Datasets:

MU-NLPC

/

Edustories-en

like 0

Sometime after spring break, I began to notice that something was wrong in the classroom. I taught this class from 2nd to 5th grade and I knew this student was a problem, but I always had him under control. There was also one student from a socially weaker family in this class. And just after the spring break, the student refused to sit in the chair after his classmate. He always shouted at her that he was afraid of her and that he would catch something from her. However, the student was not dirty or neglected. When the student did this for the first time, I warned him to calm down, that I will not respect such behavior here. I thought that if I kept him busy somehow, the situation would calm down, as usual. The next day, however, the same thing happened. And the days after that too.

The bullied student was from the 5th year of primary school, introverted, didn't have many friends, average grades. The bully was also a 5th year elementary school student, extroverted, friendly, liked to be the center of attention, average grades.

Verbal disruption of lessons

interviewed both students (with each student separately). I also wanted to evaluate the climate in the classroom, how the other students see it, what kind of relationships they have with each other, and how they see the bullied student and the bully. I used a form of psychological test using a tree. The pupils were given a painted tree where people were placed in different places. One was at the very top, where those who saw themselves as the leader of the class marked themselves. Others, on the other hand, sat at the very bottom. Those who were rather loners, didn't have too many friends, etc. signed up there. The student marked himself at the top of the tree and the bullied student at the very bottom. Other students in the class pointed them to similar places. Of course, I reported the situation to the pedagogical council and the parents.

Consequences, Interview, Cooperation with experts

The pupil's behavior was discussed at several meetings. I also had several sessions with the parents, but the student's behavior did not improve. He was eventually given disciplinary action. The student did not handle the atmosphere in the class very well, so when she transferred to the second grade, she went to a parallel class and there she finished elementary school in peace.

Failure

11 let, 5. ročník

Žák byl velice pracovitý. Rád pomáhal např. S úklidem. Doma měla jeho rodina hospodářství, takže ho bavili i zemědělské práce.

Disrespekt

Vysokoškolské- titul Mgr., pro první stupeň ZŠ

32

Někdy po jarních prázdninách jsem si začala všímat, že ve třídě není něco v pořádku. Tuto třídu jsem učila od 2. do 5. třídy a věděla jsem, že tento žák je problémový, ale vždy jsem ho měla pod kontrolou. V této třídě byla i jedna žákyně ze sociálně slabší rodiny. A právě po jarních prázdninách si žák odmítal sednout na židli po jeho spolužačce. Vždy u toho křičel, že se jí štítí a bojí se, že od ní něco chytne. Žákyně ovšem nebyla nějak špinavá nebo zanedbaná. Když toto žák udělal poprvé, tak jsem ho napomenula, aby se uklidnil, že takové chování zde respektovat nebudu. Myslela jsem, že když ho nějak zaměstnám, situace se uklidní, jako obvykle. Druhý den ovšem následovalo to stejné. A další dny poté taky.

Šikanovaná žákyně byla z 5. ročníku základní školy, introvertka, neměla moc kamarádů, průměrný prospěch. Šikanátor byl také žák 5. ročníku základní školy, extrovert, kamarádský, rád byl středem pozornosti, průměrný prospěch.

Provedla jsem rozhovor s oběma žáky (s každým žákem zvlášť). Dále jsem chtěla zhodnotit klima ve třídě, jak to vidí ostatní žáci, jaké mezi sebou mají vztahy a jak vidí šikanovanou žákyni a šikanátora. Použila jsem k tomu formu psychologického testu pomocí stromu. Žáci dostali namalovaný strom, kde byli různě rozmístěni lidé. Jeden byl úplně na vrcholu, tam se označovali ti, kteří sebe viděli jako vedoucího třídy. Jiní naopak seděli úplně dole. Tam se zapisovali ti, kteří byli spíše samotáři, neměli příliš mnoho kamarádu apod. Žák sám sebe označil na vrchol toho stromu a šikanovaná žákyně úplně na spod. Ostatní žáci ve třídě je označovali na podobná místa. Situaci jsem samozřejmě oznámila pedagogické radě a rodičům.

Chování žáka se probíralo na několika poradách. Měla jsem i několik sezení s rodiči, ale chování žáka se nijak nelepšilo. Nakonec mu bylo uděleno kázeňské opatření. Žákyně atmosféru ve třídě nezvládala moc dobře, takže při přestupu na druhý stupeň šla do paralelní třídy a tam v poklidu dokončila základní školu.

2

One day I substituted in the fifth grade. It was my first year out of school. The class was on the second floor of the school, which she had to herself. In the morning, I entered the classroom and saw a student with a phone in her hand - the school had a rule, set at the beginning of the year, that cell phones do not belong in the school. So I drew the student's attention to this rule. She rolled her eyes but put the phone in her backpack. The first hour passed peacefully.

I went to get tea during the break and when I came back, I found the student sitting under the stairs with her phone in her hand. I went to her and asked why she was on the phone again, when we talked in the morning about the phone not belonging to the school. She looked at me and said that we haven't talked about it, that this is the first time she has her phone out today. I looked at her and asked why is she lying to my face? She replied that she wasn't lying, that she just didn't remember.

Lying and cheating, Violation of classroom/school rules

We returned together to the classroom, where the entire class sat in a circle and repeated the rules that we had established for the entire school and agreed upon together. I reminded you that not respecting the set rules can have consequences. The next hours passed in peace. After lunch, when the children have an afternoon break, I went through the garden to the neighboring building. A student was sitting against the building with a phone in her hand. I asked her what she needed the phone for today. She replied that she just wanted to scroll through Instagram. I took her to the assembly room in the main building, where I asked her in front of all the other teachers why she didn't respect the rules and if she knew that she could be expelled from school for that. The student started talking about the first time she had a phone in her hand and why I should expel her for picking up a phone once a day. So I asked her about the two previous incidents, but the student refused to talk.

Working with the collective, Cooperation with experts

didn't know what to do, so we left together for the last class. It was a Czech language lesson where the students had to write a style paper on any topic. I picked up style work and learned from a student that she had been dating a guy over the Internet and that he broke up with her that day. The next day, the class teacher of the fifth grade was already present, to whom I told everything in detail. I know they dealt with it long after that. To this day, I regret that I did not have such knowledge as I do now. Today, I would handle the whole situation completely differently.

Partial success

10 5.ročník

Sociální sítě

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Lhaní,Neuznávání pravidel

Magistr- Učitelství pro první stupeň ZŠ

5

Jednoho dne jsem suplovala v páté třídě. Byl to můj první rok po škole. Třída se nacházela ve druhém patře školy, které měla sama pro sebe. Ráno jsem tedy vešla do třídy a uviděla jsem žákyni s telefonem v ruce- ve škole bylo pravidlo, nastavené na začátku roku, že mobily do školy nepatří. Upozornila jsem tedy žákyni na toto pravidlo. Zvedla oči v sloup, ale telefon dala do svého batohu. První hodina proběhla v poklidu.

O přestávce jsem si šla pro čaj a když jsem se vracela, našla jsem žákyni sedět pod schody s telefonem v ruce. Šla jsem za ní a zeptala jsem se, proč je znovu na telefonu, když jsme spolu ráno mluvili o tom, že telefon do školy nepatří. Podívala se na mě a řekla, že jsme o tom spolu nemluvili, že je to poprvé co má telefon dnes vytáhnutý. Podívala jsem se na ni a zeptala jsem se, proč mi lže do očí? Odpověděla, že nelže, že si to jen nepamatuje.

Vrátili jsme se společně do třídy, kde jsme si již celá třída sedli do kruhu a zopakovali jsme si pravidla, která jsme si pro celou školu společně zavedli a společně je odsouhlasili. Připomenula jsem, že nerespektování nastavených pravidel sebou může nést následky. Další hodiny proběhly v poklidu. Po obědě, kdy mají děti odpolední pauzu, jsem šla přes zahradu do sousední budovy. O budovu seděla žákyně s telefonem v ruce. Zeptala jsem se jí na co dnes ten telefon tolik potřebuje. Ona odpověděla, že si jen chtěla projet instagram. Vzala jsem ji do hlavní budovy do sborovny, kde jsem se jí před všemi ostatními pedagogy zeptala, proč nerespektuje nastavená pravidla a jestli ví, že za to může být vyloučena ze školy. Žákyně začala mluvit o tom, že telefon měla v ruce poprvé a proč bych ji měla vyloučit za to, že si jednou za den vezme telefon do ruky. Zeptala jsem se jí tedy na ty dva předchozí incidenty, ale žákyně už odmítala mluvit.

Nevěděla jsem, co mám dělat, a tak jsme tedy společně odešli na poslední hodinu. Byla to hodina českého jazyka, kde měli žáci psát slohovou práci na libovolné téma. Slohové práce jsem si vysbírala a od žákyně jsem se dozvěděla, že chodila s nějakým klukem přes internet a že se s ní v ten den rozešel. Další den již byla přítomna třídní učitelka páté třídy, které jsem vše dopodrobna řekla. Vím, že to řešili ještě dlouho potom. Dodnes mě mrzí, že jsem neměla takové znalosti jako nyní. Dnes už bych celou situaci řešila úplně jinak.

2

The student was inattentive and always drew attention to himself during class. When he was in first grade, we went to do some activity on the carpet, so he kept rolling around on the carpet. When he was reprimanded, he didn't pay attention to it at all, it didn't help at all, he didn't respect authority. Once on a walk it got so bad that when I told them to line up and be careful when crossing the road, he shouted that he wouldn't listen and that I was a "slut

The student entered the first grade with one other peer. They both joined a group of children who had known each other since kindergarten from another village. In the beginning, he had great problems keeping his attention during the lesson, he was constantly shouting something. He was not singled out from the team. If the students worked in a group, the student had no problem getting included. He was pleased with the praise, which was a motivation for him, but sometimes he soon forgot about it.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

In the class, a reward rule was set, that if the student managed not to be vulgar at school, he got a star (sticker) in the sheet, which he then took home to show his parents. They also had an evaluation system at home, when the student obeyed their instructions, he got a reward. We always processed it together. We tried to motivate the student positively, not just negatively, because if we forbade him everything, it only got worse. So his parents promised him that if he managed to collect a certain number of stars from school, they would go to the cinema, for example. This reward system impressed him for a while, but over time it completely wore off. It was mainly the fault of the parents, because the mother came up with the fact that she was tired of sticking it up and it failed because of that. They also went to psychologists because they didn't know how to deal with education. He was recommended to stay in social homes, where these children with problematic behavior stay for two months and after that stay they should return with better behavior. In the end, this did not happen, the student only commuted to the psychologist on an outpatient basis.

Agreement, Consequences, Support, Cooperation with experts

When the reward system was set up, it had a short-term effect. It fell apart on the family because they stopped cooperating. And so the pupil received a reprimand from the principal, but it has no effect at all on the first grader, the child does not even know what it even means. It did not make an educational impression on him at all. I think that such a classification is completely unnecessary for a freshman. It is a rebuke to the parents, but the child gets nothing out of it at all. He didn't care what grades he got. But he probably studied well, he just didn't want to. By being inattentive and distracted, he made mistakes. He made so many mistakes in math, but out of inattention. He wasn't among the best, but he wasn't among the worst either. So since it failed, I reprimanded him afterwards rather than motivating him.

Shortterm success

7. let, 1. ročník

sport

Lhaní,Podvody

Mgr., JČ, Náboženství, učitelství 1. stupně

19

Žák byl nepozorný a pořád na sebe upozorňoval při vyučování. Když byl v první třídě, šli jsme dělat nějakou aktivitu na koberec, tak se pořád po koberci válel. Když byl napomínán, vůbec na to nebral ohled, vůbec to nepomáhalo, nerespektoval autoritu. Jednou na vycházce to přerostlo tak, že když jsem jim říkala, aby se seřadili a dávali pozor při přecházení přes cestu, tak vykřikl, že poslouchat nebude a že jsem „svině

Žák nastoupil do prvního ročníku ještě s jedním vrstevníkem. Zařadili se tak oba do kolektivu dětí, které se znaly již z mateřské školy z jiné vesnice. Ze začátku mu dělalo velké problémy udržet pozornost při vyučování, neustále něco vykřikoval. Z kolektivu vyčleněn nebyl. Pokud žáci pracovali ve skupině, žák neměl problém se zařadit. Byl potěšen pochvalou, která byla pro něj motivací, ale někdy na ni brzy zapomněl.

Ve třídě bylo nastaveno pravidlo odměn, že když se žákovi podařilo ve škole nebýt vulgární, tak dostal hvězdičku (nálepku) do archu, který poté nosil domů ukázat rodičům. Doma měli také hodnotící systém, když žák poslechl jejich pokyny, tak dostal odměnu. Spolu jsme to pak vždycky zpracovávali. Snažili jsme se žáka motivovat pozitivně, ne jenom negativně, protože když jsme mu všechno zakazovali, tak to bylo jenom horší. Tak mu rodiče slíbili, že když se mu podaří nasbírat ze školy určitý počet hvězdiček, tak pojedou třeba do kina. Tento systém odměn na něho chvilku zapůsobil, ale časem to úplně opadlo. Byla to především chyba rodičů, protože maminka přišla s tím, že už ji to nebaví vylepovat a na tom to ztroskotalo. Docházeli i k psychologovi, protože si nevěděli rady s výchovou. Byl mu doporučen pobyt v sociálních domcích, kde jsou tyto děti s problémovým chováním třeba dva měsíce a po tom pobytu by se měli vrátit s lepším chováním. Nakonec k tomu nedošlo, žák dojížděl jenom ambulantně k tomu psychologovi.

Když byl nastaven systém odměn, tak to mělo krátkodobý efekt. Ztroskotalo to na rodině, protože přestala spolupracovat. A tedy žák dostal ředitelskou důtku, ale u prvňáka vůbec nemá efekt, to dítě vůbec neví, co to vůbec znamená. Vůbec to na něho nezapůsobilo výchovně. Myslím si, že taková klasifikace je u prvňáka úplně zbytečná. Je to pokárání pro rodiče, ale to dítě z toho vůbec nemá nic. Bylo mu jedno, jaké známky dostává. Ale on se třeba učil dobře, mu se spíš nechtělo. Tím že byl nepozorný a roztěkaný, tak dělal chyby. V matematice nasekal tolik chyb, ale z nepozornosti. Nepatřil mezi nejlepší, ale ani mezi nejhorší. Takže protože to ztroskotalo, tak jsem ho spíš potom kárala, než motivovala.

2

taught him only the Czech language, and the other teachers also complained about the pupil, that he did not have the required aids and did not fulfill his duties. He did not show himself in the class group, he was not interested in his classmates and stayed away from the group. He did not concentrate in class, did not do his homework and often fell asleep on the bench.

We gradually found out that no one watches over the pupil at home and buys him school supplies. He often missed school and had no excused lessons, at first we thought it was truancy. After several sessions, the school psychologist found out that no one wakes the student up for school in the morning and the boy plays games all night.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems

Unfortunately, he failed at the end of the 6th grade, so he ended up in a pedagogical-psychological counseling center, which found out that the student suffers from ADHD, and that's how we got a female assistant for the student. The assistant started working with the student and paying attention to him. Unfortunately, the family situation continued to deteriorate and it escalated to the point that the child's social-legal protection authority removed the pupil from the family. The mother was found to be mentally unstable and unable to take care of her son. The boy was placed in an institution.

Support, Transfer of student, Cooperation with experts

The body for the social and legal protection of children was placed in a children's home and began to thrive. I visited the student and when he grew up, he even thanked me for getting out of the vicious circle. I remember this story perhaps even with reluctance, because it was very difficult to get the student to start learning and have a firm schedule and someone dedicated to him. At school, it is often difficult to tell whether everything is really all right in the family. For more than 5 years, no teacher noticed that there was something wrong in this family, and for that I am glad that we recognized it and started to decide what would happen next with the boy. The teacher told me that she chose this particular example from her practice, that she must believe in her feelings and impression and how the student appears to her. She worked with this boy for 2 years and she said that sometimes she wonders if she did everything right and the student could have gotten out of the family's influence even earlier, but it was difficult to solve and everything was very long-winded. So this case study could also be used a less well-managed case study.

Failure

6. ročník a 11 let

Bohužel žádné, jedině hrál počítačové hry

ADHD

Záškoláctví,Neposlušnost,Pasivita

Vysokoškolské – Ing. a vedoucí ŠPP, vystudovaná speciální pedagogika a český jazyk

36 let

Učila jsem ho jen z českého jazyka, a i ostatní učitelé si na žáka stěžovali, že nemá požadované pomůcky a neplní si své povinnosti. Ve třídním kolektivu se neprojevoval, o spolužáky se nezajímal a stranil se kolektivu. Ve vyučování se nesoustředil, domácí úkoly neplnil a často i na lavici usínal.

Postupně jsme zjišťovali, že žáka nikdo doma nehlídá a nekupuje mu pomůcky do školy. Často chyběl ve škole a neměl omluvené hodiny, nejdříve jsme si mysleli, že jde o záškoláctví. Školní psycholožka po několika sezeních zjistila, že žáka nikdo nebudí ráno do školy a chlapec hraje hry celou noc.

Bohužel na konci 6. třídy propadl, a tak se dostal i do pedagogicko-psychologické poradny a ta zjistila, že žák trpí ADHD a tím jsme i získali pro žáka paní asistentku. Paní asistentka začala s žákem pracovat a věnovat se mu. Bohužel se rodinná situace stále horšila a eskalovalo to až tím, že orgán sociálně-právní ochrany dětí odebral žáka z rodiny. Zjistilo se, že matka byla psychicky labilní a nebyla schopná se o syna postarat. Chlapec byl umístěn do ústavu.

Orgán sociálně-právní ochrany dětí byl umístěn do dětského domova a začalo se mu dařit. Žáka jsem i navštěvovala a když dospěl, tak mi i poděkoval, že se dostal ze začarovaného kruhu. Na tento příběh vzpomínám možná i nerada, protože bylo velmi těžké dojít k tomu, aby se žák začal učit a měl pevný řád a někdo se mu věnoval. Ve škole lze často těžce rozeznat, zda je opravdu vše v pořádku v rodině. Více jak 5 let si nevšimla žádná paní učitelka, že je v této rodině něco v nepořádku a za to jsem ráda, že jsme to rozeznali a začalo se řešit, co bude s hochem dál. Paní učitelka mi řekla, že vybrala právě tento příklad ze své praxe, že musí věřit ve své pocity a dojem a jak se mu žák jeví. S tímto hochem pracovala 2 roky a řekla, že někdy uvažuje, zda udělala vše v pořádku a mohl se žák dostat z rodinného vlivu i dříve, ale to se těžko řešilo a vše bylo velmi zdlouhavé. Takže tato kazuistika by se dala i použít méně zvládnutou kazuistiku.

2

At the end of the school year, when the pupil attended the 4th grade, the frequency of his disciplinary offenses began to increase. The teacher service in the corridor dealt with a physical attack by a student on another classmate several times. Likewise, the teacher dealt with these situations several times after entering the classroom at the beginning of the lesson. No injury ever occurred. The student first received a few notes from the teacher, followed by a reprimand from the class teacher. The teacher finally invited her mother to the school, she was very emotional. She told the teacher that her son is more withdrawn, they used to talk and had a nice relationship, now the son prefers to be alone in the room and answers his mother only briefly. The teacher suggested a visit to PPP, this solution did not seem good to the mother and she said she wanted to wait. On a school trip a few weeks before the holidays, during games in the forest, the teacher noticed a student standing against several classmates with a knife. He didn't threaten them or threaten them, he just stood facing them with a knife in his hand at his side, pointing to the ground. She confiscated the knife, took the student aside and asked why he had the knife, where he got it from, whether he usually carries it to school. She explained to him that this behavior was unacceptable and against school rules. She also informed the student that she intends to continue solving the situation. The student replied that he has the knife for defense, he sometimes carries it to school, but does not take it out, and that he got it from his grandfather for carving in the forest and working with models. The next day, after class, she invited the student's mother to school again. During the day, however, she took the student into the office to talk to him. The assistant wasn't there, but the teacher told her that the student was rude at first and didn't want to talk. After she told him that her mother would come to school again today and that she was forced to discuss the situation with the headmistress and that she was disappointed in him, he cried. Subsequently, he confided that three of his classmates constantly laugh at him and call him stupid, a moron, a moron, a moron, etc. They scold him for the concessions he has in čj (he completes instead of dictation), they walk around him and imitate his slow and stuttering reading, they push him, they overtake him at lunch ('uhni moron'), one of the classmates sitting behind him pokes and whispers insults to him for hours. He said he must be stupid and doesn't know how to get them to ignore him, that's why he fights with them. After a phone call with her mother, she asked the school psychologist to speak with him. This took place during the next lesson. After school, she handed over the knife to her mother and gave her a more detailed account of the conversation she had with the student. The assistant said that the next procedure was the same as always when there is only a hint or germ of bullying at school. The school prevention methodologist and the special pedagogue formed a circle with the pupils and, among other things, talked about stories where one person behaves inappropriately towards another. The students then tried to describe the feelings of the aggressor and the victim and looked for possible causes. The parents of three pupils were informed of the situation and the pupils were reprimanded by the principal. They were also offered an interview with the school psychologist. The student started the school year in a new class. The assistant had fun with the assistant from his current class, and the student seems satisfied so far. He gets to know his classmates, the new teacher devoted one hour to this, when the pupils introduced themselves to the pupil and he introduced himself to them. For several days now, they have been wearing name tags so that the pupil can orientate himself in names more quickly. He seems to get along with the student he is sitting with, they talk during breaks.

The student lives only with his mother. He has no siblings. He didn't recognize his father. They live in an apartment in the city. The mother has a university education, works with the elderly. The student has a close relationship with his grandfather, who awakened the boy's interest in history and war machines. He glues together model airplanes that his grandfather buys him. Together with his grandfather, the student goes to the forest to pick mushrooms and learn about trees. The student is an intelligent boy. Compared to other boys, he is usually calm and conscientious. He is always ready for school, completes assigned homework. He has school supplies in order, neat notebooks. He always has things ready for the next class before the class starts. The student is an inquisitive, thoughtful student. He shows himself mainly in national studies, he has a deeper knowledge of history than other classmates. His creativity and skill are manifested in his work activities. He doesn't enjoy other subjects so much and his results are average, sometimes even below average. He refuses to read aloud in Czech, he only responds to the teacher's repeated prompts. His work pace is slower than other students. He was diagnosed with dyslexia and dysgraphia.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules

The pupil's disciplinary infractions were first dealt with by notes from the teacher, then by the teacher's reprimand, and his mother was invited to school. The school suggested a PPP visit to the mother, which did not happen. In the incident with the knife, the knife was confiscated, the teacher explained to the student the seriousness of the situation and the subsequent solution. She invited his mother to school again. She had a private interview with the pupil, after informing her of the imminent consequences, he confided in her that some of his classmates were not treating him nicely, followed by an interview with a psychologist. The class was attended by a special teacher and school prevention methods. The aggressors were reprimanded by the principal and the student was transferred to another class.

Consequences, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

The student started the school year in a new class. The assistant had fun with the assistant from his current class, and the student seems satisfied so far. He gets to know his classmates, the new teacher devoted one hour to this, when the pupils introduced themselves to the pupil and he introduced himself to them. For several days now, they have been wearing name tags so that the pupil can orientate himself in names more quickly. He seems to get along with the student he is sitting with, they talk during breaks.

Longterm success

10 let; 5. ročník

Historie, válečné tanky a letadla, modelářství

Dyslexie,Dysgrafie

Bc. ze speciální pedagogiky

15

Na konci školního roku, kdy žák navštěvoval 4. třídu, se začala stupňovat četnost jeho kázeňských přestupků. Učitelská služba na chodbě několikrát řešila fyzické napadení žákem dalšího spolužáka. Stejně tak tyto situace několikrát řešila učitelka po tom, co na začátku hodiny vešla do třídy. Ke zranění nikdy nedošlo. Žák nejprve dostal několik poznámek od učitele, následně napomenutí třídního učitele. Učitelka si nakonec přizvala do školy matku, ta byla velice emotivní. Sdělila učitelce, že její syn je více uzavřený, dříve si povídali a měli hezký vztah, teď je syn nejraději sám v pokoji a matce odpovídá pouze krátce. Učitelka navrhla návštěvu PPP, toto řešení se matce nejevilo jako dobré a řekla, že chce počkat. Na školním výletě pár týdnů před prázdninami si během her v lese učitelka všimla, jak žák stojí proti několika spolužákům s nožem. Nevyhrožoval jim, ani je neohrožoval, pouze stál proti nim s nožem v ruce podél těla, směřujícím k zemi. Nůž zabavila, žáka si vzala stranou a ptala se, z jakého důvodu nůž má, odkud jej má, zda ho nosí běžně do školy. Vysvětlila mu, že toto chování je nepřípustné a je v rozporu se školním řádem. Žákovi také oznámila, že hodlá situaci dál řešit. Žák odpověděl, že nůž má k obraně, občas ho do školy nosí, ale nevytahuje ho a má jej od dědečka na vyřezávání v lese a k práci s modely. Další den si po vyučování přizvala matku žáka opět do školy. Během dne si ale žáka vzala do kabinetu, aby si s ním promluvila. U toho paní asistentka nebyla, učitelka jí ale vyprávěla, že žák byl nejprve drzý a nechtěl hovořit. Po tom, co mu řekla, že dnes opět do školy přijde matka a že je nucena situaci řešit s ředitelkou a je z něj zklamaná, rozplakal se. Následně se svěřil, že se mu tři jeho spolužáci neustále smějí a označují ho za hloupého, debila, kreténa, blbce atp. Nadávají mu za ústupky, které má v čj (místo diktátu doplňuje), chodí kolem něj a napodobují jeho pomalé a koktavé čtení, strkají do něho, na obědě jej předbíhají ('uhni debile'), jeden ze spolužáků sedící za ním do něj v hodinách šťouchá a šeptá mu urážky. Říkal, že je asi hloupý a neví, jak zařídit, aby si ho nevšímali, proto se s nimi pere. Po telefonátu s matkou požádala školní psycholožku, aby si s ním pohovořila. To probíhalo během další vyučovací hodiny. Matce po škole předala nůž a podrobněji ji seznámila s rozhovorem, který s žákem vedla. Paní asistentka říkala, že další postup byl jako vždy, když se ve škole vyskytne již pouze náznak či zárodek šikany. Školní metodik prevence a speciální pedagog si s žáky udělali kroužek a mimo jiné si povídali příběhy, kde se jeden člověk chová nevhodně k dalšímu. Žáci následně zkoušeli popsat pocity agresora i oběti a hledali možné příčiny. Rodiče tří žáků byli seznámeni se situací a žáci dostali ředitelskou důtku. Také jim byl nabídnut rozhovor se školní psycholožkou. Začátek školního roku žák zahájil v nové třídě. Paní asistentka se bavila s asistentkou z jeho nynější třídy a žák se zatím jeví spokojený. Poznává se se spolužáky, nový pan učitel tomu věnoval jednu hodinu, kdy se žáci představovali žákovi a on jim. Několik dní teď nosí jmenovky, aby se žák ve jménech rychleji orientoval. Vypadá to, že si rozumí s žákem, se kterým sedí, o přestávkách si povídají.

Žák žije pouze s matkou. Sourozence nemá. Otce nepoznal. Žijí v bytě ve městě. Matka má vysokoškolské vzdělání, pracuje se seniory. Žák má blízký vztah s dědečkem, který v chlapci probudil zájem o historii a válečné stroje. Lepí spolu modely letadel, které mu dědeček kupuje. Spolu s dědečkem žák chodí do lesa na houby a poznávat stromy. Žák je inteligentní chlapec. V porovnání s ostatními chlapci je většinou klidný, svědomitý. Do školy je vždy připraven, plní zadané domácí úkoly. Má v pořádku školní potřeby, úhledné sešity. Vždy má před začátkem hodiny nachystané věci na následující hodinu. Žák je zvídavý hloubavý žák. Projevuje se především ve vlastivědě, má hlubší znalosti historie než ostatní spolužáci. V pracovních činnostech se projevuje jeho kreativita a zručnost. Ostatní předměty ho tolik nebaví a jeho výsledky jsou průměrné, někdy až podprůměrné. V češtině odmítá číst nahlas, reaguje až na několikátou výzvu učitelky. Jeho pracovní tempo je pomalejší než u ostatních žáků. Byla mu diagnostikována dyslexie a dysgrafie.

Kázeňské přestupky žáka byly nejprve řešeny poznámkami od učitele, následně napomenutím učitele a do školy byla zvána jeho matka. Matce škola navrhla návštěvu PPP, ke které nedošlo. V incidentu s nožem byl nůž zabaven, žákovi učitelka vysvětlila závažnost situace a následné řešení. Opět přizvala jeho matku do školy. S žákem vedla rozhovor v soukromí, po sdělení hrozících důsledků se jí svěřil, že se k němu někteří spolužáci nechovají hezky, následoval rozhovor s psychologem. Třídě se věnoval speciální pedagog a školní metodik prevence. Agresorům byla udělena ředitelská důtka a žák byl přeřazen do jiné třídy.

Žák zahájil školní rok v nové třídě. Paní asistentka se bavila s asistentkou z jeho nynější třídy a žák se zatím jeví spokojený. Poznává se se spolužáky, nový pan učitel tomu věnoval jednu hodinu, kdy se žáci představovali žákovi a on jim. Několik dní teď nosí jmenovky, aby se žák ve jménech rychleji orientoval. Vypadá to, že si rozumí s žákem, se kterým sedí, o přestávkách si povídají.

2

By the time this student entered 1st grade, he could read fluently, count to 10,000, multiply and divide in the area of small multiplication tables, and master 1st grade grammar. But he could not write the shapes of small letters. The problem with writing, the mother refused, as well as the examination and inclusion in the 2nd grade. The student was often disruptive in class, for example when assigning other work commensurate with his abilities, so when he had finished his work he would disturb it by shouting, singing loudly or dropping things from the desk. When I gave him a more difficult task, he could no longer cope with its elaboration. He constantly demanded my attention, and if I didn't give him attention right away, it was all the worse.

The pupil lived only with his mother, who later remarried, so the pupil had a surrogate father. Only the mother, who made relatively high demands on her son, went to school. The boy exhibited disruptive behavior in class every day. The boy had friends in class, but even in the team he tried to attract a lot of attention to himself.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

When I asked the rest of the class to complete the tasks and then we checked the tasks, explained and explained the next work, the student in question had to be constantly busy. When we consulted the student's situation with his mother, she requested more extra tasks, but when the difficulty or volume of tasks increased, the boy refused to work and disrupted the class. Several times someone from higher management came to see the lessons, so it was known how the student works in the lessons and also how I work with him. I tried to make the student's tasks more varied, at the same time I also took into account the rest of the class and I tried to make the lessons more interesting for them, so that they enjoyed it and everyone felt equal.

Proactive solutions, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

Consultations with the mother and school management were repeated several times. In the end, however, the mother decided that her son was not developed enough at school and kept him at home for home education. I think that the student received an ideal volume and difficulty of tasks to complete, which was directly proportional to his knowledge. So I don't consider this situation to be less manageable, but quite the opposite from my side. Despite the fact that the mother eventually took her son to home school, because I provided maximum help for his development, not only with assignments, but also with all activities at school.

Longterm success

6 let, 1. Ročník ZŠ

Stavebnice lego, elektrotechnika, počítače

Vysokoškolské (titul Mgr.); učitelství 1. stupně

27

Když tento žák nastoupil do 1. třídy, uměl plynně číst, počítal do 10 000, násobil a dělil v oboru malé násobilky a zvládal gramatiku 1. třídy. Neuměl ale psát tvary malých psacích písmen. Problém se psaním matka odmítala a taktéž přezkoušení a zařazení do 2. třídy. Žák v hodinách často rušil, například při zadání jiné práce přiměřeně jeho schopnostem, tak když měl práci hotovou rušil vykřikováním, zpíváním nahlas nebo shazoval věci z lavice. Když jsem mu zadala těžší úkol, nedokázal si už poradit s jeho vypracováním. Neustále se dožadoval mé pozornosti a to pokud jsem mu pozornost nedala hned, o to horší to bylo.

Žák žil jen s matkou, která se později znovu vdala, takže měl žák náhradního otce. Do školy chodila převážně jen maminka, která na svého syna kladla poměrně vysoké nároky. Denně se u chlapce projevovalo rušivé chování v hodinách. Chlapec měl ve třídě kamarády, ale i v kolektivu se snažil na sebe upoutávat velkou pozornost.

Když jsem zadala vypracovat úkoly zbytku třídy a potom jsme úkoly kontrolovali, dovysvětlovali si a vysvětlovali si následující práci, musel být dotyčný žák neustále zaměstnaný. Když jsme žákovu situaci konzultovali s jeho matkou, ta požadovala více úkolů navíc, ale chlapec při zvyšování náročnosti nebo objemu úkolů, tak odmítal pracovat a rušil v hodině. Několikrát se přišel do hodin podívat i někdo z vyššího vedení, takže se vědělo, jak žák v hodinách pracuje a také jak s ním pracuji já. Snažila jsem se úkoly žákovi udělat pestřejší, zároveň jsem brala ohled i na zbytek třídy a snažila jsem se jim dělat výuku také zajímavější, aby je bavila a cítili se všichni rovnocenně.

Konzultace s matkou a vedením školy se opakovaly několikrát. Maminka nakonec ale usoudila, že její syn není ve škole dostatečně rozvíjený a nechala si ho doma na domácí výuku. Myslím, že žák ale dostával ideální objem a náročnost úkolů k vypracování, což bylo přímo uměrné jeho znalostem. Nepovažuji tedy tuto situaci, jako hůř zvládnutou, ale z mé strany právě naopak. I přesto, že matka si syna nakonec vzala do domácí výuky, protože z mé strany byla poskytnuta maximální pomoc pro jeho rozvoj, a to nejen úkoly, ale i všemi aktivitami ve škole.

2

The situation began to develop a few years ago, when I was given a class of first-graders. The children were good, they found friends quite quickly and got used to school. Except for one of the little girls. She had problems with adaptation from the beginning. In class, she was as quiet as a mouse next to the other children, did not want to cooperate during lessons and often did not concentrate. For example, during math and Czech, instead of copying or completing the assigned task, she scribbled on the pages of the notebook. She seemed too withdrawn, like she didn't want to be at school at all. She didn't talk to anyone all day, she didn't read, she didn't want to change clothes for gym, and she didn't join in the games despite the encouragement of her classmates. She felt like she was going to cry at any moment. I decided to take her aside and ask her if everything was okay, if something was wrong, but even in this situation she was looking at the ground and didn't want to say anything.

Žačka comes from a complete family, she has one older brother. Due to difficulties in the development of speech, she attended speech therapy. He has an introverted nature and takes a long time to get used to a new environment. She prefers a smaller team, over time she found her best friend. Initially, communication with the teacher and classmates was difficult, she had a passive attitude and only completed tasks with help. She had average to slightly below average results, which was largely due to her lack of communication. Gradual improvement is excellent in some subjects.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

decided to contact the student's mother so that any problems could be caught in time. We made an appointment. At first she was taken aback by the situation, she claimed that the student communicated without a problem at home. She admitted that when she spent time with her daughter in the presence of strangers, she did not express herself much and was a little more withdrawn. In the end, we talked openly for about an hour. I learned that the student had a more sensitive nature as a child, often cried, was restless, and after an operation at the age of two, she became strongly fixated on her mother for a certain period of time. This continued until she started kindergarten, where she gradually got used to it. In view of the renewal of these problems with entering elementary school, we finally agreed that the best solution for the student would be a visit to a pedagogical-psychological counseling center. The examination took place in December and no diagnosis was confirmed for the student. At the suggestion of a psychologist and a special educator, an individual educational plan was drawn up for the student, taking into account her educational needs. The aim was to give the pupil time and space, to motivate her, to respect her personality traits - but at the same time to support her in various ways in her inclusion among her classmates, to introduce new subjects only after the previous subjects have been fixed, to transfer her to a desk in front of the teacher so that he has better supervision over it , how he concentrates, and individual tutoring with the class teacher in order to establish a closer relationship and better understand the curriculum/practice the material covered.

Support, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

The student is currently in the 7th grade and an individual education plan is still being created for her at regular intervals. Evaluation of effectiveness and updating of the plan always takes place after the half-year is completed. She reacted nicely to the changes from the beginning - being transferred to the first bench helped a lot. It turned out to be very important to gain her trust in the first place. After that, he cooperates without major problems and concentrates on completing the assigned tasks. However, it is important to respect her pace. She is good at languages, she is rated excellent in English and commendable in Czech. She has the biggest problems in mathematics, where she is rated as sufficient. There are still interventions twice a week with the class teacher, there is still a need to pay special attention to the student so that she grasps the subject matter correctly. However, she has made great progress in her approach to responsibilities. Her communication with her classmates also improved – she found a best friend with whom she spends a lot of time.

Longterm success

6 let, 1. třída

kreslení

Nespolupráce,Bariéry v komunikaci,Nepozornost

Mgr. et Mgr. (Učitelství pro 1. stupeň základní školy + Speciální pedagogika)

34 let

Situace se začala vyvíjet před pár lety, kdy jsem dostala třídu prvňáčků. Děti byly hodné, docela rychle si našly kamarády a na školu si zvykly. Až na jednu z holčiček. Ta měla od počátku problémy s adaptací. Ve třídě byla vedle ostatních dětí potichu jako myška, při výuce nechtěla spolupracovat a často se nesoustředila. Například během matematiky a češtiny místo opisování nebo plnění zadaného úkolu čmárala po stranách sešitu. Působila až příliš staženě, jako by ve škole vůbec nechtěla být. Skoro s nikým za celý den nepromluvila, nečetla, nechtěla se převléct do tělocviku a ani přes povzbuzování spolužáků se nezapojovala do her. Měla pocit, jako by se měla každou chvilku rozplakat. Rozhodla jsem se vzít si ji stranou a zeptat se, jestli je všechno v pořádku, jestli se něco neděje, ale i v této situaci koukala do země a nechtěla nic říct.

Žačka pochází z úplné rodiny, má jednoho staršího bratra. Díky potížím ve vývoji řeči docházela na logopedii. Má introvertní povahu a trvá delší dobu, než si zvykne na nové prostředí. Vyhovuje jí spíš menší kolektiv, postupem času si našla nejlepší kamarádku. Zpočátku vázla komunikace s učitelem i spolužáky, měla pasivní přístup a úkoly dokončovala jen s dopomocí. Měla průměrné až lehce podprůměrné výsledky, což bylo z velké části způsobeno tím, že nekomunikovala. Postupné zlepšení je v některých předmětech výborná.

Rozhodla jsem se kontaktovat maminku žákyně, aby se případné potíže stihly podchytit včas. Domluvily jsme si schůzku. Ze vzniklé situace byla zpočátku zaskočená, tvrdila, že doma žákyně komunikovala bez problému. Připustila, že když trávila s dcerou čas v přítomnosti cizích lidí, moc se nevyjadřovala a byla o něco víc odtažitá. Nakonec jsme se otevřeně bavily asi hodinu. Dozvěděla jsem se, že žákyně měla jako malá citlivější povahu, často plakala, byla neklidná a po operaci ve dvou letech se po určitou dobu na matku silně zafixovala. To přetrvávalo až do nástupu do školky, kde si ale postupně zvykla. Vzhledem k obnově těchto problémů s nástupem na ZŠ jsme se nakonec domluvily na tom, že bude pro žákyni nejlepším řešením návštěva pedagogicko-psychologické poradny. Vyšetření proběhlo v prosinci a u žákyně nebyla potvrzena žádná diagnóza. Na návrh psycholožky a speciální pedagožky byl pro žákyni vypracován individuální vzdělávací plán, stojící na zohledňování jejích vzdělávacích potřeb. Cílem se stalo dát žákyni čas a prostor, motivovat ji, respektovat její osobnostní zvláštnosti – zároveň ji však různými způsoby podpořit v začleňování mezi spolužáky, nové učivo zařadit až po zafixování učiva předchozího, přesazení do lavice před učitele tak, aby měl lepší dohled nad tím, jak se soustředí, a individuální doučování s třídním učitelem s cílem navázat bližší vztah a lépe pochopit učivo/procvičit probíranou látku.

Žákyně aktuálně chodí do 7. třídy a stále je pro ni v pravidelných intervalech tvořen individuální vzdělávací plán. Vyhodnocení efektivity a aktualizace plánu probíhá vždy po dokončeném pololetí. Reagovala na proběhlé změny od počátku hezky – velmi pomohlo přesazení do první lavice. Ukázalo se, že je velmi důležité získat si v první řadě její důvěru. Poté totiž bez větších problémů spolupracuje a soustředí se na splnění zadaných úkolů. Důležité je však respektování jejího tempa. Jdou jí jazyky, v angličtině je hodnocena stupněm výborný, v češtině chvalitebný. Největší problémy má v matematice, tam je hodnocena stupněm dostatečný. Stále dochází dvakrát týdně na intervence s třídní paní učitelkou, stále je potřeba věnovat žákyni speciální pozornost tak, aby učivo správně uchopila. V přístupu k povinnostem však učinila velký pokrok. Zlepšila se i její komunikace se spolužáky– našla si nejlepší kamarádku, se kterou tráví spoustu času.

2

started my teaching career at a vocational school. It was a school in a slightly troubled area that was notorious for unruly students. The situation I am going to describe happened in an English class. It's been a week since I called one of the students to test at the blackboard. The student completely ignored this challenge, even refusing to leave his seat in the desk and go to the blackboard. So I gave him a high five and announced that I would try him again next time to see how he was doing with the subject matter and give him a chance to correct his acquaintance. In the following hour, I called him again, but the situation repeated itself. The student refused to cooperate, while trying to find a solution, he began to behave very aggressively, raising his voice and using swear words. Coincidentally, at this very moment, the deputy director entered the class, who has worked at the school for many years, has extensive experience behind him and, simply put, knows what he pays for the students of this institution.

As a new teacher, I often had difficulty coming up with suitable measures and solutions, so I always listened to advice from colleagues who have many years of experience behind them and know what works and what does not work for the students of this school. For that reason, I was actually glad when the representative intervened in the situation.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Verbal aggression

The deputy principal started by asking about the situation and asked the student what was going on. He was still very upset, pointing fingers and cursing. He ended his speech by falsely claiming that he had been the victim of racist insinuations from me. The deputy director was very quick to respond by saying that such an allegation is very serious and should not be taken lightly. I said I had made no such remarks. The deputy principal then approached the situation as many years of practice had taught him, and since he knew the student and knew very well that he was a problematic student, he immediately began to focus on his duties and everything he was not fulfilling. For example, he started by saying that he does not have slippers, his clothing is completely inappropriate and represents the school negatively, he has a mess around his place at the desk, he does not bring his assignments and so on. After this enumeration of faults, the disciple asked if he still wanted to make the complaint he had been flaunting a moment ago. However, he calmed down in a moment and changed his mind. So the situation calmed down, the deputy headmaster left and the lesson continued.

Cooperation with experts, Warning

Although the pupil did not become an exemplary student, a similarly serious situation did not recur. Problematic behavior continued to occur from time to time, but we never got into a situation that escalated.

Longterm success

1.ročník

-

Rušení výuky,Lhaní,Porušování pravidel

Vysokoškolské – titul Mgr., aprobace anglický jazyk

10

Svoji učitelskou kariéru jsem začal na odborném učilišti. Jednalo se o školu v lehce problematické oblasti, která byla proslulá neukázněnými žáky. Situace, kterou budu popisovat, se odehrála na hodině anglického jazyka. Je tomu týden, kdy jsem jednoho z žáků, vyvolal ke zkoušení u tabule. Žák tuto výzvu naprosto ignoroval, dokonce odmítl opustit své místo v lavici a k tabuli dojít. Dal jsem mu tedy za pět a oznámil, že jej příště budu zkoušet znovu, abych zjistil, jak je na tom s učivem a dal mu šanci si známu opravit. V následující hodině jsem jej tedy vyvolal znovu, jenže situace se opakovala. Žák odmítl spolupracovat, při snaze o nalezení řešení se začal chovat velmi agresivně, zvyšoval hlas a používal nadávky. Shodou okolností zrovna v tomto momentu do třídy vstoupil zástupce ředitele, který na škole působil již mnoho let, má za sebou bohatou praxi a jednoduše řečeno ví, co na žáky této instituce platí.

Jakožto nováček na učitelské dráze jsem měl častokrát potíže s vymýšlením vhodných opatření a řešení, proto jsem vždy naslouchal radám od kolegů, kteří za sebou mají dlouhá léta praxe a ví, co na žáky této školy platí a neplatí. Z toho důvodu jsem byl vlastně i rád, když se pan zástupce do situace vložil.

Zástupce ředitele začal dotazem ohledně dané situace a ptal se žáka, co se děje. Ten byl stále velmi rozrušený, osočoval se a nadával. Svůj projev zakončil nepravdivým tvrzením, že se stal obětí rasistických narážek z mé strany. Zástupce ředitele velmi rychle reagoval tím, že takové nařknutí je velmi závažné a nesmí se brát na lehkou váhu. Řekl jsem, že jsem se žádných podobných poznámek nedopustil. K situaci poté zástupce ředitele přistoupil tak, jak jej naučila mnoholetá praxe, a jelikož žáka znal a moc dobře věděl, že se jedná o problematického žáka, ihned se začal soustředit na jeho povinnosti a vše, co nesplňuje. Začal například tím, že nemá přezůvky, jeho oděv je naprosto nevhodný a negativně reprezentuje školu, kolem svého místa u lavice má nepořádek, nenosí úkoly a podobně. Po tomto výčtu chyb se žák zeptal, zdali chce stále vznést nařknutí, kterým se před chvílí oháněl. Ten se však během chvíle uklidnil a rozmyslel si to. Situace se tedy uklidnila, zástupce ředitele odešel a hodina pokračovala dál.

Ačkoliv se z žáka vzorný student nestal, podobně závažná situace už se neopakovala. Problémové chování se občasně vyskytovalo i nadále, ale nikdy jsme se nedostali do až tak vyostřené situace.

2

The situation I was involved in seemed very innocent at first, but then escalated into a bigger conflict. The main actor here was a pupil who, during the Czech language lesson, disturbed the class with his would-be funny comments on the subject matter being discussed. At this time, the teaching was conducted as a frontal teaching, so that the pupils could create a record of the given subject. I showed the presentation with pictures and short notes, while I wrote additional information separately on the board. From the beginning, the student did not cooperate, did not take notes and constantly tried to amuse his classmates, especially the neighbors on the bench. Subsequently, a group of three students sitting nearby got carried away by his behavior and also stopped paying attention. Some of the classmates who were sitting nearby started shouting at the student asking him to be quiet. The slight noise in the back bench where the student was sitting ended up disturbing the rest of the class, which had been concentrating until now. Part of the pupils disagreed with his behavior, while another part, on the contrary, supported him. The result was class-wide noise caused by an unfocused student - students shouted at each other, stopped taking notes and stopped following the progress at the blackboard.

The student already has longer-term problems with discipline, which are noted by several teachers. From the previous years at the lower gymnasium, he acquired the label of a known troublemaker, who was not noticeably affected by the consequences of his problematic behavior, by which I mean talking to the teacher, punishments or bad grades for behavior. The student has a good family background, his problems can probably be related to his learning disabilities, which complicate his studies. During the past 4 years at the junior high school, he was seeing a specialist who helped him with his problems, but an individual plan was not drawn up for him. As I know from other colleagues, his academic results, especially in subjects such as mathematics and physics, are more than satisfactory. I would also specify the student as a gifted student in the field of technically oriented subjects - he enjoys them very much and would like to work with these skills in the future. When I consider his spelling and expression difficulties, his marks in humanities subjects can be assessed as passable. From a performance point of view, I rate him as an average student. Problems arise for him in moments when the class concentrates on the teacher's explanation, and at the same time they have to either respond to his suggestions or make notes. I noticed that in these moments the student stops concentrating and automatically puts the pencil down. During some classes, I also noticed some of his disruptive tendencies during group work, but this happened rather rarely. The student likes a certain amount of attention and is building a reputation as a class entertainer, which he contributes to with numerous performances during classes. It was this eccentric nature of his that manifested itself in the described situation, viz. above.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

In the first moment, I turned to the whole class with a request to calm down. The class fell silent except for the student who was still trying to entertain his classmates in the back bench. Subsequently, I turned only to the student, who immediately stopped talking. The student was politely asked to be quiet and I added that we would talk again after the lesson. The student looked out of the window for the rest of the lesson and did not disturb his classmates. After an hour we had our conversation in my office. Teacher: 'Student, are you bored with my lessons?' Student: 'Well, not really.' Teacher: 'And what would you like to do in Czech, do you have any ideas for a better subject?' The student shrugs. Teacher: 'Student, how would you feel if I interrupted your presentation in front of the class? Everyone would be whispering and giggling and no one would be watching you. Do you think you would be comfortable with that?' Pupil: 'Probably not at all. I don't like it when people ignore me.' Teacher: 'You see. And I don't like it either. Hey, let's make a deal like this. I know you don't take notes and it's a shame. But you're almost an adult student, so it's up to you and I won't talk to you about it. If I respect you in this, then you respect me and don't jump into my interpretation. Today I had to discuss something, next time you and your classmates will get the chance again, but we can't all talk at once. Do you think we can come to an agreement like this?' Student: 'Well, I guess so.' Teacher (smiling): 'I guess? Well or not?' Student: 'Well, I'm sorry.' Teacher: 'That's great, I'm glad we talked about it and came to a reasonable agreement.'

Agreement, Interview

In my opinion, in the next Czech language lesson, the student behaved better and did not jump into my speech during the explanation. In addition, he was given his place as part of the presentation of the result of the group activity, which was related to the topic of ancient literature - the student presented an excerpt of a play, an excerpt of which was then staged by a group of students from the group in front of the rest of the class and in front of me. I evaluated the performance positively and the student got a feeling of satisfaction. His group deliberately presented their work among the last, so the student paid attention the whole time and recited the prepared text as quietly as possible. I think that the lesson conducted in this way suited him more than the classic frontal teaching, which unfortunately we cannot avoid. At the end of the lesson, as part of joint repetition, the student signed in and answered questions reflecting the acting performances of the individual groups. I would like to give the pupil more space in order to support his attention and interest in the Czech language.

Longterm success

15 let, 1. ročník střední školy

fotbal, hokej, animované seriály

Dyslexie,Dysgrafie,Dysortografie

Rušení výuky,Absence

vysokoškolský titul – český jazyka a literatura, francouzský jazyk a literatura

21

Situace, které jsem byla účastna, vypadala ze začátku velmi nevinně, ale následně eskalovala ve větší konflikt. Hlavním aktérem zde byl žák, který během hodiny českého jazyka vyrušoval třídu svými rádoby vtipnými komentáři na téma probírané látky. Vyučování bylo v této chvíli vedeno jako frontální výuka, aby si žáci mohli vytvořit zápis z dané látky. Promítala jsem prezentaci s obrázky a krátkými poznámkami, přičemž doplňující informace jsem dopisovala zvlášť na tabuli. Žák od začátku nespolupracoval, zápis si nedělal a neustále se pokoušel o pobavení svých spolužáků, zejména sousedů v lavici. Následně skupinka třech blízko sedících žáků se nechala jeho chováním strhnout a taktéž přestala dávat pozor. Někteří ze spolužáků, kteří seděli poblíž, začali žáka okřikovat se žádostí o klid. Ten mírný šum v zadní lavici, kde žák seděl, nakonec vyrušoval i zbytek třídy, která se doposud koncentrovala. Část žáků se nesouhlasně vyjadřovala k jeho chování, další část ho naopak podpořila. Výsledkem tedy byl celotřídní hluk vyvolaný nesoustředěným žákem – žáci se navzájem překřikovali, ustali ve psaní poznámek a přestali sledovat vývoj u tabule.

Žák má už dlouhodobější problémy s kázní, které zaznamenává více učitelů. Z předchozích let na nižším gymnáziu získal nálepku známého potížisty, kterého se nijak následky jeho problematického chování, rozumím tím promluvy s učitelem, tresty či špatné známky z chování, citelně nedotknuly. Žák má dobré rodinné zázemí, jeho problémy mohou pravděpodobně souviset s jeho poruchami učení, které mu komplikují jeho studium. Během uplynulých 4 let na nižším gymnáziu docházel ke specialistce, která mu pomáhala s jeho problémy, ale individuální plán mu vypracován nebyl. Jak sama od ostatních kolegů vím, jeho studijní výsledky, tedy zejména z předmětů jako matematika a fyzika, jsou více než uspokojivé. Žáka bych i specifikovala jako nadaného žáka v oblasti technicky zaměřených předmětů – ty ho velmi baví a do budoucna by rád s těmito schopnostmi chtěl pracovat. Když zvážím jeho pravopisné a vyjadřovací obtíže, tak z humanitních předmětů se jeho známky dají hodnotit jako obstojné. Z prospěchového hlediska ho hodnotím jako průměrného žáka. Problémy u něj nastávají v momentech, kdy se třída koncentruje na výklad učitele, a přitom má buď reagovat na jeho podněty či si vypracovávat zápis. Všimla jsem si, že v těchto chvílích se žák přestává koncentrovat a automaticky odkládá tužku. Během některých hodin jsem některé jeho rušivé tendence zaznamenala i během skupinových prací, ale k tomu docházelo spíše výjimečně. Žák má rád určitou pozornost a buduje si pověst třídního baviče, ke které přispívá i četnými výstupy během hodin. Právě tato jeho excentrická povaha se projevila v popsané situaci, viz. výše.

V prvním momentě jsem se obrátila na celou třídu s žádostí o uklidnění. Třída se ztišila vyjma žáka, který v zadní lavici se stále pokoušel své spolužáky pobavit. Následně jsem se tedy otočila pouze k žákovi, který ihned přestal mluvit. Žák byl slušně požádán o ztišení a dodala jsem, že po hodině si ještě promluvíme. Žák se po zbytek hodiny díval z okna a už své spolužáky nevyrušoval. Po hodině došlo k našemu rozhovoru v mém kabinetu. Paní učitelka: 'Žáku, tebe mé hodiny nebaví?' Žák: 'No, moc ne no.' Učitelka: 'A co bys tak chtěl v češtině dělat, máš nějaký nápad na lepší látku?' Žák pokrčí rameny. Učitelka: 'Žáku, a jak by ses cítil, kdybych vyrušovala tvou prezentaci před třídou? Všichni by si šeptali a hihňali se a nikdo by tě nesledoval. Myslíš, že by ti to bylo příjemné?' Žák: 'Asi úplně ne no. Nemám rád, když mě lidi ignorujou.' Učitelka: 'Tak vidíš. A mně se to taky nelíbí. Hele, pojďme uzavřít takovou dohodu. Vím, že si neděláš zápisy a je to velká škoda. Ty si už ale skoro dospělý žák, takže je to na tobě a já ti do toho mluvit nebudu. Když já tě budu respektovat v tomhle, tak ty respektuj zase mě a neskákej mi do výkladu. Dneska jsem hold musela něco probrat, příště dostaneš příležitost zase ty a tvý spolužáci, nemůžeme ale mluvit všichni zaráz. Myslíš, že se můžeme takhle domluvit?' Žák: 'No, asi jo.' Učitelka (s úsměvem): 'Tak asi? No nebo ne?' Žák: 'No, se omlouvám.' Učitelka: 'Tak super, jsem ráda, že jsme si to vyříkali a rozumně se dohodli.'

Dle mého názoru se v další hodině českého jazyka žák choval lépe a při výkladu mi do řeči neskákal. Navíc dostal svůj prostor v rámci představení výsledku skupinové činnosti, která se týkala tématu starověké literatury – žák odprezentoval výtah divadelní hry, jejíž úryvek pak i skupina žáků ze skupiny zinscenovala před zbytkem třídy a přede mnou. Výkon jsem pozitivně zhodnotila a žákovi se dostalo pocitu zadostiučinění. Jeho skupina svou práci schválně prezentovala mezi posledními, takže žák po celou dobu dával pozor a maximálně si potichu přeříkával připravený text. Soudím, že takto vedená hodina mu vyhovovala více než klasická frontální výuka, které se ale bohužel nemůžeme vyhnout. Na konci vyučovací hodiny v rámci společného opakování se žák sám přihlásil a odpovídal na otázky reflektující herecké výkony jednotlivých skupin. Ráda bych dávala žákovi více prostoru, abych v něm podpořila jeho pozornost a zájem o český jazyk.

2

This inconvenience happened when I was a 5th grade classroom teacher for only about half a year, and by coincidence, a new psychologist came to our school, who had an office right next to my classroom. The psychologist visited me less than a week after she started, saying that a student from my class came to her with a problem. She claimed that the student came to her saying that she was being bullied by her two classmates (students B and C). The bullying was supposed to take place through profanity and trying to get as many classmates as possible to join in the bullying.

All three girls in the six months that I knew them were absolutely problem-free, friendly, with excellent results and I never observed any aggression from them. Of course, I was the first to try with the psychologist and the student to find a procedure that we would all agree on. My idea, to call the psychologist and the actors themselves and talk about the situation, was immediately rejected by the student, as she was afraid that after the confrontation, the bullying and insults would multiply even more. The psychologist and I agreed that we would try to get some information from the girls' classmates. After confessions from a few pupils, we really found out that before the girls didn't have any problems, on the contrary, they used to be friends.

Verbal aggression, Bullying

It turns out that the friendship was probably interrupted by some dispute regarding the student's growing popularity with the boys in the class. The profanity that students B and C shouted at the pupil would correspond to this motive for bullying. We tried as much as possible to avoid any situations where the bullying could continue; during the school trip, despite the 'ban', the psychologist and I were able to arrange a change of room so that the student did not have to share accommodation with students B and C. With the fact that we really did not want to take the risk of the bullying getting worse after the situation with the girls was resolved B and C, we decided to call the girls into the cabinet, but under a different pretext. Instead of a direct confrontation about bullying, we decided to take a slightly different approach. Knowing that all three girls used to be very good friends, girls B and C and I talked about friendship, how important it is, what it means to us, and that we should respect our friends. In this conversation, I tried to ask about their relationship with the girl, hoping that the girls would wake up a little.

Interview, Cooperation with experts

few days after the conversation with girls B and C, I contacted the student to familiarize myself with possible changes in the situation. The girl confirmed to me that for several days no one had made inappropriate comments about her, nor had anyone scolded her. All three girls became friends again by the end of the year. I am satisfied with how this situation ended, but I would have liked it if I could have noticed the bullying myself before the student sought out a psychologist.

Longterm success

11 let, 5. ročník

Trávit čas s kamarády

Mgr., český jazyk, anglický jazyk

12

Tahle nepříjemnost se stala, když jsem byla třídní učitelkou 5. třídy teprve asi půl roku a shodou okolností k nám na školu přišla nová paní psycholožka, která měla kabinet hned vedle moji třídy. Paní psycholožka mě ani ne po týdnu jejího nástupu navštívila s tím, že žákyně z mé třídy za ní přišla s problémem. Tvrdila, že za ní žákyně přišla s tím, že je vystavována šikaně od svých dvou spolužaček (žákyně B a C). Šikana měla probíhat prostřednictvím vulgárních nadávek a snahy dostat co možná nejvíce spolužáků, aby se k šikaně taky zapojili.

Všechny tři dívky toho půl roku, co jsem je znala, byly absolutně bezproblémové, přátelské, s vynikajícím prospěchem a nikdy jsem u nich nevypozorovala žádnou agresi. Samozřejmě jako první jsem se snažila s paní psycholožkou a s žačkou najít postup, se kterým bychom všechny souhlasily. Můj nápad, přivolat si s paní psycholožkou samotné aktérky a o situaci si promluvit, byl ihned zavržen žákyní, neboť měla strach, že po konfrontaci se šikana a nadávky o to více znásobí. S paní psycholožkou jsme se teda shodly na tom, ze se pokusíme získat nějaké informace od spolužáků dívek. Po zpovědích od pár žáků jsme opravdu zjistily, že dříve dívky nemívaly žádné problémy, naopak bývaly kamarádkami.

Ukázalo se, že přátelství nejspíš přerušil nějaký spor ohledně vzrůstající popularity žákyně u kluků ve třídě. Tomuhle motivu k šikaně by i odpovídaly ony vulgární výrazy, které žákyně B a C pokřikovaly na žačku. Žákyni jsme se snažily co nejvíce vyvarovat jakýmkoliv situacím, kde by mohla šikana pokračovat; při školním zájezdu jsme i přes 'zákaz' byly s paní psycholožkou schopné domluvit výměnu pokoje, aby žákyně nemusela sdílet ubytování se žákyněmi B a C. S tím, že jsme opravdu nechtěly podstoupit riziko toho, že by se šikana zhoršila po řešení situace s dívkami B a C, jsme se rozhodly zavolat dívky do kabinetu, ale pod jinou záminkou. Místo přímé konfrontace ohledně šikany jsme se rozhodly použít trosku jiný přístup. S vědomím, že všechny tři dívky byly dříve velmi dobré kamarádky, jsme si s dívkami B a C promluvily o přátelství, jak je důležité, co pro nás znamená a že bychom své přátele měli respektovat. Při téhle konverzaci jsem se snažila ptát na jejich vztah s dívkou a doufala jsem, že dívky trochu procitnou.

