade in front of the school. However, when I took the student from her mother, she started clutching her stomach, saying she was sick and crying, several times she even vomited. She didn't let herself be taken away from mom at all. She then didn't go to school for the rest of September and her absences increased due to this. In general, she was rather calm and shouty, but in these situations she was also capable of shouting loudly.

There was no known reason why she should not want to go to school so badly. She didn't have any problems in class and although she usually didn't get involved much in playing with others, she had friends in class and she mostly enjoyed the content of the lessons. As the youngest child, the student is very pampered by her mother and is constantly used to her presence and attention.

Emotional outbursts, Attendance problems

The situation with feigned nausea, crying, etc. was constantly repeated. I tried to explain to her in different ways why it is important to go to school and what she will learn, to motivate her with stamps and so on, but it did not have a very positive result. That's why we thought it might be worth trying so that her mother could stay with her in the classroom during the lessons, at least in the beginning, before she gets used to it. However, due to the situation with the coronavirus, this solution was not possible. Then the student's mother herself came up with the idea and suggested that as soon as the student got to the classroom (which was on the ground floor), she would stand in front of the school so that the student could see her through the window. She stood there calmly like that for two hours, and at the moment when the student seemed to be fully absorbed in the lesson, I carefully gestured through the window to her mother to go away. Gradually, over the course of about a fortnight, things got better, so that mom didn't have to stand in front of the school for so long, and then not at all. But as soon as there were some gaps, time off or distance learning, when she had to return to school after spending some time at home, the whole situation started anew.

Support, Interview

As for the solution to the situation, in the short term this solution in the form of the presence of the mother was reflected well, the time when the student needed to see her through the window gradually decreased. Sometimes she would cry during the lesson, but I already knew that I just had to let her go. From a longer-term point of view, however, the situation repeated itself as soon as there was a longer period when the student did not attend school and became fully fixated on her mother again. In the long term, however, I consider the solution to her problem behavior a success, because as soon as she started going to school for a longer period of time, her mother's presence ceased to be necessary. Now in September, the student entered the first grade, and I am happy to say that what happened last year, when she was in the zero grade at my place, has now broken and there are no more problems with her.

Shortterm success

5 let, 0. třída

Žákyně si ráda hraje na učitelku, hodně se zajímá o úpravu zevnějšku – často střídá účesy, hraje si se šminkama, hračky ji naopak nikdy moc nezajímaly.

Vysokoškolské vzdělání, Učitelství pro 1. stupeň ZŠ, obor Výtvarná výchova

31 let

Situace u žákyně nultého ročníku se jednala o opakující se situaci, kdy se projevovala její přehnaná fixace na matku. Ze začátku školního roku, kdy se ještě školy v době koronavirové otevřely, jsem žáky své nulté třídy vyzvedávala před školou. Když jsem si však žákyni brala od maminky, začala se chytat za břicho, že je jí špatně a brečet, několikrát se dokonce stalo, že zvracela. Vůbec se nenechala vzít od mámy pryč. Celý zbytek září pak nechodila do školy a narostla jí kvůli tomu vysoká absence. Celkově byla spíše klidná a zakřiknutá, ale v těchto situacích byla schopná i nahlas řvát.

Nebyl znám žádný důvod, proč by se jí tak moc nemělo chtít chodit do školy. Ve třídě žádné problémy neměla a přestože se do hraní s ostatními většinou moc nezapojovala, tak kamarády ve třídě měla a náplně vyučovacích hodin jí také většinou bavily. Žákyně je jako nejmladší dítě od maminky velmi rozmazlována a je neustále zvyklá na její přítomnost a pozornost.

Situace s předstíranou nevolností, brekem apod. se neustále opakovala. Zkoušela jsem jí různě vysvětlovat, proč je důležité chodit do školy a co všechno se naučí, motivovat ji razítkami a tak dále, ale nemělo to moc pozitivní výsledek. Proto nás napadlo, že by možná stálo za to zkusit, aby s ní maminka aspoň ze začátku, než si zvykne, mohla bývat ve třídě během výuky. Kvůli situaci s koronavirem však toto řešení nebylo možné. Pak přišla s nápadem samotná maminka žákyně a navrhla, že jakmile se dostane žákyně do třídy (která se nacházela v přízemí), tak si stoupne před školu tak, aby na ni žákyně přes okno viděla. Takhle tam stávala klidně dvě hodiny a ve chvíli, kdy se žákyně zdála být plně vtáhnuta do výuky, tak jsem opatrně pokynula přes okno na maminku, aby odešla pryč. Postupně v průběhu cca čtrnácti dnů se to zlepšovalo, že už maminka nemusela stát před školou tak dlouho a pak už vůbec. Jakmile ale přišly nějaké prázniny, volno či distanční výuka, kdy se po nějaké době strávené doma měla vrátit zpět do školy, celá situace začínala nanovo.

Co se týče řešení situace, krátkodobě se toto řešení v podobě přítomnosti matky odráželo dobře, postupně se snižovala doba, kdy ji žákyně potřebovala vidět přes okno. Občas se během trvání výuky rozbrečela, ale to už jsem věděla, že ji prostě musím nechat. Z dlouhodobějšího hlediska se však situace opakovala, jakmile přišla nějaká delší chvíle, kdy žákyně školu nenavštěvovala a znovu se plně nafixovala na matku. Z dlouhodobého hlediska však hodnotím řešení jejího problémového chování úspěšně, protože jakmile se začalo chodit do školy již delší dobu v kuse, přítomnosti maminky přestala být třeba. Teď v září nastupovala žákyně do první třídy a s radostí musím říct, že to, co se dělo loni, když byla u mě v nulté třídě, se teď zlomilo a už s ní nejsou vůbec žádné problémy.

5