Pár dní po konverzaci s dívkami B a C jsem se spojila s žákyní, abych se obeznámila s možnými změnami v situaci. Dívka mi potvrdila, že už několik dní na ni nikdo neměl nevhodné narážky, ani jí nikdo nenadával. Všechny tři dívky se do konce roku opět skamarádily. Jsem spokojená, jak tahle situace skončila, byla bych však ráda, kdybych si šikany mohla všimnout i já sama dříve, než žačka vyhledala paní psycholožku.

2

The children on the school trip were making quite a bit of noise on the train ride, so we decided that they had to calm down and they couldn't play the speakers at full blast because no one cared. After getting off the train, the conductor came running to see that there was a washing machine and a thermos in it. We knew whose speaker it was, and the thermos had to belong to it. We took it to pass it on to the kids and work out whose it was. It was strange that someone was carrying a thermos in June. After changing to the next train, I unscrewed the thermos and smelled herbal alcohol.

The student really broke something at school, there were conflicts, using a mobile phone when it was forbidden. It was little things that escalated and we had an inkling that there would be a problem on the trip. In addition, he was there with an older friend, which was not an ideal couple, so we kept an eye on him. He was troubled, but not a bad boy. Rather, he was testing where he could go and what he could try.

Violation of classroom/school rules

After settling in, we called the children. Before the trip, they were instructed about the prohibition of alcohol and cigarettes and inappropriate behavior, and parents signed a paper stating that they would come for them in case of violation of the school rules. We wanted someone to confess to the thermos, but the person already knew what it was about, so he didn't come forward. We knew who was sitting at the table in the train, where there was a retort and a thermos. No one came forward, so we hit him separately and he didn't deny it, but begged us not to call the parents, that he would never do it again. Because it was a violation of school rules, we said he would go home. We called his parents, his mother came to pick him up. She recognized the thermos, said it was theirs and that the alcohol was from the house. He went home with her and then we dealt with it with a demotion.

Consequences, Interview

We fixed it on the spot within an hour. The parents knew that the conditions were given, so we solved it on the spot in the short term. For a long time after the return, it was discussed at the pedagogical council, because it was towards the end of the school year. The third level of behavior was already discussed and there was no further deterioration. He was taken aback, the trio did not please him and there was some discussion of the situation at home. The parents understood that he was causing problems, and by the end of the year there had been no more incidents.

Longterm success

7. ročník, 13 let

Posilování

Neposlušnost

Mgr.; Český jazyk, Občanská výchova, Speciální pedagogika

22

Děti na školním výletě při cestě vlakem, kdy zaprvé dělali v tom vlaku docela hluk, tak jsme řešili, že se jako musí zklidnit, že si nemůžou pouštět repráčky naplno, protože to tam nikoho nezajímá a po vystoupení z vlaku za námi přiběhl ten průvodčí, že tam zůstal ten repráček a u něho termoska. My jsme věděli, čí je reprák, ta termoska musela patřit k tomu. Tak jsme to vzali, že to těm dětem předáme, tím vyřešíme, čí to je a bylo divné, že v tom červnu si někdo s sebou veze termosku. Čaj si horký asi s sebou nepovezeš. Takže jsem tu termosku po přestoupení do dalšího vlaku odšroubovala, a v tom prostě zavoněl alkohol. Takže jsme to zase zašroubovali, schovali s tím, že jsme to teda neodevzdávali, nepátrali jsme v tom vlaku po někomu, protože to nemělo smysl a nechali jsme to, až jsme přijeli do toho cíle, na místo ubytování.

Problémové chování u žáka se opakovalo. Něco rozbil ve škole, byly tam konflikty, používání mobilu, když to bylo zakázané. Během školního výletu se bavil se starším kamarádem, což nebyla ideální dvojice, a tak jsem si na něho dávali pozor. Byl problematický, ale ne zlý kluk. Spíš zkoušel, kam může zajít a co si může zkusit.

Po ubytování jsme svolali děcka. Před výletem samozřejmě byli poučeni o tom, že to je školní akce, zákaz alkoholu, zákaz cigaret, nevhodné chování, rodiče podepisovali papír, že v případě, že žák poruší školní řád, tak si pro něho přijedou, protože bude vyloučen z té akce atd. Takže to všechno věděli, tak jsme jim to nepřipomínali moc, protože jsme chtěli, aby se k té termosce někdo přiznal, ale tomu dotyčnému už bylo jasné, o co jde, tak se k té termosce samozřejmě nehlásil. Ale protože jsme věděli, kdo tam seděl u toho stolečku v tom vlaku, seděli tam asi 3 kluci, jednoho byl ten reprák a ta termoska byla jasná, čí je. A nikdo se k tomu teda nehlásil, tak jsme na něho potom udeřili zvlášť a on v podstatě ani moc nezapíral, protože to on zase ne, ale zkoušel nás přesvědčit, prosil, klečel na kolenou a prosil, ať nevoláme rodiče, že už to nikdy neudělá, že ano, že je to jejich termoska, že tam ten alkohol v tom má, ale že jako by chtěl na tom výletě zůstat. Ale protože jsme byli domluvení, že je to porušení školního řádu (alkohol a tím, že i ze začátku zapíral) tak jsme řekli, že ne, že pojede domů. Takže jsme volali rodičům, maminka si pro něho během dvou hodin přijela, protože to bylo v dojezdové vzdálenosti. Termosku poznala hned, říkala ano, že to je jejich. Když to odšroubovala, tak říkala, jo, to je alkohol z domu. Takže odjel s ní domů, a pak jsme to řešili sníženým stupněm z chování.

Vyřešili jsme to na místě během hodiny. Rodiče věděli, že podmínky byly dané, takže krátkodobě jsme to vyřešili na místě. Dlouhodobě po návratu se to projednávalo na pedagogické radě, protože to bylo ke konci školního roku. Už tak se projednal (myslím) ten třetí stupeň z chování, a protože to byl už konec školního roku, tak k nějakému dalšímu zhoršování nedošlo. Už tak se projednal ten třetí stupeň z chování a k dalšímu zhoršování nedošlo. Zarazil se, trojka ho nepotěšila a doma proběhlo nějaké probírání situace. Rodiče, sice přes růzmé omlouvání, chápali, že problémy dělá, a do konce roku už žádný incident nebyl.

2

Two years ago, I took over a class from a colleague to teach English as their third teacher of the already mentioned subject. Unknowingly, there was a very self-confident girl in my new class who was almost on par with my previous colleague and was very close to her based on acquaintances from her personal life. The girl expected the same approach from me, when she didn't get this approach, over time she rebelled during lessons, disturbing both the lesson and her classmates. I myself treat all students the same and try to maintain professionalism.

The girl was in an ability-heterogeneous collective of the third class of the English grammar school, majoring in living languages. The class she was a part of was never notorious for discipline, most of the pupils were honest, hardworking students who had above average grades not only in English. The girl was no exception in terms of grades, so I was surprised that she was on such a different note disciplinary-wise than her classmates. The situation was so heated that her closest friends themselves created an initiative and went to their class teacher with a request for help with the situation. The girl herself answered sarcastically during English lessons, took notes on the course and content of the lesson, shouted and shouted from the desk, refused to do work both during the lesson and as part of homework, laughed out loud from the desk, was on the phone and did not pay attention. On the part of the parents, it was a free flow of the situation, they refused to help us constructively with the problem.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Verbal disruption of lessons

Since only her classmates were interested in my situation and hers, and her behavior negatively affected the lessons, I decided to let the situation go its own way. As a decisive moment, I consider my conversation with the girl at the end of the semester, where I invited her to my office for a short conversation. In the interview, I tried to explain to the girl the purpose of my lessons and how she could participate in them differently than within the current limits of her behavior. I would popularly describe the type of conversation as "from the heart."

Interview

After our conversation, in the following semester I noticed an almost complete change in both her behavior and her attitude towards me and towards studies as such. For me, it was crucial that she saw the meaning of our work here, and later I learned at her graduation party that this was a general change in the other classes as well, which I consider my success. The girl's results improved, disciplinary problems almost completely disappeared, she successfully graduated, went on to university abroad, and we are still in occasional friendly contact through social networks.

Longterm success

Třetí, 17 let

-

Rušení výuky,Nespolupráce

Magisterské

16

Před dvěma lety jsem přebírala třídu od kolegyně na výuku angličtiny jako jejich třetí učitelka již zmíněného předmětu. Ve nové třídě se ale mnou nevědomky nacházela jedna velice sebevědomá dívka, která si s mou předchozí kolegyní téměř tykala a byla si s ní velice blízko na základě známosti z osobního života. Dívka očekávala stejný přístup i ode mě, když se jí tento přístup nedostal tak se postupem času při hodinách bouřila, vyrušovala jak hodinu, tak své spolužáky. Sama se totiž chovám ke všem studentům stejně a snažím si zachovat profesionalitu.

Dívka se nacházela v schopnostně heterogenním kolektivu třetí třídy Anglického gymnázia, obor živé jazyky. Třída, jichž byla součástí nebyla nikdy kázeňsky negativně proslulá, většina z žáků byli poctiví, snaživí studenti, kteří měli nadprůměrné známky nejen v angličtině. Dívka nebyla co se prospěchu týče výjimkou, tudíž mě překvapilo, že byla na tak jiné notě kázeňsky, než její spolužáci. Situace byla tak vyhrocená, že sami její nejbližší kamarádi vytvořili iniciativu a zašli s prosbou o pomoc se situací za jejich třídním učitelem. Samotná dívka při hodinách angličtiny sarkasticky odpovídala, měla poznámky na průběh a obsah hodiny, vykřikovala a pokřikovala z lavice, odmítala dělat práci jak během hodiny, tak v rámci domácí přípravy, nahlas se smála z lavice, byla na telefonu a nedávala pozor. Ze strany rodičů se jednalo o volný průběh situace, odmítali nám s problémem konstruktivně pomáhat.

Jelikož o mou a její situaci jevili zájem jen její spolužáci, které její chování negativně ovlivňovalo hodiny, rozhodla jsem se situaci dát volný průběh. Jako rozhodující okamžik beru mou konverzaci s dívkou na pomezí pololetí, kde jsem si ji pozvala do kabinetu na krátký rozhovor. V rozhovoru jsem se snažila vysvětlit dívce cíl mých hodin a jak by se do nich mohla zapojovat jinak, než v současných mezích jejího chování. Typ rozhovoru bych lidově popsala jako „od srdce

Po našem rozhovoru jsem v následujícím semestru zaznamenala téměř kompletní změnu v jak jejím chování, tak přístupu ke mně a ke studiu jako takovému. Pro mě bylo klíčové, že uviděla smysl našeho působení tady a později jsem se dozvěděla na jejím maturitním večírku, že se jednalo o obecnou změnu i v ostatních hodinách, což beru jako svůj úspěch. Dívce se zlepšily výsledky, kázeňské problémy takřka úplně vymizely, úspěšně odmaturovala, pokračovala na vysokou školu do zahraničí a dodnes jsme v občasném přátelském kontaktu přes sociální sítě.

2

During a break between English class and reading, the three boys started arguing about something. I registered the confusion only when they started talking very loudly and I heard the sentence: 'When you have Holy Communion, you will go to confession, so you will be able to lie, because you will confess to the priest.' The other boy spoke up and objected: 'That's not true, you can't lie.' and the third called the first a liar (probably repeatedly). At that moment I entered their argument and stopped their debate with the words 'Guys, don't argue.'

Next, I began to ask about the reason for the dispute. I found that at the beginning the boys were talking about another boy from the neighboring village having a game and the other guys he told about his friend and his game didn't believe him. The boy objected with the aforementioned sentence about the fact that he can lie because he will be interviewed by the priest. The boy who claimed to be able to lie is hard of hearing and speechless. The boy does not wear hearing aids, the mother is almost deaf. The boy often gets into conflict situations due to a misunderstanding from a misheard or misspoken statement.

Diagnosis

After the conflict, the boys together with other children started talking about the priest and God. I changed this debate to the topic of different religions and that different peoples believe in different gods and in several gods, I specifically mentioned Buddhism, African tribes and the history of paganism. This was followed by an explanation to the children that they must not lie under any circumstances and a repetition of other rules of decent behavior.

Proactive solutions, Working with the collective

In the following reading lesson, in which I was substituting for the sick teacher that day, we read a story from the book Old Greek Myths and Legends. We debated about the gods and the plot that was mentioned in the story. Subsequently, a debate broke out among the children about the fact that lying and stealing are not allowed. After the reading lesson, the children stopped talking about the whole situation and by the end of my time in the class, this situation did not happen again.

Longterm success

9 let/ 3.ročník

Žák navštěvoval v ZŠ čtenářský kroužek a kurz angličtiny. Mimo školu navštěvoval náboženství.

Asistent pedagoga s ukončeným kurzem AP, studující bakalářské studium na pedagogické fakultě.

3 roky

O přestávce mezi hodinou angličtiny a čtení se tři chlapci začali o něčem dohadovat. Rozepři jsem zaregistrovala až ve chvíli, kdy se začali bavit velmi nahlas a já zaslechla větu: 'Až budeš mít po svátém příjímání, tak se budeš chodit zpovídat, takže budeš moct lhát, protože se z toho u faráře vyzpovídáš.' Druhý chlapec se ozval a oponoval: 'To není pravda, lhát se nesmí.' a třetí označil prvního za lháře (pravděpodobně opakovaně). V tu chvíli jsem vstoupila do jejich rozepře a jejich debatu zastavila slovy 'Kluci, nehádejte se.'

Dále jsem se začala vyptávat na důvod rozepře. Zjistila jsem, že chlapci se na začátku bavili o tom, že jiný chlapec ze sousední vesnice má nějakou hru a ostatní chlaci, kterým o svém kamarádovi a jeho hře vyprávěl, mu nevěřili. Chlapec se ohradil zmíněnou větou o tom, že se může lhát, protože se z toho u pana faráře vyzpovídá. Chlapec, který tvrdil, že se může lhát, špatně slyší i hůře mluví. Naslouchadla chlapec nenosí, matka je téměř neslyšící. Chlapec se často dostává do konfliktních situací z důvodu nedorozumění ze špatně slyšeného nebo špatně vysloveného.

Chlapci se po konfliktu společně s dalšími dětmi začali bavit o faráři a o bohu. Tuto debatu jsem převedla na téma různých náboženství a že různé národy věří v různé bohy i v několik bohů, konkrétně jsem zmínila budhismus, africké kmeny a historii pohanství. Dále následovalo vysvětlení dětem, že lhát se nesmí v žádném případě a zopakování dalších pravidel slušného chování.

V následující hodině čtení, ve které jsem ten den zastupovala nemocnou pani učitelku, jsme četli příběh z knihy Staré řecké báje a pověsti. Debatovali jsme o bozích a zápletce, která byla zmíněna v příběhu. Následně se mezi dětmi rozpoutala debata o tom, že lhát a krást se nesmí. Po hodině čtení se o celé situaci děti již nebavily a do konce mého působení ve třídě se tato situace již neopakovala.

2

came to class, the student was sitting with his feet on the bench and refused to do anything. When I asked him why he wasn't doing anything, he replied that he didn't feel like it. He then angrily packed his things, but remained seated for an hour. The other students noticed him at first, but then they devoted themselves to teaching. After the lesson, I asked the student what was going on. The student started mumbling something unintelligible and it was obvious that he was becoming aggressive. So I told him in a slightly angry voice that he had to do something and that he should immediately move on to the next lesson. The student got up abruptly and left indignantly. After a while, I saw the student walking away from the school.

A 15-year-old student who, in a short period of time, has changed from a "one-man

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules

So I went to him to get him back to school because I have a responsibility for my students. I caught up with him and said: "Student, what are you doing?" You still have physics and two more classes.

Consequences, Interview, Cooperation with experts

School staff called the police and the parents. And since this situation took place at the end of the ninth grade and the student had problems with other teachers, it was resolved with a reduced behavior grade. The student did not return to classes at this primary school.

Longterm success

15 let, 9. ročník

Florbal a hokej

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Arogance,Lhaní

Mgr., ČJ, TV

30

Přišel jsem do hodiny, žák seděl s nohama na lavici a odmítal cokoliv dělat. Když jsem se ho zeptal, proč nic nedělá, tak odpověděl, že se mu nechce. Nazlobeně si pak sbalil věci, ale zůstal celou hodinu sedět. Ostatní žáci si ho zezačátku všímali, ale posléze se věnovali výuce. Po hodině jsem se žáka zeptal, co se děje. Žák začal něco nesrozumitelného mumlat a bylo vidět, že začíná být útočný. Tak jsem mu již lehce rozzlobeným hlasem řekl, že musí něco dělat a ať se okamžitě přesune na další výuku. Žák se prudce zvedl a rozhořčeně odešel. Po chvilce jsem zahlédl žáka, jak jde pryč ze školy.

15letý žák, který se během krátkého období změnil z „jedničkáře

Šel jsem tedy za ním, abych ho dostal zpět do školy, protože za své žáky nesu odpovědnost. Doběhl jsem ho a říkám: „Žáku, co blbneš? Máte ještě fyziku a další dvě hodiny.

Personál školy zavolal policii a rodiče. A jelikož tato situace proběhla ke konci devátého ročníku a žák měl problémy i s ostatními učiteli, řešilo se to sníženou známkou z chování. Žák se více do hodin na této základní škole nevrátil.

2

At the beginning of my practice, I taught 3rd-4th grade. When I got the class, there were no significant problems between the students. However, there was one boy who was more expressive than the other students. He was often disruptive during class and always tried to draw attention to himself in some way. He was very fond of showing off in front of others and showing off. He received lots of new things from his parents, which he wore to class to show off. Bragging about things and showing off has gone too far. There was one quieter student in the class who was not very involved in the group and his social status was lower than that of the other children. In order to show how interesting he is and how much he has, the first student began to use the quieter student by pointing out his quietness and low social status. He laughed at him, mocked him and sometimes poked him. I was quite inexperienced at the time and didn't notice it right away. No one in the class told me that something like this was going on, and the quieter student didn't turn on me either. I didn't notice much in class, because I thought that the fact that the quieter student is quieter and avoids others is actually normal for him. I only noticed it on a school trip, when I heard insults and mockery of his person.

The first student - a bright student, however, his school results are average, he shows off and elevates himself above others, rather extroverted, friendly, popular among his classmates. A quieter student - a quiet type, he doesn't get involved in the team much, he likes his peace, he's not talkative, overall he's a good boy who likes to help, he can be relied on.

Verbal aggression

Until the school trip, when I didn't know about anything yet, I didn't take any steps or solve the situation. I only noticed it on a school trip. After hearing a few insults from the first student, I reprimanded him and told him not to do it again, that it is not nice and friendly. I didn't register any other problems on the school trip, so I thought it was probably just a one-time thing and I didn't deal with it further. The quieter student was still rather withdrawn from others and depressed, but I thought it was because he was an introvert and had such a set personality. But that was my fault. After arriving from the school trip and starting school again, the quieter student fell ill, he often complained at school that he had a stomach ache, for example, so he could go home. After a while it felt strange and I asked him if everything was okay. He replied that nothing was happening, but I knew it wasn't. I wondered what could be happening and focused more on the situation in the classroom. I noticed that the first pupil and the other children giggled when the quieter pupil said anything or went somewhere. The quieter student had no friends in the class. Sometimes he had fun with someone, but it wasn't that kind of friendship, because the other children were more on the side of the first student and thought it was fun. But it wasn't fun for the quieter student. After noticing the giggles here, I told the class in front of the class that I noticed it, what could they tell me about it. However, the class did not react and no one said anything. I tried to talk to them in the way that laughing at someone is not nice and that we should respect. It didn't work and the students didn't react to my presentation. I didn't know what to do, so I turned to my colleague, who dealt with these things at our school. It was found that at the beginning of the fourth grade, the first student started to pick on the quieter student, it happened occasionally. After Christmas it became more frequent, violent and intense, and some children joined in the taunts.

Interview, Cooperation with experts, Warning

can't tell if the problem is completely solved or not. The whole situation began to be resolved more significantly around February and it was not resolved immediately, it took more time. I am not satisfied and it has been bothering me for a long time, because thanks to my carelessness and inexperience it did not have to go this far. The quieter student was needlessly worried and I should have intervened earlier and better. It dealt with the rest of fourth grade and seemed to get better, but I can't say for sure. After the fourth grade, students switch to another teacher. So I don't know if the solution was successful in the long run or not. The whole situation affected me at the beginning of my internship, so I changed my profession for a few months, but then I came back.

Failure

Adam: 1O let, 4. třída / Lukáš: 10 let, 4.třída

Jízda na kole, kamarádi, sport / malování, čtení, příroda

Mgr., Učitelství pro 1. stupeň základní školy

26

Na začátku své praxe jsem vyučovala 3. – 4. ročník. Když jsem třídu dostala, nejevily se tam žádné výrazné problémy mezi žáky. Byl tam ovšem jeden chlapec, který byl výraznější než ostatní žáci. Často vyrušoval během hodin a snažil se na sebe vždy strhnout nějakým způsobem pozornost. Velmi rád se předváděl před ostatními a vytahoval se. Od rodičů dostával plno nových věcí, které nosil do třídy, aby se pochlubil. Chlubení věcmi a vytahování se zašly až moc daleko. Do třídy chodil jeden tišší žák, který se v kolektivu moc nezapojoval a jeho sociální status byl nižší než u ostatních dětí. Aby první žák poukázal na to, jak zajímavý je a kolik toho má, začal k tomu využívat tiššího žáka tím způsobem, že poukazoval na jeho tichost a nízký sociální status. Smál se mu, zesměšňoval ho a občas ho i šťouchl. Já jsem byla celkem nezkušená v té době a nevšimla jsem si toho hned. Ve třídě mi nikdo neřekl, že se tam něco takového děje a tišší žák se na mě také neobrátil. Ve třídě jsem nic moc nezpozorovala, protože jsem si myslela, že to, že je tišší žák tišší a straní se ostatních, je u něj vlastně normální. Všimla jsem si toho až na školním výletě, kdy jsem zaslechla urážky a výsměch na jeho osobu.

První žák – bystrý žák, školní výsledky jsou však průměrné, předvádí se a povyšuje se nad ostatní, spíše extravertní, kamarádský, oblíbený mezi spolužáky. Tišší žák – tichý typ, do kolektivu se moc nezapojuje, má rád svůj klid, není výřečný, vcelku je to hodný kluk, který rád pomůže, je na něj spolehnutí.

Do školního výletu, kdy jsem o ničem ještě nevěděla, nedělala jsem žádné kroky nebo řešení situace. Až na školním výletě jsem si toho všimla. Poté, co jsem zaslechla pár urážek ze strany prvního žáka, jsem ho napomenula a řekla jsem mu, ať to příště už nedělá, že to není hezké a kamarádské. Na školním výletě jsem nezaregistrovala další problémy, proto jsem si řekla, že to byla asi jen jednorázová záležitost a dále jsem to neřešila. Tišší žák se pořád spíše stranil ostatních a byl skleslý, ale já si myslela, že je to tím, že je introvert a je tak osobnostně nastavený. Jenže to byla moje chyba. Po příjezdu ze školního výletu a nástupu znovu do školy tišší žák onemocněl, často si i stěžoval ve škole, že ho např. bolí břicho, aby mohl jít domů. Po čase mi to přišlo zvláštní a zeptala jsem se ho, zda je vše v pořádku. Odpověděl mi, že se nic neděje, ale věděla jsem, že tomu tak není. Přemýšlela jsem, co by se mohlo dít a více jsem se zaměřila na situaci ve třídě. Všimla jsem si, že první žák a ostatní děti chichotali, když tišší žák cokoliv řekl nebo někam šel. Tišší žák neměl ve třídě kamarády. Občas se s někým bavil, ale nebylo to takové to kamarádství, protože i ostatní děti byly spíše na straně prvního žáka a přišlo jim to jako legrace. Jenže pro tiššího žáka to legrace nebyla. Po zaznamenání tady toho chichotání jsem o třídnické hodině řekla před třídou, že jsem si toho všimla, co by mi k tomu mohli říct. Třída ovšem nereagovala a nikdo nic neříkal. Snažila jsem se k nim promluvit tím způsobem, že smát se někomu není hezké a že bychom měli respektovat. Nezabralo to a žáci na tento můj výstup nijak nereagovali. Nevěděla jsem co dělat, proto jsem se obrátila na mojí kolegyni, které tyhle věci v naší škole řešila. Zjistilo se, že začátkem čtvrté třídy se první žák začal nad tišším žákem vytahovat, dělo se občas. Po Vánocích to začalo být častější, prudší a intenzivnější a přidaly se i některé děti k posměškům.

Nemůžu sdělit zda se problém zcela vyřešil nebo ne. Celá situace se začala výrazněji řešit kolem února a nebylo to hned vyřešené, chtělo to větší čas. Nejsem spokojená a dlouhou dobu mě to trápí, protože díky mé nepozornosti a nezkušenosti to nemuselo zajít takhle daleko. Tišší žák se zbytečně trápil a já jsem měla zasáhnout dříve a lépe. Řešilo se to zbytek čtvrté třídy a vypadalo to, že se to zlepšilo, ale s jistotou to říct nemohu. Po čtvrté třídě přecházejí žáci k jinému vyučujícímu. Nevím tedy, zda řešení bylo z dlouhodobého hlediska úspěšné, nebo ne. Celá situace mě na začátku mé praxe zasáhla, proto jsem na pár měsíců změnila povolání, ale poté jsem se vrátila.

2

Once I came to teach geography in the ninth grade. The student behaved very cheerfully from the beginning. He was constantly commenting on the curriculum out loud and not doing the assigned work. He also chatted with classmates who were sitting nearby, disturbing them. I reprimanded him several times and told him to complete the task and not disturb others. He always calmed down for a while, but then he started interrupting again and talking with his neighbor on the bench. It was my last class that day, so it made my teaching very difficult. I was just tired.

Ninth-grade elementary school student, popular among classmates, above-average intelligence, phlegmatic, extrovert, athlete, cooperative in other cases Class – 16 students, good team, no cases of bullying, average good grades

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

Halfway through the hour, the situation was starting to spin and I was losing patience. It was clear to me that I would not force him to work in any way and that he would continue to disturb. So I decided, maybe hastily, I didn't think about it much, I just got angry. I told him that I had enough and that he would set up the next class, because I was no longer on his nerves, and that he should try what it's like from the other side and that I would behave the same as he does. I gave him an assignment of what we had to discuss and continued teaching. When I left at the end of the class, I felt like I could have done it differently, I wondered if I had overdone it, and I had a bit of a guilty conscience. Of course, I prepared the lesson for the next lesson, because I expected that the student would decide to do as if it was nothing and that we would forget everything. I also wanted him to discuss something that he really can't do himself. Yes, I gave him some materials, but it was probably a very demanding request. On the other hand, I knew that the student was very intelligent because he didn't need to study for any of my tests and thus could pass. Anyway, this class left me very exhausted and I felt bad about myself.

(Disciplinary) Punishments, Warning

When I asked the student to teach the next lesson, he was taken aback and tried not to disturb me any further. The whole class was more shocked because I am usually not that authoritative and I don't allow myself to be provoked. I came to the next class and wanted to start teaching normally. However, the student reported that he had prepared the lesson. I was very surprised and could see that he regretted his behavior, but at the same time it was clear that he wanted to show off in front of the class. So I sat down in the pew and let him lead for an hour. I didn't keep my word and I didn't interrupt because I didn't want revenge or anything like that. The student had a well-prepared lesson, but it often happened that he was not able to answer the questions of his classmates, which was understandable. Also, when they started talking to each other, you could tell that his casualness was leaving him and he was getting nervous. However, he persevered and taught the entire lesson. I knew she could do it. He was above average intelligent and popular, so there was no danger of others picking on him. However, after an hour he came to me. And he sincerely apologized to me. He had already apologized to me the day before, but this was something else entirely. He told me that he never wanted to teach again and that he didn't understand how I managed it. After this lesson I was satisfied with my solution. Today it is already possible to find it in various manuals, but back then (approx. 13 years ago) it was an unusual solution. Actually, I don't know of anyone who used it back then. In the long run, I can say that it was a successful solution. The student had more respect for my interpretation. He tried not to interrupt and it probably brought us closer, as if he had more understanding.

Longterm success

15 let 9. třída

Knihy, matematika, basketbal

Mgr., Zeměpis

15

Jednou jsem přišel učit zeměpis do deváté třídy. Žák se již od začátku choval velice rozverně. Neustále nahlas komentoval učivo a nedělal zadanou práci. Také si povídal se spolužáky, kteří seděli poblíž a tím je vyrušoval. Několikrát jsem ho napomenul a řekl jsem mu, aby splnil úkol a nevyrušoval ostatní. On se vždy na chvíli uklidnil, ale poté zase začal vyrušovat a bavit se se svým sousedem v lavici. Ten den to byla moje poslední hodina, tak mi to hodně stěžovalo výuku. Už jsem byl prostě unavený.

Žák deváté třídy základní školy, oblíbený mezi spolužáky, nadprůměrně inteligentní, flegmatik, extrovert, sportovec, v jiných případech spolupracující Třída –16 žáků, dobrý kolektiv, žádný případ šikany, v průměru dobrý prospěch

V polovině hodiny mě už situace začínala točit a ztrácel jsem trpělivost. Bylo mi jasné, že ho nijak nepřinutím pracovat a že bude vyrušovat dál. Tak jsem se rozhodl, možná unáhleně, moc jsem to nepromýšlel, prostě jsem se naštval. Řekl jsem mu, že toho mám dost a že další hodinu si nachystá on, protože už na něj nemám nervy a ať si zkusí jaké to je z druhé strany a že se budu chovat stejně, jako se chová on. Dal jsem mu zadání co musíme probrat a pokračoval jsem ve výuce. Když jsem odcházel po konci hodiny, tak jsem měl pocit, že jsem to mohl udělat jinak, přemýšlel jsem, jestli jsem to nepřehnal a měl jsem trochu špatné svědomí. Výuku na další hodinu jsem si samozřejmě nachystal, protože jsem čekal, že se žák rozhodne dělat jakože nic a že na vše zapomeneme. Také jsem po něm chtěl, aby probral něco, co vlastně sám neumí. Ano dal jsem mu nějaké materiály, ale asi to byl moc náročný požadavek. Na druhou stranu věděl jsem, že žák je velice inteligentní, jelikož se na žádné z mých testů nepotřeboval učit a tím pádem by to mohl zvládnout. Každopádně mě tato hodina velice vyčerpala a měl jsem ze sebe špatný pocit.

Když jsem žákovi zadal odučit další hodinu, zarazilo ho to a snažil se již dále nevyrušovat. Celá třída byla zaraženější jelikož většinou nebývám takto autoritativní a nenechávám se vyprovokovat. Další hodinu jsem přišel a chtěl jsem začít normálně učit. Žák se však přihlásil, že si hodinu nachystal. Velice mě to překvapilo a šlo vidět, že ho jeho chování mrzí, ale zároveň bylo poznat, že se chce před třídou předvést. Tak jsem se tedy posadil do lavice a nechal jsem ho hodinu vést. Nedodržel jsem své slovo a nevyrušoval jsem, protože jsem se nechtěl mstít ani nic takového. Žák měl hodinu hezky nachystanou, avšak často se stalo, že nebyl schopen zodpovědět dotazy svých spolužáků, což bylo pochopitelné. Také když si začali povídat mezi sebou, bylo znát, že ho opouští jeho ležérnost a začíná být nervózní. Vydržel však a celou hodinu odučil. Věděl jsem, že to zvládne. Byl nadprůměrně inteligentní a navíc oblíbený, takže nehrozilo, že si ho ostatní začou dobírat. Po hodině za mnou však došel. A upřímně se mi omluvil. Omluvil se mi už den předtím, ale toto bylo něco úplně jiného. Řekl mi, že už nikdy učit nechce a že nechápe jak to zvládám. Po této hodině jsem byl se svým řešením spokojen. Dnes už je to možné najít v různých příručkách ale tehdá (cca 13 let zpět) to byl neobvyklý způsob řešení. Vlastně asi nevím o nikom kdo by to tenkrát použil. Z dlouhodobého hlediska můžu říct, že to bylo úspěšné řešení. Žák měl větší úctu k mému výkladu. Snažil se nerušit a asi nás to i sblížilo, jakoby měl více porozumění.

2

The most problematic student I taught was a student. The problem consisted mainly of disrespecting authority and repeatedly interrupting and not responding to orders. The student often refused to complete the assigned tasks because they did not make sense to him and he was not interested in the material being discussed. He claimed that teaching bored him and instead of working, for example, he drew in a workbook.

Student - boy, 11 years old, 5th year of elementary school, rebellious to explosive, rather a loner, got along with his classmates, in the 5th year his academic results worsened, gifted but unmotivated.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

If the student behaved in a problematic manner and did not respond to the admonition, I threatened to give him a note or call his mother to the school, which he usually obeyed. He also took the decline in grades badly and this forced him to put more effort into teaching and less distractions.

Disrespectful communication

Today, I would not only reprimand the student, but I would try to figure out the cause of his worsening behavior and work on it mainly to motivate him to learn. As a result, group work, which he enjoyed and paid attention to, had the greatest impact on the student.

Failure

11 let 5. ročník

t

Magisterské vzdělání, ČJ a AJ

17

Nejvíce problémovým žákem, kterého jsem učila, byl žák. Problém spočíval hlavně v nerespektování autorit a opakovaném vyrušování a nereagování na příkazy. Žák často odmítal plnit zadané úkoly, protože mu nedávaly smysl a probíraná látka jej nezajímala. Prohlašoval, jak jej výuka nudí a místo práce si například kreslil v pracovním sešitu.

Žák – chlapec 11 let, 5. ročník ZŠ, vzpurný až výbušný, spíše samotář, se spolužáky vycházel, v 5. ročníku se jeho studijní výsledky zhoršily, nadaný ale nemotivovaný.

Pokud se žák choval problémově a nereagoval na napomenutí, pohrozila jsem mu poznámkou, nebo zavoláním maminky do školy, na což většinou poslechl. Špatně nesl také zhoršení prospěchu a to ho donutilo věnovat výuce více úsilí a méně vyrušovat.

Dnes bych žáka jen nenapomínala, ale snažila bych se přijít na příčinu jeho zhoršení chování a pracovat na tom hlavně na motivaci k učení. Ve výsledku měly na žáka největší vliv skupinové práce, které ho bavily a věnoval při nich pozornost.

2

My class had a gym class where the students were outside and a group of boys built a bunker. A student who already had disciplinary problems with his classmates in the past and therefore repeated fights between them, which gradually led to hatred between him and the vast majority of his classmates, wanted to join a group of boys. The fact that the boys did not want to let him in resulted in one of them being attacked with a fist. After PE, the next class was held by a teacher who is very respected at our school, is strict and has many years of experience in education. There was a negative atmosphere in the classroom. And after the pupil was constantly disturbing and not doing what he was supposed to, the teacher ran out of patience and said to the pupil: 'Like a father, like a son'. You're using the wrong pencil, you're supposed to write with a pen! You can see that you have no money...'

The student comes from a socially weak family that is dysfunctional. Lives with both parents unless the father is serving a sentence. The pupil is a naughty, disruptive pupil, he bullies the children and swears at them. He often fights with one classmate even outside of the school environment and they do pranks on each other. He was already in the director's office several times and there were also complaints from parents. Based on the incidents, he was under the care of SPP and a psychologist.

Physical aggression, Not attending to teaching/Inattention to teaching

Classes continued and nothing was resolved. That day, the student's mother told me that she did not like this kind of behavior. Of course, I didn't have any more detailed information about the situation, so I wrote as a class teacher that unfortunately I don't know anything about it and that she should contact that particular teacher.

Disrespectful communication

The student's mother has not responded. I believe that she did not want to confront the teacher, who has many years of experience in her defense and sees how the level and morale of the children deteriorates with time. She doesn't like that children don't respect each other.

Failure

11 .let, 5. ročník

otevřená otázka

Rušení výuky,Šikana,Slovní agresivita,Fyzické násilí

Magisterské vysokoškolské vzdělání (dějepis,občanská výchova)

3

Moje třída měla hodinu tělocviku, při které žáci byli venku a skupinka chlapců si postavila bunkr. Žák, který již v minulosti měl kázeňské problémy se spolužáky a docházelo proto mezi nimi k opakovaným potyčkám, ze kterých postupně vznikla nenávist mezi ním a převážnou většinou spolužáků, se chtěl přidat ke skupince chlapců. To, že ho kluci nechtěli pustit mezi sebe, vyústilo napadením jednoho z nich pěstí. Po tělocviku měla další vyučovací hodinu paní učitelka, která je na naší škole velmi respektovaná, je přísná a má dlouholetou zkušenost ve školství. Ve třídě panovala negativní atmosféra. A poté co žák neustále vyrušoval a nedělal to co má, p. učitelce došla trpělivost a žákovi řekla: 'Jaký otec, takový syn'. Používáš špatnou tužku, máš psát perem! Je vidět, že nemáte peníze...'

Žák pochází ze sociálně slabé rodiny, která je disfunkční. Žije s oběma rodiči, pokud otec není ve výkonu trestu. Žák je zlobivý, rušivý žák, šikanuje děti a nadává jim. Často se pere s jedním spolužákem i mimo školní prostředí a dělají si vzájemně naschvály. Několikrát byl již v ředitelně a došlo i k stížnostem ze strany rodičů. Na základě incidentů byl v péči SPP a psychologa.

Vyučování pokračovalo a nic se neřešilo. Ten den se mi ozvala matka žáka, že takovéto jednání se jí nelíbí. Já jsem samozřejmě o té situaci neměla žádné bližší informace, tak jsem jako třídní napsala, že o tom bohužel nic nevím a ať se obrátí na tu konkrétní paní učitelku.

Matka žáka se již neozvala. Domnívám se, že nechtěla konfrontovat paní učitelku, která má na svou obhajobu dlouholetou praxi a vidí jak se úroveň a morálka dětí s postupujícím časem zhoršuje. Nelíbí se jí, že děti k sobě nemají úctu.

2

considered the teaching profession to be simple and fun, but when I entered Gymnasium and college, I lost my opinion of simplicity. On the contrary, I began to realize the whole essence of the profession, especially its variability and demandingness. Nevertheless, I stayed at my job as a teacher. I have a student in my class for about the second year who has had an assistant since the first grade, who works within the whole class. The pupil requires SEN and visits a special pedagogue.

Žačka grew up with her older sister and mother without a father in a block of flats. The problems started already in the first grade of elementary school. She was not popular among her classmates, she has a stern expression on her face and gives a serious impression. From the beginning of the class, groups of friends began to form, and the student did not have time to join any group and remained alone. Her bad attitude towards her classmates and adults is compounded by constant lying and making things up.

Lying and cheating, Verbal aggression

The resolution of the situation began with an attempt to verbally negotiate with both students about the dispute regarding the pen. I tried to calm the children down and explain the possibility of a misunderstanding. The boy calmed down, but the pupil acted with verbal aggression towards me as well. I suggested that both students write down the information about the pen. Together with the assistant, we consulted both versions and agreed on the credibility of the boy.

Interview, Cooperation with experts

I invited the student to me to talk about the seriousness of accusing someone of theft. A similar situation was repeated and I had the pupil write down how she should behave towards her classmates. Disagreements and complications with the pupil continued.

Failure

11 let, žák na druhém stupni

malování, domácí mazlíček králík)

Problematické chování

Lhaní,Vulgární vyjadřování

vysokoškolské – titul Mgr, aprobace Čj

cca 15

Učitelské povolání jsem považovala za jednoduché a zábavné, ale s nástupem na Gymnázium a vysokou školu jsem ztratila mínění o jednoduchosti. Naopak jsem si začala uvědomovat celou podstatu profese, zejména její proměnlivost a náročnost. Přesto jsem u práce učitelky zůstala. Ve své třídě mám již asi druhým rokem žačku, která má od prvního stupně asistentku, fungující v rámci celé třídy. Žačka vyžaduje SVP a navštěvuje speciální pedagožku. Nastala situace, kdy dívka začala velmi agresivně nadávat svému spolužákovi, že jí ukradl propisku, kterou si ráno koupila a vzala si ji do školy, chlapec (osočený spolužák), namítal a stál si za tím, že propiska je jeho a nic jí nevzal. Tvrzení proti tvrzení bylo na světě.

Žačka vyrůstala se starší sestrou a matkou bez otce v panelákovém bytě. Problémy s ní spojené začali již na prvním stupni základky. Nebyla nijak zvlášť mezi spolužáky oblíbená. Její povaha není snadnou záležitostí. Jednoduše působí vážným dojmem, má neustále přísný výraz ve tváři, což jí právě nepomohlo najít si „větší“ kamarády. Dalo by se říct v mnoha situacích, že má doslova zlou povahu. Od počátku tvoření této třídy (kde již byla paní asistentka, a tedy jsou jisté připomínky doplněny od ní) se začaly tvořit skupinky kamarádů, jak to, tak bývá, a právě naše dívka se nestihla v tomto seznamovacím období k žádné skupince ze svých spolužáků napojit a zůstala ve své třídě tak nějak sama. Nijak zvlášť se tato situace nezměnila ani v dalších letech. Vedle jejího zlého přístupu ke spolužákům, ale i k dospělým se připojuje další problém, který je v této věci podstatný. Tím je neustálé lhaní a vymýšlení si této zmiňované dívky. S paní asistentkou jsme to několikrát řešily. Paní asistentka se dívce již několikrát na prvním stupni snažila v mnoha nepotvrzených věcech a příbězích věřit, ale po spoustě nezdařených pokusů, kdy dívčina lež přišla najevo, to již vzdala, a bohužel většinu informací, které jdou od dívky si musíme ověřovat, nebo brát na půl váhy. Několikrát byla poučena z mé strany, ale hlavně i ze strany paní asistentky, že toto její vymýšlení škodí a bude škodit pouze jí a může si s tím nadělat velkou paseku i ve svém mimoškolním životě, v mezilidských vztazích (jak již jde vidět ve škole), v budoucím zaměstnání apod. Problém její zlé povahy a lhaní vygradovali ve chvíli, kdy začala osočovat své spolužáky z toho, že jí kradou věci.

Nejprve jsem se snažila s oběma žáky slovně domluvit, jak je to tedy s danou propiskou, že zjevně nemůže být obou. Naopak jsem se snažila rozjeté děti uklidnit a vysvětlit, že také mohlo dojít k nedorozumění a mohl se kdokoliv z nich splést. Chlapec (osočený spolužák) se uklidnil, ale stále si trval na svém, kdežto dívka byla schopna působit slovní agresí i vůči mé osobě. Přišla jsem společně s paní asistentkou s návrhem, kdy oba žáci v mimo vyučovací době písemně sepíšou, kde k propisce přišli, jak jí mají dlouho, případně, zda je opravdu jejich. Aby oba měli možnost se vyjádřit klinou písemnou formou.

Společně s paní asistentkou jsme obě písemné verze prokonzultovali a jednoznačně jsme se shodli na tom, že dívka si v několika ohledech protiřečila a chlapec (osočený spolužák) jednoznačně důvěryhodně potvrzuje, že propiska, o kterou byl velký spor, patří jemu. Následně jsem si dívku pozvala k sobě, abychom mluvili pouze mezi čtyřma očima a slovně jsem ji poučila o tom, že nařknutí někoho z krádeže je vážná věc a může se jednat o velký přestupek, který ne vždy může dopadnout slovní domluvou. Podobná situace v menší míře se opakovala znovu (jednalo se o slovní napadání spolužáků), a tentokrát jsem ji nechala po škole napsat na papír, jak se má chovat ke svým spolužákům. Bohužel s touto dívkou menší či větší neshody a komplikace neustály.

2

regularly taught sixth grade English and never had a problem with authority or obedience from children. But then there was a slight problem. When I reflected on the solution I used, I came to the conclusion that I had chosen a bad and disproportionate solution. It all happened in the sixth grade with a boy whom I will call a pupil for this case study. I was teaching English grammar. I'm used to my classes being very contact-based, so I ask a lot of questions and discuss with them a lot. So it's already quite lively in the classroom. But when someone else starts having fun outside of the conversation on the topic, it interrupts. I had only been in the sixth grade for about a month when the student started showing up. For one hour, he repeatedly turned to the boys behind him, nudged the students in front of him, and spoke loudly into my speech.

The student has been diagnosed with ADHD, which of course I knew. I also knew about the classes of other teachers who complained about him repeatedly. It was still the same thing - disruption, marching around the class, making classmates angry, shouting.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

The student disturbed not only me, but also his classmates. Of course, I tried to take his diagnosis into account, but one day I burned myself out. When the student turned around again and did not respond to my instructions to stop, I foamed. I'm not in the habit of yelling, so I just raised my voice slightly and told him quite strongly to calm down and immediately go sit in the front. But the student just lowered his head and didn't answer me at all. He didn't even sulk, he just looked at the table and didn't even respond to my explanation that this is not done. He was completely stuck and could not be moved.

Disrespectful communication, Interview

Immediately after the incident, it was impossible to move the student. He just sat there and shook his head in bewilderment. I let him be for the rest of the lesson and taught him without calling him out and without our situation being resolved. He remained seated where he sat. I then decided to consult with my parents. I learned from them that he also does this at home and that they also don't know what to do with him. I realized that I was pushing the student too much and raising my voice, which could have been uncomfortable and confusing for him as a child with ADHD. Therefore, I chose a different tactic for the next lessons and always spoke gently to the student, and finally I found a way to reprimand him without scaring him. I reacted unnecessarily harshly in class, which didn't pay off for me either.

Failure

12 let, 6. ročník

Fotbal, počítačové hry

ADHD

Neposlušnost

ČJ, NJ, FrJ, AJ

24

Pravidelně jsem učila v šesté třídě angličtinu a nikdy jsem neměla problém s autoritou ani poslušností dětí. Potom se však vyskytl mírný problém. Když jsem si reflektovala řešení, které jsem použila, došla jsem k závěru, že jsem vybrala špatné a nepřiměřené řešení. Vše se událo v šesté třídě s chlapcem, kterého budu pro tuto kazuistiku jmenovat žákem. Vyučovala jsem zrovna anglickou gramatiku. Jsem zvyklá, že mé hodiny jsou hodně kontaktní, takže se žáků hodně ptám, hodně s nimi diskutuji. Takže už tak je ve třídě poměrně živo. Když se ale začne ještě někdo další bavit mimo konverzaci o tématu, ruší to. Šestou třídu jsem měla asi teprve měsíc, když se žák začal projevovat. Jednu hodinu se opakovaně otáčel na kluky za sebou, šťouchal žáky před sebou a nahlas mluvil do mého projevu.

Žák má diagnostikováno ADHD, což jsem samozřejmě věděla. Věděla jsem také o hodinách ostatních pedagogů, kteří si na něj stěžovali opakovaně. Pořád šlo o to samé – rušení, pochodování po třídě, zlobení spolužáků, vykřikování.

Žák rušil nejen mě, ale i svoje spolužáky. Samozřejmě jsem se snažila zohledňovat jeho diagnózu, ale jednoho dne jsem se dopálila. Když se žák zase otáčel a nereagoval na moje pokyny k tomu, aby toho nechal, vypěnila jsem. Nemám ve zvyku křičet, tak jsem jen mírně zvýšila hlas a dost výrazně mu řekla, aby se zklidnil a okamžitě si šel sednout dopředu. Žák ale jen sklopil hlavu a vůbec mi neodpovídal. Ani nedutal, jen se díval do stolu a nereagoval ani na moje vysvětlování, že tohle se nedělá. Úplně se zaseknul a nešlo s ním hnout.

Hned po incidentu se nedalo s žákem ani hnout. Jen seděl a zaraženě klopil hlavu. Po zbytek hodiny jsem ho nechala být a odučila, aniž bych ho vyvolávala, a aniž by se naše situace vyřešila. Zůstal sedět, kde seděl. Rozhodla jsem se poté pro konzultaci s rodiči. Od nich jsem se dozvěděla, že tohle dělá i doma a že také neví, co s ním. Uvědomila jsem si, že jsem na žáka moc tlačila a zvýšila hlas, což mu mohlo být jako dítěti s ADHD nepříjemné a matoucí. Proto jsem pro další hodiny zvolila jinou taktiku a mluvila s žákem vždy mírně, a nakonec jsem si našla způsob, jakým ho napomenout, a přitom ho nevystrašit. Ve třídě jsem reagovala zbytečně tvrdě, což se mi také nevyplatilo.

2

Every year, our school organizes different competitions for pupils to motivate them to sort waste, love nature, recycle, etc. This time it was paper collection. The children brought various old notebooks or newspapers to school and each class wanted to bring as many as possible to win, because the winning class was promised a night at school and a rich program of games, a trail of courage, ... I was the class teacher of the last study class at our elementary school . The children were very clever, hardworking, but sometimes just too much and they didn't know the limits when their behavior and efforts go too far. In paper collecting, they were separated from first place and the last 5 kilograms and they really wanted to win. On the last day before the announcement of the winners, they gained 10 kilograms on their imaginary account and won the entire competition. I was very proud of them and looked forward to being with them, but I didn't know what problems would arise. The next day, the director came to see me and it was definitely not a pleasant conversation. She was upset, stressed and very angry. It was discovered that a large number of old textbooks, which were in the basement of our elementary school, had arrived at the collection yard and were supposed to be taken to the agreed place and received a relatively large sum of money for it. It was also known that this batch of paper came from my winning class. Honestly, I was completely sick. The headmistress shouted at me, I didn't know what to say myself, and there was a full class of children waiting for me, who really disappointed me. I calmed down and came to class. I told them what I had just learned and asked who did it. Silence followed. I asked random children and then specific ones that I knew were them. The girls were in denial, they lied, they made it up, that the management just didn't like them and didn't want them to win the night at school. I didn't shout, I didn't point at the culprits, but I just said: "Until the person in question confesses and apologizes to both me and the headmistress, you will not participate in any events, we will not go on any class trip, and last but not least, the whole class will pay the amount , which our school should have received for the sale of textbooks.

The class always had great results and participated in many competitions and trips and so on. So I expected them to try very hard to win this challenge as well, but I didn't think it would go that far. On the other hand, I have to appreciate the fact that none of the children revealed the three girls that they stood together as a whole. For better or for worse. I think I could have behaved more cruelly, but then again, in my opinion, it is better if the girls thought about themselves like this and came to apologize.

Violation of classroom/school rules

The girls loved being the center of attention, so when they brought in the amount that won them the victory, they really enjoyed that glory. They were at an age where they didn't realize that it could have any consequences or that it was wrong. Personally, I was quite disappointed by the lying. I thought they were decent and nice girls, and then they turned out to be such frauds. Yes, they admitted their guilt and came to apologize, it's hard to overcome the shame in yourself like that, and I think it affected their behavior a little afterwards. Only then is there a question of how many things have they lied or not acted fairly like this before. One should not have prejudices, but it is true that I was more careful about them then.

Disrespectful communication, Interview

The situation was resolved, and even the children accepted that the win was not fair. The girls especially regretted it, because the rest of the classes then said about my class that my children were frauds, but then it went away. Fortunately, my students stood by each other and over time it was forgotten. The girls learned a lesson in life that the truth always comes out and it's better to be fair than to cheat.

Longterm success

12 let, 7. ročník

Trávení času se spolužáky, sporty

Lhaní,Podvody

Magisterský titul, aprobace: Český jazyk a Občanská výchova

31 let

Naše škola každý rok pořádá různé soutěže pro žáky, které je mají motivovat k třídění odpadu, lásce k přírodě, recyklaci atd. Tentokrát šlo o sběr papíru. Děti nosily do školy různé staré sešity či noviny a každá třída chtěla donést co nejvíce, aby vyhrála, protože vítězné třídě byla přislíbená noc ve škole a bohatým programem na hry, stezka odvahy, … Byla jsem třídní učitelkou poslední studijní třídy u nás na základní škole. Děti byly moc šikovné, snaživé, ale někdy právě až moc a neznali hranice, kdy už jejich chování a snažení zachází až moc daleko. Ve sběru papíru je dělilo od prvního místa a výhry posledních 5 kilogramů a velmi chtěli vyhrát. Poslední den do vyhlášení vítězů jim na pomyslném účtu přibylo 10 kilogramů a celou soutěž vyhráli. Byla jsem na ně velmi hrdá a těšila se s nimi, to jsem však nevěděla, jaké problémy teprve nastanou. Na druhý den za mnou přišla paní ředitelka a rozhodně to nebyl příjemný rozhovor. Byla rozrušená, vystresovaná a velmi naštvaná. Zjistilo se, že do sběrného dvoru dorazilo velké množství starých učebnic, které se nacházely ve sklepě naší ZŠ a měly se odvážet na domluvené místo a za to obdržet poměrně velkou peněžní částku. Taky se vědělo, že tato várka papíru pocházela právě od mé vítězné třídy. Upřímně, zůstalo mi úplně špatně. Křičela po mně ředitelka, já sama nevěděla, co říct, a to na mě ještě čekala plná třída dětí, které mě neskutečně zklamaly. Uklidnila jsem se a přišla do třídy. Oznámila jsem jim, co jsem se právě dozvěděla a položila otázku, kdo to udělal. Následovalo ticho. Zeptala jsem se náhodně dětí a pak konkrétních, u kterých jsem věděla, že to byly právě ony. Dívky zapíraly, lhaly, vymýšlely si, že je to podstrčené, že je jen nemá vedení rádo a nechce, aby právě oni vyhráli noc ve škole. Nekřičela jsem, neukázala na viníky, ale jen jsem řekla: „Dokud se dotyčný nepřizná a nepůjde se omluvit jak mně, tak paní ředitelce, nebudete se účastnit žádných akcí, nepojedeme na žádný třídní výlet a v neposlední řadě, celá třída se poskládá na částku, kterou měla naše škola obdržet za prodej učebnic.

Třída měla vždy skvělé výsledky a účastnili se i mnoho soutěží či zájezdů a tak. Tudíž jsem očekávala, že se budou velmi snažit vyhrát i tuto výzvu, ale nenapadlo by mě, že to zajde až tak daleko. Na druhou stranu musím ocenit to, že nikdo z dětí právě ty tři holky neprozradil, že stáli při sobě jako celek. V dobrém i ve zlém. Myslím, že jsem se mohla zachovat víc krutě, ale zase dle mého názoru, je lepší, když se nad sebou takhle dívky samy zamyslely a přišly se omluvit.

Dívky byly rády středem pozornosti, tudíž, když přinesly takové množství, které jim získalo vítězství, moc si právě tuto slávu užívaly. Byly v takovém věku, kdy si neuvědomily, že to může mít nějaké následky, nebo že je to špatné. Mě osobně spíš celkem zklamalo to lhaní. Měla jsem je za slušné a milé holky a pak se z nich vyklubaly takové podvodnice. Ano, uznaly vinu a přišly se omluvit, je to těžké takhle v sobě překonat ten stud a myslím, že jim to následně trochu ovlivnilo i chování. Jen pak je tady otázka, v kolika věcech už takhle lhaly či nejednaly spravedlivě předtím. Člověk by neměl mít předsudky, ale je pravda, že jsem si na ně pak dávala větší pozor.

Situace se vyřešila, a i děti přijaly to, že výhra nebyla spravedlivá. Mrzelo to především ale právě dívky, protože zbylé třídy pak právě o té mojí říkali, že jsou mé děti podvodníci, ale následně to přešlo. Naštěstí mé žáci stáli při sobě a časem se na to zapomnělo. Dívky si do života odnesly ponaučení, že se vždycky pravda dostane na povrch a je lepší jednat férově než podvádět.

2

gave the students the task of correcting the dictation and justifying why it is written soft or hard in which situation and so on. I let the students work independently. After a while, the three students started yelling at each other. 'Teacher, they are arguing in the office.' I silenced one student. Another student spewed. 'Mrs. teacher, they're chasing their impaling dicks over there!' Without a reaction, I started talking to another student and asked him about the first sentence. I even came up with a reward for the correct solution and defending the correctness, but the student continued. 'He's probably rubbing frn*y there.' I ignored the remark and called the student in question to explain the sentence. He refused to answer.

The class itself is quite small. There are 17 pupils in total. There is one pupil with special needs and also three problematic students. The special needs pupil has his assistant and works without problems at his individual pace and does not disrupt the lesson unlike the three boys. These boys are placed one by one on each side of the class so that they have as little opportunity to communicate with each other as possible, i.e. to influence the course of the lesson as little as possible.

Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

I tried to calm the students down. Unfortunately, that didn't work, so I tried to ignore the notes and focused on the other students. But this group was so disturbing that I tried to call one of them as a warning to the others. Unfortunately, this did not work at all, rather the opposite, and the inappropriate behavior continued on and on. Until my nerves snapped and I scolded the students for disobedience. The students were obviously amused by this and did not take it into account. The bell saved me.

Disrespectful communication

There was no solution, the class only managed to correct the dictation in the whole hour and the problematic students escaped without problems. On the contrary, there was frustration on the part of the teacher. So, in the next lessons, the students continued and maybe even in the future the disruptive behavior will increase.

Failure

14, 8. ročník

Lední hokej

Poruchy učení,Dyslexie

Lhaní

?

Absolvoval/a nějaký relevantní kurz, výcvik na zvládání problematického chování, nekázně nebo komunikace ve třídě a podobně (zatrhněte): Případně uveďte název (otevřená otázka): Kazuistika ++ Jak můžete začít rozhovor s učitelem(kou)/asistentem(kou): Otázka: Kdybyste měl/a zaměřit svou pozornost na situaci, kdy jste s žákem řešil/a nějaké problémové chování, co by to bylo za situaci? Po odvyprávění situace si ověřte, zda učitel(ka)/asistent (ka) považuje situaci za dobře zvládnutou nebo pochybuje/ je si nejistý zvoleným postupem. (použijte škálu uvedenou níže) Otázka: Jak byste vyhodnotil/a zvládnutí této situace Vámi? Jde spíše o dobře zvládnuté rušivé/problémové chování žáka? Pokud jde o dobře zvládnuté rušivé/problémové chování žáka/žáků (inspirující

Zadala jsem studentům za úkol opravit diktát a zdůvodnit, proč se v jaké situaci píše měkké či tvrdé i a tak dále. Nechala jsem studenty samostatně pracovat. Po chvíli na sebe tři studenti začali pořikovat. 'Paní učitelko, ony se tam v kabinetu hádají.' Utišila jsem jednoho žáka. Vytříkl další student. 'Paní učitelko, ony si tam honí svoje nastřelovací ču*aky!' Začala jsem bez reakce mluvit s jiným žákem a ptala jsem se ho na první větu. Dokonce jsem i vymyslela odměnu za správné řešení a obhájení správnosti, ale student dále pokračoval. 'Asi si tam mastí frn*y.' Odignorovala jsem poznámku a vyvolala jsem dotyčného studenta k vysvětlení věty. Odmítl odpovědět.

Třída jako taková je poměrně malá. Celkem je zde 17 žáků. Zde se nachází jeden žák se speciálními potřebami a dále také tři problematickí studenti. Žák se speciálními potřebami má svou asistentku a funguje bez problémů ve svém individuálním tempu a nenarušuje hodinu na rozdíl od tří chlapců. Tito chlapci jsou rozesazeni po jednom do všech stran třídy, aby co nejméně měli možnost vzájemně komunikovat, tedy aby také co nejméně ovlivňovali chod výuky.

Zkoušela jsem žáky utišit. To bohužel nefungovalo a tak jsem zkusila poznámky ignorovat a zaměřila jsem se na ostatní studenty. Tato skupinka ale natolik vyrušovala, že jsem zkusila jednoho z nich vyvolat jako výstrahu pro ostatní. To bohužel vůbec nezafungovalo, spíše naopak, a nevhodné chování pokračovalo dál a dál. Až mi praskly nervy a vynadala jsem žákům za neposlušnost. Žáci z toho měli očividně legraci a nebrali to v potaz. Zachránilo mě zvonění.

Žádné řešení se nedostavilo, třída za celou hodinu stihla pouze opravit diktát a problematickí studenti vyvázli bez problémů. Naopak se dostavila frustrace na straně učitele. V dalších hodinách tedy studenti pokračovali a možná i v budoucnu zesílí rušivé chování.

2

The situation arose as if nothing had happened. A student suddenly stood up during a national studies lesson and threw a chair at his classmates. It was a shock for the whole class, the chair bounced off the table of his classmates, who he was throwing it at, and made a big blow. The student was very angry and tried to go away from his place. His desk was roughly in the middle of the class, which had a classic back-to-back arrangement of desks, so he didn't have much room to move around, and that made him even more nervous. The whole situation arose from the whispering of classmates sitting in front of him. He thought they were talking about him and it bothered him a lot. He was getting nervous about it, and it freaked him out so much that he grabbed a chair and threw it. He couldn't control the rage that built up in him in a short moment and made him lose his concentration.

Pupil – 4th grade pupil; he does well in school, excels in general knowledge - likes to read encyclopedias, is interested in history; he has been diagnosed with behavioral disorders and finds it difficult to work with strongly emotional experiences - he is aware of his outbursts and immediately regrets them and wonders what he did.

Physical aggression

Because the student was full of emotions, he could have jumped out of the window, immediately after the incident I took him to the edge of the room and rushed to his classmates, on whose desk the chair landed. Meanwhile, the student started crying. Fortunately, nothing serious happened to anyone, the chair fell to the side and caused bruises to several classmates. After checking what happened to the others, I immediately went to attend to the student, with whom we sat alone and began to tell each other about the situation. He explained to me why he did it. Subsequently, I thought about what to do next, for my classmates it was mainly a psychological shock and I didn't want them to start feeling antipathy towards the student. We informed the parents of all the children involved about what happened and how we will deal with it. For the next lesson, I prepared a video projection showing Papin's pot, which is gradually pressurized until it explodes. The children wondered why we were looking at something like this in national studies. What is it? what is it for? And similar questions. We then started talking about how steam builds up inside a pressure cooker and when there is too much steam and no one releases it, it explodes. We compared this to a student who has the same feelings. He is clever, he can, for example, answer questions to which no one in the class knows the answer, but he has trouble processing emotions and needs to ventilate them. And if it doesn't happen, it can hurt someone. Subsequently, we looked for a solution, what we will do if the situation is repeated. The children came up with their suggestions on how to lift the lid of the pupil to release the steam. Together with the class, we proposed several solutions, a sort of crisis plan, and the student then chose the one he liked the most. We agreed that if he has similar feelings that he can't handle, he will go to the bathroom and wait for me there and we will solve it together. This will prevent physical attacks on others.

Working with the collective, Interview

The student was satisfied with the solution. This was also understood by the classmates who, based on watching the video about the pressure cooker, understood the issue better. They looked at him as a friend who solves such situations, because we are all different, and they took him back to the class group. Since then no similar problem has been solved and the class works well.

Longterm success

10 let, 4. ročník

Četba encyklopedií – velký všeobecný přehled

Porucha chování

Fyzické násilí

Mgr., speciální pedagogika

10

Situace vznikla jakoby nic. Žák najednou při hodině vlastivědy vstal a hodil po svých spolužácích židlí. Byl to pro celou třídu šok, židle se odrazila od stolu jeho spolužáků, po kterých ji házel a udělala velkou ránu. Žák byl ve velkém vzteku a snažil se jít pryč ze svého místa. Jeho lavice byla zhruba uprostřed třídy, která měla klasické uspořádání lavic za sebou a neměl tak příliš prostoru pro pohyb, a to jej znervózňovalo ještě víc. Celá situace vznikla na základě šeptání si spolužáků sedících před ním. Myslel si, že si povídají něco o něm a velmi ho to rušilo. Začínal z toho být nervózní, a to ho vyvedlo z míry natolik, že popadl židli a hodil s ní. Nedokázal ovládnout vztek, který se v něm během krátké chvíle nahromadil a vyvedl z koncentrace.

Žák – žák 4. ročníku; ve škole se mu daří, vyniká ve všeobecných znalostech – rád čte encyklopedie, zajímá ho historie; má diagnostikované poruchy chování a těžko se mu pracuje se silně emocionálními zážitky – svých výbuchů si je vědom a hned jich lituje a říká si, co to provedl.

Protože byl žák plný emocí, dokázal by skočit z okna, jsem jej hned po incidentu odvedla na kraj místnosti a spěchala k jeho spolužákům, na jejichž lavici židle dopadla. Žák se mezitím rozplakal. Nikomu se naštěstí nestalo nic vážnějšího, židle dopadla vedle a způsobila několika spolužákům modřiny. Po kontrole, co se stalo ostatním, jsem se šla hned věnovat žákovi, se kterým jsme si sami sedli a o situaci si začali vyprávět. Vysvětloval mi, proč to udělal. Následně jsem přemýšlela, co dál, pro spolužáky šlo hlavně o psychický šok a nepřála jsem si, aby vůči žákovi začali cítit antipatii. Obeznámili jsme rodiče všech dětí, kterých se to týkalo, o tom, co se stalo a jak to budeme řešit. Na další hodinu jsem nachystala videoprojekci, na které je Papinův hrnec, který se postupně tlakuje až dojde k výbuchu. Děti se divily, proč se na něco takového díváme ve vlastivědě. Co to je? k čemu to slouží? A podobné otázky. Začali jsme se poté bavit o tom, že se uvnitř tlakového hrnce hromadí pára, a když jí je tam příliš a nikdo ji neupustí, tak dojde k explozi. To jsme připodobnili k žákovi, který to s emocemi má stejně. Je šikovný, dokáže např. odpovídat na otázky, na které odpověď nikdo ze třídy nezná, ale má problém zpracovat emoce a potřebuje je ventilovat. A pokud se to nestane, může někomu ublížit. Následně jsme hledali řešení, co budeme dělat, když se situace bude opakovat. Děti chodily se svými návrhy, jak žákovi zvedat pokličku, abychom upustili páru. Navrhli jsme společně se třídou několik řešení, takový krizový plán a žák si následně vybral to, co se mu nejvíc zamlouvalo. Domluvili jsme se, že když bude mít podobné pocity, které nebude umět zvládat, odejde na záchod a tam na mě počká a tam to společně vyřešíme. Zabráníme tak fyzickému napadení ostatních.

Žák byl s řešením spokojený. Pochopili to i spolužáci, kteří na základě shlédnutí videa o tlakovém hrnci problematice lépe porozuměli. Dívali se na něj jako na kamaráda, který řeší takové situace, protože každý jsme nějaký a vzali ho zpátky do třídního kolektivu. Od té doby se žádný podobný problém neřešil a třída dobře funguje.

2

In the second grade, at the end of the first semester and the beginning of the second semester, the student began to make more and more frequent mistakes in writing, which indicated dysortography. He was also very below average in reading. If he was assigned a longer task, he started to interrupt and did not pay attention. It could be seen that more writing and longer exercises made him very tired and his error rate was higher if he was under some kind of time stress.

That's why I tried to accommodate him and give him shorter dictations, and give him more time for longer exercises. These adjustments seemed to be satisfactory as his results improved over time. I suggested that the mother visit the PPP so that the pupil has 'some official paper and confirmation' that he has a learning disability. The mother, however, did not agree to the visit despite talking to the educational advisor.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Failure to attend class

In the third grade, they also had English, but the teacher they had for English didn't accept his concessions and I couldn't do anything about it. The teacher constantly complained about his behavior - disruption and inattention. In addition, I myself had been supporting him for almost half a year, that's why I decided to reduce the support and was tougher on him.

Support, Interview, Cooperation with experts

After a month and a few fives, the mother finally told me that the student was very unhappy with his grades and that he couldn't handle it. On this impulse, they booked themselves into PPP and he was diagnosed with learning disabilities and reduced intellect. Now my PO 3 student has been assigned an assistant and is attending tutoring. He is doing well in school, although he is still below average in results, he is more content, calmer and much more focused.

Longterm success

žák na prvním stupni

Mezi jeho záliby patří fotbal.

Poruchy učení,Snížený intelekt

Neuposlechnutí,Nespolupráce

vysokoškolské – titul Mgr., učitelství pro 1. stupeň ZŠ

20

Ve druhé třídě se u žáka na konci prvního pololetí a začátku druhého pololetí začaly objevovat stále častější chyby v psaní, které poukazovaly na dysortografii. Ve čtení byl také velmi podprůměrný. Pokud dostal zadaný delší úkol začal vyrušovat a nedával pozor. Bylo vidět, že víc psaní a delší cvičení jej velmi unavovaly a jeho chybovost byla vyšší, pokud byl v nějakém časovém stresu.

Proto jsem se mu tedy snažila vyjít vstříc a dávat mu kratší diktáty, a na delší cvičení mu dávat víc času. Tyto úpravy se zdály být jako vyhovující, protože se jeho výsledky časem zlepšovaly. Navrhla jsem mamince, aby navštívila PPP, aby měl žák 'nějaký oficiální papír a potvrzení' na to, že má poruchy učení. Maminka, však s návštěvou nesouhlasila i přes rozmluvu s výchovnou poradkyní.

Ve třetí třídě měly navíc i anglický jazyk, ale paní učitelka, kterou měli na anglický jazyk jeho úlevy neakceptovala a já jsem s tím nemohla nic dělat. Paní učitelka si neustále stěžovala na jeho chování – vyrušování a nepozornost. Navíc jsem mu sama už podporu dávala skoro půl roku, proto jsem se rozhodla podporu snížit a byla jsem na něj tvrdší.

Po měsíci a pár pětkách nakonec přišla maminka, že je žák ze známek velmi nešťastný a že to nezvládá. Na tento popud se tedy objednali do PPP a byly mu diagnostikovány poruchy učení a snížený intelekt. Nyní má žák PO 3 byla mu přidělena asistentka a chodí na doučování. Ve škole se mu daří, i když je stále ve výsledcích podprůměrný, je spokojenější, klidnější a daleko víc soustředěný.

2

The student had problems with attendance, he was constantly disruptive at school, his results were absolutely tragic, he failed in most subjects. Even when he was warned by the teacher that he might be tested in the next lesson, he did not respond or did not come to school for the next lesson at all.

15 years old, lived in the city 200 m from the school with only his mother

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Nonverbal disruption of lessons, Attendance problems, Verbal disruption of lessons

We tried to solve it with the mother, who was interested in him, she went to parent meetings, she tried to cooperate with us, she always told us that she would arrange for him and that he would go to school and that he would start studying and so on. And it mostly helped, for two weeks, for example. He was on the verge of absenteeism, he would probably have to go for a test in some subject, anyway we didn't want to throw him out. Then, even in the workshops, he poured acid from a car battery (sulfuric acid solution) on a classmate, and I had to deal with it. In essence, I had to persuade the director myself, he wanted to exclude him due to his grades and attendance and behavior in general. But the student simply didn't go to that school any more and basically nothing much changed. Another parents' association, another two weeks of peace, and that's how it went the whole first year until the spring.

Consequences, Interview

In the end, the student solved the situation himself, sometimes at the beginning of May he stopped going to school completely, then sometimes in a month he came by himself with the form to graduate. I was sorry because I tried to help him, I was sorry that he would just stay at home on his mother's neck, but he just wasn't interested, when I talked to him he nodded at everything, but mostly nothing changed much and if anything, a lot in the short term.

Failure

1. ročník SŠ, 15 let

Dyslexie

Ing. technicky zaměřený, učí strojírenství na SŠ

25

Žák měl problémy s docházkou, ve škole neustále vyrušoval, výsledky měl naprosto tragické, ve většině předmětů propadal. I když byl učitelem upozorněn, že ho třeba další hodinu vyzkouší, tak nereagoval nebo na tu další hodinu do školy vůbec nepřišel.

15 let, bydlel ve městě 200 m od školy pouze s matkou

Snažili jsme se to řešit s matkou, která o něj měla zájem, chodila na rodičovské schůzky, snažila se s námi spolupracovat, pokaždé nám říkala že mu domluví a že do školy chodit bude a že se učit začne a tak dále. A ono to většinou pomohlo, na dva týdny třeba. Absenci měl tak na hraně, asi by nejspíš musel z nějakého předmětu jít na přezkoušení, každopádně my ho vyhazovat nechtěli. Potom i na dílnách polil spolužáka kyselinou z autobaterie (roztok kyseliny sírové), a já jsem to musel řešit. V podstatě jsem já sám musel přemlouvat ředitele, ten ho vzhledem k prospěchu a docházce a chování obecně chtěl vyloučit, nakonec jsem to s ním uhrál jen na důtku ředitele. Jenže žák prostě do té školy nechodil dál a v podstatě nic moc se neměnilo. Další rodičovské sdružení, zase týden dva klid, a takto to šlo celý první ročník až do jara.

Nakonec situaci vyřešil žák sám, někdy na začátku května přestal do školy chodit úplně, pak někdy za měsíc přišel sám s formulářem k ukončení studia. Mě to mrzelo, protože jsem se mu snažil pomáhat, mrzelo mě, že prostě matce zůstane doma na krku, ale prostě on neměl zájem, když jsem s ním mluvil tak mi všechno odkýval, ale nic se většinou moc nezměnilo a když něco, tak hodně krátkodobě.

2

met the student for the first time when she entered the 2nd grade in the 6th grade. I got grade school in her class. The student appeared to be a normal student with average grades. There were occasional problems with assignments or attendance, but never anything major. That is, until the 7th grade. At the beginning of the 7th grade, it was as if a completely different student came. She did not carry assignments, random one-day absences increased, but she was always excused. Those absences showed me that a possible solution with the parents would probably not be easy. And that was subsequently confirmed to me. I tried to contact the parents regarding the undelivered assignments, I managed to get on the phone and the mother promised me that her daughter would complete all the assignments, but there was no change. She never brought assignments. During the lesson, the pupil stopped responding to the teacher. She was just silent when summoned and waited for me to give up and summon someone else. She showed the same behavior with other teachers. But she was never aggressive or even rude. In short, she just shut up completely. We tried to get the parents to the school so that we could discuss everything together, but the parents never came to the scheduled meetings. The problems started to arise, in the half-term of the 7th grade, the student already had several fives on her report card, and it was clear to me that the situation would need to be addressed more.

Family history: Žačka lived with her mother and father. She had an older sister, but she no longer lived with her parents, she moved away. Her father was an alcoholic who, at the time when the pupil's first problems appeared, drank the entire family house and car. The pupil did not like her father, and in the conversation with the guidance counselor she often repeated the sentence, "Well, he's useless."

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems

From the beginning, I tried to solve everything individually with my pupil. I tried to find compromises, help her with her assignments and motivate her to work in and out of school. We created rules together, which we both had to follow and which the pupil was willing to cooperate with me. These rules generally worked, but the family background still affected her commitment to school. I decided that it would be necessary to meet with my mother and discuss everything thoroughly. I finally managed to meet her mother outside of school. I gained her trust and she told me everything. I managed to convince her to contact the police about her problems with her husband. After the police took over the cases, I no longer have such precise information.

Agreement, Support, Interview, Cooperation with experts

The mother and father divorced and the pupil and her mother moved to another apartment. Father was deprived of parental rights and I don't know what happened to him in the end. Solving the problem between the parents was very difficult for the pupil, and she did not manage to finish the 7th grade. She was more unfocused than ever during the solution. She was seeing a psychologist and an educational counselor, but she still had very big problems. But when they lived alone, the mother was divorced and the student had time to work for the first time in a long time and could focus only on her life, it turned out that it was worth it. The pupil did not have any major problems at school when repeating the 7th grade. She fit into the new class relatively quickly, mainly thanks to the adaptation course. She successfully completed her elementary school studies and went on to high school. We are still in touch to this day.

Longterm success

13 let, 7. ročník

počítač, jízda na kole. čtení

ADHD,Psychiatrická diagnoza

Neúcta k autoritám,Lhaní,Verbální agresivita

Magistr, chemie, zeměpis

21

Žačku jsem poprvé poznala při jejím nástupu na 2. stupeň do 6. třídy. Dostala jsem v její třídě třídnictví. Žačka se jevila jako normální žákyně s průměrným prospěchem. Občas se vyskytly nějaké problémy s úkoly nebo docházkou, ale nikdy nic výrazného. Tedy až do 7. třídy. Na začátku 7. třídy jakoby přišla úplně jiná žačka. Nenosila úkoly, přibývaly náhodné jednodenní absence, které ale měla vždy omluvené. Ty absence mi ukazovali na to, že případné řešení s rodiči nebude nejspíš nijak jednoduché. A to se mi následně potvrdilo. Snažila jsem se spojit s rodiči ohledně neodevzdaných úkolů, dotelefonovat se mi podařilo a matka mi sice slíbila, že dcera všechny úkoly doplní, ale k žádné změně nedošlo. Úkoly nikdy nepřinesla. O hodinách žačka přestala reagovat na učitele. Při vyvolání pouze mlčela a čekala až to vzdám a vyvolám někoho jiného. Stejné chování projevovala i u ostatních vyučujících. Nikdy ale nebyla nijak útočná ani snad drzá. Zkrátka pouze úplně zamlkla. Snažili jsme se dostat rodiče do školy, abychom mohli vše společně probrat, rodiče ale nikdy na domluvené schůzky nepřišli. Problémy se začali kupit, v pololetí 7. ročníku měla žačka na vysvědčení už několik pětek a mně bylo jasné, že situaci bude potřeba více řešit.

Rodinná anamnéza: Žačka bydlela se svojí matkou a otcem. Měla ještě starší sestru, ale ta už u rodičů nebydlela, odstěhovala se. Její otec byl alkoholik, který, v době kdy se u žačky objevily první problémy, propil celý rodinný dům i auto. Žačka svého otce neměla ráda a v rozhovoru s výchovným poradcem se od ní často opakovala věta ,, No jo, on je marnej no.

Z počátku jsem se s žačkou snažila všechno řešit individuálně. Snažila jsem se hledat kompromisy, pomáhat jí s úkoly a motivovat jí k práci ve škole a mimo ni. Vytvořili jsme si spolu pravidla, která jsme měli oba dodržovat a za kterých byla žačka ochotná se mnou spolupracovat. Tato pravidla celkem fungovala, ale stále se rodinné zázemí na jejímu nasazení ve škole projevovalo. Rozhodla jsem se, že bude potřeba se sejít s matkou a vše důkladně probrat. Nakonec se mi mimo školu podařilo s její matkou sejít. Získala jsem její důvěru a ona mi vše sdělila. Podařilo se mi jí přesvědčit, aby s problémy s manželem kontaktovala policii. Po převzetí případů policií už nemám tak přesné informace.

Matka s otcem se rozvedli a žačka s matkou se odstěhovali do jiného bytu. Otec byl zbaven rodičovských práv a není mi známo, co se s ním nakonec stalo. Pro žačku bylo řešení problému mezi rodiči velmi náročné a 7. ročník se jí nepodařilo dokončit. Byla během řešení více než kdy předtím nesoustředěná. Docházela k psychologovi a k výchovnému poradci, ale i tak měla velmi velké problémy. Když ale už bydlely samy, matka byla rozvedená a žačka poprvé po dlouhé době měla čas na práci a mohla se soustředit pouze na svůj život, tak se ukázalo, že to za to stálo. Žačka při opakování 7. ročníku už ve škole opět žádné větší problémy neměla. Do nové třídy zapadla poměrně rychle, především díky adaptačnímu kurzu. Studium základní školy dokončila úspěšně a pokračovala na střední školu. Dodnes jsme spolu stále v kontaktu.

2

am the class teacher in a particular class. It was a gym class where girls and boys have separate locker rooms and after a week they alternate in the big and small gym. Boys tend to change clothes faster than girls, so they once thought, as a joke, that they would open the doors of the girls' dressing rooms and rush in there. Of course, the girls immediately chased them away, but one boy, I'll name him as a student, managed to take a picture of them with his phone. Student B, who noticed this, also came up with this in turn. The other girls thought it was funny and didn't make a 'big science' out of it, but Student B didn't feel good about the fact. She told me the name of the student who took the photo.

therefore arranged a personal meeting with the pupil and asked him about the whole situation. The student did not deny anything and admitted to taking the photo and acknowledged that he understood that it was no longer a joke. I asked him to delete the photo in front of me and he did so. Pupil - open, extroverted, active. Student B – good, reliable, consistent, very good academic results. The particular class is essentially problem-free, it can be said that all classmates have fun and get along. There is no bullying or similar serious problems. The class average is also good.

Violation of classroom/school rules

invited a specific student to my office and started a conversation with him, why I invited him. I explained to him the situation that happened and that student B described to me. He then replied that it was meant as a joke and that he didn't mean it badly. I then asked him if he had a cell phone with him and, if so, if he could and would be willing to delete the photo in front of me. The student willingly agreed to everything and deleted the specific photo in front of me. He then apologized and promised that he wouldn't do it again and that the girls wouldn't go to the locker room with the boys either.

Agreement, Interview

In the short term, it happened that student B went to my office after gym and told me about the incident. I told her that in the next lesson we have the Czech language, which I teach in the class, and that after the lesson I will invite the student to the office and discuss the situation with him. That is what happened and, as I already mentioned, he deleted the photo and apologized to the girls.

Longterm success

13, 7. třída

Sport

ČJ, OV

9

V konkrétní třídě jsem třídní učitelkou. Jednalo se o hodinu tělocviku, kdy dívky a chlapci mají oddělené šatny a po týdnu se střídají ve velké a malé tělocičně. Kluci bývají rychleji převlečení než holky a tak je jednou napadlo, ze srandy, že dívkám otevřou dveře od šaten a vrthnou tam. Samozřejmě, že holky je hned vyhnaly, ale jednomu klukovi, pojmenuji ho jako žák, se podařilo je vyfotit telefonem. Žákyně B, která si toho všimla také pak zamnou s tímto přišla. Ostatním dívkám to přišlo vtipné a 'velkou vědu' z toho nedělaly, ale žákyně B se necítíla ohledně této skutečnosti dobře. Sdělila mi jméno žáka, který fotografii vyfotil.

Se žákem jsem se proto dohodla na osobní schůzce a na celou situaci se ho zeptala. Žák nic nepopřel a k vyfotografování se přiznal a uznal, že chápe, že to už sranda nebyla. Poprosila jsem ho, aby fotografii přede mnou smazal a taky tak učinil. Žák - otevřený, extrovertní, aktivní. Žákyně B – hodná, spolehlivá, důsledná, velmi dobré studijní výsledky. Konkrétní třída je v podstatě bezproblémová, dá se říct, že všichni spolužáci se spolu baví a vychází. K šikaně, či podobným závažným problémům nedochází. Průměr třídy se také pohybuje v hezkých hodnotách.

Konkrétního žáka jsem si pozvala do kabinetu a začala s ním rozhovor, proč jsem si jej zvala. Vyložila jsem mu situaci, která se stala a kterou mi žákyně B popsala. Následně mi odpověděl, že to bylo myšleno ze srandy a že to nemyslel zle. Poté jsem se jej zeptala, zda má u sebe mobilní telefon a pokud ano, zda by mohl a byl ochoten danou fotografii přede mnou odstranit. Žák se vším ochotně souhlasil a konkrétní fotku přede mnou smazal. Poté se omluvil a slíbil, že to už dělat nebude a holkám do šatny už také s chlapcema nepůjdou.

Z krátkodobého hlediska to probíhalo tak, že žákyně B za mnou po tělocviku zašla do kabinetu a řekla mi o události. Já ji řekla, že další hodinu máme český jazyk, který ve třídě vyučuji a že po hodině si pozvu žáka do kabinetu a proberu s ním danou situaci, Tak se taky stalo a jak jsem již zmínila, fotografii vymazal a holkám se omluvil.

2

It's been about eight years since I had a troublesome little girl in my class, I even suspected that something might be going on between the parents at home, but it was never confirmed to me, the parents later separated. But the student refused to do anything at school, it even went so far that she wrote tests and papers separately from the others, mostly even with the headmistress, who had to stand over her the whole time to at least do something. She used to draw me pooping and peeing cops in class. When I once didn't want to take her somewhere because of her behavior, I sent her to the fourth graders, where she was probably also creating all kinds of problems, and then a Roma student turned to me and said to me with horror: 'Teacher, she speaks as vulgarly as I do, that he is terrible!' Then they went swimming with another teacher, and I won't even describe what she did to that teacher. Just disgusting, absolutely disgusting behavior. So I started to solve it with my parents.

From the moment she was in my class, she was in complete opposition to everything and everyone. She refused to do anything, she didn't do her homework, she refused to write papers and tests. Even though she then wrote them to the headmistress, who stood over her and tried to force her to do something, she still didn't do much. Absolutely disgusting, rude and anti-social behaviour.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

We started to solve it all with the parents and with an organization that deals with problematic children. Not that we just sent them there, but I, the representative, the student's mother, and the psychologist from that organization actually went there. We did negotiations at a round table. I tried to talk to my mother about all this, but my efforts ended when even the psychologist told me: 'It's a useless effort, she doesn't understand what you're saying at all.' Just like the daughter, the mother was in opposition the whole time and she only had her way, that none of this is their fault, that the problem is definitely ours. None of us knew what to do anymore, neither mother nor daughter wanted to change classes, so it was suggested that they change schools and that would calm down the whole situation.

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

In the end, they changed schools and the little girl went to another school, from where the teacher called me shortly to ask if I could tell her something about this student. I explained to her the whole situation that was happening in my class. I learned from her that, according to the student, I was to blame for everything, that she had to leave because of me. So in my opinion it was probably very good that she left. She was sent to a psychologist several times, but mom always made the excuse of various family problems and a lot of other things, and while I was in some kind of contact with them, they never went to a psychologist. In my opinion, the pupil was very antisocial and I don't think she had anything to do in a 'normal' school. Because I, as a teacher in a class with thirty children, cannot devote myself to her all day because she has other needs. I think that children who have behavior problems at such a level would need a special approach, for example a different grouping, fewer people, shorter lessons, interspersed with games, modification of the curriculum and the like. They needed someone to pay attention to them all the time and, above all, to work with them on personality development. I think today the solution could be simpler. Either assign an assistant to the student, or contact the school psychologist with the whole problem and ask her for help with a solution. But then we didn't have a psychologist or assistants, so I was on my own most of the time, and despite all my pedagogical and psychological knowledge, I was at my wits end and I couldn't even think of any other solution.

Failure

6-8 let, 1.-3.ročník základní školy

Lhaní

Magisterské vzdělání, Učitelství prvního stupně

28 let

Je to asi osm roků, co jsem ve třídě měla jednu problematickou holčičku, měla jsem dokonce podezření, že by se doma mezi rodiči mohlo něco dít, ale nikdy mi to nebylo potvrzeno, rodiče se později rozešli. Žačka ale ve škole odmítala cokoliv dělat, dokonce to potom zašlo tak daleko, že testy a písemky psávala odděleně od ostatních většinou i u paní ředitelky, která nad ní musela celou dobu stát, aby alespoň něco udělala. V hodinách mi kreslila kakajícího a čůrajícího policajta. Když jsem ji jednou nechtěla někam vzít kvůli jejímu chování, dala jsem ji ke čtvrťákům, kde nejspíš také vytvářela všelijaké problémy, že se na mě potom obrátil jeden romský žák a se zděšením mi řekl: 'Paní učitelka, ta mluví sprostějc jak já, to je hrozný!' Potom chodili s jinou paní učitelku na plavání a to co ona prováděla té paní učitelce, to ani nebudu popisovat. Prostě nechutnosti, naprosto nechutný jednání. Takže jsem to začala řešit s rodiči.

Od začátku, co byla v mé třídě, byla v naprosté opozici vůči všemu a všem. Odmítala cokoliv dělat, neplnila domácí úkoly, odmítala psát písemky a testy. I když je potom psala u paní ředitelky, která nad ní stála a snažila se ji donutit k nějaké činnosti, stejně toho nic moc neudělala. Naprosto nechutné, drzé a asociální chování.

Začali jsme to všechno řešit s rodiči a s organizací, která se věnuje problematickým dětem. Ne že bychom je tam jen poslaly, ale vyloženě jsme tam šly já, paní zástupkyně, maminka žákyně a byla tam i paní psycholožka z té organizace. Dělali jsme jednání u kulatého stolu. Snažila jsem se s maminkou o tom všem mluvit, ale moje snahy skončily, když už i paní psycholožka mi řekla: 'To je zbytečná snaha, ona vůbec nevnímá co říkáte.' Stejně jako dcera i matka byla celou dobu v opozici a jela si jen tu svou, že nic z toho není jejich vina, že problém je určitě u nás. Nikdo z nás už nevěděl co dělat, ani maminka ani dcera nechtěly změnit třídu, tak jim bylo navrhnuto, aby změnili školu a tím by se tedy celá situace zklidnila.

Nakonec tedy změnili školu a holčička přešla na jinou školu, odkud mi zakrátko volala paní učitelka, jestli bych ji o této žačce mohla něco povědět. Vysvětlila jsem ji celou situaci, která se odehrávala v mé třídě. Dozvěděla jsem se od ní, že podle žačky jsem za všechno mohla já, že kvůli mně musela odejít. Takže podle mého názoru asi bylo velmi dobře, že odešla. Byla několikrát poslána k psychologovi, ale maminka se vždy vymluvila na různé rodinné problémy a spoustu dalších věcí a dokud jsem s nimi byla v jakémsi kontaktu tak k psychologovi nikdy nedošli. Podle mého mínění byla žačka velmi asociální a nemyslím si, že měla na 'normální' škole co dělat. Protože já jako učitel ve třídě s třiceti dětma, se nemůžu celý den věnovat jen jí, protože má jiné potřeby. Myslím si, že děti, co mají s chováním problémy na takovéto úrovni, by potřebovali speciální přístup, například jiné uskupení, méně lidí, kratší vyučování, prokládané hrami, upravení učiva a podobně. Potřebovali, aby se jim někdo věnoval celou dobu a hlavně aby s nimi pracoval na rozvoji osobnosti. Myslím že dneska by řešení mohlo být jednoduší. Buď k žákyni přiřadit asistenta, nebo se s celým problémem obrátit na školní psycholožku a poprosit ji o pomoc s řešením. Tehdy jsme ale neměli ani psycholožku ani asistenty, takže jsem na vše byla většinu času sama a i přes veškeré mé pedagogické a psychologické znalosti jsem byla v koncích a už mě ani nenapadalo žádné jiné řešení.

2

The story comes from a small elementary school, where I worked slowly for twenty years. The student joined us in the seventh grade, moved with his family to a larger town nearby, but went through two elementary schools one after the other, so the family decided to try a smaller school in the village. I was his class teacher. The school also had a teacher's apartment, in which I lived with my husband at the time. One evening the police showed up (about a month after the student had been with us) and asked me for the addresses of the student's classmates because he had not returned home. I refused that, I called the principal of the school, because I did not feel competent to take this step. Finally, the pupil was found with one of the classmates of his former school. These situations were repeated, including the student copying his grades in the student book.

The student was an adopted child, who was adopted by his family and his brother when he was about two years old. Problems started with him in adolescence, he lied, robbed his adoptive parents, copied his grades in the student book. The family therefore decided to transfer to a smaller school in the village. Unlike the first story, his mother arrived at school and immediately described all his problems to the school management. This is not quite a habit, parents usually try to cover up problems and dose them gradually.

Lying and cheating

always sat down with the student after a problem and tried to explain things to him, he always promised that it wouldn't happen again, he apologized, he was kind. I think here I underestimated the problem from the beginning and by trying to believe in his goodness I was gentle and believed in his promises. I was based on the fact that it is necessary to have a kind attitude towards such children, to try to show them the friendly face of life (very often, and so it was in this case, they come from bad conditions and were not treated nicely).

Transfer of student, Interview

Basically, as a school, we did not have the opportunity to check whether our operation would be successful. Around mid-term, the pupil's mother appeared and informed us that the situation at home was unbearable and that they had asked the court to cancel the adoption. She asked for the school's statement on the court proceedings. I was shocked and asked her in a completely unprofessional way: 'When my daughters are naughty, can I also return them to the maternity ward?' The mother replied that she had no idea what was going on at their home and that she was doing this to protect her other children (biological and the pupil's adopted siblings). So I wrote my statement, but it was returned to me by the court saying that it was too idyllic and should be reconsidered. I refused that because I saw it then, the way I wrote it. Today, I realize in retrospect that I probably really had idyllic ideas and that it is important for a teacher to realize that at some point he should simply stop his work, because it leads nowhere and you only exhaust yourself. It is very difficult to admit that sometimes we can do our best and still the given thing will not succeed. It's impossible to save the whole world, but we can leave knowing that we at least tried. In the case of the student, it didn't work out, he ended up in a children's home and was punished several times. With the passage of time, I also begin to understand his adoptive mother, who had to make a decision in order to protect the rest of her family.

Failure

12 let, 7. ročník

------- 5

Lhaní,Podvody,Krádeže

ČJ, OBN (magisterský titul )

27 let

Příběh pochází z malé základní školy, kde jsem působila pomalu dvacet let. Žák k nám přistoupil do sedmé třídy, přistěhoval se se svou rodinou do většího města nedaleko, ale prošel postupně dvě základní školy a tak se rodina rozhodla, že zkusí menší školu na vesnici. Byla jsem jeho třídní učitelkou. Ve škole byl i učitelský byt, ve kterém jsem tehdy s mým manželem žila. Jednoho večera se objevila policie (zhruba po měsíci, co u nás žák byl) a žádala mě o adresy žákůvých spolužáků, protože se nevrátil domů. To jsem odmítla, zavolala jsem ředitele školy, protože jsem se necítila k tomuto kroku kompetentní. Nakonec byl žák nalezen u jednoho ze spolužáků jeho bývalé školy. Tyto situace se opakovaly, včetně toho, že si žák přepisoval známky v žákovské knížce.

Žák byl adoptivní dítě, kterého si jeho rodina i s jeho bratrem osvojila v jeho zhruba dvou letech. V pubertě s ním začaly problémy, lhal, okrádal svoje adoptivní rodiče, přepisoval známky v žákovské knížce. Rodina se proto rozhodla pro přeřazení na menší školu na vesnici. Na rozdíl od prvního příběhu jeho matka dorazila do školy a rovnou všechny jeho problémy vedení školy popsala. To nebývá úplně zvykem, rodiče se obvykle snaží problémy zaobalit a dávkují je postupně.

Vždy po nějakém problému jsem si s žákem sedla a snažila se mu věci vysvětlovat, vždycky slíbil, že se to nebude opakovat, omluvil se, byl milý. Myslím, že tady jsem již od začátku podcenila problém a tím, že jsem se snažila věřit v jeho dobro jsem byla mírná a věřila jeho slibům. Vycházela jsem z toho, že k takovýmto dětem je potřeba mít laskavý přístup, snažit se jim ukázat tu přívětivou tvář života (velmi často, a tak to bylo i v tomto případě, pochází ze špatných podmínek a nebylo s nimi zacházeno hezky).

V podstatě jsme jako škola neměli možnost si vůbec ověřit, zda by naše působení bylo úspěšné. Zhruba v pololetí se dostavila matka žáka a oznámila nám, že je situace doma neúnosná a že požádali soud o zrušení adopce. Žádala o vyjádření školy k soudnímu řízení. Byla jsem v šoku a zcela neprofesionálně jsem se jí zeptala: 'Až budou moje dcery zlobit, mohu je taky vrátit do porodnice?' Matka mi odvětila, že vůbec nevím, co se u nich doma děje a že toto činí, aby ochránila své další děti (biologické i žákova adoptovaného sourozence). Napsala jsem tedy své vyjádření, ale od soudu mi bylo vráceno se slovy, že je příliš idylické a mělo by být přehodnoceno. To jsem odmítla, protože jsem to tenkrát viděla, tak, jak jsem to napsala. Dnes si zpětně uvědomuji, že pravděpodobně jsem skutečně měla idylické představy a že pro pedagoga je důležité si uvědomit, že v nějakém bodě by měl prostě svoje působení zastavit, protože to nikam nevede a člověk se tím pouze vyčerpává. Je strašně těžké si přiznat, že někdy můžeme dělat maximum a i přesto se daná věc nepovede. Není možné zachránit celý svět, ale můžeme odcházet s vědomím, že jsme se o to alespoň pokusili. V případě žáka se to nepovedlo, nakonec skončil v dětském domově a byl i několikrát soudně trestaný. S odstupem času začínám chápat i jeho adoptivní matku, která se musela rozhodnout tak, aby ochránila zbytek svojí rodiny.

2

At the end of the school year, I was sent to substitute in the ninth grade. I don't normally teach here. It was Friday, I had a tough week, and I wasn't feeling well. There was a girl in the class who, while she was filling out a worksheet, took out her nail polish and started painting her nails. When I noticed this, I pointed out to her that her behavior was inappropriate and asked her to stop. However, the girl answered very rudely and arrogantly and continued the activity.

Girl, 14 years old, extrovert

Not attending to teaching/Inattention to teaching

I won't lie, I was provoked and I blew up. Basically, I ripped her off, I have the impression that the message What do you think about yourself also fell. I took the varnish and threw it away. I also wrote her a note.

Consequences, Disrespectful communication

I doubt that my solution, if you can call it that, had any result. I know that I behaved badly and I consider this situation to be the most difficult conflict to resolve in my teaching practice.

Failure

14 let, 9. ročník

-

Magisterské, aprobace matematika a tělocvik

6

Na konci školního roku jsem byl poslán suplovat do deváté třídy. Normálně zde neučím. Byl pátek, já měl za sebou náročný týden, navíc mi nebylo dobře. Ve třídě byla dívka, která si během toho, co měla vyplňovat pracovní list, vytáhla lak a začala si lakovat nehty. Když jsem si toho všiml, upozornil jsem ji, že její chování není vhodné a požádal ji, aby přestala. Dívka však odpovídala velmi drze a arogantně a dál pokračovala v aktivitě.

Dívka, 14 let, extrovertní

Nebudu lhát, nechal jsem se vyprovokovat a vybouchl jsem. V podstatě jsem ji seřval, mám dojem, že padla i hláška Co si o sobě myslíš. Lak jsem ji vzal a vyhodil. Napsal jsem ji také poznámku.

Pochybuju, že moje řešení, jestli se tomu tak dá vůbec říct, mělo nějaký výsledek. Vím, že jsem se zachoval špatně a tuhle situaci beru jako nejhůř řešený konflikt v rámci své pedagogické praxe.

2

The conflict is not a specific one-time situation, it is a long-term bad behavior of a ninth grader. It consists in the fact that the student showed no interest in the lesson and repeatedly tried to interrupt the course of the lesson in every possible way. This involved sleeping on the bench, shouting, talking back, insulting, etc.

The student knew that she was among the best in the class, she was very self-confident, she dominated the whole class and everyone more or less listened to her. That's why she looked self-confident even in class and especially didn't like to get involved in class activities. She was also able to say that she didn't enjoy it and that she would do it differently and better and talked the girls into doing it her way. She constantly not only commanded her classmates but also tried to command the teacher, which of course the teacher didn't like. I tried in vain to convince her outside of tutoring that her behavior was inappropriate. She never commented on it, and in the next hour she made only a minimal effort. You could see that he was tearing up the class. When someone got excited about something and wanted to work, she was able to tell them during the break to screw it up, that they were going to boycott it. Unfortunately, they mostly listened to her and therefore the work in the class was very difficult.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

It was necessary to intervene somehow, because she was unmanageable not only in my Czech or history classes but also in other subjects, so it was necessary to have a proper talk with her. First, I took her into the office and explained to her what it was all about, that they were in the ninth grade, that the others wanted to study for the entrance exams and that she was trying to prevent them. She told me that she is smart enough and can pass the entrance exams even without me and that it won't help her classmates anyway and that they aren't interested in it themselves, that she knows that. I told her that I had options, either to take her to the principal or to give her double hiding or to talk to her parents, which would not be very pleasant for me, because I also taught her parents and they were really very pleasant and sympathetic. She herself claimed that she did not understand who he was after, when they were farmers and she was so good. I then talked to others to find out what their thoughts were on her and the whole situation and to make sure we were on the same page and really wanted to learn something. I found out that everyone in the class is afraid of her and that they only support her so that they don't have a conflict with her. I didn't pay much attention to her during class for a while, and she suddenly started to feel like she was losing control of the class. The other girls also stopped worshiping her and turned away from her a bit, ignoring her calls not to work. The student in question began to realize that she was alone in the classroom and that she no longer had any power and no one laughed at her jokes.

Proactive solutions, Interview, Warning

So after some time she came and even apologized. She told me that she realized that if she were a teacher, she wouldn't want to have someone like her in her class, and that she would actually like to learn something new. Her behavior in class has improved a lot in the long term. I was very happy because working with that class was completely different. Although it took a while, I think it really changed her and taught her a lesson for the rest of her life. Many years have passed since then and we have met several times. Now she is a very exemplary and likeable woman.

Longterm success

14 let, 9. ročník

sport – fotbal

vysokoškolské, Masarykova univerzita – pedagogická fakulta (dějepis, český jazyk)

42 let

Konflikt není žádná konkrétní jednorázová situace, je to dlouhodobé špatné chování žákyně deváté třídy. Spočívá v tom, že žákyně nejevila žádný zájem o výuku a snažila se opakovaně všemožně přerušit průběh hodiny. Jednalo se o spaní na lavici, vykřikování, odmlouvání, urážení apod.

Žákyně věděla, že patří mezi nejlepší ve třídě, byla velmi sebevědomá, celou třídu ovládala a všichni ji víceméně poslouchali. Proto se i v hodinách tvářila sebevědomě a hlavně se nerada zapojovala do činnosti třídy. Byla také schopna říct, že ji to nebaví a že by to udělala jinak a lépe a přemlouvala holky, aby to udělaly podle ní. Neustále nejenže komandovala své spolužáky ale snažila se komandovat i učitele, což se samozřejmě učiteli nelíbilo. Marně jsem se ji snažila mimo doučování domluvit, že její chování není vhodné. Nikdy se k tomu nevyjádřila a v další hodině se snažila jen minimálně. Bylo vidět, že tu třídu rozbíjí. Když se někdo pro něco nadchl a chtěl pracovat, byla schopna mu o přestávce říct, ať se na to vykašle, že to budou bojkotovat. Bohužel ji většinou poslouchali a proto byla práce ve třídě velmi složitá.

Bylo nutno nějak zasáhnout, protože byla nezvladatelná nejenom v mých hodinách češtiny nebo dějepisu ale i v ostatních předmětech, takže bylo nezbytné si s ní pořádně promluvit. Nejdříve jsem si ji vzala do kabinetu a vysvětlila jsem jí o co vlastně jde, že jsou v deváté třídě, že ostatní se chtějí učit na přijímací zkoušky a že ona se jim to snaží překazit. Řekla mi, že ona je chytrá dost a zvládne přijímačky i beze mě a že spolužákům to stejně nepomůže a že o to sami nemají zájem, že to ví. Řekla jsem jí, že mám možnosti, buď ji zavést k řediteli nebo ji dát dvojku schování a nebo si promluvit s rodiči, což by mi nebylo příliš příjemné, protože i její rodiče jsem učila a ti byli skutečně velice příjemní a sympatičtí. Ona sama tvrdila, že nechápe po kom je, když oni jsou zemědělci a ona je tak dobrá. Poté jsem si promluvila s ostatními, abych zjistila jaké jsou jejich názory na ni a celou situaci a ujistila se, že táhneme za společný provaz a opravdu se chceme něco naučit. Zjistila jsem, že každý ze třídy má z ní strach a že ji podporují jen proto, aby s ní neměli konflikt. Nějaký čas jsem si ji během vyučování příliš nevšímala a ona začala mít najednou dojem, že už ztrácí nadvládu ve třídě. Ostatní děvčata ji také přestaly uctívat a trochu se od ní odklánět a nedbaly na její výzvy nepracovat. Daná studentka si začala uvědomovat, že je ve třídě sama a že už nemá žadnou moc a nikdo se nesměje jejím vtipům.

Za nějaký čas tedy přišla a dokonce se omluvila. Řekla mi, že jí došlo, že kdyby byla ona učitelka, tak by taky nechtěla mít ve třídě někoho, jako je ona a že by se vlastně ráda ještě přiučila něčemu novému. Její chování v hodinách se dlouhodobě velice zlepšilo. Byla jsem velice ráda, protože práce s tou třídou byla pak úplné jiná. Sice to chvíli trvalo ale myslím, že ji to opravdu změnilo a dalo lekci do zbytku života. Od té doby uběhlo už spoustu let a několikrát jsme se spolu potkaly. Nyní je to velmi vzorná a sympatická žena.

2

always stayed in the classroom during the breaks, because I had the task of getting to know a new student who was very scared in the group. One of the students, who is mostly popular in the class, started to scold his other classmates who do not have such good school results or even have some learning disabilities. He often said various threats and phrases that made others laugh. This happened mainly during breaks, but also to a lesser extent during lessons. These allusions also fell on the new student.

The student is popular in class, his assignments are always done and he is also involved in extracurricular activities. He is polite to most of his classmates. He is given the role of 'leader' in the classroom. However, he has a rather complicated relationship with teachers. The student often interrupts, but in the way that he corrects the teacher or complements them. There is often a lack of respect between him and the teacher.

Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

later informed the student's class teacher and the assistant about the situation in the class, as we had a joint conversation about the given class and individual students. The class teacher admitted that she also noticed it to a small extent. They agreed with the assistant that she would call the pupil into the office during the class lesson, when the pupils would have an activity to integrate the new pupil into the team. They talked about the whole situation in the office and tried to figure out if the student's behavior had a trigger. The whole conversation was rather for the use of non-violent communication, from which it emerged that the student does not have any particular problem with his classmates, rather he just fits his role as a leader very well.

Interview, Cooperation with experts

When the student came from the office, he joined the activities in the classroom lesson. However, he now ignored the classmates he used to pick on. So it continued until the end of my internship. I didn't hear any hints or threats about the breaks. Even the student tried to communicate a little with the others. Even the teacher and the assistant tried to connect the students. However, the teacher did not talk about the problem with the student in front of the class.

Longterm success

15 let, 9.ročník

Fotbal, sport, videohry

Šikana

Střední škola s maturitou

12 let

Na praxích jsem vždy zůstávala o přestávkách ve třídě, jelikož jsem měla za úkol se seznámit s novou studentkou, která se v kolektivu velmi bála. Jeden z žáků, který je ve třídě většinou oblíbený, začal svým dalším spolužákům, kteří nemají tak dobré školní výsledky nebo dokonce mají nějaké poruchy učení nadávat. Často říkal různé výhružky a věty, které ostatní zesměšňovaly. To se dělo hlavně o přestávkách, ale i v menší míře v hodinách. Tyto narážky dopadly i na novou studentku.

Žák je ve třídě oblíbený, úkoly má vždy hotové a zapojuje se i do mimoškolních činností. K většině svých spolužáků se chová slušně. Ve třídě je mu udělena role 'vůdce'. Vztah s učiteli má však poměrně složitý. Žák totiž často vyrušuje, ale tím způsobem, že opravuje učitele nebo je doplňuje. Často mezi ním a učiteli chybí určitý respekt.

O situaci ve třídě jsem později informovala třídní učitelku žáka a taky asistentku, jelikož jsme měly společnou konverzaci právě o dané třídě a jednotlivých žácích. Paní třídní učitelka přiznala, že si toho v malé míře také všimla. S paní asistentkou se domluvili, že si při třídní hodině, kdy žáci budou mít aktivitu na začlenění nové žačky do kolektivu, zavolá žáka do kabinetu. V kabinetu si o celé situaci povídali a snažily se přijít, zda má žákovo chování nějaký spouštěč. Celá konverzace byla spíše za užití nenásilné komunikace, ze které vyplynulo, že žák nemá se spolužáky žádný určitý problém, spíš se jen hodně pasuje do své role vůdce.

Žák se při příchodu z kabinetu zapojil do aktivit v třídnické hodině. Spolužáky, které si předtím dobíral, si však nyní vůbec nevšímal. Tak to pokračovalo, až do konce mé praxe. O přestávkách jsem žádné narážky ani výhružky neslyšela. Dokonce se i žák s ostatními snažil trochu komunikovat. I paní učitelka s asistentkou se žáky snažily propojit. O problému s žákem však paní učitelka už dále před třídou vůbec nemluvila.

2

In my class I had a boy with ADHD, a pupil, and then one little girl who was the daughter of our teacher. And he was smart, he just couldn't control his anger very much and he felt like everyone was picking on that girl, which was unfounded, it wasn't true, we treated her like everyone else. Once, when the corrected tests were handed out, he got a worse grade than her. And it kind of pissed him off because he thought he should have a better grade, that she only got it because she has a mom at school. He was sitting on the bench right behind her. And when he got angry and couldn't control it, he took a pencil and stabbed the little girl in the head. Fortunately, he didn't hurt her too much, in fact it was just a pretty nasty scratch in the end.

There was not much problem in the family. The student was from a complete family, he lived with his mother and father. He had an assistant in his class, he got along well with her too. We didn't have a problem together either. It was worse with classmates. That was when I taught in the village, all the children knew each other, there were few of them in the class. Although he was so small, such a "tint

Physical aggression

solved it by taking him, pulling him out of that class. Fortunately, I had an assistant there, so she stayed inside with the other children and took care of the little girl. Behind the door, I tried to calm him down so he wouldn't be so nervous and aggressive. I somehow managed to do that, I don't even remember what I told him exactly then. So I somehow calmed him down, we breathed it out and then I started talking to him. Again, I don't know exactly how. It was the talk that we can't treat each other like this, that it hurts other people when someone hurts them. That if he doesn't like something, let him come to me and we'll talk and solve it together. Such a classic, which usually doesn't have much effect. But this is how we always talked when something like this happened. I also told him: "Look, you'll be starting a city school in a little while. There will be much bigger kids, there will be a bigger hood. Don't act like this or it could turn around in no time and they will hurt you. You won't like it either, so don't do it to others.

Support, Transfer of student, Warning

In the short term, we solved this incident, I think, as best as we could. There was nothing more to do then. We discussed it with the principal, the parents, and the psychologist. He has been going there since the first grade. I don't even know how it went on. Of course, the children continued to be afraid of him, and they can't be surprised. The turning point came only with the transition to the city school in the sixth grade. There it turned around and, as I told him, there was a bigger hood than him. Unfortunately, I also hit on the fact that the bigger kids really bullied him there. On the other hand, it helped him to realize that his behavior before was wrong. I even met him once, he came to me, he reported to me. He even hugged me and told me that I was right about everything. I don't know how he is now, but he should be finishing elementary school.

Shortterm success

3. třída

vlaky

Arogance

Učitelství pro první stupeň ZŠ

24

Ve třídě jsem měla kluka s ADHD, žáka, a pak jednu holčičku, která byla dcera naší vychovatelky. A on byl chytrý, akorát nedokázal moc ovládat vztek a měl pocit, že té holce všichni nadržují, což bylo neopodstatněné, nebyla to pravda, chovali jsme se k ní jako ke všem ostatním. Jednou, když se rozdávaly zpátky opravené testy, tak on dostal horší známku než ona. A jeho to nějak hrozně naštvalo, protože si myslel, že by měl mít lepší známku, že ona to má jenom kvůli tomu, že má mamku ve škole. On seděl v lavici hned za ní. A jak se tehdy naštval a nedokázal to ovládnout, tak vzal pentilku a bodl ji té holčičce do hlavy. Naštěstí ji nezranil moc, vlastně z toho bylo nakonec jenom dost škaredé škrábnutí.

V rodině problém příliš nebyl. Žák byl z úplné rodiny, žil s maminkou i tatínkem. Ve třídě měl k sobě asistentku, s tou taky vycházel dobře. My jsme spolu problém taky neměli. U spolužáků už to bylo horší. To bylo, když jsem učila na vesnici, všechny děti se spolu znaly, ve třídě jich bylo málo. Byl sice takový malý, takové „tintítko

Řešila jsem to tak, že jsem ho vzala, vytáhla z té třídy. Naštěstí jsem tam měla asistentku, takže ta zůstala uvnitř s ostatními dětmi a postarala se o tu holčičku. Za dveřmi jsem se ho snažila uklidnit, aby nebyl takový nervózní a agresivní. To se mi nějak povedlo, už si ani nepamatuju, co jsem mu tehdy přesně říkala. Tak jsem ho nějak zklidnila, rozdýchali jsme to a pak jsem mu začala promlouvat do duše. Zase, přesně nevím jak. Byly to ty řeči, že se takhle k sobě nemůžeme chovat, že to druhé lidi bolí, když jim někdo ubližuje. Že pokud se mu něco nelíbí, ať za mnou přijde, že si promluvíme a vyřešíme to spolu. Taková ta klasika, co většinou nemá moc efekt. Takhle jsme spolu ale mluvili vždycky, když se něco podobného stalo. Taky jsem mu říkávala: „Hele, za chvíli nastoupíš na městskou školu. Tam budou mnohem větší děcka, budou tam větší kápa. Nechovej se takhle, nebo za chvíli se to může obrátit a oni budou ubližovat tobě. Taky se ti to nebude líbit, tak to nedělej ani ostatním.

Krátkodobě jsme tenhle incident vyřešili, myslím si, nejlíp, jak jsme mohli. Tehdy nebylo co víc dělat. Řešili jsme to s ředitelkou, rodiči, s psychologem. Tam chodíval už od první třídy. Už ani nevím, jak to probíhalo dál. Děti se ho samozřejmě dál bály, ani se jim nejde divit. Zlom pak nastal až s přechodem na městkou školu do šestky. Tam se to obrátilo a tak, jak jsem mu říkávala, byla tam větší kápa než on. Bohužel jsem se trefila i s tím, že ho tam opravdu ty větší děti šikanovaly. Na druhou stranu mu to ale pomohlo k tomu, že si uvědomil, že jeho chování předtím nebylo v pořádku. Jednou jsem ho pak i potkala, on ke mně přišel, hlásil se ke mně. Dokonce mě i objal a řekl mi, že jsem se vším měla pravdu. Teď nevím, jak na tom je, ale měl by končit základku.

2

I don't remember this story the best. It happened ten years ago in sixth grade. A student from a higher year fell in with me and didn't really fit into the new class. His classmates were afraid of him because he was much taller and stronger than them. This boy was not exactly from a privileged background. His mother often changed partners. The boy often had to get used to new "daddies".

The student in question was relatively tall and strong for his age. His intelligence was rather below average, but he painted beautifully. He came from a poor family background. His mother often changed partners. A certain level of aggression was always observed in him, but after he failed and his mother changed partners, his level of aggression began to increase quite a bit.

Physical aggression

went to the school management and we started to solve it with the boy in question. After that, when we returned from the meeting to the classroom, the boy rushed at one of his classmates, who was from the group of students who were worried about him, and punched him in the face right in front of me.

Transfer of student, Interview

The headmistress then called the aggressor's mother to come pick him up because a classmate had been physically attacked. This story ended with the mother of the aggressor deciding to move out with her new partner and send her troubled son to another elementary school in the vicinity of their new residence. However, I know from hearsay that the boy did not get used to his new stepfather and kept running away from home to his grandfather, who lived near our elementary school. Later, I learned that the boy in question did not finish primary education and was allegedly "going away".

Failure

12, 6. ročník ZŠ

Vyřezávání ze dřeva, sport, pc, malování

Mgr., ČJ, ZSV

26

Na tento příběh nevzpomínám zrovna nejraději. Udál se před deseti lety v šesté třídě. Propadl ke mně žák z vyššího ročníku a do nové třídy vyloženě nezapadl. Jeho spolužáci se ho báli, protože byl o dost vyšší a silnější než oni. Tento chlapec nebyl zrovna z utěšených poměrů. Jeho maminka často střídala partnery. Chlapec si musel často zvykat na nové ,,tatínky

Daný žák byl na svůj věk poměrně vysoký a silný. Inteligenci měl spíše podprůměrnou, ale krásně maloval. Pocházel ze špatných rodinných poměrů. Jeho matka často střídala partnery. Jistá míra agrese u něj byla pozorována vždy, ale poté co propadl a jeho matka změnila partnera se jeho míra agrese začala dosti zvyšovat.

Šla jsem s tím za vedením školy a začali jsme to řešit s daným chlapcem. Když jsme se poté vrátili z jednání do třídy, ten chlapec se vrhl na jednoho svého spolužáka, který byl ze skupinky žáků, co z něj měli obavy, a pěstí ho udeřil přímo přede mnou do obličeje.

Paní ředitelka tehdy zavolala mamince agresora, aby si pro něj přijela, protože došlo k fyzickému napadaní spolužáka. Tento příběh skončil tak, že se matka daného agresora rozhodla odstěhovat za svým novým partnerem a svého problémového syna dala na jinou základní školu v okolí jejich nového bydliště. Z doslechu však vím, že chlapec si na svého nového otčíma nezvykl a neustále utíkal z domova ke svému dědovi, který bydlel v blízkosti naší základní školy. Později jsem se dozvěděla, že daný hoch nedokončil základní vzdělání a údajně ,,jede

2

Situation: Well, I've had that class since the third grade. You will find out after a few weeks what the children are, how they will continue to develop and what problems they will have. He began to manifest even then. She and the boys always chased each other around the classroom, they never beat each other, no, but several times they pulled down a net like that, we had that instead of a bulletin board, we used to do art work there. Sometimes he would knock things off someone's table. He was like smart, he was just taught by his parents that a two or one minus is already bad. Well, he aired it at school, right after the graded tests were handed out. That was terrible. Huge scene, he punched himself in the head, threw things off the desk, then started crying and yelling, totally disrupting my class. It escalated here and there, once he bit a classmate on the forearm. Well, that was a different bruise.

Student's medical history: The student is a first-born son. My sister started first grade last year. The teacher has no other information about the preschool years. The parents refused to share any data. According to them, the son is perfectly fine and does not need the help of a school or other psychologist. They always approached the teacher with disbelief and ignored her advice.

Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

Solution: I talked to him about it several times. I first tried to get him to share in front of the class, but when he didn't want to, I took him to my office, but there were always a lot of female teachers there too. He always just stood there, corners down, tears streaming down his face like peas, snapping at me angrily. I always tried to help him, to calm him down. I always highlighted his results, but he always told me that it was not one hundred percent and that it was not enough for him. But yeah, I have to say it's gotten a little better over the years. He was already better in the fifth. He paid less attention to the boys and focused on himself and tried to manage the outbursts of anger by himself and calmed down. He had some self-discipline.

Support, Interview

Result: In the end, we somehow got through it. The student tried to get to the gymnasium, of course he got there with flying colours. I can't see into it there anymore, so I don't know if they have a school psychologist there that the parents would trust. Somehow, his behavior had become a little more disciplined over the past three years, but he certainly hadn't gotten over it yet. I still thought that maybe a change of team would benefit him at the gym, but I don't know. His parents were terrible to deal with. I don't know if even that independence will help a little at the gym.

Longterm success

10 let, 5. třída

Dost čte, zajímá ho věda a technika, zároveň i přírodopis, sleduje vědecké pořady

Sabotáž,Sebepoškozování,Rušení výuky

Vysoká škola (pedagogická fakulta)

25

Situace: No měla jsem tu třídu už od třetí třídy. To zjistíte hned po pár týdnech co jsou ty děti zač, jak se budou dál vyvíjet a jaký s nima budou problémy. On se začal projevovat už tehdy. S klukama se vždycky honili po třídě, nikdy se nemlátili, to ne, ale několikrát sthli takovou síť, to jsme měli místo nástěnky, dávali jsme si tam práce z výtvarky. Občas někomu shazoval věci ze stolu. On byl jako chytrej, jen byl od rodičů navedenej k tomu, že dvojka nebo jedna mínus už je špatně. No tak on to ventiloval ve škole, hned po rozdání oznámkovaných testů. To bylo hrozný. Obrovská scéna, dával si pěstí do hlavy, shodil si věci z lavice, pak začal brečet a ryčel, totálně mi narušoval výuku. Sem tam se to stupňovalo, jednou kousnul spolužáka do předloktí. No to byla jiná modřina.

Anamnéza žáka: Žák je prvorozený syn. Sestra loni nastoupila do první třídy. Z předškolních let nemá učitelka žádné další informace. Rodiče odmítli sdílet jakákoliv data. Podle nich je syn naprosto v pořádku a nepotřebuje pomoc školního ani jiného psychologa. K učitelce přistupovali vždy nevěřícně a ignorovali její rady.

Řešení: Já jsem s ním o tom mluvila několikrát. Prvně jsem zkusila před třídou, aby se podělil, no to když nechtěl, tak jsem si ho vodila do kabinetu, ale tam byla taky vždycky spousta učitelek. On vždycky jen stál, koutky dolů, slzy mu tekly jako hrachy a vztekle mi odsekával. Snažila jsem se mu vždycky pomoct, uklidnit ho. Vždycky jsem vyzdvihovala jeho výsledky, ale on mi vždycky říkal že to není sto procent a že mu to nestačí. Ale jo, musím říct, že za ty roky se to trochu zlepšilo. V té páté teďka už byl lepší. Míň si všímal kluků a soustředil se na sebe a snažil se zvládat sám ty výbuchy vzteku a uklidňoval se. Nějakou sebekázeň měl.

Výsledek: Nakonec jsme se přes to nějak dostali. Žák se snažil dostat na gympl, tam se samozřejmě dostal úplně s přehledem. Tam už do toho nevidím, takže nevím, jestli tam mají školního psychologa, kterýmu by ti rodiče věřili. Semnou se jeho chování za ty tři roky trochu ukáznilo, ale určitě se z toho ještě úplně nedostal. Ještě jsem si říkala, že možná změna kolektivu mu tam na gymplu prospěje, ale nevím. S jeho rodičema to bylo hrozný řešit. Nevím, jestli na gymplu i ta samostatnost trochu pomůže.

2

teacher with almost 30 years of experience, who was the principal and also a teacher of the first three grades at a small village school, describes a second-grade student with problematic behavior and above-average academic results. This pupil was unpopular in the school collective, he caused conflicts and provoked other children, which often ended with the affected pupils crying. The teacher believes that the pupil wanted to be the center of attention at all costs and liked to spend time with older children, to whom he gravitated.

The situation arose in a collective of pupils of a small village school, where all grades are in constant contact and the number of pupils is low. The student was friends with older students and spent most of his time with them, especially with two fourth graders who had minor disciplinary infractions. The teacher noticed that the student was trying to please and please these two students.

Physical aggression

The pupil's disciplinary offenses escalated to the extent that the teacher was forced to resort to disciplinary measures in the form of a reprimand from the class teacher. The teacher, who usually does not use disciplinary measures, thought that in this case the measure was appropriate. In front of the whole class, she warned the student that further provocation or stirring up a conflict would lead to a reprimand. She regrets giving the warning in front of the whole class because it didn't solve the situation and made it worse.

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

A few days after the warning, the teacher heard a commotion in the hallway and discovered that a physical conflict had occurred in which the student and another student were injured. The student defended himself that he did not provoke the conflict, but the collective accused him. The teacher and her colleague started an investigation and discovered that two older students wanted to put the student in a situation where he would have to receive a reprimand. After the incident, the student's parents decided to transfer him to another school, and the teacher felt that it was partly her fault.

Failure

2. ročník (vesnická malotřídka)

Pohyb, sport

Lhaní,Fyzické násilí

Mgr. (učitelství pro první stupeň ZŠ)

29

Chlapec byl již od začátku žákem s problémovým chováním, ale nadprůměrnými studijními výsledky. Tento žák byl ve školním kolektivu neoblíbený, vyvolával konflikty a provokoval různými způsoby ostatní děti, které se bránily tím, že mi vše hlásily. Situace vznikaly výhradně mimo vyučovací hodiny (většinou o přestávkách či na obědech) a často končily pláčem postižených žáků. Domnívám se, že žák chtěl na sebe tímto neustále upozorňovat a chtěl být středem pozornosti za každou cenu.

Situace vznikla v kolektivu žáků druhého ročníku vesnické malotřídní školy, kde jsou všechny ročníky v neustálém kontaktu a počet žáků je nízký. Žák svůj volný čas rád trávil se staršími dětmi a vždy k nim nějakým způsobem tíhnul. Bavil se zejména s dvěma čtvrťáky, kteří měli menší kázeňské přestupky. Učitelka si všimla, že žák se snažil těmto dvěma žákům zalíbit a zavděčit.

Kázeňské prohřešky žáka eskalovaly do míry, že učitelka byla nucena sáhnout ke kárnému opatření ve formě důtky třídního učitele. Učitelka, která obvykle kárná opatření nepoužívá, si myslela, že v tomto případě je opatření na místě. Před celou třídou varovala žáka, že další provokace nebo rozdmýchání konfliktu povede k důtce. Lituje, že varování přednesla před celou třídou, protože to situaci nevyřešilo a zhoršilo.

O pár dní později jsem tedy v rámci jedné z přestávek zaslechla na chodbě velký rozruch. Když jsem přišla, vše již proběhlo, tudíž jsem se ptala, co se stalo. Při příchodu jsem si však všimla, že si dva čtvrťáci, se kterýma se žák baví, spolu plácli a pronesli něco v duchu „Tak a má to!“ Již to mi přišlo podezřelé, ale nejdříve jsem se potřebovala dozvědět, co se opravdu stalo. Ukázalo se, že žák měl konflikt z dalším z žáků, kdy došlo i na fyzické ublížení jak žákovi, tak i druhému chlapci. Žák se začal bránit, že on to nevyprovokoval, ale kolektiv samozřejmě vinu připsal jemu. Když jsem se ptala ostatních žáků, zjistila jsem, že u počátku konfliktu vlastně byli přítomni jen žák s druhým chlapcem, (žákovým protivníkem) a taktéž dva čtvrťáci. Ostatní přišli až ve chvíli, kdy se rvačka již rozběhla. Vzala jsem si tedy žáka k sobě do kabinetu a ptala se, co se stalo. On řekl, že ví, jak to celé vypadá, ale on že za to tentokrát nemůže. Přeci jenom mi na té situaci připadalo něco zvláštního. S mojí kolegyní jsme tedy rozjely takové menší pátrání. Trvalo to asi dva další týdny, než jsme se dopátrali toho, co se stalo. Jelikož jsem to varování pro žáka přednesla před celou třídou, doneslo se to i ke dvěma čtvrťákům. Ti se rozhodli, že žáka dostanou do situace, kdy onu důtku bude muset dostat. Nakonec se tedy dohodli ještě s jedním žákem, který žáka naschvál vyprovokoval a ten se potom pouze svým klasickým (ale i tak nepřiměřeným) způsobem bránil. Po této situaci jsem si vyčítala, že jsem měla tuto situaci řešit s žákem osobně a možná by celá ta situace dopadla lépe. Avšak to, že čtvrťáci dokáží ušít na žáka takovou boudu, to tedy překvapilo i mě, a to už jsem v té době za sebou měla dlouhou praxi. Přijde mi zároveň, že takovéto manipulativní chování u mladších žáků se objevilo až v posledních letech, ale je to pouze můj pocit a neumím si vysvětlit, proč se tomu tak děje. Po tomto incidentu se rodiče žáka rozhodli, že svého syna přemístí do jiné školy a já jsem měla pocit, že to je i trochu moje vina.

2

Eighth grade, a boy's classmates came to me saying they thought there was bullying going on. Some taunts, taking things, and so on.

I went to that class, I took out the boy who was allegedly bullied, I told him what it means for that boy to be bullied, how he might feel and so on... The school rules, that of course it's not allowed, and what it can have consequences for him and for the victim.

Bullying

thought it was closed, but it happened again. I pulled the boy out again, threatened to call his parents and it would be dealt with at higher levels. He nodded at me again, and the third time, when it happened again, it was then at the stage where he dragged the victim to the toilet and stuck his head in the urinal, and only then did it start to be resolved.

Disrespectful communication, Interview

Of course, from my point of view, I made a mistake, which of course should have started to be resolved immediately with the school management, with the educational counselor, or with the school counseling office. It was only then that there were consequences and an educational committee was convened, where parents, legal representatives, the class teacher were invited and minutes were drawn up. The aggressor then calmed down, it was fine. We kept them apart, all the teachers who were in that class or nearby were told to keep looking to see if anything was going on, but it didn't have to be dealt with again.

Failure

8. třída

Fotbal

Mgr., AJ

16

Osmá třída, spolužáci jednoho kluka přišli za mnou, že si myslí, že tam probíhá šikana. Nějaký posměšky, braní věcí, a tak dál.

Šel jsem do té třídy, vytáhl jsem si toho kluka, který údajně šikanoval, řekl jsem mu, co to znamená pro toho kluka být šikanovaný, jak se může cítit a tak dál… Školní řád, že se to samozřejmě nesmí, a jaký to může mít důsledky pro něho, aji pro tu oběť.

Myslel jsem si, že to je uzavřený, nicméně se to opakovalo. Toho kluka jsem si vytáhl znova, pohrozil jsem mu, že zavolám rodičům a bude se to řešit na vyšších úrovních. Zase mně to odkýval a potřetí, když už se to opakovalo, tak už to bylo potom ve stádiu, že tu oběť odtáhl na záchod a strčil mu hlavu do pisoáru, a teprve potom se to začlo řešit.

Samozřejmě z mýho pohledu jsem udělal chybu, že se to samozřejmě mělo hned začít řešit s vedením školy, s výchovnou poradkyní, případně se školním poradenským pracovištěm. Teprve potom z toho byly důsledky a svolala se výchovná komise, kam se pozvali rodiče, zákonní zástupci, třídní učitel a sepsal se zápis. Agresor se pak zklidnil, bylo to v pohodě. Drželi jsme je od sebe, řeklo se to všem vyučujícím, kteří se pohybujou v té třídě nebo blízko, aby se furt koukali, jestli se něco neděje, ale už se to znovu řešit nemuselo.

2

Last year I got a third in English. Various rumors circulated among colleagues about this class, or about one student from this class. I told myself that I would not judge him in advance and in time I would see if it would be possible to come to an agreement with him. For the first few days, everything was fine, but as time went on, the pupil's began to show. Talking back was the order of the day until the critical situation arose. On Tuesday, I handed out a worksheet to the children, which included homework. When entering the task, I already announced that whoever does not complete the task will face some kind of sanction, but I don't remember what. The next class was on Wednesday, the task was to be checked.

The student lives only with his mother, who does not have time for him. The student is not well-mannered, does not respect any authority at all, does not care about everything, talks back, makes things up, is disgusting to both the teacher and classmates. He turns every situation to his advantage. At home he makes things up, tells his mother things that didn't happen and then his mother comes to the school and complains about all the teachers, yells at the principal in the principal's office and decides who and how her son will be taught and how long the lessons will be. The pupil is greatly influenced by his mother.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression

came to class on Wednesday, we did some activity at the beginning of the class, and then we could check the assignment I assigned on Monday. When I asked the student where his homework was, he replied that he had not received any paper. I told him that he was at school on Monday, he was in English class, and his classmates all got a worksheet, so he had to get it too. It would be very strange if everyone but him got the worksheet. He started yelling at me that I was making things up and I never gave him any paper. I was still trying to be calm, but I was already talking to him in a raised voice. I told him not to yell at me and not to make things up. He was here on Monday, he got the worksheet, but he didn't complete the task. Therefore, he faces a penalty for not completing the task. The student stood up and started shouting at me that I was a liar. At that moment, the other students started to speak up and shout at him that he got the paper and not to make it up. His yelling at me grew louder, but I don't remember what he said to me next. But what I do remember is that at that moment my nerves were frayed and I started to yell back at him that he wouldn't talk to me like that, no matter what. I screamed at him that he was a liar and that I had never had such a terrible student. I yelled at him to immediately pack his things and come with me to the principal's office immediately. Fortunately, he packed up and really went. I don't know what I would do if he didn't even want to go to the principal's office with me.

Consequences, Disrespectful communication, Interview

In the director's office, we both told our side of the story. A mother called the school, who of course, as always, stood behind her son. Walked through a class where the worksheet really couldn't be found. However, the headmistress was not idle and we all immediately went to look in the student's locker, where he had his personal belongings and schoolbooks scattered about. And what didn't happen, crumpled paper was found among the textbooks. The paper was nothing more than that worksheet. I was happy that the paper was found, but I was well aware that my nerves were frayed and I shouted things I probably shouldn't have said. It was definitely reflected in our classes. After that, it was not possible to communicate with the student at all. At first I tried to pretend that nothing had happened, but his talking was not over. And so I more or less ignored him until the end of the year and he ignored me. When he didn't complete something, I gave him 5 and just let him know. Of course, I used the same scale for the others as well. I felt quite sorry for them because I was quite strict with them because of him. But I always gave them a chance to fix their grade with some extra work. The student never used it. In the end, it didn't really get resolved in any way. It was a statement against a statement, he only received a reprimand from the class teacher for misbehaving, but that meant nothing to him. His mother then wrote e-mails to the headmistress that the paper must have been put there by his classmates, that he was being bullied, etc. But such messages are still coming from her. Of course, everything always has to be solved, but nothing like this is ever proven.

Failure

Ročník: tercie (8. ročník 2. stupně ZŠ), 14 let

Hry na PC

Lhaní,Arogance,Odmlouvání,Nespolupráce

titul Mgr., aprobace: anglický jazyk

25

Minulý rok jsem dostala tercii na angličtinu. O této třídě kolovaly různé zvěsti mezi kolegy, respektive o jednom žákovi z této třídy. Říkala jsem si, že ho nebudu předem odsuzovat a časem uvidím, jestli se s ním bude dát domluvit. Prvních pár dnů bylo vše v pořádku, ale postupem času se začal žákův projevovat. Odmlouvání bylo na denním pořádku, až jednou nastala ta kritická situace. V úterý jsem dětem rozdala pracovní list, se kterým byl spojen i domácí úkol. Již při zadávání úkolu jsem avizovala, že ten, kdo úkol neudělá, toho čeká nějaká sankce, ale už si nepamatuji jaká. Další hodina byla ve středu, to se měl úkol kontrolovat.

Žák žije pouze s matkou, která na něj nemá čas. Žák není dostatečně vychovaný, vůbec nerespektuje jakoukoliv autoritu, je mu všechno jedno, odmlouvá, vymýšlí si, je hnusný jak na učitele, tak na spolužáky. Každou situaci otočí ve svůj prospěch. Doma si vymýšlí, říká matce věci, které se nestaly a jeho matka poté přichází do školy a podává stížnosti na všechny učitele, v ředitelně řve na ředitelku a určuje si, kdo a jak bude jejího syna učit a jaký časový rozsah budou mít hodiny. Žák je velmi ovlivněn svou matkou.

Ve středu jsem přišla do hodiny, udělali jsme nějakou aktivitu na úvod hodiny a poté se šlo kontrolovat úkol, který jsem zadala v pondělí. Když jsem se ptala žáka, kde má domácí úkol, tak mi odpověděl, že žádný papír nedostal. Řekla jsem mu, že v pondělí byl ve škole, byl v hodině angličtiny a jeho spolužáci dostali všichni pracovní list, tudíž ho musel dostat i on. Bylo by velmi divné, kdyby pracovní list dostali všichni, jen on ne. Začal po mně křičet, že si vymýšlím a žádný papír jsem mu nikdy nedala. Stále jsem se snažila být klidná, ale už jsem na něj mluvila zvýšeným hlasem. Řekla jsem mu, ať po mně neřve a nevymýšlí si. V pondělí tady byl, pracovní list dostal, ale úkol nesplnil. Tudíž ho čeká sankce za nesplnění úkolu. Žák si stoupl a začal po mně křičet, že jsem lhářka. Ostatní žáci se v tu chvíli začali ozývat a pokřikovat na něj, že ten papír dostal a ať si nevymýšlí. Jeho řev po mně se zvyšoval, ale už si nepamatuji, co mi dále říkal. Co si ale pamatuji je to, že mi v ten moment ruply nervy a začala jsem na něj pořádně křičet zpět, že co si to dovoluje, takhle se se mnou bavit nebude. Křičela jsem po něm, že je lhář a že jsem nikdy tak strašného studenta nikdy neměla. Zařvala jsem po něm, ať si okamžitě sbalí své věci a jde se mnou okamžitě do ředitelny. Naštěstí se sbalil a opravdu šel. Nevím, co bych dělala, kdyby se mnou ani nechtěl jít do ředitelny.

V ředitelně jsme oba řekli svou verzi příběhu. Zavolala se do školy matka, která samozřejmě, jako vždy, stála za svým synem. Prošla se třída, kde se pracovní list opravdu nenašel. Paní ředitelka ale nezahálela a okamžitě jsme se šli všichni podívat do žákovy skříňky, kde měl své osobní věci a poházené učebnice. A co se nestalo, mezi učebnicemi se našel zmuchlaný papír. Papír nebyl nic jiného, než onen pracovní list. Já byla sice ráda, že se papír našel, ale byla jsem si moc dobře vědoma toho, že mi ruply nervy a křičela jsem věci, které jsem neměla snad ani říkat. V našich hodinách se to určitě odrazilo. Poté už se se žákem nedalo komunikovat vůbec. Nejprve jsem se snažila dělat, že se nic nestalo, ale jeho odmlouvání nebylo u konce. A tak jsem ho až do konce roku víceméně ignorovala a on ignoroval mě. Když něco nesplnil, dala jsem mu za 5 a jen jsem mu to oznámila. Samozřejmě stejné měřítko jsem používala i na ostatní. Bylo mi jich docela líto, protože kvůli němu jsem na ně byla docela přísná. Vždy jsem jim ale dala šanci si známku opravit nějakou prací navíc. Žák toho nikdy nevyužil. Ve výsledku se to vlastně nevyřešilo nijak. Bylo to tvrzení proti tvrzení, dostal jen napomenutí třídního učitele za neslušné chování, to ale pro něj nic neznamenalo. Jeho matka poté psala maily paní ředitelce, že určitě mu ten papír tam nastrčili spolužáci, že ho šikanují atd. Takové zprávy ale od ní chodí do teď. Vše se samozřejmě vždy musí řešit, nikdy se ale nic takového neprokáže.

2

At the first school I taught at, I met a problematic student in the fifth grade in terms of disruption not only in my lessons, but also with other colleagues. The student moved among a number of children who looked up to him, as he played football very well and at a high level, he was generally very popular. At first I didn't pay much attention to it, they are simply children who enjoy being disturbed and the whole team enjoys it too. But over time it started to bother me a lot, his speech was not offensive or obscene, rather it was about answering my questions inappropriately, which was supposed to be funny and to entertain everyone. Unfortunately, it didn't help that the other kids really laughed at his jokes. I first asked the other colleagues if they also encountered this behavior in this student and how they could solve it, the answer was that they ignored it and never tried to fight it in any way. His behavior did not get worse or better, rather it stagnated at the same level. Unfortunately, it was still very uncomfortable for me.

Pupil - popular, athlete, 5th grade elementary school student, disruptive in class, enjoys the attention of classmates

Verbal disruption of lessons

As already said, I first asked my colleagues how they handle this situation, unfortunately their answers did not help me, so I waited (as the disturbance was not alarming) for class meetings where I could meet his mother. At first glance, she was a nice lady, so I was convinced that the solution to our problem would not be difficult. Unfortunately, I was quite wrong about her, and when I mentioned her son's inappropriate behavior, she immediately began to excuse him by saying that he is exhausted from football, so there is too much for him and apparently he is bored in my lessons, that is why he interrupts. I asked if the student was in any way distracted at home, but this was not confirmed. He had previously been to a pedagogical-psychological counseling center because of dyslexia, but nothing was confirmed for him. It was clear to me that I wouldn't get help from my mother, but what I didn't know was that the student's disruption would intensify many times more, as if it was some kind of retribution. Admonishing didn't help, neither did shutting up and waiting. On the advice of the guidance counselor, I started to write notes for him (as well as for the other pupils, so that we could not talk about any session) and when they reached the agreed amount of notes there was a threat that they would not be able to participate in events and trips. This solution lasted for a couple of weeks until the action took place, then the problems occurred again, albeit to a lesser extent. At that time, I mistakenly reacted to this problem by resigning. Today I know that I should never have resorted to this step and should have tried to find some common path, but at that time I lacked the experience that I have now and I could apply it.

Interview, Cooperation with experts

Since this was not a one-time incident, I cannot answer this directly. However, it is certain that the solution to this problem was not correct and therefore could not bear fruit. The student continued to be disruptive, the only change occurred near the time of interesting school events, when there was a possibility to threaten him with a ban on participation in a certain way, but then everything returned to the old track. Over time, he also received several notes from other teachers, and I vaguely remember that he also received a reprimand from the principal, but that did not deter him or his parents in the least. Today, the student is studying at a sports gymnasium and I know from hearsay that he is doing quite well, even if he does not excel in the subjects that I have taught him so far.

Failure

11 let, 5. třída

fotbal

Mgr., M a F

22

Na první škole, na které jsem učila, jsem se setkala v páté třídě s problémovým žákem z hlediska vyrušování nejen v mých hodinách, ale i u ostatních kolegů. Žák se pohyboval mezi množstvím dětí, kteří k němu vzhlíželi, jelikož hrál hodně dobře fotbal a na vysoké úrovni, byl obecně velmi oblíbený. Nejdříve jsem tomu nevěnovala nijak velkou pozornost, jsou prostě děti, kteří se vyrušováním baví a baví i celý kolektiv. Postupem času mi to ale začalo hodně vadit, jeho projevy nebyly nijak urážlivé nebo sprosté, spíše to bylo o nevhodném odpovídání na mé otázky, co mělo být vtipné a všechny pobavit. Bohužel tomu nenapomáhalo to, že se ostatní děti jeho vtipům opravdu smáli. Ptala jsem se nejdříve ostatních kolegů, zda se s tímto chováním u tohoto žáka také setkávají a jak to případně řeší, odpovědí mi bylo to, že to ignorují a nikdy se s tím nijak bojovat nepokoušeli. Jeho chování se nijak nezhoršovalo ani nezlepšovalo, spíše stagnovalo na stejné úrovni. Bohužel i tak mi to bylo velmi nepříjemné.

Žák – oblíbený, sportovec, student 5. ročníku základní školy, v hodinách vyrušuje, užívá si pozornost spolužáků

Jak už bylo řečeno, nejdříve jsem se obrátila na kolegy s dotazem, jak oni tuto situaci řeší, jejich odpovědi mi bohužel nepomohly, a tak jsem vyčkala (jelikož vyrušování nebylo nijak alarmující) na třídní schůzky, kde jsem se mohla setkat s jeho matkou. Na první pohled se jednalo o milou dámu, a tak jsem byla přesvědčena, že řešení našeho problému nebude nic náročného. Bohužel jsem se v ní dost zmýlila a při zmínce o nevhodném chování jejího syna ho začala okamžitě omlouvat tím, že je vyčerpaný fotbalem, a tak je toho na něj moc a zřejmě se v mých hodinách nudí, proto vyrušuje. Ptala jsem se, zda je žák v domácím prostředí nějakým způsobem roztěkaný, ale to se mi nepotvrdilo. V pedagogicko-psychologické poradně již byl dříve kvůli dyslexii, ale nepotvrdilo se u něj nic. Bylo mi jasné, že od matky se pomoci nedočkám, co jsem ale netušila bylo to, že se žákovo vyrušování ještě mnohokrát zintenzivní, jako by se jednalo o nějakou odplatu. Napomínání nepomohlo, ztichnout a počkat také ne. Na radu výchovné poradkyně jsem mu začala psát zápisy (stejně tak i ostatním žákům, abychom se nemohli bavit o nějakém zasednutí) a když dosáhli smluveného množství zápisů hrozilo, že se nebudou moci zúčastňovat akcí a výletů. Toto řešení zabralo na pár týdnů, dokud se daná akce neuskutečnila, poté problémy nastaly znovu, i když v menší míře. Tehdy jsem na tento problém chybně reagovala rezignací. Dnes už vím, že jsem se k tomuto kroku nikdy uchýlit neměla a měla se snažit najít nějakou společnou cestu, ale tenkrát mi na to chyběly zkušenosti, které mám teď a mohla jsem je uplatnit.

Jelikož se nejednalo o žádný jednorázový incident, tak se na tuto odpověď neumím přímo odpovědět. Jisté je však to, že řešení tohoto problému nebylo správné a tím pádem ani nemohlo přinést ovoce. Žák nadále vyrušoval, k jediné změně docházelo v časové blízkosti zajímavých akcí školy, kdy existovala možnost určitým způsobem mu pohrozit zákazem účasti ale následně se vše vrátilo do starých kolejí. Postupem času dostal i několik poznámek od ostatních učitelů a matně si vzpomínám, že obdržel i ředitelskou důtku, to ho ani jeho rodiče ovšem ani v nejmenším nerozhodilo. Dnes žák studuje sportovní gymnázium a z doslechu vím, že se mu docela daří, i když v předmětech, které jsem ho učila do teď neexceluje.

2

The situation took place with eighth graders in German. The student was constantly on the phone. I warned him several times that I knew what he was doing. First he put the phone down and after a while he was doing something on it. After a few reminders, he started joking that he was dealing with something important and such, but when I asked what was so important, he always retorted or said another one of his jokes.

It's a classic class. The usual interruptions here and there. The pupil has long been the disruptive element that usually causes disturbances. He is stubborn and often hard to get along with. He doesn't often do assignments, but it can't be said that he has really bad grades.

Violation of classroom/school rules

asked the student several times to hide the mobile phone. After being ignored for the umpteenth time, I raised my voice at him: 'Finally hide it and pay attention for a while. This will be in the test!' He completely ignored me, didn't even look at me. So I told him: 'If you don't hide it, we'll go to the director.' And he replied to me: 'Why would I go to the director. I'll just go home.' That totally freaked me out. I had no choice but to leave him and attend to the rest of the class.

Disrespectful communication, Interview, Warning

It didn't solve anything at that hour. I still spoke with the student after the lesson. He didn't apologize, but he probably recognized that he had done something wrong, and since then a similarly heated situation has not happened. It happens maybe every hour that he looks at his phone, but within a few seconds he puts it down again. He knows I see him and probably doesn't want to risk a bigger problem.

Failure

13 let, 8.

Házená, PC, fotografování, kytara

Rušení výuky,Neuposlechnutí

Mgr., Hv-Ov, stát. zk. Nj

9

Situace se odehrála u osmáků v němčině. Žák byl neustále na telefonu. Několikrát jsem ho upozornila, že vím o tom, co dělá. Prvně telefon položil a za chvíli už na něm něco dělal. Po pár napomenutích začal vtipkovat, že řeší něco důležitého a podobně, ale když jsem se zeptala, co je tak důležitého, vždycky odsekl nebo řekl další z těch jeho vtipů.

Je to klasická třída. Sem tam to normální vyrušování. Žák je už dlouhodobě ten rušivý element, který většinou způsobí vyrušování. Je tvrdohlavý a nedá se s ním často domluvit. Nedělá často úkoly, ale že by měl vyloženě špatné známky to se nedá říct.

Žáka jsem několikrát vyzvala k tomu, aby mobil schoval. Po několikátém ignorování jsem na něho zvýšila hlas: 'Schovej to konečně a dávej aspoň chvíli pozor. Tohle bude v testu!' Úplně mě ignoroval, ani se na mě nepodíval. Tak jsem mu řekla: 'Jestli to neschováš, tak půjdeme k panu řediteli.' A na to mi odpověděl: 'Co bych chodil k řediteli. Já půjdu leda domů.' To mě úplně vytočilo. Nezbylo mi nic jiného než ho nechat a věnovat se zbytku třídy.

V dané hodině to nic nevyřešilo. S žákem jsem ještě mluvila po hodině. Neomluvil se, ale asi poznal, že udělal něco špatně a od té doby se podobně vyhrocená situace nestala. Stane se snad každou hodinu, že se na telefon podívá, ale do pár vteřin ho zase odloží. Ví, že ho vidím a asi nechce riskovat větší problém.

2

One day, as a class teacher, I was approached by the parents of one of my students who accidentally discovered a WhatsApp conversation with his classmates on their son's mobile phone. The group was founded by my son's classmate, the winner of the class, in order to agree on a joint course of action against the new student in the class. The boy joined the class during the given year, he transferred from another school due to bullying by former classmates. Unfortunately, he confided in his new classmates about his situation. Within a month, the situation began to repeat itself. The boy was very diligent and active in his studies, and the children started to 'bother' it. The main actress, who suddenly felt threatened, began to organize several of her classmates to make the boys' stay at school unpleasant. Quote from the conversation: 'and if he left school last time because he was bullied, then if I do too, he'll leave too'. 4 students actively participated - 3 girls and 1 boy and started to do various tricks to the new classmate (hiding things from him, scribbling in his notebook, etc.)

The main actress was the prize winner of the class, she applied for a multi-year gymnasium. The other four were from the same group - excellent results, they submitted applications to study at multi-year gymnasiums.

Bullying

evaluated the whole situation as serious - bullying in the initial stage. That's why I turned to the educational counselor and school prevention methodologist for help. We agreed on a common procedure - first we invited the pupil's parents to the school, who reported the situation. Their son was a member of the WhatsApp group, but like several other members, he did not participate in the conversations or events. The parents were disturbed by the situation and saw it as their duty to notify. The school decided to solve the situation not only with the pupils, but also with their parents. They invited individual parents to explain the situation to them and ask them to cooperate in a joint solution. Fortunately, the parents were very accommodating, they understood their children's problematic behavior and subsequently cooperated with the school. Furthermore, the educational counselor and the school prevention methodologist invited the individual actors, discussed the whole situation with them, and explained the possible consequences of their behavior. They subsequently selected preventive programs for the class organized by the pedagogical-psychological consultancy, and a school psychologist worked with the class.

Interview, Cooperation with experts

Since then, I have not noticed any objectionable behavior towards a new classmate. He 'fit in' well in the class. Cooperation with parents, who discussed the problem well with their children at home and then probably followed further developments, also proved effective. I think the problem was solved well, mainly because it was caught in the beginning, it was solved immediately (within a week). At the same time, I believe that it was right that I approached the educational counselor and the school prevention methodologist.

Longterm success

11 let, 5.ročník

otevřená otázka

Učitelství pro 1.stupeň

17

Jednoho dne se na mne jako na třídní učitelku obrátili rodiče jednoho mého žáka, kteří náhodou objevili v mobilu svého syna konverzaci s jeho spolužáky na WhatsAppu. Skupinu založila synova spolužačka, premiantka třídy, za účelem domluvy společného postupu proti novému žákovi ve třídě. Chlapec do třídy nastoupil v průběhu daného roku, přestoupil z jiné školy z důvodu šikany ze strany bývalých spolužáků. Bohužel se se svojí situací novým spolužákům svěřil. Během měsíce se situace začala opakovat. Chlapec byl velmi snaživý a aktivní ve výuce a dětem to začalo 'vadit'. Hlavní aktérka, která se najednou cítila ohrožena, začala organizovat několik svých spolužáků, aby chlapci znepříjemnili pobyt ve škole. Citace z konverzace: 'a když odešel z minulý školy, protože ho šikanovali, tak když budem taky, tak taky odejde'. Aktivně se zapojili 4 žáci - 3 dívky a 1 chlapec a začali novému spolužákovi dělat různé naschvály (schovávali mu věci, počmárali mu sešit apod.)

Hlavní aktérka byla premiantkou třídy, hlásila se na víceleté gymnázium. Ostatní čtyři byli ze stejné skupiny - výborný prospěch, podávali přihlášky ke studiu na víceletá gymnázia.

Celou situaci jsem vyhodnotila jako vážnou - šikana v začátečním stadiu. Proto jsem se obrátila pro pomoc k výchovné poradkyni a školní metodičce prevence. Domluvily jsme se na společném postupu - nejdříve jsme do školy pozvali rodiče žáka, kteří situaci oznámili. Jejich syn byl sice členem skupiny na WhatsAppu, ale stejně jako několik ostatních členů se konverzace ani akcí neúčastnil. Rodiče byli situací zneklidněni a považovali oznámení za svou povinnost. Škola se rozhodla situaci řešit nejen s žáky, ale i s jejich rodiči. Pozvaly si jednotlivé rodiče, aby jim vysvětlily situaci a požádaly je o spolupráci při společném řešení. Rodiče byli naštěstí velmi vstřícní, problémové chování svých dětí pochopili a se školou následně spolupracovali. Dále si výchovná poradkyně a školní metodička prevence pozvaly jednotlivé aktéry, celou situaci s nimi probraly, vysvětlily možné důsledky jejich chování. Pro třídu následně vybraly preventivní programy organizované pedagogicko-psychologickou poradnou, dále se třídou pracovala školní psycholožka.

Od té doby jsem nezaznamenala žádné závadové chování směrem k novému spolužákovi. Do třídy 'zapadl' dobře. Osvědčila se i spolupráce s rodiči, kteří se svými dětmi problém doma dobře probrali a následně asi i sledovali další vývoj. Myslím si, že problém byl vyřešen dobře, především proto, že byl zachycen v počátku, byl hned řešen (během jednoho týdne). Zároveň se domnívám, že bylo správné, že jsem oslovila výchovnou poradkyni a školní metodičku prevence.

2

The situation occurred during the coronavirus restrictions, when all classes were held online. As we are a larger school, it was also necessary to limit movement in the school and meetings with teachers to a minimum. The class started almost exactly, the students never had a problem with the start time of the class, in fact they joined even earlier than needed. However, the only one missing in this lesson was the pupil. I saw that the student was online, so I assumed there were some technical difficulties. At the same time, the students informed me that he was in the previous lesson. So I wrote him a short message in the class communication thread. The student joined a few minutes later with the excuse that his computer was downloading a "crazy important file

The student has not yet been diagnosed with any of the disorders through PPP, nor has he been recommended to visit the ŠPP. His behavior is probably caused only by his age and his desire to show his greatness in front of the class team, and especially in front of a group of classmates. Together they form a group of about 4 boys who are "leaders

Not attending to teaching/Inattention to teaching

So I started communicating. I asked if he could leave the background free, that I need to see how it works, then I tried to turn off the background myself, I also wrote in the chat the rules of our video hours (which we set before), but all with no response. So I encouraged the student, if he absolutely needed to have a different background than the others, to upload something that wasn't inappropriate or otherwise inflammatory. So the student finally changed the picture. Most likely, this change did not take place because of my communication, but rather because of the lack of interest of my classmates. Unfortunately, this whole situation completely disturbed the peaceful atmosphere of the class.

Interview

The result was mainly short-lived, if one can speak of a successful result. The student obeyed my last pleas and actually changed the background to a more suitable option. In the long term, the solution did not manifest itself significantly. As this was a situation that he had actually created only once in the entire distance learning. Overall, the student has a constant need to draw more attention to himself, but mostly these are rather short speeches that are ended immediately.

Failure

6. ročník, 11 let

Sport, PC hry, čas s kamarády, parkour

Potřeba pozornosti,Vandalismus

VŠ (český jazyk a literatura, hudební výchova pro SŠ)

30 let

Situace nastala v době koronavirových restrikcí, kdy veškeré hodiny probíhaly online. Jelikož jsme větší škola, bylo taktéž zapotřebí, aby byl omezen pohyb ve škole a setkávání se s učiteli na minimum. Hodina začala téměř přesně, žáci nikdy s časem začátku hodiny neměli problém, ba se spíše připojovali ještě dříve, než bylo potřebné. Jediný, kdo však v této hodině chyběl, byl žák. Viděl jsem, že je žák online, takže jsem předpokládal, že došlo k nějakým technickým komplikacím. Zároveň mě žáci informovali, že v předchozí hodině byl. Napsal jsem mu tedy krátký vzkaz do třídního sdělovacího vlákna. Žák se připojil o pár minut později s omluvou, že jeho počítač stahoval „šíleně důležitej soubor

Žák nebyl doposud diagnostikován některé z poruch skrze PPP, taktéž mu ani nebyla doporučena návštěva ŠPP. Jeho chování je způsobena nejspíš pouze jeho věkem a snahou ukázat svou velikost před třídním kolektivem, a především před skupinou spolužáků. Dohromady totiž vytvářejí skupinu asi 4 chlapců, kteří jsou „vůdci

Začal jsem tedy komunikovat. Ptal jsem se, zda by mohl nechat pozadí volné, že potřebuji vidět, jak pracuje, pak jsem se snažil sám pozadí vypnout, napsal jsem rovněž do chatu pravidla našich videohodin (které jsme si předtím stanovili), ale vše bez odezvy. Vyzval jsem tedy žáka, aby, pokud nutně potřebuje mít za sebou jiné pozadí, než mají ostatní, nahrál něco, co nebude nevhodné či jinak pobuřující. Žák tedy nakonec obrázek změnil. Nejspíš tato změna ovšem neproběhla z důvodu mé komunikace, ale spíše z nezájmu spolužáků. Bohužel však celá tato situace naprosto narušila poklidnou atmosféru hodiny.

Výsledek byl tedy především krátkodobý, pokud se ovšem o zdárném výsledku dá hovořit. Žák uposlechl mé poslední prosby a skutečně pozadí vyměnil za vhodnější variantu. Dlouhodobě se řešení nijak výrazně neprojevilo. Jelikož se jednalo o situaci, kterou skutečně vytvořil pouze jednou za celou distanční výuku. Žák má celkově neustálou potřebu na sebe více upozorňovat, avšak většinou se již jedná spíše o krátké projevy, které jsou ihned ukončeny.

2

student verbally attacked and insulted me during my class. Her behavior was disrespectful and disruptive to class. She tried to undermine my authority and get the rest of the class on her side. She commented negatively on any activity we engaged in. The first time I just yelled at her and continued teaching. Luckily it was almost the end of the class so we finished our work quickly and ended the class. I then took the pupil to the office so we could talk.

Problems with this student were very often in the classroom. Very disruptive, even though she was actually very smart, she didn't fall. The problems with her were on the level of verbal abuse of me, as a teacher. She was able to react aggressively and rudely to situations in the classroom. At the same time, she had no problems in class, she was such a middle member of the group.

Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

Solution after good, try to support. For the first time, I dealt with the situation with the student in the office, alone and I tried to talk her out of it. She treated me like that and didn't react to it. It ended on a note and we let it go. But in repeated cases, the solution came with the mother in the principal's office, where the student cried and was very shocked, which did not correspond to her usual behavior and reactions at all. Always after a solution in the director's office, the aggressive behavior subsided for a while, but it always started again. This is how we struggled with her for almost the whole semester.

Consequences, Support, Interview

Well, the student ended her studies at our school at the end of the year and left, unfortunately I have no news about her.

Failure

Tercie, 14 let

Volejbal, komiksy

Vulgární vyjadřování,Arogance

Učitelství pro základní školy – ukončené magisterské navazující studium

11 let

Studentka při mé hodině mě slovně napadla a urážela. Její chování bylo nerespektující a narušovalo hodinu. Snažila se podkopat moji autoritu a dostat zbytek třídy na svoji stranu. Negativně se vyjadřovala k jakékoliv aktivitě, které jsme se věnovali. Napoprvé jsem ji pouze okřikla a věnovala se dál výuce. Naštěstí byl už skoro konec hodiny, takže jsme rychle dokončili práci a ukončili hodinu. Já si pak vzala žačku do kabinetu, abychom si promluvily.

S touto studentkou byly problémy velice často ve třídě. Velice rušivá, i když byla vlastně hrozně chytrá, nepropadala. Problémy s ní byly na úrovni slovního napadání mě, jako učitele. Byla schopná agresivně a sprostě reagovat na situace ve třídě. Přitom ve třídě problémy neměla, byla takovým středním článkem skupiny.

Řešení po dobrém, snažit se podpořit. Poprvé jsem situaci řešila se studentkou v kabinetu, sama a snažila jsem se jí domluvit. To mě odbývala a nereagovala na to. Bylo to ukončeno poznámkou a nechaly jsme to být. Ale v opakovaných případech přišlo řešení s maminkou v ředitelně, kde se studentka rozplakala a byla velice zaražená, což vůbec neodpovídalo jejímu obvyklému chování a reakcím. Vždy po řešení v ředitelně agresivní chování na nějakou dobu utichlo, ale vždy to začalo znovu. Takto jsme se s ní trápili skoro celé pololetí.

No, studentka pak na konci roku ukončila studium na naší škole a odešla, bohužel o ní nemám žádné zprávy.

2

One day, the maid of honor came to me to tell me that a girl suddenly ran out of a group of children playing with stuffed animals and started vomiting and crying. They could not get out of the girl what had happened, whether she was feeling sick or just sick, so the girl was sent home. The next day the girl came to school, but she was behaving strangely. She looked as if something had frightened her and she jerked her gaze towards the boy in the penultimate pew. The girl was avoiding the surroundings, so I thought I wouldn't scare her any more, I just came up to her and told her that if she needed anything, I'd be in my office, I have tea and biscuits there, so she can come and anything to confide In the afternoon there really was a timid knock on the door and that girl came. After talking for a while on a topic that made her feel safe, she slowly began to move on to the reason why she came to see me. The boy in the penultimate bench was said to be showing her some video with naked people on his mobile phone and forcing her to watch until the end, even though she didn't want to. From the brief narration, I immediately understood what it was about, tried to calm the girl down, and after she calmed down, went home.

The student who played the video to others probably didn't want to harm others in any way, he was just curious and had to share what he discovered. As it turned out, he had downloaded some pornographic video that he forwarded with the boys in class and while waiting for his parents in the school club, he also showed the video to children who came near him.

Violation of classroom/school rules

I invited the boys who brought and distributed this video to my office. I asked how they got the video and why they wear it to school. One of them is said to have found the video by accident on the Internet and brought it to school to show off to his friends, who of course also wanted the video. It seemed that they regretted the act, they didn't mean it badly and didn't want to get into trouble. The video was deleted from the mobile phones, the boys promised not to wear this to school again. Although I felt sorry for them, how scared they looked and that they regretted their actions, each of them received a reprimand from the class teacher and extra homework as punishment.

(Disciplinary) Punishments, Consequences, Interview

There was never a problem with the boys in this area. The video seems to have been forgotten and I haven't noticed another offense with them. They are now studying at a gymnasium, where they have no problems. I would certainly appreciate keeping a cool head while dealing with both issues. The approach was professional to both victims and perpetrators. I also consider the idea of an anonymous mailbox to be successful. I would definitely think better about the punishment, it seems to me that these two problems have a different weight of offense, so the punishment should be different in each case and not identical. When dealing with a problem with a bully, I would definitely focus more on the girl after I heard about some problems in the middle of the year to see if she changed her behavior, the fact that the teacher learned that the bullying continued until the end of the school year, I she will come very late, she should have definitely increased her punishment by two for behavior. I would definitely deal with both cases with the parents, I would further grade the bullying with a 2 for behavior, and I would punish the dissemination of pornography with a reprimand from the class teacher. I would also be very impressed by the behavior and awareness of the mistakes of the culprits themselves, if I saw how they realize their transgression and regret it, I would easily reduce/extend the punishment, also according to the subsequent behavior in the following months.

Longterm success

12 let, 5. třída ZŠ

Mgr, AJ, ČJ

9

Jednoho dne za mnou přišla paní družinářka, že ze skupinky dětí, hrajících se za plyšovými kostkami, najednou vyběhlo jedno děvče a začalo zvracet a brečet. Nemohli z dívky dostat, co se stalo, zda se cítí nemocně nebo se jí jen udělalo špatně, a tak bylo děvče posláno domů. Druhý den dívka přišla do školy, ale chovala se zvláštně. Vypadala, jako by ji něco vystrašilo a trhala pohledem k chlapci v předposlední lavici. Dívka se stranila okolí, a tak jsem si řekla, že ji nebudu děsit ještě víc, pouze jsem k ní přišla a řekla jí, že kdyby cokoliv potřebovala, tak budu ve svém kabinetě, mám tam čaj a sušenky, takže se může stavit a s čímkoliv se svěřit. Odpoledne se opravdu ozvalo nesmělé zaklepání na dveře a přišla ona dívenka. Po chvilce povídání si na téma, při kterém se cítila bezpečně, začala pomalu přecházet k důvodu, proč za mnou přišla. Ten chlapec v předposlední lavici jí prý na mobilu ukazoval nějaké video s nahými lidmi a nutil ji se dívat až do konce, ač nechtěla. Ze stručného vyprávění jsem hned pochopila, o co se jedná, snažila se dívku upokojit a potom, co se uklidnila, odešla domů.

Žák, který video pouštěl ostatním, asi nechtěl druhým nijak uškodit, byl jen zvídavý a musel se podělit s tím, co objevil. Jak se zjistilo, měl stažené nějaké pornografické video, které si přeposílal s kluky ve třídě a během čekání na rodiče ve školní družině, ukazoval video i dětem, které se dostali do jeho blízkosti.

Chlapce, kteří donesli a šířili toto video, jsem si pozvala do kabinetu. Ptala jsem se, jak k videu přišli a proč to nosí do školy. Jeden z nich se k videu prý dostal náhodně na internetu a do školy ho donesl, aby se mohl vychloubat před kamarády, ti samozřejmě video chtěli taky mít. Vypadalo to, že činu litují, nemysleli to prý zle a nechtěli z toho mít problémy. Video se smazalo z mobilních telefonů, chlapci slíbili, že toto do školy již nosit nebudou. Ač mi jich bylo až líto, jak vypadali vyděšeně a že svého činu litují, dostal každý důtku třídního učitele a za trest domácí úkol navíc.

S chlapci už v této oblasti problém nikdy nebyl. Na video jako by se zapomnělo a jiný přestupek jsem již u nich nezaznamenala. Nyní studují na gymnáziu, kde žádné problémy nemají.

2

After classes at school, children can visit our school club. The pupil was playing on the playground with the school skateboard, which he felt was only his. After a while, he lost interest in skateboarding and ran off to join the other students to play with the ball. His classmate noticed the put away skateboard and wanted to clean it up so that no one could get hurt by it. At that moment, the student attacked her physically and verbally, causing a large bruise on her left shoulder. Unfortunately, the teacher did not notice the whole situation at all, the student did not come to tell her about anything, and therefore there was no immediate action. It wasn't until the next day, when the student's mother came to school to solve the whole situation, that I learned about the problem.

Everything is not quite right in the student's family. He and his mother left their father because there was physical violence. Now they live with mom's new boyfriend, whose hobby is war and shooting movies in general. So he has been very close to violence since he was a child. The student has long-term behavioral problems. It can be seen that he lacks the foundations set in the family. In class, he constantly disrupts, shows off and draws attention to himself. But there was never any physical or verbal violence before. His class teacher said of him: 'Clear boundaries have to be set for him and then he's fine. For example, on Monday, when he didn't want to work, I told him that if he couldn't make it in class, he would stay after class and finish it. And you should have seen how he threw himself into work.' As for the relationship between the male and female students, there had never been any disputes before. They always treated each other nicely and with respect. The student was already in the 1st grade at the pedagogical-psychological counseling center, where they were recommended to see a psychologist. But they did not reach him at all during the whole year.

Physical aggression, Verbal aggression

Since I was not present at the situation and the teacher did not see it, I first had to find out what exactly happened. I gradually invited both participating students to me and listened to them. Then I invited the pupil's mother to the school and together we agreed that she would visit a pedagogical and psychological counseling center. From the findings of the counseling center, it emerged that the situation in the family is not good. The mother regularly argues with the boyfriend and this does not have a positive effect on the student because it reminds him of the time when they lived with his biological father. With this in mind, I approached the student very carefully and tried to find at least a current solution, until the situation in the family calms down, thanks to which such situations would not occur. I suggested to the student that he could have a designated time for skateboarding, where it would be available only to him and then on the other hand to the other children. Of course, the student had to apologize to his classmate. 'Then try to agree with the teacher that only you could use the skateboard for half an hour. You would have that time reserved just for yourself. But then you also have to leave the skate for other children to play with.'

Agreement, Interview, Cooperation with experts

The pupil's behavior improved slightly after talking to his mother and visiting a pedagogical-psychological counseling center. In the school club, the pupil then agreed with the teacher that he would borrow a skateboard for half an hour in the afternoon and the rest of the time would be available to other children. There were no further such problems subsequently. The student's behavior improved slightly during class. Calming the situation in the family was also an important incentive for improving behavior.

Longterm success

8 let, 2. třída

Válka, tanky, zbraně, sport,

Odmlouvání,Nepracovitost,Rušení výuky

Magisterské vzdělání – Učitelství pro 1. stupeň ZŠ

5 let

Po vyučování ve škole můžou u nás děti navštěvovat školní družinu. Žák si ve školní družině hrál na hřišti se školním skateboardem, u kterého měl pocit, že je pouze jeho. Po chvíli ho skateboard přestal zajímat a odběhl za ostatními žáky hrát si s míčem. Odloženého skateboardu si všimla jeho spolužačka, která ho chtěla uklidit, aby se o něj nikdo nezranil. V ten moment ji žák fyzicky i verbálně napadl a způsobil jí velkou modřinu na levém rameni. Bohužel si paní vychovatelka celé situace vůbec nevšimla, žákyně jí nepřišla o ničem říct, a tudíž nedošlo k okamžitému jednání. Až na druhý den, když celou situaci přišla do školy řešit maminka žákyně, jsem se o problému dozvěděla.

V rodině žáka vše není úplně v pořádku. S maminkou od otce odešli, protože tam docházelo k fyzickému násilí. Nyní žijí s novým přítelem maminky, jehož zálibou jsou válečné a obecně střílecí filmy. K násilí má tedy od malička velmi blízko. Žák má dlouhodobé problémy s chováním. Je vidět, že mu chybí základy nastavené v rodině. Ve třídě během vyučování neustále vyrušuje, předvádí se a strhává na sebe pozornost. Ale nikdy předtím nedošlo k fyzickému ani verbálnímu násilí. Jeho třídní učitelka o něm řekla: 'Musí se mu nastavit jasné hranice a pak je v pohodě. Třeba v pondělí, když nechtěl pracovat, tak jsem mu řekla, že když to nestihne v hodině, tak tu zůstane po vyučování a dodělá to. A to jsi měla vidět, jak se vrhnul do práce.' Co se týká vztahu mezi žákem a žákyní, tak nikdy předtím nedocházelo ke sporům. Vždy se k sobě chovali hezky a s respektem. Žák už v 1. třídě byl v pedagogicko-psychologické poradně, kde jim doporučili návštěvu psychologa. K němu ale během celého roku vůbec nedošli.

Jelikož jsem u té situace nebyla a paní vychovatelka to neviděla, tak jsem nejdřív musela zjistit, co přesně se stalo. Postupně jsem si k sobě pozvala oba zúčastněné žáky a vyslechla si je. Potom jsem si do školy pozvala maminku žáka a společně jsme se domluvili, že navštíví pedagogicko-psychologickou poradnu. Z poznatků poradny vyplynulo, že situace v rodině není dobrá. Maminka se pravidelně hádá s přítelem a na žáka to nemá pozitivní vliv, protože mu to připomíná dobu, kdy žili s jeho biologickým otcem. S ohledem k tomu jsem k žákovi přistupovala velmi opatrně a snažila se najít alespoň dosavadní řešení, do doby, než se situace v rodině neuklidní, díky kterému by nedocházelo k takovýmto situacím. Navrhla jsem žákovi, že by mohl mít vyhrazený čas pro skateboard, kdy by byl k dispozici pouze jemu a poté na druhou stranu ostatním dětem. Samozřejmě se žák musel své spolužačce omluvit. 'Tak se zkus domluvit s paní vychovatelkou, že bys mohl ten skateboard používat třeba půl hodiny jen ty. Měl bys ten čas vyhrazený jen pro sebe. Ale potom ten skate musíš taky nechat na hraní ostatním dětem.'

Chování žáka se mírně zlepšilo po promluvě s maminkou a návštěvě pedagogicko-psychologické poradny. Ve školní družině se následně s paní vychovatelkou žák domluvil, že si bude půjčovat skateboard na půl hodinu během odpoledne a zbytek času bude k dispozici ostatním dětem. K dalším takovýmto problémům už následně nedocházelo. Chování žáka v během vyučování se mírně zlepšilo. Důležitým podnětem pro zlepšení chování bylo také uklidnění situace v rodině.

2

entered elementary school without any experience or experience teaching children. I had no idea how my classes would go. I asked myself what I was actually going to do there? I went through the phases of a beginner teacher, the rules of an ideal teacher, gradually collected various advice and experiences from others. The biggest benefit for me was the practice itself - working with children, because it is often something completely different from what they write in textbooks. I often had the opportunity to consult various problems with more experienced teachers at school, who were always happy to advise and reassure me. Over time, I created my own system that worked in my classes.

In this assignment, I would like to mention a student whom I taught from the sixth to the ninth grade. I was also his class teacher in the second grade. Our cooperation was not easy. He was a student from a divorced family where he didn't get along with his dad because his dad was an alcoholic and didn't care about his family, and he lived with his mom and two younger sisters. He went through a difficult period when his father beat him and his mother under the influence of alcohol. I was warned by the management that he is a problematic student, often disruptive in class. His previous class teacher dealt with it by making entries in the student book and after several entries, the student was given a reprimand by the class teacher, so far his mother has been called often and her mother has been invited to the school several times for a personal interview.

Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

remember our very first meeting in English class when he decided not to greet me as a teacher entering the classroom. He protested against the fact that he would not work in class, let alone cooperate with someone completely new and a stranger to him. From the beginning, I was embarrassed by his behavior. I didn't know what to do, how to approach the situation, so I followed the advice of the deputy director. I wrote down his inappropriate behavior in class in the student book. Over time, this situation did not improve, and the more I thought about it, the more I came to the conclusion that this was not the way to go. We got into a circle with the pupil, when he was constantly disrupting the lesson in various ways - he shouted something out of place without permission, hurt and annoyed other pupils sitting around, ate during class, lay on the bench, did not want to cooperate and did not even respond to my instructions, for example go to the board or sit back and listen. I got angry with him, I reprimanded him when the situation was already unbearable, I went to the deputy director, who subsequently spoke to him herself, and that approach worked within a month, up to two months. But then everything happened again. I have to admit that I didn't learn very well in this class at the beginning and I always came with a feeling and fears about what will happen again, what I will have to deal with. I think that the student's behavior was based on some personal beliefs, from his poor family situation, in which no one was able to help her. How many times did the student come to school late for the first lessons because he had to take his younger sister to kindergarten. It could all be connected to his childhood, when no one was very interested in him. He wanted to get my attention and the attention of his classmates in class. I told myself that the road really doesn't lead here and I have to figure out some way to start getting along. I read a publication from the publishing house Portal Teacher and a Problematic Disciple. The first step that needed to be taken was to change my attitude. To forget about the entries in the student's book, which lead nowhere anyway, and to interest more students and draw them into the lesson. I started by asking him if he would help me in class. What was my surprise when it really took off. He helped me hand out notebooks, various activities for others, sometimes I entrusted him to lead some activities during the lesson. He also had the task of taking care of the flowers and washing the blackboard and always writing the date on it. When he started disrupting class, I didn't deal with it by raising my voice and writing in the student book. I tried to solve such situations with humor. When he had a bad day, I took the student aside after class and tried to explain the situation to him, why his behavior bothered me and I wondered what led him to behave that way.

Consequences, Proactive solutions, Interview

Gradually, our cooperation really improved. It wasn't all at once, but with patience, calmness and humor we managed it. I tried to go to class a little earlier so that I would have time to chat with the students and see how they were doing. A real success for me was when this student started to calm down his classmates in class by himself so that they would not disturb. I think we managed to find a way to get along without frequent scolding and getting angry. I am very happy that despite the unsuccessful beginning, we found a way of cooperation that at least started to work in some way due to his diagnosis.

Longterm success

15

Má rád auta a hudbu

ADHD

Podvody,Neposlušnost,Nespolupráce,Šikana,Agrese

vysokoškolské -titul Mgr., aprobace anglický jazyk, ruský jazyk a občanská výchova

6

Nastupovala jsem na základní školu bez zkušeností a jakékoliv praxe s vyučováním děti. Neměla jsem vůbec tušení, jak budou mé hodiny probíhat. Kladla jsem si otázku, co tam vlastně budu dělat? Prošla jsem si fázemi učitele začátečníka, pravidly ideálního učitele, postupně sbírala různé rady, zkušenosti od druhých. Největším přínosem pro mě byla samotná praxe – práce s dětmi, protože je to často něco úplně jiného, než píšou v učebnicích. Často jsem měla možnost konzultovat různé problémy se zkušenějšími pedagogy ve škole, kteří mi vždy rádi poradili a uklidnili. Časem jsem si vytvořila svůj vlastní systém, který v mých hodinách fungoval.

Ráda bych v tomto úkolu zmínila žáka, kterého jsem učila od šesté až do deváté třídy. Na druhém stupni jsem byla i jeho třídní učitelkou. Naše spolupráce nebyla jednoduchá. Byl to žák z rozvedené rodiny, kdy se s tatínkem nestýkal, protože tatínek byl alkoholik a nezajímal se o rodinu, a žil s maminkou a se dvěma mladšími sestry. Prošel si nelehkým obdobím, kdy ho i jeho maminku otec bil pod vlivem alkoholu. Od vedení jsem byla upozorněna, že je to žák problémový, často vyrušující v hodinách. Jeho minulá třídní učitelka to řešila zápisy do žákovské knížky a po několika zápisech bylo žákovi uděleno napomenutí třídního učitele, zatím se často volalo jeho mamince a maminka byla pozvaná několik krát na osobní rozhovor do školy.

Vzpomínám si na naše úplně první setkání v hodině anglického jazyka, kdy se rozhodl nepřivítat mě, jako učitelku, vcházející do třídy. Protestoval proti tomu, že nebude v hodinách pracovat a už vůbec ne spolupracovat s někým úplně novým a pro něho cizím. Ze začátku jsem z jeho chování byla v rozpacích. Nevěděla jsem, co dělat, jak k situaci přistupovat, a tak jsem se řídila radami zástupkyni ředitelky. Zapsala jsem jeho nevhodné chování ve výuce do žákovské knížky. Časem se tato situace nelepšila a čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc jsem docházela k závěru, že tudy cesta nevede. Dostali jsme se s žákem do kruhu, kdy on neustále vyrušoval ve výuce různými způsoby – řval něco z místa bez dovolení, ubližoval a otravoval ostatní kolem sedící žáky, jedl na hodině, ležel na lavici, nechtěl spolupracovat a ani nereagoval na moje pokyny, třeba jít k tabuli nebo uklidnit se a poslouchat. Já jsem se na něho zlobila, napomínala jsem ho, když už byla situace neúnosná, šla jsem k zástupkyni ředitelky, která následně s ním promlouvala sama a fungoval ten přístup během měsíce, až dvou měsíců. Pak se ale zase všechno opakovalo. Musím přiznat, že se mi neučilo v této třídě ze začátku moc dobře a přicházela jsem vždy s pocitem a obavami, co se bude zase dít, co budu muset řešit. Myslím si, že žákovo chování vycházelo z nějakých osobních přesvědčení, z jeho těživé rodinné situaci, ve které ji nikdo nebyl schopný pomoct. Žák kolik krát přicházel na první hodiny do školy se zpožděním kvůli tomu, že musel vodit do školky mladší sestru. Mohlo to vše být spojeno i s jeho dětstvím, kdy se o něho nikdo moc nezajímal. Chtěl v hodinách upoutat moji pozornost a pozornost spolužáků. Řekla jsem si, že tudy cesta opravdu nevede a musím vymyslet nějaký způsob, jak spolu začít vycházet. Přečetla jsem publikaci od nakladatelství Portál Učitel a problémový žák. Krok, který byl nutný udělat, bylo změnit ze všeho nejdřív můj přístup. Zapomenout na zápisy do žákovské knihy, které stejně nikam nevedou a více žáka zaujmout a vtáhnout do výuky. Začala jsem tím, že jsem ho poprosila, jestli by mi v hodině pomáhal. Jaké bylo moje překvapení, když to opravdu zabralo. Pomáhal mi rozdávat sešity, různé aktivity pro ostatní, občas jsem mu svěřovala vést nějaké aktivity během hodiny. Měl taky za úkol starat se o kytky a mýt tabuli a psát na ni vždy datum. Když začal v hodině vyrušovat, neřešila jsem to zvýšeným hlasem a zápisem do žákovské knížky. Takové situace jsem se snažila řešit s humorem. Když byl nějaký špatný den, po hodině jsem si vzala žáka stranou a snažila se mu situaci vysvětlit, proč mě jeho chování vadilo a zajímala se, co ho vedlo k tomu, že se tak choval.

Postupně se naše spolupráce opravdu zlepšila. Nebylo to vše hned, ale trpělivostí, klidem a humorem jsme to zvládli. Snažila jsem se do hodin chodit o chvilku dřív, abych měla čas si s žáky popovídat a zajímat se, jak se mají. Opravdový úspěch u mě byl, když tento žák na hodině začal sám uklidňovat spolužáky, aby nevyrušovali. Myslím, že se nám podařilo najít cestu, jak spolu vycházet bez častých napomínání a zlobení se. Jsem moc ráda, že i přes neúspěšný začátek, jsme našli způsob spolupráce, který začal aspoň nějakým způsobem vzhledem k jeho diagnóze fungoval.

2

At the beginning of the third grade, the student's behavior began to change, she began to cry a lot (almost always in the morning). She came to school crying and very worried. She also started to forget things often, not only homework but also gadgets. I reprimanded her several times, but it never crossed any unbearable line. The student and I had a very good relationship and whenever I reprimanded her, she knew that the matter was taken care of and we never returned to it. Although this situation was not at all pleasant for me, because in many subjects it did not have aids, etc., I never sat on it. Later, my mom called me to do something with her. That something is probably going on and that's why she's afraid to go to school and cries all the time in the morning.

The student comes from a very ambitious family. She lived together with her parents and 4 sisters. The father came from England. His upbringing was clearly reflected in his family upbringing. They approached the children in a very liberal way, they had a relatively free style of education. Although the parents were really ambitious and wanted their children to study and have excellent results, they used a relatively free hand in their upbringing. Actually, it seems to me that they are mutually exclusive. The mother was a teacher, she worked in a language school, so she often had lessons in the afternoon and evening. Overall, they were very active as a family, they spent every weekend visiting somewhere, at parties, barbecues, joint activities such as trips, etc., but they were not so usual. As I already said, the family really wanted all the children to study very well, to think about gymnasium, but specifically for the student, after a joint consultation, we indicated that it would be more appropriate for her to finish elementary school, and then she would decide. She didn't have the necessary drive and determination, and she also had rather average results, but she was very clever! Her father took her failures much worse than her mother. It seemed to me that the mother somehow understands that her children will not all be highly above average.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

After the phone call with my mother, I began to investigate more about what was actually going on. I knew that the student in the group in the class had no problems with anyone. She had fun with her classmates normally, when I observed her during breaks, for example, she was never alone. So I focused on the family environment. It was not visible that her parents neglected her in any way. Since I didn't draw anything from the observation myself, I took her aside once and tried to talk to her about what was going on and if she wanted to confide in me. The student was very shy and scared, it seemed that maybe she was rather shy. After a few minutes, however, she confided in me that she is not afraid to go to school because something might happen to her, but that she knows that she always forgets something, that she is missing something. She also confided in me that her parents do not control her at home, even though she herself understands that she would need some help. It emerged from the interview that the parents rely on the student to prepare everything properly and there is no control, even if only in such a way that the parents would check whether she has a written assignment. After the conversation, I contacted my mother again and we discussed the situation together. The mother admitted that due to the workload and the set rules in the family - she specifically mentioned the rule that they trust each other - they do not control the student and leave it up to her how she reacts to the given situation. I explained to her that the student still needs to be checked, that she would need it herself, and admitted that this method did not suit her. The mother was very sorry for the whole situation and promised that they would start doing something about this situation.

Interview

There was an obvious change in the student in the following weeks. Even though in the beginning it still occasionally happened that she forgot something, the situation changed rapidly. She no longer went to school crying, and overall she became a much happier little girl. I made it a task for myself that when the tasks were written in the diary, I always asked if she wanted to check if everything was written correctly. We practiced this method for about the first month. Subsequently, it could be seen that she likes the new system very much and that she fulfills everything herself in an exemplary manner. At the class meetings, we also discussed the change in the situation with the parents. I was glad that they approached this method of cooperation and that in the end the whole "problem

Longterm success

9 let, 3. třída

jazyky zejména anglický), tanec, výtvarná výchova

VŠ Mgr. – učitelství pro první stupeň ZŠ + doplňující vzdělání speciální pedagogiky (CŽV)

17

Na začátku třetí třídy se začalo měnit chování žákyně, začala být velmi plačtivá (téměř vždy ráno). Přicházela do školy s pláčem a s velkými obavami. Také začala často zapomínat věci, nejen domácí úkoly, ale také pomůcky. Několikrát jsem ji napomínala, ale nikdy to nepřekračovalo nějakou nesnesitelnou hranici. S žákyní jsme měly velmi dobrý vztah a vždy, když jsem ji napomenula, věděla, že je daná věc vyřízená a dále jsme se k tomu nikdy nevracely. I když mi tato situace nebyla vůbec příjemná, protože v hodně předmětech neměla pomůcky atd., nikdy jsem si na ní nezasedla. Později se mi ozvala maminka, abych s ní něco udělala. Že se nejspíš něco děje a proto se bojí chodit do školy a neustále ráno brečí.

Žákyně pochází z velmi ambiciózní rodiny. Bydlela společně se svými rodiči a se 4 sestrami. Otec pocházel z Anglie. Na výchově v rodině se jasně odrazil právě jeho původ. K dětem přistupovali velmi liberálním způsobem, měli poměrně volný styl výchovy. I když rodiče byli opravdu ambiciózní a chtěli, aby děti studovaly a měly vynikající výsledky, využívali poměrně volnou ruku při jejich výchově. Vlastně mi připadne, že se to vzájemně vylučuje. Matka byla učitelka, pracovala v jazykové škole, často tedy měla výuku i v odpoledních a večerních hodinách. Celkově jako rodina byli velmi aktivní, každý víkend trávili někde na návštěvách, na oslavách, grilování, společné aktivity jako třeba výlety apod. však nebyly tolik obvyklé. Jak už jsem říkala, rodina si opravdu přála, aby všechny děti velmi dobře studovaly, uvažovali o gymnáziu, konkrétně ale u žákyně jsme po společné konzultaci naznali, že bude vhodnější, aby dostudovala základní školu, a poté se rozhodne. Nenacházela se u ní totiž taková ta potřebná průbojnost, odhodlanost a také měla spíše průměrné výsledky, byla ale velmi šikovná! Otec její neúspěchy bral mnohem hůře než matka. Přišlo mi, že matka tak nějak rozumí tomu, že třeba její děti všechny nebudou vysoce nadprůměrní.

Po telefonátu s matkou jsem začala více zkoumat, co se vlastně děje. Věděla jsem, že žákyně v kolektivu ve třídě s nikým problémy nemá. Se spolužáky se bavila normálně, když jsem ji pozorovala třeba o přestávkách, nikdy nebyla sama. Zaměřila jsem se tedy na rodinné prostředí. Nebylo viditelné, že by ji rodiče třeba nějakým způsobem zanedbávali. Protože jsem sama z pozorování nic nevyvodila, jednou jsem si ji vzala stranou a zkusila si s ní popovídat, co se děje a jestli se mi nechce svěřit. Žákyně se velmi ostýchala a měla strach, vypadalo to, že se možná spíše stydí. Po několika minutách se mi ale svěřila s tím, že se do školy chodit nebojí kvůli tomu, že by se jí něco dělo, ale že ví, že vždy něco zapomene, že jí něco chybí. Také se mi svěřila, že doma rodiče ji nekontrolují, i když sama chápe, že by nějakou pomoc potřebovala. Z rozhovoru tedy vyplynulo to, že rodiče spoléhají na žákyni, že si vše řádně připraví a neprobíhá žádná kontrola, byť jen takovým způsobem, že by rodiče zkontrolovali, zda má napsaný úkol. Po rozhovoru jsem se opět spojila s matkou a společně jsme prodiskutovaly vzniklou situaci. Matka přiznala, že vzhledem k vytížení a nastaveným pravidlům v rodině – zmínila konkrétně pravidlo, že si vzájemně věří – žákyni nekontrolují a nechávají na ní, jak se k dané situaci postaví. Vysvětila jsem jí, že je žákyni třeba ještě kontrolovat, že sama by to potřebovala a přiznala, že tento způsob jí nevyhovuje. Matku celá situace velmi mrzela a slíbila, že s touto situací začnou něco dělat.

Na žákyni v dalších týdnech byla zřejmá změna. I když ze začátku se stalo ještě občas, že něco zapomněla, situace se rapidně změnila. Do školy už nechodila s pláčem a celkově se z ní stala mnohem veselejší holčička. Sama pro sebe jsem si dala úkol, že když se zapisovaly do deníčku úkoly, vždy jsem se zeptala, zda chce zkontrolovat, jestli má vše zapsané správně. Tento způsob jsme praktikovaly asi první měsíc. Následně šlo vidět, že nový systém se jí velmi líbí a sama vzorně všechno plní. Na třídních schůzkách jsme také s rodiči prodiskutovali změnu situace. Byla jsem ráda, že k tomuto způsobu spolupráce přistoupili a že nakonec celý „problém

2

In teaching style, we worked with the stylistic unit of storytelling. The project called "Pupils tell

Žačka is above average intelligent, artistically gifted. He draws very well, writes excellent compositions, writes short stories, poems, draws comics in his spare time, has a wide vocabulary. She is extremely charismatic and popular in class. The girl who was the victim has a below-average benefit, lives only with her father, is partly of Roma origin. The family environment is not very socially stimulating and the student does not know how to solve conflicts in an adequate way. He has an older brother, with whom he often quarrels, provokes him and subsequently sues him. She also applies this pattern of behavior to her classmates, so she is relatively unpopular in the group and finds it difficult to make friends.

Verbal aggression

In the final phase of the lesson, we read each other's works. Žačka signed up as the first presenter. She does it so often because she likes to present in front of the class, has an excellent speech and likes attention. Already during the reading, some students began to realize that the story is not about a trash can, but a classmate. During the presentation, I didn't manage to react appropriately, gradually everyone realized who they were talking about. Of course, the girl in question also understood that she was the main character. I consider my reaction or non-reaction during the presentation to be a failure.

Interview

I took a completely inappropriate approach to the situation. I assumed the position of "dead bug."

Failure

13 let, 7.ročník

Výtvarné umění, literatura, sledovaní populární kultury s důrazem na influencery

Deprese

Lhaní,Sebepoškozování

Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů 5.-12. ČJ/ON a metodik prevence a výchovný poradce (specializační studium výchovného poradenství)

32

Ve výuce slohu jsme pracovali se slohovým útvarem vypravování. Projekt s názvem „Věci vypravují“ vrcholil tvorbou slohových prací na žáky zvolená témata a jejich následnou veřejnou prezentací. Žákyně si zvolila téma „popelnice vypravuje“. Formálně skvěle zpracovaný text byl namířen proti jedné spolužačce, která nebyla ani jednou jmenovaná, ale všechny indicie jednoznačně ukazovaly právě na ni a ze způsobu prezentace bylo jasné, že zmíněné indicie jsou záměrné a jejich účel je vědomě zesměšnit druhou dívku.

Žákyně, která byla autorkou textu, je nadprůměrně inteligentní, umělecky nadaná. Velmi dobře kreslí, píše výborné slohy, ve volném čase píše povídky, básně, kreslí komiksy, má širokou slovní zásobu. Je nesmírně charismatická a ve třídě populární. Dívka, která byla obětí, má podprůměrný prospěch, žije jen s otcem, je částečně romského původu. Rodinné prostřední není příliš sociálně podnětné a žákyně neumí řešit konflikty přiměřeným způsobem. Má staršího bratra, s kterým se často hádá, provokuje ho a následně na něj žaluje. Tento vzorec chování aplikuje i na své spolužáky, je tudíž v kolektivu poměrně neoblíbená a těžko si získává kamarády.

V závěrečné fázi hodiny jsme si navzájem četli všechny práce. Žákyně, která napsala příběh, se přihlásila jako první prezentující. Dělá to tak často protože ráda prezentuje před třídou, má výborný projev a má ráda pozornost. Již v průběhu čtení začalo některým žákům docházet, že vypravování není o popelnici, aleo jejich spolužačce. V průběhu prezentace jsem nezvládla vhodně zareagovat, postupně všem docházelo, o kom se mluví. Samozřejmě i dotčená dívka pochopila, že hlavní postavou je ona. Svojí reakci, respektive ne-reakci během prezentace považuji za selhání.

K situaci jsem se postavila zcela nevhodně. Zaujala jsem pozici „mrtvého brouka“, pochválila slohovou úroveň, pestrost jazyka, volbu vhodných jazykových prostředků apod. Zcela jsem ignorovala celkové vyznění a tvářila se, že sloh pojednával skutečně o nějaké popelnici, která nám vypráví, co celý den dělá. Následně jsem vyzvala další děti, aby prezentovaly své práce a k incidentu jsem se nevracela. Z reakcí žáků bylo jasné, že všichni skrytý význam pochopili a dotčená žákyně byla rozrušená a smutná. O přestávce jsem nastalou situaci individuálně konzultovala s dotčenou žákyní. Od té doby si dávám pozor na přípravu aktivit, při jejichž prezentaci by mohlo dojít k nečekaným zvratům. Předem si promýšlím strategii, jak na případné podobné situace reagovat okamžitě a účinně.

2

taught a subject that I considered to be very crucial for the successful continuation of studies at our gymnasium, which is the basis for many other language elements even later, and even until graduation. One of my better students, who I know is quite a striver and has problems if he doesn't focus, was having a wild day and wasn't paying attention at all. I noticed that he was always talking to his colleague, and when he wasn't, he was looking inconspicuously at his cell phone. I needed him to learn this and ideally by the next time, and I know he doesn't mind performing in front of others and giving presentations, so I talked to him personally after class and assigned him a presentation on this topic.

Student: 5th year of an eight-year high school, hard-working student who needs to pay attention to the material, rarely disruptive, willing to cooperate

Not attending to teaching/Inattention to teaching

The student agreed that he wasn't paying much attention today. I explained to him that this is a very important material that he will need in the future and for graduation, and I suggested that he make a presentation on this topic for the next class, which he will then present in front of the class. I knew that he makes presentations well and likes to present. The student agreed, thanked me for my understanding, and brought the presentation next time.

Agreement, Support, Interview

Our small conversation took off perfectly, he prepared for the next class with an excellent presentation, with which he was able to better explain the topic and issues. Due to the fact that he had to work it out, he also learned everything necessary himself, and his further studies continued without problems, I would even say that even better than before. The student later thanked me for this approach after graduation when I met him outside the school.

Longterm success

16 let, 5. Ročník osmiletého gymnázia

Literatura, technika

Mgr., ČJ, AJ, ZSV

25

Učila jsem látku, kterou jsem považovala jako velmi klíčovou pro úspěšné pokračování ve studiu na našem gymnáziu, která je základem spousty dalších jazykových prvků i později, a dokonce až do maturity. Jeden z mých lepších studentů, který vím, že je celkem snaživý a má problémy, pokud se nesoustředí, tak měl zrovna nějaký divoký den a nedával vůbec pozor. Všimla jsem si, že si pořád povídal s kolegou, a když ne, tak koukal nenápadně do mobilu. Potřebovala jsem, aby se tohle naučil a ideálně už do příště, a vím, že mu nevadí vystupování před ostatními a dělání prezentací, tak jsem si s ním osobně promluvila po hodině a zadala mu na toto téma prezentaci.

Žák: 5. Ročník osmiletého gymnázia, snaživý student, který ale potřebuje dávat pozor na látku, málokdy vyrušující, ochotný spolupracovat

Student souhlasil, že dnes nedával moc pozor. Vysvětlila jsem mu, že tohle je velmi stěžejní látka, kterou bude potřebovat i do budoucna a na maturitu, a navrhla jsem mu, aby udělal na toto téma prezentaci na příští hodinu, kterou pak předvede před třídou. Věděla jsem, že prezentace dělá hezké a prezentuje rád. Student souhlasil, poděkoval mi za moje pochopení, a příště prezentaci přinesl.

Náš malý rozhovor zabral ideálně, se připravil na příští hodinu s výbornou prezentací, se kterou ještě lépe dokázal přiblížit téma a problematiku. Kvůli tomu, že si ji musel vypracovat, tak se take sám všechno potřebné naučil, a jeho další studium pokračovalo bez problémů, řekla bych dokonce, že ještě lépe než předtím. Student mi za tento přístup poté ještě poděkoval po maturitě, když jsem ho potkala mimo školu.

2

The student ambushed and repeatedly assaulted a blind classmate, which is actually the worst thing he could do. If he only attacked him verbally, which he did and he didn't like it, but hit the blind boy... He just doesn't know where the blow is coming from, he can't defend himself, he purposely walked up to him quietly and hit him from an ambush, it wasn't not even after an argument, so he just didn't expect it.

Physically and mentally assaulting a blind classmate, fighting with a blind classmate over a friend, frequent prank calls - he was supposed to use a magnifying glass, which his mother insisted on and he refused to use it, then told at home that he couldn't use it. he also adapted to all situations at home, he simply put himself in the position of the one who was hurt, that he attacked because everyone was against him, even though part of the class was friends with him, they had nothing against him. It was explicitly about the one he wanted to be friends with, but who was friends with the blind man and wanted to get him in some way, when that didn't work out, he proceeded to physically assault him. so he was able to make him angry again by what he said to him, that's kind of hard, but how could he defend himself other than verbally, when he was blind? This is such a difficult situation. We were the third school and everywhere he had problems adapting, he didn't get used to the team at all, and his mother transferred him from school to school, because everywhere (teachers, children)

Physical aggression, Verbal aggression

When the children came up with the fact that he hit someone, I took him to the corridor and asked him - what happened, what was his reason for it, why did it happen. Then I asked the children separately. It looked like it would be fine... The psychologist dealt with the class, the team, but he refused to participate, he simply sat on the bench and refused to participate in any game, he even urged others not to participate either. The psychologist came to me and said:

Interview, Cooperation with experts

he left for another school, there was an effort to work with him, but not from his side or from the family anymore. We were just always dealing with something. Mom had the feeling that we sat on him and I called her that he verbally attacked someone and she kept defending him. He is now at another school, but still falls under our special center.

Failure

9 let, 3.-4. třída

Přírodověda, životní prostředí

Lhaní

Učitelství pro školy pro mládež vyžadující zvláštní péči- speciální pedagog

32 let

Žák ze zálohy uhodil a opakovaně napadal nevidomého spolužáka, což je vlastně to nejhorší, co mohl udělat. Kdyby ho jen napadal slovně, což také dělal a si to nenechal líbit, ale bouchnout nevidomého kluka... On prostě neví, odkud ta rána letí, nemůže se bránit, on k němu schválně chodil tiše a odněkud ze zálohy ho uhodil, nebylo to ani po nějaké hádce, takže to prostě nečekal.

Fyzické a psychické napadání nevidomého spolužáka, boj s nevidomým spolužákem o kamaráda, časté naschvály – měl používat lupu, na čemž matka trvala a on je odmítal používat, poté doma vyprávěl, že je nemůže používat. si i všechny situace doma přizpůsoboval, stavěl se prostě do pozice toho ublíženého, že napadl proto, že všichni jsou proti němu, ač část třídy s ním kamarádila, nic proti němu neměli. Šlo vyslověně o toho, se kterým chtěl kamarádit, ale který kamarádil s nevidomým a ho chtěl nějakým způsobem získat, když se to nedařilo, tak přistoupil k fyzickému napadání. ho teda zase dokázal rozvzteklit tím, co mu říkal, to je jako těžký, ale jak on se mohl jinak bránit, než slovně, když byl nevidomý? To je tak těžká situace. My jsme byli pro třetí škola a všude měl problémy se přizpůsobit, vůbec si nezvykl na kolektiv a maminka ho překládala ze školy do školy, protože všude mu všichni (učitelé, děcka)

Když děti přišly s tím, že ten toho praštil, tak jsem si ho vzala na chodbu a ptala jsem se ho – co se stalo, jaký k tomu měl důvod, proč se to stalo. Potom jsem se zvlášť ptala i děcek. Vypadalo to, že to bude v pohodě... S třídou, kolektivem to řešil psycholog, ten se toho ale odmítal účastnit, sedl si prostě na lavičku a odmítal se účastnit jakékoli hry, ještě nabádal ostatní, aby se také neúčastnili. Za mnou přišel ten psycholog a říkal:

odešel na jinou školu, snaha s ním pracovat byla, ale z jeho strany ani ze strany rodiny už ne. Pořád jsme prostě něco řešili. Maminka měla pocit, že jsme si na něho zasedli a já jsem jí volala, že někoho verbálně napadl a ona ho pořád bránila. Je teď na jiné škole, ale pořád spadá pod naše speciální centrum.

2

Vulgar and racist remarks from a troubled boy to his classmates of Roma and Vietnamese origin. Subsequent disciplinary offenses such as disrespect towards teachers, vulgar expressions, swearing and violent behavior are recorded. Everything takes place in the boys' toilets, where bullying is born. On the part of the problematic pupil, there are verbal insults, pushing and threats to pupils of Roma and Vietnamese origin. The children complained about the classmate, he was reprimanded by the class teacher, but it did not help. There was no correction, and in addition, physical violence increased. Then he subsequently attacked a classmate of Roma origin in those toilets, and the problem received more attention and emphasis.

problematic, below-average student who spoils relationships in the class and bullies classmates. V was very inattentive, disruptive and ignored the teacher and his admonitions. Bad upbringing plays a big role in the pupil, his parents allow him everything and the boy can do whatever he sees fit. Computer games don't add much to it either. There is a lot of violence and swearing on the internet, he takes an example from it all.

Physical aggression, Verbal aggression

The solution to the problem was as follows: prevention methods came to the school and the educational committee was called together with the parents for repeated vulgar racial expressions towards their classmates of Roma and Vietnamese origin. The student denied everything, lied and did not cooperate. There were also witnesses at the joint meeting. A proper investigation of the situation followed. The parents did not trust the school, they did not agree with the school and with our solution, they believed only what their son told them.

Consequences, Interview, Cooperation with experts

The student was given a 2 for behavior and the parents did not accept this decision. The parents chose their path and transferred the student to another school. With the opinion of his parents that he will have better conditions elsewhere, so that he can develop better and with a better team in the class, where he was originally a problem.

Failure

13, 7.třída

počítačové hry

Vysokoškolské vzdělání, Aj, Nj, Ov, Rv

20

Vulgární a rasistické poznámky od problémového kluka na své spolužáky romského a vietnamského původu. Jsou u něho zaznamenané následné kázeňské přestupky jako nerespekt vůči učitelům, vulgární vyjadřování, nadávky a násilnické chování. Vše se odehrává na chlapeckých toaletách, kde je zrod šikany. Ze strany problémového žáka se zde konají slovní urážky, strkání a vyhrožování žákům právě romského a vietnamského původu. Děti si na spolužáka stěžovaly, bylo mu uděleno napomenutí třídního učitele, ale to nepomohlo. Nedošlo k nápravě, a navíc přibylo fyzické násilí. Pak následně napadl spolužáka romského původu na těch toaletách a problému se dostala větší pozornost a důraz.

Problémový, podprůměrný žák, který kazí vztahy ve třídě a šikanuje spolužáky. V hodně nedával pozor, vyrušoval a ignoroval učitele i jeho napomenutí. U žáka hraje velkou roli špatná výchova, jeho rodiče mu vše povolí a kluk si tak může dělat, co uzná za vhodné. Moc tomu nepřidávají ani počítačové hry. Na internetu je spoustu násilí a nadávek, z toho všeho si bere příklad.

Řešení problému probíhalo následovně a to tak, že se přišel do školy metodik prevence a povolala se výchovná komise spolu s rodiči pro opakované vulgární rasové projevy vůči svým spolužákům romského a vietnamského původu. Žák vše popřel, lhal a nespolupracoval. Na společném jednání byli i svědci. Následovalo řádné prošetření situace. Rodiče škole nevěřili, nesouhlasili se školou a s naším řešením, věřili jen tomu, co jim syn napovídal.

Žáku byla udělena 2 z chování a rodiče tohle rozhodnutí nepřijali. Rodiče zvolili jejich cestu a žáka přeřadili na jinou školu. S názorem rodičů, že jinde bude mít lepší podmínky, aby se mohl lépe rozvíjet a s lepším kolektivem ve třídě, kde byl vlastě problémem on.

2

The student arranged an afternoon screening of a short animated fairy tale with me. I usually read a story to the children after lunch, this time I agreed to a change. However, I conditioned the screening of the animated fairy tale on the problem-free behavior of the children at lunch. The boy is very active: he immediately spread the information to the other children, and they, together with him, began to look forward to the fact that the afternoon break will take place that day in a slightly different mode. At the end of the lesson, the children and I went to lunch. During lunch, the children failed to follow the established rules. Even the transition from lunch back to class didn't go as well as it should have.

The boy who initiated the screening of the film had frequent tendencies to offend. He took the loss hard, for example, in games in physical education. If not compared to others, he is very friendly. He is often prone to pain and mild hypochondria. He is versatile, above average intelligent, prompt, eloquent. He is popular in class. He is not popular with only a small group of introverted boys. Apparently he is too loud and dominant for them.

Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

The situation eventually escalated: I decided not to play the fairy tale to the children, because the agreed conditions were not met. First, the boy, at whose request the film was to be played, was introduced to the whole situation. He reacted very indignantly, almost hysterically. Not only was he offended and affected. He loudly voiced his disapproval. He could not stand the change calmly, even though there was a reason for it, based on the previous agreement. He spread indignation around him, dragged the other children down. He repeatedly verbally attacked me for breaking the contract. It upset me, and I also expressed my indignation. The boy brought a note on which he brought a handwritten sign-out from our school. It turned me on even more and I reacted even more angrily.

Disrespectful communication

My emotional reaction didn't make the situation any better. The boy remained offended for the rest of the time, showing that he did not understand why the fairy tale was not shown in the end. There was no catharsis and clearing of the situation. I didn't feel like the boy would deduce the reason for my decision from my anger. Although a similarly heated situation never happened again, this particular conflict seemed to me to have ended incorrectly. Maybe the boy needed more calm, an explanation instead of my upset.

Failure

8 roků, 2. ročník

IT technika, sport, stolní hry, zvířata

vysokoškolské (učitelství 1. stupně ZŠ se specializací speciální pedagogika)

16 let

Žák si se mnou domluvil poobědové promítání krátké animované pohádky. Obvykle dětem po obědě čtu příběh na pokračování, tentokrát jsem svolila ke změně. Promítání animované pohádky jsem však podmínila bezproblémovým chováním dětí na obědě. Chlapec je velmi aktivní: hned informaci rozšířil mezi ostatní děti a ty se, spolu s ním, začaly těšit, že poobědový odpočinek proběhne toho dne v trochu jiném režimu. V závěru vyučování jsme se s dětmi přesunuli na oběd. Během oběda se dětem nedařilo dodržovat stanovená pravidla. Ani přesun z oběda zpět do třídy se nepodařil tak, jak by bylo potřeba.

Chlapec, který inicioval promítání filmu, měl časté tendence k urážení se. Těžce nesl prohru např. při hrách v tělesné výchově. Pokud není s ostatními porovnáván, je velmi přátelský. Mívá často sklon k bolestínství a mírné hypochondrii. Je všestranně nadaný, nadprůměrně inteligentní, pohotový, výřečný. Ve třídě je oblíbený. Pouze u malé skupinky introvertních chlapců není oblíben. Zřejmě je pro ně příliš hlučný a dominantní.

Situace nakonec vygradovala: Rozhodla jsem se, že pohádku dětem pouštět nebudu, protože nebyly splněny domluvené podmínky. Nejprve byl s celou situací seznámen právě chlapec, na jehož přání se film měl pouštět. Reagoval velmi rozhořčeně, až hystericky. Nejen, že byl uražený a dotčený. Hlasitě dával najevo nesouhlas. Nedokázal v klidu ustát změnu, přestože pro ni byl, na základě předchozí domluvy, důvod. Šířil kolem sebe rozhořčení, strhával ostatní děti. Opakovaně mě slovně napadal, že jsem porušila domluvu. Rozčílilo mě to, a i já jsem dala najevo své rozhořčení. Chlapec přinesl lístek, na kterém přinesl vlastnoruční odhlášku z naší školy. Nadzvedlo mě to ještě víc a reagovala jsem ještě víc rozezleně.

Moje emotivní reakce situaci nezlepšila. Chlapec zůstal po zbytek času uražený, dával najevo, že nepochopil, proč se pohádka nakonec nepromítala. Nedošlo ke katarzi a pročištění situace. Neměla jsem pocit, že by chlapec z mého hněvu vydedukoval důvod mého rozhodnutí. Přestože se podobně vyhrocená situace už nikdy neopakovala, tento konkrétní konflikt mně přišel nesprávně ukončený. Možná potřeboval chlapec více klidu, vysvětlení namísto mého rozčilení.

2

boy joined my first class who, at first glance, was much bigger and taller than all his classmates. He was probably very well aware of this himself, and so he began to abuse his power over them. He began to abuse them, he had them as his henchmen. He didn't even bend down to pick up a pencil himself. He always hollered at a classmate to hand it to him. But that was the least of it, once he even flushed a child's head down the toilet.

His internal problem probably originated in the family. His mother didn't want him, but his father interceded for him, and so they have him in alternating care by agreement, otherwise he would probably be in the nursery. Regarding school, but dad handles everything, because mom doesn't like him - that's what he said himself. And he doesn't like her either. Within the class, he was physically much bigger and stronger than all his classmates. The others did not play with him, but rather feared him.

Physical aggression

tried to solve it first with him, then through my parents, but nothing helped. From the parents, it seemed like they weren't going to do much about it, maybe a little dad. She also started discussing it with the school psychologist. He went to her for some sessions, but nothing helped, the student did not improve in any way.

Interview, Cooperation with experts

He's in third grade now and I'm not teaching him anymore, so I don't know what the situation is now, but I think it's still being worked out. For me, the improvement was minimal, even though I think I tried to do everything I could.

Failure

7 let, 1. třída

-

Mgr., Speciální pedagogika

17

Do první třídy mi nastoupil klučina, který byl už na první pohled mnohem větší a vyšší než všichni jeho spolužáci. Nejspíš si toho byl moc dobře sám vědom, a tak začal zneužívat svou moc nad nimi. Začal je zneužívat, měl je jako takové své poskoky. Ani pro tužku se sám neohnul. Vždycky houknul na nějakého spolužáka, ať mu ji podá. Ale to bylo to nejmenší, jednou dokonce spláchl jednomu dítěti hlavu do záchodu.

Jeho nějaký vnitřní problém pramenil nejspíš už v rodině. Jeho maminka ho totiž nechtěla, ale tatínek se za něj přimluvil, a tak jej mají po domluvě ve střídavé péči, jinak by byl asi v děcáku. Ohledně školy, ale všechno řeší tatínek, protože maminka ho prý nemá ráda – to říkal on sám. A on, že ji taky nemá rád. V rámci třídy byl fyzicky mnohem větší a silnější než všichni spolužáci. Ostatní se s ním nebavili, ale spíš se ho báli.

Snažila jsem se to nejdříve řešit s ním, pak přes rodiče, ale nic nepomáhalo. Od rodičů se zdálo, že s tím nehodlají moc nic dělat, možná trochu tatínek. Začala se to řešit i se školní psycholožkou. Chodil k ní na nějaká sezení, ale nic nepomohlo, žák se nijak nepolepšil.

On je teď ve třetí třídě a já ho už neučím, takže nevím, jaká situace je teď, ale myslím, že se to stále řeší. U mě bylo zlepšení minimální, i přesto, že si myslím, že jsem se snažila udělat všechno, co jsem mohla.

2

My colleague came late to art class. There were three teachers in the class at that moment. Three students left to see the psychologist, and only one student and another student remained in the class. The first of them was irritated by his failure in the previous lesson and was tearful and running out of the classroom into the corridor. So the assistant attended to this pupil in the corridor and I stayed in the classroom with my colleague in art education and with the other pupil. He didn't have his day either. He was irritable, argumentative, significantly restless, unable to sit still for a moment and devote himself to the assigned work. Perhaps his behavior was also targeted. How and to what extent, even with the passage of time, I am not able to evaluate. At this time, the second student managed to steal a wallet from the assistant's purse. It was in a purse in the assistant's desk and the desk was in places where the students could not move unnoticed. These two students were able to keep three teachers busy in such a way that it was impossible to handle it. And the rest of the class got back into it as well, joining in for the next lesson. Throughout and until the end of the lesson, it seemed almost like a normal working day. We only found out what happened an hour after the end of the lesson and after a phone call from the mother of one of the pupils. The second pupil showed off his catch to other pupils on the tram.

sixth grade student came to my class. He transferred to us from a boarding primary school and his reputation was very bad. At first glance, he was an inconspicuous, quiet, thin boy. He didn't seem aggressive at all. He was not very smart, he spoke to the teachers very quietly, I would almost say shouted. That lasted the whole first half of the year. He quickly made friends with his classmates, he even had his own "bodyguard

Violation of classroom/school rules

The confrontation and conversation with the pupil at school did not take place. The student had a trial the following week for a different assault than that of a classmate. The parents kept the student at home until the court. Protective institutional education was ordered by the court, and until placement in institutional education, the pupil was reassigned to basic education in a diagnostic institute.

Transfer of student

The situation around the student took a very rapid turn. The classmates calmed down a lot and the atmosphere in the class was great after he left. They talked about those events often, they needed to confide in each other and the classmate was no longer afraid to go to school. In the interviews, which took place mainly in civic education classes, but not only in them, I tried to support the correct behavior as much as possible, to give examples of how classmates could solve the student's coercive behavior earlier. Since the solution could not have happened and I'm actually glad that I didn't have to deal with the incident in the end, I consider it unresolved or poorly resolved. Despite quite a long experience with such pupils, I let myself be swayed by the behavior of a Chameleon-pupil.

Failure

13 let/ VII. ročník

žádné

ADHD

Agrese,Lhaní,Fyzické násilí,Krádeže

Speciální pedagog ve vzdělávání i poradenství

15

Na hodinu výtvarné výchovy přišla moje kolegyně se zpožděním. Ve třídě jsme tedy byly v tomto okamžiku tři pedagogové. Tři žáci odešli k paní psycholožce a ve třídě zůstal jen jeden žák a další žák. První z nich byl podrážděný z neúspěchu v předchozí hodině a byl plačtivý a utíkal ze třídy na chodbu. Paní asistentka se tedy věnovala na chodbě tomuto žákovi a já zůstala ve třídě s kolegyní na výtvarné výchově a s druhým žákem. Ten také neměl svůj den. Byl podrážděný, hádavý, výrazně neklidný, neschopen chvíli posedět a věnovat se zadané práci. Možná bylo i jeho chování cílené. Jak a do jaké míry ani s odstupem času nejsem schopna vyhodnotit. V tomto čase se podařilo druhému žákovi z kabelky paní asistentky odcizit peněženku. Ta byla v kabelce ve stole paní asistentky a stůl v místech, kde se žáci nepozorovaně nemohli pohybovat. Tito dva žáci dokázali zaměstnat tři pedagogy tak, že ji vlastně nešlo zvládnout. A do toho se vrátil i zbytek třídy, který se připojil na další vyučovací hodinu. Po celou dobu a až do konce výuky to vypadalo na téměř běžný pracovní den. Co se stalo, jsme zjistili až hodinu po ukončení výuky a po telefonátu maminky jednoho ze žáků. Druhý žák a dalším spolužákům se pochlubil v tramvaji svým úlovkem.

Do mé třídy přišel žák do šestého ročníku. Přestoupil k nám z internátní základní školy a jeho pověst byla velice špatná. Na první pohled se jednalo o nenápadného, tichého, hubeného chlapce. Vůbec nevypadal, že by byl agresivní. Nebyl moc chytrý, mluvil s vyučujícími velice potichu, skoro bych řekla zakřiknutý. To trvalo celé první pololetí. Se spolužáky se rychle skamarádil, měl i svého „bodyguarda

Ke konfrontaci a rozhovoru se žákem ve škole již nedošlo. Žák měl následující týden soud pro jiné napadení, než bylo i to spolužákovo. Rodiče si nechali žáka do soudu doma. U soudu byla nařízena ochranná ústavní výchova a do doby umístění k ústavní výchově, byl žák přeřazen k základnímu vzdělávání do diagnostického ústavu.

Situace kolem žáka nabrala velmi rychlý spád. Spolužáci se velmi uklidnili a atmosféra ve třídě byla po jeho odchodu skvělá. Mluvilo se o těch událostech často, potřebovali se svěřit a spolužák se už nebál chodit do školy. V rozhovorech, které probíhaly hlavně v hodinách občanské výchovy, ale nejen v nich jsem se snažila podporovat maximálně správné chování, uvádět příklady, jak mohli spolužáci nátlakové chování žáka řešit již dříve. Protože k řešení nemohlo již dojít a vlastně jsem ráda, že jsem nakonec událost již nemusela řešit, považuji ji za nevyřešenou nebo špatně vyřešenou. Nechala jsem se i přes celkem dlouhou praxi s takovými žáky ukolébat chováním Chameleona-žáka.

2

Pupils' behavior during online classes was not very recognizable and only became more apparent when they started face-to-face classes. I began to observe behavior in them that was not very pleasant during teaching, and both I and the other teachers had a problem with it. Specifically, it was a group of five students, one of whom was more extroverted, so most of the attempts to solve the situation took place with him at the head of the other four of his classmates. Their behavior began to manifest itself in constant convergence, as an example of a situation where we were sitting in a computer classroom and the computers are two meters apart. Even so, the students turned their computers around to have them closer to each other and leaned on each other's shoulders like very close friends. This behavior was displayed among different students in this group of five, and I did not notice any specific LGBT couples, as if all five had some very close relationship with each other. Two students had an average of around 1.7 during distance learning, two had an average of around 3 and one particular one, who was more extroverted, had an average of 3.5. However, towards the end of the third year, the average of the whole group began to approach 3, so I assume that the students were pulling each other down.

tried to discuss the situation with the rest of the class as well, who did not know what was going on and they described to me that these five boys do not communicate with them, they also do not join in common class activities and are very apathetic in most situations.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

tried to solve the situation by sitting down with the whole class and trying to explain to them what I and the other teachers see as a problem, what kind of behavior bothers us in class and that their average has worsened compared to previous years and I demanded some explanation. But since the students behaved very apathetically and didn't answer me and didn't know what to say, they just shrugged their shoulders, so I tried to slowly ask if it was related to their orientation and I came across the LGBT issue. At which a few of the other classmates smiled and chuckled, and it caused a very negative reaction in the particular five. I was called a homophobe and other rude words. Why did I give up trying to solve it in class?

Interview

In a month it was the end of the school year and for them the third year, which also meant the parents' association. Where I presented this situation to the parents of the students, who were shocked by it and told me mixed reactions from that their student is not gay to that they will try to solve it somehow at home. At the moment, I have completed the first week of teaching in the classroom and from what I have observed so far, the behavior has not changed in any way and I don't even know much about how to proceed, since I have a lot of responsibilities outside of classes and I don't know if I am able to solve this situation sensitively enough without , so that I don't hurt students, parents or burn out myself.

Failure

18/3 sš

-

Phd.

38

Chovanie žiakov počas online vyučovania moc nebolo poznatelne a začalo sa viacej prejavovať až ked nastupili do prezenčnej výuky. Začala som na nich pozorovať chovanie, ktoré pri výuke nebolo moc príjemné a mali sme s tým problém jak ja tak aj ostatní učitelia. Konkrétne išlo o skupinku piatich žiakov, z ktorých jeden bol viac extrovertný, takže väčšina pokusov o riešenie situácie prebiehalo s ním v čele ostatných štyroch jeho spolužiakov. Ich chovanie sa začalo prejavovať v neustálom zbližovaní, ako príklad situácia, kde sme sedeli v počítačovej učebni a počítače sú od seba vzdialené dva metre. Aj napriek tomu si žiaci otočili počítače, aby ich mali bližšie pri sebe a opierali sa o seba ramenami ako veľmi blízki kamaráti. Toto správanie sa prejavovalo medzi rôznymi žiakmi v tejto skupine piatich a nezaznamenala som nejaké konkrétne LGBT páry, ako keby všetkých päť malo medzi sebou nejaký veľmi blízky vzťah. Dvaja žiaci mali priemer počas dištančného vyučovania priemer okolo 1.7, dvaja mali priemer okolo 3 a jeden konkrétny, ktorý sa prejavoval viac extrovertné, mal priemer 3.5. Avšak ku koncu tretieho ročníka sa začala priemer celej skupiny približovať k 3 a tak predpokladám, že sa navzájom žiaci stahovali dole.

Situáciu som sa snažila konzultovať aj so zvyškom triedy, ktorý nevedeli, čo sa deje a opísali mi, že týchto päť chalanov s nimi nekomunikuje, tiež sa nepridávajú ku spoločným triednym aktivitám a k väčšine situácií sa stavajú veľmi apaticky.

Situáciu som sa snažila riešiť tak, že som si sadla s celou triedou a snažila som sa im vysvetliť, v čom ja a ostatní učitelia vidíme problém, aké chovanie nám na hodinách vadí a že ich priemer sa v porovnaní s predchádzajúcimi rokmi zhoršil a požadovala som nejaké vysvetlenie. Ale keďže žiaci sa chovali veľmi apaticky a neodpovedali mi a nevedeli, čo majú hovoriť, len krčili ramenami, tak som sa snažila pomaličky pýtať, či to náhodou nesúvisí s ich orientáciou a narazila som na LGBT problematiku. Na čo sa pár ostatných spolužiakov pousmialo a uchechtlo a u konkrétnej päťky to vyvolalo veľmi negatívnu reakciu. Bola som nazvaná homofobom a inými neslušnými slovami. Načo som pokusy o riešenie v triede vzdala.

O mesiac už bol koniec školského roka a pre nich tretieho ročníka, čo znamenalo aj rodičovské združenie. Kde som túto situáciu predniesla rodičom žiakov, ktorí boli z toho zarazení a povedali mi zmiešané reakcie od toho, že ich žiak nie je gej až po to, že sa to pokúsia doma nejak vyriešiť. Momentálne mám za sebou prvý týždeň výuky v triede a z toho, čo som zatiaľ odpozorovala, sa chovanie nejak nezmenilo a ani neviem moc, ako ďalej postupovať, keďže mám veľa povinností ešte mimo výuky a neviem, či som schopná túto situáciu dosť citlivo vyriešiť bez toho, aby som neublížila žiakom, rodičom alebo sama nevyhorela.

2

The student of the first year of distance learning began to be passive and not fulfill his study obligations in the period from May to June 2021. From the past he was known as a student who fulfills his obligations and completes his tasks carefully and on time. The student claimed that he likes to work so-called 'online' very much and distance learning suits him. His mother claimed the same. At the beginning of May, the student suddenly became silent and, despite repeated calls during May, June, July and August, did not respond to calls to complete online tests and assignments so that he could be properly classified and properly finish the year. Even the mother, who was otherwise very active and regularly cooperated with the school and supported her son in his studies, did not respond to the calls.

The student suffers from Asperger's syndrome and has been diagnosed with ADHD. His cognitive ability is average and he is classified as PO3.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

In July, a PPP worker contacted me with a question about how the student is doing and how he is coping with entering the full-time form of distance learning at our high school. I informed the employee in detail about the pupil's passivity and the lack of contact with his mother, whom I contacted several times in writing. The lady from the counseling center consulted with me about the possibility of an assistant for the pupil who could help him manage the teaching regime in the face-to-face form of distance learning at our school. She suggested to me that she herself would contact the mother and the pupil and ask what was the reason for the sudden silence of the pupil, who had been working diligently with very good academic results. Not long after, the student's mother contacted me by phone and explained that the student began to suffer from depression and anxiety, and as a result was unable to devote himself to completing assignments online or in any other form. Due to the reconstruction of the waste in their house, the mother was forced to take the pupil to relatives in Slovakia, where, according to her, his condition stabilized, but he still refused to complete the tasks. I suggested to my mother the possibility of repeating the year, but the mother firmly rejected this possibility, saying that it would discourage the student completely and he would not finish school at all. So I suggested to my mother to resend the online tests according to the schedule so that they could be completed at a reasonable pace. The mother welcomed this possibility and said that she would support her son as much as possible in his efforts to successfully complete the first year.

Support, Interview, Cooperation with experts

During the first two weeks of September, the student managed to successfully complete the first year of distance learning at our school with very good results and pass an interview with the school principal. Although he previously refused personal contacts with teaching staff. Currently, the student regularly attends Saturday consultations of the distance form of study, PPP proposed an assistant who would support the student and introduce him to a regular regimen and limit his stress. It was also recommended to respect his work pace and to make maximum use of the PC for homework.

Longterm success

17, 1.D

počítačové hry

Aspergerův syndrom,ADHD

Pasivita,Nepracovitost

VŠ, Anglický jazyk,

24 let

Žák prvního ročníku dálkové formy studia začal být pasivní a neplnit si své studijní povinnosti v době od května do června 2021. Z minulé doby byl znám jako žák, který si své povinnosti plní a úkoly zpracovává pečlivě a včas. Žák o sobě tvrdil, že velmi rád pracuje tzv. 'online' a distanční výuka mu vyhovuje. Totéž tvrdila i jeho matka. V době na začátku května se žák náhle odmlčel a přes opakované výzvy během května, června, července a srpna nereagoval na výzvy k vyplnění testů online a zadaných úkolů tak, aby mohl být řádně klasifikován a řádně ukončit ročník. Na výzvy nereagovala ani matka, která byla jinak velmi aktivní a se školou pravidelně spolupracovala a syna ve studiu podporovala.

Žák trpí Aspergerovým syndromem a byla mu diagnostikována ADHD. Jeho kognitivní schopnost je průměrná a je zařazen do skupiny PO3.

V červenci mne kontaktovala pracovnice PPP s dotazem, jak se žákovi daří a jak zvládá nástup do prezenční formy dálkového studia na naší střední škole. Pracovnici jsem detailně informovala o pasivitě žáka a o absenci kontaktu s jeho matkou, kterou jsem několikrát písemně kontaktovala. Paní z poradny se mnou konzultovala možnost asistenta pro žáka, který by mu mohl pomoci zvládat režim výuky v prezenční formě dálkového studia na naší škole. Navrhla mi, že ona sama bude matku a žáka kontaktovat a zeptá se, co je důvodem náhlého odmlčení se žáka, který doposud pracoval pilně s velmi dobrými studijními výsledky. Nedlouho poté se mi telefonicky ozvala matka žáka a vysvětlila mi, že žák začal trpět depresemi a úzkostmi a díky tomu nebyl schopen věnovat se vypracování úkolů on-line ani jinou formou. Z důvodu rekonstrukce odpadu v jejich domě byla matka nucena odvézt žáka k příbuzným na Slovensko, kde se jeho stav dle jejích slov stabilizoval, avšak stále odmítal úkoly dopracovat. Matce jsem navrhla možnost opakování ročníku, avšak matka tuto možnost rázně zamítla s tím, že by to žáka zcela odradilo a školu by nedokončil vůbec. Navrhla jsem tedy matce, opětovně zaslat on-line testy dle harmonogramu tak, aby je bylo možno v přiměřeném tempu zvládnout. Matka tuto možnost uvítala a řekla, že syna maximálně podpoří v jeho snaze úspěšně absolvovat první ročník.

Během prvních dvou týdnů v září se žákovi podařilo s velmi dobrými výsledky úspěšně dokončit první ročník dálkové formy studia na naší škole a absolvovat rozhovor s ředitelkou školy. Přestože se dříve osobním kontaktům s pedagogickými pracovníky odmítal. V současné době žák pravidelně navštěvuje sobotní konzultace dálkové formy studia, PPP mu navrhla asistenta, který by podporoval žáka a zaváděl mu pravidelný režim a omezoval jeho stres. Dále bylo doporučeno respektovat jeho pracovní tempo a maximálně využívat PC při domácí práci.

2

As with the successful situation, the complaint about the pupil's behavior reached me mainly from colleagues. Female colleagues in particular complained that the pupil puts a hood on his head and does not change his shoes in their classes. She often does the same thing in my class as well, but it didn't bother me personally, so I never dealt with it. However, in order to please my colleagues, I talked to the student and agreed with him that he can wear a hood in my class, but he won't wear it in the presence of teachers who don't like it. The student agreed and did as I told him. However, not long after that, other, this time worse, disciplinary behaviors began to appear. The student stopped changing his shoes more often, and when he was admonished by the janitor or another teacher, he started arguing, and finally declared that he was going home. And he really packed up and went home again. In addition, verbal bullying began to appear with him more and more often. Earlier, around the sixth grade, the student physically bullied some classmates, but then he stopped and continued with verbal bullying, which, although not frequent, is still there. In addition, he is also often very successful in influencing his classmates to carry his things, help him, or stand behind him in his fictional stories.

Problem student - ninth grade elementary school student, extroverted, very intelligent, good academic performance, likes to manipulate the truth to fit his stories, manipulative. In his classmates, you can see their different opinion about him. Most of the students don't like him very much, they don't like his behavior, but there is also a group of those who stand behind him, often defend him, and you could even say that they take him as their role model.

Violation of classroom/school rules, Bullying

I tried to resolve this whole situation, just like the previous one, by agreement. I spoke with the pupil, but without any success, so I then called a meeting with the mother, the principal and his representatives and the pupil himself to resolve this situation. The teacher did not tell me more about this meeting with the school management

Interview

Even after a significant rebuke at a meeting with the school management, the situation did not improve significantly. The student still often leaves school on his own accord when he decides that he is no longer interested in school, he also sometimes makes fun of his classmates and does not obey the basic rules of the school. We no longer know what to do with him, because the pupil does not take our words to heart. When the director says something to him, it seems that it somehow messes with his head and maybe he even regrets it, but then he continues to behave as before. I think he doesn't get much attention at home, so he needs to draw attention to himself at school in order to get that attention.

Failure

14, 9. ročník ZŠ

dříve florbal a další sportovní aktivity, nyní IT, programování

Lhaní,Manipulace,Potřeba pozornosti

Mgr., HV a M

5

Stejně jako u úspěšné situace se ke mně stížnost na žákovo chování dostala hlavně od kolegů. Hlavně kolegyně si stěžovaly, že si žák v jejich hodinách dává na hlavu kapuci a nepřezouvá si boty. Stejnou věc často dělá i v mé hodině, ale mně osobně nějak nevadila tak jsem ji nikdy neřešila. Ovšem abych kolegyním vyhověla, s žákem jsem si promluvila a domluvila se s ním, že u mě v hodině kapuci mít může ale u učitelů, kterým to vadí, si ji dávat nebude. Žák s tím souhlasil a dělal, jak jsem mu řekla. Ovšem nedlouho potom se začaly objevovat další, tentokrát horší kázeňské chování. Žák si častěji přestával přezouvat boty a když byl napomenut školníkem nebo i jiným pedagogem, začal se hádat, a nakonec prohlásil že jde tedy domů. A opravdu se sbalil a šel zase domů. Kromě toho se u něj začínala objevovat stále častěji slovní šikana. Už dříve, asi v šesté třídě žák i fyzicky šikanoval nějaké spolužáky, ale poté přestal a pokračoval dále se slovní šikanou, která, i když není častá, tak tam stále je. Kromě toho také často velmi úspěšně ovlivňuje spolužáky, aby mu nosili věci, pomáhali mu nebo stáli za ním v jeho vymyšlených příbězích.

Problémový žák – student deváté třídy základní školy, extrovert, velmi inteligentní, dobrý studijní prospěch, rád si upravuje pravdu, aby se mu hodila do jeho příběhů, manipulativní. U jeho spolužáků jde vidět jejich rozdílný názor na něj. Většina žáků ho moc nemá ráda, nelíbí se jim jeho chování ovšem najde se i skupinka takových, co stojí za ním, často ho brání, a dokonce by se dalo říct, že ho berou za svůj vzor.

Celou tuhle situaci, stejně jako tu předchozí jsem se snažila vyřešit dohodou. S žákem jsem promluvila, ovšem bez jakéhokoli úspěchu, tak jsem pak svolala schůzku s maminkou, ředitelem a jeho zástupkyněmi a se samotným žákem abychom tuhle situaci vyřešili. Více mi k téhle schůzce s vedením školy učitelka neřekla

I po výrazném pokárání na schůzce s vedením školy se situace nějak výrazně nezlepšila. Žák stále často samovolně odchází ze školy, když si usmyslí, že už ho to ve škole nebaví, dále se někdy vysmívá spolužákům a neposlouchá základní pravidla školy. Už nevíme, co s ním máme dělat, protože žák si moc nebere naše slova k srdci. Když mu něco nakáže pan ředitel, vypadá, že mu to nějak šrotuje v hlavě a možná ho to i mrzí ale pak se dále chová jako předtím. Myslím si, že se mu doma nedostává moc pozornosti, takže má potřebu na sebe jakkoli upozorňovat ve škole, aby tu pozornost získal.

2

taught my first year in high school. When the student got on, I knew right away that he would not be a frightened freshman, but on the contrary, that he was already slowly sticking out his elbows. However, over the years of my practice, I am already used to these types. The first week of school has passed and even after the load of information and tests, assignments, etc., the pupil's attitude has not changed. On the contrary, everything only got worse. In the first year, they go to our school for an adaptation course, which the student, as a freshman, also completed. Upon his return, his behavior took a sharp turn for the worse. The earlier disruptions in class and forgotten assignments suddenly became a big problem. I remember a specific situation when I wanted to check the Czech homework with the students. As usual, the student did not have a task. So I asked him rather forcefully why he didn't have the task again and he replied that he didn't have time for some tasks. Another question from my side was therefore directed to whether he has time to play computer games, which he very often highlights in class. His reaction was quite abrupt and he seemed quite angry to me. Time was running out, so I left the student and gave myself a point for an unfinished task. As the school year progressed, the student did not do his homework and shouted in various ways during the lessons, he sometimes got into fights during the break and more or less contradicted all the teachers. Another thing was his lack of concentration. He couldn't do independent work for more than five minutes, he simply stopped enjoying it and started doing crap. Gradually, the other teachers began to complain about the student's behavior and were just as clueless as I was. Notes, reminders, conversations with him all lacked all meaning. So I decided to solve the whole matter with the school counselor, the psychologist and the student's mother.

The student lived only with his mother, who worked in double shifts, so she did not have much time for her son. So the student spent all his free time at the computer. The mother went to class meetings, but she was at a loss for her son and had full confidence in the actions of the teaching staff. She herself did not know what to do with him and it was not in her power to stand over him and do tasks with him. She has never been with him to a psychologist or any other medical examination regarding disturbances. As for the class, the student was an exception with this bad behavior. I think, for myself, that even his classmates became embarrassed by this interruption over time.

Physical aggression, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

As I already indicated in the previous paragraph, the student's failure to do homework was more than usual. He probably didn't bring even one. Furthermore, there was his distractibility, during the activity (whether it was independent work or work in groups), the student kept his attention for a maximum of 10-15 minutes and then got bored and disturbed. Over time, he even fought with his classmates during breaks. The dialogue and other descriptions are part of the previous paragraphs.

Interview, Cooperation with experts

After consulting with the other teachers, the school psychologist and counselor and, of course, the mother, we all came to the opinion that the student needs to be examined by a specialist. I personally suspected ADHD, which was confirmed after some time. The student received the correct medication, he spent some extra time with a psychologist, and his conditions have been one hundred and one since then. I had the feeling that a completely new student had joined the school. I probably can't fully describe the situation immediately after the incident, because it was a longer-term problem. But I am glad that, in my opinion, we caught the problem in time and the pupil did not have to worry about bad behavior in the following years.

Longterm success

15 let, první ročník SŠ

PC hry

ADHD

Nepozornost,Rušení výuky,Zapomnětlivost,Agrese

Mgr., Český jazyk a literatura, Občanská výchova a základy společenských věd

34

Učila jsem první rok na střední škole. Když žák nastoupil, hned jsem věděla, že se nebude jednat o vystrašeného prváka, ale naopak, že už vystrkuje pomalu lokty. Nicméně za roky své praxe jsem na tyto typy už zvyklá. Uplynul první týden školy a ani po náloži informací a testů, úkolů atd. se žákův přístup nezměnil. Naopak, vše se jen zhoršovalo. V prvním ročníku se jezdí na naší škole na adaptační kurz, který žák, jakožto čerstvý prvák, absolvoval také. Po návratu se jeho chování prudce zhoršilo. Z dřívějšího vyrušování v hodinách a zapomenutých úkolů byl rázem velký problém. Vzpomínám si na konkrétní situaci, kdy jsem chtěla se studenty kontrolovat domácí úkol z češtiny. Žák, jako již tradičně, úkol neměl. Zeptala jsem se ho tedy poměrně důrazně, proč úkol opět nemá a on mi odpověděl, že na nějaké úkoly nemá čas. Další dotaz z mé strany tedy směřoval na to, jestli má čas na hraní počítačových her, které velice často vyzdvihuje v hodinách. Jeho reakce byla poměrně prudká a připadal mi poměrně naštvaný. Čas kvapil a nechala jsem tedy žáka a udělala si tečku za nedonesený úkol. Jak postupoval školní rok, žák úkoly nenosil a v hodinách různě pokřikoval, o přestávce se občas porval a víceméně všem učitelům odporoval. Další věc byla jeho nesoustředěnost. Nedokázal dělat samostatnou práci déle než pět minut, zkrátka ho to přestalo bavit a začal dělat kraviny. Postupně si na žákovo chování začali stěžovat i ostatní učitelé a byli stejně bezradní jako já. Poznámky, upomínky, rozhovory s ním, to vše postrádalo veškerý smysl. Rozhodla jsem se tedy celou věc řešit se školní poradkyní, psycholožkou a žákem maminkou.

Žák žil pouze s maminkou, která pracovala ve dvousměnném provozu, tím pádem neměla na syna tolik času. Žák tedy veškerý svůj volný čas trávil u počítače. Na třídní schůzky maminka chodila, nicméně byla ze syna bezradná a měla v kroky učitelského sboru veškerou důvěru. Sama nevěděla, co s ním má dělat a nebylo v jejích silách nad ním stát a dělat s ním úkoly. Nikdy s ním nebyla u psychologa, ani na nějakém jiném lékařském vyšetření, týkající se vyrušování. Co se týče třídy, tak byl žák výjimka s tímto špatným chováním. Myslím si, sama za sebe, že i jeho spolužákům bylo postupem času toto vyrušování trapné.

Jak jsem již naznačila v předchozím odstavci, tak u žáka bylo více než běžné nenošení domácích úkolů. Nedonesl snad ani jeden. Dále tu byla jeho roztržitost, u činnosti (ať to byla samostatná práce nebo práce ve skupinách), žák udržel pozornost max 10-15 minut a poté se nudil a vyrušoval. Postupem času se o přestávkách se spolužáky i rval. Dialog a další popisy jsou součástí předchozích odstavců.

Po domluvě s ostatními učiteli, školní psycholožkou a poradkyní a maminkou samozřejmě, jsme všichni dospěli k názoru, že žák potřebuje vyšetřit odborníkem. Já osobně jsem měla podezření na poruchu ADHD, která se nám po čase i potvrdila. Žák dostal správnou medikaci, docházel nějaký čas navíc k psycholožce a jeho stavy byly od té doby sto a jedna. Měla jsem pocit, že na školu nastoupil úplně nový žák. Situaci ihned po incidentu asi úplně popsat nedokážu, protože se jednalo o dlouhodobější problém. Jsem ale ráda, že jsme problém, dle mého názoru, zachytili ještě včas a žák se netrápil se špatným chováním i v dalších letech.

2

This happened a few years ago, but it's the first thing that came to my mind. Pupils were given the task of reading a book and handing in a reading diary. This was not unusual. However, this student did hand in the assignment, but the book she listed was read by the whole class together at school that same year. I considered that a scam.

Schoolgirls - no problems.

Lying and cheating

I tried to explain to the student that I consider the whole thing a fraud, and I cannot recognize the book. She didn't even argue or try to make excuses. I informed my mother about it in the diary. I don't know what happened, if the mother was offended, but the student immediately left the school.

Interview

I tried to communicate with my mother, but I got no response. Only the school management informed me that the student had transferred to another school. To this day, I don't know if there was something more to it, some situation at home, or if I really offended my mother by telling her about the fraud. There really weren't any problems until then.

Failure

10 let, 4. třída ZŠ

Chození ven, jinak ani kroužky

Mgr., učitelství pro 1. stupeň ZŠ

20

Tohle se stalo už před pár lety, ale je to první věc, co mne napadla. Žáci dostali za úkol přečíst knihu a odevzdat čtenářský deník. To nebylo nic neobvyklého. Jenže tato žákyně sice úkol odevzdala, ale knihu, kterou uvedla, jsme četli celá třída společně ve škole ten stejný rok. To jsem považovala za podvod.

Žákyně – žádné problémy.

Snažila jsem se žákyni vysvětlit, že to celé považuji za podvod, a knihu nemůžu uznat. Ona se ani nehádala a nezkoušela vymlouvat. Informovala jsem o tom matku v deníku. Nevím, co se stalo, jestli se matka urazila, ale žákyně hned na to odešla ze školy.

Snažila jsem se o komunikaci s matkou, ale nedostala jsem žádnou odezvu. O tom, že žákyně přešla na jinou školu mne informovalo až vedení školy. Dodnes nevím, jestli v tom nebylo něco dalšího, nějaká situace doma, nebo jestli jsem matku skutečně urazila zprávou o podvodu. Do té doby skutečně nebyly žádné problémy.

2

During the heated situation in the classroom, the student vomited. Subsequently, he started shouting in the classroom and tried to leave the classroom, which the teacher and I did not allow him to do. After that, the student ran under the teacher's desk, where he remained and did not want to leave the place.

Problematic behavior has already occurred with the pupil in the past.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

The problem situation was solved by the teaching teacher. The teacher managed the situation by keeping the student under the teacher's desk until he was relatively stable.

Support, Interview

Then the student went out on his own. We talked about the whole situation with the pupil and the pupil was able to remain calm during the following lesson.

Longterm success

6 let, 1.ročník

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Magistr

12

Při vyhrocené situaci ve třídě se žák pozvracel. Následně začal ve třídě křičet a snažil se opustit třídu, což jsme mu s vyučující učitelkou neumožnily. Poté žák zaběhl pod stůl učitelky, kde setrvával a nechtěl opustit místo.

Problémové chování se u žáka vyskytlo již v minulosti.

Problémová situace byla vyřešena vyučující učitelkou. Učitelka situaci zvládla tím, že nechala žáka pod stolem učitele, dokud se relativně nestabilizoval.

Poté žák sám vyšel. O celé situaci jsme si promluvili se žákem a žák byl schopen zůstat v klidu během následujícího vyučování.

2

During the break I was in charge of the changing rooms. It was lunchtime, so most of the students only went to take their briefcases to the locker room and then went to the dining hall. One of the incoming students was an eighth grader, and a classmate came with him. Immediately after arriving in the locker room, he started pushing one student and mocking him, and to his insulting remarks, the other student replied that, unlike him, at least he doesn't fail the matric and so many fours and fives. The first student ran closer to him, pushed the second student so that he fell to the ground and started kicking him. At that moment I ran to the boys and tore them apart. I immediately took the first student aside and immediately after supervision took him to the class teacher and reported the problem to him.

The students generally do not get along very well. One is very smart and clever, he does well in school and has excellent grades. On the other hand, the other one is not very good at school. He has threes or fours in most subjects. But he comes from a very good background, wears only branded clothes and often brags about it to his classmates. This, in my opinion, is the main reason for their conflicts, one is envious of the other's results in school, so he wants to prove to him that he is better at least by having more money.

Physical aggression, Verbal aggression

The class teacher talked to the first student and asked him about the reason why the conflict occurred. The student didn't answer, he just kept silent. The class teacher also called his parents to let them know about the problem and asked them to come to school. After that, I, the class teacher and the student went to the principal's office to wait for the parents. After the parents arrived, we told them about the physical assault and let them go home with the student, saying they would talk to him. We agreed with the school management and the class teacher to give the principal a reprimand. We arranged for the student to visit the school psychologist.

Consequences, Physical intervention, Interview, Cooperation with experts

The next day, we called both boys to my office. The first pupil apologized to the second pupil in the presence of me and the class teacher, the second pupil apologized in return. The physical attack did not happen again, the students did not become friends, but at least the first student stopped mocking the second. However, the first pupil continued to be angry and disruptive during the lessons.

Longterm success

14 let, 8. ročník

Hra na počítači

ADHD

Lhaní,Podvody

Mgr., dějepis a občanská výchova

1,5

O přestávce jsem měl dozor u šaten. Byla doba oběda, tudíž si většina žáků šla pouze odnést aktovku do šatny a poté vyrazila do jídelny. Jedním z příchozích žáků byl osmák, s ním přišel i spolužák. Hned po příchodu do šatny začal jednoho žáka postrkovat a posmívat se mu a na jeho urážlivé poznámky druhý žák odpověděl, že narozdíl od něho aspoň nepropadá z matiky a tolik čtyřek a pětek. První žák k němu přiběhl blíž, strčil druhého žáka tak, že spadl na zem a začal do něho kopat. V tu chvíli jsem ke klukům přiběhl a odtrhl je od sebe. Prvního žáka jsem si okamžitě vzal stranou a hned po dozoru ho odvedl ke třídnímu učiteli a problém mu oznámil.

Žáci spolu celkově moc nevychází. Jeden je velice chytrý a šikovný, škola mu jde a má výborný prospěch. Naopak druhý ve škole příliš dobrý není. Ve většině předmětů má trojky nebo čtyřky. Ale pochází z velice dobrých poměrů, nosí pouze značkové oblečení a často se tím spolužákům chlubí. To je podle mého názoru hlavním důvodem jejich konfliktů, jeden druhému závidí jeho výsledky ve škole, proto mu chce dokázat, že on je lepší alespoň tím, že má víc peněz.

Třídní učitel si s prvním žákem promluvil a ptal se ho na důvod, proč ke konfliktu došlo. Žák neodpovídal, pouze mlčel. Třídní učitel zavolal i jeho rodičům, aby o problému věděli a požádal je, aby do školy dorazili. Poté jsme já, třídní učitel a žák šli na rodiče čekat do ředitelny. Po příchodu rodičů jsme jim o fyzickém napadení řekli a nechali je jít s žákem domů s tím, že si s ním promluví. S vedením školy a třídním učitelem jsme se shodli na udělení ředitelské důtky. Žákovi jsme domluvili návštěvu u školní psycholožky.

Druhý den jsme si oba kluky zavolali ke mně do kabinetu. První žák se druhému žákovi v přítomnosti mě a třídního učitele omluvil, druhý žák omluvu opětoval. Fyzické napadení se už neopakovalo, žáci se spolu sice dál nekamarádili, ale první žák už se alespoň přestal druhému posmívat. V hodinách ale první žák zlobil a vyrušoval dál.

2

In September, first-year IT students came to the computer room for the first time. During the introductory hour, which was purely informational, the computers were turned off. I explained the rules of the classroom and pointed to selected passages of the school rules, which discuss, for example, the prohibition of connecting foreign devices to school computers or the school network. Then there was a short break, during which the students could be in the classroom or go to the toilet. One student took advantage of the situation when I was not in the classroom. He connected his smartphone to the computer, turned on the computer, and then tried to upload some data to the computer. I caught him doing this when I returned to the classroom.

One pupil – a pupil of a vocational high school. In the 1st year of the IT field. Restless, sometimes even aggressive. More of an extrovert. Rather hostile towards most classmates. He communicated with them very rudely and vulgarly. His benefit was rather average. A problem with authority.

Nonverbal disruption of lessons, Violation of classroom/school rules, Verbal disruption of lessons

The moment I entered the classroom, I saw a student kneeling at a computer with a smartphone connected to it. I came all the way to him to have a good look at what he was doing. I noticed that he was commanding his smartphone to upload foreign software to the computer. I very calmly asked him what he was doing and if he was aware that he was now breaking the school rules that I read about twenty minutes ago. A surprised pupil who only now noticed that I was in the classroom. He very aggressively began to say through his teeth that he was not doing anything and that the computer was already on. I countered by saying that all the computers were off and that I noticed he was uploading something to that computer. I reminded him again that it is forbidden to connect anything foreign to the computers and to change the software in any way. The student's aggressive behavior began to escalate. He pressed the smartphone screen very hard, pulled out the USB cable from the computer and turned off the computer itself by pulling the power cord directly from the socket. At the same time, he kept repeating that he did nothing. I wanted to calm the situation down and told him that it was basically nothing, just to realize that this is simply not allowed. At that, the pupil was already shouting very loudly that he had done nothing and was not doing anything. And that I should check that the computer is turned off. Even though I wanted to deal with the situation with perspective, I was adamant. I reminded the student again of what I had witnessed and that this must not be done. The student responded to this by walking around the class and asking his classmates if they had seen him do anything. Several of his classmates who saw him confirmed my words. These facts enraged the student even more. At this point I went out into the corridor and asked a passing colleague to come between us and be a witness. The colleague listened to the student, who gradually calmed down. The student told his colleague that he did nothing with anything. His colleague assured him that he had no intention of dealing with him on the assumption that it would be quiet by the end of the hour. He then left the classroom. I didn't go back to the incident and tried to unlearn the rest of the class.

Interview, Cooperation with experts

After the student calmed down and had the opportunity to talk to someone else, he worked normally until the end of the lesson. However, similar incidents were repeated. The climax was his expulsion from the youth home for possession of narcotic substances and his subsequent transfer to another school.

Failure

15 let, 1. ročník SŠ

Počítače, elektronika, kreslení, hudba.

Mgr. – Odborné učitelství SŠ

10

Žáci prvního ročníku oboru IT v září přišli poprvé do počítačové učebny. Během úvodní hodiny, která byla ryze informační, byli počítače vypnuté. Vysvětloval jsem pravidla učebny a poukazoval jsem na vybrané pasáže školního řádu, které pojednávají například o zákazu připojování cizích přístrojů ke školním počítačům či školní síti. Poté následovala krátká přestávka, žáci během ní mohli být v učebně anebo si dojít na toaletu. Jeden žák využil situaci, když jsem v učebně nebyl. Připojil svůj smartphone k počítači, zapnul počítač a poté se pokoušel nahrát nějaká data do počítače. Přitom jsem ho přistihl, když jsem se vrátil do učebny.

Jeden žák – žákem odborné střední školy. V 1. ročníku oboru IT. Neklidný, místy až agresivní. Spíš extrovert. Spíš nepřátelský vůči většině spolužákům. Velmi hrubě a vulgárně s nimi komunikoval. Jeho prospěch byl spíš průměrný. Problém s autoritou.

V momentě, co jsem vešel do učebny jsem uviděl klečícího žáka u zapnutého počítače, do kterého má připojený smartphone. Přišel jsem až úplně k němu abych se pořádně podíval, co dělá. Všiml jsem si, že dává svému smartphonu povel, aby nahrál cizí software do počítače. Velmi klidně jsem se ho zeptal, co to dělá a jestli si je vědom toho, že teď porušuje školní řád, který jsem si před asi dvaceti minutami četly. Zaskočený žák, který si až teď všiml, že jsem v učebně. Velmi agresivně začal cedit přes zuby, že nic nedělá a že ten počítač už byl zapnutý. Oponoval jsem mu slovy, že všechny počítače byli vypnuté a že jsem si všiml, že do toho počítače něco nahrával. Znovu jsem mu připomenul, že připojovat cokoliv cizího k počítačům je zakázáno a jakkoliv měnit software taky. Agresivní chování žáka se začalo stupňovat. Velmi silně tisknul obrazovku smartphonu, usb kabel z počítače vyškubnul a samotný počítač vypnul též vytržením přívodní šňůry přímo ze zásuvky. Přitom stále dokola opakoval, že nic nedělal. Chtěl jsem situaci uklidnit a řekl jsem mu, že v podstatě o nic nejde jenom o to si uvědomit, že se tohle prostě nesmí. Na to žák již velmi nahlas křičel, že nic neudělal a nic nedělal. A že ať se podívám, že je počítač vypnutý. I přesto, že jsem situaci chtěl řešit s nadhledem, tak jsem byl neústupný. Znovu jsem žákovi připomněl, čeho jsem byl svědkem a že se to nesmí dělat. Na tohle žák reagoval tak, že začal chodit po třídě dokola a ptal se spolužáků, jestli ho něco viděli dělat. Několik jeho spolužáku, kteří ho viděli potvrdili moje slova. Tato skutečnosti žáka ještě víc rozzuřila. V tento moment jsem vyšel na chodbu a požádal kolem procházejícího kolegy, aby přišel mezi nás a byl svědkem. Kolega si vyslechl žáka, který se postupně uklidnil. Žák kolegovi řekl, že nic s ničím nedělal. Kolega ho ujistil, že nemá v úmyslu ho řešit za předpokladu, že do konce hodiny bude klid. Následně opustil učebnu. Já už jsem se k incidentu nevracel a pokusil jsem se odučit zbytek hodiny.

Žák potom co se uklidnil a měl možnost hovořit s někým jiným do konce hodiny pracoval normálně. Nicméně podobné incidenty se opakovali. Vyvrcholením bylo jeho vyloučení z domova mládeže za držení omamných látek a následný přestup na jinou školu.

2

The first hour was quite standard. There were a total of 8 students in the class. The student was focused on her studies and didn't seem to be distracted by anything. The student no longer has an assistant thanks to the progress she has made recently. After twenty minutes of class, the student needs to take out a workbook from her briefcase, while realizing that she had previously spilled a bottle of drink into it. She is very stressed and keeps repeating that her notebooks and textbooks are destroyed and that it is impossible to use them anymore. By the end of the class, he can't concentrate at all. She cries and is still very upset. At times, he manages to focus his attention on the work in class and is partially involved in completing the tasks. Thanks to the interactive whiteboard, she succeeds in drawing her attention away from her notebooks, and the student participates in numerical tasks together with other classmates. However, after returning to the bench, he returns to the spilled notebooks and loudly complains that the notebooks are destroyed and he can no longer work with them. It seems that she will no longer be able to concentrate all day, despite her best efforts to distract herself from the spilled notebooks.

The student suffers from an autism spectrum disorder - Asperger's syndrome. Any deviation from the normal situation stresses her out a lot and distracts her from other actions. It is very important to introduce the procedures for activities in such a way that it is possible to react adequately to these changes in the event of changes.

Diagnosis, Not attending to teaching/Inattention to teaching

The teacher asks: What happened, student? The student answers: No, those notebooks are wet. The teacher asks: How are they wet? The student answers: I spilled the drink. The teacher suggests: Let's put them here on the heater and dry them. The student protests: No, they are destroyed, I can't write in them. The teacher reassures: Don't worry, it will dry and it will be fine. The student insists: They are destroyed. In a similar vein, she continued to convince the student that the state of the notebooks could be corrected, when she kept coming back to the problem after a while and was tearful for the rest of the day. She constantly refused to use the notebooks in the next lessons, even though they were already dried. Fortunately, I thought to bring her new notebooks after a certain time, which solved the whole situation.

Support, Interview

After finding out that the student's notebooks were spilled, she was unable to focus on the lesson and was very stressed. She kept coming back to the problem, was clearly uncomfortable, and refused the notebooks. After the exchange of notebooks, the student calmed down, but occasionally returned to the problem and her attention was distracted throughout the day. Thanks to the idea of giving the student new notebooks, the whole situation was easier, and she was visibly relieved that her notebooks were undamaged, with no crumpled corners. Due to her clinging to the aids in good condition, it was very important to replace the spilled notebooks with new ones and the student could work together for the rest of the day to the best of her ability.

Longterm success

10 let, 5. třída ZŠ

historie, čtení

PAS – porucha autistického spektra,Náběh na Aspergerův syndrom

Nesoustředěnost,Autistické rysy

Mgr.

5

První hodina probíhala zcela standardně. Ve třídě bylo celkem 8 žáků. Žákyně se věnovala vyučování a nezdálo se, že by ji cokoli mělo rozptylovat. Žákyně již nemá asistentku díky pokrokům, které za poslední dobu udělala. Po dvaceti minutách výuky žákyně potřebuje vytáhnout z aktovky pracovní sešit, přičemž zjišťuje, že si do ní předtím vylila láhev s pitím. Je velmi vystresovaná a neustále opakuje, že má zničené sešity a učebnice a že není možné je dále používat. Do konce hodiny se nedokáže vůbec soustředit. Poplakává a je stále velmi rozrušená. Chvílemi se daří pozornost zaměřit na práci v hodině a částečně se zapojí do plnění úkolů. Díky interaktivní tabuli se daří odpoutat její pozornost od politých sešitů a žákyně se zapojuje do početních úkolů společně s ostatními spolužáky. Nicméně po zpětném usazené do lavice se opět vrací k politým sešitům a hlasitě naříká, že sešity jsou zničené a nemůže s nimi již pracovat. Zdá se, že se celý den nebude již schopna soustředit i přes veškerou snahu odpoutat pozornost od politých sešitů.

Žákyně trpí poruchou autistického spektra – Aspergerovým syndromem. Jakékoli vybočení z běžné situace ji velmi stresuje a odvádí pozornost od ostatních úkonů. Je velmi důležité navést u ní postupy pro činnosti tak, aby bylo možné v případě změn na tyto změny adekvátně reagovat.

Paní učitelka se ptá: Co se stalo, žákyně? Žákyně odpovídá: Né, ty sešity jsou mokré. Učitelka se ptá: Jakto že jsou mokré? Žákyně odpovídá: Já vylila pití. Učitelka navrhuje: Tak je dáme tady na topení a usušíme je. Žákyně protestuje: Nee, jsou zničené, nemůžu do nich psát. Učitelka uklidňuje: Neboj, usuší se a bude to v pořádku. Žákyně trvá na svém: Jsou zničené. V podobném duchu pokračovalo přesvědčování žákyně o napravitelnosti stavu sešitů, kdy se neustále po chvílích k problému vracela a po celý zbytek dne byla plačtivá. Neustále odmítala sešity používat i v dalších hodinách, i když byly již usušeny. Naštěstí mě napadlo jí donést po určité době nové sešity, které celou situaci vyřešily.

Po zjištění, že má žákyně polité sešity, nebyla schopná se věnovat výuce a byla velmi vystresovaná. Neustále se k problému vracela, byla v očividné nepohodě a sešity odmítala. Po výměně sešitů se žákyně uklidnila, ale občas se k problému vrátila a její pozornost byla po celý den rozptýlená. Díky nápadu dát žákyni sešity nové byla celá situace jednodušší a viditelně se jí ulevilo, že má sešity neponičené, bez zkrabacených rohů. Vzhledem k jejímu lpění na pomůckách v dobrém stavu bylo velmi důležité polité sešity nahradit novými a žákyně mohla zbytek dne v rámci svých možností spolupracovat.

2

dispute developed between the girls in class 1.P on one side and their classmates on the other. On both sides, there was alternating bad behavior and inappropriate communication, taking place for the most part through various social networks. The class teacher became involved the moment he recognized certain signs of a dispute, in early April. On the basis of a short conversation between the class teacher and one of the pupils via MS Teams, it was confirmed that the relations were not in order. The class teacher contacted the girls' parents. At the first meeting, it was agreed that it would be possible to fully address the situation only after the children returned to school. After the first day at school, the situation between the girls escalated and efforts to talk out the problems failed. Rather, the sequence of events intensified the feeling of hostility and rejection for one of the parties. The class teacher agreed with the parents of one of the parties that the students would stay at home for the rest of the week, and that the school would therefore begin to resolve the situation by committee with the management and the prevention officer of socially pathological phenomena. For this purpose, captured materials were requested from the parents, which proved the creation and dissemination of very inappropriate content directed against girls. The following day, they were confronted with a slice of online communication and offensive content. The students did not deny the origin of these materials and admitted themselves that it was "over the line

Due to covid, the class did not have the opportunity to properly socialize and it could be stressful and challenging for children in their first year at a new school. The aforementioned problems flowed from the effort to integrate into the new collective, which were difficult to solve for distance learning.

Verbal aggression

After the pupils returned to school, we organized an informal meeting consisting of the class teacher, the prevention teacher, the pupil, and two other girls. We talked about the dangers and limitations of communication via social networks, the girls talked to each other and clarified some of the misunderstandings that had arisen. All the girls eventually expressed regret for the situation and apologized to each other for their wrong and often offensive actions.

Consequences, Interview, Cooperation with experts

Right after the situation he is now hopefully better. All the participants in the dispute go to school and hopefully they will be able to concentrate mainly on their studies. Let's believe that the girls will continue to get along with each other with respect. We see cooperation between parents and schools as necessary for the future in that we will point out the dangers of the online space and the importance of equal face-to-face communication. Taking into account the fact that a similar situation occurred in the class for the first time, all four participating girls will be given the lowest educational measure, a reprimand from the class teacher for inappropriate behavior towards classmates. Three years after the conflict: The class is now functioning normally without any educational problems. All the students are currently getting along and the situation has not seriously affected anyone. There is a positive atmosphere in the classroom and the team is well-knit.

Longterm success

12 let, prima

Všechny žákyně mají mimoškolní aktivity

Mgr.

11

Spor mezi děvčaty ve třídě 1.P se rozvinul na jedné straně a jejich spolužačkami na straně druhé. Na obou stranách střídavě docházelo k nepěknému chování a k nevhodné komunikaci odehrávající se z velké části přes různé sociální sítě. Třídní učitel se začal angažovat v momentě, kdy rozpoznal určité náznaky sporu, a to začátkem dubna. Na základě krátké konverzace třídního učitele s jednou ze žaček přes MS Teams bylo potvrzeno, že vztahy nejsou v pořádku. Třídní učitel kontaktoval rodiče děvčat. Na první schůzce bylo dohodnuto, že situaci bude možné začít naplno řešit až po návratu dětí do školy. Po prvním dni ve škole situace mezi děvčaty vygradovala a snahy o vyříkání problémů ztroskotaly. Sled událostí spíše u jedné ze stran umocnil pocit nepřátelství a odmítnutí. S rodiči jedné ze stran se třídní učitel domluvil, že žákyně zůstanou zbytek týdne doma, a že škola začne tedy situaci komisně řešit s vedením a s preventistkou sociálně patologických jevů. K tomuto účelu byly vyžádány od rodičů zachycené materiály, které dokládaly tvorbu a šíření velmi nevhodného obsahu namířeného proti děvčatům. Následující den byly konfrontovány s výsečí online komunikace a urážlivého obsahu. Žákyně nijak nepopíraly původ těchto materiálů a samy přiznaly, že to bylo „přes čáru

Třída neměla kvůli covidu možnost řádné socializace a pro děti v prvním ročníku na nové škole to mohlo být stresující a náročné. Ze snahy začlenit se do nového kolektivu pak plynuly zmíněné problémy, které bylo obtížné pro distanční výuku řešit.

Po návratu žaček do školy jsme uspořádali neformální setkání ve složení třídní učitel, preventistka, žákyně, a další dvě dívky. Mluvili jsme na téma nebezpečí a omezenosti komunikace přes sociální sítě, děvčata si vyříkala a objasnila i některá vzniklá nedorozumění. Všechny dívky nakonec vyjádřily lítost nad vzniklou situací a všechny se vzájemně omluvily za svoje chybné a mnohdy i urážlivé kroky.

Přímo po nastalé situaci je teď, doufejme, lepší. Všichni účastníci sporu chodí do školy a snad už se budou moci soustředit hlavně na výuku. Věřme, že dívky spolu budou nadále s respektem vycházet. Jako nutnou do budoucna vidíme součinnost rodičů a školy v tom, že budeme poukazovat na nebezpečí online prostoru a na důležitost rovné komunikace z očí do očí. S přihlédnutím k tomu, že podobná situace nastala ve třídě poprvé, bude všem čtyřem zúčastněným děvčatům udělen nejnižší výchovné opatření, napomenutí třídního učitele za nevhodné chování vůči spolužákům. Tři roky po konfliktu: Třída již normálně funguje bez jakýchkoliv výchovných problémů. Všechny žákyně spolu momentálně vycházejí a vzniklá situace nikoho vážněji nepoznamenala. Ve třídě panuje pozitivní atmosféra a kolektiv je dobře stmelený.

2

The student started annoying the other children, sometimes hitting them and the like, so I found out why. Then we found out that the others were mocking him because he was stronger and a three-stroker at that. So I started to call the parents first, as the class teacher, and I solved it further with them.

Family played a big role there. It was perfectly functional. Mom used to go to school to ask about him, she was interested beyond the scope of class meetings. He was an only child, so they could devote themselves fully to him.

Physical aggression

There it wasn't even done through a psychologist, there wasn't even a psychologist then, only through a special pedagogue, which I was in the class, because we caught it in time, right from the beginning. The parents were very accommodating, very willing, helped and talked with him. We helped him find a friend in class, they sat together on the desk... The problem was more with growing up. He was a triathlete, so there were also children in the class who could handle the subjects better, and as I said before, he was stronger, so it was more like working with that class there. As familiarization and adaptation courses are done these days, I played psychological games with the class to develop some empathy, cooperation, tolerance...

Support, Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

When we found him that friend, he had someone to lean on in that class and it was nice. Then he went to the second grade and unfortunately I don't know much about how it went, I didn't teach him there anymore. But I think that everything was calm, because I didn't hear anything bad about him after that, nor that anything was happening to him. But as soon as he left our elementary school, he did an apprenticeship, then he finished his high school diploma, he went to university and today he has two doctorates.

Longterm success

5. třída, 10-11 let

počítače

Dyslexie

Lhaní

Speciální pedagogika, Učitelství pro 1. stupeň ZŠ, Učitelství občanské výchovy a základů společenských věd pro ZŠ a SŠ

38

Žák začal otravovat ostatní děti, občas je praštil a podobně, tak jsem zjišťovala proč. Pak jsme zjistili, že se mu ostatní posmívali, protože byl silnější a k tomu trojkař. Takže jsem začala volat napřed rodiče, jakožto třídní učitelka, a s nimi jsem to dále řešila.

Hodně tam hrála roli rodina. Byla naprosto ukázkově funkční. Maminka se na něho chodila ptát do školy, zajímala se i nad rámec třídních schůzek. On byl jedináček, takže se mu mohli plně věnovat.

Tam se to ani přes psychologa nedělalo, tehdy ani psycholog nebyl, jenom přes speciálního pedagoga, kterým jsem ve třídě byla já, protože jsme to podchytili včas, ještě ze začátku. Rodiče byli při řešení velmi vstřícní, velice ochotní, pomáhali, rozmlouvali s ním. Pomohli jsme mu najít si i kamaráda ve třídě, seděli spolu v lavici… Problém byl spíš při tom dospívání. On byl trojkař, takže ve třídě byly i děti, co učivo zvládaly lépe, a jak jsem už řekla, tak byl silnější, takže tam se spíš pracovalo s tou třídou. Jak se v dnešní době dělají seznamovací a adaptační kurzy, tak jsem se třídou hrála psychologické hry na rozvoj nějaké empatie, spolupráce, tolerance…

Když jsme mu našli toho kamaráda, tak měl o koho se v té třídě opřít a bylo to fajn. Pak teda odešel na druhý stupeň a tam už bohužel moc nevím, jak to probíhalo, tam už jsem ho neučila. Myslím si ale, že všechno bylo v klidu, protože jsem o něm už pak nic špatného neslyšela, ani že by se jemu něco dělo. Jakmile ale odešel od nás ze základní školy, tak si udělal učňák, pak si dodělal maturitu, udělal si vysokou školu a dnes má dva doktoráty.

2

met him for the first time in 2017, when he started first grade and I was put in charge of them. I taught their class Czech, mathematics and work activities. Overall, the class and classroom relationships were smooth. From the beginning, the student was problem-free with very good grades. He was an excellent athlete, more precisely a hockey player. He was kind, friendly and funny. He could make everyone laugh and help everyone. However, at the beginning of the third grade, a change occurred. He became a completely different person from a good and optimistic boy. He stopped enjoying his hobbies, there was a big deterioration in his performance and he became aggressive. This culminated in an activity lesson where the whole class had to create an autumn landscape on paper. The student didn't destroy anything, he took the scissors and started poking first at his drawing and then at the drawing of his classmates. I immediately tried to take the scissors from him and luckily I succeeded and took him out into the corridor. I called my mother to come pick him up. In the classroom, I left an assistant to monitor the classroom. Before my mother arrived, we talked to him about why he did it and what was going on in his life. He didn't want to talk much at first, but eventually he did. Mother and father are getting divorced. Father even pulled his hand away from mother sometimes. When my mother arrived, I explained the whole situation to her and how she should proceed.

He lived in a household with both parents at first, but then there was violent behavior on the part of the father against the mother, which culminated in a divorce. Now she lives only with her mother. He has no siblings, so he was used to a happy family of three. He was always a good, problem-free kid. The class was smooth and calm from the start. There was no bullying or anything like that. He was very popular in the class.

Physical aggression

As I mentioned before, he used to be a problem-free student until the beginning of the third grade. His grades deteriorated and he stopped enjoying all extracurricular activities. This then culminated in the scissors incident. For some time after that, his classmates shunned him, but then they found their way to him again and rather helped him in everything. The solution was to find a child psychologist and I think that some support from the school, either mine or the guidance counselor.

Physical intervention, Support, Transfer of student, Interview

The pupil's behavior and achievement improved. He successfully made it to the fifth grade. He is an excellent hockey player.

Longterm success

9 let, 4. Ročník

lední hokej

Agrese

Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, obor Učitelství pro 1. stupeň základní školy (Mgr.)

13

Poprvé jsem se setkala s žákem, když nastupoval do první třídy a já je dostala na starost. Učila jsem jejich třídu češtinu, matematiku a pracovní činnosti. Celkově třída a vztahy ve třídě byly bezproblémové. Ze začátku byl žák bezproblémový s velmi dobrým prospěchem. Byl vynikajícím sportovcem, přesněji hokejistou. Byl hodný, kamarádský a vtipný. Dokázal každého rozesmát a všem pomáhal. Na začátku třetí třídy však nastala změna. Z hodného a optimistického kluka se stal úplně jiný člověk. Přestaly ho bavit koníčky, došlo k velkému zhoršení prospěchu a začal být agresivní. Toto vyvrcholilo v hodině pracovních činností, kdy celá třída měla vytvářet podzimní krajinu na papír. Žák zničeho nic vzal nůžky a začal bodat prvně do svého výkresu a poté do výkresu svých spolužáků. Okamžitě jsem se mu pokusila vzít nůžky a naštěstí se mi to povedlo a vyvedla jsem ho na chodbu. Zavolala jsem matce ať si ho přijede vyzvednout. Ve třídě jsem nechala asistentku, aby hlídala třídu.

Žil v domácnosti prvně s oběma rodiči, ale poté došlo k násilnému chování ze strany otce na matku, které vyvrcholilo rozvodem. Nyní žije jen s matkou. Nemá žádné sourozence, takže byl zvyklý na šťastnou tříčlennou rodinu. Byl vždy hodným bezproblémovým dítětem. Třída byla od začátku bezproblémová a klidná. Neprobíhala zde žádná šikana a nic podobného. Byl ve třídním kolektivu velmi oblíben.

Než přijela matka, tak jsme si s ním povídali, proč to vlastně udělal, a co se děje v jeho životě. Zpočátku nechtěl moc mluvit, ale nakonec se rozmluvil. Matka a otec se rozvádějí. Otec dokonce někdy i stáhl ruku na matku. Když přijela matka, vysvětlila jsem jí celou situaci a jak by měla asi dále postupovat. To znamená vyhledat dětského psychologa. Bohužel ředitel školy chtěl udělit nějaký výchovný trest, ale po domluvě se mnou a výchovnou poradkyní k tomu nedošlo. Řešením tedy bylo vyhledání dětského psychologa a myslím si, že i nějaká podpora ze strany školy, jak už moje nebo výchovné poradkyně.

Nějaký čas poté se ho spolužáci stranili, ale poté si k němu opět našli cestu a spíše mu pomáhali ve všem. Žák pak dále docházel k dětskému psychologovi a tento afekt se už nikdy neopakoval. Chování a prospěch žáka se zlepšilo. Úspěšně se dostal do páté třídy. Je výborným hokejistou.

2

The student, originally from Ukraine, has been living in the Czech Republic for four months and started high school in September. While studying at the gymnasium, the language is tutored with an assistant as part of the Czech language classes. However, she herself does not have much will to learn the language and falls behind in classes due to the communication barrier. She is very sociable and communicative, but she only speaks English. He often does not complete tasks assigned to improve his Czech, he relies on an assistant in class, who, however, often has to attend to other students. The class teacher and assistant do not speak English very well and do not always communicate well with the student. In most of the ČJ classes, I did exercises and practiced conversation with her outside of class. The language is not difficult for her, but she herself admitted that she does not want to learn it and is ashamed to speak Czech in front of her classmates. With the current load of language courses, he has trouble finding a tutor outside the school. Her Czech teacher is also her class teacher. He is trying to find ways for her to improve her access to the language, which is necessary for studying at the gymnasium. For the time being, he does not even notice significant cooperation from his parents.

The student has a different language, which makes it difficult for her to study at the gymnasium. Compared to the academic results in the past, it is getting worse. She is very sociable, but because of her own sense of security in the new team, she does not want to use Czech, which she has only been learning for a few weeks. So far, the parents have not shown significant cooperation in trying to improve the student's language skills.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Failure to attend class

discussed the situation with the class teacher (at the same time the ČJ teacher) and the assistant with whom I collaborated in preparing the lessons. For the time being, ČJ hours are set aside for the student to work on exercises and converse in Czech with the assistant. They only have one assistant, she was primarily assigned to another student in the class. Therefore, she cannot always give her full attention, the assistant is often absent due to the system of half hours. They try to support the student in her search for a Czech language course, because they perceive a significant negative effect on her academic results and a certain slowdown in the course of the whole class's subject matter. For now, they have not established a different procedure for integrating the student into a new environment. According to the interview with the student, her classmates mainly support her.

Support, Interview, Cooperation with experts

The student shows effort during individual lessons with an assistant, but when working alone or using Czech in front of several people, she does not feel confident enough. The school supports the student's learning of the Czech language, but does not consider it to be the primary goal of her education. The class teacher would also not like to disrupt the well-developed relationship with the class team.

Longterm success

16, 2. ročník SŠ

Ve studiu se chce zaměřit na přírodní vědy

Mgr., Český jazyk a literatura, Dějepis

28

Studentka, původem z Ukrajiny, žije v ČR čtyři měsíce a v září nastoupila na gymnázium. Při studiu na gymnáziu se v rámci hodin českého jazyka s asistentkou jazyk doučuje. Sama však nemá příliš vůle se jazyk učit a v hodinách kvůli komunikační bariéře zaostává. Je velice společenská a komunikativní, ovšem mluví pouze anglicky. Často neplní úkoly zadané ke zlepšení češtiny, v hodinách spoléhá na asistentku, která se však často musí věnovat jiným studentům. Třídní učitelka ani asistentka nemluví příliš dobře anglicky a ne vždy se se studentkou dobře dorozumí. Ve většině hodin ČJ jsem s ní mimo třídu plnila cvičení a trénovala konverzaci. Jazyk pro ni není náročný, ale sama přiznala, že se ho nechce učit a stydí se mluvit před spolužáky česky. Při současném vytížení jazykových kurzů má problém najít si lektora mimo školu. Její učitelka češtiny je zároveň její třídní. Snaží se pro ni najít cesty ke zlepšení v přístupu k jazyku, který je pro studium na gymnáziu nezbytný. Prozatím nezaznamenává ani výraznou spolupráci rodičů.

Studentka má odlišný jazyk, což ztěžuje její studium na gymnáziu. Oproti studijním výsledkům v minulosti se zhoršuje. Je velmi společenská, ale kvůli vlastnímu pocitu bezpečí v novém kolektivu nechce používat češtinu, kterou se teprve pár týdnů učí. Rodiče prozatím neprojevili výraznou spolupráci při snaze o zlepšení jazykových dovedností studentky.

Situaci jsem probírala s třídní učitelkou (zároveň učitelka ČJ) a asistentkou, se kterou jsem spolupracovala při přípravě hodin. Pro studentku jsou prozatím vyčleněné hodiny ČJ pro práci na cvičeních a konverzaci v češtině s asistentkou. Asistentku mají pouze jednu, byla do třídy přidělena primárně k jiné studentce. Nemůže se jí tedy vždy plně věnovat, často je skrze systém půlených hodin asistentka nepřítomná. Snaží se studentku podpořit v hledání kurzu českého jazyka, protože vnímají výrazný negativní vliv na její studijní výsledky i určité zpomalení v rámci postupu v probíraném učivu celé třídy. Prozatím nestanovili jiný postup při začleňování studentky do nového prostředí. Podle rozhovoru se studentkou jsou jí oporou hlavně spolužáci.

Studentka projevuje snahu při individuálních hodinách s asistentkou, ovšem když pracuje sama nebo používat češtinu před více lidmi, necítí se dostatečně sebevědomá. Škola podporuje učení češtiny u studentky, nepovažuje to však za svůj primární cíl v rámci jejího vzdělání. Třídní učitelka by také nerada narušila dobře se rozvíjející vztah se třídním kolektivem.

2

In leisure activities in general, pedagogues have a bigger problem with authority than pedagogues in primary schools. This problem does not concern children who go to the club (camp) with gusto, but especially those who are 'postponed' to these activities by their parents. It is then the teacher's task to arouse the child's interest in the given activity, but it often runs into the problem of authority, because in these cases there is no threat for the pupil in the form of a bad grade, or no other disciplinary action – maximum exclusion from the given activity, which is often the goal the student is aiming for. Personal authority was particularly tested by one student who constantly harassed his 'friends' - by pushing them and often using inappropriate vocabulary. The result was a disruption of the atmosphere in the collective and the growth of anarchy in a group of children who would otherwise enjoy collective work comfortably. The situation escalated to such an extent that the parent of another child came to complain about the pupil in question.

Descriptive data on the case report - Pupil's age and year: second grade pupil, 6th grade, 12 years old. Student's gender: male. The student lives with both parents. Problem behavior is repeated: yes - practically daily. Behavioral disorders: aggression towards classmates. Confirmed pupil diagnosis: none. Student benefit - subjective view: average. Pupil's interests: sports, computer games. Procedures based on a specific approach were not used during the solution. Anamnesis of the student: a slender, tall child for his age, looking for conflicts and difficulties.

Physical aggression, Verbal aggression

tried to solve the incessant inappropriate behavior of the given pupil by agreement and consultations with colleagues. After everything went so far that there was a complaint from the parent of another child whose behavior the pupil in question had made life unpleasant, my colleague and I tried to talk to the pupil in such a way that the conversation was mainly conducted by a colleague, what would a new (and additional) authority do for him , when the pupil in question promised to behave better, because he was threatened with punishment in the form of expulsion.

Agreement, Interview, Cooperation with experts

Despite constant reprimands and interviews, the pupil in question committed another offense – we were forced to warn the pupil in question about the possibility of expulsion from the camp, and he subsequently did not arrive for two days. Unfortunately, the pupil's behavior did not change after returning from 'vacation'. Given that the suburban camp is scheduled for a few days, there was no better solution.

Failure

žák druhého stupně, 6. třída, 12 let

sport, počítačové hry

Agrese

?

10

Ve volnočasových aktivitách obecně mají pedagogové větší problém s autoritou než pedagogové na základních školách. Tento problém se netýká dětí, které jdou na kroužek (tábor) s chutí, ale především těch, které jsou 'odloženy' na tyto aktivity svými rodiči. Je pak úkolem pedagoga vzbudit v dítěti zájem o danou aktivitu, ale mnohdy naráží na problém autority, neboť v těchto případech nehrozí pro žáka žádný postih ve formě špatné známky, popř. žádný jiný kázeňský postih – maximálně vyloučení z dané aktivity, což je mnohdy cílem, ke kterému žák směřuje. Osobní autoritu zvlášť prověřil jeden žák, který neustále obtěžoval své 'kamarády' - a to tak, že do nich strkal a mnohdy používal i nevhodný slovník. Výsledkem bylo narušení atmosféry v kolektivu a růst anarchie ve skupině dětí, které by si jinak pohodově užívaly kolektivní práci. Situace se vyhrotila na tolik, že si na daného žáka přišel stěžovat rodič jiného dítěte.

Deskriptivní údaje ke kazuistice - Věk žáka a ročník: žák druhého stupně, 6. třída, 12 let. Pohlaví žáka: muž. Žák žije s oběma rodiči. Problémové chování se opakuje: ano – prakticky denně. Poruchy chování: agresivita vůči spolužákům. Potvrzená diagnóza žáka: žádná. Prospěch žáka – subjektivní pohled: průměrný. Zájmy žáka: sport, počítačové hry. Při řešení nebyly použity postupy vycházející z nějakého konkrétního přístupu. Anamnéza žáka: štíhlé, na svůj věk vysoké dítě, vyhledávající konflikty a potíže.

Neustávající nevhodné chování daného žáka jsem se snažila řešit domluvou, konzultacemi s kolegy. Poté, co vše zašlo tak daleko, že došlo na stížnost rodiče dalšího dítěte, kterému daný žák svým chováním znepříjemnil život, zkusily jsme s kolegyní s daným žákem pohovořit tak, že rozhovor vedla převážně kolegyně, co by pro něho nová (a další) autorita, kdy daný žák slíbil, že se bude chovat lépe, protože mu hrozil postih ve formě vyloučení.

I přes neustálé napomínání a pohovory se daný žák dopustil dalšího přestupku – byli jsme nuceni daného žáka upozornit na možnost vyloučení z tábora a on následně na dva dny nedorazil. Po návratu z 'volna' se bohužel chování daného žáka nezměnilo. Vzhledem k tomu, že příměstský tábor je termínovaný časově na pár dnů, nebyla možnost lepšího řešení.

2

The situation arose at the beginning of the school year. A student, a first year student, came to me as an educational counselor, saying that she went for a walk outside the city to the forest with a classmate, and he raped her during that walk. She claimed that he must have put something in her drink because she couldn't even defend herself.

Both the student and the classmate stayed at the local boarding school for a week. Žačka otherwise lived with both parents and siblings. During the interview, she hinted that her brother was abusing her, but did not elaborate. She was a weaker student in the class. I don't think she could just make the whole story up. I didn't have much information about her at the time because it happened at the beginning of the school year and she was new to the school.

Physical aggression

had the pupil's story retold to me in its entirety. I was taking notes the whole time. Then I asked her about individual events again, differently. I tried to find out if she made the whole story up. We cannot solve such a case at school - if it seems that the pupil is telling the truth, it would be necessary to hand the matter over to the police. When I heard the story from the student three times during the day and the individual versions did not differ from each other in anything, I told her that we could not deal with this at school and that I would have to call the police. She wasn't scared at all and said she was aware of it and wanted to deal with it. Since the student indicated abuse by her brother, I did not contact the family. However, I called the police. The police took the student away for questioning. Later that day, they brought her back, admitting to them that she made up the classmate's accusations. They also told me that I did the right thing when I called them.

Interview, Cooperation with experts

For me, the case remained essentially unclosed in the sense that the student admitted to the falsehood of her accusation against her classmate, but the signs of abuse in the family were neither confirmed nor denied. Her parents withdrew her from school that very week and I never heard from her again. So I'm not at all sure how it all went down. Maybe something really happened between her and her classmate, but it was probably voluntary. But then maybe it went over her head. Or maybe it was, as she initially claimed, but she got scared of the possible consequences at the police station and called it all off. I don't know. And what about her brother? I never learned that either. I don't think I would have behaved differently in a similar situation today, but the outcome of the whole incident remains unsatisfactory for me.

Failure

16 let, 1. ročník SOŠ

–

Manipulace,Lhaní

VŠ (obor Cestovní ruch) + pedagogické minimum

7

Situace vznikla na začátku školního roku. Žačka, prvačka, za mnou přišla jako za výchovnou poradkyní s tím, že se šla se spolužákem projít za město do lesa a on ji na té procházce znásilnil. Tvrdila, že jí nejspíš dal něco do pití, protože se ani nemohla bránit.

Žačka i spolužák zůstávali přes týden na místním internátu. Žačka jinak bydlela s oběma rodiči a se sourozenci. Během rozhovoru naznačila, že ji zneužívá její bratr, ale příliš to nerozváděla. Byla ve třídě slabší studentkou. Nemyslím si, že by si dokázala celý příběh jen tak vymyslet. V té době jsem o ní neměla moc informací, protože se to stalo na začátku školního roku a byla ve škole nová.

Příběh žačky jsem si nechala celý převyprávět. Celou dobu jsem si dělala zápisky. Potom jsem se jí vyptávala na jednotlivé události znovu, jinak. Zkoušela jsem zjistit, zda si celý příběh nevymyslela. Takový případ totiž nemůžeme ve škole vyřešit – pokud by se zdálo, že žačka mluví pravdu, bylo by nutné záležitost předat policii. Když jsem si příběh od žačky vyslechla třikrát během dne a jednotlivé verze se od sebe v ničem nelišily, řekla jsem jí, že to nemůžeme řešit ve škole a že budu muset zavolat policii. Vůbec se nezalekla a řekla, že si je toho vědomá a že to chce řešit. Vzhledem k tomu, že žačka naznačila zneužívání ze strany bratra, jsem rodinu nekontaktovala. Zavolala jsem ovšem policii. Policisté si žačku odvedli k výslechu. Později toho dne ji přivezli zpátky s tím, že se jim přiznala, že si obvinění spolužáka vymyslela. Taky mi řekli, že jsem postupovala správně, když jsem je zavolala.

Případ pro mě zůstal v podstatě neuzavřený v tom smyslu, že se žačka sice přiznala k nepravdivosti svého obvinění vůči spolužákovi, ale náznaky zneužívání v rodině se nepotvrdily ani nevyvrátily. Její rodiče ji totiž hned ten týden ze školy odhlásili a už jsem o ní neslyšela. Takže vůbec nemám jistotu, jak to celé bylo. Možná že mezi ní a jejím spolužákem opravdu něco proběhlo, ale bylo to třeba dobrovolné. Jenže potom se jí to možná rozleželo v hlavě. Nebo to možná bylo, jak zpočátku tvrdila, ale na policejní stanici se zalekla možných následků a všechno odvolala. Nevím. A jak to bylo s tím jejím bratrem? To jsem se se taky nikdy nedozvěděla. Nemyslím, že bych se dnes v podobném případě zachovala jinak, ale výsledek celého incidentu pro mě zůstává neuspokojivý.

2

During recess, a girl from my class ran into my office and told me that her friend in the class was crying and the other classmates were laughing at her. I immediately went to the classroom with her to find out what happened. As I opened the door, the laughter slowly died down as the children noticed me. A crying girl was sitting in the first pew, crying. I asked her what someone did to her, but she couldn't talk. Someone in the class shouted, 'Nobody did anything to her, jeez!' Therefore, I decided to talk to the girl alone and took her to the science classroom, which was empty at the time. In the classroom, I offered her a tissue and she slowly started talking. She told me that one of her classmates took pictures of her in the toilet cubicle and immediately after that she published several photos on social networks and sent the link to them to other classmates.

The problem student who took pictures of her classmate in the toilet was always a problem child. Her father is rich and gives his daughter everything in abundance. The student has no disadvantage. She is used to getting whatever she asks for. It can be said that her parents are absolutely unable to raise her, but they don't want to admit it. In class, she is popular with most of her classmates, or so she thinks. The teachers in her class repeatedly complain about her behavior. She often solves her disruptions (verbally, throwing various objects across the classroom,...) by testing her from the material already covered. She doesn't react to it in any way and doesn't even try to answer the individual questions in any decent way. He usually responds with the words: 'How am I supposed to know?', 'What do I know?' or 'Look it up in the textbook if you're so interested.' Bad grades don't faze her in the least. When the teacher threatens to invite her parents to school, she usually shrugs her shoulders or suggests that it will annoy her father to listen to stupid talk. The teachers have to repeatedly remind her to write in her notebooks, not to put her feet on the desk, not to use her mobile phone, etc.

Violation of classroom/school rules

After the interview with the injured student, I returned to the classroom, where classes were already taking place at that moment. I asked the teacher to release the problematic student from the lesson. I took her to the principal's office. The principal and I found out from her on which social networks she had published pictures of her classmate and we immediately deleted them from them with the help of another colleague. Unfortunately, there were already comments on the pictures from strangers, who we had to inform that it was a criminal offense and to agree with them to delete the comments and not to spread these pictures any further. The father of the problematic pupil and the mother of the damaged pupil came to the school. Both pupils and their parents were invited to the headmistress. The father of the problematic student did not show any interest in the correct solution to the problem and denied his daughter's guilt. Unfortunately, he was one of the school's biggest investors and the headmistress didn't want to upset him. That's why I couldn't push for a bigger punishment and the problematic pupil was reprimanded by the class teacher, which in my opinion is not a sufficient punishment for such a serious offence.

Consequences, Interview

definitely cannot say that I am satisfied with the solution to the problem. The bullying by the problem student continued, so I invited the mother of the damaged student once more and told her that it would be best to transfer her daughter to another class so that she would not come into contact with the problem student as much. But the mother decided to enroll her daughter in another school. The problematic pupil continued her inappropriate behavior throughout her compulsory schooling. I have never been able to push for a higher punishment, although I think that a 2 on behavior would be an adequate punishment for the behavior of the student mentioned above.

Failure

sociální sítě

Lhaní,Šikana,Rušení výuky,Agrese

O přestávce do mého kabinetu přiběhla dívka z mé třídy a řekla mi, že její kamarádka ve třídě pláče a ostatní spolužačky se jí smějí. Okamžitě jsem s ní šla do třídy, abych zjistila, co se stalo. Když jsem otevřela dveře, smích pomalu utichl, když si mě děti všimly. V první lavici seděla plačící dívka a plakala. Zeptala jsem se jí, co jí kdo udělal, ale nedokázala se rozpovídat. Někdo ve třídě vykřikl: 'Nikdo jí nic neudělal, ježíš!' Proto jsem se rozhodla promluvit si s dívkou o samotě a vzala jsem ji do učebny přírodopisu, která byla v tu chvíli prázdná. V učebně jsem jí nabídla papírový kapesníček a ona se pomalu rozpovídala. Sdělila mi, že ji jedna ze spolužaček fotila v kabince na toaletě a hned poté několik fotek zveřejnila na sociálních sítích a odkaz na ně rozeslala ostatním spolužákům.

Problémová dívka, která svoji spolužačku fotila na toaletě, byla vždy problémové dítě. Její tatínek je bohatý a své dceři dopřává všeho v hojném množství. Dívka nemá žádné znevýhodnění. Je zvyklá dostat vše, o co si řekne. Dá se říct, že rodiče její výchovu absolutně nezvládají, ale nechtějí si to připustit. Dívka je ve třídě mezi většinou spolužáků oblíbená, nebo si to alespoň myslí. Učitelé vyučující v její třídě si opakovaně stěžují na její chování. Často její vyrušování (slovní, házení různých předmětů přes třídu,...) řeší tím, že ji zkouší z již probrané látky. Ona na to nijak nereaguje a ani se nesnaží na jednotlivé otázky jakkoliv slušně odpovídat. Většinou reaguje slovy: 'Jak to mám asi tak vědět?', 'Co já vím?' nebo 'Si to najděte v učebnici, když Vás to tak zajímá.' Špatné známky ji nijak nevyvádí z míry. Když jí učitel pohrozí, že si do školy pozve její rodiče, většinou reaguje pokrčením ramen nebo naznačí, že otce bude otravovat poslouchat hloupé řeči. Učitelé ji opakovaně musejí napomínat, aby si psala do sešitů, aby nepokládala nohy na lavici, aby nepoužívala mobilní telefon atd.

Po rozhovoru s poškozenou dívkou jsem se vrátila do třídy, kde už se v tu chvíli konala výuka. Požádala jsem vyučující, aby z výuky uvolnila problémovou dívku. Odvedla jsem ji do ředitelny. S ředitelkou jsme od ní zjistily, na jakých sociálních sítích snímky spolužačky zveřejnila a okamžitě jsme je z nich za pomoci dalšího kolegy vymazaly. Bohužel už byly u snímků komentáře od cizích lidí, které jsme museli informovat, že se jedná o trestný čin a domluvit se s nimi na vymazání komentářů a další nešíření těchto snímků. Do školy přijel otec problémové dívky a matka poškozené dívky. Obě dívky s rodiči byly pozvány k ředitelce. Otec problémové dívky celou dobu nejevil zájem o správné řešení vzniklého problému a odmítal vinu své dcery. Bohužel byl jedním z větších investorů školy a ředitelka si ho nechtěla popudit. Proto jsem nedokázala prosadit větší trest a problémová dívka tak dostala důtku třídního učitele, což podle mého názoru není dostačující trest za tak vážné provinění.

Jednoznačně nemohu říct, že bych s řešením problému byla spokojená. K šikaně ze strany problémové dívky docházelo dál, proto jsem si ještě jednou pozvala maminku poškozené dívky a řekla jsem jí, že by bylo nejlepší přeřadit její dceru do jiné třídy, aby s problémovou dívkou nepřicházela tolik do kontaktu. Maminka se ale rozhodla, že svoji dceru zapíše do jiné školy. Problémová dívka ve svém nevhodném chování pokračovala po celou dobu povinné školní docházky. Nikdy se mi nepodařilo prosadit vyšší trest, ačkoliv si myslím, že dvojka z chování by byla adekvátním trestem za výše zmíněné chování žákyně.

2

The student got into a dispute with a classmate with whom he is sitting on the bench. He often plays mobile games during recess and sometimes gets angry and beats himself up while playing. In this case, he hit a classmate hard in the thigh - until it stung. The classmate responded by taking his drinking bottle, running out of the classroom and throwing it in the hallway. He ran up behind him and hit him very hard on the back (the back was red). He realized what he had done and ran to the bathroom, where he cried.

The student is in the 7th grade and is 12 years old, friendly and active and has above average results. His classmate and roommate is also 12 years old. He is also friendly and active, plays volleyball and has above average results as well.

Emotional outbursts, Physical aggression

Neither the supervisor nor any of the teachers noticed the incident and were not present in the situation. She was alerted to the situation by her fellow students when she came to the classroom to teach. She called the students separately so that they could independently tell what happened. At the same time, she noticed the pupil's distinctly red back. The statement matched. After an hour during the break, they realized that they had discussed the situation and resolved it among themselves. Both of them became aware of their actions in affect, which is common for them when a dispute arises. They apologized and shook hands. However, she told them that it could be for a note and that she would decide. After class, they came to her office together and asked if they had a note. If they hadn't come, they probably would have gotten it. They only left with a warning as he knows they were both genuinely sorry. They got an imaginary point and I'll probably take a few points off of the year-long game.

(Disciplinary) Punishments, Agreement, Interview

The conflict was resolved by agreement. Pupils work together normally without any problem. While she was dealing with the problem she was busy with organizational matters, but ideally she would have them sign a contract regarding their problem that they would both agree on to prevent the conflict from happening again.

Longterm success

12 let, 7. ročník

počítačové a mobilní hry, parkour

Mgr., Aj

7

Žák se dostal do sporu se spolužákem, se kterým sedí v lavici. Často o přestávce hraje hry na mobilu a občas se při hraní naštve a mlátí kolem sebe. V tomto případě udeřil spolužáka silně do stehna – až to zaštípalo. Spolužák reagoval tak, že mu sebral láhev na pití, vyběhl ze třídy a vyhodil ji na chodbu. Za ním doběhl a udeřil velmi silně ho do zad (záda byla červená). Si uvědomil co udělal a utekl na záchod, kde se rozbrečel.

Žák chodí do 7. ročníku a má 12 let, je kamarádský a aktivní a má nadprůměrné výsledky. Jeho spolužák a spolusedící má též 12 let. Je také kamarádský a aktivní, hraje volejbal a stejně jako má nadprůměrné výsledky.

Dozor ani nikdo z vyučujících si incidentu nevšiml a nebyl v situaci přítomen. Na situaci byla upozorněna spolužačkami žáků, když přišla do třídy učit. Žáky si zavolala zvlášť aby nezávisle na sobě pověděli, co se stalo. Zároveň si i všimla výrazně červených zad žáka. Výpověď se shodovala. Po hodině o přestávce sami přišli, že situaci si vyříkali a vyřešili mezi sebou. U obou došlo k uvědomění jejich jednání v afektu, což u nich je časté v případě, že se objeví spor. Omluvili se a podali si ruce. Řekla jim však, že to může být za poznámku a že se rozhodne. Po výuce za ní společně přišli do kabinetu s dotazem, jestli teda poznámku mají. Kdyby nepřišli asi by ji i dostali. Odešli pouze s varováním, jelikož ví, že je to oba upřímně mrzelo. Dostali pomyslný puntík a asi jim uberu pár bodů z celoroční hry.

Konflikt byl vyřešen dohodou. Žáci spolu fungují normálně bez problému. V době, když problém řešila byla zaneprázdněna organizačními věcmi, ale v ideálním případě by je nechala podepsat smlouvu týkající se jejich problému, na které by se oba dohodly abych zabránila příštímu opakování konfliktu.

2

met the student when I started the sixth grade. She had problems at home, she was dissatisfied. She was always late for school. She had problems with attendance already in the first grade, but her parents always excused it by saying that she is young, she will learn. On the second stage, the problem persisted and began to escalate. She was late more and more often, sometimes she didn't even show up. When distance learning came along, she didn't sign up for a single class. The situation also escalated at home, already dysfunctional relationships were falling apart. The student herself started to attack her mother's partner, then sent a person on him. I remember the phone calls from her mother's partner asking for help.

The student lived with her mother and her boyfriend, but she was dissatisfied with the family background. She had no interests, she decided to give up on everything, she was not willing to cooperate, she had no respect for authorities or parents, apathetic, lazy, although she could be a good student, she had the disposition to do so. From apathetic behavior, she later changed to aggressive behavior, where she attacked her mother's partner or destroyed the furniture in the apartment.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems

Even when the student started coming to school late, I had a conversation with her about this topic. They had a short-term impact, for a few days she went to school on time. But the problematic behavior repeated more and more often, there were days when she didn't even come to school, she just stayed at home and did nothing, or slept. At this time, a series of interviews began with the pupil, her parents, we also dealt with the situation with the police. We hoped that they could accompany the student to school, but this solution was not possible, they were not allowed to enter the apartment, and since the student did not leave the apartment, they could not intervene in any way. The rights protection authority also intervened, but everything was without result.

Interview, Cooperation with experts

The interviews with the pupil had a positive effect only in the short term and only until about the seventh grade. After that, any intervention, any effort was futile, without result. In the end, the court took away the student's mother's rights of legal representative and the girl ended up in a children's home.

Failure

9. ročník

žádné které by se projevily)

Absence,Neposlušnost

vysokoškolské; aprobace český jazyk a výtvarná výchova

20 let

Žačku jsem poznala při nástupu do šestého ročníku. Měla problémy doma, byla nespokojená. Do školy chodila pořád pozdě. S docházkou měla problémy už na prvním stupni, rodiče to ale vždy omluvili se slovy, že je malá, naučí se. Na druhém stupni problém přetrvával a začal se stupňovat. Čím dál častěji chodila pozdě, někdy se ani neukázala. Když nastala distanční výuka, nepřihlásila se ani na jednu hodinu. Situace eskalovala i doma, rozpadaly se už tak nefunkční vztahy. Sama žákyně začala napadat partnera matky, následně na něj poslala osobu. Pamatuji na telefonáty partnera její matky s prosbami o pomoc.

Žákyně žila s matkou a jejím přítelem, v rodinném zázemí ale byla nespokojená. Neměla žádné zájmy, na vše se rozhodla rezignovat, nebyla ochotná spolupracovat, neměla respekt vůči autoritám, ani rodičům, apatická, líná, byť by mohla být dobrou studentkou, dispozice k tomu měla. Z apatického chování posléze přešla v agresivní jednání, kdy napadala partnera své matky nebo devastovala nábytek v bytě.

Už když začala žačka chodit do školy pozdě, vedla jsem s ní na toto téma konverzace. Krátkodobý dopad měly, po dobu několika málo dní chodila do školy včas. Jenže se problémové chování opakovalo častěji a častěji, byly dny, kdy ani nepřišla do školy, prostě zůstala doma a nic nedělala, případně spala. V této době započaly série pohovorů s žačkou, rodiči, situaci jsme řešili i s policií. Doufali jsme, že by mohli žákyni doprovázet do školy, ale toto řešení nebylo možné, nesměli vniknout do bytu, a jelikož žačka byt neopustila, nemohli nijak zasáhnout. Zasáhl i orgán ochrany práv, vše bylo bez výsledku.

Pohovory s žačkou měly pozitivní účinek pouze krátkodobý a jen zhruba do sedmého ročníku. Poté jakýkoli zásah, jakákoli snaha byla marná, bez výsledku. Nakonec soud odebral matce žačky práva zákonného zástupce a dívka skončila v dětském domově.

2

The situation arose due to the escalation of the long-term condition and functioning of the pupil. On Tuesday morning we had a two-hour class. It often happened that she did not go to class, and when she did, she was clearly tired, had difficulty maintaining attention and disturbed those around her. She was eating in class, laughing out loud and not paying attention. In this particular lesson, I had to remind her several times to work on what I assigned them. Most of the time I didn't point her out directly, but some group she was in.

At the time of greatest silence, when the students were supposed to work on something individually, she went to throw something away. She went to the basket barefoot in about ten centimeter heels, which echoed around the whole school. After sitting in the desk, she unwrapped her food and rolled her apple to the middle of the class. That's when I exploded. I started yelling at her. I just couldn't handle it. I sent her out of the classroom. In a fit of anger, I even raised my voice at her. This has only happened to me a few times in those five years. In retrospect, I know that she didn't understand why I kicked her out of the class and she felt wronged. She also dealt with other teachers, whom she claimed had given me a hard time.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems, Verbal disruption of lessons

But even his classmates themselves told him that my reaction was not unreasonable, even if it was. I see it as frustration from his behavior and his approach accumulated in me over a long period of time, and that's why I exploded. At that time, she also had a board exam due to attendance, which she did not attend. I didn't have much to do after that, because she still didn't go to class.

Disrespectful communication, Transfer of student

She was not interested in learning, which she herself declared to me. I had several opportunities to tell him that his approach and behavior were not adequate, but I did not use them. Her behavior didn't change that much after that. She still didn't go to class much, but she seemed offended and that's why she didn't disturb class, didn't eat and was quiet most of the time. I took it that she was in such silent resistance. At the end of the year, she then prepared very well for one exam, but that was only so that she wouldn't have to do commission exams from the whole year. So she didn't change her approach. I felt that I had lost her after this incident and any chance to move on with her or resolve it so that it would go in a good direction.

Failure

17 rokov, 3. ročník strednej školy (gymnázium)^

sociálne siete, psychotropné látky, zábava

Nepozornost,Nesoustředěnost

PhD. Matematika, Fyzika

6/7 rokov

Situace vznikla vyeskalovaním dlhodobejšieho stavu a fungovania žačky. V utorok ráno sme mali dvojhodinovku. Často sa stávalo, že nechodila na hodiny a keď chodila, tak bola zjavne unavená, ťažko udržiavala pozornosť a vyrušovala svoje okolie. Jedla na hodinách, nahlas sa smiala a nedávala pozor. Na tejto danej hodine som ju viac krát musel upozorniť, aby pracovala na tom, čo som im zadal. Väčšinou som neupozornil priamo ju, ale nejakú skupinu, v ktorej sa nachádzala.

V čase najväčšieho ticha, keď mali študenti individuálne na niečom pracovať, išla niečo vyhodiť. Neprezutá v asi desať centimetrových podpätkoch išla ku košu, čo sa ozývalo asi po celej škole. Potom ako si sadla do lavice, si vybalila jedlo a skotúľalo sa jej jablko až do stredu triedy. Vtedy som strašne vybuchol. Začal som na ňu kričať. Proste som to nezvládol. Poslal som ju preč z triedy. V návale hnevu som na ňu aj zvýšil hlas. Toto sa mi za tých päť rokov stalo len pár krát. Spätne viem, že ona nerozumela prečo som ju vyhodil z triedy a cítila sa ukrivdená. Riešila to aj s inými učiteľmi, ktorým tvrdila, že mi preplo.

Ale aj jej samotní spolužiaci jej hovorili, že moja reakcia nebola neprimeraná, aj keď neprimeraná bola. Vnímam to tak, že sa vo mne za dlhší čas nahromadila frustrácia z jej správania a z jej prístupu a preto som vybuchol. Vtedy mala aj komisionálnu skúšku kvôli dochádzke na ktorú neprišla. Nemal som to potom ani moc ako riešiť, lebo stále nechodila na hodiny.

Nemala záujem sa učiť, čo mi aj sama deklarovala. Mal som síce viac príležitostí jej odkomunikovať, že jej prístup a správanie nie sú adekvátne, ale nevyužil som ich. Jej správanie sa potom až tak nezmenilo. Stále moc nechodila na hodiny, ale pôsobila urazene a preto na hodinách nerušila, nejedla a bola väčšinu času ticho. Bral som to tak, že bola v takom tichom odpore. Na konci roka sa potom veľmi dobre pripravila na jednu skúšku, ale to bolo len preto, aby nemusela robiť komisionálne skúšky z celého roka. Takže nezmenila svoj prístup. Vnímal som, že som ju po tomto incidente stratil a hocijakú šancu sa s ňou ďalej posunúť alebo to vyriešiť, tak aby to išlo dobrým smerom.

2

The student was diagnosed with ADHD. He did not transfer to the school where the problem occurred until the 5th grade, thus to the second grade. At the previous school, they did not solve his problem much and did not take steps to ensure that he did not disturb and drag other classmates with him (except for shouts and notes). Despite the fact that the student fit into the group relatively quickly and found friends, he often got angry in class, talked about the students around him, and often did not do work that he did not enjoy and instead did something that he enjoyed. It is not possible to choose a single situation that would 'force' the teacher to react, but rather it was a long-term problem that the teacher decided to solve.

The student had average grades, but had the potential to achieve excellent grades. The biggest problem was the frequent loss of attention and the urge to do something else. He wasn't naughty and was often sorry for a reprimand or remark, but he usually couldn't help himself and 'had to start doing something' which often disrupted the lesson. His nature was mild and friendly and essentially obedient.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

As a suitable solution, the teacher came up with an agreement with the student. If the student completes an exercise or task earlier and the teacher checks it and it is good, he can take his activity that will occupy him and will not disturb the lesson or the students around. The advantage was that the pupil had drawing as a favorite activity and always carried a notebook with him in which he drew various pictures. His notebook was often confiscated because he was drawing instead of studying. However, his seizure mostly led to him shifting his activity to interacting with his classmates. By being saddened by the notes and admonitions, the pupil was glad that he could draw with impunity, provided he fulfilled the given conditions. Of course, he had to hide the notebook again when moving on to the next exercise. He was very smart by nature and when he focused on a task and had free time he achieved above average results. Due to his gentle nature and obedience, this system started to work very well and proved itself in the following classes. The same possibility of an activity was offered to other pupils, but most preferred to keep the whole time for solving the tasks and the pupil was more or less the only one who used it.

Agreement

Solving the problem turned out to be very effective. Thanks to it, not only did it prevent disruptions in class, but it also improved the student's skills and the overall calm working environment in the classroom. He wasn't otherwise problematic, and even if his attention sometimes wandered off the subject and he had to be reprimanded, his performance and behavior improved radically. This method was later applied by other teachers in classes where it was possible. This agreement took effect almost immediately upon its implementation and did not encounter any major problems either immediately after implementation or in the long term. Once again, I must point out a huge advantage in the student's character, which was non-confrontational. This allowed the measure to work so well and not be abused in any way.

Longterm success

11 let – 5. ročník

Sport, malování

ADHD

Nepozornost,Hyperaktivita

Magisterský titul – matematika/zeměpis

13

Žák byl diagnostikovaný s ADHD. Na školu, kde k problému došlo, přestoupil až v 5. třídě, tudíž na druhý stupeň. Na minulé škole jeho problém příliš neřešili a nepodnikly kroky k tomu, aby nevyrušoval a nestahoval s sebou další spolužáky (vyjma okřiknutí a poznámek). I přesto, že žák zapadl do kolektivu poměrně rychle a našel si kamarády, tak v hodině často zlobil, mluvil na žáky kolem sebe a práci, která ho nebavila často nedělal a místo toho dělal něco, co jej bavilo. Nedá se vybrat jediná situace, která by 'donutila' učitele k reakci, ale šlo spíše o dlouhodobý problém, který se učitel rozhodl řešit.

Žák měl průměrné známky, ale měl potenciál i na výborné. Největším problémem byla častá ztráta pozornosti a nutkání dělat něco jiného. Nebyl zlobivý a napomenutí či poznámka ho často mrzela, ale obvykle si nemohl pomoct a 'musel začít dělat něco' co často narušilo výuku. Jeho povaha byla mírná a přátelská a ve své podstatě i poslušná.

Jako vhodné řešení učitel vymyslel, že s žákem uzavře dohodu. Pokud žák splní dříve nějaké cvičení nebo úkol a učitel jej zkontroluje a bude dobře, může si vzít svoji aktivitu, která ho zabaví a nebude vyrušovat výuku, nebo žáky kolem. Výhodou bylo, že měl žák jako oblíbenou aktivitu kreslení a vždy si s sebou nosil sešitek, do kterého si kreslil různé obrázky. Často mu byl sešit zabaven z důvodu, že si kreslil místo výuky. Jeho zabavení však většinou vedlo k tomu, že svoji aktivitu přesunul na interakci se spolužáky. Tím, že žák byl smutný z poznámek a napomenutí, byl rád, že si může kreslit beztrestně, pokud ovšem splní dané podmínky. Sešit musel samozřejmě znovu schovat, když se přecházelo na další cvičení. Byl ve své podstatě velmi chytrý a když se soustředil, aby úkol splnil a měl pak volný čas dosahoval nadprůměrných výsledků. Vzhledem k jeho mírné povaze a poslušnosti začal tento systém velmi dobře fungovat a osvědčil se i v dalších hodinách. Stejná možnost nějaké aktivity byla nabídnuta i dalším žákům, ale většina si raději nechala celý čas na řešení úkolů a žák byl víceméně jediný, kdo tohoto využíval.

Řešení problému se ukázalo jako velmi efektivní. Díky němu se předešlo nejen vyrušování v hodině, ale i ke zlepšení žákových dovedností a celkovému klidnému pracovnímu prostředí ve třídě. Nebyl jinak problémový, a i když jeho pozornost občas uskočila od tématu a musel být někdy napomenut, tak se jeho výkon a chování radikálně zlepšilo. Tuto metodu později aplikovali i jiní učitelé v hodinách, ve kterých to bylo možné. Tato dohoda začala platit téměř okamžitě od jejího zavedení a nesetkala se s žádnými většími problémy ani hned po zavedení ani dlouhodobě. Ještě jednou musím upozornit na obrovskou výhodu v povaze žáka, která byla nekonfliktní. Díky tomu mohlo toto opatření fungovat tak dobře a nebylo ho nijak zneužíváno.

2

The student I had in my class was a long-haired blonde, at first glance inconspicuous, even loud. I put her in the first pew so that I could see her better, as she had certain restrictions. It was obvious from the beginning that she was slower and that I had to repeat to her several times what I wanted from her. She was the last to submit everything, her handwriting was sloppy and she shouted unrelated things in class. She had attention problems, often played with something on the bench and I had to confiscate something all the time. Sometimes she left the place and went to look out the window or throw something in the trash. On top of that, she refused to work when she told me she wasn't going to do it, pushed the notebook away, and couldn't move her. She ignored my prompts and cues. At the time this was happening, we didn't have assistants at the school yet, so all the children were under my care.

Žačka comes from a complete family, she has an older sister and a younger brother. He lives with his parents in the family house. Father is a veterinarian, mother a nurse. Communication with the parents was good, but they didn't want to admit that their daughter might have a deeper problem. The class in which the pupil went was not the best collective, the children were divided into groups. The student often played alone or with one classmate. His classmates noticed that he was behaving differently, but after explaining the situation, they accepted it.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

On the day of the incident, I was under the pressure of personal problems and the pupil was having 'his day'. She disobeyed me, refused to work and got angry. In a fit of rage, I started yelling at her and threw her out the door. After a while, however, I took her back to the classroom, sat her on the desk, and we continued the lesson. After an hour I talked to her, she was angry and insecure, but the situation calmed down. I told her that I wouldn't shout anymore, but that she had to work like the others. When she refused to work, I left her alone and wrote the tasks in a message box for my parents.

Disrespectful communication, Transfer of student, Interview

After the incident, the tension was felt both in the student and in me. I was afraid that the cooperation would be even more difficult, but luckily that didn't happen. Relations between us were strained for a while, but things gradually improved. I tried to be accommodating to the student and when she refused to work, I let her calm down on her own. The incident showed me that I don't want to deal with the situation like this, and the pupil stopped shouting during the lessons.

Failure

9 let, 3. třída

Malování, kreslení, zvířátka

Dyslexie,Dysgrafie,Dysortografie

Nepozornost,Vykřikování,Odmítání spolupráce,Neposlušnost

Magisterský akademický titul (učitelství pro 1. stupeň ZŠ)

23

Byla jsem třídní učitelkou žákyně. Třídu jsem přebrala od 3. třídy. Od jejich dosavadní učitelky, která náhle onemocněla, jsem něměla o ní téměř žádné zprávy, jen nějaké základní údaje, které rodiče dodali z poraden. V té době se diagnózy tak neřešily nebo je rodiče ani nechtěli zjišťovat, protože to brali jako něco ostudného. Takže mi nezbývalo nic jiného, než čekat, co s kterým dítkem se bude dít, což byl tedy případ i žákyně, na první pohled nenápadné až zakřiknuté. Měla jsem ji posazenou hned v první lavici, před učitelským stolem. Jednak proto, že byla menšího vzrůstu a taky proto, že se děti s určitými omezeními snažím posazovat blíže k sobě, abych na ně lépe viděla. Sleduji zda pracují, stíhají nebo jak se tváří, jestli rozumí nebo nerozumí, co po nich vlastně chci. Už od počátku jsem viděla, že je žákyně celkově pomalejší a že jí musím několikrát opakovat, co vlastně chci. Vše odevzdávala jako poslední, někdy to dodělávala i přes přestávku a písmo bylo dost neúhledné. V hodinách vykřikovala úplně jiné věci, než ty, na které jsem se ptala. Měla také problémy s pozorností, často si na lavici s něčím hrála a já jsem neustále něco zabavovala. Stalo se také, že opustila během výuky místo a šla se třeba podívat z okna nebo šla desetkrát ke koši něco vyhodit. A do toho všeho se přidala odmítavost práce. Z ničeho nic mi třeba řekla, že to ona dělat nebude, odsunula sešit a nešlo s ní hnout. Odmítala se mnou i spolupracovat, vůbec na moje pobídky a náznaky nereagovala, vyloženě mě ignorovala. Na škole jsme v té době neměli asistenty, takže děti byly čistě v mé péči. Pamatuji si na okamžik, na který tedy nejsem vůbec pyšná. Řešila jsem zrovna nějaké zdravotní věci, rodinné věci, hodně se toho zrovna nakupilo a do toho všeho měla žákyně zrovna svůj den. Takže se to tak vše sešlo. Nevím přesně co jsme dělali. Podstatné je, že mě žákyně neposlouchala, odmítala pracovat, začala se vztekat a ještě neváhala se natáhnout pro toho plyšáka, kterého měla zase sebou. A já jsem začala křičet. A křičela jsem teda opravdu hodně, protože si doteď pamatuji zaskočené výrazy ostatních dětí. A k tomu všemu jsem žákyni vyhodila za dveře.

Žákyně pochází z kompletní rodiny, má jedu starší sestru a mladšího bratra. Všichni bydlí společně s rodiči v rodinném domě. Tatínek je veterinář, maminka zdravotní sestra. Dá se říci, že komunikace s rodiči probíhala poměrně dobře. Tatínek byl vždy velice příjemný, maminka také, ale o tom, že jejich dcera má možná nějaký hlubší problém, že její projevy nemusí být nutně jen nekázeňské se úplně bavit nechtěli. To bylo očividné, né, že by na mě byli nějak nepříjemní, ale prostě si to nepřipouštěli. Když se na to dívám s odstupem, tak si myslím, že tam klidně nějaká ta forma autismu nebo možná i určitá mentální zaostalost, klidně mohla být. Jak je na tom žákyně dnes se přiznám, že vůbec netuším. Žákyně měla tu smůlu, že její třída zrovna teda nebyla úplně dobrý kolektiv. Tam byly děti docela dost rozdělné na skupinky a vím, že o přestávkách si hrála buď sama nebo s jednou holčičkou, co seděla v lavici za ní. Ale musím zase říct, že nevypadala, že by jí to nějak vadilo, být sama. Ona si vždy přinesla nějakého plyšáka, což byla jedna z těch dost často zabavovaných věcí a s tím si vyhrála sama. Jestli tam vznikaly nějaké zásadnější rozdíly mezi dětmi už nevím, ale asi ne, to bych si zřejmě pamatovala. Spolužáci se několikrát ptali, proč žákyně třeba nepočítá a oni musí nebo proč opouští své místo, když máme hodinu. Vždy se to objasnilo a uzavřelo pro obě strany. Děti jsou všímávé, takže si myslím, že sami brzy vycítily, že je žákyně prostě trošku jiná, zjednodušeně řečeno.

Na konkrétní slova si nevzpomenu, ale křičela jsem na ni. Určitě to nebyla dvakrát příjemná slova, pěkný tón a ještě jsem ji poslala za ty dveře, takže to se mi opravdu vůbec nepovedlo. Následně se mi to rozleželo a za chvíli jsem pro ni za ty dveře šla. Posadila jsem ji zpět do lavice, podala sešit a pokračovalo se. Ale byla rozhozená ona, já i děti, takže to je pak efektivita výuky nulová. Po hodině jsem si k ní ještě sedla a bylo vidět, jak je taková naštvaná a nejistá zároveň. Naštěstí se to pak uvolnilo, já jsem jí řekla, že už nebudu křičet, ale že musí pracovat stejně, jako musí pracovat její spolužáci a urovnalo se to. Myslím, že jsem pak ani nechtěla, aby ty úlohy děti dodělávaly. Sama nevím, proč jsem se tak vytočila, když jsem to věděla, že s ní ty problémy jsou, stejně jako jsem věděla, že za to svým způsobem nemůže. Ale stalo se, bohužel a já jsem se z toho poučila. Nic podobného se mi již nestalo. Dnes už bych žádné dítě neposlala za dveře, máme po škole všude schody, mohlo by se cokoliv stát.

Rozhození z toho byli nakonec úplně všichni, včetně mě. Obávala jsem se, aby nebyla ta práce s žákyni nakonec ještě těžší, aby se mnou třeba neodmítala spolupracovat úplně. To se naštěstí nestalo. Jasně, nějakou dobu to mezi námi bylo takové zvláštní i napjaté. Tady ten výstup jsem s nikým dál neřešila a žákyně pravděpodobně také ne, takže kdoví, možná si i ona uvědomila, že se nechovala nejlépe. Tím samozřejmě neomlouvám sebe. Později už jsem si dávala pozor a snažila jsem se k ní být vztřícná jako dřív. Když se zasekla a odmítala mi pracovat, tak jsem ji prostě musela nechat. Ona se trošku vyvztekala, urazila a zase to bylo dobré. Dodělala si to buď o přestávce nebo jsem jí to připsala do vzkazovníčku pro rodiče, aby to s ní dopsali. Ten incident měl však i pozitiva. Jednak jsem si uvědomila, že takhle žádné situace řešit nechci a žákyně mi přestala vykřikovat v hodinách. Takže ten hluk asi zapůsobil na obě dvě. Pyšná na to ale nejsem.

2

The student was a little different from the first grade. He never brought a snack to school, he gets angry very easily. Even a minor disagreement with the teacher, a different opinion of someone else, if he forgets something at home will decide him in class. He often leaves the house upset, and you can see right away on the bus that something is going on. He is often vulgar, aggressive and even dangerous in class. He once stabbed his assistant with a pin because he didn't like something at that moment. Previously, we dealt with everything within the school and pedagogical-psychological counseling or special-educational facility, but after this incident we transferred the case to OSPOD.

He is a more temperamental student who is easily disturbed and upset. He is often uncooperative, aggressive, angry, threatens teachers, speaks rudely and uses vulgar gestures. On the contrary, in situations where he manages to be the center of attention, he knows how to calm down and tries to cooperate with other classmates. Her parents divorced and she is now growing up with her mother, her boyfriend, and a sister that her mother has with her boyfriend. They don't take much care of him at home and give all their attention to his little sister. He is therefore trying to win at least a place in school.

Physical aggression, Verbal aggression

I've been watching him for a long time. Already in the first grade came the first reminders, notes and complaints from teachers. We informed the mother about various problems at school and recommended a visit to a pedagogical-psychological counseling center. In the beginning, the mother cooperated and visited the pedagogical-psychological counseling center with him several times. The mother later found a boyfriend and has a three-year-old daughter with him. He is already being forgotten at home and they pay almost no attention to him. He meets his father sometimes on the weekend when he takes him on a trip, but he does not have an educational role with him. His anger, aggression and vulgarity escalated, and his mother always said that she was teaching her son to be independent and that it would be resolved somehow. His care is neglected, and therefore the problem was handed over to the OSPOD organization. She resolved the situation by visiting his house occasionally to see how they were doing. The words of the organization, I quote 'it's better to have a bad family than none at all'.

Cooperation with experts

It is not possible to find a successful solution for him. His parents don't take care of him, they don't follow the recommendations of the school counseling facility, they don't guide him to do his homework, to be polite or anything else. He still does not bring a snack to school, speaks inappropriately, uses vulgar gestures, is restless and even aggressive. The environment in which he lives is not stimulating for him. OSPOD solves the situation with only a few visits to their home. The mother does not want any help in terms of education or tutoring. The elementary school agreed with the mother that she would give information about how education is going on at home by phone once a week. The teaching assistant keeps a diary of his behavior and how he works in class. This diary serves as a communication channel with parents and they have access to it. On the part of legal representatives, however, there is no progress in education and they still do not take good care of him. Therefore, this problem still cannot be solved.

Failure

12 let, 6. ročník

knihy

Psychiatrická diagnoza,ADHD

Vulgární vyjadřování,Verbální agresivita,Agrese

Mgr., biologie, chemie, zeměpis, výchovný poradce

25 let

Žák byl už od první třídy trochu jiný. Nikdy nenosil svačinu do školy, velmi snadno se rozzlobí. Rozhodí ho v hodině i drobná neshoda s učitelem, jiný názor někoho jiného, když něco doma zapomene. Často chodí už z domu rozladěný a jde to vidět hned v autobusu, že se něco děje. Často bývá v hodině vulgární, agresivní až nebezpečný. Jednou pobodal svoji asistentku špendlíkem, protože se mu něco v tu chvíli nelíbilo. Dříve jsme řešili všechno v rámci školy a pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálně-pedagogického zařízení, ale po tomto incidentu jsme předali případ na OSPOD.

Je temperamentnější žák, kterého snadno něco vyruší a zneklidní. Často nespolupracuje, je agresivní, vzteklý, vyhrožuje učitelům, neslušně mluví a používá vulgární gesta. Naopak v situacích, kdy se mu daří být středem pozornosti se umí uklidnit a snaží se spolupracovat s ostatními spolužáky. Rodiče se rozvedli a teď vyrůstá s matkou, jejím přítelem a sestrou, kterou má matka s přítelem. Doma se o něj moc nestarají a veškerou pozornost přikládají jeho malé sestře. Snaží se proto vydobýt alespoň nějaké místo ve škole.

Pozorovala jsem ho už delší dobu. Už v první třídě přišly první upomínky, poznámky a stížnosti od učitelů. Matku jsme informovali o různých potížích ve škole a doporučili jsme návštěvu pedagogicko-psychologické poradny. Matka na začátku spolupracovala a pedagogicko-psychologickou poradnu s ním několikrát navštívila. Matka si později našla přítele a s ním má tříletou dceru. Na něj už se doma zapomíná a nevěnují mu téměř žádnou pozornost. S otcem se stýká občas na víkend, když ho vezme na nějaký výlet, ale výchovnou roli u něho nemá. Vzteklost, agresivita a vulgarita se u něj stupňovala a matka vždy řekla, že syna učí samostatnosti a že se to nějak vyřeší. Péče o něj je zanedbaná, a proto byl problém předán organizaci OSPOD. Ta situaci vyřešila tak, že občas dochází k němu domů a podívají se, jak to u nich probíhá. Slova organizace, cituji 'lepší je mít špatnou rodinu než žádnou'.

U něj se nedaří dobrat nějakého úspěšného řešení. Rodiče se o něj nestarají, neplní doporučení školského poradenského zařízení, nevedou ho k plnění domácích úkolů, slušnosti ani k ničemu jinému. Stále nenosí svačinu do školy, nevhodně mluví, používá vulgární gesta, je neklidný až agresivní. Prostředí, ve kterém žije, pro něj není podnětné. OSPOD situaci řeší pouze několika návštěvami u nich doma. Matka si žádnou pomoc z hlediska výchovy nebo doučování nepřeje. Základní škola se s matkou dohodla, že bude telefonicky jednou týdně podávat informace o tom, jak doma probíhá výchova. Asistent pedagoga vede deník o jeho chování a o tom, jak pracuje v hodině. Tento deník slouží jako komunikační cesta s rodiči a ti k němu mají přístup. Ze strany zákonných zástupců ovšem není žádný posun ve výchově a o něj se stále dobře nestarají. Tento problém se proto stále nedaří vyřešit.

2

In the teacher's class there was a boy with above average results in the class, the boy comes from a complete family, where they try to help the boy in his education. The boy has a disease of the immune system and is often sick, goes to school tired and sometimes falls asleep during classes. However, he is prompt and can respond to questions and answer them correctly. The boy is introverted but has no problem communicating with his classmates. During the last months, the teacher began to notice that the boy was losing weight, which she thought was due to his illness. She didn't notice anything unusual in the classroom. A few weeks ago, a student came to her asking if she could help the boy because he was being bullied by his classmate. The teacher did not know about the given behavior because it was during breaks or after school. A classmate frequented his classmate with verbal attacks aimed at his health and his figure.

The classmate comes from an incomplete family, his mother still takes care of his older brother. It is said that the parents separated because the father spent a lot of time on the road. Both children are in the care of the mother and the father is allowed to visit them. The boy is rather extroverted, likes attention and is competitive, his results in class are average. A bullied boy from a complete family, where both parents take care of him, has a disease of the immune system, the parents are thinking about home schooling because of his health condition, but they do not want to deprive the boy of a team. The student has above average results in school.

Bullying

The teacher invited the classmate to her office after class, she tried to act so that it didn't look like she had a problem. She told him that she knew about the verbal attacks on his classmate. She asked him why he was doing that. The classmate was silent at first, but then admitted that he was doing it out of envy. He doesn't like how the bully falls asleep in class, but he still gets good grades and doesn't have to study. The classmate cried because he was sorry that he tries and doesn't have the same results as the bullied one, and if he doesn't get good grades, his father scolds him for it. The teacher tried to explain so that he could empathize with the feelings of the bullied, who does not talk about his illness and tries to be like others. The teacher explained to a classmate the condition of the bullied, who knew about his illness, but did not know what was causing it. The classmate of his own accord began to regret his words to his classmate. He promised the teacher that he wouldn't do it again. The next day, the teacher also talked to the bullied, who wondered what she was going to do with him. She told him that she knew about the classmate's behavior and wondered what he had to say about it. The bullied said that it is true, everything that is happening and that the classmate is equally right in everything he says. This led to anorexia, where he stopped eating because he lost his appetite. The teacher tried to encourage him, saying that it was not true and that the classmate had his own problems, which he took out on him. She told him that she had already spoken to the classmate and if his behavior was repeated, to tell her immediately.

Agreement, Interview

Two weeks after the incident, the problems did not recur, the bullied boy started eating normally at school, and after a month his physical condition also started to improve. The teacher started tutoring the bullied and thereby helped him improve his academic average. The teacher is satisfied with the result of the solution. To her surprise, there is no tense atmosphere in the classroom. The boys communicate with each other only when they have to, but neither one bothers the other in any way.

Longterm success

11 let, 5. Třída (základní školy)

Sport, hraní počítačových her

Mgr., učitelství pro první stupeň

20 let

Ve třídě paní učitelky se nacházel chlapec s nadprůměrnými výsledky ve třídě, chlapec pochází z úplné rodiny, kde se snaží chlapci pomáhat při vzdělávání. Chlapec má onemocnění imunitního systému a bývá často nemocný, do školy chodí unavený a během výuky občas usíná. Avšak je pohotový a dokáže reagovat na dotazy a správně na ně odpovědět. Chlapec je introvertní, ale nemá problém komunikovat se svými spolužáky. Během posledních měsíců si paní učitelka začala všímat, že chlapec začíná ubývat na váze, jako příčinu si myslela jeho nemoc. Ve třídě si ničeho neobvyklého nevšimla. Před několika týdny za ní došla žačka, jestli by mohla chlapci pomoci, protože je šikanovaný od svého spolužáka. O daném chování paní učitelka nevěděla, protože se dělo o přestávkách a nebo po škole. Spolužák svého spolužáka častoval slovními útoky cílené na jeho zdraví a jeho postavu.

Spolužák pochází z neúplné rodiny, matka se ještě stará o staršího bratra. Rodiče se rozešli prý kvůli tomu, že otec trávil mnoho času na cestách. Obě děti jsou v péči matky a otec je smí navštěvovat. Chlapec je spíše extrovert, má rád pozornost a je soutěživý, jeho výsledky ve třídě jsou průměrné. Šikanovaný chlapec z úplné rodiny, kdy se mu věnují oba rodiče, má onemocnění imunitního systému, rodiče uvažují o domácí výuce kvůli jeho zdravotnímu stavu, nechtějí však chlapce připravit o kolektiv. Žák má nadprůměrné výsledky ve škole.

Paní učitelka si spolužáka po vyučovací hodině pozvala k sobě do kabinetu, snažila se působit tak, aby to nevypadalo, že má problém. Řekla mu, že ví o slovních útocích na jeho spolužáka. Ptala se ho, proč tak činí. Spolužák nejdříve mlčel, ale pak se přiznal, že to dělá ze závisti. Nelíbí se mu, jak šikanovaný usíná v hodinách, ale i přesto má dobré známky a nemusí se učit. Spolužák se rozplakal, protože mu bylo líto, že on se snaží a nemá stejné výsledky jako šikanovaný a když nemá dobré známky, tak ho otec za to kárá. Paní učitelka se snažila vysvětlit, aby se vcítil i do pocitů šikanovaného, který o své nemoci nemluví a snaží se být jako ostatní. Paní učitelka vysvětlila spolužákovi stav šikanovaného, který věděl o jeho nemoci, ale nevěděl, co všechno způsobuje. Spolužák sám od sebe začal litovat svých slov ke svému spolužákovi. Slíbil paní učitelce, že už to nebude dělat. Další den si paní učitelka promluvila i se šikanovaným, který se divil, co bude s ním chtít řešit. Řekla mu, že ví o chování spolužáka a zajímalo ji, co má k tomu říct. Šikanovaný řekl, že je to pravda, vše co děje a že má spolužák stejně pravdu ve všem, co říká. Z toho vznikla anorexie, kdy přestal jíst, protože ztratil chuť. Paní učitelka se jej pokusila povzbudit, s tím, že to není pravda a spolužák má své problémy, které si vylívá na něm. Řekla mu, že se spolužákem už mluvila a pokud by se jeho chování opakovalo, aby jí to hned řekl.

Po dvou týdnech od incidentu se již problémy neopakovaly, šikanovaný začal ve škole normálně svačit a po měsíci se začal zlepšovat i jeho fyzický stav. Paní učitelka začala dělat šikanovanému doučování a tím mu pomohla si zlepšit studijní průměr. S výsledkem řešení je paní učitelka spokojená. K jejímu překvapení nepanuje ve třídě napjatá atmosféra. Chlapci mezi sebou komunikují jen když musí, ale ani jeden druhého nijak neobtěžuje.

2

One day I came to work and a student from the seventh grade came to my office saying that her classmate had taken the other classmate's textbooks and did not want to return them to him. Therefore, I went to class and called the student to confirm the situation and possibly find out more detailed information about the incident. The student confirmed the situation and also mentioned that for the umpteenth day in a row, another student regularly takes his snack under the threat that he will make sure that no one takes him to the basketball team in gym. The student was sad about the situation and it was clear that he would not come to solve the situation himself because he was afraid of the reaction of another student outside the school. For this student, this was not the first case of bullying on his part. There were already problems in the past in his previous class - from which he then failed. But once there was an intervention and the bullying stopped.

Student: 7th grade, 14 years old, problem student, repeated fifth grade, extrovert, has a group of similar students around him in class. Another student: 7th grade, 13 years old, problem-free student, above average grades, quiet rather introverted boy, doesn't have many friends. Female student: 7th grade, 13 years old, extroverted girl, above average grades, class representative.

Violation of classroom/school rules, Bullying

took the student with me to the office so that we would not discuss the situation in the corridor. I asked him if I could call his class teacher so that she would also be there for the solution. The student agreed. In the office, we told the class teacher what had happened and talked with the student about the details of the incident. We found out how long the bullying lasted, what exactly happened, who was involved in the situation apart from the pupil and another pupil. After finding out all the important information, we sent the student back to class and called another student. At this moment, the educational advisor also came to see us. Another student initially denied the whole situation, but after threatening to call the police on suspicion of stealing textbooks, he admitted to us everything the student had mentioned. We called the parents of both students to let them know about the situation and to come to school the next day. The next day, we sat down with the parents of both students and proposed a solution. Another student returns all the textbooks, apologizes, and brings a favorite candy to school as compensation for all the stolen snacks. Another student will also stop influencing the running of the gym lesson, we later discussed this step with the gym teacher, who agreed to the measure that during team games the children will no longer choose the team captain themselves, but the students will take turns in 'captain' according to the class list. We subsequently told both boys about all the measures and they both agreed.

Agreement, Interview, Cooperation with experts

The very next day, after the conversation with the parents, another student carried out all the steps we had agreed on the day before. From this time on, a pupil and another pupil had no problem with each other. Another student returned all the textbooks and apologized. In PE, the selection of students for captaincy was eventually changed in all classes to avoid similar situations. Another student stopped acting out for a while, but it was before the summer holidays, so now we see a deterioration in his behavior already in the first week of school. We will see how it continues, or I would like to arrange a preventive session with an educational counselor for him.

Longterm success

14, 7. třída

Videohry, fotbal

Šikana

Magisterské, anglický jazyk a hudební výchova

24

Jeden den jsem přišla do práce a do kabinetu za mnou přišla žákyně ze sedmé třídy s tím, že její spolužák vzal druhému spolužákovi jeho učebnice a nechce mu je vrátit. Šly jsem proto do třídy a zavolala jsem si žáka, abych si situaci potvrdila a případně zjistila nějaké podrobnější informace k incidentu. Žák situaci potvrdil a zmínil se také o tom, že už několikátý den v kuse mu jiný žák bere pravidelně svačinu pod výhružkou, že v tělocviku zařídí, že si ho nikdo nevezme do týmu na basketbal. Žák byl ze situace smutný a bylo vidět, že by situaci sám řešit nepřišel, protože měl strach z reakce jiného žáka mimo školu. Pro tohoto žáka to nebyl první případ šikany z jeho strany. Už v minulosti byly problémy v jeho minulé třídě – ze které potom propadl. Tam se ale jednou zakročilo a šikana přestala.

Žák: 7. třída, 14 let, problémový žák, opakoval pátou třídu, extrovert, ve třídě má kolem sebe skupinku podobných žáků. Jiný žák: 7. třída, 13 let, bezproblémový žák, nadprůměrný prospěch, klidný spíše introvertní chlapec, nemá moc kamarádů. Žákyně: 7. třída, 13 let, extrovertní dívka, nadprůměrný prospěch, reprezentantka třídy.

Vzala jsem s sebou do kabinetu žáka, abychom se o situaci nebavili na chodbě. Zeptala jsem se ho, jestli můžu zavolat jeho třídní učitelku, aby u řešení byla také. Žák souhlasil. V kabinetu jsem spolu paní třídní učitelce sdělili, co se stalo a s žákem jsem si povídali o detailech incidentu. Zjistili jsme, jak dlouho šikana trvá, co se přesně stalo, kdo se do situace zapletl kromě žáka a jiného žáka. Po zjištění všech důležitých informací jsme žáka poslaly zpět do třídy a zavolaly si jiného žáka. V tuto chvíli za námi přišel i výchovný poradce. Jiný žák nejdříve celou situaci zapíral, ale po výhružce zavoláním policie kvůli podezření na krádež učebnic nám přiznal vše, o čem se žák zmínil. Zavolali jsme rodičům obou žáků, aby o situaci věděli a aby se druhý den stavili do školy. Druhý den jsme si sedli s rodiči obou žáků a navrhli řešení. Jiný žák vrátí veškeré učebnice, omluví se a přinese do školy oblíbenou sladkost jako odškodnění za všechny ukradené svačiny. Jiný žák také přestane ovlivňovat chod hodiny tělocviku, tento krok jsme později probrali i s vyučujícím tělocviku, který souhlasil s opatřením, že při týmových hrách už si děti nebudou samy volit kapitána týmu, ale žáci se v 'kapitánování' budou střídat podle třídního seznamu. Všechny opatření jsme následně sdělili i oběma chlapcům a oba souhlasili.

Hned druhý den po konverzaci s rodiči jiný žák provedl všechny kroky, na kterých jsme se den předem domluvili. Od této doby žák a jiný žák neměli mezi sebou žádný problém. Jiný žák vrátil všechny učebnice a omluvil se. V tělocviku se nakonec výběr žáků pro kapitánování změnil ve všech třídách, aby se předešlo podobným situacím. Jiný žák se na nějakou dobu přestal projevovat, bylo to ale před letními prázdninami, takže teď už za první týden školy vidíme zase zhoršení v jeho chování. Uvidíme, jak to bude pokračovat, případně bych mu ráda domluvila preventivní sezení s výchovným poradcem.

2

The student was left in the classroom after the lesson as a punishment, and when he was taken to the locker room, he behaved loudly and provocatively towards me. He was reprimanded twice along the way and when he started yelling and pushing his classmates in the locker room, I reprimanded him a third time, telling him to get out of the classroom because he was going back to the classroom with me, where he would be after school for a while. The student started getting angry, talking back and shouting.

Compared to the class, the student is above average intelligent, but has major problems with authority and thus with following certain rules. He has a positive relationship with female teachers and some male teachers. On the contrary, she usually has a problem with men. Punishments that interfere with his free time bother the student the most.

Physical aggression, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

First of all, it was necessary to prevent violence in the locker room, this was achieved by taking the student to class. The student and I subsequently talked about why he was taken from the locker room back to the classroom. The student initially retorted that the fact that he shouted a little and punched someone once was no reason for him to be out of school. But when it was explained to him that he was disturbing the other classes by shouting on the way to the locker room, and he remembered how it bothered him when the other students disturbed him in the lesson with his noise in the corridor, he acknowledged that it was not fair of him. We continued on and talked about drooling. From our conversation, we finally came to the conclusion that if he continued this, someone would definitely retaliate against him, which he would not like and there would probably be a physical conflict, which needed to be prevented on my part and considering that he started and no one had paid him back yet, so it was only fair that he had to be escorted out of the locker room. After this conversation, he was taken back to the already empty locker room and allowed home.

(Disciplinary) Punishments, Transfer of student, Interview, Warning

From a short-term point of view, the solution was successful, apart from the fact that the student no longer yelled at anyone in the locker room, he stopped making more noise for a few days and generally behaved better than before. In the long term, I feel that the student sees me as someone who tries to approach all conflicts fairly, and thus I have an imaginary ace up my sleeve in the form of the sentence: "You know that if I'm nothing else, I'm fair.

Longterm success

12

hudba, fotbal, bojové sporty

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Lhaní,Provokace,Fyzické násilí

Vysokoškolské

12

Žák byl po vyučování za trest nechán ve třídě, při jeho odvádění do šatny se choval hlasitě a vůči mně provokativně. Po cestě byl dvakrát napomenut a když začal v šatně křičet a strkat do spolužáků, tak jsem ho napomenul po třetí, řekl mu, aby si vyšel ze třídy, protože půjde se mnou zpět do třída, kde bude ještě chvíli po škole. Žák se začal vztekat, odmlouvat a křičet.

Žák je ve srovnání se třídou nadprůměrně inteligentní, má však velké problémy s autoritou, a tedy i s dodržováním některých pravidel. Mívá kladný vztah s učitelkami a některými učiteli. Opačně má zpravidla problém s muži. Tresty, které zasahují do jeho volného času, žákovi vadí nejvíce.

V první řadě bylo nutné zamezit násilí v šatně, toho bylo docíleno odvedením žáka do třídy. Jsme s žákem následně mluvili o tom, proč byl odveden ze šatny zpět do třídy. Žák ze začátku odmlouval, že to že trochu křičel a jednou do někoho žďuchl není důvod, aby byl po škole. Když mu ale bylo vysvětleno, že křičením po cestě do šatny rušil ostatní třídy a vzpomněl si, jak mu vadí, když ho ruší ve výuce ostatní žáci svým hlukem na chodbě, uznal, že to od něj nebylo fér. Pokračovali jsme dále a mluvili o žďuchání. Z našeho rozhovoru jsme nakonec došli k závěru, že kdyby v tom pokračoval, někdo by mu to určitě oplatil, což by si nenechal líbit a nejspíš by došlo k fyzickému konfliktu, čemuž bylo potřeba z mé strany zabránit a vzhledem k tomu, že si začal a nikdo mu to ještě neoplatil, tak bylo jen fér, že musel být odveden ze šatny. Po tomto rozhovoru byl odveden zpět do již prázdné šatny a puštěn domů.

Z krátkodobého hlediska bylo řešení úspěšné, žák mimo to, že v šatně již do nikoho nežďuchal, přestal na pár dní víc rušit a obecně se choval lépe než před tím. Z dlouhodobého hlediska mám pocit, že žák mě vidí jako někoho, kdo se ke všem konfliktům snaží přistupovat férově a tím pádem mám pomyslné eso v rukávu v podobě věty: „Víš, že jestli nejsem nic jiného, tak jsem fér.

2

From the very beginning, due to his diagnosis, the student is very restless, who is always very happy to give vent to his emotions. If he is not given enough attention or does not feel listened to, he will immediately show his displeasure and can seriously disrupt the course of the lesson. I try to work with him to the best of my ability, but I also have to spend time teaching other students than just him. During one of the lessons of the first class, we discussed the pupils' hobbies, how they like to spend their free time and whether they spend it in nature. The student is a very passionate fisherman, so he kept coming forward and wanted to share his experiences with the class. I called him three times in a row, but even that wasn't enough for him and he kept reporting. However, I also needed to give space to other students. After about five minutes of constant reporting, the student slammed himself against the desk and began loudly voicing his disapproval, interrupting any debate that was currently taking place in the classroom and turning all attention to him.

The student is in the fourth grade of a regular elementary school. There are 15 children in the class he attends, including 3 students with special needs. After four years, the class collective is well-knit and, apart from occasional minor conflicts between individuals, there is a pleasant atmosphere in this class. The student does not show much interest in learning. He lives only with his mother, who, as a single mother, does not have much time to devote to him, so the pupil is largely dependent on himself as part of his preparation for school. Unfortunately, this fact is reflected in his benefit, which is considerably below average, sometimes even unsatisfactory. Bad grades as such don't bother him too much because, as I already mentioned, he is quite lax about school. He has an entirely positive relationship with his classmates, during the normal course of the class. He likes to be the center of attention and if someone tries to take it away from him, he takes it very hard. He misunderstands that he is not alone in the classroom and must also give space to his classmates. His hobbies include, for example, fishing, which he can talk about for hours and hours.

Emotional outbursts

asked the student if he could be quiet, I explained to him that he had already been given several opportunities to share his experiences and that the other classmates also wanted to speak, after which the student started shouting that he was not interested in the experiences of other classmates. I decided to ignore his outpouring of emotions and wanted to continue teaching with the other students, however, the student started singing very loudly and deliberately made it impossible for us to have a conversation. However, I already took this as a personal attack and started yelling at the student, how could he allow himself to treat the teacher and his classmates like this. Unfortunately, I went too far, I failed to control my emotions. The student fell silent in surprise, crawled under the desk and remained under it until the end of the lesson. I left him.

Disrespectful communication, Warning

The student refused to cooperate with me even during the next lesson. This state of his continued for the next few days and it took me a very long time to regain his trust, respect and desire to participate in the course of the lesson.

Failure

4. třída

Hraní počítačových her a trávení času na internetu

ADHD

Lhaní

Kurz asistenta pedagoga + probíhající kombinované studium VŠ – Učitelství pro 1. stupeň základní školy

5

Žák je již od samého počátku, vzhledem ke své diagnóze, velmi neklidný, který dá vždy velmi rád průchod svým emocím. Pokud mu není věnována dostatečná pozornost nebo se necítí vyslyšen, okamžitě dá najevo svou nelibost a dokáže závažně narušit chod výuky. Snažím se s ním pracovat dle svých možností, jak nejlépe dokáži, ale musím také věnovat čas ve výuce jiným žákům než pouze jemu. Během jedné z hodin prvouky jsme probírali záliby žáků, jak rádi tráví volný čas a zda ho tráví v přírodě. Žák je velmi vášnivý rybář, a tak se neustále hlásil a chtěl s třídou sdílet své zážitky. Vyvolala jsem ho třikrát po sobě, nicméně ani to jemu nestačilo a stále dál se hlásil. Já již ovšem také potřebovala dát prostor ostatním žákům. Po přibližně pěti minutách ustavičného hlášení se s sebou žák třískl o lavici a začal hlasitě vyjadřovat svůj nesouhlas, čímž přerušil veškerou debatu, která právě ve třídě probíhala, a všechna pozornost se stočila k němu.

Žák je žákem čtvrté třídy běžné základní školy. Ve třídě, kterou navštěvuje, je 15 dětí, z toho 3 žáci se speciálními potřebami. Kolektiv třídy je po čtyřech letech dobře stmelený a až na občasné drobné konflikty mezi jednotlivci panuje v této třídě příjemná atmosféra. Žák neprojevuje příliš zájmu o učení. Žije pouze s matkou, která, jakožto samoživitelka, nemá příliš prostoru se mu věnovat, a tak je žák v rámci přípravy do školy odkázán z velké části na sebe. Bohužel se tento fakt projevuje na jeho prospěchu, který je značně podprůměrný, někdy až nevyhovující. Špatné známky jako takové ho příliš netrápí, neb je, jak jsem již zmiňovala, vůči škole značně laxní. Ke spolužákům má veskrze pozitivní vztah, při běžném chodu třídy. Je rád středem pozornosti a pokud se mu ji někdo snaží sebrat, nese to velmi těžce. Špatně chápe, že není ve třídě sám a musí dát také prostor svým spolužákům. Mezi jeho koníčky patří například rybaření, o kterém dokáže vyprávět hodiny a hodiny.

Požádala jsem žáka, zda by mohl být potichu, vysvětlila jsem mu, že již dostal několik možností sdílet své zážitky a zkušenosti, a že ostatní spolužáci chtějí také dostat slovo, načež žák začal křičet, že ho zážitky ostatních spolužáků nezajímají. Rozhodla jsem se jeho výlev emocí ignorovat a chtěla jsem s ostatními žáky dál pokračovat ve výuce, nicméně žák si začal velice hlasitě zpívat a schválně nám tak znemožnit konverzaci. Toto jsem již ovšem vzala jako osobní útok a začala jsem na žáka křičet, jak si může dovolit se takto chovat k učiteli a ke svým spolužákům. Zašla jsem bohužel příliš daleko, nepodařilo se mi ovládnout své emoce. Žák překvapením ztichl, zalezl pod lavici a do konce hodiny pod ní zůstal. Nechala jsem ho.

Žák se mnou odmítl spolupracovat i během další hodiny. Tento jeho stav přetrval i do dalších dní a trvalo mi velmi dlouho si zpět získat jeho důvěru, respekt a chuť účastnit se chodu výuky.

2

The problems with the student, who at that time was attending the 7th grade of the 2nd grade of elementary school, graduated in April 2012. The first problems with the student occurred when she was still attending the 5th grade of the 1st grade of elementary school. The girl was integrating into a new collective, as she was transferred to DD and therefore attended a different school. At first it didn't seem like she should be a troubled girl, but over time her social problems and attention deficit disorder began to show. At that time, the situation came to a head one day, when the student had a fit of rage and climbed through an open window in the classroom, located on the second floor of the school building, out onto the windowsill and from there onto the roof of the gym building. It happened during the break and everything happened very quickly. The classmates quickly ran for the supervising teacher. The security forces of the Czech Republic, the fire brigade and the rescue service were immediately called. All the while, the teachers tried to communicate with the student, who threatened to jump down from the roof. All the 5th graders were taken to another classroom so that there was room to manipulate the pupil. In the end, the pupil was taken off the roof by firefighters and hospitalized. Later in a specialized facility. She returned to school at the beginning of the 7th grade in 2011/2012. This time she was assigned an assistant, she had her IEP, a special education consultant. The classroom climate changed rapidly, as the pupil's assistant significantly disrupted it. The pupil herself did not show illness during the lessons, as she was sedated with pills and sometimes even fell asleep during the lessons. However, certain inappropriate fluctuations in her psyche and behavior manifested themselves as before. Several times it happened that she wanted to 'strangle' herself with the laces of her sweatshirt, 'cut herself' with scissors. All these situations calmed down in the end, because the teachers never gave up and took action with the assistant. However, as it turned out later, everything was rather piling up and waiting for his release. History repeated itself, but this time the pupil did not jump from the window to the roof, but remained on the windowsill, hidden behind the drawn blinds. It was a break and there weren't many students in the class. However, since 2009, the school has had a ban on opening windows in the absence of a teacher, so the open window attracted attention. One pupil went to look there and found a pupil on the windowsill with a knife to her neck and threatening to jump, this time from the first floor of the school. The teachers were immediately called. Two female teachers had to hold the pupil on the windowsill until the rescue services of the Czech Republic arrived. The teachers tried to communicate with the student, to be gentle and, above all, to play for time. After the arrival of the rescue services, it took at least two hours before the student was willing to climb down from the window into the building. She was then hospitalized and placed in a children's psychiatric hospital. She never returned to the local school.

The pupil was diagnosed with Asperger's syndrome, abuse syndrome, dyslexia, dysorthography, manifestations of ADHD within the framework of PAS, emotional and psychosocial deprivation. The most manifested disorders were communication disorders and thus also social problems.

Emotional outbursts, Violation of classroom/school rules, Selfdestructive behaviour

It is difficult to capture all the solutions to the situations that have happened to the pupil over the years at school. The situation described above, when the student tried to commit suicide, will probably stick in your head the most. It is important to keep a cool head when this situation has happened. At first, the class teacher and her colleague tried to keep the pupil where she was. The others called the emergency services of the Czech Republic. The important thing was that they did not stop communicating with the pupil, they constantly talked with her, tried to distract her attention in another direction, tried to calm her down, take the knife away from her. After the arrival of ZS CR, they took over the situation and took the pupil to the hospital.

Support, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

Already the first incident strongly shook the whole school and especially the students of her class. Certain rules were introduced that had to be strictly followed. After the incident in 2012, teachers were more considerate of others and also more empathetic as they noticed that the event had shaken other students as well.

Longterm success

15 let/ 7. ročník

kreslení

Aspergerův syndrom,Dyslexie,Dysortografie,ADHD,PAS – porucha autistického spektra,Citová a psychosociální seprivace

Agrese,Lhaní

titul Mgr.

30 let

Problémy s žačkou, toho času navštěvující 7. třídu 2. stupně ZŠ, vygradovaly v dubnu roku 2012. První problémy s žačkou se vyskytly, kdy navštěvovala ještě 5. třídu 1. stupně ZŠ. Dívka se začleňovala do nového kolektivu, jelikož byla přemístěna do DD a navštěvovala tedy jinou školu. Zprvu se nezdálo, že by mělo jít o problémovou dívku, ale postupem času se začaly projevovat její sociální problémy a poruchy pozornosti. Situace v tu dobu vyvršila jednoho dne, kdy žačka měla záchvat vzteku a vylezla otevřeným oknem ve třídě, umístěným ve druhém patře budovy školy, ven na parapet a odtud na střechu budovy tělocvičny. Stalo se to o přestávce a vše se seběhlo hodně rychle. Spolužáci rychle běželi pro dozorující učitele. Okamžitě byly přivolány bezpečnostní složky ČR, hasiči a záchranná služba. Učitelé se po celou dobu snažili komunikovat s žačkou, která hrozila, že skočí ze střechy dolů. Všichni žáci 5. třídy byli odvedeni do jiné učebny, aby byl prostor pro manipulaci s žačkou. Nakonec byla žačka sundána ze střechy hasiči a hospitalizována v nemocnici. Později ve specializovaném zařízení. Zpět do školy nastoupila na začátku 7. ročníku v roce 2011/2012. Tentokrát jí byla přidělena asistentka, měla svůj IVP, konzultanta speciální pedagogiky. Klima třídy se rapidně změnilo, jelikož ho asistentka žačky výrazně narušila. Samotná žačka nemoc v hodinách neprojevovala, byla totiž tlumena prášky a občas o hodinách dokonce i usínala. Nicméně jisté nepatřičné výkyvy její psychiky a chování se projevovaly jako dříve. Několikrát se stalo, že se chtěla 'uškrtit' tkaničkami od mikiny, 'podřezat se' nůžkami. Všechny tyto situace se nakonec uklidnily, jelikož se učitelé nikdy nenechali rozhodit a s asistentkou zakročili. Nicméně jak se později ukázalo, vše se spíše hromadilo a čekalo na jeho uvolnění. Historie se opakovala, jenže tentokrát žačka neskočila z okna na střechu, nýbrž zůstala na parapetu schovaná za zataženou žaluzií. Byla přestávka a moc žáků ve třídě nebylo. Nicméně od roku 2009 byl na škole zákaz otevírání oken v nepřítomnosti učitele, proto otevřené okno vzbudilo pozornost. Jeden žák se tam šel podívat a objevil žačku na parapetu s nožem pod krkem a vyhrožující skokem tentokrát z prvního patra školy. Okamžitě byli přivoláni učitelé. Dvě učitelky musely žačku držet na parapetu do příjezdu záchranných složek ČR. Učitelky se snažily komunikovat s žačkou, být mírné a hlavně hrály o čas. Po příjezdu záchranných složek trvalo ještě nejméně dvě hodiny, než žačka byla ochotná slézt z okna do budovy. Poté byla hospitalizována a umístěna do dětské psychiatrické nemocnice. Do místní školy se už nevrátila.

Žačce byl diagnostikován Aspergerův syndrom, syndrom týrání, dyslexie, dysortografie, projevy ADHD v rámci PAS, citová a psychosociální deprivace. Nejvíce projevovaným poruchám patřily poruchy komunikace a s tím i sociální problémy.

Je těžké zachytit všechna řešení situací, které žačka proběhly za roky na škole. Nejvíce asi utkví v hlavě právě situace popsaná výše, kdy se žačka pokusila o sebevraždu. Ve chvíli, kdy se tato situace stala, je důležité zachovat si chladnou hlavu. Nejprve se třídní učitelka a její kolegyně snažili udržet žačku tam, kde je. Ostatní zavolali záchranné složky ČR. Podstatné bylo, že s žačkou nepřestali komunikovat, neustále se s ní bavily, snažily se odpoutat její pozornost jiným směrem, snažily se jí uklidnit, odebrat jí nůž. Po příjezdu ZS ČR situaci převzali oni a odvezli žačku do nemocnice.

Už první incident silně otřásl celou školou a hlavně studenty její třídy. Zavedla se jistá pravidla, která se musela striktně dodržovat. Po incidentu v roce 2012 byly učitelé více obezřetní k ostatním a také více empatičtí, jelikož si všímali, že tato událost otřásla i ostatními studenty.

2

taught mathematics in the given class in my first year. The pupils came to us from the first grade, it was a completely different building - about half a kilometer from ours. It was a different environment for everyone, but not that new. First grade students have computer science classes in our building. This girl was always like wild eggs. The student has never been diagnosed with attention deficit disorder, ADHD or anything similar. She worked normally in class, but she was too fast.. in all subjects she managed to do everything assigned, sometimes I would say too fast.. Her work was done, so she didn't see a problem in dealing with her classmates the rest of the time. They always let themselves be withdrawn and preferred to chat with her rather than complete the assigned tasks. In almost every lesson, the student chatted at least 30% of the time. The warning only lasted a few seconds.

Student - 6th grade student, extrovert, punctual, average - above average academic performance Class - without major disciplinary problems, average and above average students

Verbal disruption of lessons

Chatty students who work quickly and after completing the task get bored and have fun with their friends can be found in every class. But this student's mind always seemed to go dark after completing the task and she thought it was time for free fun. How many times I felt as if her short-term memory had been erased. As if she didn't even know that three minutes ago I told her to be quiet, not to disturb her. So I started adding her to work and assignments.. I often had her write the solution to the assigned work on the board for others. When she had extra work to do, she calmed down and devoted herself to it. It happened that she got twice as much work as the others. Both in written form and also such additional ones... she erased the blackboard, made bulletin boards during the preparation of the assigned task, etc. The girl did not mind, on the contrary... she was glad that she did not have to look for work herself, that she would get it assigned.

Proactive solutions

The pupil was satisfied with the extra assigned work. She didn't have to invent 'fun' herself and knew that what she was doing was meaningful. She always got her work on the topics discussed and thus was very well prepared for tests and examinations. All students had enough time and peace to work on the assigned work. I always checked the assigned extra work with the girl and we discussed any questions together. For other colleagues, the solution was very similar.

Longterm success

11 let, 2. stupeň ZŠ – 6. třída

Hra na nástroj, kreslení

Mgr. v oboru učitelství Matematiky a Přírodopisu na přírodovědecké fakultě UPOL

24

Danou třídu jsem učila matematiku prvním rokem. Žáci k nám přišli z prvního stupně, to byla úplně jiná budova – asi půl kilometru od té naší. Bylo sice pro všechny jiné prostředí, ale ne až tak nové. Žáci prvního stupně mají na naší budově hodiny informatiky. Daná dívenka byla vždycky jak z divokých vajec. Žačka nikdy neměla žádným způsobem diagnostikovanou poruchu pozornosti, ADHD ani nic podobného. V hodinách normálně pracovala, ale byla příliš rychlá.. ve všech předmětech zvládala dělat všechno zadané, někdy bych řekla, že až moc rychle.. Práci měla hotovou, tak neviděla problém po zbytek času se vybavovat se spolužáky. Ti se vždycky nechali stáhnout a radši si s ní povídali, než aby plnili zadané úkoly. Téměř v každé hodině žačka minimálně 30% času prokecala. Napomenutí vydrželo vždy jen několik vteřin.

Žačka – žákyně 6. třídy, extrovert, puntíčkářka, průměrný – nadprůměrný studijní prospěch Třída – bez větších kázeňských problémů, průměrní a nadprůměrní žáci

Ukecané žáky, kteří pracují rychle a po dokončení úkolu se nudí a baví se s kamarády, najdeme v každé třídě. Jenže téhle žačce jakoby se vždycky po dokončení úkolu zatemnila mysl a domnívala se, že už je volná zábava. Kolikrát jsem měla pocit, jakoby se ji krátkodobá paměť vymazala. Jakoby vůbec nevěděla, že jsem ji před třemi minutami řekla, ať je potichu, ať nevyrušuje. Začala jsem ji tedy přidávat na práci a na úkolech.. Často jsem ji nechala napsat řešení zadané práci na tabuli pro ostatní. Když měla o práci navíc, tak se zklidnila a věnovala se ji. Stalo se, že dostala dvakrát tolik práce co ostatní. Jak v psané podobě, tak i takové te doplňkové.. mazala tabuli, dělala v době vypracovávání zadaného úkolu nástěnky apod. Dívence to nevadilo, ba naopak.. byla ráda, že si sama nemusí práci hledat, že ji dostane zadanou.

Žačka s extra zadanou prací byla spokojená. Nemusela si vymýšlet 'zábavu' sama a věděla, že to, co dělá má smysl. Práci vždycky dostávala na probírané témata a tím pádem byla velmi dobře připravená na testy a prověrky. Všichni žáci měli dostatek času a klidu pracovat na zadané práci. S dívenkou jsem zadanou extra práci vždycky zkontrolovala a případné otázky jsme spolu probraly. U ostatních kolegů bylo řešení velice podobné.

2

This student was in my high school mathematics seminar. I told the students in advance that the seminar is based on trust. I reminded them that I was willing to help them if they had any difficulties, but if they violated my trust, they would lose many benefits. Such as the offer of correction dates, the possibility of correspondence and so on.

This guy copied someone else's work and when I confronted him with the team he confessed. However, I did not perceive the fraud itself as problematic behavior. The problem was that he was very polite. He apologized for the situation and acted very politely.

Lying and cheating

Here I made a mistake and did not apply a harsh punishment (I did not deprive him of some privileges within the seminar). However, a month later he broke his promise again and copied on the test.

Consequences, Support

It was interesting that he did not see his assessment as fair. His self-perception was that he knows math better than his grades. And that's why he preferred to break that trust so as not to fall. But the whole time he felt wronged. The problem was not in our relationship, but in his perception of himself. It went so far that he failed the subject and had to repeat the grade. I always made time for him and we also worked it out with his parents. I never wanted to touch his dignity, but any effort to encourage him or give him a new opportunity, he found faults externally, not in himself. This story also has a resolution that when we were able to objectively show that he is really not good at math, he understood that the problem is not external, but internal. In retrospect, I know that I did well and that it ultimately moved the student and helped him in life.

Longterm success

19 rokov, 5. ročník stredná škola (gymnázium)

Literatúra, kinematografia, humanitné vedy

Vykompenzovaný dis.

Lhaní

PhD. Matematika, Fyzika

6/7 rokov

Tento študent bol na mojom maturitnom seminári z matematiky. Vopred som študentom oznámil, že je seminár založený na dôvere. Pripomínal som im, že som ochotný im pomôcť, ak budú mať nejaké ťažkosti, ale ak porušia moju dôveru, tak prídu o veľa výhod. Ako napríklad ponuka opravných termínov, možnosti dopisovania a tak ďalej.

Tento chalan odkopíroval prácu niekoho iného a keď som ho s tým konfrontoval, tak sa priznal. Samotný podvod som ale nevnímal ako to problematické správanie. Problematické bolo, že bol veľmi slušný. Ospravedlňoval sa za tú situáciu a vystupoval veľmi slušne.

Tu som spravil chybu a neaplikoval som tvrdý trest (neodňal som mu nejaké privilégiá v rámci seminára). O mesiac však svoj sľub zas porušil a opisoval na teste.

Zaujímavé bolo, že on svoje hodnotenie nevnímal ako spravodlivé. Jeho seba percepcia bola, že on tú matematiku vie lepšie ako mu vychádzajú známky. A preto radšej porušil tú dôveru, aby neprepadol. Celý čas sa však cítil ukrivdený. Problém nebol v našom vzťahu, ale v tom jeho vnímaní seba. Zašlo to až tak ďaleko, že nespravil predmet a musel opakovať ročník. Vždy som mu venoval čas a riešili sme to aj s jeho rodičmi. Nikdy som mu nechcel siahať na dôstojnosť, ale akákoľvek snaha ho povzbudiť, alebo mu dať novú príležitosť, tak nachádzal chyby externe, nie v sebe. Tento príbeh má také rozuzlenie, že keď sme už objektívne vedeli ukázať, že mu tá matematika naozaj nejde, tak pochopil, že ten problém nie je externý, ale interný. Spätne viem, že som robil dobre a že to toho študenta nakoniec posunulo a pomohlo do života.

2

The teacher recalls a situation when a pupil in the 3rd grade overwrote his own grade in the pupil book. The teacher describes the situation: I got these children in the 3rd grade, in which, however, we were dealing with the problematic behavior of one pupil - a boy. As a third grader, this student already wrote down his grade in the student book so that he wouldn't be scolded at home, and because he knew that if he got a bad grade, he wouldn't be allowed to play on the computer/mobile phone at home, for example. The next day, of course, I found out that the grade was overwritten, because it was clearly 'scratched' in the student's grade (the grade was not written in pencil, of course), so we started solving this problem. This situation was resolved by some reprimand from the class teacher, and he did not do anything similar afterwards. The catch, however, was that this student's behavior had been problematic since 1st grade, and aside from that incident, we were constantly dealing with something. The student behaved inappropriately not only towards the teachers, but also towards his male and female classmates - he constantly tempted them, pinched them, cursed at them, kicked them, mocked them, made fun of them... Quotations of specific insults the student remembered by the teacher: 'Fat guy! Pig eaten! Lard!' This behavior of his eventually backfired and he had to drop out of school in the 6th grade basically as a bullied student. He actually blamed himself for his position here, but that class turned against him in the finals in such a way that he left.

think it was crucial for this student that this boy was from a family where the father and mother were apart. So he lived with his mother, visiting his father only on weekends. However, the mother had a new partner and had 2 more children with him, and here I think that jealousy played a big role in this problematic student - in essence, his other siblings were a complete family, they had a father with whom he had to live in the same household, but he did not accept him as his father, because his own father obtained him by other means. However, in my opinion, the biggest problem was that the student's parents had a different approach to education. The mother forbade the boy, for example, the television for a bad grade or a comment, but the father, who took him for the weekend, allowed him everything, bought him expensive things... The teacher even had a little feeling that the parents were doing favors for themselves. Over time, the student even began to contradict his mother when she forbade him to do something and stand in front of her with the words: 'And dad will allow me anyway when I'm there at the weekend.'

Physical aggression, Lying and cheating, Verbal aggression

So... we constantly had a dialogue with the student like: 'Why are you doing this?' Dialogue example Teacher: Why did you pinch him now? Student: He just told me something. Teacher: No, he didn't tell you anything, I saw it now, you walked past him, you started it yourself. Student: But he told me something yesterday. Teacher: So now we're going to bring back everything we said to each other 20 years ahead... To me it felt like 'beating empty straw', he was nodding to me, but I turned around and it was again as if I hadn't said anything. So I tried and wanted to solve the situation - we visited the educational psychology counseling center, we had follow-up programs, sessions with the father and mother, when we directly received a recommendation from the counseling center that they have groups specifically for these children, so that they can integrate into the collective and function - unfortunately the pupil got smallpox, so they didn't come to the first session, the next term was in the 1st covid wave, so everything was cancelled, so I tried to push it through the next year, but again unsuccessfully. Then the student was already in the 6th grade, when he was no longer the teacher of his class, but I think he left school during that 6th grade because he was bullied because of his behavior, and I even think he transferred to the care of his father.

Consequences, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

What the teacher solved positively, in my opinion, was the student's book, after the reprimand, something similar did not happen again. We explained to the boys that such things are not done and why it is not right. When issuing a reprimand, we basically proceeded according to the school rules - for fraud... Of course, the pupil was monitored as far as the pupil record is concerned. But we didn't manage to solve the other problems related to rude behavior towards those around us until the end of the 5th grade. Despite the repeated admonitions and reprimands the boy received for his inappropriate behavior, mocking the students... he still failed to 'correct' him. Based on the above anamnesis - we constantly discussed with the parents their approach to education and tried to improve the student's behavior, but in vain. However, the teacher was not at all satisfied with the solution itself. She constantly felt that she was trying to do something, but without any result, without effect. On the contrary, the older the children got, they didn't like anything from the boy and started to give it back to him. He had a disadvantage in that he was small and when he got into a boy who was stronger, it was clear that if he pushed him a little, he would fall. So the teacher was simply not satisfied with the solution. Yes, we did everything we could, but because she didn't see - and she really wasn't there - support from her parents, she couldn't do anything more as a teacher. A teacher to handle the above situation:

Failure

8-11 let (3.-5. třída ZŠ) – po tuto dobu byla p. uč. třídní učitelkou problémového žáka

Podvody,Lhaní,Nevhodné chování

Titul: Mgr. Obory: Učitelství pro 1. stupeň ZŠ + AJ

23

Učitelka vzpomíná na situaci, kdy si žák ve 3. třídě přepsal sám známku v žákovské knížce. Učitelka popisuje situaci: Tyto děti jsem dostala ve 3. třídě, v níž jsme se však potýkali s problematickým chováním jednoho žáka – chlapce. Tento žák si již jako třeťák přepsal známku v žákovské knížce, aby doma nedostal vynadáno, a protože věděl, že když bude špatná známka, tak doma bude např. zákaz hraní na počítači/mobilu. Já jsem následující den samozřejmě poznala, že je známka přepsaná, protože to v té žákovské bylo vyloženě 'vyškrábané' (známka samozřejmě nebyla napsána tužkou), takže jsme tento problém začali řešit. Tato situaci se vyřešila nějakou důtkou třídního učitele a něco podobného už následně neprovedl. Háček byl však v tom, že chování tohoto žáka bylo problematické již od 1. třídy, a kromě toho incidentu jsme neustále něco řešili. Žák se choval nevhodně nejen k vyučujícím, ale i ke svým spolužákům a spolužačkám – neustále je pokoušel, štípal je, nadával jim, kopal do nich, posmíval se jim, dělal jim naschvály... Citace konkrétní nadávky žák, kterou si učitelka pamatuje: 'Tlusťochu! Prase vyžrané! Sádlo!' Toto jeho chování se nakonec obrátilo proti němu a on v 6. třídě musel odejít ze školy v podstatě jako šikanovaný žák. On si vlastně tady tu svoji pozici zavinil defacto sám, ale ta třída se proti němu ve finále obrátila takovým způsobem, že odešel.

Zásadní pro tohoto žáka bylo podle mě to, že tento chlapec byl z rodiny, kde byli otec s matkou od sebe. Žil tedy s matkou, k otci jezdil jen na víkendy. Matka však měla nového partnera a měla s ním další 2 děti a zde si myslím že u tohoto problematického žáka hrála velkou roli právě i žárlivost – v podstatě jeho další sourozenci byli úplná rodina, měli otce, se kterým on musel žít v jedné domácnosti, ale jako svého otce ho nepřijal, protože si ho jinými prostředky získával jeho vlastní otec. Největším problémem však podle mě bylo to, že rodiče žáka měli odlišný přístup ve výchově. Matka chlapci za špatnou známku či za poznámku zakazovala např. televizi, ale otec, který si ho bral na víkend tak mu vše dovolil, kupoval mu drahé věci... Učitelka měla dokonce trošku pocit, že si ti rodiče dělají schválnosti. Postupem času začal žák matce dokonce i odporovat, když mu něco zakázala a postavit se před ni se slovy: 'A taťka mi to stejně dovolí, až tam o víkendu budu.'

Takže... my jsme neustále vedli s žákem dialog typu: 'Proč to děláš?' Příklad dialogu Učitelka: Proč jsi ho teď štípl? Žák: On mi teď něco řekl. Učitelka: Ne, on ti nic neřekl, teď jsem to viděla, šel jsi kolem něho, začal jsi si ty sám. Žák: Ale on mi včera něco řekl. Učitelka: Takže mi si teď budeme vracet všechno co jsme si řekli včera ještě 20 let dopředu... Mně to přišlo jak 'mlácení prázdné slámy', on mi vše odkýval, ale já jsem se otočila a bylo to zase jako kdybych nic neřekla. Já jsem se tedy tu situaci snažila a chtěla řešit – navštěvovali jsme pedagogickopsychologickou poradnu, měli jsme následné programy, sezení s otcem a matkou, kdy jsme přímo dostali doporučení z poradny, že mají skupiny přímo pro tyto děti, aby se dokázaly začlenit do kolektivu a fungovat – žák bohužel dostal neštovice, takže na první sezení nepřišli, další termín byl v 1. covidové vlně, takže vše bylo zrušené, tak jsem se to snažila prosadit v dalším roce, ale opět neúspěšně. Pak už byl žák v 6. třídě, kdy už nebyla učitelka jeho třídní, ale myslím, že v průběhu té 6. třídy odešel ze školy, protože byl kvůli tomu svému chování šikanován, a dokonce myslím přešel do péče k otci.

To, co učitelka podle mě vyřešila pozitivně, byla ta žákovská knížka, po udělení důtky se již něco podobného neopakovalo. Chlapci jsme vysvětlili, že takové věci se nedělají a proč to není správné. Při udělení důtky jsme postupovali v podstatě podle školního řádu – za podvod... Samozřejmě žák byl hlídaný, co se týká žákovské knížky. Ale ty ostatní problémy týkající se neslušného chování ke svému okolí, to se nám tedy vyřešit nepodařilo až do konce té 5. třídy. I přes opakovaná napomenutí a důtky, které chlapec dostával za své nevhodné chování, posmívaní se žákům... se stejně nepodařilo jej 'napravit'. Na základě výše uvedené anamnézy - neustále jsme s rodiči řešili jejich přístup k výchově a usilovali jsme o to, aby se chování žáka zlepšilo, ale marně. Učitelka však se samotným řešením nebyla vůbec spokojená. Neustále si připadala, že se o něco snaží, ale bez jakéhokoliv výsledku, bez efektu. Naopak, čím ty děti byly starší, tak si nenechaly od toho chlapce nic líbit a začaly mu to vracet. On měl nevýhodu v tom, že byl drobný a když se navážel do chlapce, který byl silnější, tak bylo jasné, že když do něj trošku šťouchne, tak spadne. Takže učitelka s tím řešením prostě spokojená nebyla. Ano udělali jsme všechno, co jsme mohli, ale protože nevnímala - a ona tam opravdu nebyla - podporu ze strany rodičů, tak jako učitel nemohla nic víc dělat. Učitelka na zvládnutí výše uvedené situace:

2

The situation in one of the classes in which I teach was such that the student absolutely refused to prepare, report results and complete assigned tasks. I noticed that the student occasionally reacts in class and his reluctance to cooperate is not caused by ignorance or insufficient knowledge or intellect. During the first quarter, this behavior was repeated in every lesson I had with this class. Because I saw intelligence and potential in the student, I was interested in why the student had such a negative attitude towards studying and deepening knowledge, and that's why I decided to talk to him.

The student is from the 1st year of gymnasium, rather extroverted, inactive, reluctant, but intelligent.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

The approach to solving problematic behavior was as follows: Since the student refused to communicate with me about this topic during the lessons, I decided to talk to him outside the collective class, in the privacy of the cabinet. We discussed the reasons for his motivation and presence and his studies at this school. He claimed he was at the school to fulfill his parents' wish to study at a prestigious grammar school. He said that he personally has no other reason to be here and nothing motivates him to try and do anything above the minimum. We explained that it was a shame to throw away four years of study and not prepare for his future career. I also told him that it is important to prove to himself that he belongs at this school and that it is not only taking up places for those who really want to study.

Support, Interview

The result of the solution was as follows: Communication took off and the results began to be seen almost immediately after our conversation. I would say that it had a really positive impact and the student began to gradually show excellent results, to cooperate and to complete assigned tasks. He gradually developed into one of the best students with excellent grades.

Longterm success

15 let, 1. ročník gymnázia

cestování

Mgr., ČJ a AJ, divadlo ve výchově

30

Situace v jedné z tříd, ve kterých učím, byla taková, že žák absolutně odmítal připravovat, vykazovat výsledky a plnit zadané úkoly. Všimla jsem si, že žák v hodinách příležitostně zareaguje a jeho neochota spolupracovat není zapříčiněna neznalostí nebo nedostatečnými vědomostmi či intelektem. Během prvního čtvrtletí bylo toto chování opakované v každé hodině, kterou jsem s touto třídou měla. Protože jsem ve studentovi viděla inteligenci a potenciál, zajímalo mě, proč se student staví tak negativně ke studiu a prohlubování znalostí a proto jsem se rozhodla si s ním promluvit.

Student je z 1. ročníku gymnázia, spíše extrovert, neaktivní, neochotný, ale inteligentní.

Přístup k řešení problematického chování byl následující: Jelikož se mnou žák v průběhu hodin o tomto tématu odmítal komunikovat, rozhodla jsem se s ním promluvit mimo kolektiv třídy, v soukromí kabinetu. Probírali jsme důvody jeho motivace a přítomnosti a jeho studia na této škole. Tvrdil, že je na škole, aby splnil přání rodičů studovat na prestižním gymnáziu. Řekl, že on osobně nemá jiný důvod tady být a nic ho nemotivuje se snažit a dělat cokoliv nad minimum. Vysvětlili jsme si, že je škoda zahodit čtyři roky studia a nepřipravovat se na jeho budoucí kariéru. Také jsem mu řekla, že je důležité dokázat si, že na tuhle školu patří a nezabírá jen místo těm, kteří by opravdu studovat chtěli.

Výsledek řešení byl následující: Komunikace zabrala a výsledky začaly být vidět téměř okamžitě po našem rozhovoru. Řekla bych, že měla opravdu pozitivní dopad a žák začal vykazovat postupně vynikající výsledky, spolupracovat a plnit zadané úkoly. Postupně se vypracoval na jednoho z nejlepších studentů s vynikajícím prospěchem.

2

It was cold, really very cold, all the children were waiting in front of the school wearing hats and jackets. As soon as the children entered the classroom, I knew that something had happened between them, because I spend all my time with them in the classroom and during lectures. The pupil, who is usually the center of attention, this time sat perfectly in her place and looked sad, the other children kept whispering something to each other. Even during the lesson, the pupil was visibly pushed away from the group. After class, I therefore asked her what happened, if anything was bothering her. At first she was reticent and didn't want to talk about it, but eventually she opened up and confided in me that her other classmates say she has lice, even though she doesn't have any, she almost cried in class, I told myself that this I can't leave it like that and I decided to deal with it the very next day.

The class is communicative, the students help each other, they are very lively, they enjoy any activity in which they can get up from their desks. Žačka is an extroverted girl who doesn't just give up, she likes to paint and sing, she is friendly and communicative.

Verbal aggression

The next day, even before the start of the lesson, I sat down with the children on the carpet in the middle of the classroom and slowly started to work my way through the unpleasant topic. We discussed what these little critters look like, how they can get into our hair, and how we can get rid of them, the children were understanding and cooperative, but they kept making fun of the pupil. I told them that anyone can have lice, even if it's not really their fault. I also picked up on the topic of mocking for things we are not responsible for. In the end, I chose an activity for the children that was supposed to bring the desired fruit, the children were supposed to play monkey to check if their friend had lice in his hair. As soon as the children took turns, they found out that we don't have lice in the classroom.

Working with the collective, Interview

The result was that when I left the class to go to the bathroom, the other classmates started apologizing to the student, realizing that she didn't have them, and even if any of them did, it wasn't her fault. Since then, the children try to talk about everything out loud, and not whisper something to each other, since then we do not talk about lice.

Longterm success

8 let, 2. třída ZŠ

Malování, hra na hudební nástroj

Mgr., Učitelství pro 1. stupeň základní školy

32 let

Byla zima, opravdu velká zima, všechny děti čekaly před školou navlečené v čepicích a bundách. Jakmile děti vešly do třídy, věděla jsem, že se mezi nimi něco událo, trávím s nimi totiž ve třídě i během přednášek veškerý čas. Žačka, která obvykle bývá středem pozornosti tentokrát seděla vzorně na svém místě a vypadala smutně, ostatní děti si pořád něco šuškali. I během vyučování byla žačka viditelně odstrkovaná z kolektivu. Po vyučování jsem se jí proto zeptala, co se stalo, jestli ji něco netrápí. Nejprve byla zdrženlivá, a nechtěla o tom mluvit, nakonec se ale rozmluvila a svěřila se mi s tím, že ostatní její spolužáci tvrdí, že má vši, i když ona žádné nemá, skoro se mi ve třídě rozplakala, řekla jsem si, že toto nemohu nechat jen tak a rozhodla jsem se to řešit hned druhý den.

Třída je komunikativní, žáci si mezi sebou pomáhají, jsou hodně živí, užívají si jakoukoli aktivitu, při které mohou vstát z lavice. Žačka je extrovertní dívka, kterou jen tak něco nerozhodí, ráda maluje a zpívá, je přátelská a komunikativní.

Druhý den, ještě před začátkem výuky jsem se s dětmi usadila na koberec, který máme uprostřed třídy a začala jsem se k tomu nepříjemnému tématu pomalu prokousávat. Řešili jsme, jak tyto malé potvůrky vypadají, jak se do naších vlasů mohou dostat, a jak se jich můžeme zbavit, děti byly chápavé a spolupracovaly, neustále se ale pošklebovali na žačku. Řekla jsem jim, že vši může mít každý, i když za to vlastně třeba nemůže. Nakousla jsem také téma posmívání se za věci, za které nemůžeme. Nakonec jsem pro děti zvolila aktivitu, která měla přinést to kýžené ovoce, děti si měly zahrát na opice, čímž měli zkontrolovat, jestli jejich kamarád ve svých vláskách vši nemá. Jakmile se děti vystřídaly, tak zjistili, že vši ve třídě nemáme.

Výsledkem bylo to, že když jsem ze třídy odešla na toaletu, ostatní spolužáci se žačce začali omlouvat, protože si uvědomili, že je nemá, a i kdyby je měl kdokoli z nich, tak za to nemůže. Od té doby se děti snaží o všem mluvit nahlas, a ne si něco šeptat, od té doby o vších nemluvíme.

2

The situation happened in geography class. The geography teacher is used to teaching with a wooden pointer, with which he points on a map, on an interactive board, with it he points at posters, flags, sometimes when the class is very disruptive, he bangs the pointer on a desk or table to quieten the class. A similar situation occurred in this lesson when the class was disruptive and the teacher banged the front desk to calm the class down. At that moment, the student stopped, snatched the teacher's index finger, bent it over his knee and broke it. At that moment, the teacher and the whole class stood still and did not know what had happened. The student put the index finger on the bench and sat down again without saying a word. At that moment, the teacher did not know how to react to such a situation, so he did not say anything and continued teaching. Halfway through the hour, he went to the office for another pointer and decided that he would take the whole situation as a joke and that he would not deal with such behavior with the student at all.

The student can be said to be problem-free. Sometimes it happens that he disturbs the lesson with a neighbor or is more wild during recess. His grades are average and in some subjects even above average. The student lives with both parents and has 2 older siblings whom the geography teacher also taught, which could be the reason why he allowed this to the teacher. He could have known from his older siblings that the teacher was 'cool'.

Physical aggression

From my point of view, the teacher did not solve the situation in any way. Even he himself admits that he did not know what to do in such a situation. The student is a student who sometimes disturbs the class, but not regularly, and after the teacher's warning, he always obeys and does not disturb again, so the whole situation was very surprising for the teacher. The teacher solved everything by taking the situation humorously, brought a new pointer and did not solve the situation further.

The solution did not bring any result, as the teacher did not react to the situation. This may have given the impression to the class that they can do whatever they want with the teacher. However, the teacher told me that a similar situation with the student never happened again, and after talking to colleagues, the teacher found out that the student had no problems in any other classes.

Failure

15 let, 9. ročník

zeměpis, počítače, fotbal

Rušení výuky

Pedagogická fakulta, zeměpis a tělocvik se zaměřením na vzdělání

35 let

Situace se stala v hodině zeměpisu. Učitel zeměpisu je zvyklý vyučovat s dřevěným ukazovátkem, kterým ukazuje na mapě, na interaktivní tabuli, ukazuje s ním na plakáty, vlajky, občas když třída hodně vyrušuje, bouchne ukazovátkem do lavice nebo stolu, aby se třída utišila. Podobná situace nastala i na této hodině, kdy třída vyrušovala a učitel kvůli tomu bouchl do přední lavice, aby se třída uklidnila. V ten moment si žák, stopnul, učiteli ukazovátko vytrhl, přehnul jej přes koleno a zlomil jej. V ten moment učitel i celá třída zůstali stát a nevěděli, co se stalo. Žák ukazovátko položil na lavici a beze slova si opět sedl. Učitel v tu chvíli vůbec nevěděl, jak na takovou situaci reagovat, proto nic neřekl a pokračoval ve vyučování. V půlce hodiny si zašel pro další ukazovátko do kabinetu a rozhodl se, že celou situaci bude brát jako srandu a s žákem takové chování vůbec řešit nebude.

Žák je dá se říct bezproblémový. Občas se stane, že vyrušuje v hodině se sousedem nebo je více divoký o přestávce. Jeho prospěch je průměrný a v některých předmětech až nadprůměrný. Žák žije s oběma rodiči a má 2 starší sourozence, které učitel zeměpisu také učil, což by mohla být příčina, proč si toto k učiteli dovolil. Mohl od svých starších sourozenců vědět, že je pan učitel 'v pohodě'.

Učitel situaci z mého pohledu vlastně vůbec nijak neřešil. I on sám přiznává, že nevěděl, co v takové situaci dělat. Žák je žák, který v hodinách občas vyrušuje, ale ne nijak pravidelně a po upozornění učitele vždy uposlechne a dále již nevyrušuje, proto byla celá situace pro učitele velice překvapující. Učitel vše vyřešil tak, že situaci vzal humorně, přinesl si nové ukazovátko a dále situaci neřešil.

Řešení žádný výsledek nepřineslo, jelikož na situaci učitel nijak nereagoval. U třídy to mohlo vzbudit dojem, že si k učiteli mohou dovolit co chtějí. Učitel mi však sdělil, že se podobná situace s žákem už nikdy neopakovala a po rozhovorech s kolegy učitel zjistil, že v žádných jiných hodinách žák žádné problémy nemá.

2

The situation arose when a saleswoman from the buffet came to my office and claimed that a small boy with a large amount of money had been coming to her since morning. The saleswoman noticed the situation because the boy was jokingly offering to pay the expenses to others and 'inviting' them to eat. He addressed children of different ages, from his peers to older pupils. Based on the description, I recognized who it was. When I approached the student and asked him where he got the money, he initially denied it. After raising his voice, he admitted that he had taken money home, but he was unable to determine the amount, but he estimated 10,000 crowns. The saleswoman was recording his spending, so we calculated that he spent approximately 4 thousand crowns, he had another 3 thousand with him and gave the rest away.

The student comes from a complete family and his schooling started without any problems. He quickly made friends and became popular. He liked to show off and be the center of attention. His academic results were average, but he was behaviorally unproblematic until the time of the incident. The teacher remembered the situation when he fixed a loose door handle in the classroom.

Violation of classroom/school rules

After talking with the student, I contacted his mother, who was concerned about the situation. We arranged a meeting and a visit to the educational and psychological counseling center to find out if the student has any problems or what led to his behavior. Nothing of the sort has been confirmed.

Interview, Cooperation with experts

After clarifying the situation, the student probably suspected that he would have problems at home, which is why he did not show up for several hours and came home only in the evening. My mother later told me that he started spending more time outside. It was not clear whether he was frightened by the situation or did not understand what was wrong with keeping money at home. Maybe I was too strict with him and he lost his trust. Before visiting the counseling center, he began to wander more, which was subsequently addressed in the counseling center. He was given a diary to record his comings and goings from the house, which helped him stop wandering around so much.

Failure

7. let, 2. třída

pomoc v domácnosti, trávení času s kamarády

Krádeže

Mgr. et Mgr. (Učitelství pro 1. stupeň základní školy + Speciální pedagogika)

34 let

Situace vznikla, když ke mně do kabinetu přišla paní prodavačka z bufetu s tvrzením, že k ní od rána průběžně chodí malý chlapec s větším obnosem peněz. Paní prodavačka si situace všimla, protože chlapec okatě nabízel zaplacení útraty ostatním a 'zval' je na jídlo. Oslovoval děti různého věku, od svých vrstevníků až po starší žáky. Na základě popisu jsem poznala, o koho jde. Když jsem žáka oslovila a zeptala se ho, odkud má peníze, nejdříve zapíral. Po zvýšení hlasu přiznal, že vzal doma peníze, ale nebyl schopen určit částku, odhadl však 10 tisíc korun. Paní prodavačka si zaznamenávala jeho útratu, a tak jsme vypočítali, že utratil přibližně 4 tisíce korun, další 3 tisíce měl u sebe a zbytek rozdal.

Žák pochází z úplné rodiny a jeho začátek školní docházky proběhl bez problémů. Rychle si našel přátele a stal se populárním. Rád se předváděl a byl středem pozornosti. Jeho studijní výsledky byly průměrné, ale do doby incidentu byl z hlediska chování bezproblémový. Paní učitelka vzpomněla na situaci, kdy opravil uvolněnou kliku u dveří ve třídě.

Po rozhovoru s žákem jsem kontaktovala jeho matku, která byla situací znepokojena. Domluvily jsme schůzku a návštěvu v pedagogicko-psychologické poradně, aby se zjistilo, zda má žák nějaké problémy nebo co ho k chování vedlo. Nic takového se nepotvrdilo.

Žák po objasnění situace asi tušil, že doma bude mít problémy, a proto se několik hodin neukázal a domů přišel až večer. Matka mi později sdělila, že začal trávit více času venku. Nebylo jasné, zda byl situací vyděšený nebo nepochopil, co je špatně na brání peněz doma. Možná jsem na něj byla příliš přísná a ztratil důvěru. Před návštěvou poradny se začal více toulat, což bylo následně řešeno v poradně. Dostal deníček, do kterého si měl zapisovat příchody a odchody z domu, což mu pomohlo a přestal se tolik toulat.

2

group of three students started doing it on purpose during the year after one unexpected crash test in my classes. I think they felt cheated and as the leading group of the class they wanted to show it. At first, they had more fun in class and I often had to yell at them. But the bad behavior escalated. Their benefit also worsened. From threes to fours and worse. They forgot the tools, and especially the pupil's diary, in which we write down notes, grades, tasks and information.

Student 1 Lives only with his mother and younger sister. Since the mother is alone with two children, the student feels lonely and needs attention. He is active in class, doesn't get bad grades, but because of his lack of attention, he gets carried away by others. Student 2 has divorced parents. He is often under the care of his mother, his father left the family. After the sessions with the school psychologist, the pupil revealed that he felt pushed out of the family area, had problems with authority and lacked attention. In subjects where he excels in skill, he has no problem. Student 3 The third student has a functioning family. Father, mother and two siblings. He has a problem with attention, easily getting into trouble. He likes to be the center of attention. His grades are average, but the disorder has not been diagnosed.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Verbal disruption of lessons

I've had enough, you don't have any tools, you're making a mess of me here, as I promised, I'll keep it too. We go to the director's office. The students have already noticed this sentence and said that they will fulfill everything as they should. The director's threat was valid on them. But this time I was adamant, as it dragged on for several weeks. We spent several tens of minutes in the director's office. Finally, their class teacher also came. The principal suggested reprimanding the class teacher and made it clear that if it happened again, he would jump straight to a reduced level of behavior.

Interview, Warning

In the short term, it worked. The pupils were calmer and carried their tools as they should. However, a turning point came after two weeks, when I asked the class teacher if they would receive the warning that it would be necessary from an educational point of view. However, their class teacher did not have a very good relationship with me and we differed on many points. I think that, even on this impulse, the class teacher did not give the pupils a reprimand in the end. I no longer had the strength to deal with the director and I told myself that I would not continue to worsen and strain the situation between my colleagues.

Failure

13 let, 7. ročník

1.

Lhaní,Vulgární vyjadřování

Mgr.

5

Skupinka tří žáků začala dělat v průběhu roku po jednom neočekáváném přepadovém testu v mých hodinách naschvály. Myslím si, že si připadali podvedení a jako vůdčí skupina třídy to chtěli dát najevo. Nejdříve se ve výuce častěji bavili a já je tak musel často okřikovat. Špatné chování se ale stupňovalo. Zhoršil se jim i prospěch. Z trojek na čtyřky i hůře. Zapomínali pomůcky, a především deník žáka, do kterého zapisujeme poznámky, známky, úkoly a informace.

Žák 1 Žije pouze s matkou a mladší sestrou. Jelikož je matka sama na dvě děti, tak se žák cítí osaměle a potřebuje pozornost. V hodinách je aktivní, nemá špatné známky, ale kvůli nedostatku pozornosti se nechává strhnout ostatními. Žák 2 Má rozvedené rodiče. Bývá často v péči matky, otec rodinu opustil. Po sezeních se školním psychologem dal žák najevo, že se cítí odstrčený z oblasti rodiny, má problémy s autoritou a chybí mu pozornost. V předmětech, kde vyniká zručností, nemá žádný problém. Žák 3 Třetí žák má fungující rodinu. Otce, matku a dva sourozence. Má problém s pozorností, nechá se snadno strhnout k potížím. Rád je středem pozornosti. Známky má průměrné, Porucha ale nediagnostikována.

už toho mám dost, pomůcky nemáte, bordel mi tu děláte, jak jsem slíbil, to taky dodržím. Jdeme do ředitelny. Na tuto větu už žáci zpozorněli a řekli, že už si vše budou plnit jak mají. Vyhrožování ředitelem na ně platilo. Tentokrát jsem byl ale neústupný, jelikož se to táhlo několik týdnů. V ředitelně jsme strávili několik desítek minut. Nakonec přišel i jejich třídní učitel. Ředitel navrhnul napomenutí třídního učitele, a pokud se to bude opakovat, tak dal jasně najevo, že přeskočí rovnou k sníženému stupni chování.

Z krátkodobého hlediska to výsledek mělo. Žáci byli klidnější a nosili si pomůcky, tak jak mají. Nícméně pak příšel po dvou týdnech zvrat, kdy jsem se ptal třídního učitele, jestli dostanou to napomenutí, že z výchovného hlediska by to bylo potřeba. Nícméně jejich třídní učitel se mnou neměl moc dobré vztahy a názorově jsme se rozcházeli v mnoha ohledech. Myslím si, že i na tento popud napomenutí třídního učitele žákům nakonec neudělil. Já už neměl sílu to řešit s ředitelem a řekl jsem si, že nebudu dál zhoršovat a napínat situaci mezi kolegy.

2

Introductory class, first week of school. When I came to class, he didn't stand up, so I had to explain to him how we were saying hello. Since it was the 5th lesson, I was afraid that he would not pay attention. He had signed the notebook incorrectly and was not going to change it. I felt that he was starting to resist (oppositional resistance).

The student is a hyperactive 7th grade boy who lacks the ability to concentrate and follow the teacher's instructions. The boy is intellectually at a decent level, his interests include reading, history and model making, he is manual dexterous. According to available information, the boy experienced unspecified abuse by his stepfather in his early childhood. He no longer lives with his stepfather. However, teachers do not have a detailed report available. He likes to participate in activities, but lacks discipline. His behavior and ability to concentrate declines as the 'lunch break' approaches. The boy's problematic behavior is dealt with by all the teachers who teach in the class. They inform each other during the day how the boy is behaving today. The classroom climate in itself is disruptive, the question is how much it is due to the student's behavior. The children, being in the 7th grade, are not used to following the teacher's instructions at the pace of the 2nd grade of elementary school. However, I would attribute this to the long absence of face-to-face teaching. Some students came from other schools, due to the pandemic, there is no class collective. Pupils do not have an experienced system of work at the second level and the rules and behavior in the classroom are not fixed. There are several children in the class who, for example, are disruptive when they are working together in a group activity or sitting in neighboring desks.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

Then I stood directly in front of him, leaned closer and raised my voice: 'Do you think anyone is still curious about your behavior?' I said. The boy was shocked. In a situation where he was upset, I explained the contents of the lesson and we started the activity. I engaged him in the activity as if nothing had happened. I managed the conflict with pedagogical tact. Even though the student's behavior was unpleasant for me, I did not allow my emotions to control me and thus I was able to appreciate his possible positive expressions during the rest of the lesson. In the next part of the lesson, we worked with historical magazines, thanks to which he started to cooperate and respond enthusiastically, he read quietly in a disciplined manner. We can say that he showed more interest than other classmates. Finally, he wanted to talk about the topic during the break.

Warning

When we find what the student likes, we can direct and direct him. He is then active, he can be praised. His intellect even showed that he could excel. By letting him know that I do punish for transgressions, but my anger doesn't last long when the student cooperates, I can appreciate him. In my other classes, it tends to be active after this conflict. My colleagues and I agreed, however, that we still do not have the student under control, and the situation is still not resolved in the long term. But the direction is already found.

Longterm success

13. 7. třída

četba, historie, skládání modelů,

Rušení výuky,Vykřikování,Neposlušnost,Nepracovitost

Dějepis, Český jazyk,

26 let

Úvodní hodina, první týden školy. Když jsem přišla do třídy nepostavil se, takže jsem mu musela vysvětlit jak se zdravíme. Jelikož byla 5. vyučovací hodina měla jsem strach, že nebude dávat pozor. Špatně si podepsal sešit a nehodlal to změnit. Cítila jsem, že začíná vzodorovat (opoziční vzdor).

Žák je hyperaktivní chlapec ze 7. třídy, chybí mu schopnost soustředěně pracovat a následovat pokynů učitele. Chlapec je intelektuálně na slušné úrovni, mezi jeho zájmy patří četba, historie a skládání modelů, je manuálně zručný. Chlapec podle dostupných informací v útlejším dětství zažil nespecifikované týrání ze strany nevlastního otce. S nevlastním otcem už nežijí. Učitelé nemají ovšem k dispozici podrobnou zprávu. Do aktivit se zapojuje rád, ale chybí mu ukázněnost. Jeho chování a schopnost se soustředit upadají s blížící se 'obědovou přestávkou'. Problémové chování u chlapce řeší všichni vyučující, kteří ve třídě vyučují. Navzájem se během dne informují, jak se chlapec zrovna dnes chová. Třídní klima samo o sobě je rušivé, je otázka nakolik právě chováním žáka. Děti na to, že jsou v 7. třídě nejsou zvyklé plnit pokyny učitele v tempu 2. stupně ZŠ. Toto bych ovšem přikládal dlouhému výpadku kontaktní prezenční výuky. Někteří žáci přišli z jiných škol, kvůli pandemii není vytvořen třídní kolektiv. Žáci nemají zažitý systém práce na druhém stupni a nejsou upevněná pravidla a chování ve třídě. Ve třídě se nachází několik dětí, které když například spolupracují ve skupinové činnosti nebo sedí v sousedních lavicích, tak vyrušují.

Pak už jsem si stoupla přímo proti němu, naklonila se blíže a zvýšila hlas: 'Myslíš, že je tvé chování pořád někdo zvědavý?' řekla jsem. Chlapec byl šokován. V situaci jeho rozrušení jsem vysvětlila náplň hodiny a začali jsme s činností. Do činnosti jsem jej zapojila, jakoby se nic nestalo. Konflikt jsem zvládla s pedagogickým taktem. Ikdyž mi chování žáka bylo nepříjemné, nepřipustila jsem, aby mě ovládli emoce a tím pádem jsem ve zbytku hodiny mohla ocenit jeho případné pozitivní projevy. V další části hodiny jsme pracovali s historickými časopisy, díky tomu začal spolupracovat a nadšeně reagovat, ukázněně si potichu četl. Můžeme říci, že projevoval větší zájem než ostatní spolužáci. O tématu si nakonec chtěl povídat i o přestávce.

Když nalzneme co žáka baví, dokážeme ho tím nasměrovat a usměrnit. Je pak aktivní, může být chválen. Dokonce se projevil jeho intelekt, že by mohl vynikat. Tím, že jsem mu dala najevo, že sice za prohřešky kárám, ale mé naštvání netrvá dlouho, když žák spolupracuje dokážu jej ocenit. V dalších mých hodinách bývá po tomto konfliktu aktivní. S kolegy jsme se, ale shodli, že pořád ještě žáka nemáme pod kontrolou, a situace není dlouhodobě pořád vyřešena. Ale směr už je nalezen.

2

Once we had an art class. When we cleaned the classroom, the student went to wash his brushes and hands. As he walked away from the sink, he wiped his hands on the back of my T-shirt with a laugh. It totally shocked me. I couldn't even react. I just told him in case he was crazy. He just laughed saying it was just a joke. I didn't know what to do about it, so I went to the classroom teacher's office and explained the situation to her. The class teacher was also shocked by this, but it was nothing so strange for this student. She said we would deal with it in class, which was scheduled for the last class of the day.

The student lives only with his mother and older brother. His mother spoils him very much and tolerates and allows him everything. He can play computer games and has no responsibilities. His grandparents also play a role in his upbringing, who also spoil him a lot, giving him money for computer games that he buys even if they are not suitable for his age group. The student has no awareness of the rules of decent behavior, is very self-centered and cannot empathize with other people's feelings. This causes, among other things, his conflicts with his classmates in class. Sometimes, for example, he jumped on a classmate's back during a break, and he didn't expect it, and he didn't like it. That's how the conflict arose. Or he often brought to school expensive toys that were currently in fashion, he bragged about them, but he didn't want to lend them to his classmates. He couldn't understand why no one wanted to be friends with him.

Nonverbal disruption of lessons

In the aforementioned class lesson, the teacher started talking about our incident from art education. The other students confirmed that they saw it. The student didn't even deny it because, as he himself claimed all along, he saw nothing wrong with it. From his point of view, it was a joke. However, the classmates looked outraged, as did the class teacher. He somehow realized that it really wasn't funny and then apologized to me.

Interview, Cooperation with experts

The student apologized to me and did not do anything similar to me or my classmates in the following months either. He did not cause any heated situations, however minor disagreements and misunderstandings with classmates continued to occur. The student still had reserves in understanding social relationships and interactions.

Longterm success

10 let , 4. třída

Počítačové hry

Arogance,Disrespekt,Nevhodné chování,Provokace,Slovní agresivita,Verbální agresivita

Kurz asistenta pedagoga (akreditovaný MŠMT)

6 let

Jednou jsme měli hodinu výtvarné výchovy. Když jsme uklízeli třídu, žák si šel umýt štětce a ruce. Když odcházel od umývadla, tak si se smíchem utřel ruce do mého trička na zádech. Naprosto mě to šokovalo. Ani jsem nedokázala nějak reagovat. Jenom jsem mu řekla, jestli se náhodou nezbláznil. On se jen smál, že prý je to jenom sranda. Já jsem nevěděla, co s tím mám jako dělat, tak jsem šla do kabinetu za třídní učitelkou a popsala jsem jí situaci. Třídní učitelka byla tímto také šokovaná, ovšem u tohoto žáka to nebylo nic tak zvláštního. Řekla, že to budeme řešit na třídnické hodině, která byla naplánovaná na poslední hodinu toho dne.

Žák žije jen s matkou a se starším bratrem. Matka ho velmi rozmazluje a vše mu toleruje a dovolí. Může hrát počítačové hry a nemá žádné povinnosti. V jeho výchově hrají také roli prarodiče, kteří ho také velmi rozmazlují, dávají mu peníze na počítačové hry, které si kupuje i když nejsou vhodné pro jeho věkovou kategorii. Žák nemá žádné povědomí o pravidlech slušného chování, je velmi sebestředný a nedokáže se vcítit do pocitů jiných lidí. To způsobuje mimo jiné jeho konflikty se spolužáky ve třídě. Někdy třeba skočil o přestávce spolužákovi na záda a ten to nečekal, a navíc se mu to nelíbilo. Tak z toho vznikl konflikt. Nebo si často nosil do školy drahé hračky, které byly zrovna v módě, chlubil se jimi, ale nechtěl je spolužákům půjčit. Nemohl pochopit, proč se s ním nikdo nechce kamarádit.

Na výše zmíněné třídnické hodině paní učitelka začala o našem incidentu z výtvarné výchovy mluvit. Ostatní žáci potvrdili, že to viděli. Žák to ani nezapíral, protože, jak sám celou dobu tvrdil, neviděl v tom nic špatného. Z jeho pohledu se jednalo o legraci. Spolužáci se ovšem tvářili pohoršeně, stejně jako třídní učitelka. Tak mu nějak došlo, že to opravdu nebylo vtipné a následně se mi omluvil.

Žák se mi omluvil a ani v následujících měsících nic podobného vůči mně nebo spolužákům neudělal. Žádné vyhrocené situace nevyvolával, nicméně drobnější neshody a nedorozumění se spolužáky se nadále vyskytovaly. Žák stále měl rezervy v chápání sociálních vztahů a interakcí.

2

I had a smart, gifted student, but she didn't finish her assignments. She had good ideas, she was praised for them. But then she usually didn't make it and didn't give what she should have. There were repeated situations where the girl did not work on the proposals for the next hours (she got stuck) and did not cooperate. Sometimes she didn't turn in assignments or didn't do them. Then she didn't cooperate in lessons and during consultations. From communication with other colleagues, I was informed that her behavior is repeated in other classes as well.

The student was gifted, she had a lot of free time activities. She didn't do school as conscientiously as she could. She wasn't living up to her potential.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

I discussed the whole situation with the class teacher and we both came to the opinion that it was necessary to talk to the girl. I wanted to help her, so I contacted her and had a private conversation outside of class. In it, I asked her if she enjoyed school. I asked about her other extracurricular activities. It was obvious from the interview that she enjoys school more than anything else. But that she would not like to move somewhere, that she wants to finish school. She says she likes school. I also talked with her about what causes her to not finish things and not do things the way she should. We agreed that he would think about himself and that he would finish things and cooperate. I had a good feeling about the interview. There was no indication that she was causing any further problems.

Agreement, Interview, Cooperation with experts

The girl took the situation personally. She turned the whole thing against me and the class teacher and passed on the information at home that she had been pressured to leave the school. The whole situation was then resolved with the parents. Both sides argued otherwise. The girl did not leave school. And he continues to visit her.

Failure

2. ročník SŠ

Hodně volnočasových, mimoškolních aktivit, blíže nebylo specifikováno

Magisterské

18

Měla jsem šikovnou, nadanou studentku, která však nedokončovala úkoly. Měla dobré nápady, byla za ně pochválena. Ale pak to většinou nedotáhla a nedávala tomu, co by měla. Nastávala opakovaně situace, že dívka další hodiny nepracovala na návrzích (zasekla se) a nespolupracovala. Někdy úkoly neodevzdala nebo odbyla. Pak už v hodinách a při konzultacích nespolupracovala. Z komunikace s dalšími kolegy jsem byla informována, že její chování se opakuje i v dalších hodinách.

Studentka byla nadaná, měla hodně volnočasových aktivit. Školu neděla tak svědomitě, jak by mohla. Nevyužívala svůj potenciál.

Celou situaci jsem řešila ještě s paní třídní učitelkou a obě jsme dospěly k názoru, že je zapotřebí si s dívkou promluvit. Chtěla jsem ji pomoct, a proto jsem ji kontaktovala a měla s ní rozhovor mimo vyučovací hodinu o samotě. V něm jsem se ji zeptala, zda ji škola baví. Zeptala jsem se na její další mimoškolní aktivity. Z rozhovoru bylo patrné, že ji baví víc než škola. Ale, že by nerada někam přecházela, že chce školu dokončit. Škola ji prý baví. Bavila jsem se s ní také o tom, co ji vede k tomu, že věci nedokončuje a nedělá tak jak by měla. Domluvily jsme se na tom, že se nad sebou zamyslí a že bude věci dokončovat a spolupracovat. Z rozhovoru jsem měla dobrý pocit. Nic nenasvědčovalo tomu, že by dělala nějaké další problémy.

Dívka si vzala situaci osobně. Otočila celou věc proti mně a třídní učitelce a doma předala informaci, že na ní ze školy bylo naléháno ať odejde. Celá situace se pak řešila i s rodiči. Obě strany tvrdily opak. Dívka školu neopustila. A dále ji navštěvuje.

2

The student attends the second grade of the gymnasium, where I teach mathematics. Since the beginning of September, I observed his low work activity in classes, he often just lay on the bench and showed no interest in anything around him. His absence also began to increase, he was absent especially on the days when tests were to be written. He gave a passive impression in math lessons, he didn't disrupt the lessons in any way, but I could see that he was out of his mind. He couldn't answer a simple question to which he knew the answer for sure only an hour ago. I also noticed fluctuations in his behavior, when silence and passivity in class alternated with days when he showed great interest in the material being discussed. Due to the above-mentioned high absenteeism, his benefit gradually began to deteriorate, which led to a decline in his work commitment. He stopped doing his homework, refused to go to the blackboard, and answered questions with stubborn silence. Often, under the pretext of visiting the toilet, he would leave class and return after a very long time.

The student lives with both parents and is an only child. Both his parents are scientists and don't spend much time at home. They have high demands on their son and often contact the school themselves with questions about their son's welfare. At the same time, they are very careful about their son and for this reason the son does not go to school events. That's why he doesn't really fit into the school team, even if he's not completely excluded from it. He mainly talks about school stuff with his classmates, he doesn't have any circle of close friends. He gives a closed impression in the classroom, he sits alone in the desk by his own decision ("I like peace and when no one disturbs me"). He has no problem with authorities in the form of teachers.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems

discussed the situation with the class teacher and also with the school psychologist. However, I didn't learn too much because neither of them had accurate information about the student. I found out that the student has "some psychological problems", but that the parents do not want this information to be spread among teachers and classmates. I wasn't exactly sure how to deal with the student. So I tried my best to accommodate him and make everything easier for him. I offered him personal consultations and various options for correspondence and correction of papers and I put all teaching materials at his disposal. However, I gradually began to see that my efforts were not bearing any fruit.

Support, Cooperation with experts

The student began to abuse my more benevolent approach to him. He almost stopped going to school, and thus not only did he not progress as quickly in mathematics as his classmates, but he also became very distant from the team. The less he attended regular classes, the more he asked me for individual consultations, even outside of my working hours. He often came to these consultations late and unprepared, with zero work commitment, so despite all my efforts, the student was not moving anywhere, and moreover, this method of teaching meant a disproportionate time burden for me. It was also very difficult for me to explain to the other pupils why he hardly goes to school and what is happening to him, when I myself did not have specific information. So I have to state that in the case of this student, my efforts did not fall on fertile ground. I would definitely handle the situation differently next time, most likely with more support in the person of a school psychologist and class teacher, I would get more advice and not tend to solve everything myself. As part of my practice, this case would be a great school for me, which showed me that good will and effort are sometimes not enough, and can even be harmful.

Failure

13, sekunda

počítačové hry, archeologie

Snížená míra frustrace,Výkyvy nálad

Vyhýbání se škole,Psychické problémy,Emoční labilita

Mgr., matematika a chemie

26

Žák navštěvuje sekundu gymnázia, kde vyučuji matematiku. Od počátku září jsem pozoroval jeho nízkou pracovní aktivitu v hodinách, často jen tak ležel na lavici a nejevil o nic kolem sebe zájem. Rovněž se začala zvyšovat jeho absence, chyběl zejména ve dnech, kdy se měly psát testy. V hodinách matematiky působil pasivním dojmem, hodiny nijak nenarušoval, ale viděl jsem, že je duchem mimo. Nedokázal zodpovědět na jednoduchou otázku, na níž ještě minulou hodinu odpověď bezpečně znal. Všímal jsem si rovněž výkyvů jeho chování, kdy se zamlklost a pasivita v hodinách střídala se dny, kdy jevil o probíranou látku velký zájem. Z důvodu výše zmíněné vysoké absence se jeho prospěch začínal postupně zhoršovat, což vedlo k úpadku jeho pracovního nasazení. Přestal plnit domácí úkoly, odmítal chodit k tabuli, na položené otázky odpovídal zarytým mlčením. Často také pod záminkou návštěvy WC odcházel z hodiny a vracel se po velmi dlouhé době.

Žák žije s oběma rodiči a je jedináček. Oba jeho rodiče jsou vědečtí pracovníci a doma netráví příliš mnoho času. Na syna mají vysoké nároky a školu často sami kontaktují s dotazy na synův prospěch. Zároveň jsou na syna velmi opatrní a z tohoto důvodu syn nejezdí na školní akce. Proto příliš nezapadá do školního kolektivu, i když zcela vyloučen z něj není. Se spolužáky se baví převážně o školních věcech, nemá žádný okruh bližších přátel. Ve třídě působí uzavřeným dojmem, z vlastního rozhodnutí sedí v lavici sám (,,Mám rád klid a když mě nikdo neruší”). S autoritami v podobě učitelů problém nemá.

Situaci jsem probíral s třídním učitelem a také se školním psychologem. Příliš mnoho jsem se však nedozvěděl, protože ani jeden z nich neměl o žákovi přesné informace. Zjistil jsem, že žák má ,,nějaké psychické problémy”, ale že rodiče nechtějí, aby se tato informace mezi učiteli a spolužáky nijak rozšiřovala. Přesně jsem si nebyl jistý, jak s žákem jednat. Snažil jsem se mu tedy ze všech sil vycházet vstříc a vše mu zjednodušit. Nabídnul jsem mu osobní konzultace a různé možnosti dopisování případně opravování písemek a dal jsem mu všechny materiály k výuce k dispozici. Postupně jsem však začínal sledovat, že má snaha nenese žádné plody.

Žák začal mého benevolentnějšího přístupu k jeho osobě zneužívat. Téměř přestal chodit do školy a tím nejen že se v matematice neposouval tak rychle, jako jeho spolužáci, ale rovněž se velmi vzdálil kolektivu. Oč méně navštěvoval běžné hodiny, o to více mě žádal o individuální konzultace a to i mimo moji pracovní dobu. Na tyto konzultace přicházel často pozdě a nepřipraven, s nulovým pracovním nasazením, takže i přes veškerou moji snahu se žák nikam neposouval a navíc pro mě tento způsob výuky znamenal neúměrnou časovou zátěž. Bylo pro mě rovněž velmi obtížné vysvětlit ostatním žákům, proč téměř nechodí do školy a co se s ním děje, když jsem já sám neměl konkrétní informace. Musím tedy konstatovat, že v případě tohoto žáka má snaha nepadla na úrodnou půdu. Situaci bych příště rozhodně řešil jinak, nejpíše s větší oporou v osobě školního psychologa a třídního učitele, nechal bych si více poradit a neměl tendenci všechno řešit sám. V rámci mé praxe pro mě by tento případ velkou školou, která mi ukázala, že dobrá vůle a snaha někdy nestačí, ba i může uškodit.

2

At the beginning of the 9th grade, I was informed that a student from my class was seriously ill and was in the hospital. He was diagnosed with leukemia. No one knew and my mother and I agreed that I would announce it to his classmates in class. When I announced in class that their classmate would not be going to school at the moment because he was in the hospital, the problematic student with ASD reacted to it. He responded by saying the line: 'Then he'll probably die!' There were a lot of leader types and aggressors in this class, so it made them hate him. For that reason, the aggressors attacked him verbally. The student reacted to this with his anger.

The student grew up in a broken family with his mother and older brother. His brother had physical problems that required him to undergo several surgeries. The student did not manage his brother's situation well. His mother refused medication and visits to psychologists or psychiatrists. At the same time, the mother did not cooperate with others or with the school. As the student was not treated in any way, he had a mental breakdown in the 9th grade. After the breakdown, he stopped taking medication and saw a psychiatrist. He did not return to school. The student did not have many friends, as he often did not get along or get along with others. He had psychological problems and at the same time several learning disabilities (dyscalculia, dyslexia, dysgraphia). For this reason, he had the opportunity to attend re-education. At school, he used to have aggressive behaviors that included: beating his hands around him, throwing things, hitting things, etc. These behaviors often appeared if he did not agree and disobeyed an authoritative person. In this situation, the assistant took him to the corridor until he completely calmed down. In 9th grade, this behavior escalated for the worse. In school, the student was below average and often lived in failure. When it came to subjects that he had to learn by heart, he was able to do it for better grades. He had problems with substances that had to be understood or practiced. For these reasons, he had a reduced rating on the recommendation from the counseling center. In class, he was a frequent target of ridicule for his classmates (imitation, offensive jokes, laughter, etc.), as his classmates were mostly leaders. Later, it bothered him even if a classmate just looked at him and immediately complained. The atmosphere in the classroom was very tense from these situations.

Diagnosis, Physical aggression

Since an argument broke out in the class because of the given statement, it was necessary to calm down both the student and the rest of the class. I explained to the student that such things are not said and that their classmate will recover and return. I explained to the other students that the student did not mean it that way. That he has problems with the perception of such a situation, etc. With that, everything went quiet and the students left physics for their main class without any visible conflict.

Support, Working with the collective

There was a big break and I thought it was resolved. It didn't take long and the colleagues who were currently supervising the corridor arrived. It has been reported to me that the students in my class are yelling at this student and there are verbal attacks. Which aroused even more aggression in the student in question. Eventually he had to be taken out of the classroom to calm the situation down.

Failure

9. třída 14-15 let

výtvarný zájem, vesmír

ADHD,PAS – porucha autistického spektra

Agrese,Fyzické násilí,Ničení majetku

VŠ – matematika a fyzika pro SŠ

18 let

Na začátku 9. třídy mi bylo oznámeno, že jeden žák z mé třídy je vážně nemocný a leží v nemocnici. Byla mu diagnostikována leukemie. Nikdo to nevěděl a s maminkou jsme se domluvili, že to oznámím ve třídě jeho spolužákům. Když jsem to oznámila ve třídě, že jejich spolužák momentálně nebude chodit do školy, protože je v nemocnici, tak ten problémový žák s PAS na to zareagoval. Zareagoval na to tak, že řekl větu: 'Tak to on asi umře!' V této třídě bylo hodně vůdčích typů a agresorů, tak to v nich vzbudilo nenávist vůči němu. Z toho důvodu se do něho slovně ti agresoři pustili. Na to žák zareagoval svým rozčilením.

Žák vyrůstal v rozvrácené rodině s matkou a starším bratrem. Jeho bratr měl fyzické potíže, kvůli kterým musel podstoupit několik operačních zákroků. Bratrovu situaci žák špatně zvládal. Jeho matka odmítala medikace a návštěvy psychologů či psychiatrů. Zároveň matka nespolupracovala s ostatními ani se školou. Jelikož žák nebyl nijak léčen, tak se v 9. třídě psychicky zhroutil. Po zhroucení skončil na medikamentech a navštěvoval psychiatra. Do školy se nevrátil. Žák neměl moc kamarády, jelikož se s ostatními často nesnesl či neshodl. Měl psychické problémy a zároveň několik poruch učení (dyskalkulie, dyslexie, dysgrafie). Z tohoto důvodu měl možnost navštěvovat reedukace. Ve škole míval agresivní projevy, které obsahovaly: mlátil rukama kolem sebe, házel věcmi, mlátil do věcí apod. Často se tyto projevy objevovaly, pokud nebylo podle něho a neposlech autoritativní osoby. V této situaci ho asistentka odváděla na chodbu, dokud se úplně nezklidnil. V 9. třídě se toto chování vystupňovalo k horšímu. Ve škole byl žák podprůměrný a často žil v neúspěchu. Když se jednalo o učivo, které se měl naučit nazpaměť, tak to zvládal na lepší hodnocení. Problémy mu dělaly látky, které bylo nutné pochopit či praktikovat. Z těchto důvodů měl snížené hodnocení na doporučení z poradny. Ve třídě byl pro spolužáky častým terčem posměchu (napodobování, útočné vtipy, smích apod.), jelikož jeho spolužáci byli z velké části vůdčími typy. Později mu vadilo i když se na něho nějaký spolužák jenom podíval a hned si stěžoval. Z těchto situací byla ve třídě atmosféra velmi napjatá.

Jelikož se ve třídě rozjela hádka kvůli danému prohlášení, tak bylo nutné uklidnit jak žáka, tak zbytek třídy. Žákovi jsem vysvětlila, že se takové věci neříkají a že jejich spolužák se uzdraví a vrátí. Ostatním žákům jsem vysvětlila, že to ten žák takhle nemyslel. Že má problémy s vnímáním takovéto situace atd. Tímto vše ztichlo a žáci odcházeli z fyziky do své kmenové třídy bez viditelného konfliktu.

Nastala velká přestávka a já si myslela, že se to vyřešilo. Netrvalo dlouho a přišli kolegové, kteří měli zrovna dozor na chodbě. Bylo mi oznámeno, že žáci z mé třídy hrozně řvou na toho žáka a dochází ke slovním napadením. Což vzbudilo ještě větší agresi u daného žáka. Nakonec musel být odveden ze třídy, aby se situace uklidnila.

2

During the math lesson, I assigned the students an independent work. One of the students was clearly not interested in the lesson and was not even interested in doing any work or just thinking. Within a few moments, this pupil began to make hums of various character. Another student joined him. So there was a cacophony of sounds in the classroom. As a result of this behavior, the other students were unable to concentrate on the task, which was a significant problem and a solution to the situation was needed on my part.

The class itself is quite small. There are 17 pupils in total. There is one pupil with special needs and also three problematic students. The special needs pupil has his assistant and works without problems at his individual pace and does not disrupt the lesson unlike the three boys. These boys are placed one by one on all sides of the class so that they have as little opportunity to communicate with each other as possible, i.e. so that they also influence the course of the lesson as little as possible.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

Teacher: Students, I warn you, stop it. Rather concentrate on the work at hand. How are you? I see there isn't much here. You have to focus. For example, how would you calculate this example? Student: I don't know, I would probably do this and then I don't know. Teacher: So first you have to add these two members. What about you, student? (pupil yelled again) Teacher: I stopped paying attention to the pupil

Proactive solutions, Warning

The student no longer interrupted the lesson, as he did not receive the desired attention from the teacher and classmates. With other teachers, the problematic behavior continued, because they pay attention to his behavior, unlike the teacher in whose classes the pupil behaves relatively decently and works at a standard pace.

Longterm success

15,osmýročník (propadl)

Čas venku s přáteli, počtačové hry

ADHD,Psychiatrická diagnoza

Lhaní,Nesoustředěnost,Rušení výuky

?

Absolvoval/a nějaký relevantní kurz, výcvik na zvládání problematického chování, nekázně nebo komunikace ve třídě a podobně (zatrhněte): Případně uveďte název (otevřená otázka): Kazuistika ++ Jak můžete začít rozhovor s učitelem(kou)/asistentem(kou): Otázka: Kdybyste měl/a zaměřit svou pozornost na situaci, kdy jste s žákem řešil/a nějaké problémové chování, co by to bylo za situaci? Po odvyprávění situace si ověřte, zda učitel(ka)/asistent (ka) považuje situaci za dobře zvládnutou nebo pochybuje/ je si nejistý zvoleným postupem. (použijte škálu uvedenou níže) Otázka: Jak byste vyhodnotil/a zvládnutí této situace Vámi? Jde spíše o dobře zvládnuté rušivé/problémové chování žáka? Pokud jde o dobře zvládnuté rušivé/problémové chování žáka/žáků (inspirující

Během hodiny matematiky jsem zadala studentům samostatnou práci. Jeden ze studentů očividně neměl zájem o výuku a ani se nezaobíral tím, že by měl nějakou práci vypracovat, nebo se jen zamyslet. Během pár chvil začal tento žák vydávat pazvuky různého charakteru. Další žák se k němu přidal. Tedy ve třídě vznikla kakofonie zvuků. Ostatní studenti se v důsledku tohoto chování nedokázali soustředit na vypracovávání úkolu, což byl značný problém a z mé strany bylo potřebné řešení situace.

Třída jako taková je poměrně malá. Celkem je zde 17 žáků. Zde se nachází jeden žák se speciálními potřebami a dále také tři problematičtí studenti. Žák se speciálními potřebami má svou asistentku a funguje bez problémů ve svém individuálním tempu a nenarušuje hodinu na rozdíl od tří chlapců. Tito chlapci jsou rozesazeni po jednom do všech stran třídy aby co nejméně měli možnost vzájemně komunikovat, tedy aby také co nejméně ovlivňovali chod výuky.

Učitelka: Studenti, varuji vás, nechte toho. Soustřeďte se raději na zadanou práci. Jak jsi na tom třeba ty? Vidím, že tady toho mnoho není. Musíš se soustředit. Jak například bys počítal tento příklad? Žák: Nevím, asi bych udělal tohle a pak nevím. Učitelka: Tak první musíš sečíst tyto dva členy. A co ty, žáku? (žák opět výskl) Učitelka: Přestala jsem žákovi věnovat pozornost

Tu hodinu již žák nevyrušoval, jelikož se mu nedostalo žádané pozornosti ze strany učitele a spolužáků. U jiných učitelů problematické chování pokračovalo, neboť ti jeho chování věnují pozornost na rozdíl od učitelky v jejíž hodinách se chová žák poměrně slušně a pracuje ve standardním tempu.

2

The situation arose six years ago in the seventh grade of the elementary school where I continue to work. It all started with ski training that I didn't lead. Later I was informed about the bullying and lynching of one student, and my colleague was not clear how the situation ended at the training. Subsequently, I had to lead a civics lesson with this class. When I came to class, I found a fight between a student with ADHD, who was being bullied on the ski slope, and another boy.

The class teacher of the seventh grade told me that the class group was not managed carefully enough, which resulted in problems in ski training. The incident was filmed on a mobile phone and the video was published. The students in the class deliberately provoked and bullied the student with ADHD.

Bullying

tried to keep calm. I separated the struggling students and took the student with ADHD to the corridor. He defended himself, feeling wronged. I reassured him with a calm tone. After returning to the classroom without him, I found that the situation had calmed down and I said that we would deal with it after class. Meanwhile, I left the ADHD boy at the ping pong table and the door open. After a while, I returned to him to find out his perspective on the situation. After our conversation, we returned to the classroom where the class responded by shouting at him. I calmed down the class and we checked the assignments together. After the lesson, I took both boys into the office to get a full picture of the situation. The guidance counselor also got involved and the other teachers began to monitor the class more. The boy with ADHD was not entirely innocent, the truth was somewhere in the middle.

Physical intervention, Interview, Cooperation with experts

There were other minor problems after the incident, but it never escalated into a more serious conflict.

Longterm success